Turbo-Astronomie

Včera v 5:17 | Petr |  Hvězdičky
Úvodem několik otázek, které dnes zodpovíme
  1. Je Krabí Mlhovina - 6500 světelných let vzdálený zbytek po výbuchu supernovy z roku 1054 - vidět turistickým triedrem ?
  2. Platí i pro astronomii "Kubáčův zákon o velikosti foťáku", který zní : "Čím je foťák lehčí, tím víc fotek udělá" ?
  3. Proč Turbo-Astronomové bojují o každou sekundu všemi prostředky ?
Tedy k věci : "Kubáčův zákon o velikosti foťáku" vypadá jako pěkný nesmysl, ale dlouhodobé zkušenosti mluví jasně. V dobách, kdy byl na výběr foto-kompakt velikosti "krabičky od mýdla" proti digitální zrcadlovce s brašnou plnou objektivů - vítězila v každé rodině v počtech fotek krabička od mýdla. Dnes v počtech fotek - drtivě - vítězí foťáčky ve smartfounech, které v jistém smyslu neváží nic.

Pak je tady otázka "Krabí mlhoviny" a její viditelnosti turistickým triedrem. Tedy mohu zodpovědně prohlásit, že svým kvalitním Sovětským triedrem BPC5 o parametrech 8x30 jsem ji neviděl, zato vele-ubohým ( uvnitř plesnivým ) triedrem 10x50 ze dna skříně mého otce jsem ji viděl, přestože to byla fuška a pozorovatelské zkušenosti jsem musel zapnout na maximum.

Zbývá už jenom vysvětlit jak to všechno spolu souvisí a dostat se tak až k turbo-astronomii.
Krabí mlhovina je ikonický objekt hvězdné oblohy, zbytek po výbuchu supernovy popsané v čínských kronikách, který jsem v dobách zoufalství po rozvodu s paní Kubáčovou Verze 1.0 zachtěl spatřit. Z obav, abych vůbec něco viděl, jsem tehdy koupil "opravdový teleskop" Newton 150 mm a krabí mlhovinu jsem pozoroval opakovaně a rád.

Celá sestava Newtonu 150 i s mapami, stativem, montáží, protizávažími, okuláry, zahradním křeslem "reclinerem" ze kterého koukáte vzhůru a vůbec celá výbava, kterou táhnete z auta měla asi 30kg. Měl jsem ji "sofistikovaně" rozdělenou do hokejistické brašny ( levá ruka ) batohu ( záda ) a křeslo do pravé ruky, abych mohl s tímto nákladem kráčet od auta na pozorovací místo a nemusel se vracet pro "druhou rundu".
Jenomže pak začal "Kubáčův zákon" platit i pro teleskopy tedy : "Čím je teleskop lehčí tím více se s ním kouká", což se projevilo poté, co jsem se oženil s Paní Kubáčovou verze 2.0 a řadu nocí jsem musel, místo astronomie, dělat úplně jiné věci. Takže jsem váhal, zdali nekoupit "hvězdářský triedr" 15x70mm. Moje představa byla, že vyběhnu do křoví "za pátou základku" a odtud velice rychle kuk-kuk zkouknu pár objektů hvězdné oblohy než začne paní Kubáčové verze 2.0 být smutno. Triedr jsem nakonec nekoupil, protože pomocí triedru ( bez stativu ) se špatně předvádí obloha dětem, kterých nám v rodině začíná příbývat. Koupil jsem "malokuk" - čočkový dalekohled 80/400mm, se kterým jsem mimořádně spokojen, protože se celý a sestavený, i s našroubovaným 15mm okulárem a čočkou barlow váží 7 kg. Když je třeba přehodí se přes rameno a už kráčíte noční krajinou jak Antoním Mánes, nebo se prostě postaví na balkon, nebo k oknu a pozoruje se takto.

Nezanedbatelná část pohotovosti tohoto dalekohledu spočívá v azimutální montáži. Máte namířeno na těžko nalezitelný objekt a potřebujete se i s teleskopem posunout o 5 metrů vedle, protože vám po teleskopu lezou děti ? U paralaktické montáže je to úloha na půlku večera. Posunete dalekohled, libelou ustavíte do roviny, nastavíte na Polárku a najdete zaměřený objekt znovu. U Azimutální montáže prostě vezmete teleskop "mířící do nebe" přenesete jinam, a pak s ním pohybujete vlevo a vpravo od místa předpokládaného výskytu objektu - pokud není zem pod vámi příliš křivá objekt vám znovu a sám skočí do zorného pole.... Tedy zásada pro turbo-astronomii vykoupená zkušenostmi : pokud nemáte v úmyslu fotit hvězdnou oblohu - tak paralaktická montáž NE. Inženýři namítnou, že paralaktická montáž může hodinovým strojem sama sledovat otáčení oblohy. Ano takto to dělali bratři Erhartové, ale dnes, pokud potřebujete teleskop sledující oblohu je praktičtější počítačem naváděná azimutální montáž alias GO-TO systém, kterou nemám protože orientace na obloze počítačem je pro mně až příliš "turbo".....

Dnes s manželkou, dítětem a dvěma psy opět nastávají "jisté okolnosti", které mě zase vedou k myšlenkám na provozování amatérské astronomie triderem. Vznikla tedy otázka - kupovat opět triedr 15x70 ? Tato kategorie je u mně obsazená právě "malokukem" - takže menší ? Kategorie triedrů 8x30 mm je u mně obsazena sovětským triedrem BPC5. Vezmeme li požadavek, že triedr by měl být "někde uprostřed" dosavadní optiky. Geometrický průměr mezi BPC5 a "malokukem" je
ODMOCNINA ( 80mm * 30mm ) = 48.99 mm !
Je to tedy jasné. Koupit-li triedr pak smysl dává průměr 50mm a vzhledem ke kompromisu mezi nutností co největšího zvětšení a chvěním rukou váhám mezi 10x50 nebo 12x50.

Pak bude "Turbo-astronomie" vypadat takto :
Vyjdu venčit psíky s triedrem přes rameno, "Maxi, Andy - Sedni" ..... Kuk na M35 ..... "Volno, hóódný pejsek, tu máte dobrůtku". Dobrý plán ne ? Otázka ale byla - co vlastně bude 50mm triedrem vidět ? Takže jsem si půjčil triedr od otce, který si vymínil : "Půjčím tí jeden ze svých triderů, ale který to bude určím sám." A vskutku - viděli jste houbová vlákna rozežírat tmelené čočky ? Zkušenosti s plesnivým triedrem však jsou jednoznačné : "průměr objektivu ničím nenahradíš". Kdyby se dal "desetimetrový teleskop" nosit v kapse při venčení psů - koupil bych ten. Rozdíl mezi kvalitním triedrem 8x30 a ubohým 10x50 je opravdu výrazně ve prospěch 50mm.

Čímž se dostáváme k jádru Turbo-Astronomie. Pravověrní hvězdáři patrně tímto stylem opovrhují, ale pokud máte na výběr "pozorovat rychle" nebo "nepozorovat vůbec", kterou variantu byste si vybrali ? Ba dokonce v případě rodiny s manželkou, psy a dětmi jsou regulérní "výpravy za tmou" problematické, protože nepřítomnost doma a v noci se musí hlásit nejméně měsíc dopředu - což není kompatibilní s : "Má drahá, udělalo se jasno. Že můžu jít na hvězdičky ?"

A když už jsme u toho - další opatření ve směru Turbo-astronomie bude Zoom-okulár pro "malokuk". Další "opravdovými hvězdáři" opovrhovaná věc, ale pokud na každém nebeském objektu ušetříte 50 sekund při přehazování okulárů, kvůli změně zvětšení - znamená to, že za noc uvidíte o 3-5 objektů více a stále to bude alespoň iluze relaxu - nikoliv závod s rozkazy manželky, psími močovými měchýři a denním i ročním otáčením hvězdné oblohy.

Poznámka k obrázku : nejjasnější hvězda u dolního okraje je Zeta Tauri - vidtelná pouhým okem. Na tu namíříte triedr. V její těsné blízkosti - ve stejném zorném poli uvidíte triedrem hvězdičky označené kroužky. Ta spodní vám dá nejvíce práce, neb je slabá, kolem 10 magnitudy. Podle nich najdete Krabí Mlhovinu. A mimochodem v městské přesvětlené obloze to triedrem ani nezkoušejte - ušetříte si frustraci.
 

Máte léky až do předčasných voleb ?

14. listopadu 2017 v 4:55 | Petr |  ČSKB
Loňského roku jsme na Ostravsku měli ošklivý případ rasismu. "Multikulturně hedikepovaní Rómové" chodili se svými dětmi k pediatrovi - celé ghetto na jedinou kartičku pojišťovny. Ta dávala doktorovi opakovaně vysoké pokuty za tento "podvod", až se doktor naštval a zavřel ordinaci. No pochopíte to ? Kvůli takové malichernosti, jako jsou pokuty, vámi nezaviněné, které však musíte platit z vlastní kapsy - přestat "pomáhat potřebným" ??? Hnusný fašista, rasista a xenofob !!! Nebo z jiného soudku : Když jako laboratoř pořádáme semináře pro doktory, pro které děláme vyšetření - věkový průměr v sále rok od roku více připomíná promoce Univerzity třetího věku, tancovačku TV Šlágr, nebo jinou akci pro důchodce. Lékařská komora výjimečně nelže, když říká, že spousta doktorů je ve vysokém důchodovém věku - unavená systémem současného zdravotnictví.

