Open source slinivka

Úterý v 5:40 | Petr |  Roboti
Když dáte ruku dozadu ve stylu "táákhle mě bolí záda" budete ji mít opřenou o 2 bederní obratel. Na druhé straně tohoto obratle směrem do břicha je na zadní stěně břišní dutiny slinivka břišní, která ač je to jedna žláza - v skutečnosti jsou to minimálně 2 žlázy v jednom obalu. Tedy část slinivky je opravdu "slinivka" - produkuje alkalický sekret a do něj trávicí enzymy na bílkoviny, tuky, škroby, které vývody - "slinivkovody" spojenými se "žlučovody" míří do střeva.

Tahle část slinivky nás zajímá jen potud, že existuje onemocnění zvané "pankreatitida", kdy enzymy produkované v neaktivní formě se místo ve střevě aktivují už ve slinivce. Tím vznikne bludný kruh kdy jedny enzyny aktivují další enzmymy až slinivka natráví sama sebe a svého páníčka zabije, buď hnisáním v břiše, proděravěním střeva nebo žaludku nebo krvácením z natrávených břišních cév. Nejčastější příčina jak přijdete k této chorobě je u nás na prochlastaném východě - podráždění slinivky chlastem - co taky jiného....

Druhá žláza uvnitř slinvky zvaná Langerhansovy ostrůvky neprodukuje žádný viditelný sekret ale hormony Insulin, Glukagon, Somatostatin, VIP, Gastrin, Serotonin a ještě pár dalších. Choroba této části slinivky je notoricky známá a jmenuje se Cukrovka. Principem je že produkce insulinu nestačí potřebám organismu a to proto že :
  • Langerhansovy ostrůvky jsou zničené našim vlastním imunitním systémem = "alergie na slinivku". Výsledkem je tzv Cukrovka I. typu - mladí lidi najednou mají vysoké cukry, divoce močí sladkou moč, mají ketoacidózy, žízeň, musí si píchat insulin. Tato choroba začíná v mladém věku a po 20-30 letech většina diabetiků umírá, protože doposud se nedalo zabránit zničení cév, nervů, ledvin neustále kolísajícími hladinami cukru.
  • Cukrovka II. typu : Obézní borci středního věku žerou a žerou. Výsledkem je že slinivka se snaží a snaží, a produkuje kvanta insulinu, kterého je v organismu tolik, až receptory pro insulin podlehnou "down regulaci", kterou známe ze seriálu o drogách. Insulin se tak stane ( svého druhu ) drogou, která se točí v bludném kruhu : čím je insulinu více, tím méně je jeho receptorů a tím jsou menší jeho účinky a tím je vyšší krevní cukr, který nutí slinivku k produkci dalšího insulinu.... Zdá se že nejúčinnější léčbou této choroby je "malý dvůr a velý bič" - snížit příjem potravy na 1/4 dosavadního množství - zhubnout rychlostí kilo za týden 30 kilo. Dlouhodobě hladovět, aby se zlomil bludný kruh a citlivost na insulin se obnovila a daší věci, které jsou na obzoru ale doktoři je zatím přiliš nedoporučují. Jednak z důvodu zatím neprozkoumané ne-bezpečnosti a jednak protože pro lidi kteří si nemírnou konzumací všeho možného způsobili cukrovku je vidina 5 a více měsíců ( skoro ) hladu a zbytek života "s plátkem sýra a kolečkem mrkve na den" - příliš šokující.
Cukrovka typu II. ( které je přes 90% všech případů ) nás dnes nezajímá, protože mám na jazyku jinou historku :
Když u cukrovky I. typu chybí insulin je jasné, že už desítky let se v hlavách inženýrů motá idea "robotické slinivky". Neboli přístroj měří cukr, vypočte dávku insulinu a tu píchne. Celých 30 let, co sleduju zdravotnictví je zábavné sledovat fenomén "už to skoro máme" - tedy celých 30 let technologie k robotickým slinivkám " je už skoro připravená".
Takže así před 2 měsíci vtrhne do mé ambulance pacient, diabetik I. typu a vítězoslavně prohlašuje : "Dostal jsem senzor a to úplně změnilo můj život". "Senzor" je kontinuální měření krevního cukru čidlem, které je na 7-14 dní nepřetržitě zapíchnuto pod kůži a měří každých 5 minut aby se pacient nemusel opakovaně píchat do prstru a měřit si cukr klasickým glukometrem, což je velice nepříjemné.

Takže "změna života" spočívala v tom, že milý pacient začal podle měřených cukrů experimentovat s diabetickou dietou až objevil systém stravy, který vedl k tomu, že snížil spotřebu insulinu o 2/3 a přitom mu cukr i glykovaný hemoglobin ( zvaný cukrovkáři "dlouhý cukr" ) klesly v průměru o 30%. Na tomto systému stravy je zajímavé to, že nápadně připomíná do nedávna doktory nenáviděnou "Atkinsonovu dietu" a její méně povedenou českou variantu : "Dělenou stravu dle Lenky Kořínkové". Zejména od toho druhého bych vás ale chtěl raději odradit.

OK takže diabetik přišel na diety, které extrémně snižují nároky na insulin, ale jak se vlastně podává insulin ? Klasická metoda spočívá v tom, že si několikrát denně pícháte insuliny různého typu, které se v organismu vstřebávají a odbourávají různě rychle. "Rychlé insuliny" po jídle a "pomalé insuliny" mezi jídly a na noc. Z tohoto systému mají diabetici 1. typu hokej takže ti mají "insulinovou pumpu" - neboli baterií, displejem počítačem, krokovým motorem a ampulí se super koncentrovaným "rychlým" insulinem vybavenou krabičku, která hadičkou s jehlou zapíchnutou pod kůži dodává insulin v nepatrných dávkách, podle předem naprogramovaného profilu - neustále. Tedy např. místo jedné dávky pomalu vstřebatelného insulinu na noc jsou stovky mikro-dávek rychlého insulinu každých pár desítek vteřin.

