Nekorektní blog Petra Kubáče na Blog.cz

Je to neuvěřitelné, ale až do 6 let jsem zažil prababičku - ročník 1889 - která dokonale využila belle epoque a pak i první republiku a z úplně chudé se vypracovala na majitelku krejčovské velko-dílny s 20 švadlenami, majitelku mnoha nájemních domů a pozemků, na kterých dnes stojí nezanedbatelný kus místeckého komunistického "sídliště Riviera". Bohužel její život za "socialismu" byl trpkou historií znárodňování, vyvlastňování a rozkrádání její práce komunistickým státem. Přesto se po její smrti nějaké peníze nashromáždily na kontech mého dědy, odkud moje máti - extrémně lačná peněz - brala plnými hrstmi. Kolem roku 1987 majetek svého otce definitivně rozházela, proto už nemusela hrát usedlou paničku, takže se ještě touž sezónu začala rozvádět s mým otcem.

Rozvod byl 15-letá verze "Války Roseových" (1988 - 2003) kdy se rodiče soudili o majetek. Soudkyně, z čirého zoufalství, nakonec přijala pricnip "ať si každý nechá, co mu zůstalo v rukou" a z tohoto principu vyplynulo, že mému otci zůstal barák - který navíc, díky shodě finančních náhod, hladce vyplatil.

To bylo tak těžkou ranou pro sebevědomí moji máti, že na to nemohla reagovat jinak, než že si v 60 letech postaví vlastní barák. Proto přijala svůj pricnip - "všeho 2x více, ať otec praskne". Tedy náš původní barák je jednopatrový - máti má 2 patra, otec má 1 garáž - máti 2 atd... Problémem je, že máti není matematik, a tak nevěděla, že barák který má všechny rozměry 2x větší má taky 4x větší plochu stěn a 8x větší obestavěný objem - tudíž se výsledek brzy dostavil a prachy došly ...

Na to máti reagovala klasicky, jako spousta soukromých doktorů a začala si hledat nějakou cestičku jak "odklonit" nějaký další drobný příjem do vlastní kapsy. Potíž je v tom, že v tržním zdravotnictví vám už nikdo ani malý úplatek nedá a v konkurenci brněnských obvoďáků ...?

Tedy zahájila spolupráci se "stavebním podnikatelem" a neúspěšným absolventem 6 tříd zvláštní školy - cigánem Rusňákem (na fotce vpravo), který ji uprosil aby mu v době kdy "nejsou zakázky" poslala, za malý úplatek, pár jeho lopatujících cigánů na nemocenskou. Těch cigánů bylo kolem 80 a dostala za to pár bonboniér a snad i pár set korun.

Jaký byl její (i náš) šok když v listopadu 2007 k ní vtrhla URNA, zatkla ji a uvrhla do vyšetřovací vazby na mnoho měsíců, protože byla obviněna z toho , že je hlavou "organizované skupiny" zločinců. Průšvih spolupráce s cigánem Rusňákem totiž byl v tom, že ubozí lopatující cigání, pro které není práce (jak bylo řečeno mojí máti) byli "papírově" majitelé nebo manažeři většinou nejméně 3 fiktivních stavebních firem s fiktivním platem nejméně 3 x 200 000 korun měsíčně a většinou s 3 úvazky na celkem 3x8,5 = 25,5 hodin práce denně.

Proč to ? Teprve při těchto parametrech dosáhnete maximální možné nemocenské ve výši kolem 20 000 kč. měsíčně. Jinými slovy cigán Rusňák je typický cigán - negramotný, ale v kradení extrémně šikovný - vybíral od "bílých koňů" nemocenské a pomocí blbosti mojí máti způsobil státu škodu 16 mil. kč., což je, dle trestního zákoníku, podvod za 7 - 12 let natvrdo.

Další historie je už notoricky známá a máti dostala 8 let, ze kterých si 2 roky odseděla a pak byla za dalšiho mediálního humbuku Klausem omilostněna.

Je tedy otázkou jakou chybu, krom vrozené chamtivosti, moje máti udělala ? A z toho vyplývá otázka - jak se ve zdravotnictví chránit před následky přísloví "Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění"? Zejména při ošetřování etnika jehož jazyk nezná slovo "pravda" a slovo "chudý" je identické se slovem "zloděj" ?

Když jsem měl sloužit první noční službu na příjmové ambulanci ve špitále, dostal jsem jasnou hodinovou instruktáž od staršího kolegy:

1. Prvních 5 minut byly rady týkající se ošetřování běžných pacientů, od obecného "snaž se léčit příčinu ne příznaky" Až po zcela konkrétní a praktické "Zvracejícího pacienta musíš přijmout, protože předpsané tabletky by stejně doma vyblil"

2. Zbytek do hodiny se týkal Cigánů a byl to naprosto striktní a velmi dlouhý výčet "nepsaných pravidel" z nichž uvedu jen co si pamatuju:

Toto je jádro nepsaných zásad, kterých je ve skutečnosti mnohem více, ale pro pochopení jejich "ducha" to snad stačí.