Takže se zaberme do rozkošné oblasti a to je "elektronický recept". Ten už na dobrovolné bázi funguje v Česku několik let. Ba dokonce na samém začátku jej milovaly zejména velké špitály nebo holding Agel - a to proto, že pacient místo receptu - jak jej známe z "Ordinace v Růžové zahradě 2" dostal prázdný cár papíru s "táákhle dlouhým" čarovým kódem. Tudíž lékárny v Horní-Dolní byly mimo hru a pacient byl nucen vyzvednout léky v "ústavní lékárně" což dělalo ekonomickým manažerům přislušného holdingu velice dobře.

Pak nastal ten fenomén, že všechny lékárny patřící do nějakého řetězce, všechny lékárny ve všech špitálech, ve velkých městech se snadným napojením na Internet se k elektronickému receptu připojily a tím fenomén "ústavní lékárny" vymizel. Bohužel fenomén "lékárny na Jesenicku" která je v prdeli i se všemi nemocnými důchodci v přislušném regionu - zůstal. Ale co ! Každý přece ví, že slušní vzdělaní a inteligentní lidi žijou v Praze. Důchodce ze Zátoru ať se přestěhuje, nebo chcípne.
Pak nastalo období "přetížení a výpadků" - ráno jsem přišel do práce, v mailu psali špitální Ajťáci: "Dnes nepředepisujte E-recepty ! SUKL má výpadek serverů !" On totiž systém e-preskripce zcela závisí na serverech SUKLu tedy "Státního ústavu pro kontolu léčiv". Takový výpadek trval třeba 14 dní pak systém zase 14 dní fungoval, pak zase na 14 dní vypadl atd. Matematická logika velí, že zcela jistě byla řada případů, kdy "důchodce ze Zátoru" dostal ve špitále E-recept a než se dostal do venkovské lékárny - systém spadl na dva týdny. Co tihle lidi dělali ? Ále, čert je vem! Každý ví, že "vzdělaní penzisti z Prahy" vyzvedávají léky ihned, cestou z ambulance na metro.

Pak nastalo období - PŠŠŠŠŠT... O funkčnost a nefunkčnost serverů pro E-recepty se začali zajímat policajti, i doktoři v čele s Lékařskou komorou a potajmu "mimo záznam" jim bylo sděleno, že celý sytém naprogramovala firma nějak podivně na černo, bez výběrového řízení, skutečná cena je o desítky miliónů vyšší než plánovaná, za ty prachy stát nemá ani licenci na provoz systému, atd., atd. Detaily viz OpenCard, iZip, Datové schránky, Kapsch a mnoho dalších. Jeden případ jako druhý - prostě nuda..... Teď už několik let probíhá vyšetřování. Vypínání a zapínání serverů bylo nejprve součástí "předběžných opatření" nařízených soudem, později se stalo "zbraní" ve vyšetřování, kdy IT firma nebo SUKL, kdykoliv se na ně udeřilo, vypnula servery a vyhrožovala "katastrofou".

Nyní tedy máme před sebou povinný přechod na E-recept. Proces jak dosáhnout "vydání bezpečnostního certifikátu" a celou buzeraci kolem rozkošně popsal Miroslav Macek - jediný ministr zdravotnictví, který ( alespoň ) mluvil v souladu s realitou. Co nás tedy čeká ? Třeba se systém podaří "spravit", aby dosahoval ( překvapivě vysoké ) spolehlivosti EET. Bylo by to žádoucí, protože na receptech už nebudou instrukce pro lékárníka : "Da tales doses numero viginti quinque." a z čarového kódu, který nese informaci 47A-69C7G-51F49-6DAD7-7246F se mnoho vyčíst nedá. Je tady však i druhá strana mince. Jsou lékaři, kteří jsou zaskočení výměnou toneru v laboratorní laserovce : Tisk má jiný odstín, který se "pracovními brejlemi" hůře čte.... Jak takoví doktoři ve věku 100+ budou reagovat na nutnost zavést PC, připojit na Internet, nainstalovat a naučit se nějaký ambulantní software, jenom proto aby mnohli na cáry papíru tisknout kraviny typu 47A-69C7G-51F49-6DAD7-7246F ?

Někdy z jara začne pro doktory platit i EET. Možná by Agrofert měl založit divizi typu "Moje ambulance" zaměřenou na náhradu obvoďáků z "Řiti nad Desnou", které to přestalo bavit a šli do penze. Možná by měl Agrofert dotovat náklady takových ambulancí z výnosu řepkového byznysu nebo z korunových dluhopisů ? Vám ostatním radím - vemte ordinace svých doktorů útokem ještě v tomto roce. Ptejte se, jestli příslušný doktor vůbec otevře po 1.1.2018 ( E-recept ) nebo po 1.3.2018 ( EET ). Zvláště bedlivě se ptejte doktorů stále používajících psací stroj. ( Není to vůbec vzácné, hlavně na venkově. ) I pokud budou všechny jejich opovědi : "ANO - bude líp", stejně si nechte předepsat ( a ihned vyzvedněte ) léky na tak dlouho, jak to jenom půjde. Nemůžete totiž vyloučit "přetížení serverů", ani tu situaci, že navzdory dobré vůli bude nárůst "drobné" administrativy našeho "laskavého státu" nad síly vašeho doktora.

Poslední okamžik smysluplné práce.

7. listopadu 2017 v 5:38 | Petr |  Příroda
Zde na prochlastaném východě je běžná následující situace : policajti najdou ( příbuzní přivezou ) do špitálu pacienta, který pravděpodobně pil, pravděpodobně drogoval, má povrchová zranění na těle i na hlavě, je v bezvědomí, spavý, má ukrutné bolesti hlavy, nebo se chová divně. Takového pacienta dostanou do ruky neurologové a jasná úvaha je tato - je nutno vyloučit podezření na mrtvici, krvácení do mozku z prasklé cévy, nebo z úrazu, hnisavé záněty mozku a mozkových blan, nádory atd. Ergo vyšetřovaný jde na CT, připadně na magnetickou rezonanci, kde je až 95% všech krvácení do mozku vidět. Problém je ve zbývajících 5% - nejčastěji když krev netvoří jasné ohraničené ložisko, ale "zateče mezi závity". Pak většinou tak jako tak následuje "lumbální punkce" alias odběr mozkomíšního moku - tekutiny ve které uvnitř lebky plave mozek. My biochemici "natočíme spektrum" tedy absorbční křivku mozkomíšního moku, která je typického tvaru a tento tvar dá informaci jestli pacient krvácí, nebo ne.

Kouzlo "spektrofotometrické metody" je v tom, že samotný výskyt hemoglobinu - krevního barviva není důkazem krvácení, protože odběr likvoru, "lumbální punkce", kdy se štěrbinou mezi obratli píchá do míšního kanálu je samo o sobě dosti "krvavé dobrodružství" a vzorek je často kontaminován krví z žilek prasklých při odběru. Tedy důkazem krvácení je až rozpadový produkt hemoglobinu - bilirubin, protože na jeho vznik z krve přimíchané do vzorku nejsou při lumbální punkci vhodné podmínky - tudíž jeho přítomnost znamená, že hemoglobin "tam byl" ještě předtím než jsme do páteřního kanálu začali píchat jehlou....

Takže jako laboratorní elév jsem byl pověřen "točit spektra" - což je ne-příliš oblíbená činnost, protože osoba hodnotící spektrofotometrické křivky se stále pohybuje na hraně rizika špatné diagnózy a tím poškození pacienta. Takže jsem při kadění ráno na míse přemýšlel "co s likvorovými bilirubiny" a samozřejmě mě napadlo bilirubin by se dal měřit chemickou cestou. Kouzlo je totiž v tom, že bilirubin se měří v každé laboratoři jako součást jaterních testů tudíž metodika i chemikálie všude jsou. Jediný drobný prolémeček je, že "normální" hladina bilirubinu v krvi je kolem 17 umol/l ( mikromolů na litr ) zatímco normální hladina bilirubinu v mozkomíšním moku je pod 0,2 umol/l. Úkolem tedy nebylo nic většího ani menšího než učinit komerčně dostupné reagencie na stanovení bilirubinu 100x citlivějšími.

Pokud máte v medicíně nějaký nápad, který slouží ku prospěchu pacienta, nikoliv k získání Euro-grantu, je prakticky jisté, že stejný nápad měl už někdo jiný a vskutku - průzkumem literatury jsem zjistil, že první na světě byl o rok dřívě nějaký kolega na novozélandkém Jižním ostrově. A kupodivu i jeho motivace byla stejná - usnadnit práci neurologům a biochemikům v malých špitálech, v noci, daleko od civilizace. Problémeček byl v tom, že novozélandská metoda byla pro naše analyzátory nepoužitelná - tudíž bylo nutno vyvinout metodu vlastní.

Takže jsem začal experimentovat a brzy jsem zjistil, že použití upravené standardní metody na stanovení bilirubinu - reakcí s kyselinou sulfanilovou a dusitanem sodným nepovede k ničemu. Pak ale došlo ke zvláštnímu zvratu událostí - do laboratoře se nám přihlásila slečna, že by chtěla u nás dělat bakalářskou práci z chemie. Začichal jsem "lacinou pracovní sílu" a zadal jsem jí jako téma "Měření blilirubinu v mozkomíšním moku". Kupodivu ani nevadilo, že bude druhá na světě ( a první v česku ), kdo takovou metodu vyvine, protože o rok dříve Farmaceutické fakultě z Hradce Králové ukrutně vadilo, že téma jiné bakalářky pro jejich studentku "neposune vývoj světové biochemie radikálně vpřed".

