Nad dopisy čtenářů.

Úterý v 5:39 | Petr |  Filosofování
Můj blog občas přebírají některé servery určené pro fašisty, rasisty, xenofoby, frustrované nevzdělance a vůbec všechny lidi, kteří stále ještě nepoplivali vlastní úsudek. Jedním z těchto serverů je D-fens ( čtu vás nepravidelně, ale děkuji ) kde byla zmínka o jednom z mých článků na téma emise CO2. To se stává relativně často a ( už ) to není nic překvapivého. Překvapivé bylo, že původní článek přebral ( i s odkazem na mně ) sever Neviditelný pes. Neodvažuji se soudit jací čtenářové čtou Neviditelného psa ( jsem jedním z nich ) nicméně asi jsou výrazně šťouravější než je na Intermetu zvykem, protože se mi sešlo několik reakcí na několik posledních článků, které jsem napsal.

Jeden člověk například reagoval na "Kubáčovy atomové cementárny" a ironicky mi psal, že takové věci nemá smysl psát česky u nás, ale má smysl přeložit je do Čínštiny a poslat na politbyro KSČ ( jako Komunistická strana Číny ). Ano v principu souhlasím a opakovaně píšu věci ve stylu : Evropa si hraje na "vzdělanostní společnost" což interpretuje jako hon za dotacemi pro genderové, eko- a další neziskovky - jejichž vedlejším produktem není nic hmatatelného, aní pozitivního a už vůbec ne technologický pokrok. Poslední "velká technologie" vzešlá z Evropy byly GSM mobily patentované už v roce 1990 !! Naopak evropská technologická zaostalost jde ruku v ruce s "technologickou nevzdělaností" ( příznakem budiž diskuse o učňovském školství nebo maturitě z matematiky ) Technologická nevzdělanost "hříchu nečiní", takže pak se dostáváme do absurdní situace, kdy zaostalost je zaostalci interpretována jako pokrok - a naopak.

Jinými slovy první jadernou cementárnu postaví Číňani. Následník Trumpa na ni uvrhne embargo a následnice Merkelové pojede do Pekingu - lézt soudruhovi do řiti pro licenci na výstavbu několika kusů v Porýní.

Pak se mi sešla hromada mailů na téma "ekonomické zaostalosti reálného socialismu". Mnoho čtenářů podráždilo srovnání výstavby silniční sítě a věta "bolševik investoval své skromné peníze překvapivě racionálně". Na to jsem dostal několik reakcí které zcela správně prohlašovaly, že významným faktorem pádu komunismu byla jeho ekonomická zaostalost. To nijak nerozporuji, jenom bych doporučil pozornosti čtenářstva následující fenomén:

Včera :
  • Optikou Rudého Práva z roku 1987 - vše bylo na nejlepší cestě ve stylu vtipu : "Kde je obchodní dům Globál ?" - "Proč se ptáte ?" - "Soudruh prezident říkal, že v globálu je zboží dost." Neboli i Rudé právo připouštělo "drobné problémy dodavatelsko-odběratelských vztahů, které vyřeší chozrasčot, glasnosť, pěrestrojka"
  • Vnějším pohledem byl socialisticý tábor - obr na hliněných nohou, který nebyl schopný pokrýt ani výdaje na zbrojení a kde docházelo ke komickým deficitům zboží ( hajzlpapír třeba )
  • Ti obyvatelné socialistického tábora, kteří na základě poslechu amerických "štvavých vysílaček" - Svobodná Evropa a Hlas Ameriky poukazovali na zaostalost socialismu byli označení za nepřátele režimu a byli režimem šíkanováni.
Dnes :
  • Optikou serveru Aktuálně.CZ nebo ČT24 - NYNÍ žijeme v té nejlepší možné době - ekonomika je vysoce výkonná, nezaměstnanost je nejnižší od začátku statistik. Hrubý domácí produkt roste mnoho let po sobě. Mírně rostou i daně. ERGO ( rostoucí ) HDP * ( rostoucí ) Daně = Babišovi ministři sedí na stále větším a větším balíku peněz !?
  • Vnějším pohledem ale v česku vidíte neschopnost zahájit, provést i dokončit jakoukoliv veřejnou stavbu, včetně oprav silničního systému zděděného po komunistech. Miliony lidí v exekucích, nemožnost pro mladé - vydělat si na bydlení a založit rodinu. Nemožnost založit malou firmu nebo živnost. Růst cen všeho ( mimo asijského šmejdu ). Naopak dominanci asijského šmejdu na trhu spotřebního zboží, bez kterého by náš trh byl zásoben hůře než "obchodní dům Globál" za Jakeše a Bilaka. Úpadek vzdělávacího systému, obrovské nerovnosti ve zdravotnictví, státní správou / protektorántí správou z Bruselu vynucované nesmysly a tak dále a tak podobně....
  • Ba dokonce v celé Evropě a možná v celém světě je situace podobná. Euro-politici si klepou po rameně jak se ekonomikám daří. Francouzští papaláši oslavují, že "přeročili nulu" ( směrem do kladných čísel ), ale "žluté vesty" - místo nadšení - reagují heslem : "Vy řešíte jak přežít do roku 2050. My řešíme jak přežít do výplaty."
  • I zaostalost je pravděpodobně globální - pokud by někdo měl přesto pocit, že v Evropě jsme jakkoliv na výši - doporučují některý z televizních dokumentů o čínské železnici do tibetské Lhasy, kde se jede po nestabilní věčně zamrzlé půdě nadmořskými výškami přes 5000 metrů, takže vagony musí být přetlakové - jako trup letadla, aby pasažéry nezabila výšková nemoc.
  • Pokud výše uvedené body zmíníte příliš nahlas - budou s vámi režimy evropských států zacházet jako s extremistou, šiřitelem "fake news" a vůbec nepřítelem státu.

OK - po prosperitě pozdního Rakouska Uherska a první Republiky - zůstala v česku mohutná výstavba z let 1860-1930 - v každém městě vidíte celé čtvrti domů z těchto dob. Aniž bych chtěl dráždit ( kterýkoliv ) vládní režim - musím se zeptat : Kde jsou prachy vybrané v době konjunktury "navíc" oproti předchozí krizi a stagnaci. A kde je výstavba typická pro dnešek, která ( jako Žižkov, Karlín, Vinohrady, nebo Jubilejní kolonie v Ostravě ) i za 100 let bude ukazovat, jak skvělou dobu právě žijeme ? Neboli odcituji sám sebe z jednoho z mailů : "není důvod chlubit se hospodářstvím, které je založeno na obchodu s výrobky které jsme sami nevymysleli ani nevyrobili - za peníze, které jsme sami nevydělali !"

Diskusi dnes nechávám otevřenou - moderovanou - mějte však, prosím ohled na mé časové možnosti.
 

Bludy o budoucnosti civilizace.

26. listopadu 2019 v 5:34 | Petr |  Příroda
Nedávno jsem si pěkně naběhl. S kolegy jsem žertoval u oběda, že opravdu chronické choroby by se snad ani neměly léčit, když ZeměKoule za 12 let ( vlivem vysokého CO2 ) chytne a shoří plamenem. A ještě jsem jedovatě poznamenal, že CO2 tvoří hlavní náplň sněhových hasicích přístrojů, takže ten mechanismus vznícení by mě opravdu zajímal. Jenomže liberální doktoři se na mně vrhli - jak prý můž znevažovat kritickou situaci celé planety !!!! Tak jsem kontroval protiútokem - jakože jediný, kdo jezdí zcela rutinně do práce na kole jsem já, a jestli oni se vzdají svých leasingových SUV-vehiklů "v plné palbě", kterými se vzájemně trumfují. Nakonec kolegové krčili rameny a museli na plnou hubu přiznat, co se tak honí v hlavě každému. Tedy životní prostředí by se mělo chránit, ale jak to udělat, když opravdu účinná ochrana, zejména řízená dnešními ekologickými aktivisty = návrat do Afriky před evropskou kolonizací = "trochu lepší doba kamenná", protože ne ochrana přírody, ale bída a zaostalost, která nedovolí 99% "plebsu" vzdorovat hornímu 1% ( mezi které se ekologisti - mylně - počítají ) - to je hlavní smysl jejich činnosti.

Takže jako "jednooký mezi slepými", z pozice člověka, který se vyzná v chemii, fyzice, a dalších věcech o něco více, než je ve zdravonictví obvyklé jsem začal kolegům vysvětlovat "Kubáčovu představu světa". Vykládáním pro inteligentní publikum jsem musel vážit každé slovo, až se mi to v hlavě tak pěkně utřídilo, že ještě za čerstvé paměti z toho musím udělat článek, přestože mnohé věci tady už v nějaké podobě zazněly. Takže kdo nechce číst několik tisíc slov Kubáčoých bludů o budoucnosti má poslední šanci kliknout na tlačítko "zpět" :

1. Je Železo "neobnovitelný zdroj" ?

I já naprostý anti-ekologista uznávám, že s "neobnovitelnými" přírodními zdroji se musí zacházet daleko šetrněji než s "obnovitelnými". Oblíbená otázka Sci-Fi fanoušků ( = geeků ) je totiž: "Co vezla kosmická loď Nostromo ?" ze sci-fi hororu Vetřelec. Odpověď zní : ropu, protože můžete mít všechno na solární / (termo) jadernou elektřinu ale "boty z elektriky nevyrobíte", alespoň pokud se pohybujeme v oblasti zatím známé fyziky.
Takže je železo (ne)obnovitelný zdroj ? Když uvážíme, že železo je nejhojnější prvek na ZeměKouli, že celé roztavené a tekuté jádro o poloměru 4000 kilometrů ( ze 6378 km ) je žhavá směs železa, kobaltu, niklu, křemíku, manganu a hliníku ( přesné složení se liší podle hloubky ). Jinými slovy. Není na ZeměKouli zviřátko nebo rostlinka, které by produkovaly železnou rudu "z ničeho" ale na planetě jejíž 1/3 hmotnosti tvoří železo se těžko dá o železe mluvit jako o "neobnovitelném" vzácném zdroji v aktivistickém slova smyslu. Neboli méně konfliktně řečeno - pravděpodobnost, že nám dojde železo je zanedbatelně malá ( noviny občas píšou něco jiného, ale to je pláč těžebních a hutních firem nad nedostatkem hyper-laciné rudy, která slibuje hyper-vysoké zisky )