Máme tedy celý systém - kontinuální senzor, který před Bluetooth posílá data do smartfounu, který přes bluetooth umí řídit "hacknutou" insulinovou pumpu - sláva - dejte mi robotický pankreas! Tak jednoduché to ale není - přední světoví výrobci insulinových sensorů a insulinových pump se kvůli - konzervativismu - obavám o bezpečnost - obavám o zisky - nutnosti extrémně drahého státního schvalování - této ideji úporně brání. Až se našel Ajťák - diabetik, který věnoval 5 let života prolamování bezpečnostních systémů insulinových pump, až nakonec "robotická slinivka" vznikla iniciativou "hackerů a makerů s Arduínem" pod heslem "Necheme dále čekat"
Takže jsem čekal jak mlsný vlk až v českém zdravotním systému potkám někoho, kdo vlastní všechny komponenty "Open source slinivky" a taky je má pospojované v jednotný systém. Zatím jsem se dočkal jenom nepřímo. Měli jsme "Sjezd klinických biochemiků", kde jsme měli přednášku o "manželce diabetičce", které "manžel ajťák" robotickou slinivku vyrobil. Profesor diabetolog tam ukazoval i nějaké křivky stáhnuté ze systému. Ženská, která by s klasickou léčbou byla extrémně nestabilní a hladina cukru by ji lítala "od Šumavy k Tatrám" má už několik měsíců ve dne v noci, před jídlem, po jídle konstatní hladinu krevního cukru 5,7 mmol/ litr, přičemž horní hranice normy "na lačno" je 5,6 mmol / litr.

Jinými slovy robotická slinivka udržuje krevní cukr v těsnějším rozmezí než vlastní zdravá slinivka. Což samozřejmě budí nějaké ty otázky :
  1. Jak je to možné ? Robotická slinivka má dvě zásadní výhody - daleko větší výpočetní výkon než systém založený na difuzi molekul glukosy na povrchu buněk v živé slinivce. Navíc má paměť minulých průběhů, navíc má agresivní Fuzzy logiku ve výpočtu a navíc nějakou tu "umělou inteligenci" maprogramovanou ve smartfounu a mimo to má i tlačítko "právě jdu jíst", "právě jdu sportovat" atd. Takže software ví daleko přesněji a dříve, co se živá slinivka dozví až je to dávno v běhu. To samo o sobě by nestačilo. Insulinová pumpa má ještě druhou výhodu kterou reálná slinivka nemá - obrovské zásoby vysoce koncentrovaného insulinu k okamžitému použítí - může tedy dávkovat inzulin daleko rychleji než by jej živá slinivka stíhala syntezovat.
  2. Znamená to že diabetes je u této ženy vyléčen ? Je pravděpodobné, že životní perspektiva diabetiků s robotickými slinivkami je daleko lepší než bez nich a patrně se blíží životní perspektivě zdravého člověka, ale je třeba mít na paměti ještě 2 další věci :
    1. Pankreas krom insulinu uvolňuje ještě spoustu dalších hormonů a nevíme jak ty a celý systém bude reagovat na "roboticky udržovanou" stálou hladinu cukru. Historie medicíny ukazuje, že po čase se asi zjistí, že organismus je na nějaké to kolísání zvyklý a takové kolísání se pak bude muset uměle naprogramovat.
    2. Nezapomínejte že cukrovka 1. typu je "alergie na vlastní slinivku". Alergický imunitní systém zůstává a může útočit na ostatní žlázy produkující hormony ( často útočí na štítnou žlázu ) a krom toho může ničit i jiné části organismu ( klouby u revmatismu, filtrační systém ledvin a další ) což se taky často děje.
  3. Kdy bude profesionálně vyráběná robotická slinivka pro všechny diabetiky ? To je problém z největších. Už jsem zmiňoval : Obavy o bezpečnost. Blbuvzdornost. Složité testování. A k tomu přistupuje ještě nový a paradoxní fenomén. Farmaceutickým firmám by se do výroby robotických slinivek eventuelně chtělo, kdyby mohly žádat 100 000,- za kus, ale to asi nebudou moci, když je známo, že ji amatéři umí vyrobit z Arduína, smartfounu a hodinek Pebble asi tak za 3999,-
Musím konstatovat, že toto je mimořádně vzrušující oblast, kde se mé koníčky a profese střetávají, takže vyčkejme věcí příštích, jestli amatérský projekt robotické slinivky břišní nakonec nabere stejně úspěšný směr jako jiné původně amatérské "open source" projekty typu operačního systému Linux a dalších.
 

Jak gauneři počítají uhlíkovou stopu.

8. října 2019 v 5:44 | Petr |  Příroda
Dnes, v dobách laciné kosmické dopravy firmou SpaceX, stojí doprava 1 kilogramu nákladu na oběžnou dráhu ZeměKule kolem 1000 dolarů, ale bývaly doby kdy tato cena byla téměř 100 000 dolarů, tudíž mě, už jako "jinocha sotva patnáctiletého", zajímalo kolik a čeho potřebují kosmonauti ve vesmíru, aby prežili. Tedy k pohodlnému přežití na Mezinárodní kosmické stanici je třeba 300 kilo kyslíku 650 kilo dehydrované potravy a 300 kilo vody na rok. ( voda jen doplňuje ztráty v recyklačním systému ISS ). Proto mě poněkud šokovalo že za nejúčinnější "opatření proti CO2" je považováno "nemít děti", a to protože dítě ( úúúdajně ?!? ) vyprodukuje 58.6 tun CO2 za rok. Dokonce to píše WikiPedie. Dítě spotřebuje méně než dospělý kosmonaut, navíc bez dopravy raketami, proto je opravdu těžké si představit, jak je možné z 650 kilo potravy a 300 kilo kyslíku vyprodukovat 60 tun CO2....

Proto jsem pátral a spočetl vlastní ( neúplnou ) produkci CO2, která mi po velikém trápení a odhadování vyšla na 5,3 tuny CO2 - bez CO2 z výroby mnou koupeného zboží, které jsem spočítat neuměl :
  1. Potrava : 12 Mega-Joule denně = 540 kilo suché hmoty potravin za rok = přibližně 900 kilo CO2
  2. Doprava : 7 000 km při spotřebě 8 litrů = 6,4 kilogramu benzínu na 100 km = 1700 kilo CO2.
  3. Elektřina : 1MWh za rok v uhelné elektrárně s účinnosti 35% = 1300 kilo CO2 za rok.
  4. Teplo : 10 GigaJoule ročně při 80% účinnosti teplárny = 1400 kg CO2 ročně.
Dohromady 5,3 tuny, bez koupeného zboží. Oficiální statistika za Českou republiku uvádí 9,2 tuny CO2 na osobu a rok. Zdá se že statistika i mé výpočty si docela odpovídají.

Tím se dostáváme k hezkému srovnání. Lidé ve středověku, celý život na pokraji hladu, umírající ve 40 letech ( prý ) ročně vyprodukovali 1,2 tuny CO2. Současný průměr včetně chudého rozvojového světa je 4,9 tuny/rok. Ještě zajímavější je, že "klimatické konference" ( se tím na veřejnosti nechlubí, ale ) předpokládají, že "lidi donutí ke skromnosti" na úrovni 2,1 tuny CO2 ročně v roce 2050, což odpovídá státům jako Albánie, Peru nebo Urugay.