Takže slečna začala experimentovat a za nějakou dobu se ukázalo, že do té doby nedoporučovaná metoda stanovení bilirubinu reakcí s 2,4-dichlor-anilinem a dusitanem sodným je nadějná a povede k úspěchu. Takže za nepříliš dlouho jsme měli v ruce skutečně fungující 100x citlivější metodu na bilirubin, kterou bylo třeba ještě řádně otestovat. Stala se však další věc nevídaná - slečna najednou zmizela. Přestala docházet do laboratroře nereagovala na maily, jen jednou zavolala, že je nemocná. Takže místo testování v rámci získávaní dat "do bakalářky" jsem novou metodu urychleně otestoval sám a taky jsem ji sám spustil. Za necelý rok se slečna ozvala s následující historkou:
Při studiu teorie, co je to krvácení do mozku a jak je to s bilirubinem ji začala bolet hlava, která ji bolela ukrutněji a ukrutněji, až došla k přesvědčení, že to není sugesce běžná při studiu lékařských témat. ( Taky jsem prožíval třeba mimoděložní těhotenství ). Proto šla na neurologii, odkud byla poslána na magnetickou rezonanci, která odhalila v jejím mozku nezhoubný nádor - hemangiom. Kouzlo je v tom, že uvnitř lebky - mozek nemá kam uhnout, proto vás časem zabije i pomalu rostoucí nezhoubný nádor, čehož byly bolesti hlavy předzvěstí. Takže šup na operaci, hemangiom vyříznout, pak počkat až se mozek zahojí a oholená lebka zase obroste vlasy a pak - šup - rychle dostudovat ....

Po vyslechnutí této neuvěřitelné historky jsem se slečny ptal : "máte ještě odvahu pokračovat v práci na téma krvácení do mozku". A odvědí mi bylo "už ne, ale bakalářka je rozepsaná a nějak dostudovat musím" - tak dívčina statečně bádala a sepisovala práci o věcech, které ji samotnou málem poslaly do hrobu.

Konec dnešní pohádky by byl relativně optimistický. Máme na našem pracovišti metodu, kterou jsme vyvinuli s dobrými úmysly, pro naše pacienty, za naše peníze, bez ( Euro ) dotací a grantů "na vědu" a jiných hogo-fogo fenoménů, která za 2,40 Kč ( slovy dvě koruny čtyřicet ) zkontroluje zdali pacient jehož mozkomíšní mok vyšetřujeme by eventuelně mohl krvácet do mozku, nebo ne. Vzhledem ke směšné ceně tohoto vyšetření ( CT mozku je za 4 tisíce ) takto vyšetřujeme všechny mozkomíšní moky bez ohledu na to jestli lékař neurolog na krvácení pomýšlí, nebo ne a to byste se divili, že občas skutečně přijdeme s překvapivým výsledkem.

Aby konec pohádky nebyl tak optimistický - když jsem o nové metodě přednášel na biochemické konferenci, zvedl se kolega - šťoural - a ptal se : "máte na to CE značku ?! ". CE značka v biochemii je buzerační opatření, které zamezuje vyrábět si vlastní reagencie za halíře, abyste nesnižovali zisk firmám, které vám totéž prodávají za stovky. Tato věta byla předělem mezi minulou smysluplnou dobou a smysluplnou prací a současným generováním nesmyslů a snahou tyto nesmysly "nějak přežít".

Ano je to smutné, ale ale v roce 2009 byl poslední okamžik, kdy mi nad "hladinu buzerace" vyčnívaly alespoň nosní dírky. Nyní jsme v buzeraci zcela utopeni a pacient by raději neměl přemýšlet nad otázkami zda ( bolestivé ) vyšetření, které absolvuje slouží ke skutečnému získání informací pro diagnózu, k uspokojení "akreditačního standardu", k "výdělku bodů" nebo k něčemu úplně jinému - nepochopitelnému. Nicméně opět musím, po dlouhé době zopakovat starou větu "co společnost žádá, to společnost dostane" - myslete na to, až nějaká můra ( nebo netopýr ) v televizi povede odbornické řeči o "neustálém zkvalitňování procesů"....

Poznámka při druhém čtení : buzerace s "CE značkami" je opravdu legračně-mrazivá. Přestavte si třeba pacieny s močovými kameny. Kdysi se jim měřila hladina kyseliny citronové v moči, protože citronan hořečnatý rozpouští kameny ze šťavelanu vápenatého. Problémeček je že soupravy reagencií na vyšetření kyseliny citrónové mají "CE značku" pro použití v potravinářství - nikoliv ve zdravotnictví - proto "laskavá Evropská unie" měření citrátu těmito soupravami zakázala aby nikdo nepoškodil pacienta - protože žádná informace je lepší než informace - správná, ale "bez náležité bumážky".
 


Lídři politických stran a fenomén škaredé Miss.

31. října 2017 v 5:26 | Petr |  Svět okolo
Možná probírám elementární, obecně známé věci, ale nemohu si pomoci. Dnes, když tento článek píšu není jasné zda Babiš sežene nějakého koaličního partnera, jak bude vypadat vláda, nebo jestli budeme dva roky bez vlády jako Belgie v roce 2010. V každém případě se však množí články typu Strana XXXX ( např. ODS ) nechce s Babišem do vlády, to kdyby ve straně šéfovala osoba YYYYY ( např. Václav Klaus junior ) to by byl jiný fičák.

Tím se dostáváme k otáze, ne proč nikdo nechce s Babišem do vlády, ale k otázce proč tak mnoho šéfů politických stran je nemastných - neslaných, nenápadných úředníků, "vůdců národa" v šedivém obleku. Příklad Bohuslav Sobotka a jeho pohrobci v ČSSD. Petr Fiala - což je Sobotka verze 2.0 v podání ODS, ten člověk, který šéfuje KDU-ČSL, nebo STAN ( ani mi neutkvěla jména ). Proti nim jsou výrazné osobnosti Babiš, Okamura, Kalousek, ten s dredama od Pirátů. Rozdělíme li si strany podle šéfa na výrazné / nevýrazné zjistíme, že "tajnou volbou na sjezdu" se dostávají na šéfovskou židli kandidáti nevýrazní zatímco kandidáti výrazní se dostávají do čela jinak.
Posuďte sami :
  • Babiš je šéf z definice : podle hesla ANO / Agrofert jsem já. Nebo méně optimisticky : "sám sobě jsem svým kmotrem".
  • Okamura - totéž co Babiš, jen za 1000x menší prachy. V minulém parlamentě odešel ze strany Úsvit přímé demokracie a kde je jí dnes konec ?
  • Kalousek - vymyslel si vlastní stranu, která jej opakovaně volí předsedou, až odstoupí kvůli volebnímu propadu je s TOP 09 taky konec.
  • Bartoš ( tak se pirátský kapitán jmenuje ) byl zvolen demokratickou volbou, ale po internetu všemi členy strany - nikoliv tajnou volbou na nějaké schůzi.
Mechanismus je samozřejmě jasný - nejméně 50% "nevýraznosti" politických lídrů má na svědomí "střetnutí různých křídel" politických stran a zejména mafií, které za nimi stojí. Smysl této nevýraznosti je totiž v tom, že šéf politické strany by "kmotrům do toho neměl příliš mluvit". přesto je tady otázka zdali se na volbě nevýrazných politiků nepodíli i mechanismus, který není zločinného typu.

Zakladatel soutěže Miss České republiky - Miloš Zapletal - v dávném rozhovoru popisoval následující fenomén : Při testech hlasovacího softwaru na generálkách soutěže Miss měl každý porotce ( cvičně ) zvolit tři nejkrásnější dívky. Poté co se sečetla bodová hodnocení porotců, téměř vždy vyhrála ne nejkrásnější, ale nenápadná "docela hezká" uchazečka, kterou měl každý porotce na 2-3 místě. Problém je totiž v tom, že každý porotce má výraznou a od ostatních porotců odlišnou představu co je "nejkrásnější". Každý proto volil výrazně jinou kandidátku č. 1 Teprve až porotcům, idividuální atributy "největší krásy" došly - zvolili "docela hezké" dívky na 2 a 3 místo a tam se (ne)překvapivě shodli, takže 1-2 dívčiny na pozici 2. nasbíraly více bodů než 6 různých dívčin na pozici 1. Proto Zapletal nutil porotoce, aby nejprve diskutovali o tom co je to ženská krása a která uchazečka ji naplňje nejvíce a teprve potom aby hlasovali.

Kromě soubojů "mafiánských klik" funguje ve vnitrostranické demokracii pravděpodobně i "fenomén škaredé Miss" Výrazné osobonosti mají 50% nadšených příznivců a 50% nesmiřitelných odpůrců. Fiala, nebo Sobotka, kteří "docela ujdou" mají 80% vlažných příznivců "ze slušnosti" a proto vyhrají hlasování na sjezdu své strany. Slabí lídři problémy nepojmenovávají, pak je ani neřeší, protože to by znamenalo ztratit oněch 30% vlažných příznivců ve vlastní straně. Proto s celou Evropskou politikou zametají ( a teprve budou zametat ) skupiny, kde tvrdí vůdci usedají na trůn úplně jiným mechanismem.