Je to rasismus ? Měli byste odvahu, jako moje máti, slevit z těchto osvědčených zásad ?

Osobně se jich držím jako klíště. Bonboniéru od Rusňáka sice nemám (ale ani 8 let natvrdo) a zatím byl jediný problém, když si na mně snědý narkoman - heroinista a perivitinista písemně stěžoval, že jsem jej nechal trpět křečemi a průjmem (což je absťák z nedostatku heroinu), protože jsem mezitím ošetřoval bělocha (s infarktem), který dle textu stížnosti "jen tak ležel na lehátku a nic mu nebylo"....

Minule jsem z rozčilení nad tím, že NE555 prostě nejde vynechat ani neudělal žádný úvod.

Tedy největší ctností zesilovačů je pustit na vystup pokud možno jenom zesílenou verzi toho, co je na vstupu a nic více ani méně. Už od dávných dob se některé zesilovače "nepovedly" a rozkmitaly a tak staří radioamatéři vytvořili moře oscilátorových obvodů, které produkují signál jaký si jen můžete přát. Kolem oscilátorů a jejich vlastností je spousta teorie a bohužel taky spousta mýtů, ani v jednom ani v druhém se nevyznám, takže budeme všechno brát velice lehce abychom se z toho nezbláznili.

Takže první velká skupina oscilátorů, kterou dnes probírat nebudeme jsou oscilátory harmonické, které generují sinusový signál, ty se staví až do nejvyšších představitelných frekvencí (světlo je taky sinusové vlnění ;-() A je jich moře druhů a radioamatéři se do krve přou jestli je lepší Collpits nebo Clapp a pak nadávají, že američani neví, že nejlepší je Vačkář. Tak tyhle probereme příště.

Dneska se vrhneme na nejjdednodušší RC oscilátor, který produkuje pravoúhlý signál a právě díky jednoduchosti jej užívám velice často.

Jak už jsem psal mnohokrát - zjednodušujte si život a kupte si spoustu 74HC14 ze kterých pak budete stavět tento jednoduchoučký oscilátor až do smrti. Jak to tedy funguje ? Invertor na obrázku není jen tak obyčejný invertor ale Schmittův klopný obvod, který má jiné napětí pro překlopení dolů než pro překlopení nahoru. Prostě a jednoduše pokud vezmete HC14 tak ta se překlopí nahoru teprve když napětí na vstupu klesne pod 1/3 napájecího napětí a dolů se překlopí teprve když napětí na vstupu stoupne nad 2/3 napájecího - v oblasti mezi těmito dvěma prahy se neděje nic a obvod zůstává v původním stavu. Takže napětí na C kmitá mezi 1/3 a 2/3 napájení a jeho frekvence je díky tomu přibližně

Píšu přibližně , protože napětí při kterých se obvod překlopí jsou daná výrobou a mohou se lišit i u různých šarží stejného obvodu od stejného výrobce a tím se může lišit i frekvence. Stejně tak poku nekoupíte 74 HC .... ale třeba 74 HCT 14 .... je to jiná rodina, která bude kmitat jinak a dokonce protože HCT rodina má TTL přepínací úrovně tak si myslím že ani nebude střída 1: 1 jak by se zdálo srovnáním s NE555 z minula.

Dosažení střídy 1: 1 je vůbec složité a tak pokud potřebujete v této věci absolutní přesnost je lepší postavit oscilátor pro 2x vyšší frekvenci a výstup pak vydělit 2 nějakým čítačem (probereme až takové zapojení sám budu potřebovat a zorientuju se v tom, který čítač je dosti primitivní pro vidláka)

Proč tedy tento obvod tak miluju - kdo by neměl rád oscilátor jen se třemi součástkami, který navíc se 74HC14 velmi ochotě kmitá od 0.1 Hz až skoro do 100 MHz a navíc pokud se vezme fóliový nebo NPO keramický kondenzátor je i slušně stabilní...

Takže si přepište schémátko do sešitku a ještě rada pro brunety - i vy můžete použít "ženské zbraně", a protože se to od brunet běžně nečeká, můžete si dovolit více než blondýny a navíc díky momentu překvapení, to na chlapy bude i více účinkovat. Na druhou stranu to nepřehánějte, protože pověsti o blondýnách s nohama do praku se taky musely odněkud vzít ne ?

Historka 1. : Chudý arab naučil tureckého sultána hrát šachy a měl si vybrat odměnu. Tak řekl položte na první políčko šachovnice 1 zrnko pšenice, na druhé 2 na třetí 4 a na každé další 2x tolik než na předchozí - to mí pak dejte. Sultán si myslel, že Arab je skromný ale brzy zjistil že Arab vlastně chce 2^64 - 1 zrnek pšenice což je 18 446 744 073 709 551 615 zrnek což je asi 18 miliard miliard - snad prý by to vyplnilo celou sluneční soustavu pšenicí.