CO2, které vypouštíte do atmosféry si musíte nejprve koupit v podobě potravin, energií nebo zboží. Lze tedy řící že existuje přibližná úměra CO2 = peníze. Takže - vynucený pokles produkce CO2 z 9,2 na 2,1 tuny ( tedy o 3/4 ) v praxi znamená - "vezmi šrajtofli, vyhoď z ní 3/4 peněz do kanálu a ze zbytku se snaž nějak přežít! " Takže "uhlíkově šetrná" společnost bude navíc sakramentsky "finančně šetrná". Něktěří xenofobové, fašisti a rasisti by se nebáli použít výraz : "bída ( skoro ) jako ve středověku". ( Bude se 2,1 tunový limit týkat i "klimatických funkcionářů" ? )

OK takže 140 kilový dospělý chlap vyprodukuje 9,2 tuny ročně, zatímco naše dcera - váha 14 kilo ( tedy 1/10 ) by měla vyprodukovat 6x tolik tedy 58,6 tuny. Pro srovnání spočtu ještě svoji celoživotní produkci - při dožití 80 let - to je 736 tun CO2.
Takže jak "vědci" počítali produkci CO2 u dětí - cituji doslova :
For the action 'have one fewer child,' we relied on a study which quantified future emissions of descendants based on historical rates, based on heredity (Murtaugh and Schlax 2009). In this approach, half of a child's emissions are assigned to each parent, as well as one quarter of that child's offspring (the grandchildren) and so forth. This is consistent with our use of research employing the fullest possible life cycle approach in order to capture the magnitude of emissions decisions.

Přibližný překlad výše uvedeného :
Pro akci "mějte o jedno dítě méně" jsme vycházeli ze studie, která kvantifikuje budoucí emise potomků založené na historických datech o dědičnosti. (Murtaugh a Schlax 2009). Při tomto přístupu se polovina emisí dítěte počítá každému rodiči, stejně jako čtvrtina produkce potomstva tohoto dítěte ( vnoučat ) a tak dále. To je v souladu s naším využitím tohoto výzkumu zahrnujícího plný rozsah životního cyklu s cílem zachytit celý dopad rozhodnutí na emise.

Jenom takové poznámky :
  1. Nejedná se o snahu poctivě spočítat produkci CO2 u dětí. Příkaz "mějte o jedno dítě méně", což pro většinu žen v Evropě znamená : "němějte děti vůbec" je předem dán a autoři jen "natahují" realitu na teno "objev".
  2. Nepočítá se produkce CO2 tady a teď ( = produkce za rok ), ale v rámci "dědičného hříchu", se do produkce CO2 u dítěte počítá z palce vycucaná produkce veškerého jeho budoucího potomstva až po konec časů, bez ohledu na to, jak se tyto generace potomků budou chovat a kolik jich vůbec bude. "Vědci" totiž úmyslně ignorují ( nic netuší ? ) o učivu prvouky 4 třídy, kapitola : "koloběh látek v přírodě", kam patří i CO2.
  3. I přes veškerou podvodnou snahu jim vycházení viditelné nesmysly. Jsou totiž celkem 3 přístupy jak k produkci CO2 u dítěte přičíst i produkci u jeho potomků :
    A. počítáme že dítě bude mít dvě děti, 4 vnoučata, 8 pravnoučat a tak dále až do nekonečna. Zároveň však počítáme že do bilance CO2 jde 1/2 ze 2 dětí, 1/4 ze 4 vnoučat, 1/8 z 8 pravnoučat. Tedy v každé generaci přičítáme jednoho člověka - součet této "nekonečné číselné řady" je taky nekonečno = nekonečná produkce CO2 - což je logické, protože pokud jdeme opravdu daleko do minulosti - nakonec zjistíme že každý je vzdáleně příbuzný s každým a v rámci koloběhu uhlíku každý jeden atom uhlíku na ZeměKouli alespoň jednou prošel metabolismem některého našeho vzdáleného předka a stejně tak, dříve nebo později, projde metabolismem některého našeho vzdáleného potomka.
    B. Počítáme 1/2 z jednoho dítěte, 1/4 z jednoho vnoučete, 1/8 z jednoho pravnoučete atd. až do nekonečna. Tato číselná řada ač nekonečná má konečný součet a to je 2 měl by nám vyjít dvojnásobek roční produkce CO2 u dospělého což je 18,4 tuny v česku nebo 9,8 tuny, pokud bereme celosvětový průměr. Tato suma se klimatickým podvodníkům zdála malá takže zvolili 3 možnost :
    C. Počítáte jako v bodě A. ale nikoliv do nekonečna - ale do nějakého limitu - nejbližší klimatické konference ? Narození vašich vlastních dětí ? Nebo čehokoliv. Takový výpočet ale má ještě menší oporu v realitě než počítat "dědičnou produkci CO2 navěky". Znamená to že po X generacích přestanou lidi dýchat ? Nebo se oblíkat ? Nebo si doma topit ? ( Podle plánů ekologistů určtě ano ! ) Přesně tímto způsobem vznikla hodnota 58,6 tuny na dítě a rok, ale mohlo vzniknout jakékoliv jiné číslo - záleží jestli přičtete číslo bot, telefon na milenku, včerejší datum, nebo cokoliv.
  4. Je pozoruhodné, že "zbavit se psa" dle autorů nevede k úsporám CO2. Asi si neuvědomili, že i pes je savec, který žere, dýchá a mívá štěňata dokonce ve větším počtu a častěji než lidi mají děti. Proto se mělo i u něj lhát, stejně jako u dětí, aby rozdíl nebyl tak nápadný.
  5. Autoři se rozčilují, že doporučení "nemít děti", ač nejúčinnéjší - není zahrnuto v žádné středoškolské učebnici "boje proti klimatu" v Kanadě....
Je pozoruhodné, jak klimatologie vrací do společnosti feudální prvky : skromnost na hranici bídy, vynucená bezdětnost, dědičná vina .... Už chybí jenom bičování hříšníků, nevolnictví a předčasná smrt v horečkách a bude středověk zase komplet. Nemohu ( znovu ) nepoložit Kubáčovu jedovatu otázku: Bude bezdětný, polo-hladový režim platit i pro globální miliardáře ? Politiky ? Manažery mega-korporací ? Intelektuální elitu ? Číňany a Indy ? Mohamedány se čtyřmi maželkami ?