Proto pochybuju o účelnosti "vnitrostranické demokracie", kde různá křídla kandidátů stranického sjezdu "tajnou volbou" volí předsedu. Z takové volby nemůže dobrý šéf vzejít a je jenom otázkou - do jaké míry je to mechanismus vzestupu "šedých myši" do čela politiky a do jaké míry je to pláštík pro rejdění mafiánů. Podle mého názoru jsou dvě možnosti jak se s tímto fenoménem vypořádat :
  • Veřejná volba předsedy strany - ať každý kandidát sjezdu vstane a otevřeně řekne : "Za předsedu chci Frantu Vopršálka proto a proto !"
  • U kandidátů do voleb by možná pomohly veřejné primárky v Americkém stylu "Zaregistruj se jako podporovatel, zaplať socialistům kilo a pak si sestav svoji kandidátku ČSSD" - konečná kandidátka pak bude průměrem těchto veřejných kandidátek. ( Členové ČSSD by za kilo mohli udělat to samé - ačkoliv se to nezdá - jsou to taky lidi. )

Spousta poznámek při druhém čtení :
  1. nesmysl "vnitrostranické demokracie" neznamená že nesmyslem je demokracie jako taková. Naopak demokracii pomůže výběr z politiků s jasným názorem - nikoliv "střídání améb" na postu premiéra.
  2. Úplně jsem zapomněl na "císařovnu" beztvarých politiků - "Hillary Clintonovou"....
  3. Není vyloučeno, že fenomén "nepřijít o 30% vlažných příznivců" ovliňuje i parlamentní volby. Přesněji "marketing" politických stran - tedy cílem je aby se "všichni politici tak nějak podobali všem ostatním" ? V takovém případě by možná pomohlo cíleně "volit extrémisty" - jak doporučuje Petr Hampl, jenomže extrémisti neradi dělají kompromisy, které jsou v politice nutné takže Buď se objeví jasně mluvící demokrat-státník alá Masaryk, nebo jsme ztraceni.
  4. Zlovolná myšlenka mě napadá - jestlipak by se na Masaryka dnes nevrhly neziskovky a neoznačily jej za fašistu, rasistu, xenofoba a kdoví co ještě. Ale on by to určitě vydržel, protože když hájil Žida Hilsnera nebo zabíjel "zlaté tele Rukopisů" - taky jsme s ním nejednali v rukavičkách.

Dalekohled Lupák

24. října 2017 v 5:32 | Petr |  Hvězdičky
Každý muž ( zasloužící si toto označení ) z mojí generace se jako kluk pokoušel postavit dalekohled "brejlák". To se zašlo do oční optiky, za pár desítek korun se nakoupily brejlové čočky a z nich se sestavil primitivní teleskop Galileovského, nebo pokud jste byli hvězdáři Keplerovského typu. Na teleskopech této konstrukce byla protivná zejména barevná vada a potom koma a astigmatismus. Takže první co malý hvězdář studoval byly "achromatické čočky" a u nich se dočtete, že jejich konstrukce je ze dvou různých skel - korunové ( tedy téměř běžné okenní sodno-draselné sklo ) s nižším indexem lomu a nižší disperzí se použije jako spojka a za ním je flintová rozptykla. Flintové sklo má vyšší index lomu a vyšší disperzi. "Disperze" je ochota daného materiálu rozdělit bílé světlo na spektrum - neboli pro fyziky : jak moc se rychlost světla v daném materiálu liší pro různé vlnové délky.
Flintová skla za bolševika ? Paničky si kupovaly "soupravy" broušených blbostí z olovnatého křišťálu ( druh flintového skla ), ale čočka pro děcko na experimenty - padli jste na hlavu ? Takže tady cesta pubertálních mladíků za achromatickým teleskopem většinou skončila, a dočasně i ta moje. Jenomže pak se člověk do optiky tak nějak začetl a zjistil podivné věci - existují "achromatické" okuláry Ramsdenův a Huygensův - které jsou ( ne zcela dokonale ) "achromatické" navzdory použití jediného druhu skla !! Huygensův okulár toho dosahuje tím, že ohnisko objektivu leží uvnitř čoček okuláru, tedy co přední čočka "pokazí" to zadní čočka "napraví". Pokud bychom takovou optickou soustavu chtěli "předělat" na objektiv kde bychom dali okulár ? Prostě tohle by nešlo.

Ramsdenův okulár vychází z jiné optické poučky. Dvě čočky o stejné ohniskové vzdálenosti vzdálené od sebe právě na tuto ohniskovou vzdálenost tvoří "přibližně" achromatickou soustavu. Problém takového uspořádání je že čočkou č. 1 vidíte jako lupou každou špinku na čočce č. 2 a naopak, proto se skutečné Ramsdenovy okuláry dělají tak, že se čočky dávají od sebe tak na 80% ohniskové vzdálenosti. Pokud bychom takovou optickou soustavu použili jako objektiv - ve zbývajících 20% by bylo ještě místo pro okulár.
Periskopický objektiv
Takže HRR do optiky - jenože brejlové čočky mají tvar menisku - což svádí udělat z nich nejenom Ramsdenovu optickou soustavu ale otočit je dutými stranami k sobě a udělat z nich stařičký "periskopický objektiv". Pokud mezi ně dáte clonu a zacloníte je tak na 1/10 ohiskové vzdálenosti - dostanete dosti slušnou optickou soustavu, kterou používali pra-fotografové před rokem 1890.
Tedy rekapitulace :
  1. koupíme dvě brejlové čočky +2 dioptrie
  2. dáme je do trubky na 0,8F neboli 40 cm od sebe
  3. doprostřed mezi ně dáme clonu s dírou o průměru 42 mm
Výsledkem je - na komunistickou nouzi a brejlové čočky opravdu slušný dalekohled 42/420 mm jen s mírnými optickými vadami. Bez problému vidíte krátery na Měsíci, galaxii v Andromedě, mlhovinu v Orionu, ledva-ledva ( bez větších detailů ) planety, na které je přece jenom třeba "opravdový teleskop". Přesně u tohoto typu "brejláku" jsem skončil jako děcko. Až na to, že jsem neuměl vyřešit další problémy - ostření.... stativ.... proto jsem nakonec hvězdičky pozoroval darovaným zrcadlovým ALCOREM ze Sovětského svazu. ( Který mimochodem měl pěkný a lehce rozebiratelný Ramsdenův okulár, kde jste se mohli poučit )

Čas oponou trhnul a žijeme v období konsumerismu - takže sehnat čočky z flintového skla by ( teoreticky ) neměl být problém - jenomže my nejsme Silicon Walley prošpikované geeky, takže snáze seženete laciný triedr a ten rozřežete na ( achromatické - tmelené ) čočky nežli flintovou čočku samotnou. Při surfování po Internetu mě ale zaujala následující tabulka vlastností plastikových brejlových čoček, ze které pro jistotu dělám výpis :

MateriálIndex lomuAbbého číslo ( disperze )
Brejlové korunové sklo1,52359
Brejlový polykarbonát1,58630
Olovnatá Flintová skla~ 1,6~ 38

Tedy koupíme - li klasickou brejlovou čočku - spojku a k ní polykarbonátovou rozptylku - po náležitém počítání by se dal vyrobit achromatický objektiv. Problém konstrukcí z brejlových čoček je že ty se dodávají jenom jako menisky - tedy vypouklo - duté čočky - a to proto že tento tvar má pro jedno-čočkovou optiku menší sférickou vadu a navíc lépe sedí do brejlových obrub.
Takže bychom museli konstruovat Gaussův objektiv, který ale má špatně korigovanou komu, která je u hvězdiček protivná. Proto by bylo lepší se vrhnout rovnou na objektiv typu Double Gauss - což je dodnes a ve více-čočkových modifikacích - základ všech vysoce světelných, krátko ohniskových objektivů pro foťáky.
Double Gauss
Takže jsem zajásal a chystal se počítat jaké čočky koupit a jak je rozmístit. Jenomže se projevila skepse středního věku a taky jasné vědomí, že zde na východě jsme technologicky v prdeli ( montovna na 1000 let ). Takže jsem se zašel do optiky zeptat kolik by ty čočky orientačně stály. Jelikož to nejsou "jen tak nějaké brejlové čočky", ale "zdravotnický prostředek" se všemi certifikacemi, akreditacemi, notificacemi a jinými vyfikundacemi a navíc ještě "produkt", který musí všem účastníkům "obchodního řetězce" vydělat na vilu a "bávo" - ceny jsou následující :
Brejlová čočka skleněná obyč. - 350 kč. potřeba 2 = 700 kč.
Brejlová čočka pokylarbonátová - 1220 kč. potřeba 2 = 2440 kč.
Celkem tedy 3140 kč. - což je jen o 50 korun méně než Nikon Aculon A211 10x50 - japonský triedr vyšší střední třídy.
Zlovolná myšlenka mě napadá, jestli Číňan z optické fabriky, co má silikózu z broušení brejlových čoček pro evropského distributora, si taky vydělá na vilu a bávo ?
Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Kupte si dvě lupy a slepte je k sobě s clonou uprostřed, rozdíl kvality obrazu oproti teleskou z jediné lupy je dramatický, ale pořád výrazně horší než býval objektiv ze dvou brejlových čoček. Jako poučení pro děcka to bude stačit. A pokud máte chytré děcko, které se bude ptát na achromatické čočky ? Polykarbonátová čočka pro děcko na experimenty - padli jste na hlavu ? Učit děti o konstrukci tohoto světa netřeba ! Pošlete děcko prodávat pervitin a z výtěžku ať si koupí Nikon Aculon který "nějak" funguje a byl "nějak" vyroben UFOny ? Roboty ? Trpajzlíky ? Rozhodně však v Číně, kam se z Fakulty sociálních studií na výměnné stáže nejezdí....

Volby v kmenové společnosti.