Historka 2.: Francozská slovní úloha - sinice rostou na hladině rybníka a každý den zarostou 2x větší plochu než předchozí den za 30 dní zarostou celý rybník a tím zahubí všechny ryby. Pokud je jich však méně než polovina plochy ryby přežijou - kdy je třeba začít je odstraňovat ? Odpověď nevzdělance je 30/2 = 15 den - 15 den se nevzdělanec vydá k rybníčku a zjistí že sinice pokrývají jenom 100 / 2^15 = 0.003% rybníčku - pomyslí si něco o blbých matematicích a jde domů - protože správná odpověď je že sinice zarostou polovinu rybníka přesně 30-1 = 29 den - takže máme jenom 1 den na nějakou akci.

Historka 3. V moderní době je žádoucí a chtěné, aby manažeři nerozuměli firmě, kterou řídí, protože pak nemají vnitřní zábrany žádat nemožné a protože mezi manažery je 4x více psychopatů než v obecné populaci tak dokonce někdy i uspějí. Takže na každém manažerském školení se dozvíte, že firma musí růst rychlosti 10-15 % za rok jinak začně upadat. Takže když firma roste 10% za rok jaké velikosti dosáhe za 20 let ? "Read only" rozumem 10% x 20 let = 200%, realita je ovšem poněkud jiná je to 1.1 ^ 20 = 673%. To je skvělé ne? Důvod dostat další bonus! Problém je v tom, že pokud ona firma má třeba 30% trhu kolik trhu bude mít za 20 let 180% ze 100% ? Budete nosit dva kabáty přes sebe a 4 boty jen aby nějaký MBA polovzdělanec dostal své mrzké prachy ? A co řekne na 673% růst matička Příroda - tuhle otázku jsme přece v MBA rychlokursu brali - v kapitole "účel světí prostředky" žejo ?

Historka 4. tentokrát z mé smutné reality. Existuje nádor jménem myelom, který produkuje protilátky. Ty protilátky umíme my chemici detekovat desítky let předtím než nádor dosáhne velikosti, která pacienta zabije - prakticky ve stadiu kdy jsou v organismu jen stovky nádorových buněk. Takže my víme že někde je nádor, ale klinici tak malinký nádor nejsou schopni najít - tato situace má dokonce anglickou zkratku MGUS. Takže se čeká až se nádor stane viditelným - což je řekněme při 1% velikosti která pacienta zabije - jenomže to už zbývá ke smrti jen 5-6 generací buněk - což je zatraceně málo času asi jako se sinicemi na rybníčku.

Takže vidíme, že exponenciální funkce je opravdu zákeřná a na každý výrok o 6% úroku nebo o růstu o 10% za rok je potřeba se dívat s krajní opatrností. Existuje vzoreček podle kterého si spočtete za jak dlouho se daný objekt zdvojnásobí a to je 70 / růst v procentech. Tedy pokud firma má růst o 10% tak se její velikost zdvojnásobí za 70/10 = každých 7 let - a je naší povinností položit si otázku - je reálné aby se (DOSAĎ JMÉNO) zdvojnásobilo každých 7 let ?

Už jsem zmínil, že optimističní idioti, kteží si vykládájí "great ideas" na snobských konferencích často operují s pojmy "world of plenty" - svět nadbytku, "technological singularity" - technologická singularita nebo "Moore´s law" - Moorův zákon. Postupně probereme všechno, ale Moorův zákon stojí za probrat už teď.

Jde o to že zakladatel firmy Intel (která dělá procesory do PC) předpověděl už v 60 letech, že množství tranzistorů v integrovaných obvodech se 2x zvětší každého 1,5 roku. A světe div se - je tomu tak dodnes, z čehož se dá usoudit, že dneska mají procesory 34 milion krát více tranzistorů než v roce 1974 kdy byl vyroben první z nich.

Jak je možné že s tranzistory to jde ale s pšenicí na šachovnici to nejde? Princip je ve "zmenšování písma" pokud máte knihu o 100 stranách kde na každé straně je jen jedno obrovské písmeno - je její výroba stejně složitá (a stejně drahá) jako tisk 100 stránkové knihy kde každá stránka je hustě hustě popsaná mikroskopickým textem - s každým 4x rozmnožením tranzistoru klesla jejich velikost na 1/2 aby se jich vešlo tolik na stejnou plochu křemíku.

Vtip je v tom, že i tady se blížíme k limitu velikosti atomu křemíku. Optimističtí idioti navrhují - vyrábět 3D čipy - ale kolik budou mít 3D čipy vrstev? 2 - to vystačí na 1.5 roku 4 vrstvy - 3 roky 8 vrstev - 4,5 roku atd .....- protože při zmenšování tranzistoru v ploše máme 2 rozměry, zatímco při přidávání vrstev máme jen 1 další rozměr - odhaduju že pokud dosavadní vývoj stačil na 60 let tak 3D čipy vystačí na Odmocninu z 60 = 8 let než se narazí na stejně zásadní překážky jako u jednovrstevných čipů dnes.