Za normálních okolností bych ignoroval matematickou negramotnost, která je nyní zcela běžná. Tento případ ale pronikl až do médií, na univerzity a "klimatické konference". Začínám se obávat, jestli celou problematiku klimatu dokonale nevystihuje starý vtip : "Když vidím jací my jsme inženýři, bojím se zajít k doktorovi". Jinými slovy "když vidím jaká etika a kvalita práce vládne v oblasti klimatologie" začínám se obávat, jestli příští vládní proti-oteplovací opatření typu : "zákaz prodeje automobilů" nebo "povinná sterilizace žen" bude výsledkem :
  1. Výpočtu
  2. Chybného výpočtu
  3. Úmyslného podvodu
  4. Marketingové strategie pávě se hodící do krámu
Nebo nějaké úchylné kombinace těchto i jiných faktorů.

Solaris

1. října 2019 v 5:44 | Petr |  Filosofování
Je to drzé, ale napíšu to : Kolega - lékař a soused z blízkého Krakova - Stanislaw Lem - napsal v roce 1961 román Solaris : V nespecifikované vzdálenější budoucnosti je objevena planeta, která krouží kolem dvojhvězdy po dráze, která neodpovídá gravitačním zákonům. K planetě je vyslána výprava, která zjistí, že téměř celý povrch planety je pokryt oceánem, který má vlastnosti živého tvora, který je pravděpodobně vysoce inteligentní. Pravděpodobně daleko inteligentnější než všichni lidé dohromady. Zcela jiný než jakákoliv lidstvu známá forma života a pravděpodobně ovládá teorii relativity / kvantovou fyziku. "Ovládá" neznamená, že umí vzorečky, ale v každém bodě jeho mateřské planety běží čas jinou rychostí, planeta se pohybuje navzdory gravitaci a tak.

Samotný román začíná v okamžiku, kdy po více než sto letech málo úspěšného zkoumání tohoto tvora se odmlčí posádka výzkumné stanice, která obíhá kolem planety. Je vyslán psycholog, který přistane na výzkumné stanici, aby zjistil, že jeho kolega a učitel je mrtev a ostatní členové posádky jsou zamknutí ve svých kajutách a laboratořích a odmítají komunikovat. Letmým kontaktem mezi dveřmi s nejvíce kompenzovaným členem posádky dostane informaci : "počkej až to přijde" aniž by dostal přesnější popis co a jak má přijít.

Nicméně "to" brzy přijde, kdy psycholog začíná na stanici potkávat lidi, kteří by zjevně neměli existovat a za několik dnů se dokonce probudí v náručí své manželky, která spáchala dokonanou sebevraždu před 19 lety. "Manželka" jej přátelsky, ale nekompromisně pronásleduje po celé lodi, proto se rozhodne zavřít ji do transportní rakety. Osoba / halucinace však má tolik síly, že se zdá, že mnohatunovou raketu rozbije zevnitř, proto ji v panice odpálí na vysokou oběžnou dráhu kolem planety Solaris. Mezitím pomocí série složitých výpočtů, které by sám nezvládl ověřuje, zda je vůbec v bdělém stavu, nebo zdali halucinuje ve svém světě. Výsledkem je, že potvrdí že minimálně palubní počítač a tím pravděpodobně celá loď skutečně existuje mimo jeho vědomí, nicméně další den se vzbudí opět v náručí živé / mrtvé manželky, která je druhou kopií, protože odložené šaty první kopie má stále ve své kajutě.

Dojde k závěru, že "cizí lidé" pohybující se po kosmické lodi nejsou halucinace, ale že se pravděpodobně jedná o výtvory oceánu Solaris, který čte mozky kosmonautů a převádí jejich vzpomínnky do hmotné podoby. Postupně prochází celou literaturu kolem planety Solaris - "Solaristiku" a rekapituluje více než sto let neúspěšných snah o navázání komunikace s tímto podivuhodným tvorem. Ponořovali do oceánu liské stroje, jejich části oceán kopíroval, ale než vědci učinili jakýkoliv závěr tak s tím ( z nudy ? ) přestal. Na povrchu a pod hladinou oceánu se objevují tvary připomínající grafy ultra-složitých matematických funkcí, z nichž jenom nepatrná menšina je lidem srozumitelná. Po havárii prvního kosmonauta který se v oceánu utopil se na porchu objevily obrazy z jeho mysli - model jeho samého jako dítěte - zdeformované a gigantické, jeho rodiče a rodná ves. Pilot záchranné výpravy, který tyto věci viděl byl vyslýchán, jeho svědectví bylo odmítnuto a on sám zavřen na psychiatrii.

Nakonec hlavní hrdina analyzuje vzorek krve své "manželky" a dojde k závěru, že "kopie" není tvořena baryonovou hmotou, ze které jsme vytvořeni my i samotná planeta Solaris včetně živého oceánu, ale že je tvořena hmotou složenou z mezonů a neutrin, která pouze napodobuje strukturu běžné hmoty. Taková hmota je nestabilní a "hosté" existují pouze díky stabilizujícímu vlivu oceánu Solaris. Po tomto zjištění začnou kolegové hlavního hrdiny stavět "rušič" stabilizujícího vlivu oceánu Solaris, aby se mohli "hostů" na palubě výzkumné stanice zbavit. S tím však hlavní hrdina nesouhlasí, protože mezitím si na kopii zemřelé manželky zvykl natolik, že s ní chce nadále žít.

Kopie jeho manželky vychází z jeho vlastních vzpomínek na ni. Ona sama neví, že je kopie, postupem častu si však začne uvědomovat, že má ve svém vědomí obrovské mezery, na základě kterých zjistí, že není pravá manželka, což ji uvrhne do těžké deprese, při které od hlavního hrdiny uteče a během jeho spánku sama požádá jeho kolegy aby ji zničili přístrojem, který staví. Oceán Solaris čte v myslích svých výtvorů stejně jako v myslích lidí, na základě toho ( pravděpodobně ) pochopí princip individuality jedince, která mu jako jedinému - nesmrtelnému - tvoru na Solaris byla doposud neznámá a přestane další "hosty" vytvářet.
Moji čtenářové se samozřejmě mohou ptát, proč plýtvám jejich časem podrobným záznamem z čtenářského deníku. Genialita ROMÁNU Solaris je totiž v tom, že je stejně mnonovrstevný, nepochopitelný a myšlenky čtenáře zrcadlící jako OCEÁN Solaris. Pokusím se naznačit pár ideí :
  • Neschopnost komunikace mezi lidmi, zejména nesdělitelnost zkušeností a nedůvěra k bizarním zážitkům druhých.
  • Neschopnost komunikace napříč velkými rozdíly ve zkušenostech a inteligenci - my ( si myslíme, že ) vágně rozumíme pocitům a motivacím ptáčka na krmítku, ale naše mentalita je zcela mimo jeho obzor.
  • Sebestřednost lidí - cituji výstižný odstavec : "My nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme přivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu - tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!"
  • Neplodnost avšak nepominutelnost převážné většiny vědeckého bádání, pokud bádáme nad věcmi jejich zákonitosti jsme ( zatím ) nepochopili.
A tak dále a tak podobně. Každému doporoučuji Solaris si přečíst a na konci intenzivně přemýšlet ( nikoliv ve stylu "rozboru díla" z gymnaziálních hodin češtiny ) co mu román říká. Je pozoruhodné jak Stanislav Lem "nastavuje zrcadlo" každému čtenáři včetně filmařů, kteří se pokusili román zfilmovat.