17. října 2017 v 5:15 | Petr |  Svět okolo
Opice žijí v tlupách. Opice druhu homo sapiens tlupám vznešeně říkají "kmenová společnost" - jakože slušně se chováme a pomáháme si uvnitř tlupy, vně tlupy ceníme zuby a vetřelce "od nich" neváháme v krajním případě i zabít. Tím ovšem nejsme výrazně horší než "oni" z jiné tlupy, kteří mají přesně stejná pravidla proti nám : no-go zóny v západní Evropě by mohly vyprávět....

Jedinkrát v lidské historii byl tento princip porušen a to na dvou místech ( téměř ) zároveň : V Anglii v roce 1215 byla přijata "Magna charta libertatum" - zárodek moderních ústav, která obsahovala první stopy principu : "stát se chová ke všem stejně - padni komu padni". Současně s tím Italské městské státy a jejich první banky zavedly pravidlo "obchodujeme se všemi stejně - padni komu padni". Oba tyto principy, každý sám o sobě, posunuly společnost vpřed a daly příslušnému státu výhodu proti okolnímu "nevolnickému středověku". Největšího rozvoje však dosáhly státy, které dovedly oba principy kombinovat - renesanční Holandsko, USA "otců zakladatelů", Británie během průmyslové revoluce atd. ( Poznámka pro bojovníky za sociální spravedlnost : tím není řečeno že v daných státech zavládla selanka s granty EU a sociálními dávkami. Naopak, když přestaneš makat - jdeš do úpadku i s Euro-dávkami. Vizte Francii, ( jižní ) Itálii, Španělsko, Řecko, a další členy "tvrdého jádra EU". )

Je zjevné, že pokud platí princip "rovnosti před zákonem" a princip "rovnosti v podnikání" - kmenová společnost tím dostává ránu, protože ti obchodníci a řemeslníci, kteří ještě respektují "hranice kmene" jsou v konkurenční nevýhodě vůči těm, kteří už přijali pravidlo "padni komu padni". To je tedy ta obrovská historická výjimka které jsme nyní svědky, kdy žijeme v "občanské společnosti". Je nutno zopakovat : OBROVSKÁ VÝJIMKA !!! 90% času a 90% společností totiž bylo, je a bude organizováno na kmenovém principu. Příklady efektivity občanské společnosti jsou jasné - můžeme argumentovat technologickým pokrokem, vědou, výrobou zboží .... až po příklady zdánlivě extrémní - jakože 100 miliónů kmenově organizovaných Arabů se už desítky let neúspěšně snaží zlikvidovat občansky organizovaný osmimiliónový stát Izrael.

Občanské a kmenové společnosti mají ještě další pozoruhodné rozdíly. V občanské společnosti je talentovaným jedincům umožněno vystoupat vysoko na společenském žebříčku, bez ohledu na rodový původ. Sedlák může mít pravdu ( a není za ni trestán ). Král se může mýlit ( a sedlák není trestán když na to upozorní ). Mimo to - "vůdci" v občanské společnosti většinou po konci své funkce odcházejí do důchodu ověnčeni poctami a z důchodu udílejí ( neužitečné ) rady svým nástupcům. Nic z toho v kmenové společnosti není. Sedláci mlčí ze strachu z trestu. Odstoupivší vůdce uteče do vyhnanství, aby nebyl zabit - roztrhán na kusy adepty na uprázdněnou pozici "vlka - alfa", atd.

Je tedy jasné, že princip "padni komu padni" alias "občanská společnost" je z kolektivního hlediska výhodný, bohužel ne-tak výhodný je z hlediska jedinců, zejména těch blízko "vůdce kmene" a navíc míří proti milióny let fixované biologické podstatě opic druhu homo sapiens. No řekněte - kdo by nechtěl alespoň "táákhle malou" protekci ? Kdo by nechtěl na základě Euro-Směrnice alespoň "táákhle malou" regulaci, která zlikviduje jeho konkurenty ? Kdo by nechtěl "aspoň trošku zavřít hubu" těm protivným kritikům, kteří možná mají pravdu, ale rozhodně "se mnou nestudovali" na stejné prestižní univerzitě ! Procesy tohoto typu nahlodávají občanskou společnost a vrhají nás zpátky do kmenového zřízení, které je krátkodobě a pro některé jedince výhodnější, ale dlouhodobě vede k zaostalosti. Fakt postupného úpadku občanské společnosti a návratu před renesanční italské městské státy je dnes maskován pojmy jako "nutnost regulace", "korporativismus" nebo méně lichotivé "oligarchie", "socialismus" nebo dokonce "fašismus" - ten pravý - ne nálepka pro lidi, co na mizející svobodu upozorňují.
Souboj občanské a kmenové společnosti ( pokud lze současnou situaci nazvat soubojem ) vede k tomu, že zákonem definovaná a oficiálně deklarovaná občanská společnost se stává jen tenkou slupkou nad opět sílícím kmenovým zřízením. Příklad : Lze-li v občanské společnosti odejít z vůdcovské pozice do důchodu ( ne do vyhnanství, nebo do hrobu) a zároveň je dovoleno, aby se "král mýlil". Pak by mělo být normální, že vůdce předstoupí před lid a řekne : "Omlouvám se - tyto mé činy byly omyl, budu to dělat jinak." Syšeli jste někdy takový výrok od politika ? Proč ne ? Protože kolem něj sedí slintající "kandidáti na pozici vlka - alfa", kteří by jej roztrhali ?

Poznámka při druhém čtení : Dovolím si upozornit na rozdíl mezi : "Omlouvám se za chybu, zkusím to udělat jinak." A mezi "Sakra, tahle pleticha nevyšla, musím vymyslet jinou." Přestože obě tyto věty bývají formulovány, aby vyzněly stejně - jistě chápete, že to není totéž...... V souvislosti s Milošem Zemanem je nutno zmínit i třetí variantu : "Řekl jsem na plnou hubu jak se věci mají a oni teď křičí abych se za to omluvil".

OK - to bychom měli teoretický úvod. Prakticky však za 3 dny máme volby. Co je tedy úkolem voliče z hlediska občanské a kmenové společnosti ? Pokud patříte k 99% "menšině" společnosti, která není zakouslá do soukolí toku moci a peněz, pak je rozhodně výhodné nezavřít sobě ani svým blízkým možnost společenského vzestupu tím, že hlasováním podpořím kmenové zřízení, navíc takové, kterému šéfujou lidi z kmene mně nepřátelského. Pokud hlasování "pro občanskou společnost" není možné, protože ji žádný kandidát ( činy nikoliv řečmi ) nehájí, pak je zásadně důležité být si vědom existence kmenů a nehlasovat ( omylem ) proti svým zájmům.

Proto jsem sám pro sebe vymyslel "Kubáčův bodovací systém" kterým hodnotím kandidáty na poslance:
  1. O kandidátovi je známo, že se veřejně omluvil za své činy : +20 bodů, a poté konal jinak : dalších 20 bodů.
  2. Kandidát je v politice nový : +10 bodů. ( V situaci, kdy politici nedovedou změnit směr svého konání dle bodu 1 totiž nemá smysl volit "staré psy" a doufat že budou dělat "nové kousky" )
  3. Kandidát je blízký skupině, kterou mohu považovat za "svůj kmen" : +20 bodů. Např.: Je zbytečné volit Babiše, stačí že nedobrovolně platíme jeho byzbys s "biosložkami" v palivech. Je zbytečné volit Kalouska - pokud nejedete v nějakém Euro-byznysu, nebo ČSSD - "dělnickou stranu", která rodinám dělníků nabízí boj o třetí pohlaví homosexuálů a jejich dětem "OSPOD" jedoucí dle směrnic "Barnevernetu" a "multikulturní integrací" zničené školství. Smysl a voličská základna většiny stran je nejasný, vysvětlitelný jedině tím, že voliči špatně odhadují své postavení ve společnosti a pak omylem / manipulací hlasují proti svým zájmům.
  4. Kandidát navrhuje řešení, kterým mi pomůže +10 bodů - a jiné nepoškodí - dalších 10 bodů
  5. Kandidát navrhuje řešení, které jiným pomůže, aniž mně poškodí : +10 bodů
  6. Kandidát se nedopustil zásadních prohřešků proti občanské společnosti : +10 bodů. Pozor na strany s "kmotry", "oligarchy" a "kontroverzními podnikateli" v pozadí i v čele.
  7. Kandidát se nedopustil zásadních prohřešků proti zdravému rozumu : +10 bodů. Pozor na strany prosazující polotechnologie nebo řešící blbosti, jako je globální oteplování v přírodě i v sexu.
Takže stačí přidělit body jednotlivým stranám a jejich kandidátům a hned je jasněji, nebo spíše zoufaleji, protože většina dnešní politické scény se pohybuje v pásmu 0-10 bodů bez jednoznačného favorita. Státotvorný blog" by měl čtenáře vyzvat : "I přesto jděte k volbám !!!" Já nejsem státotvorný blog, proto používám jiný argument : Sledovat koňský dostih je poloviční legrace, pokud nemáte vsazeno na žádného koně. Volby jsou jako sázka na favorita a nový parlament - to bude čtyři roky trvající napínavý dostih, kde ani nemusíte platit sázkovné, protože to vám už dávno sebrali daněmi. Dokonce i těm, kteří se chystají volby ignorovat !

Nejasnosti kolem bělochů.