Zdá se jako blbost počítat tranzistory v počítači, ale je třeba si uvědomit, že na Moorově zákoně závisí spousta dalších technologií, velikost Flash Disků, rozlišení fotoaparátů, svým způsobem i kapacita normálních disků a dokonce třeba i rychlost čtení gentetické informace v DNA a rychlost testování nových léků - tohle všechno a řekl bych že vůbec veškerá naše technologie, ještě za našeho života, narazí na svůj strop. Je jenom otázka jestli s tím umíme počítat, nebo je naše mysl v situaci doktora co čeká až myelom vyroste do viditelné velikosti, nebo toho černocha co padá z mrakodrapu a 10 metrů nad zemí si říká - skvělé, pořád se nic zlého neděje ....

Už za bolševika se vyprávěl vtip o tom, že Československo je jako Titanik, nahoře se ještě tančí, ale dole už se lidi topí. S novou dobou se všechno stále zvětšuje, takže dneska tento vtip bezesporu platí nejméně pro celou Evropskou Unii, ne-li pro celý Svět.

Tradičně uvedu malý příklad - existuje organisace jménem TED, což příznačně znamená Technology, Entertainment and Design - tedy technologie, zábava a design, která se tváří jako velice elitářská intelektuální organizace, která pořádá zábavné a poučné přednášky "nejlepších mozků" svého oboru, pro nejlepší mozky jiných oborů. Jak zajistíte aby vás poslouchali jen ti nejlepší - dáte na své konference vstupné v desítkách tisic dolarů - a pak budete elita. Dokonce pár lidí než se tam dostali ztratilo svou VIP práci a byli "odezváni" - možná jejich mozek se vyhazovem "zkazil"? Vtip je v tom, že v TEDu není tak úplně rozlišeno co je "snob" a co je "elita" nebo možná v souvislosti s "moderní dobou" v tom organizátoři ani nevidí rozdíl ? TED má svoji stránku na YouTube. Každému doporučuju poslechnout si pár videí - ten neuvěřitelný optimismus a množství skryté manipulace v každé z nich mi téměř připomíná dětský vtip, o černochovi padajícím ze 100 patrového mrakodrapu - ve 20 patře si říká - všechno je skvělé už jsem proletěl 80 pater a pořád se mi nic nestalo.

Opačný přístup - existuje mnohem významnější kritik TEDu než jsem já a to je ekonom - pesimista - Nassim Nicholas Taleb, který vydal knihu The Black Swan, ve které předpověděl současnou krizi na základě předpovědi jejich příčin. Pojem Black Swan - tedy černá labuť je v jeho termninologii událost tak extrémně nepravděpodobná, avšak tak katastrofická, že bussinesmani s jejími důsledky úmyslně nepočítají, neboť by jim to zkazilo celý obchodní model, ale vlády, a prostí lidi by s ní v každém případě počítat měli. Příklad - vlna tsunami ve Fukushimě, nebo krach banky Lehman Brothers jsou typické černé labutě.

Kromě černých labutí Taleb velice odsuzuje používání matematiky nesprávným způsobem a uvádí to na následujícím krásném příkladu:

Profesor John a Tlustý Tony házejí mincí, na které už 99x padla panna, a hádají se co padne příště.

Profesor John říká - z teorie pravděpodobnosti, vyplývá, že každý další hod je nezávislý na předchozím, proto příští pravděpodobnost že padne panna je stále 50:50.

Tlustý Tony říká - mince, na které padne panna 99x za sebou je divná, a pravděpodobně jsou vlastnosti mince takové, že panna na ní padá častěji než orel...

Otázka zní - kterou odpověď by prosazovali matematici ? Ke které odpovědi by se klonila baba Dymáková z Horní dolní ? Ale zejména pro praxi nejdůležitejší, pokud by Profesor John i Tlustý Tony byli oba ředitelé banky, nebo doktoři - ke komu byste si uložili peníze, kým byste se nechali operovat ?

A pokud byste mezi "intelektuální elitou" nechtěli být za blba, kterou variantu byste šířili dál ?

Osobně si myslím že máme na jedné straně optimistické idioty, kteří se na konferencích TEDu i jiných, vzájemně ubezpečují jak "pokrok letí úžasně kupředu" a na druhé straně pesimisty, kteří si mnou bradu a chmurně přemýšlejí jestli je to pravda nebo ne a hlavně jestli je to není důvod k obavám ?

Komu dáte za pravdu je možná ovlivněno psychologicky, třeba jenom sám mám pesimstické období. Nicméně vaším domácím úkolem (ano I vy, ambiciózní slečno, co píšte svodku Panu Předsedovi Představenstva) je přemýšlet jak je to s mincí a jak je to s budoucností.

Už delší dobu jsem plánoval zabrousit do generátorů signálů a přitom se vyhnout NE555, protože ta dle mého názoru spadá do kategorie "pomalých obvodů" v akustickém pásmu, kterým jsme se věnovat neměli. Nicméně tento RC oscilátor je zásadní jako Beethoven v hudbě - můžete jej nenávidět, ale pokud jste muzikant raději ostatním muzikantům neříkejte, že nevíte kdo to je.