K tomu došlo celkem 3x z toho Tarkovského provedení z roku 1972 je považováno za filmové veledílo. Nejsem zastáncem toho že "ušlechtilá nuda" Tarkovského se nějak významněji dotýká podstaty románu. Obě mně známá filmová provedení spíše svědčí o tom, že fimaři daleko zaostávají za vzděláním a přehledem Stanislawa Lema a tak místo tíživé filosofické debaty na téma nesrozumitelnosti cizích myslí, kterou nepochoppili, pojali román jako soft erotiku a "dojení emocí" ze vztahu hlavního hrdiny a "kopie" jeho mrtvé manželky.

Intelektuálské "nepochopení" podstaty Solaris jde tak daleko, že k dnešnímu článku jsem nenašel ani ilustraci. Celý Internet je plný malůvek postav lomících rukama k nebesům a "chapadel z vesmíru" hrabajících se v lidské hlavě. Nakonec jsem si pomohl snímkem světélkujících mořských obrněnek noctiluca scintilans u pobřeží Hong Kongu, protože si myslím, že mezi "vědomím" nás a tohoto prvoka je ten správný, nepřekonatelný "mentální kaňon".
 


Něco málo politické propagandy.

24. září 2019 v 5:04 | Petr
Když se pohybujete po průmyslu, zdravotnictví, státní správě a kdekoliv jinde - všude mají směrnice, předpisy, zákony, a když je čtete - víte že daná organizace je jen jeden krok od pozemského ráje v oblasti výkonnosti, spravedlnosti, bezpečnosti, úspornosti atd. Nicméně během mých cyklistických cest po Bakáně i jinde - v některých státech ( Srbsko, Bulharsko ) vás to podvědomě táhne zastavit u policajta, pozdravit se, pokecat a zeptat se na cestu a v jiných státech ( Ukrajina, Maďarsko, Česko ) - jak vidíte placatou čepici tak prýýýč jak nejrychleji to jde.

To je : "firemní kultura", nebo taky : "společenská nálada", nebo omšelé přísloví : "když dva dělají totéž není to vždy totéž." Takže byla v Česku politická strana zvaná Realisté která vzala Paretovo pravidlo jakože 20% práce udělá 80% efektu a dále než za 80% každé věci se státní správa smolit nemá - za svůj politický program. Jestli jste četli alespoň něco na tomto blogu - je vám jasné, že tohle se mi muselo extrémně líbit, takže jsem si říkal "budu je volit", ale předtím než jsem tak učinil jsem napsal předsedovi místní buňky : "Máte nějaké schůze ? Mohu si vás - jako váš příznivec - přijít poslechnout ?" A odpověď bylo NE natolik rezolutní, že mi to úplně vzalo náladu a nakonec jsem volil někoho jiného. Patrně jsem nebyl sám, protože strana, která měla ambice dosáhnout 20% dostala ve volbách 0,7% hlasů a nakonec zanikla.

Ve stejných volbách dosáhl Václav Klaus mladší rekordu v počtu preferenčních hlasů za ODS, které jej z nevolitelné pozice vytáhly až do Poslanecké sněmovny a v tom je problém, protože konzervativec strarého střihu se dostal do klubu salonních intelektuálů, kteří se pro zmatení veřejnosti označují za pravicovou stranu. Klaus mladší psal léta letoucí moc prima komentáře pro server Novinky.CZ - a tam se občas zmínil o věcech jakože lidi se dělí na muže a ženy, kteří jediní spolu mohou mít děti a člověk se má živit prací - nikoliv ( podvody s ) dotacemi, atd. Nic, co bych v daleko ostřejší formě neslyšel od spousty lidí ze své sociální bubliny a dokonce sám nehlásal. Ale sociální bublina ODS a sociální bublina Václava Klause mladšího se tak nějak nekryly, takže byl nakonec z ODS vyhozen.

Asi je to můj zkreslený pohled, ale Klaus byl viditelnější než celá želatinová ODS dohromady. Dokonce jsem někde psal, že předseda ODS - Fiala je netáhlo - Sobotka verze 2.0. Takže jsem byl docela potěšen, že Klaus nepluje s proudem a neužívá si jako "nezařazený" poslanec jen tak poslaneckého platu, ale zůstal aktivní a založil politické hnutí jménem Trikolóra. Trikolóra je samozřejmě poněkud jiná než bývali Realisté. Pro málo informované bych ji popsal jako "Realisty light", ale pokud je člověk konzervativní extrémista mého typu - moc politických stran mu u voleb nezbývá.

Takže jsem chtěl zkusit jaké to je "když dva dělají totéž" a přihlásil jsem se na jejich stránkách jako "Registrovaný příznivce". Obratem mi došel mail ať zaplatím stovku. Lidi v česku bývají na "poplatky" extrémně citliví, ale mně se tohle líbí. Bratři Anglosassové říkají : "Put your money, where your mouth is!" - otrocky přeloženo : "Dej prachy tam, kde žvaní tvoje huba", nebo jemněji a inteligentněji : "ukaž penězi, že stojíš za svým slovem". Tak jsem zaplatil a čekal, co se bude dít dále. Pokud by se nedělo nic, chtěl jsem se uctivě vetřít na schůzi. Kupodivu jsem se nikam vtírat nemusel, neb jsem dostal pozvánku na schůzku rodícího se místního sdružení Frýdek-Místek úplně automaticky. Ba naopak - na samotné schůzi se na mně někteří dívali trošku zle. Ne, že jsem tam přišel, ale protože jsem na rovinu prohlásil, že : "Registrovaný příznivce ano, ale na řádného člena nemám dostatek času."
Tak nevím jestli se Klaus poučil z fiaska Realistů, nebo jestli jako kantor umí zvládat křičící davy - a to prostupuje celým hnutím. Na schůzi vznikla diskuse o "Internetové prezentaci" hnutí. A to jsem už neudržel hubu a křičel "Strana jdoucí proti současnému establishmentu nemůže spoléhat na Facebook !" A oni na to "Ale Piráty Facebook stvořil !" A na to já "A co by z nich zbylo, kdyby je nečekaně zablokoval ?!". A oni na to "A proč by je blokoval ?" A já na to: "V socialistické Evropě nebude nikdo zakazovat Komsomol verze 2.0, ale u vás - konzervativců si počkají až vás to bude bolet nejvíce - před volbami nebo tak - a pak vás zablokují !!"