2. Je Uran "neobnovitelný zdroj" ?

Když mluvíme o roztaveném jádře a polotekutém plášti planety ZeměKoule - je třeba zmínit čím je to způsobeno, že Měsíc a Mars, ba dokonce i Merkukr jsou uvnitř vychladlé, u Venuše se zatím neví, ale ZeměKoule je už 4 miliardy let uvnitř roztavená a žhavá jako povrch Slunce. Odpovědí je teplo z radioaktivního rozpadu Draslíku40, Thoria232 a Uranu235 Mimochodem Draslík40 je obíbený strašák biomatek (ne)dávajících dětičkám banány, protože rostlina - banánovník miluje radioaktivní draslík40 ( nevíme proč ) a vychytává jej z půdy přednostně místo běžného ne-radioaktivního draslíku38. Proto banány jsou velmi mírně radioaktivní na úrovni 1 banán = celodenní dávka záření dle amerických norem. Jestli právě přestáváte jíst banány - buďte v klidu - brambory, fazole a ořechy jsou na tom stejně.
Ale pokračujeme : když radioaktivní rozpad udrží 4 miliardy let žhavou ZěmeKouli jsou prvky jejichž rozpad žene tuto "pec" vzácné a neobnovitelné suroviny ? A ještě poznámka - USA mají ve svých skladech 450 000 tun Uranu238 jako "odpad" po separaci více-radioaktivního Uranu235 kterého je v ložiscích průměrně 0,7%. Předpokládané celosvětové těžitelné zásoby uranu238 jsou 4,6 miliardy tun. Tento Uran se dá přeměnit na Plutonium239 a to se dá spálit v jaderné elektrárně. Těžitelné zásby by stačily na 70 000 let současné spotřeby. Proč se Uran238 nevyužívá ? Protože z Plutonia239 se dá vyrobit atomová bomba. Takže jediný kdo "spaluje" Uran238 v elektrárnách je Rusko, brzy tak budou činit Čína, Indide, možná Irán, možná Pákistán a další problematické státy. Zato my v EU budeme mít chatrnou elektrickou soustavu založenou na solárech a větrnících, vysoké "ekologické " daně a ( falešný ) dobrý pocit, který na nás budou "vrhat aktivisti" - jak jsme jim to "natřeli" a jsme s naší drahou a vratkou energetikou "daleko vpředu".
Draslík40 má radioaktivtu srovnatelnou s Uranem235, ale není zdraví tak nebezpečný, protože, na rozdíl od Uranu, se rozpadá na dva ne-toxické a ne-radioaktivní izotopy : Vápník40 a Argon40 . Též kvůli rozpadu na stabilní iozotopy ( = které se dále neštěpí ) má Draslík40 mnohem nižší energetickou hustotu než Uran, takže mimo "reaktor velikosti planety" se jeho využití nevyplatí, přestože on je hlavní palivo zemského jádra.
Naopak Thorium je vzácnější než Draslík, ale mnohem běžnější než Uran, prvek tak energeticky bohatý, že příznivci thoriové jaderné enegetiky používají divoká srovnání, jakože dlažební kostky obsahují díky Thoriu v žule více energie než stejná váha uhlí. Zásoby Thoria se odhadují na 40 000 let VEŠKERÝCH energetických potřeb lidstva !!!
Jinými slovy Uranu, a Thoria pro jadernou energetiku je tolik, že jejich "neobnovitelnost" je ( skoro ) lež - motivovaná nutností zkreslit realitu ve prospěch anti-jaderné ideologie.

3. Kubáčovy Jaderné cementáry

Problémem jaderné energetiky je silně zastaralý princip výroby elektřiny nelišící se zásadně od parních turbín ženoucích válečné lodě 1. světové války. My jsme schopní všechno dělat pomocí elektřiny. Ocel se ze surového železa vyráběla v elektrických Martinských pecích ( a dodnes se "fajnové" oceli takto dělají ), hliník se rovnou vyrábí elektrolýzou taveniny bauxitu ( hliníkové rudy ). Nebyl by problém vyrobit elektrickou vysokou pec, nebo elektrickou cementárnu. problém je v tom, že účinnost parního soustrojí v jakékoliv, i jaderné elektrárně nepřesahuje 40% neboli pokud těchto 40% jako elektřinu spotřebujeme v huti, cementárně, nebo jiné výrobě "na veliko" musíme vymyslet jak se zavíme zbylých ( a odpadních ) 60% energie, které mají podobu obrovského kvanta horké elektrárenské vody. Takže v případě provozování "elektrické cementárny" by odpadního tepla bylo tolik, že pro okolí elektrárny by to byl závažný ( a na na rozdíl od CO2 skutečně existující problém ). Proto je nutno "obrátit výrobu" - z budoucího jaderného reaktoru půjde ( podle konstrukce ) buď roztavená sůl ( typu floridu lithného ) o teplotě kolem 900 stupňů nebo Helium o teplotě až 1400 stupňů. Tento materiál bude pohánět příslušnou chemickou nebo hutní výrobu ( např. výrobu vodíku z vody, nebo tepelný rozklad odpadních plastů ) a teprve odpadní teplo vzniklé chlazením této chemické výroby bude pohánět parní soustrojí elektrárny. Elektřina z odpadního tepla může na oplátku "přihřívat" vysokou pec na teplotu ještě vyšší než 1400 stupňů z reaktorového Helia.
A když jsme u toho : "v disentu" se bádá nad přímou redukcí oxidů železa horkým vodíkem vyrobeným rozkladem vody teplem reaktoru - takže výroba železa z rudy by možná šla i bez tavení rudy za astronomických teplot.

4. Kubáčovy solární hutě.

Ano, nemusíte čistit brejle ani klikat na "obnovit", čtete dobře. ERGO - teplota kolem 900 stupňů výstupu z reaktorů stačí na převážnou většinu průmyslové chemie. Tam kde je to málo dá se dosáhnout i bez fosilních paliv obrovských teplot ( až 2500 stupňů ) pomocí farmy otáčivých zrcadel a "terčové věže" na kterou tato zrcadla vrhají "prasátko". Konstrukce je notoricky známá a po světě běží pár elektráren na tomto principu, které oproti ubožácké fotovoltaice mají tu výhodu, že zásoba sluncem roztavené soli vydřží produkovat elektřinu ještě krátce po západu slunce, kdy je potřeba elektřiny největší.
Nás však nezajímá tavení soli v ohnisku takové elektrárny, ale tavení skla, kovů, konec konců i pálení cementu by takto šlo udělat prakticky bez fosilních paliv.

5. Pyrolytický rozklad čehokoliv.

Představte si že máte jadernou vysokou pec, cementárnu, nebo jakoukoliv jinou chemickou výrobu, kde "teplo dodává atom". Kouzlo takových výrob je v tom, že nejenom z energetického, ale i z chemického hlediska potřebují nějakou tu "uhlíkovou vsádku" - třeba výroba oceli potřebuje něco koksu k vytvoření té správně směsi, kde uhlík z koksu na sebe váže kyslík z oxidů železa. Kouzlo takových výrob je, že pokud máte zajištěn zdroj tepla odjinud můžete jako zdroj uhlíku používat prakticky cokoliv - třeba odpadky. Teplota je tak vysoká, že typ "vsádky" prakticky nemá vliv na chemické složení zplodin.
Takže odpadky můžete sypat do cementárny, nebo do vysoké pece. Plasty můžete tepelně rozkládat na původní monomery, nebo při ještě vyšší teplotě na kapalné uhlovodíky ve stylu německé válečné výroby "syntetického benzínu" Fischer-Tropschovou syntézou. Příklad už z dneška - spalovna ve Vřesové u Sokolova "přepracovává" rakovinotvorné dehtové kaly z Ostravy na syntetický plyn využívaný v ( ekologisty milovaných ) plynových elektrárních.
Kouzlo házení pastu do hutě nebo cementárny je v tom, že tím vlastně redukujeme produkci CO2 na polovinu, protože uhlík projde dva cykly - nejprve je využit v plastu a pak v cementárně.

6. Syntetická kapalná paliva

Opakovaně píšu na tomto blogu - vodík se vyrobí jaderným teplem a reakcí se vzdušným CO2 se z vodíku vyrobí methanol, který má daleko výhodnější vlastnosti, včetně vyššího obsahu vodíku než samotný kapalný vodík. Methanol byl palivo vozů Formule 1 v době kdy to ještě nebyla "ekologická rallye". Co bylo dobré pro Formuli bude dobré i pro vidláky - neboli už současná auta po lehkém poladění motorů mohu na toto "palivo budoucnosti" jezdit, mohou jej za pár minut načerpat na pumpě ( spotřeba methanolu je jen o pohlavek větší než benzínu, či nafty ) a nemusí s sebou vláčet drahý neekologický, nebezpečný, 500 kilo těžký lithiový akumulátor. Navíc vyrobený methanol ( a tím nepřímo i vzdušný CO2 ) se dá táákhle dlouho skladovat v táákhle velikých cisternách - na rozdíl od elektřiny pro elektromobily
Tedy rekapituluju :
  • Současná civilizace má dvě techologické "achillovy paty" - energetiku a chemické výroby včetně hutnictví a cementárenství. Problém je v nutnosti spotřebovávat ( vzácná ) fosilní paliva pro tak "nízkou věc" jako je výroba tepla pro daný proces.
  • Jaderného paliva využitelného v současných elektrárnách je alespoň na 40 000 let při vyšší než současné spotřebě energie a do té doby snad lidi konečně vyvinou termojaderné elektrárny, které už jsou doopravdy neomezený zdroj energie.
  • Proto by se mělo šetřit fosilními uhlovodíky, ne kvůli CO2, ale protože tyto jsou jen obtížně nahraditelným materiálem pro chemický průmysl.
  • Je nutno vymýšlet, ne jak všechno pohánět elektřinou, ale jak maximálně využít přímého tepla jaderných reaktorů a elektřinu vyrábět až z odpadního tepla chemičky, hutě, skláren, cementáren....
  • Je nutné zbavit se připosranosti a uvažovat v řádu dnešní ( nebo vyšší ) spotřeby pro všechny lidi na světě ( nebo o něco více ) - nikoliv v řádu horské komuny zelené zlaté mládeže - žijící na úrovni středověku s kozami, drogami a loučemi.
  • Z toho vyplývá, že by bylo vhodné vrátit se k moderní verzi některých starších chemických výrob ( Fischer-Tropschova výroba paliv z odpadků )
  • A když jsme u toho - je třeba se vyrovnat s názorem, že : "výbuchy atomových elektráren nás všechny zabijou". Takže i dle eko-aktivistického WHO - jaderná energetika je nejbezpečnější lidstvu známá technologie výroby elektřiny 2x méně mrtvých než u větrných elektráren, 6x méně než u solárů ( pády montérů ze střech ), 11x bezpečnější než vodní elektrárny ( 171 000 mrtvých při protržení přehrad v Číně ) a 300x méně mrtvých než u elektráren na fosilní paliva ( nespočetné rakoviny z exhalací )
Teď bych mohl šířit paranoiu, jakože "obecný názor" ( hlav v televizi ) je v mnoha směrech 100% opačný, ale to není smyslem dnešní pohádky. Přesto bych si dovolil upozornit, že mnoho věcí je v realitě právě naopak, než v novinách píšou a je jistou povinností každého vidláka alespoň povrchně tušit, jak je to doopravdy.

Processing - programovací jazyk pro děti a důchodce.

19. listopadu 2019 v 5:38 | Petr |  Počítače etc...
Kdysi jsem měl CB radiostanici na stole v kuchyni zatímco počítač jsem měl v pokoji svého "po-rozvodového 1+1". Proto jsem koupil notebook Siemens-Nixdorf PCD-4ND, který původě stál kolem 200 000 ale v roce 2000 uz byl - plně funkční "na radioburze" za 1500. Tenhle notebook jsem dal do kuchyně a surfoval na něm po "Packet radiu" - které bych mládeži ( drze ) popsal jako pra-pra-babičku bezdrátového internetu dneška.