Takže si prostudujte alespoň datasheet od NE555 kde najdete, že to je RC oscilátor jehož základní astabilní - tedy kmitající zapojení vypadá nějak takto.

Pokud si ovšem odmyslíme diodu. NE 555 kmitá až tak do 300 KHz takže přece jenom k něčemu robotům je a doma mám jako stařičký "RC generátor" bastl, kde R1 i R2 jsou potenciometry a C1 je přepínací mezi třemi kapacitami v poměru 1: 10 : 100, takže mohu generovat frekvence od 0.1 HZ do 200 kHZ a pomocí změny poměru R1 a R2 měnit i střídu signálu.

Pokud takový bastl budete stavět - doporučuju neudětal tu chybu co já a dát NE555 do objímky - sice vydrží hodně, ale ne všechno a při jeho láci není nic horšího než se zdrržovat pájením nového když se ze starého "zakouří".

Tak a teďka otázka na co je ve schémátku ta dioda D ? Vtip a problém NE555 je totiž v tom, že výstup je ve stavu HIGH po dobu co se kondenzátor nabíjí přes R1 a R2 zatímco ve stavu LOW je jenom po dobu vybíjení přes R2. Ergo LOW je vždy kratši než HIGH a nelze dosáhnout stejného trvání obou stav a tedy střídy 1: 1, která je někdy dosti důležitá. Teoreticky pokud je R1 malinkatý a R2 obrovský pak R1+R2 se skoro rovná R2 a tím i střída se blíží 50% ale pak zase při vybíjení jde přes R1 veliký proud, který zbytečně vybíjí baterky a zahřívá 555.

Proto dioda D2 která přemostí při nabíjení R2 a při vybíjení se zase uzavře. takže pokud si odmyslíme nelinearitu diodového proudu pri napětích pod 0.7 V pak nabíjení je určeno prakticky jenom R1 a vybíjení jenom R2 a dosáhnout střídy signálu blížící se 1: 1 je daleko snazší.

Osobně když potřebuju z 555 vytlačit signál 1: 1 dělám to trošku jinak a to tak jak vidíte na obrázu - nabíjecí odpor je jenom jeden a je zapojen na výstup. Tím jde nabíjení i vybíjení přes stejný odpor a pokud není výstup tak zatížen (přetížen) že nekmitá úplně symetricky kolem poloviny napájení je LOW stejně dlouhé jako HIGH jak je to jenom možné.

Když teď máte nejjednodušší schémátka za sebou doporučuju (nebo možná ani ne) zadat heslo NE555 do Googlu a uvidíte, že vyjede záplava elektrickýh obvodů od rádia pro krátké vlny po časovače k bombám, nábojové pumpy, klinkající zvonky, a snad byste našli i pověstné elekronické zapalování do "Tráboše"

Takže NE555 máme z krku a zbývá jenom tradiční rada pro brunety - raději se moc neřehtejte vtipům o blondýnách - nikdy nevíte kdy se budete potřebovat přebarvit.

Staří klinici říkali, že prvním krokem k uzdravení je, že pacient se musí dovědět jméno své choroby. Jako člověk zcela ponořený do hardwarových problémů svých robotů jsem si doposud myslel, že jméno mé choroby je neschopnost. Ale možná jsem na tom lépe než si myslím a jméno mé choroby je ve skutečnosti Moravcův paradox.

Už jsem na to narážel mnohokrát - tak jenom několikrát odcituju sám sebe - jako motto pro další článek. Tedy :

"Nestavěj robota lepšího než člověk začni robotem lepším než baktérie".

"Dejte mi psí čenich s digitálním výstupem a já vám k tomu psa dostavím během půl roku"

A poslední - suvisející s chronickým utrpemím jménem Trávoměr - "Pokud budu mít 100% spolehlivé čidlo cesty v parku nebude jízda po něm složitější než jízda arénou při Mini Sumu"

Napadá mě, že blondýny ani borec z Agelu neví co je mini sumo - je to souboj robotů, kteří se vytlačují z arény, která je černá a má kolem dokola bílý pásek aby roboti snadno viděli, že jsou už na kraji.

Takže v čem je pes zakopaný - Hans Moravec a další za svoji dlouhou kariéru zjisitli, že ty nejjednodušší funkce organismů jsou nejhůře napodobitelné pomocí robotů. Moravcovými slovy : "zjistili jsme že jednoduché věci jsou složité a složité věci jsou jednoduché".

Jinými slovy, není problém udělat počítač, který porazí velmistry v šachu nebo v Riskuj, ale robot který vyžehlí a zajde nakoupit - ačkoliv se to zdá jako základní věc - to je opravdový problém.

Nejsložitější jsou věci úplně podvědomé, které ani nevíme jak děláme - poznat zelené kolečko, vyhnout se díře atd. A jako chemik bych řekl že ty ještě složitejší jsou na buněčné a sub-buněčné úrovni - udržování složení cytoplasmy, metabolismus, dělení buňky a vůbec.