10. října 2017 v 5:11 | Petr |  Filosofování
Ve Spojených státech v měststkých oblastech se prakticky už rozhořela občanská válka, ve které proti sobě nesmiřitelně vystupují zastánci a odpůrci pokroku vpřed za každou cenu. Je prakticky povinností každého humanitně vzdělaného vysokoškoláka v USA bojovat proti "White Supremacy" - nadřazenosti bělochů. A je to pravda, vyvyšování se kohokoliv nad kohokoliv jiného je hnusné. Na druhé straně by nebylo špatné rozlišovat co je vyvyšování a co je prostá historická skutečnost : Příklad : ukažte mi nějakou věc, kterou nevynalezli a nevymysleli běloši, nebo ve vzácných případech Japonci a Číňani. Můžeme tedy bojovat proti nadřazenosti bílých, v Tibetu mezitím mladí mniši, mezi meditacemi, čutají fotbálek balónem, který vyrobila fabrika Němce - Bavoráka Adolfa Dasslera žejo ? Z napětí mezi těmito neoblíbenými skutečnostmi pak vznikají nesmysly jakože "fyzika je rasistická" a nejsme daleko legendárnímu výroku ze Sexmise : "Mikoláš Koperník byla žena", který spíše bude znít : "Mikoláš Koperník byl černoch" ( možná platí obojí současně ).

Tedy opačný příklad - že technologická nadvláda není všechno : Představte si Marca Pola, který v letech 1246 - 1295 podnikl celkem 2 dlouhatánské cesty do Persie a Číny. V Číně našel civilizaci, která měla : Papírové peníze, čené uhlí, střelný prach, rakety, střelné zbraně, knihtisk, státní poštu, vlastní variantu Chappova telegrafu a mnoho dalšího - tolik, že když to v janovském vězení sepsal - nikdo tomu něvěřil a dokonce se o "kacíře" začala zajímat invikvizice. Dneska už mu věříme, protože z čínských zdrojů vyplývá, že všechny tyto čínské technologie byly za Marca Pola už 200-500 let staré. Jinými slovy - Čína roku 1246 se hravě vyrovnala Anglii těsně před vynálezem parního stroje = před rokem 1700. Jak je tedy možné, že vynálezce žárovky se nejmenuje Chang a americké černošky dnes nebojují proti "Chinese Supremacy", zejména když je známo že Asiati jsou nejinteligentější lidi na planetě a navíc až do začátku 19. století byla Čína největší a nejbohatší ekonomika na světě, která sama vytvářela více než 30% celosvětového HDP ?
Je to zvláštní, že my bíli Evropani jsme celkem 2x vybudovali "globální civilizaci" - Poprvé byla antická - Římská říše - a podruhé je to současná civilizace, která jako jediná v historii zaplavila celý svět tak, že lidožrouti na Fiji nosí trenky Adidas, Islámský stát nahrává videa o zkaženosti západu na iPhone a mladí mohamedáni pokud právě nevraždí, tak cvičí vraždění ve videohrách na Xboxu a popíjejí u toho Coca-Colu.

Abych nikomu nekřivdil 2x ( za antických dob a ve středověku ) vybudovali velkou civilizaci Peršani - obyvatelé dnešního Iránu, ale to jsou naši příbuzní z Indo-Evropského kmene. Pak se o globální civilizaci pokoušeli Mongolové - právě za Marca Pola ovládali Čínu mongolští císaři. Jejich globální civilizaci bychom moc chválit neměli, protože při jejím budování "ohněm a mečem" zahubili kolem 15% celosvětové populace !! A pak musíme samozřejmě počítat i samotné Číňany a dokonce Indy ve středověku, u obou je pojem "globální civilizace" taky trochu zpochybněn, zejména kvůli soustředěnosti jejich obrovské civilizace výlučně na sebe - a v tom asi bude důvod, proč ( zatím ) není "Chinese supremacy".

Je tedy V bílých Evropanech "něco", co v jiných rasách není ? Psychická nezralost spojená s hravostí a zvědavostí do vysokého věku ? Svoboda myšlení a lehká nedůvěra k "autoritě starých mistrů" ? Vědecká metoda kritického hodnocení výsledků každé práce ? Nebo Anglická dětská říkanka z doby průmyslové revoluce : "Ďábel vždy vloží hřích do lenivých rukou tvých ?" Tyto otázky po příčinách vzniku současné globální civlizace však nejsou dnes ty nejpodstatnější. Nejdůležitější otázky dneška jsou poněkud jiné : Je vůbec přípustné být si vědom, že za drtivou většinou civilizačního pokroku stojí běloši ? A druhá otázka : Je vůbec přípustná ta možnost, že : "Když běloši globální civilizaci vlastní rukou vytvořili, mohou si s ní dělat co chtějí, třeba ji vlastní rukou zničit ?"

Na druhou otázku už dostáváme nechtěně odpověď : "ANO". A to z jiné strany, než bychom očekávali : Ještě padesát let ničím nebržděného boje za pokrok, "rovné příležitosti" a "sociální práva" a nastanou opět "poslední dnové Říše Římské" ( naší globální civilizace ) a pak 400 let násilí, negramotnosti a chudoby - nic, co by tady už několikrát nebylo, akorát ta sociální práva a rovné příležitosti vždy dostaly na prdel nejvíce.... Asi jsem rasista, ale nějak se neumím stydět za Archimeda, Koperníka, Edisona, Forda, Baťu a mnoho dalších, kteří brilantně mysleli a ještě u toho dřeli způsobem nevídaným mimo civilizaci bělochů....

Už můžeme rozsvítit, Vašku ?

3. října 2017 v 5:29 | Petr |  Svět okolo
Okamura - pičo ?!?

Náš prochlastaný východ je "experty na politiku" považován za hnízdo nevzdělaných, sociálně frustrovaných ubožáků, kteří nejsou náležitě poučeni jak hlasovat ve volbách, a proto volí populistické, fašistické a xenofobní strany. A vskutku, sice nejsem komentátor na ČT24, zato přesně vím jaké budou na Ostravsku volební výsledky:
  1. S velkým náskokem Andrej Babiš
  2. Strana Tomia Okamury - ať už se letos jmenuje jakkoliv
  3. KSČ(m)
Navzdory tomu u nás lísteček předvolební agitace neuvidíte - kromě zoufalých plakátů ČSSD, které několik týdnů visí všude a od deště už chytají plíseň.

Minulou středu jsem byl v služebně v Praze a pohyboval jsem se po trase Hlavní nádraží, VFN alias "nemocnice na Karláku", firma Binox v Karlíně ( firma na ho*** - letos už po druhé mi odmítli prodat zboží, které měli skladem. Prodavač letargicky seděl za PC a vysvětloval, že "ten sklad vlastně není ten sklad, ale jiný" !!! ) Pak pěkně procházkou podlél Vltavy k Rudolfinu a zpět na nádraží - vše z tréningových důvodů pěšky. Šok byl v tom, že jsem všude potkával tolik lidí s plackou : "Volím Tomia Okamuru" ( ať se jeho strana letos jmenuje jakkoliv ), kolik jsem na Ostravsku neviděl za celý poslední rok. Takže Pražáci pozor! My jsme hlupáci co volí "populisty". Vy jste státními dotacemi vykrmení Euro-intelektuálové a máte Kalouska, mladého Stropnického a toho s dredama. Tihle tři vám musí stačit ! Okamuru nechte vidlákům !!!

Mimochodem po této zkušenosti jsem ještě zvědavější, jak volby dopadnou. O tom však dnešní příspěvek není.
Když tak člověk jezdí služebně po republice, sedí hodiny ve vlaku a pak se baví s kolegy - nevyhnutelně musí nad situací přemýšlet. V minulém příspěvku jsem popisoval jak jsme ve zdravotnictví zrušili oficálně jmenované lékaře - "odborníky", kteří hlídali každou lékařskou odbornost - skutečný stav - nikoliv "papírovou" fikci - okres po okrese, špitál po špitále, bez velkého otravování, lacino a účinně. Místo nich jsme zavedli, registrace, akreditace, kredity, komise. Takže vás nehlídá uznávaný kolega "primář Sova", u kterého jste jako elév dělali praxi, a který se na vás nenápadně ptá jiných kolegů. Místo toho přijede jednou za rok osoba, o které jste nikdy neslyšeli, neb na vlastním pracovišti, na druhém konci republiky je páté kolo u vozu, proto si zvedá sebevědomí funkcí "Auditora ČIA". Přijde, tváří se komisně, kontroluje papírové "směrnice" na sub-atomární úrovni, nutí vás zavádět nesmysly a zase odejde. V nejlepším případě jej už nikdy neuvidíte....

Výsledkem je, že Ministerstvo Zdravotnictví má o realitě vně své budovy jen skromné informace "z formálního výkaznictví". Ale i kdyby bylo dokonale informováno, jeho prostředky jak věci změnit jsou ještě skromnější. Nic z toho však státu nebrání velkohubě deklarovat "garanci zdravotní péče" nejlépe všem všecho, zadarmo a v Ústavě. Takže jsem seděl ve vlaku a přemýšlel jak k tomu došlo ? A hlavně jak k tomu došlo v celé společnosti - nejenom ve zdravotnictví ?

Historickým pohledem - Od pradávných dob přemyslovského království až do roku 1989 docházelo občas ke změně politického režimu. Občas ty změny byly docela prudké, ale vždy byla zachována kontinuita právního režimu a taky kontinuita státní správy, které se vyvíjely daleko pomaleji. Jejich reformy měly daleko hlubší a racionálnější pozadí než "defenestrace" neoblíbeného politického režimu. Příklad za všechny - v roce 1918 jsme zrušili císařství a zavedli republiku, ale Rakouský občanský zákoník z roku 1811 platil nadále a to až do 50. let ( v Rakousku platí dodnes ). Takhle to šlo vždycky - po Bílé hoře byly České stavy svrženy ale "zemské desky" platily nadále. Bratři Němci nastolili u nás Protektorát Böhmen und Mähren, ale týž občanský zákoník z roku 1811 platil pořád.