V okrese jsme měli jeden z nejlepších serverů packet radia v republice, kde jsme mohli do Internetu posílat maily a dokonce v textovém režimu surfovat po Webu. Než se rychlostí 1200 bitů za sekundu načetla stránka IDNES.CZ - trvalo to kolem 5 minut - tudíž u notebooku vznikaly značné prostoje. Proto jsem do něj postupně přesunul veškerou svoji roboty-konstruující činnost. DOSovský editor plošných spojů "Ferda Mravenec" verze 3.5, kompilátor AVR assembleru, který jsem psal ve vestavěném editoru "ortodoxního" souborového manažeru zvaného DOS navigator, který už tehdy měl zvýrazňování syntaxe a makra která umožňovala programovaný soubor "na jedno kliknutí" přeložit slinkovat a vypálit do procesoru robota.

Ladění softwaru pak vypadalo takto - robot vysílal po RS232, já jsem přijímal terminálem vestavěným do DOS navigatoru, pak jsem uložené soubory přehrával Lap-Linkem do "velkého PC", kde jsem je převáděl do Excelu a v něm analyzoval. Celý tento řetězec fungoval naprosto bezvadně, lépe než dnešní "softwary s přesýpacími hodinami". Přece jenom ale narazil na své limity a to bylo v době kdy jsem "ladil" stereofonnní sonary, kde jsem potřeboval poměrně složitě analyzovat přijaté ultrazvukové odrazy a sestavovat z nich mapy "ultrazvukové odrazovosti" a to už bylo pro Excel, jeho makra a jeho ( značně úchylnou ) variantu Visual Basicu příliš.

Takže jsem už od roku 2008 přemýšlel o "programování pod Windows", abych mohl data ze svých robotů zpracovávat svým softwarem. Tu variantu "pro Windows" jsem uspokojivě nevyřešil nikdy. Měl jsem sice nainstalované C++ ale programy pro Grafické rozhraní systému WIN32 - jsou naprostá úchylárna pro schisofreniky. Kdy software je "bordel" různých call-backových funkcí, smyček obsluhy událostí, sáhodlouhých deklarací knihovních funkcí, kde nevíte co je kód a co je makro a k tomu ( pro mně - Pascalistu ) "bordel" jazyka C++. Takže jsem nějakou dobu neprogramoval pro PC vůbec a mezitím nám WIN32 tak nějak "umřelo". Přesněji řečeno doma mám už jenom jeden WIN-počítač - notebook z roku 2007 o kterém jsem psal minule, takže učit se ( znovu ) programovat pro WIN32 je prostě nesmysl. Windows jako takové jsou nesmysl a technologie, která sahá vysoko, ale kořeny už má uhnilé a sám Microsoft neví co s desktopovým softwarem dělat, proto do něj "pro jistotu" tlačí Linuxové komponenty.

Takže jsem chtěl nějaké "multiplatformové" programátorské prostředí aby se dalo volně přecházet z Windos na Linux. Pro robotiku se dosti často používá Python, ale ten se mi moc nelíbíl, protože od dob Turbo Pascalu jsem zvyklý, že programovací jazyk má jasně definované vývojové prostředí a že běží rychle i na mých, naprosto zastaralých počítačích. Navíc Python je pro mně "objektový až moc" - nikdy nepoznám co je kód a co jsou data. A navíc oddělování procerdur a funkcí pomocí "odsazování textu" - četli jste někdy něco po mně ?

Takže jsem jistou dobu ze zoufalství cvičil "takové to domácí programování" na Visual Basic Scriptu a JavaScriptu. Zejména ten JavaScript s internetovými prohlížeči, které podporují HTML5 a tím pádem i "canvas" - silně připomíná psaní softwaru pro Atari 800XL / Sinclair Spectrum - což je pro počítačového důchodce nekonečně příjemné. Takže jsem naprogramoval dva "velké programy" - šifrované rozesílání laboratorních výsledků mailem podle databáze doktorů a automatické každodenní zálohování laboratorního softwaru a pak spoustu blbostí : vlnící se "wireframe" 3D krajiny, skákající míčky a další, které se daly "rozkliknout" v Internetovém prohlížeči a bezvadně ( a překvapivě rychle ) fungovaly. Jenomže JavaScript nemůže jen tak snadno překonat svůj Internetový původ - dostat do prográmku v JavaScriptu, který běží v prohlížeči data z robota posílaná po sériovém portu - pravděpodobně jde ( pomocí volání Microsoftích COM komponent ), ale jednak je to zase Microsoft - a za druhé množství "černé magie", které to vyžaduje - neodpovídá dosaženému výsledku.

Takže jsem měl opět mnoho měsíců pauzu až jsem začal letos znovu "vrtat v počítačích". Zejména pod dojmem té úvahy, že když mi manželka a dítě nedává dostatek času na "dělání hardwaru", stále bych s sebou mohl tahat na USB flahce nějaké to "dělání softwaru", abych nevyšel ze cviku. Takže jsem si už už už-už chtěl do PC nainstalovat Code::Blocks a znovu se pokusit o C++, ale něměl jsem vyřešenu fundametnální otázku "pro jaké prostředí programovat". Asi tedy pomocí nějaké "multiplatformí knihovny" typu vxWidgets, nebo Qt ale to jsou "obrovské softwary". A pod pojmem "obrovské" se kromě gigaBajtů na disku mysli i fenomén :"po 30 letech studia umím napsat prográmek s 3 tlačítky YES_NO_CANCEL".

Při tomto rozvažování a sepisování srovnávacích tabulek do starého kalendáře mi náhoda přihrála do rukou Processing - což je "vývojové prostředí", které je samostatné - nikam se neinstaluje, dá se nosit a spustit z USB Flashky a v tomto vývojovém prostředí můžete programovat v jazyce, který syntaxí silně připomíná ( je to ) Java.

"Opravdoví ajťáci" teď umírají smíchy pod stolem, protože z "Processingu" vznikl jazyk Wiring a z něj vzniklo "Arduíno IDE". Tedy Kubáč skončil u "PC verze" věci, které v mikrokontrolérech hluboce pohrdá. Jen na svou obhajobu bych poznamenal dvě věci - jednak "odříkaného chleba největší krajíc". A potom - celé řízení robota pro mini Sumo psané v AVR assembleru jsem měl kratší než je standardní kód v C++ pro otevtření ( prázdného !! ) okna pod WIN32.

Processing si od "matky Javy" nese multiplatformovost a překvapivě slušnou výkonnost Interpretovaného / JIT kompilovaného kódu. Protože je pro programátorsky negramotné je programování ultra-jednoduché - pokud kliknete na SPUSTIT - tak se vám "spustí", v podobě prázdného okna, i prázdná stránka bez jediného písmenka zdrojového kódu. Na druhé straně je možné programovat překvapivě mnoho - 2D grafiku, 3D grafiku pomocí OpenGL, vestavěny jsou knihovhy pro práci se zvukem, s obrázky, s videem ( bohužel jen ve formátu Quick Time), se sériovým portem ( skutečně fungující ) abyste se mohli spojit se "synovcem" Arduínem. Vše funguje z USB Flashky a to i na počítačích kde žádná Java nainstalována není. Mimochodem "pocit programování pro Atari 800" je silně přítomen i zde, protože autoři přímo nutí uživatele zkoušet polo-rozdělané prográmky a pozorovat "co to dělá".
Takže posmívejte se jak chcete, ale pokud potřebujete z robotického čidla vytáhnout dva buffery ultrazvukového echa a ty vzájemně "autokorelovat" abyste spočetli souřadnice objektu odkud se echo odrazilo - strávíte při pokusu dělat to Excelem ( příliš daleko od sériového portu ) nebo C++ ( příliš blízko chaotickým vnitřnostem Windows ) daleko více času než u těchto "prototypovacích" programovacích jazyků.

Znamená to že "Processing" je denfinitivní řešení mých PC - programátorských potřeb ? Pokud se jedná o 30 minutový úsek od usnutí dítěte do okamžiku, kdy psi chtějí venčit - rozhodně ANO. Čímž se dostáváme k tomu proč ( pro fotry středního věku ) nedoporučuju Python a vlastně ani C/C++ :
  1. Python má své zvláštnosti, které pochopí jenom mládež, nebo matematici - 1.add (2) = 3, nebo for X in ("hrušky", "švestky", "jabka") print (X) - jinými slovy mlhavě tušítě, co by se mělo dělat, netušíte jak a doufáte že to tuší alespoň počítač.
  2. C++ - ani středověký mnich by se za celý život nenaučil nazpaměť deklarace typu : wincl.lpszClassName = szClassName; ani vy se to nikdy nenaučíte a prohospodaříte nad tím léta. ( chtěl to tak Microsoft ? )
  3. JavaScript - je na úsečce Python - C++ v 1/3 cesty - blíže k Pythonu, protože v něm taky máte podivuhodnosti jako funkce, které jako výsledek vrací objekty a tak.
  4. Java je na úsečce Python - C++ v 1/3 cesty - blíže k C++. Jak říkají "velcí ajťáci" - je to zjednodušený programovací jazyk pro blbečky z korporátu a pro nás, co jsme mentálně zůstali v Turbo Pascalu pro MS-DOS a odtud se nemůžeme hnout už 30 let.
Jinými slovy JavaSctipt i Processing - jsou "někde mezi kozy" s ještě rozumnou úrovní abstrakce a zároveň s ještě zvládnutelným množstvím deklarací a "věcí okolo" které musíte udělat aby se prográmek vůbec rozběhl. Takže Hrr na to stáhnout Processing a hrát si po večerech. Konec konců i své současné místo ve zdravotnictví (!!) jsem získal větou - drze napsanou do kolonky "znalost PC" : "Všichni umí PC používat. Já umím PC programovat !" což tehdy byla ještě pravda.

Poznámka při druhém čtení - mládež ani netuší jak opojné může být 32 bitové programování pro "flat memory model", kde máte k dispozici 4 gigabajty adresového prostoru a stejně veliké mohou být datové struktury, které používáte. V 16 bitovém DOSu byl systém Segment + Offset, kde největší datová struktura mohla být jen 64 kilobajtů - takže třeba už obrázky větší než asi 150x150 pixelů se složitě načítaly do paměti - po jednotlivých řádcích do "pole polí" a práce s takovými daty byla čistokrevná pruda. Výsledkem "flat memory" je, že dnešní programátoři otázku použití a spotřeby paměti ( bohužel ) vůbec nevnímají. Zatímco my dědci se nemůžeme zavit nutkavého počítání : 800x600xTrue color bitmapa = 800x600x3 = 1.44 megaByte - mohu si dovolit použít 2 najednou že ?
 


30 let blbé nálady.

12. listopadu 2019 v 5:28 | Petr |  Filosofování
Nedávno jsem četl zajímavý článek s tímto srováním : Prakticky pár let po roce 1918 byla První republika - světová průmyslová velmoc, 7. nejbohatší stát na světě, bohatší než Francie a Německo ( obě zničené válkou ). Dokonce 20 let po komunistickém převratu - v roce 1968 - vrcholila "zlatá šedesátá" - období ( relativní ) svobody a ( skutečné ) umělecké "kreativity" - šílenostem a vraždění bolševických 50. let navzdory.