A dostáváme se k meritu věci, protože nakonec jsem drze prohlásil :"Vzkažte sému šéfovi - Klausovi jr., že měl už dávno mít blog ve stylu VIDITELNÝ-MACEK.CZ, pak by nemusel smutnit, že mu zakázali psát na Novinky.CZ". Nyní přichází šokující odhalení : Nikdo .... NIKDO .... NIKDO ( !!! ) v místnosti ty stránky neznal a ti méně paranoidní, kteří mají smart-founy, si "Macka" rychle hledali na Internetu. Ještě teď, když to píšu, chvějí se pode mnou nohy od židle, protože po dlouhé době jsem zase měl pocit, že "vy všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo" ( nebo naopak - abych neurazil ).

Takže, abych dnešní pohádku nějak uzavřel. Drazí čtenářové :
  • Šup : prostudovat stránky hnutí Trikolóra, a kdo máte politické ambice a máte co říci - tlačit se na jejich ustavující sněm, který bude už tento víkend. Tlačil bych se tam sám, ale musím být doma aspoň jeden víkend v měsici - jinak bych byl ( zase ) rozveden.
  • Znáte "Viditelného Macka" ? Jestli neznáte - tak se styďte! Prostudovat také. Alespoň pět let zpátky !!
Námitka paní Kubáčové : Prý jsem dnes zanedbal fašismus, rasismus a xenofobii, takže na závěr něco z tohoto soudku. Trikolóra se už nyní zdá být početnější než Piráti, TOP 09 a STAN dohromady a o víkendu bude mít zakládající sjezd. Tušíte jak bude vypadat vyvážené a objektivní zpravodajství veřejnoprávních médií, kterým za lhaní zpravodajství musíme platit ze zákona ?

Zastaveno !

17. září 2019 v 5:31 | Petr |  Filosofování
V roce 2016 došlo k notoricky známým událostem. V prezidenstkých volbách v USA proti sobě kadndidovali - jasná vítězka Hillary Clintonová a jasný poražený - šašek, idiot, sexista, rasista Donald Trump. Přesně takhle to viděly "elity národa Amerického", "mediální sféra", "politologové", "analytici" a všichni ostatní intelektuálové. Problém je v tom, že krom 3,5% intelektuálů a ( zatím jen ) 47% obyvatel ghett, kteří všichni jsou dislokování především v amerických vekoměstech existuje i 49,5% primitivů, venkovských vidláků a dalších zavrženíhodných existencí, kteří navíc ke špatnému charakteru jsou po Americe rozmístěni tak rovnoměrně, že ač je jich menšina - zajistili díky federálnímu volebnímu systému - Trumpovi vítězství.

V době kdy byl Trump zvolen jsem si užíval záběrů plačících feministek, obrýlených intelektuálek a další lepší společnosti, kteří nemohli uvěřit, že vyhrál člověk, pro kterého nehlasoval nikdo v širokém dalekém okolí jejich sociální bubliny. Těsně po vítězství spustil dosluhující prezident Obama vyšetřování zdali se na vítězství Trumpa nepodílely "cizí mocnosti" a byl si jistý, že na Trumpa 100% něco praskne, protože i samotná Obamova Demokratická strana kupovala od Rusáků kompromitující materiály na politické oponenty - včetně Trumpa - což na ně během vyšetřování prasklo.

Celé 2 roky, co vyšetřování probíhalo praskaly na Trumpa a jeho spolupracovníky jeden průser za druhým. Jako - "pral špinavé peníze pro Ukrajince" ( trumpův advokát ), nebo "jednal s ruským velvyslancem" ( trumpův poradce ), nebo "s psychopatickou Ruskou" ( trumpův syn ) nebo "Chlastal v Moskvě vodku a užíval si s děvkami" ( samotný Trump ) "a ještě jim platil" ( další trumpův advokát ). Takže bylo jasné, že je konec a cesta z Bílého domu do věznice je pro Donalda Trumpa jen otázkou času. Pak se ale rok 2016 téměř opakoval. Kráce po sobě dvě vyšetřovací komise - Senátu USA a FBI prohlásily unisono "nepodařílo se prokázat vliv cizí mocnosti". A nastal opět smutek, pláč televizních redaktorek na obrazovce, ba dokonce úpadek televizních stanic, které informovaly o "ruském vlivu" tak přesvědčivě, že když se neprokázal - přesvědčilo to jejich diváky, aby přepnuli na jiný program.

Mezitím u nás vyhrál několikery volby bývalý agent bývalé STB, privatizátor z divoké privatizace, oligarcha Andrej Babiš, ač Slovák - přesto zvaný západními médii "český Trump". "Náš Trump" - Babiš je prý o pohlavek bohatší než "jejich Trump", ale jinak vše kolem něj je tak nějak menší verzí situace v USA, přibližně v poměru velikosti USA / Česko.

Takže v USA nechává odstupující prezident nastupujícího prezidenta vyšetřovat FBI kvůli "vlastizradě". V Česku oligarcha-privaztizátor Bakala práská ( už v roce 2010 ) oligarchu-privatizátora Babiše v kauže "Čapí hnízdo" kvůli kradení prachů patřících protektorátní správě z Bruselu. Tam kde v USA si jde pár lidí sednout na pár let za zjištěné průsery, které se netýkaly "cizí mocnosti", tam v Česku - se státem vykrmení - nikdy nepracovavší - papaláši pohoršují kvůli "trestně stíhanému premiérovi". A tak dále a tak podobně. Až po ten konec, který se i v Česku pomalu blíží. To jest Městské státní zastupitelství Praha celou kauzu zastavuje, protože se "nepodařilo nalézt dostatek důkazů k podání obžaloby". Intelektuálové pláčou, sám jsem slyšel několik koktavých a zajíkavých rozhovorů s "analytiky", kteří "nedovedli pochopit" jak je možné že Čapí hnízdo nebylo dáno k soudu a Babiš do tepláků ( kam by patřil za zcela jiné věci ).
Trumpova ( i Babišova ) kauza byly natolik zábavné, že jsem je sledoval na Internetu, takže bych si dovolil rozebrat celkem tří věci.
  1. Co mají obě kauzy společného
  2. Proč Trump ani Babiš nepůjdou do tepláků
  3. Odhadnout ( na základě kauzy Trump ) co nás čeká v kauze Babiš.

Ad 1.+2.