Takže, když jsem si místo "Monte carlo localization" a "Voronoi diagrams" vybral prostou úlohu bezpečně poznat trávník - dobře mi tak. Snad mě může utěšovat, že evoluce vyráběla baktérii 3 miliardy let a člověka zvládla jen za 3 milióny, takže Moravcův paradox bude něco mnohem univerzálěnjšího než to že v poslední době se mi pájet po nocích moc nechce.

Pro případ, že by mě četli moji oblíbení Agelovští VIPové dovolím si ještě odcitovat krásnou větu na téma Moravcova Paradoxu z knihy The Language instinct.: "S příchodem nové technologie jsou burzovní analytici, petrochemičtí inženýři a předsedové představenstev ohrožení tím, že je nahradí stroje, ale zahradníci, kuchaři a recepční mohou být v klidu na mnoho desítek let dopředu"

A jelikož jsem prudič tak si musím rýpnout - odrazí se v někdy "ne-robotizovatelnost" jednoduchých profesí v jejich platech ? Co vy na to - moudroprdní borci s MBA ?

Myslím že ani blondýny nemají problém s odpovědí na otázku co udělá pekař s pokaženým autem, které jinak rozváží rohlíky. Pro opravdu rozespalé a pro kapitány českého zdravotnictví to tedy řeknu na plnou hubu - opraví jej - protože jinak housky nezrozveze, zkrachuje a skončí na pracáku.

Ne už tak snadná odpověď je na otázku co bude dělat ortoped s pošťákem, který má těžkou artrózu a potřebuje vyměnít kyčel. Bude čekat na úplatek ? Zapíše nebožáka na čekací listinu ? Předepíše prášky proti bolesti - co z nich jsou žaludeční vředy ?

Nicméně pokud si to rozebereme podrobněji - jsou celkem tři možnosti

1. Pošťák dostane umělý kloub rychle, nepřeruší roznášku dopisů, a svým - nic moc velkým zdravotním pojištěním časem splatí co dostal.

2. Pošťákovi bude oznámeno, že si pět let počká na kyčel, nepřeruší roznášku a bude za zhoršujících se bolestí belhat po městě a čekat.

3. Až nastanou opravdové listopadové plískanice, kdy artrózy bolí nejvíce půjde na nemocenskou, a z té po roce doma na invalidní důchod, který je jen o pár stovek nižší než jeho plat.

Takže do které možnosti "systém" toho člověka dotlačí ? Ve státě kde gauneři ukradli bilión se není příliš divit tomu, že pošťák z profesní hrdosti bude chvíli belhat dle bodu 2, pak ztratí trpělivost a bude placen v dávkách dle bodu 3. Výsledek - stát nejenže neuvidí ani vindru za endoprotézu, ale ještě bude platit invalidní důchod a možná vznikne i nějaká nemateriální škoda z veškeré té bolesti a změn v životě ononoho pošťáka...

Nepsal bych o tom tak podrobně, ale potkal jsem ve špitále známou - kulhavou ošetřovatelku, která ma artrózu kolene. Vtipné je, že převážná část její práce je donáška vzorků do laboratoře - až několik desítek pěších cest z budovy do budovy denně. Prý čeká dva roky a protože je na umělé koleno "příliš mladá" bude prý ještě asi 5 let na čekací listině ...

Prostě pekař počká s opravou, dokud vrak stojící před pekárnou nebude dostatečně rezavý žejo?

Až slza chce ukápnout jak se o nás náš skvělý stát stará - prochlastané, prohulené a zfetované, trosky zachraňuje od neodvratného, a pracující pěkně v bolestech distribuuje na invalidní důchod.

Ale buďte v klidu v každé medicínské učebnici je povinná větička, že "musíme přihlédnout k potřebám pacienta" - ta tam teda fakt je ....

Post scriptum : Pokud jste při čtení minulého článku o válečné medicíně měli pochybnosti právě jste viděli jak to v míru chodi ...

Už máme šestý díl a pořád jsme se nedostali k ničenu užitečnému, takže dneska si nachystejte sešitky do nich si pečlivě obkreslete následující schémátko.

Jedná se o, dle mého názoru, dokonale blbuvzdorný zesilovač, který má napěťové zesílení 10x. Vstupní odpor 2 Kohm výstupní odpor 1Kohm (R2). S tranzistorem BF 199 pracuje od DC (podle hodnoty vazebních kondenzátorů) až tak do 80MHz (nouzově i do 100 MHz) s tranzistorem BC 337 pracuje tak do 5 MHz.

Vtip tohodle zapojení je v tom, že pokud použijete téměř jakýkoliv tranzistor NPN tak bude fungovat. Jedná se totiž o kombinaci záporné zpětné vazby s Emitorového sledovače s normálním zesilovacím tranzistorovým stupněm. Takže rozebereme podrobně.