Letos máme 30 let od ( údajného ) anti-komunistického převratu a nějaké vzepětí společnosti - nikde. Havlem vyhlášená "blbá nálada" trvá už od roku 1997 - a konce nevidět - spíše naopak. Cesty jsou rozbité ( více než za bolševika ). Kolegu - milovníka porevolučních vlád - ať už byly jakékoliv - s oblibou dráždím otázkou : "Dožiješ se, až "svaté ministerstvo", nebo "svatá EU" opraví dálnici D1 ?" Když sedím v ambulanci - nechávám babinám listovat 5 stránkovým seznamem léků, které mají "výpadek výroby" ( "jen" 150 přípravků z 5000, ale jsou to ty nejpoužívanější a za 60 z nich ani není žádná náhrada...) U toho vzpomínám jak máti vykládala o "VIP lékárně" za bolševika, což byla železná skříň s "nedostatkovými léky" pro "nemocné funkcionáře" - od které měl klíče jenom primář.... Společnost více nebo méně viditelně řídí společenská vrstva "nových papalášů", vzniklá rozkrádáním veřejných peněz, o jaké se "starým papalášům" - komunistického typu - s jejich vilami na Ořechovce, "medvědy" a Tuzexovými konty - nezdálo ani po nejdivočejší vodkové pitce v Moskvě. A tak dále a tak podobně....

Možná nyní - před velkými oslavami "převratu" je na čase popřemýšlet kam bychom se dostali, kdyby převrat nenastal a kam jsme se dostali, když převrat nastal.

Tedy otázka - co kdyby "převrat nenastal" je poměrně jednoduchá - máme dva státy - Severní Koreu a Čínu, které jsou moderní verze společností, kde "převrat nenastal" - lišící se jenom tím jakou míru "perestrojky" si tyto komunistické státy pustily do své společnosti. Tedy někde tam - na ose od opravdového teroru a hladu po "reálný socialismus" s divokým podnikáním, kde politika je 99,99% Číňanů úplě fuk - bychom se pohybovali. Problém je v tom, že už "sametová revoluce" naznačovala třetí směr vývoje. Komunistická věrchuška by vycítila spřízněnost se západními "pokrokovými intelektuály", takže bychom tu dnes měli "státní podníkání" - "se šmírovací prudou" jako v Číně a k tomu navíc "boj proti klimatu, boj proti letadlům, boj proti automobilům, boj proti masu a dětem" a vůbec boj proti všemu za co stojí žít a pracovat. K tomu by nám lidi jako Vasil Mohorita, Miloslav Štěpán nebo Marián Čalfa vykládali, že mizerné výsledky evropské ekonomiky jsou OK, protože "globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili."

Jenomže převrat nastal a po 30 letech se zdá že "demokracie" nebo - nedej Bože - "liberální demokracie" má nějaké problémy projevující se nekonečnou "blbou náladou". Třeba současná (post)komunisitická věrchuška vycítila spřízněnost s "pokrokovými intelektuály" na Západě, takže tu máme euro-dotované ( = státní ) podnikání s nesmysly. Kolik "manažérů" v Praze žije jenom z plýtvání daňovými penězi ? Máme tady "šmírovací prudu" ba dokonce i boj proti letectví, automobilismu a z pohledu světové ekonomiky - mizeré ekonomické výsledky evropských států - které jsou OK, protože "globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili". Naštěstí tady jsou ještě nějaké věci navíc :
  • Máme svobodu slova asi jako v notoricky známém Reaganovském vtipu : Američan říká : "Můžu přijít do Bílého domu a říct : Pane prezidente děláte to úplně špatně!" Rus říká : "Já můžu taky přijít do Kremlu a říct : Americký prezident to dělá úplně špatně!"... Tedy můžete veřejně kritizovat společenský (ne)řád, avšak jen ve stylu : "mírného pokroku v mezích zákona" - než vás Google, Twitter, Facebook nebo "údy" našeho laskavého státu "zakleknou".
  • Můžete před bolševickou euro-bahňačkou utéct kamkoliv, kde je situace ( kvůli "mezinárodní spřízněnosti pokrokových intelektuálů" ) stejná, nebo ještě horší.
Poslední výrazný rozdíl oproti "reálnému socialismu". Ten totiž měl svá hrůzná "aktivistická" 50. léta již za sebou. Proto lpěl na striktním rozdělení : "co je tajemníkovo - tajemníkovi, co je vidlákovo - vidlákovi". Ve společosti byla ostrá hranice mezi ideologickými "zlatými telaty" o kterých se nediskutovalo a mezi "zbytkem světa", kde mělo obyvatelstvo relativě volný prostor k existenci. Stejné to bylo i v oblasti "státního podnikání". Komunistický režim neměl peněz nazbyt, proto je vynakládal ( na dnešní dobu ) neobvykle racionálně. Proto se nám dodnes zachovaly sjízdné okresní silnice, mosty, přehrady, venkovské hasičárny, kulturáky a hospody, vysmívané paneláky, (o které začíná být znovu rvačka), fugující jatka, pekárny, mlýny, chemičky, ( které stály za "privatizaci" Babišovi ), hutě, ( které stály za "privatizaci" Chrenkovi ), doly, ( které stály za "privatizaci" Bakalovi ) , elekrárny ( které ČEZ opravil, odsířil a provozuje jako "rodinné stříbro" ). Naopak nikdy nevznikly předražené "tunelové stavby", dotovaná golfová hřiště, rozhledny v údolí, cyklostezky do nikam, pole zabraná "vilami" z provlhllého sádrokartonu, "logistická centra" skladující čínský šunt, nebo málo účinné leč silně dotované sluneční elektrárny...
Ostré dělení na "ideologickou" a "neideologickou" část společnosti bylo zcela univerzální - a skýtalo únik před ( tehdejší ) blbou náladou. Naopak smyslem existence "pokrokových aktivistů" dneška je "nedat plebsu úniku". Tím se dnešní "demokracie" vzdáleně podobá tehdejším 50. letům. Minus justiční vraždy a gulagy, na které už jsou dnešní bolševici příliš líní a zbabělí.... Měli jste v poslední době vepřo-knedlo-zelo ? Prděli jste po něm blaženě ? Jak jste mohli !! Víte kolik jste vyprodukovali skleníkového methanu !? Víte o kolik se tím přiblížil "konec světa" !? Víte co by na to řekla Greta Thurnbergová !? Ani šťourátka do ucha, ani igelitky v sámošce, ani ojetina koupená od souseda - nic nesmí zůstat ušetřeno, aby si plebs nemyslel, že před "převýchovou", "pokrokem" ( a blbou náladou ) tentokrát někam uteče.

Nejsem si jistý jestli obvyklá rada "kašlete na ně a žijte si svůj život" povede k lepšímu. Hrozí totiž, že současný prohnilý systém svým salámovým aktivismem pronike úplně všude, že nakonec i na vepřo-knedlo-zelo od manželky ( kvůli vepřovému masu a oteplování z prdění ) bude nějaká povolenka. Takže z jisté opatrnosti doporučuju opačný postup - seberte veškerou odvahu a řeknětě debilům, že jsou debili. Osobně a zejména u voleb, dokud si vrchnost na ně ještě hraje. Protože dnešní vrchnost to je stále ta stará, bolševická vrchnost, vkusně namaskovaná. Jen kabelky a Channel 5 už nekupují v Tuzexu ale za "diety" na cestách pro rozkazy do Belína a Bruselu.

V Chile se globálně oteplilo - až příliš.

5. listopadu 2019 v 5:38 | Petr |  Svět okolo
Je notoricky známo, že převážnou většinu televizních zpráv u nás doma supluje YouTube - z cvičných důvodů zásadně nikoliv v českém jazyce. To vede k tomu že mé informace se někdy liší od oficiálních informací českých médií. Jeden z těchto případů je situace v Chile, která českým "pokrokovým" novinářům příliš nevoní, proto o ní informují stylem : "Putin odjel z Budapešti" - tedy nekompletní útržky "prohlášení zpravodajských agentur", které ( úmyslně ? ) zanedbávají otázku příčin a následků - výbuchu občanské nespokojenosti. Ti nejodvážnější na naší zpravodajské scéně ke zmínce o "krvavých protestech" přidají zkratkovité heslo : "Jiho-americké žluté vesty", nebo tak , které věc taky příliš neobjasní.

Tedy : Brazilská vláda měla letos v Rio de Janeiro hostit "klimatickou konferenci" plánovanou již mnoho let. Jenomže mezitím byl prezidentem Brazílie zvolen ( hlasy frustrovaných nevzdělanců ) - Jair Bolsonaro zvaný "brazilský Trump", který o pořadatelství konference prohlásil: "jen přes moji mrtvolu!" Proto pořadatelství převzalo sousední Chile, které tím chtělo demonstrovat, že jsou lepší než Brazilci, a zejména že jsou "na špici pokroku" v otázce boje proti globálnímu oteplování. Takže za necelý měsíc měl v Santiago de Chile být "klimatický summit", na který se se ( boháči nenáviděnými milovanými ) tryskovými letadly měly sletět ekologické a politické celebrity celého světa. Možná měla ( kevlarovou miliardářskou jachtou ) připlout i Greta Thurnbergová !

To je jasná příležitost udělat nějaký "symbolický krok", a taky že se tak stalo. Radnice v Santiago de Chile nechala sešrotovat ty nejstarší naftové autobusy a místo nich koupila čistotné a ekologicky šetrné akumulátorové elektrobusy, které mají jedinou vadu : Jsou na pořízení, stavbu sítě nabíječek a provoz přibližně 3x dražší než moderní naftové autobusy - byť i ty naftové splňují veškeré emisní normy.

Takové "zvýšení kvality" veřejné dopravy - musí někdo zaplatit, proto byla cena jízdného zvýšena o nepříliš dramatických 30 pesos což je asi 4%. Problém těchto 4% je v tom, že tím se "dolní polovina plebsu" dostala do situace, že buď budou mít na jízdné do práce, nebo na nájemné, nebo na elektřinu a otop ( s nově zavedenou uhlíkovou daní ), nebo na jídlo ( zdražené nově zavedenou uhlíkovou daní ) . Na všechny tyto komodity DOHROMADY však již mít nebudou....
A když k tomu připočtete všudypřítomnou jihoamerickou kriminalitu, korupci v řadách všech státních i nestátních organizací, nevymahatelnost práva, bezmocnost "obyčejného člověka" i napjatou situaci přicházející globální krize - prostě tohle dohromady jednoho naštve a vyžene do ulic proti "helmutům", kteří v Jižní Americe bijí a střílejí demostranty obzvláště brutálně. A klimatický summit ? Ten byl podle posledních zpráv zrušen - což patrně ušetřilo tolik CO2 z leteckého paliva, že staré ( nebo i nové ) naftové autobusy by v hlavním městě mohly jezdit ještě léta.

Tolik informace z Chile. Už jsem naznačoval že "dekarbonizace", pokud není provázena opravdovou technologickou změnou, která zatím není na obzoru kvůli připosranosti ekologistů - je synonymum pro ( úmyslné ? ) "uvrhnutí do bídy". V Chile, které je nejbohatší zemí latinské Ameriky, avšak mnohem chudší než bohaté státy Evropy to vidíte v přímém přenosu.