Podnikatel, který "v tom umí chodit" jde do politiky proti lidem, kteří převážnou většinu svého života byli v pozici zaměstnance - často dokonce na státní výplatnici. Tedy Trumpova ani Babišova opozice nikdy nezažila ( morální ) dilema s tím "co napsat na firmu" a co napsat "na sebe". Navíc to jsou lidi považující vlastní etický standard za velice vysoký avšak jejich právní povědomí je často o to nižší. Proti nim stojí oligarchové, kteří umí "napnout právo" do krajnosti a s ( firemním ) advokátem jsou častěji než s manželkou.

Výsledkem je že Trumpovi / Babišovi oponenti byli morálně pohoršení z každého prdu aniž by si uvědomili, že tu máme takové právní instituty jako :
Z tohoto pohledu byla kauza "Čapí hnízdo" jasná od prvního dne. Je ilegální, aby velká akciovka založila malou dceřinnou společnost ? Je ilegální, aby ji pak prodala / předala / darovala komukoliv ? Je ilegální, aby tato darovaná akciovka žádala o Euro-dotace ? Proti tomu stojí otázka - je celý tento řetězec morální ? A s tím souvisí pod-otázka : Byl Babiš zvolen premiérem, protože je etalon morálky ?

Poznámka při druhém čtení : Svým způsobem máme s kriminalizací politických oponentů větší zkušenosti než USA - protože předehrou "kauzy Babiš" byla "kauza Nečas". Pád vlády tlakem policie, kde státní zástupci vykládali novinářům o stovkách milionů korun a desítkách kilogramů zlata ( z úplatků ? ), které při zatýkání našli. A kde to vše dnes je ? Kde je někdo odsouzen - krom rachomejtle Nagyové odsouzené za nezdaněné kabelky, které dostala úplatkem ? Právě tohle bylo dokonalé školení veřejnosti, která už ke každé další kauze bude zaujímat postoj : "počkáme až na výrok soudu", který do té doby používala druhá strana tj. politici k získání času na zametení půseru pod koberec.
Pozoruhodné na "kauze Nečas" je i to, že na výše zmíněné "právní instituty" zapomněli státní zástupci a speciální policejní vyšetřovatelé, z nichž byl vyhozen jenom jeden - Robert Šlachta, ačkoliv by za tento "výkon" měli být vyhozeni mnozí další.

Ad 3.

Přesně vím jak to bylo ( a dosud je ) v Americe. 3,5% intelektuálů byli mnoho měsíců stále více a více morálně pohoršeni z průserů odhalených v průběhu Trumpova vyšetřování. Pak zapracovaly "právní instituty" jako presumpce neviny a najenou je konec - případ se nestal. ( Jejich ) mozek ze vzpouzí vzít na vědomí, že sice není nic morálního na chlastání vodky a obcování s ruskými děvkami, ale ani nic vlastizrádného. Takže se začne "číst mezi řádky" vyšetřovací zprávy. V médiích se objeví náznaky "počkejte ještě není konec!" Až někteří jedinci kolem umírající kauzy rozvinou celou konspirační teorii jak Belzebuba přesto řídili Rusáci a on zase řídil vlastní vyšetřování. Nakonec se diskuse sveze na téma, že "nepodařilo se prokázat vinu" není totéž jako : "podařilo se prokázat nevinu", což je stejně každému jasné. Až celá věc skončí u filosofování jestli : "nekladl překážky vyšetřovacímu procesu". Jakoby bylo špatné že se ( Trump i Babiš ) sami neudali nejlépe ještě z té menšiny podezření, kterých se ( skutečně ) nedopustili.

A jaký je konec pohádky ? Česká i Americká společnost nyní prodělává "Léčbu Babišem / Trumpem". Jakože na malé ryby může redaktor novin patřících megakorporaci udělat: "bububu - máme na tebe složku" a on odstoupí, zhroutí se, onemocní a zemře. Ale od určité výše majetku nelze oligarchu / politika tahat za provázky, jako ostatní loutky, ale je nutno jej porazit volbami, což je problém, když jste opravdovou politiku s nasloucháním lidem léta nedělali, ba dokonce se jí štítíte neb ji považujete za "populistickou". Místo toho jste vystačili se sliby, pastelkovným a podlézáním korporacím, díky čemuž se vaše bublina "ne-populistických voličů" zmenšila natolik, že se celá vejde na Letenskou pláň a ještě zbyde místo.

Bulharsku vstříc !

10. září 2019 v 5:34 | Petr |  Svět okolo
Nepatrná poznámka na úvod : "Festival piva Radegast" - reklamní akce japonského pivovaru Asahi - byl po 16 letech vyhozen ze sídelní obce pivovaru - vísky Nošovice - kvůli "různým bezpečnostním omezením". Kam byl přesunut ? Do Frýdku-Místku, kde pan primátor Pobucký srdnatě bojuje proti lhářům označujícím město za prochlastanou díru plnou narkomanů a bezdomovců.

Nyní již k meritu věci - což byla velice příjemná dovolená na Slunečném pobřeží. Taxikář, který nás vezl na letiště se rozplýval : "Když jsem byl v Bulharsku s ROH - místní pálenky byly tak laciné, že jsme byli pořád vožralí!". Obávám se, že jsem byl v Bulharsku poněkud častěji a převážně střízlivý. Za posledních 10 let už potřetí z toho jednou na cyklistické výpravě ve vnitrozemí se spaním po škarpách a pastvinách, kdy každou zemi poznáte daleko detailněji.

Obecně - Bulharsko za posledních 500 let je násobně krvavější verze Česka. Součást "monarchie" vedené tureckým - tedy islámským - panstvem. Pravoslavné kostely, které nesmí být vyšší než Turek na koni. Tajné kláštery vytesané ve skalních masivech. Krvavé potlačování národnostního a náboženského sebeurčení. Válečné osvobození z turecké nadvlády. Spolupráce s českými obrozenci - Ivan Mrkvička, bratři Škorpilové, Konstantín Jireček, Rakousko-Uhersko-Česko-Bulharské pivovary a stavební firmy. Re-emigrace Bulharů do Česka mezi světovými válkami až do 60. let. Ostrá verze bulharského komunismu a bulharská non-sametová revoluce. Faktický ekonomincký krach nově vzniklého kapitalistického státu, a ekonomický exodus Bulharů...
Poslední dvě věci snad zasluhují podrobnější vysvětlení. Po pádu bolševika dostali všichni Bulhaři na výběr - buď si zachováte nárok na sociální dávky a inflací ohlodanou penzi, ze které se nedá vyžít, nebo dostanete jednorázovou dávku 500 Euro na start nějakého podnikání - a tím vaše nároky vůči státu skončí. Dnes už je Bulharsko zase poněkud milosrdnější, ale rozhodnocě to není "sociální" stát českého "flákacího" typu. S ekonomickou krizí 90. let souvisí i exodus Bulharů do světa. Na konci bolševika mělo Bulharsko téměř 10 milionů obyvatel. Dnes je to kolem 7 milionů - a ten rozdíl jsou Bulhaři v ekonomické emigraci. Úbytek obyvatel je nápadně viditelný hlavně v hornatějších částech vnitrozemí, kde jsou tisíce vesnic, kde dožívá pár seniorů a v prázdných domech fičí vítr.
Na optimističtější notu : Bulharsko je, díky drsné turecké zkušenosti, jednou z mála "turistických destinací", které nemají bezpečnostní problém s muslimy, migranty a tak. Moje poslední - letošní - návštěva naznačuje, že jak turisté tak hostitelé jsou si toho dobře vědomi. Nezažil jsem v Bulharsku takovou národnostní pestrost. Britské turisty, německé a skandinávské důchodce, Rumuny na prázdninách u sousedů. Turistická letoviska začínají být výstavní a ceny začínají být vysoké.