Zesílení je určeno poměrem R2/R1 což je 1000 / 82 - přibližně 12 x - jak je tedy možné že zesilovač zesiluje jenom 10x - něco málo zesílení si totiž vezme i druhá zpětná vazba (přes odpor R3), která zde určuje pracovní bod tranzistoru. Vtip toho proč funguje s každým tranzistorem je v tom, díky zpětné vazbě na R1 stačí aby tranzistor vydžel proud, který prochází přes R2 (což jsou 2 mA) a to vydrží všechny moderní bipolární tranzistory a aby měl proudové zesílení alespoň 5 x věžší než je R2/R1 což je kolem 60 (40 taky stačí) a to mají taky všechny tranzistory. Takže pokud nebudete používat výkonové tranzistory (mají často zeílení jen 10), nebo nic "z krabičky po děděčkovi" (před tím jsem už varoval) tak to bude fungovat.

Tedy berte to jako první malinkaté schémátko, ze kterých vznikají další složitejší. Samozřejmě nejsme jenom "stavěči dle schémátka" takže otázka pro blonďaté čtenářky - pokud budu chtít zesílení 5x - co na schémátku změním ? A odpověď je dám 2x větší R1 tedy 150 ohm atd...

Pokud však budu chtít zesílení větší než 10x je lepší přidat další zesilovací stupně, protože zmenšováním R1 dobré vlastnosti zpětné vazby (nazývané někdy Emitorová degenerace) mizí. Úplně bez R1 zesiluje zapojení 40x ale už se musí dávat pozor na vlastnosti tranzistoru a hodnotu R3 - tedy úplná blbuvzdornost už tam není ...

Na závěr oblíbená rada pro brunety, co dočetly až sem - chcete chlapovi oznámit, že je mezi vámi konec ? Přijďte domů v růžových minišatech, odbarvená na blond a on to pochopí i bez oznámení ...

Tento díl původně nebyl v plánu, ale pak jsem se jenou v noci vzbudil hrůzou - co když někdo opravdu postaví dle mého návodu filtrovaný zdroj - a rušení stále obrovské - budě mě mít za blba, bude mě žalovat, co když ten asertivní muž v AGELU co má za úkol o mně informovat pana předsedu se popálí při stavbě trafopájkou a ještě mu to nebude fungovat a mně pak vyhodí z práce - ó hrůzo....

Takže se k celé věci vracím ještě jednou a obávám se, že ne naposledy.

Pokud si představíme, že všechny odpory vlastně nejsou odpory, ale jednotlivé moduly robota, které vyžadují napájení z baterek tak na horní polovině obrázku vidíme jak se to nemá dělat. Všechny cívky naznačují parazitní indukčnost (a i odpor) drátů uvnitř robota. a pokud si představíme, že všechny moduly visí na jednom drátu, a že R3 je obrovským zdrojem rušení a obrovským žroutem proudu - tím zanáší do napájení pulsy, které pak kmitají s napájením R2 i R1. Když už takovou zrůdnost musíme použít tak alespoň dejte největší zdroje rušení a největší žrouty proudu co nejblíže k baterce.

Správné řešení je ovšem na obrázku dole všechny napájecí linky se mají hvězdicovitě sbíhat směrem k baterce, + a - jdoucí do stejného modulu mají jít těsně u sebe, aby nedělaly "anténu". V takovém případě je rušení přenesené z modulu do modulu mininální možné. Dokonce parazitní indukčnosti, které mán nahoře škodily nám teď pomáhají oddělit jednotlivé zdroje rušení od sebe, protože cesta od R4 k baterce vede přes jednu sérii parazitních indukčností, ale do R5 přes dvě - a tudíž je rušení způsobené R4 na R5 nenší než na svorkách baterky !!!

Stejná pravidla platí na každé úrovni, takže i jednotlivé moduly tvořící trávoměr zapojte takhle paprsčitě kolem společných svorek a dokonce i na desce tahejte napájecí cestičky blízko sebe a paprsčitě - hlavně tam kde na jedné desce jsou obvody rušící a obvody na rušení citlivé - mají mít obě poloviny své + a své - které se spojí v jediném bodě - na napájecícch svorkách.

Opět oblíbená rada pro blondýny podruhé výjimečně elektronická - pochopitelně, že když napíšu dělejte to tak i uvnitř modulů neznamená to že od každé LEDky máte vést dráty přes celého robota až k baterce - stačí když napájení zapojíte "stromovitě" tedy společné moduly do jednoho bodu a ten pak k baterce - výhodné je ale do každého společného bodu umístit "svatou trojici" kondenzátorů - určitě už víte proč.

Máme první máj a média budou plná blbostí buď ve stylu "jarního markteingu" supermarketů nebo "dramatických zpráv" o tom jak komunističní důchodci a zhulená anarchistická mládež se zase někde pobili, takže v rámci protestu proti všeobecnému blbismu bych rád dneska probral něco poněkud závažnějšího než 100-leté důchodce, co po demonstraci belhají vykoupit Kaufland.