Přesto - pokud náhodu jsem zcela mimo a naše na 999% dokonale nezaujatá a vyvážená veřejnoprávní média uvedla už několik reportáží o výhodách bez-emisních chilských elektrobusů a neschopnosti tamních frustrovaných nevzdělanců tyto ocenit - ignorujte prosím tento článek a přijměte moji hlubokou omluvu.

Poznámka při druhém čtení : "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici ( i miliardářské kevlarové ) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou ( patrně vojenskou ) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé ( více než ) týden trvající cesty.

Pokud to není marketingový trik jak "na ubohé dítě" zase soustředit mediální pozornost - je pozoruhodné, že její loutkovodiči, kteří se smolí do plánování budoucnosti ZeměKoule na desítky let dopředu - neumí zařídit ani její návrat do Evropy ! Jaký byl původní plán po summitu v Chile ? Jachtou s s větrem v zádech - na Markézy a dále na Tahiti. ( Oblíbená plachetní dovolenka boháčů během zimy na severní = léta na jižní polokouli ? ) Předvést plebsu - sužovanému anti-CO2 daněmi, že staré bolševické : "všichni jsme si rovni, jen někteří jsme si rovnější" - platí víc, než kdy dříve ?

Válka peněz

29. října 2019 v 5:33 | Petr |  Svět okolo
V učebnici dějepisu se dočtete, že Napoleon zvítězil u Slavkova, nebo hrdinný maršál Koněv osvobodil Prahu. Opravdu to tak bylo ? Nebo má pravdu Winston Churchill, který o vylodění v Normadii prohlásil, že bojovaly miliony bot, ponožek ešusů, stanů, lékárniček, konzerv, pušek, stovky milionů nábojů a vojáci, kteří celou tuto bagáž nesli. Mimochodem když jsme u toho - Sovětský Svaz dostal ve II. světové válce od USA 15 milionů vojenských bot (1/3 všech bot), 30% tanků T34 a 97% kolejnic byly z americké oceli a to nemluvím o 30% letadel, které ani nebyly z amerického materiálu ale rovnou to byla letadla MADE in U.S.A. dovezená do C.C.C.P. ( celkem 18 000 kusů ). Jenom abych uklidnil "politicky rozčilené" - Británie dostala od U.S.A. ještě 3x více než Sovětský Svaz, nejen v surovinách a výrobcích, ale hlavně ve válečných úvěrech.

II. světová válka učinila zjevným, že životy se ztrácejí na bojištích, ale vítězství se odehrává v továrnách daleko v zázemí. Historici prohlašují, že válečná výroba spojenců překonala válečnou výrobu Němců až někdy na jaře 1943 - a teprve toto přineslo zvrat na bitevních polích ( viz masivní dodávky Sovětskému svazu )

Takže zdá se to jasné - válku vám někdo musí platit. Když stát A válčí se státem B zdá se to taky jasné. Lidi dřou jak Bulhaři, platí nelidské daně, vláda zasedá - a daně + státní rezervy vydává na válku. Ale co občanská válka ? Některé občanské války jsou z finančního hlediska dětsky jednoduché. Třeba nedávno ukončený ( a mezitím znovu rozhořelý ) 50-letý konflikt v Kolumbii. Levicová vláda finacovala boje - ropou, pravicoví partyzáni - kokainem. Ba dokonce když v roce 2016 se schylovalo ke konci, vyvstal problém čím nahradit kokové keře, které - na rozdíl od jakékoliv jiné zemědělské plodiny - poskytují úrodu prakticky bez práce, stačí občas otrhat listy.

Byly tady pokusy válčit ( téměř ) bez peněz. Povstání ve Varšavském ghettu, Slovenské národní povstání a další potlačené konflikty. V tomto případě je scénář téměř vždy stejný : povstalci vykradou zbrojní sklady regulerní armády na určitém území. Jsou regulerními vojsky obklíčeni, po spotřebování ukořistěného vojenského materiálu jsou krvavě potlačeni a jejich zbytky zahnány k partyzánskému boji do hor ( nebo do zajetí a pece v koncentráku ).

Dostáváme se k moderním konfliktům a zde máme jedinečnou možnost se vzdělat se v praxi ( občanské ?? ) války. Nechci dráždit internetovou cenzuru a taky jestli jsou vám vaše účty na Facebooku i jinde milé nepoužívejte udávající vyhledavače typu Googlu. Heslo pro ne-udávájící vyhledavače je "Syria War GoPro". Móda selfíček a "akčních kamer" nám totiž pronikla i do války. Na těchto videích je pozoruhodné jak Syrská, Ruská, Turecká ( Americká ) vládní vojska jsou vybavena jak na "cvičení Štít 1984" - narezlá BVP-2, tanky T-55 občas T-72. Proti nim mohamedání z Islámského státu ( nebo syrských "demokratických" ;-) sil ) meloucích dokola "Alláh Akbar" - s tím nejnovějším pěchotním vybavením, které Saudská Arábie, nebo Irán dovedou sehnat - ještě v polystyrénových obalech. Laserem naváděné protitankové střely, noktovizory, granátomety, drony. I ty Toyoty Hillux s kulometem na korbě jsou fungl-nové, včetně toho kulometu. Kdyby mohamedání s GoPro nebyli zoufale zbabělí, nevycvičení a spoléhající jen na Alláha, kterému je to fuk - asi by v tomto konfliktu měla vládní vojska ( kterékoliv vlády ) opravdu horké chvilky.
Tušíte kam směřuje dnešní pohádka ? Situace v Evropě se ( salámovým způsobem ) zhoršuje, blíží se Vánoce, které přinesou další teroristické útoky. Odkud vezmou zbraně ( a prachy na ně ) terorističtí mohamedáni je jasné. Nejasné je, co by se stalo kdyby ( třeba v roce 2050 ) se situace stala neúnosnou a my ( zatím ) bezúhonná společenská většina - platící nelidské daně k výživě, výcviku a výstroji armády a policie - bychom museli hájit rodinu a obec se zbraní v ruce ?

Tedy přesněji - co by se stalo - až bychom vyčerpali zásoby z vykradené vojenské posádky a okresní policejní stanice ? Druhá strana by měla, to nejlepší co dovede Irán a Saudská Arábie koupit, včetně ( ekologicky šetrné - elektro ;-) ) Toyoty Hillux s ( ekologicky šetrným ) kulometem na korbě. My bychom měli ječící "mírotvorné" - ve skutečnosti však zbabělé a podplacené "pro-islámské" aktivitsy, visící na obou rukou, obou nohou a hrdle každého, kdo by chtěl ( případné ) revoltě většinové společnosti pomoci. Naopak - vojsko a policie, které desítky let financujeme daněmi by sloužíly druhé straně a to nemluvím o případné Euro-armádě, která by každý evropský stát proměnila v německo-francouzský protektorát jak Česko v březnu 1939.

Otázka je koho by podpořili globální miliardáři, kteří dnes podporují spíše stranu svých ropných obchodních partnerů a jejich rychle se množícího = zisk slibujícího obyvatelstva. Naše situace není tak odlišná od situace našich předků od Chlumce - desítkami let práce a placení daní jsme dokonale pro-finacovali stát, který se v případě opravdu špatné bezpečnostní situace v Česku i v Evropě postaví proti nám. Ba dokonce peníze vydělané naší rukou - budou financovat druhou stranu. Otázka je jestli už dnes se dá budouchí civilizační konflikt takto předjímat a nějak se na něj připravovat. ( Začnete-li sázet kokové keře - rozhodně o mně nemluvte ! )

Čistě finančně vzato - doufejme, že že konflikt nebude nutný ještě velmi dlouho, protože zatím jsou karty z přízemního hlediska "bot, konzerv a patron" rozdány tak, že v případě povstání proti terorismus podporujícímu Euro-establishmentu - máme možnost se statečně vzbouřit a hrdinně padnout "za principy", ale zatím nemáme prachy na to - prosadit svou.

Chvála SSD

22. října 2019 v 5:45 | Petr |  Počítače etc...
Ještě než jsem s ní začal chodit, koupila si paní Kubáčová notebook Hewlett Packard ... prémiová edice ... růžový hliníkový obal ... laserem vypálené kytičky a ptáčci ... luxus za dostupnou cenu ... Smutné na tomto přístroji bylo, jak hluboko klesla firma HP od dob mého notebooku HP nc6320, který mám dodnes a právě tento odstavec na něm píšu. Půl roku před uplynutím dvouleté záruky se ( její ) notebook začal přehřívat tak až tepelná ochrana prakticky zastavila procesor a z jeho útrob smrděl škvařící se plast, takže vám zbylo po zapnutí tak 30 sekund na práci - než byl konec. Takže reklamace. Jenomže paní Kubáčová ( navzdory mé zoufalé snaze ) neuznává něco jako "zálohování dat". proto jsem musel z notebooku vyšroubovat pevný disk a z něj stáhnout její absoventskou práci na VOŠ zdravotnické - těsně před dokončením, těsně před absolutoriem. Výsledek : reklamace neuznána : "uživatel zasahoval do přístroje". Tak jsem notebook rozebral a nestačil jsem se divit. Žádné komponenty přišroubované k závitovým vložkám v kovovém šasi kvalitními šrouby jako u mého notebooku. Naopak. Vnitřní konstrukce byla založena na hliníkové desce tloušťky alobalového tácku na párek, ke které byly ostaní komponenty "přihňahňány" tavným lepidlem - nyní rozteklým všude uvnitř. Od té doby NIC se začkou Hewlett Packard nesmí přes náš práh....

Co s nefunkčním notebookem během vánočního úklidu ? Znovu vyšroubovat pevný disk ( protože není čas aní síla jej "bezpečně" smazat ) a šup se "žďorbem" do elektro-odpadu. Tímto způsobem se mi za léta nahromadilo několik "notebokových" SATA pevných disků. Které "nejsou ještě tak staré" a hlavně - leží v krabici k ničemu. To je jeden faktor a druhý faktor je, že jsem dělal pořádek na domácím diskovém úložišti a našel jsem tam "bordel". Zálohy pomíchané, často opakovaně nakopírované staré věci zabírající diskový prostor atd. Takže jsem celou věc pojal systematicky - Koupil jsem SATA rámeček - tedy převodník ze SATA na USB a všechny osamělé disky jsem prozkoumal - jedinečná data z nich zálohoval a co pak s nimi ?

Hraní ! Tedy jsem opakovaně kopíroval 2 GB video a 2 GB katalogových listů v PDF jako "velké a malé soubory" a stopkami měřil přenosovou rychlost mé, již archaické technologie založené, na Widows XP, Total Commanderu, USB 2.0, vše na 4 GB paměti Core2 Duo 1,83 GHz notebooku z roku 2007. Pro zajímavost - nejpomalejší USB flash klíčenka, kterou vlastním "EMTEC" měla 4,6 MB/s na "velkých" a 2,3 MB/s na "malých" souborech. Pradávný disk Seagate - 80GB 5400 otáček měl 14,2 MB/s + 8,6 MB/s a o něco novější, ale též prastarý "disk paní Kubáčové" Seagate 500GB 7200 otáček měl 16,4 + 12,1 MB/s.