To vše se přerušilo v roce 1989. "Sametová" revoluce totiž proběhla právě naopak. Mocenská kontinuita nebyla narušena. Komunistický parlament zvolil Václava Havla prezidentem. Místo komunistů - stalinisů byli zvoleni jejich bývalí kolegové - reformní komunisti vyhození z KSČ(m) po roce 1968, známí pod názvem disidenti - a jelo se dál. Jestli si myslíte opak - povšimněte si jak nový režim vytěsnil opravdové antikomunisty, jako byl třeba Karel Kryl nebo Petr Cibulka. Zato třeba autor komunistické federální ústavy z roku 1968 Zdeněk Jičínský je dodnes slovutný právník, poslanec, senátor - dokonce nikoliv za KSČ(m).
OK - to že "revoluce" byla až příliš sametová - to může být ze systémového hlediska jedno. Horší je, že že navzdory opačným proklamacím došlo k přerušení právní kontinuity a zejména k přerušení kontinuity systému státní správy. Po revoluci najednou vše bylo "nedemokratické" a "komunistické". Neo-komunisti v parlamentu po roce 1989 zcela rozvrátili systém státní správy po "Paleo-komunistech". Můžeme být rádi že ( s výhradami ) nechali alespoň základy - poštovní směrovací čísla, rodná čísla, poznávací značky, řidičáky, pasy.....

Vše ostatní ať to mělo základ za bolševika, První republiky, starého Rakouska, vše šlo pryč a uprostřed tohoto ničení státní správy intelektuály kolem Václava Havla ještě Václav Klaus prohásil dvě věty ( které dnes popírá ) - že peníze nesmrdí, a že "zhasneme", aby v nastalé tmě mohla proběhnout privatizace.

Takže privatizace, do rukou hochštaplerů, proběhla, pak nastalo rozkradení privatizovaných fabrik, pak překupování, přeprodávání do rukou dalších spekulatnů až fabriku "zachránil" zahraniční investor, takže dnes pláčeme, že platy jsou zde udržovány na 1/3 Německa, zisky a kapitál pro další rozvoj průmyslu odtékají pryč. Opět - smutné, ale není to to nejhorší. Po privatizaci totiž nastal okamžik, kdy bylo potřeba zase "rozsvítit" - jenomže tehdejší majitelé průmyslu, tehdejší politici a dokonce i tehdejší státní správa si náramně libovala ve tmě. Mezitím došlo ke generační obměně státních úředníků a dnes je stát v situaci, že pro správu věcí veřejných má POUZE NEÚČINNÉ NÁSTROJE.

Nástroje výkonu státní správy, které byly osvědčené a účinné by totiž narušovaly Klausem nařízenou a Havlovými poslanci schválenou "tmu". Dnes jsme tedy v situaci, kdy na všechno jsou řídící mechanismy typu "registr pracovníků" a "akreditace" které jsou pracné a neúčinné, založené na formálním vedení a formálních kontrolách papírové dokumentace, která nemá ( a pro řádnou funkci firmy ani nemůže ) mít s realitou příliš styčných bodů, protože je nutné, aby "směrnice" a "realita" si nestály v cestě. Tento principiální problém řeší státní správa "zpřísňováním" systému až na hranici jeho zhroucení. A naopak pokusy o opravdové reformy - jako třeba zoufalou situací vynucené zjednodušení vzdělávání zdravotních sester - je sledováno s obavami, že situace, která už se vymkla z ruky se "bez registrací a kreditních bodů" zhorší ještě více ???

Pokud byste diskutovali se státními úředníky otázku : "pojďme to dělat jinak" - zjistíte, že to nelze. Nikdo si totiž nepamatuje "starou a účinnou státní správu". Nikdo se totiž neumí vrátit k - demokratizované verzi - systému zděděného po komunistech, který přes První republiku a Rakousko-Uhersko měl nejhlubší kořeny až v královských výnosech vrcholného středověku.

Nemáme-li v autě volant, spojku ani brzdy - vždy lze ještě otevřít okénko, mávat kapesníkem do větru a namlouvat veřejnosti, že tohle je účinné řízení směru jízdy..... Tak vidím situaci Českého státu právě nyní. A to jsme ani neprobrali "boj za sociální spravedlnost", "multikulturní integraci", "Euro-Tmu" a další procesy, které z naší "státní tmy" profitují ještě více než privatizátoři 90. let.

Zbývá tedy poslední otázka : Vašku Havle a Vašku Klausi : "Už můžeme konečně rozsvítit ???".
Podle článků v novinách ještě ne - tedy rozhodně ne se souhlasem "státním rozpočtem vykrmených Euro-intelektuálů" z kavárny na rohu Karlínského náměstí ....

Poznámka při druhém čtení : Přes víkend se i Ostrava zahalila do volebních plakátů. Ve Frýdku však stále jenom provlhlé plakáty ČSSD a osobu s plackou "volím Okamuru" jsem nepotkal ani v Ostravě ani v okolí.

Otázka mikro-managementu.

26. září 2017 v 5:23 | Petr |  ČSKB
Obvykle se chlubím, že ( v roce 2006 ) jsem byl absolutně poslední biochemik v této republice, který dovršil své vzdělání "druhou atestací" dle "Zákona o zdraví lidu z roku 1966". Pak nastala ta příhoda, že ředitelství našeho špitálu nařídilo : "Každý, kdo má druhou atestaci, nebo moderní Euro-atestaci, požádá Ministerstvo Zdravotnictví o licenci pro svůj obor". A vskutku - jsem jeden z 236 lidí v tomto státě, který má "licenci na laboratoř" - jakože na moji licenci se dají vykazovat laboratorní vyšetření marodů a zdravotní pojišťovny za to platí.

Kouzelným aspektem "žádosti o licenci" bylo to, že mně - absolvetnovi "Atestace dle Zdraví Lidu" prostě přišla z Ministerstva Zdravotnictví licence, na tvrdém papíře, barevně vytištěná, v tlusté obálce. Kolegové, kteří měli moderní Euro-atestaci dostali místo toho v tenké obálce papírek s rozkazem : "Soudruhu, dolož potvrzení o absolvované praxi !!" Tak jsem seděl s naštvanými internisty u oběda a chlácholil jsem je slovy: "Klucí, nic si z toho nedělejte. Starý Řím taky padl, protože žold legiím platil v mědi, ale daně od nich žádal ve zlatě." Jinými slovy náš laskavý, moderní, osvobozený, ( sociálně ) demokratický stát ukázal, že své vlastní legislativě a svému vlastnímu vzdělávání věří méně než systému zavedenému za bolševické totality v roce 1966. Divné že ?

Takže jsme se od roku 2006 zase posunuli a zlepšili, proto letos začíná platit dalši verze reformovaného vzdělávacího systému, který pro zdravotní sestry zrušil takzvané "kredity za celoživotní vzdělávání". To byl systém, kdy za každý seminář se těm, kteří jej navštivili udělovaly "body" a příslušný zdravotník musel jednou za pár let prokázat kolik "bodů za vzdělávání" nasbíral. OK tento systém jsme zrušili a zdravotničtí bafuňáři v Praze mají těžkou hlavu "jak je budeme kontrolovat ?" Jakoby měli nějakou pravomoc z pražského fakultního špitálu kontrolovat, jak se vzdělávají sestry v Horní-Dolní ( nemají a nikdy neměli ).

Takže jako počínající senior, který už leccos pamatuje jsem byl mladými kolegy tázán : "a jak se tedy hlídalo vzdělávání za bolševika" - v době platnosti "Zákona o Zdraví Lidu"? Tak jsem hrdě ( a nesprávně ) odpověděl : "tehdy byli primáři čestní a nikdo by na svém pracovišti nevzdělaný personál nesnesl". Jenomže pak jsem si uvědomil, že to vůbec není pravda. Za bolševika byl systém "odborníků". Třeba takový "primář Sova z Nemocnice na kraji města" byl "okresní odborník pro ortopedii". Jeho formálním nadřízeným byl "krajský odborník pro ortopedii" a pak byl "Český a Slovenský odborník pro ortopedii" kteří seděli někde na Ministerstvu zdravotnictví.
Jak systém fungoval ? Primář Sova si operoval své endoprotézy, ale byl v kontaktu s kolegy v okrese a pokud zjistil, že to někdo dělá špatně měl pravomoc takovému člověku ( nebo celému oddělení ) domluvit a poradit, pokud to nepomohlo měl povinnost "hlásit to vejš" - pak přišla "komise z kraje", a pokud ani to nepomohlo - pak přišla "komise z ministerstva" a ministr volal na "okresní výbor KSČ", a to už pak pomohlo vždycky.....

Celý systém byl jako "totalitní buzerace" v roce 1990 s velikou slávou zrušen. Je však otázka co je "totalitní buzerace" ? Když všem známý věhlasný kolega z největšího špitálu v okrese nenápadně sleduje "jestli to děláte dobře" a zasáhne když se něco zlého chystá, nebo když vám můry z ministerstva píšou "doložte klinickou praxi" ( a tisíce jiných papírů ), protože o vás nic nevědí, ani vám nevěří, protože jediná kontrola špitálu v Horní-Dolní - jsou zdravotní pojišťovny, které mají jedné kritérium : "léčit zadarmo !!" Bez neformální, ale účinné kontroly se snadno stane, že se nám někde mimo ohnisko pozornosti usadí "podivné móresy". Pokud je "porucha svobody", když vás státem pověřený zkušený kolega nenápadně hlídá - je nutno "dokládat praxe" a dělat další formální opatření, která jak jsou neúčinná, tak jsou otravná že ?