V Praktickém lékaři jsem kdysi četl paměti lékaře, ktrý žil v době poslední morové epidemie na našem území to jest kolem roku 1708. Cituji doslova, neboť si to ještě doslova pamatuju : "Přišel jsem na statek vyšetřil statkáře a jeho rodinu a řekl jsem mu : kopejte si rychle hroby, dokud máte dosti sil.". Dneska pokud by někdo pacientovi jen naznačil neodvratnou blízkost smrti - snad by ho zavřeli a bručel by jako Kájínek.

Pak další historka měl jsem pacienta, který ke mně na oddělení přišel jako naprostá troska zemřít - byl to dementní dědoušek v péči rodiny, který se k demenci propracoval usilovným kouřením a sérií mozkových mrtvic. Pak dostal rakovinu plic. Místo aby si s ním a jeho rodinou někdo rozumný sednul a vysvětlil jím že teď má bez léčby před sebou rok z toho poslední 3 měsíce asi budou hnusné, nebo může začít léčbu, a nežádoucí účinky chemoterapie mu udělají ze života peklo okamžitě a všechno skoční smrtí tak za rok a půl - kterou variantu by si rodina vybrala. Kterou variantu byste si vybrali vy ? Příbuzní byli bohužel lidé prostincí, a tak mi líčili jak bylo dědouškovi strašně špatně, ale pan doktor, onkolog, bojoval s rakovinou jako lev. Nevěděli totiž při své jednoduchosti že - "špatně" - jsou následky léčby, nikoliv následky choroby.

Jiný příklad - ještě když jsem studoval gynekologii v roce 1995 tak platilo pravidlo, že porod před 28 týdnem těhotenství s plodem pod 1000 gramů se považuje za potrat, a pokud takto narozené "dítě" nejeví známky spontánního dýchání nechá se zemřít a do papírů se napíše heslo "fetus non vitalis" tedy mrtvě narozený plod. Hrozné nechat umřít miminko. Takže dneska se na "fetus non vitalis" vrhnou neonatologové a po mnoha týdnech (a mnoha miliónech) jej předají jako miminko mamince - skvělé až na drobnou chybku - pravděpodobnost že takové miminko bude mentálně retardované je asi 80% pravděpodobnost že bude smyslově postižené (slepé, hluché) je taky 80% a pravděpodobnost že bude pohybově postížené (vozíčkář) asi taky 80% - ptáte se jak je možné že tato rizika jsou přes 100% - no to proto že 80 * 80 % to jest 64 % má kobninovanou dvojitou vadu a 51% dokonce všechny 3. pravděpodobnost zdravého miminka bez následků je kolem 5% - skvělé výsledky moderní medicíny ne ?

Pak jsem to zažil na vlastní kůži - ošetřoval jsem a pohřbil "děťátko" které po dvou operacích vrozené srdeční vady a 2 zástavách srdce bylo 21 let v bezvědomí zvaném "coma vigile". Říkáte si no co rodiče se 21 let starali o děcko v bezvědomí, problém je v tom že tenhle chudák měl nádhernou a vysokoškolsky vzdělanou starší sestru. Pokud by si pan profesor v Motole ranných 90 let nehonil triko heroickými operacemi srdce tak by klučina zemřel a jeho rodiče by po periodě totálního smutku zvládli ještě druhé dítě - vysokoškoláka žejo ?

Probrali jsme onkologii, dětské lékařství, a teď se dostáváme ke královně medicíny horší než smrt - dětské onkologii. Vím, že tohle je už hodně ožehavé, ale z biologického hlediska je věc jasná. V organismu se každých 10 minut nějaká buňka nádorově zvrhne, a přesto většina populace válčí s rakovinou až ve vysokém stáří. Takže když někdo válčí s rakovinou v dětství znamená to že s jeho organismem je něco velice velice velice špatně. Moderní zdravotnické PíáR však hraje na city a ukazuje nám trpící plešaté děti a úspěchy při jejich léčení - výsledky jsou však tristní 2/3 "vyléčených" má pozdní následky včetně dalších a dalších nádorů - rozdíl je však v tom, že místo aby nechali zemřít děcko, které často ještě nemá z věci rozum, nechají člověka dospět, vystudovat a pak jej nechají utrápit ....

Laická veřejnost bude namítat - přece nenecháme umírat lidi. A navíc ještě na rakovinu a v bolestech. Omyl - analgetika jsou jedny z nejdostupnějších a laciných léků - jenom se je doktoři bojí dávat v dostatečné dávce "aby nezhoršili prognózu pacienta"

Naopak potrefení kolegové by se na mně mohli sesypat jako vosy - že jsem nihilista a kde je pokrok když necháme lidi umírat. Doproučuju postupovat agresivně tam kde dosavadní znalosti nasvědčují, že léčení je účinné a jenom malými krůčky tam kde je tomu naopak.

V žádném případě však nedoporučuju v Česku oblíbené - léčit aby byl případ do publikace, nebo ještě hůře, aby se za odběr cytostatik dalo za farmaceutické peníze jet do USA na kongres.