Je to málo, nebo mnoho ? Moje dlouhodobá zkušenost s "domácím testováním" je taková, že jsem se nikdy ani nepřiblížil ani ke katalogovým údajům výrobce, ani k hodnotám naměřeným redaktory v počítačových časopisech. Takže mi zbyla hromádka již opravdu neužitečných disků ve které dominovala majorita starých 80GB disků zcela stejných jako ( do nedávna pracoval ) v mém notebooku. To mě přivedlo na myšlenku "naklonovat" na všechny disky svůj pracovní hard-disk a získat tak svéráznou "zálohu", kdy při selhání jednoho strčím do notebooku další disk a na něm bude zcela identická instalace operačního systému. Jenom nová data se nahrají ze zálohy. Když jsem zkoumal tuto možnost, zjistil jsem že jedním z nejpopulárnějších softwarů pro tento účel je "CloneZilla" - linuxová distribuce ovládaná v textovém režimu - a tomu se nedalo odolat.

Takže jsem "rozklonoval" svůj počítač na 4 pevné disky a stopoval to, co nejčastěji najdete na YouTube - "jak rychle startují Windows". Tedy :
  • Původní staříčký disk Hitachi 80GB 5400 otáček = 55 sec.
  • Nepatrně novější Seagate 80GB 5400 ot. = 52. sec.
  • Western Digital 80GB 5400 otáček = 49 sekund, ale vydával u toho tak strašlivé zvuky, že se přestal jevit jako vhodný pro "zálohu".
  • Seagate 500GB 7200 ot. 37 sekund.
Zajímavý poznatek z tohoto měření - nepříliš velké zlepšení ve čtecí rychlosti * nepříliš velké zlepšení v "seekování" ( přístupové době k různým sektorům - viz zápis malých souborů ) = znatelné zrychlení ve startování Windows + nikoliv zásadní, ale přesto znatelné zrychlení práce celého systému pomocí disku paní Kubáčové se 7200 otáčkami.

Čtenářové jistě tuší co bude dále - začali mnou šít všichni čerti - vyzkoušet "zlaté tele" moderního computingu = SSD neboli Solid State Drive - neboli Flash disk zamontovaný místo rotačního a magnetického pevného disku. Tím že dekády a dekády vývoje softwaru počítaly s rotačními magnetickými disky - jsou SSD, se svým "mazáním bloků" a "wear levelingem" - technologie z jiného světa, plná černé magie a diskusí na internetu, kde se "zasvěcenci divoce hádají". Proto jsem koupil relativně "skromný disk s dobrou pověstí" Samsung EVO 860 velikosti 240 GB a zkusil jak to bude fungovat u borce středního věku, kterému v počítačích dávno ujel vlak.
Výsledkem bylo to, že jsem své Windows XP ( poslední produkt Microsoftu u nás doma ) přizpůsobil nezvyklé technologii jak jen šlo - vypnout Swap na disk vypnout všechny zbytečné zápisy typu "aktualizace data posledního přístupu k souboru". Nicméně jsem odmítl "černou magii" typu zarovnávání sektorů diskového svazku k blokům SSD atd. Jediné co jsem udělal pro "prodloužení životnosti" SSD je že jsem si "dopřál" zvětšení diskového prostoru na dvoj-násobek to jest z 80 na 160GB, což jinými slovy znamená že na 240GB SSD jsem nechal 80GB = celou 1/3 nenaformátované oblasti do které se Windows nikdy nepodívají ( nicméně FLASH bloky z ní bude SSD využívat pro zápisy a wear leveling )

A výsledky - Zápis velkého souboru 22 MB/s, malé soubory 16 MB/S. Kopírování ze SSD na SSD uvnitř notebooku 66 MB/s. Start Windows 22 sekund - což na jedné straně je méně než polovina z původních 55 sekund, ale na druhé straně to není úplně "omračující" zlepšení oproti 37 sekundám, které dosáhl ( můj nejlepší ) rotační disk. Pravděpodobně celý tento článek je silně poznamenán "úzkými hrdly" mého počítače, ale stejně je na tom každý vidlák, který má počítačovou sestavu kategorie : "po žních do elektro-odpadu".

Nicméně - celkový dojem - Pááááni !!! Kdysi jsem mládeži tázající se : "jak bylo možné pracovat bez přepínání aplikací v liště" - popisoval dobu MS-DOSu slovy : "multitasking nebyl nutný, protože každý software startoval pod sekundu". Přesně tak to mám na notebooku dnes. Proti "váhavosti" rotačního disku je práce se SSD - Express Turbo realita. Možná s poněkud méně přísným limitem "start pod 3 sekundy". V každém případě je to až nepříjemně nezvyklé že na cokoliv kliknete počítač bez váhání "cholericky" provede, až vás z blikání oken bolí oči.

Jenom taková poznámka - některé věci prostě nevymyslíte : Jelikož je SSD "malá, lehká, skoro prázdná krabička" po jejím zamontování do notebooku vznikla uvnitř "rezonanční dutina", takže pravý reproduktor začal mluvit s lehkou ozvěnou "jako z kýblu" a to poněkud kazí stereo efekt.

V každém případě - jestli nad tím váháte - neváhejte. "Zazálohute všechno", kupte SSD a zábava s "CloneZillou" za podzimních plískanic je zaručena. Dokonce i kdyby SSD mělo za týden selhat, kvůli mému příliš vidláckému přístupu a "nedostatku černé magie" při instalaci - což nepředpokládám - spíše bych čekal brzké selhání výrobní vadou - i tak by to za tu legraci stálo.

Open source slinivka

15. října 2019 v 5:40 | Petr |  Roboti
Když dáte ruku dozadu ve stylu "táákhle mě bolí záda" budete ji mít opřenou o 2 bederní obratel. Na druhé straně tohoto obratle směrem do břicha je na zadní stěně břišní dutiny slinivka břišní, která ač je to jedna žláza - v skutečnosti jsou to minimálně 2 žlázy v jednom obalu. Tedy část slinivky je opravdu "slinivka" - produkuje alkalický sekret a do něj trávicí enzymy na bílkoviny, tuky, škroby, které vývody - "slinivkovody" spojenými se "žlučovody" míří do střeva.

Tahle část slinivky nás zajímá jen potud, že existuje onemocnění zvané "pankreatitida", kdy enzymy produkované v neaktivní formě se místo ve střevě aktivují už ve slinivce. Tím vznikne bludný kruh kdy jedny enzyny aktivují další enzmymy až slinivka natráví sama sebe a svého páníčka zabije, buď hnisáním v břiše, proděravěním střeva nebo žaludku nebo krvácením z natrávených břišních cév. Nejčastější příčina jak přijdete k této chorobě je u nás na prochlastaném východě - podráždění slinivky chlastem - co taky jiného....

Druhá žláza uvnitř slinvky zvaná Langerhansovy ostrůvky neprodukuje žádný viditelný sekret ale hormony Insulin, Glukagon, Somatostatin, VIP, Gastrin, Serotonin a ještě pár dalších. Choroba této části slinivky je notoricky známá a jmenuje se Cukrovka. Principem je že produkce insulinu nestačí potřebám organismu a to proto že :
  • Langerhansovy ostrůvky jsou zničené našim vlastním imunitním systémem = "alergie na slinivku". Výsledkem je tzv Cukrovka I. typu - mladí lidi najednou mají vysoké cukry, divoce močí sladkou moč, mají ketoacidózy, žízeň, musí si píchat insulin. Tato choroba začíná v mladém věku a po 20-30 letech většina diabetiků umírá, protože doposud se nedalo zabránit zničení cév, nervů, ledvin neustále kolísajícími hladinami cukru.
  • Cukrovka II. typu : Obézní borci středního věku žerou a žerou. Výsledkem je že slinivka se snaží a snaží, a produkuje kvanta insulinu, kterého je v organismu tolik, až receptory pro insulin podlehnou "down regulaci", kterou známe ze seriálu o drogách. Insulin se tak stane ( svého druhu ) drogou, která se točí v bludném kruhu : čím je insulinu více, tím méně je jeho receptorů a tím jsou menší jeho účinky a tím je vyšší krevní cukr, který nutí slinivku k produkci dalšího insulinu.... Zdá se že nejúčinnější léčbou této choroby je "malý dvůr a velý bič" - snížit příjem potravy na 1/4 dosavadního množství - zhubnout rychlostí kilo za týden 30 kilo. Dlouhodobě hladovět, aby se zlomil bludný kruh a citlivost na insulin se obnovila a daší věci, které jsou na obzoru ale doktoři je zatím přiliš nedoporučují. Jednak z důvodu zatím neprozkoumané ne-bezpečnosti a jednak protože pro lidi kteří si nemírnou konzumací všeho možného způsobili cukrovku je vidina 5 a více měsíců ( skoro ) hladu a zbytek života "s plátkem sýra a kolečkem mrkve na den" - příliš šokující.
Cukrovka typu II. ( které je přes 90% všech případů ) nás dnes nezajímá, protože mám na jazyku jinou historku :
Když u cukrovky I. typu chybí insulin je jasné, že už desítky let se v hlavách inženýrů motá idea "robotické slinivky". Neboli přístroj měří cukr, vypočte dávku insulinu a tu píchne. Celých 30 let, co sleduju zdravotnictví je zábavné sledovat fenomén "už to skoro máme" - tedy celých 30 let technologie k robotickým slinivkám " je už skoro připravená".
Takže así před 2 měsíci vtrhne do mé ambulance pacient, diabetik I. typu a vítězoslavně prohlašuje : "Dostal jsem senzor a to úplně změnilo můj život". "Senzor" je kontinuální měření krevního cukru čidlem, které je na 7-14 dní nepřetržitě zapíchnuto pod kůži a měří každých 5 minut aby se pacient nemusel opakovaně píchat do prstru a měřit si cukr klasickým glukometrem, což je velice nepříjemné.

Takže "změna života" spočívala v tom, že milý pacient začal podle měřených cukrů experimentovat s diabetickou dietou až objevil systém stravy, který vedl k tomu, že snížil spotřebu insulinu o 2/3 a přitom mu cukr i glykovaný hemoglobin ( zvaný cukrovkáři "dlouhý cukr" ) klesly v průměru o 30%. Na tomto systému stravy je zajímavé to, že nápadně připomíná do nedávna doktory nenáviděnou "Atkinsonovu dietu" a její méně povedenou českou variantu : "Dělenou stravu dle Lenky Kořínkové". Zejména od toho druhého bych vás ale chtěl raději odradit.

OK takže diabetik přišel na diety, které extrémně snižují nároky na insulin, ale jak se vlastně podává insulin ? Klasická metoda spočívá v tom, že si několikrát denně pícháte insuliny různého typu, které se v organismu vstřebávají a odbourávají různě rychle. "Rychlé insuliny" po jídle a "pomalé insuliny" mezi jídly a na noc. Z tohoto systému mají diabetici 1. typu hokej takže ti mají "insulinovou pumpu" - neboli baterií, displejem počítačem, krokovým motorem a ampulí se super koncentrovaným "rychlým" insulinem vybavenou krabičku, která hadičkou s jehlou zapíchnutou pod kůži dodává insulin v nepatrných dávkách, podle předem naprogramovaného profilu - neustále. Tedy např. místo jedné dávky pomalu vstřebatelného insulinu na noc jsou stovky mikro-dávek rychlého insulinu každých pár desítek vteřin.