Tedy se dostáváme k otázce "mikro-managementu" neboli "řízení na nízké úrovni". Andrej Babiš, kterého jinak nemohu ani cítit nedávno prohlásil v rádiu: "Byl jsem v Chánově. Dopoledne jsem tam viděl desítky dětí, které nebyly ve škole. Nikdo se jich nezeptal : Jak se jmenuješ, chlapečku, jak se jmenuje maminka a proč tě neposlala do školy ?" Přesně tohle je mikro-management. "Neustálým poprcáváním k dokonalosti !"

Dnešní státní správa má v hlavě projekty "od miliardy výše" a plány "galaktického významu", ale velký plán sestává z menších a zase menších a na konci je primář Sova, který se primáře ze sousedního špitálu ptá : "Proč neposíláte vaše doktory na školení ?" Je "drobné řízení" buzerace ? Pravděpodobně ANO. Je tato buzerace v rozporu s demokratickými principy ? Současná státní správa si asi myslí že ANO a výsledkem je "bordel". Je demokracie bordel ? V Belgii, Francii, Švédsku a Německu ano, ale asi to není správně ??

Ať přemýšlím jak přemýšlím nemohu se zbavit dojmu, že ve snaze zbavit se mikro-managementu ( jakože finančák kontroluje podezřelé ztrátové hospody ) se vymýšlejí systémy ( Elektronická evidence tržeb, kreditový systém vzdělávání, ISO 15189 ), které jsou daleko buzeračnější než ty mechanismy, které jsme zrušili, neb se nám zdály buzerační.

A pak je tady druhý problém. Státní úředníci mají v hlavách miliardy a proto mají pocit, že každý problém lze převést na tok peněz. Poslechneš - bude dotace, neposlechneš bude pokuta. Pak dochází k absurditám jako jsou nařízené vysoké pokuty pro lidi s deseti exekucemi a dávkami v "hmotné nouzi". Pokud nemáme jiný systém dozoru než ony pokuty - je zkrachovalec a "hmotný nuzák" beztrestný, protože větší sílu než státní "peněžní tresty" má státní "boj proti chudobě". Celkově to pak vypadá přesně jak to znáte - makáš jak fretka : stát tě trestá - jsi neřádným životem zkrachovalý lump : stát tě uctivě obchází, aby se tebou nemusel zabývat !!

Co s tím ? Představte si, že do Chánova ( nebo kamkoliv jinam ) vyrazí Policie, OSPOD, Správa sociálního zabezpečení, budou hlídkovat po ulicích celé dny a ptát se : "Chlapečku jak se jmenuje maminka, která ti dovolí nechodit do školy ?" Zcela jistě to je v jejich kompetenci už dnes, ale jako vždy to má ( minimálně ) dva problémy :
  1. Chce se jim do tak pracné činnosti ?
  2. Co by na to řekli paraziti na bordelu bojovníci za lidská práva ?
Takže jsme se opět dostali k oblíbenému fenoménu "věcí, které nikdy nebudou", takže si můžeme malovat pesimistickou vizi společnosti, kde vše, co nejde vyřešit miliardami ze státní pokladny, protože to není penězi řešitelná věc - je zanedbané a rozpadá se. Je to obraz dnešního Česka ?

Možná by pro začátek velice pomohlo, aby kavárenští intelektuálové vyřešili otázku zdali a jaký je rozdíl mezi pořákem a útlakem a zdali a jaký je rozdíl mezi nepořádkem a svobodou, protože výsledek takové diskuse by dal jasný obrys kam až mohou ( a musí ) "orgány" státní správy kontrolovat a řídit, a kam už pazoury strkat nesmí, neb jim do toho nic není. Takže jsme se dostali ke druhé věci "která nikdy nebude", ačkoliv mně by výsledek takové diskuse velice zajímal.

Poznámka při druhém čtení : Američani sepsali Ústavu a pak zjistili, že je to málo takže přidali celkem 27. Dodatků, které postupně vymezují hranice mezi makro-řízením, mikro-řízením, svobodou a buzerací. Vřele doporučuji nastudovat, protože to jsou pozoruhodné dokumenty, třeba poslední 27. dodatek, který říká, že Kongres může hlasováním měnit platy až poslancům následujícího volebního období, čekal na definitivní schválení od roku 1789 do roku 1992. A pak že naši poslanci jsou chamtiví. Studujte však rychle. Americká Ústava i dodatky operují s pojmem "Svobodní Občané", proto budou brzy zakázány kvůli rasismu, fašismu a xenofobii.

Sudety očima východňára

19. září 2017 v 5:36 | Petr |  Svět okolo
Již je tomu rok, co mě šokovala Slapská přehrada a okolí a opět nastala doba naší "dovolené" která se už třetí rok shoduje s "Klubovou výstavou Klubu chovatelů švýcarských honičů". Jelikož tvrdé jádro klubu pochází z oblastí od Prahy na západ - musíme my východňári přejet naši drahou matičku někam do Chržína, nebo do Vysočan u Chomutova.

Pokud vidláci z východu opustí domovinu a dostanou se západně od Humpolce je to pro ně šok. Nejinak tomu bylo letos, kdy jsem jel tak daleko západně, že tak daleko jsem uvnitř Česka ještě nebyl, pokud nepočítáme občasnou služební cestu do Karlových Var. Tedy jedete přes Hradec-Králové do Prahy. ( Na cestu po D1 už nemám odvahu ) projedete kolem Letňanského výstaviště, kde starší pes chytne hysterický záchvat, protože si myslí, že výstava se bude konat tam. Pak projedete kolem Letňanského shopping parku, kde chytne hysterický záchvat paní Kubáčová, protože si vzpomene, že za dob zoufalé bezdětnosti jste ji slíbíli ( a nesplnili ) návštěvu obchodu Babiez, pak už odbočíte táhlou pravou zatáčkou na Ústí nad Labem a na sjezdu č. 18 se vydáte směr Slaný - Chomutov.

První šok nastane ještě na území Středočeského kraje - je krásné směrovat kamionovou dopravu přes Slaný, ale to by v centru - pod hradbami nesměl být kruhový objezd tak zanedbatelného průměru, že kamión s návěsem zablokuje dopravu ve všech 4 směrech současně. Alespoň jste poučení proč rádio hlásí tak často "kolony ve Slaném asi na 50 minut".

Pak vjedete do Ústeckého kraje a po několika desítkách metrů si uvědomíte, že celá řada politiků z tohoto kraje dlí ve vyšetřovací vazbě a bude dlít i v kriminále in sha Allah. Ve skutečnosti ale spíše ne. V čem je to porozření po desítkách metrů ? Středočeská rozbitá silníce s plevelem co roste v prasklinách totiž ostrou čarou končí a začíná 2x tak široká zcela nová silnice z asfaltu tak černého a tak hladkého, že pochopíte, co znamená krajské heslo ROP SeveroZápad "Vize přestane být snem....."

Dojem "sociální vyloučenosti" regionu je neodvratný. Vysočany u Chomutova sestávají celkem ze 4 budov : krematoria, kostela a 2 budov hotelu, kteréžto budovy jsou 20 kilometrů od centra Chomutova. Ptáte se recepční jak se hotel uprostřed ničeho uživí. Dostanete odpověd :"Jsme nejoblíbenější hotel v Chomutově, protože jsme dostatečně daleko od problémových oblastí. Stejně jsme si ale pořídili kamerový systém ....."

Samotný Chomutov je výstavní, místy až příliš. Německé vily hutních a strojírenských podnikatelů ze starého Rakouska prostě udeří do oka a dávají důvod k hlubokému zamyšlení. Místní, zejména starousedlíci z dob před osdunem Sudetáků, mluví o minulosti s hrdostí a směrem k dnešku jsou zamlklejší a zamlklejší. Obecně vzato dostaly Západní Čechy celkem tři rány. První byl odsun Němců neodvratně spojený s příchodem pochybného obyvatelstva České národnosti. Druhý bylo zahájení těžby hnědého uhlí v povrchových dolech. Kdo nebyl dosti schopný na hlubinnou těžbu na Ostravsku - stále ještě byl dosti schopný na povrchovou těžbu zde. A poslední rána byla dodnes trvající migrace východoslovenských Rómů, které zde na západě zadržela německá hranice.
A vskutku, kolem vil bohatých a odsunutých Němců dojdete až k předimenzovanému "městskému stadionu a akvaparku" postavenému z peněz "Regionálního operačního programu SeveroZápad - Vize přestávají být snem". Za ním se už na svahu rýsuje Jirkov se sídlištěm, kde na každém okně visí tři satelitní talíře, což je neklamná známka "vyloučené lokality".

Tedy shrnuji : vyhnali jsme z republiky milión Němců a místo toho jsme Sudety zalidnili 300 000 zlatokopy a 300 000 Rómy. Pokud nepočítáme vily postavené z "odkloněných" pěněz "ROP SeveroZápad" jejichž výskyt bych čekal spíše v Ústí nad Labem - nevznikla po odsunu Němců jediná vila za peníze alespoň vzdáleně poctivého původu. Nelze se tedy divit frakci pražských intelektuálů, kteří tvrdí, že odsun poškodil především Česko. Na druhé staně si stačí poslechnout některý z projevů budoucího německého premiéra Martina Schulze a člověk je zase rád, že minulost se už změnit nedá, a že bychom možná měli zkusit změnit alespoň přítomnost a tím snad i budoucnost.....

Další články