Máme tedy celý systém - kontinuální senzor, který před Bluetooth posílá data do smartfounu, který přes bluetooth umí řídit "hacknutou" insulinovou pumpu - sláva - dejte mi robotický pankreas! Tak jednoduché to ale není - přední světoví výrobci insulinových sensorů a insulinových pump se kvůli - konzervativismu - obavám o bezpečnost - obavám o zisky - nutnosti extrémně drahého státního schvalování - této ideji úporně brání. Až se našel Ajťák - diabetik, který věnoval 5 let života prolamování bezpečnostních systémů insulinových pump, až nakonec "robotická slinivka" vznikla iniciativou "hackerů a makerů s Arduínem" pod heslem "Necheme dále čekat"
Takže jsem čekal jak mlsný vlk až v českém zdravotním systému potkám někoho, kdo vlastní všechny komponenty "Open source slinivky" a taky je má pospojované v jednotný systém. Zatím jsem se dočkal jenom nepřímo. Měli jsme "Sjezd klinických biochemiků", kde jsme měli přednášku o "manželce diabetičce", které "manžel ajťák" robotickou slinivku vyrobil. Profesor diabetolog tam ukazoval i nějaké křivky stáhnuté ze systému. Ženská, která by s klasickou léčbou byla extrémně nestabilní a hladina cukru by ji lítala "od Šumavy k Tatrám" má už několik měsíců ve dne v noci, před jídlem, po jídle konstatní hladinu krevního cukru 5,7 mmol/ litr, přičemž horní hranice normy "na lačno" je 5,6 mmol / litr.

Jinými slovy robotická slinivka udržuje krevní cukr v těsnějším rozmezí než vlastní zdravá slinivka. Což samozřejmě budí nějaké ty otázky :
  1. Jak je to možné ? Robotická slinivka má dvě zásadní výhody - daleko větší výpočetní výkon než systém založený na difuzi molekul glukosy na povrchu buněk v živé slinivce. Navíc má paměť minulých průběhů, navíc má agresivní Fuzzy logiku ve výpočtu a navíc nějakou tu "umělou inteligenci" maprogramovanou ve smartfounu a mimo to má i tlačítko "právě jdu jíst", "právě jdu sportovat" atd. Takže software ví daleko přesněji a dříve, co se živá slinivka dozví až je to dávno v běhu. To samo o sobě by nestačilo. Insulinová pumpa má ještě druhou výhodu kterou reálná slinivka nemá - obrovské zásoby vysoce koncentrovaného insulinu k okamžitému použítí - může tedy dávkovat inzulin daleko rychleji než by jej živá slinivka stíhala syntezovat.
  2. Znamená to že diabetes je u této ženy vyléčen ? Je pravděpodobné, že životní perspektiva diabetiků s robotickými slinivkami je daleko lepší než bez nich a patrně se blíží životní perspektivě zdravého člověka, ale je třeba mít na paměti ještě 2 další věci :
    1. Pankreas krom insulinu uvolňuje ještě spoustu dalších hormonů a nevíme jak ty a celý systém bude reagovat na "roboticky udržovanou" stálou hladinu cukru. Historie medicíny ukazuje, že po čase se asi zjistí, že organismus je na nějaké to kolísání zvyklý a takové kolísání se pak bude muset uměle naprogramovat.
    2. Nezapomínejte že cukrovka 1. typu je "alergie na vlastní slinivku". Alergický imunitní systém zůstává a může útočit na ostatní žlázy produkující hormony ( často útočí na štítnou žlázu ) a krom toho může ničit i jiné části organismu ( klouby u revmatismu, filtrační systém ledvin a další ) což se taky často děje.
  3. Kdy bude profesionálně vyráběná robotická slinivka pro všechny diabetiky ? To je problém z největších. Už jsem zmiňoval : Obavy o bezpečnost. Blbuvzdornost. Složité testování. A k tomu přistupuje ještě nový a paradoxní fenomén. Farmaceutickým firmám by se do výroby robotických slinivek eventuelně chtělo, kdyby mohly žádat 100 000,- za kus, ale to asi nebudou moci, když je známo, že ji amatéři umí vyrobit z Arduína, smartfounu a hodinek Pebble asi tak za 3999,-
Musím konstatovat, že toto je mimořádně vzrušující oblast, kde se mé koníčky a profese střetávají, takže vyčkejme věcí příštích, jestli amatérský projekt robotické slinivky břišní nakonec nabere stejně úspěšný směr jako jiné původně amatérské "open source" projekty typu operačního systému Linux a dalších.

Jak gauneři počítají uhlíkovou stopu.

8. října 2019 v 5:44 | Petr |  Příroda
Dnes, v dobách laciné kosmické dopravy firmou SpaceX, stojí doprava 1 kilogramu nákladu na oběžnou dráhu ZeměKule kolem 1000 dolarů, ale bývaly doby kdy tato cena byla téměř 100 000 dolarů, tudíž mě, už jako "jinocha sotva patnáctiletého", zajímalo kolik a čeho potřebují kosmonauti ve vesmíru, aby prežili. Tedy k pohodlnému přežití na Mezinárodní kosmické stanici je třeba 300 kilo kyslíku 650 kilo dehydrované potravy a 300 kilo vody na rok. ( voda jen doplňuje ztráty v recyklačním systému ISS ). Proto mě poněkud šokovalo že za nejúčinnější "opatření proti CO2" je považováno "nemít děti", a to protože dítě ( úúúdajně ?!? ) vyprodukuje 58.6 tun CO2 za rok. Dokonce to píše WikiPedie. Dítě spotřebuje méně než dospělý kosmonaut, navíc bez dopravy raketami, proto je opravdu těžké si představit, jak je možné z 650 kilo potravy a 300 kilo kyslíku vyprodukovat 60 tun CO2....

Proto jsem pátral a spočetl vlastní ( neúplnou ) produkci CO2, která mi po velikém trápení a odhadování vyšla na 5,3 tuny CO2 - bez CO2 z výroby mnou koupeného zboží, které jsem spočítat neuměl :
  1. Potrava : 12 Mega-Joule denně = 540 kilo suché hmoty potravin za rok = přibližně 900 kilo CO2
  2. Doprava : 7 000 km při spotřebě 8 litrů = 6,4 kilogramu benzínu na 100 km = 1700 kilo CO2.
  3. Elektřina : 1MWh za rok v uhelné elektrárně s účinnosti 35% = 1300 kilo CO2 za rok.
  4. Teplo : 10 GigaJoule ročně při 80% účinnosti teplárny = 1400 kg CO2 ročně.
Dohromady 5,3 tuny, bez koupeného zboží. Oficiální statistika za Českou republiku uvádí 9,2 tuny CO2 na osobu a rok. Zdá se že statistika i mé výpočty si docela odpovídají.

Tím se dostáváme k hezkému srovnání. Lidé ve středověku, celý život na pokraji hladu, umírající ve 40 letech ( prý ) ročně vyprodukovali 1,2 tuny CO2. Současný průměr včetně chudého rozvojového světa je 4,9 tuny/rok. Ještě zajímavější je, že "klimatické konference" ( se tím na veřejnosti nechlubí, ale ) předpokládají, že "lidi donutí ke skromnosti" na úrovni 2,1 tuny CO2 ročně v roce 2050, což odpovídá státům jako Albánie, Peru nebo Urugay.

CO2, které vypouštíte do atmosféry si musíte nejprve koupit v podobě potravin, energií nebo zboží. Lze tedy řící že existuje přibližná úměra CO2 = peníze. Takže - vynucený pokles produkce CO2 z 9,2 na 2,1 tuny ( tedy o 3/4 ) v praxi znamená - "vezmi šrajtofli, vyhoď z ní 3/4 peněz do kanálu a ze zbytku se snaž nějak přežít! " Takže "uhlíkově šetrná" společnost bude navíc sakramentsky "finančně šetrná". Něktěří xenofobové, fašisti a rasisti by se nebáli použít výraz : "bída ( skoro ) jako ve středověku". ( Bude se 2,1 tunový limit týkat i "klimatických funkcionářů" ? )

OK takže 140 kilový dospělý chlap vyprodukuje 9,2 tuny ročně, zatímco naše dcera - váha 14 kilo ( tedy 1/10 ) by měla vyprodukovat 6x tolik tedy 58,6 tuny. Pro srovnání spočtu ještě svoji celoživotní produkci - při dožití 80 let - to je 736 tun CO2.
Takže jak "vědci" počítali produkci CO2 u dětí - cituji doslova :
For the action 'have one fewer child,' we relied on a study which quantified future emissions of descendants based on historical rates, based on heredity (Murtaugh and Schlax 2009). In this approach, half of a child's emissions are assigned to each parent, as well as one quarter of that child's offspring (the grandchildren) and so forth. This is consistent with our use of research employing the fullest possible life cycle approach in order to capture the magnitude of emissions decisions.

Přibližný překlad výše uvedeného :
Pro akci "mějte o jedno dítě méně" jsme vycházeli ze studie, která kvantifikuje budoucí emise potomků založené na historických datech o dědičnosti. (Murtaugh a Schlax 2009). Při tomto přístupu se polovina emisí dítěte počítá každému rodiči, stejně jako čtvrtina produkce potomstva tohoto dítěte ( vnoučat ) a tak dále. To je v souladu s naším využitím tohoto výzkumu zahrnujícího plný rozsah životního cyklu s cílem zachytit celý dopad rozhodnutí na emise.

Jenom takové poznámky :
  1. Nejedná se o snahu poctivě spočítat produkci CO2 u dětí. Příkaz "mějte o jedno dítě méně", což pro většinu žen v Evropě znamená : "němějte děti vůbec" je předem dán a autoři jen "natahují" realitu na teno "objev".
  2. Nepočítá se produkce CO2 tady a teď ( = produkce za rok ), ale v rámci "dědičného hříchu", se do produkce CO2 u dítěte počítá z palce vycucaná produkce veškerého jeho budoucího potomstva až po konec časů, bez ohledu na to, jak se tyto generace potomků budou chovat a kolik jich vůbec bude. "Vědci" totiž úmyslně ignorují ( nic netuší ? ) o učivu prvouky 4 třídy, kapitola : "koloběh látek v přírodě", kam patří i CO2.
  3. I přes veškerou podvodnou snahu jim vycházení viditelné nesmysly. Jsou totiž celkem 3 přístupy jak k produkci CO2 u dítěte přičíst i produkci u jeho potomků :
    A. počítáme že dítě bude mít dvě děti, 4 vnoučata, 8 pravnoučat a tak dále až do nekonečna. Zároveň však počítáme že do bilance CO2 jde 1/2 ze 2 dětí, 1/4 ze 4 vnoučat, 1/8 z 8 pravnoučat. Tedy v každé generaci přičítáme jednoho člověka - součet této "nekonečné číselné řady" je taky nekonečno = nekonečná produkce CO2 - což je logické, protože pokud jdeme opravdu daleko do minulosti - nakonec zjistíme že každý je vzdáleně příbuzný s každým a v rámci koloběhu uhlíku každý jeden atom uhlíku na ZeměKouli alespoň jednou prošel metabolismem některého našeho vzdáleného předka a stejně tak, dříve nebo později, projde metabolismem některého našeho vzdáleného potomka.
    B. Počítáme 1/2 z jednoho dítěte, 1/4 z jednoho vnoučete, 1/8 z jednoho pravnoučete atd. až do nekonečna. Tato číselná řada ač nekonečná má konečný součet a to je 2 měl by nám vyjít dvojnásobek roční produkce CO2 u dospělého což je 18,4 tuny v česku nebo 9,8 tuny, pokud bereme celosvětový průměr. Tato suma se klimatickým podvodníkům zdála malá takže zvolili 3 možnost :
    C. Počítáte jako v bodě A. ale nikoliv do nekonečna - ale do nějakého limitu - nejbližší klimatické konference ? Narození vašich vlastních dětí ? Nebo čehokoliv. Takový výpočet ale má ještě menší oporu v realitě než počítat "dědičnou produkci CO2 navěky". Znamená to že po X generacích přestanou lidi dýchat ? Nebo se oblíkat ? Nebo si doma topit ? ( Podle plánů ekologistů určtě ano ! ) Přesně tímto způsobem vznikla hodnota 58,6 tuny na dítě a rok, ale mohlo vzniknout jakékoliv jiné číslo - záleží jestli přičtete číslo bot, telefon na milenku, včerejší datum, nebo cokoliv.
  4. Je pozoruhodné, že "zbavit se psa" dle autorů nevede k úsporám CO2. Asi si neuvědomili, že i pes je savec, který žere, dýchá a mívá štěňata dokonce ve větším počtu a častěji než lidi mají děti. Proto se mělo i u něj lhát, stejně jako u dětí, aby rozdíl nebyl tak nápadný.
  5. Autoři se rozčilují, že doporučení "nemít děti", ač nejúčinnéjší - není zahrnuto v žádné středoškolské učebnici "boje proti klimatu" v Kanadě....
Je pozoruhodné, jak klimatologie vrací do společnosti feudální prvky : skromnost na hranici bídy, vynucená bezdětnost, dědičná vina .... Už chybí jenom bičování hříšníků, nevolnictví a předčasná smrt v horečkách a bude středověk zase komplet. Nemohu ( znovu ) nepoložit Kubáčovu jedovatu otázku: Bude bezdětný, polo-hladový režim platit i pro globální miliardáře ? Politiky ? Manažery mega-korporací ? Intelektuální elitu ? Číňany a Indy ? Mohamedány se čtyřmi maželkami ?

Za normálních okolností bych ignoroval matematickou negramotnost, která je nyní zcela běžná. Tento případ ale pronikl až do médií, na univerzity a "klimatické konference". Začínám se obávat, jestli celou problematiku klimatu dokonale nevystihuje starý vtip : "Když vidím jací my jsme inženýři, bojím se zajít k doktorovi". Jinými slovy "když vidím jaká etika a kvalita práce vládne v oblasti klimatologie" začínám se obávat, jestli příští vládní proti-oteplovací opatření typu : "zákaz prodeje automobilů" nebo "povinná sterilizace žen" bude výsledkem :
  1. Výpočtu
  2. Chybného výpočtu
  3. Úmyslného podvodu
  4. Marketingové strategie pávě se hodící do krámu
Nebo nějaké úchylné kombinace těchto i jiných faktorů.

Solaris

1. října 2019 v 5:44 | Petr |  Filosofování
Je to drzé, ale napíšu to : Kolega - lékař a soused z blízkého Krakova - Stanislaw Lem - napsal v roce 1961 román Solaris : V nespecifikované vzdálenější budoucnosti je objevena planeta, která krouží kolem dvojhvězdy po dráze, která neodpovídá gravitačním zákonům. K planetě je vyslána výprava, která zjistí, že téměř celý povrch planety je pokryt oceánem, který má vlastnosti živého tvora, který je pravděpodobně vysoce inteligentní. Pravděpodobně daleko inteligentnější než všichni lidé dohromady. Zcela jiný než jakákoliv lidstvu známá forma života a pravděpodobně ovládá teorii relativity / kvantovou fyziku. "Ovládá" neznamená, že umí vzorečky, ale v každém bodě jeho mateřské planety běží čas jinou rychostí, planeta se pohybuje navzdory gravitaci a tak.

Samotný román začíná v okamžiku, kdy po více než sto letech málo úspěšného zkoumání tohoto tvora se odmlčí posádka výzkumné stanice, která obíhá kolem planety. Je vyslán psycholog, který přistane na výzkumné stanici, aby zjistil, že jeho kolega a učitel je mrtev a ostatní členové posádky jsou zamknutí ve svých kajutách a laboratořích a odmítají komunikovat. Letmým kontaktem mezi dveřmi s nejvíce kompenzovaným členem posádky dostane informaci : "počkej až to přijde" aniž by dostal přesnější popis co a jak má přijít.

Nicméně "to" brzy přijde, kdy psycholog začíná na stanici potkávat lidi, kteří by zjevně neměli existovat a za několik dnů se dokonce probudí v náručí své manželky, která spáchala dokonanou sebevraždu před 19 lety. "Manželka" jej přátelsky, ale nekompromisně pronásleduje po celé lodi, proto se rozhodne zavřít ji do transportní rakety. Osoba / halucinace však má tolik síly, že se zdá, že mnohatunovou raketu rozbije zevnitř, proto ji v panice odpálí na vysokou oběžnou dráhu kolem planety Solaris. Mezitím pomocí série složitých výpočtů, které by sám nezvládl ověřuje, zda je vůbec v bdělém stavu, nebo zdali halucinuje ve svém světě. Výsledkem je, že potvrdí že minimálně palubní počítač a tím pravděpodobně celá loď skutečně existuje mimo jeho vědomí, nicméně další den se vzbudí opět v náručí živé / mrtvé manželky, která je druhou kopií, protože odložené šaty první kopie má stále ve své kajutě.

Dojde k závěru, že "cizí lidé" pohybující se po kosmické lodi nejsou halucinace, ale že se pravděpodobně jedná o výtvory oceánu Solaris, který čte mozky kosmonautů a převádí jejich vzpomínnky do hmotné podoby. Postupně prochází celou literaturu kolem planety Solaris - "Solaristiku" a rekapituluje více než sto let neúspěšných snah o navázání komunikace s tímto podivuhodným tvorem. Ponořovali do oceánu liské stroje, jejich části oceán kopíroval, ale než vědci učinili jakýkoliv závěr tak s tím ( z nudy ? ) přestal. Na povrchu a pod hladinou oceánu se objevují tvary připomínající grafy ultra-složitých matematických funkcí, z nichž jenom nepatrná menšina je lidem srozumitelná. Po havárii prvního kosmonauta který se v oceánu utopil se na porchu objevily obrazy z jeho mysli - model jeho samého jako dítěte - zdeformované a gigantické, jeho rodiče a rodná ves. Pilot záchranné výpravy, který tyto věci viděl byl vyslýchán, jeho svědectví bylo odmítnuto a on sám zavřen na psychiatrii.

Nakonec hlavní hrdina analyzuje vzorek krve své "manželky" a dojde k závěru, že "kopie" není tvořena baryonovou hmotou, ze které jsme vytvořeni my i samotná planeta Solaris včetně živého oceánu, ale že je tvořena hmotou složenou z mezonů a neutrin, která pouze napodobuje strukturu běžné hmoty. Taková hmota je nestabilní a "hosté" existují pouze díky stabilizujícímu vlivu oceánu Solaris. Po tomto zjištění začnou kolegové hlavního hrdiny stavět "rušič" stabilizujícího vlivu oceánu Solaris, aby se mohli "hostů" na palubě výzkumné stanice zbavit. S tím však hlavní hrdina nesouhlasí, protože mezitím si na kopii zemřelé manželky zvykl natolik, že s ní chce nadále žít.

Kopie jeho manželky vychází z jeho vlastních vzpomínek na ni. Ona sama neví, že je kopie, postupem častu si však začne uvědomovat, že má ve svém vědomí obrovské mezery, na základě kterých zjistí, že není pravá manželka, což ji uvrhne do těžké deprese, při které od hlavního hrdiny uteče a během jeho spánku sama požádá jeho kolegy aby ji zničili přístrojem, který staví. Oceán Solaris čte v myslích svých výtvorů stejně jako v myslích lidí, na základě toho ( pravděpodobně ) pochopí princip individuality jedince, která mu jako jedinému - nesmrtelnému - tvoru na Solaris byla doposud neznámá a přestane další "hosty" vytvářet.
Moji čtenářové se samozřejmě mohou ptát, proč plýtvám jejich časem podrobným záznamem z čtenářského deníku. Genialita ROMÁNU Solaris je totiž v tom, že je stejně mnonovrstevný, nepochopitelný a myšlenky čtenáře zrcadlící jako OCEÁN Solaris. Pokusím se naznačit pár ideí :
  • Neschopnost komunikace mezi lidmi, zejména nesdělitelnost zkušeností a nedůvěra k bizarním zážitkům druhých.
  • Neschopnost komunikace napříč velkými rozdíly ve zkušenostech a inteligenci - my ( si myslíme, že ) vágně rozumíme pocitům a motivacím ptáčka na krmítku, ale naše mentalita je zcela mimo jeho obzor.
  • Sebestřednost lidí - cituji výstižný odstavec : "My nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme přivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu - tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!"
  • Neplodnost avšak nepominutelnost převážné většiny vědeckého bádání, pokud bádáme nad věcmi jejich zákonitosti jsme ( zatím ) nepochopili.
A tak dále a tak podobně. Každému doporoučuji Solaris si přečíst a na konci intenzivně přemýšlet ( nikoliv ve stylu "rozboru díla" z gymnaziálních hodin češtiny ) co mu román říká. Je pozoruhodné jak Stanislav Lem "nastavuje zrcadlo" každému čtenáři včetně filmařů, kteří se pokusili román zfilmovat.

K tomu došlo celkem 3x z toho Tarkovského provedení z roku 1972 je považováno za filmové veledílo. Nejsem zastáncem toho že "ušlechtilá nuda" Tarkovského se nějak významněji dotýká podstaty románu. Obě mně známá filmová provedení spíše svědčí o tom, že fimaři daleko zaostávají za vzděláním a přehledem Stanislawa Lema a tak místo tíživé filosofické debaty na téma nesrozumitelnosti cizích myslí, kterou nepochoppili, pojali román jako soft erotiku a "dojení emocí" ze vztahu hlavního hrdiny a "kopie" jeho mrtvé manželky.

Intelektuálské "nepochopení" podstaty Solaris jde tak daleko, že k dnešnímu článku jsem nenašel ani ilustraci. Celý Internet je plný malůvek postav lomících rukama k nebesům a "chapadel z vesmíru" hrabajících se v lidské hlavě. Nakonec jsem si pomohl snímkem světélkujících mořských obrněnek noctiluca scintilans u pobřeží Hong Kongu, protože si myslím, že mezi "vědomím" nás a tohoto prvoka je ten správný, nepřekonatelný "mentální kaňon".

Další články