A pak ještě něco málo srovnávání plivání do vlastních řad:
České silnice : Pět kilometrů zbytečné uzavírky. Uprostřed uzavírky - 20 stavebních strojů - po 5 miliónech za kus - tiše chytají rez. Mezi nimi se pohybují celkem tři lidi. Jeden s lopatou a dva s mobilem - dělají lopaťákovi "management". Bulharské ( Švýcarské, Německé, Polské, Srbské a další ) stavby probíhají přesně naopak. Jeden stavební stroj usilovně pracuje a desítky Buhlarů kolem - "dřou jako Bulhaři". A mimochodem - můj cyklistický spolujezdec - anarchista - komunista - pesimista - prohlašoval : "ještě budeš plakat po balkánských silnicích". Ano - jeďte z Ostravy do Chomutova a zpět a pak se jeďtě vyplakat na bulharské, srbské nebo třeba nedaleké polské dálnice.
Varna, kde jsem letos chodil jako doma - je stejně velká jako Ostrava. V ostravských parcích posedává opilá mládež, zablešení bezdomovci a narkomani ve svém světě. Ve Varenském hlavním parku ( založeném 1895 Antonínem Janem Novákem ) sedí na lavičkách babiny - důchodkyně, které prodávají týdny a týdny pracně háčkované a paličkované záclony a ubrusy, aby finančně pomohly sobě i rodině...

Penny Market a cena za ekologický blbismus

3. září 2019 v 5:10 | Petr |  Svět okolo
Jeden kolega z práce má talent vystihnout věci jedinou poněkud temnou větou. Takže na otázku současné politické, ekonomické, energetické ba i psychologické situace v Evropě, potažmo v celé západní civilizaci řekl : "Německé chyby nejsou nikdy malé."

Musel jsem s nim (ne)souhlasit minulý týden, kdy jsem zcela unavený šel kolem německého obchodního řetězce "Penny Market" a potřeboval jsem koupit chleba a Kofolu. Chleba byl hnusný - ještě orosený, jak jej vytáhli z mrazáku, ale pořád lepší než "kamenivo do betonu" alias "pečivo z naší pekárny" které je vždy jak suchary na lodi Bounty.

Takže jsem šel k pokladně, kde mi bylo oznámeno, že "taška igelitka už není", protože Penny Market bojuje za "záchranu ZeměKoule". A byly mi nabídnuty 3 alternativy :
  1. Bavlněná taška plátěná - viditelně mizerně sešitá - 29,90 kč
  2. Papírová taška velikosti obálky A4 - 15.90 kč
  3. Polyesterová ( !!! ) taška poněkud větší než taška č. 2 a poněkud lépe udělaná než taška č. 1 - 29.90 kč
Takže jsem nákup za 60 dal do tašky za 30 a vydal se k domovu.
Taška
Tušítě v čem je problém ? Korporátní manažer uvažoval tak, že "zachrání ZeměKouli" tím že místo "jednorázové" igelitky nabídne opakovaně použitelné tašky. Problém je ve slově "použitelné" tedy pokud jejich konstrukce a kvalita je tak mizerná že jejich životnost nepřesáhne průměrnou igelitku - pak se záchrana tak nějak nekoná.

A pak je tady druhý problém - bavlněná taška k ničemu i papírová taška k ničemu má alespoň tu výhodu, že když se MECHANICKY rozpadnou dříve než igelitka a jsou zahozeny do odpadu - v tom odpadu se i CHEMICKY rozpadnou dříve než POLYETHYLÉNOVÁ taška.

Problém té třetí a jediné relativně použitelné "tašky z Penny" je že je z POLYESTERU alias POLYETHYLEN-TEREFTALÁTU - což je materiál - stejný jako PET láhve - daleko méně "biokompatibilní" než původní materiál igelitek, jehož odolnost a neodbouratelnost v živoním prostředí dosahuje vrcholu z běžných komerčních plastů. Jinýmí slovy - původní igelitky např. bylo možno legálně pálit jako petrolej, parafín, nebo topnou naftu - nové tašky kvůli rakovinotvorným zplodinám takto likvidovat nelze - BLAHOPŘEJEME.


Není to jen problém náhrady neškodného plastu "králem neodbouratelného plastu". Je to skoro jako nějaká choroba. Příklad : EU a potažmo Německo chce snížit emise automobilů - místo aby propagovalo auta na zemní plyn postavená na současných motorech, která mají rozumný dojezd a ještě se dají rozumně natankovat v již existující síti čerpadel a navíc si odpadním teplem v zimě zatopíte - propaguje následující úchylný "energetický řetězec" :
  • Jaderné elektrárny se zavřou
  • Zemní plyn se doveze z Ruska
  • Spálí se v plynových elektrárnách, čímž se ztratí 60% energie, kterou se v plynovém autě dá topit.
  • Elektřina se rozvede ( zatím nedostatečnou ) elektrickou soustavou do ( zatím nedostatečné ) sítě nabíjecích stanic.
  • jimi se nabijí drahé, hořlavé a toxické lithiové akumulátory, což trvá dlouho a nezajistí to dojezd ani jako flaška plynu
  • jimi se pohánějí elektromobily, které díky zrátám v "úchylném řetězci" nemají "ani Joule nazbyt" - viz malý dojezd a žádná energie na topení.
BLAHOPŘEJEME - Německé chyby nejsou nikdy malé a polyesterová "Penny Taška" je toho malou ukázkou.

Poznámka při druhém čtení : tento problém je obecný - ekologisti čacky bojují proti relativně neškodnému polyethylénu, ale co s PET lahvemi - se vyřeší tak, že USA a Číňani je odvezou do spalovny - rakovina - nerakovina - a Indové do Brahmaputry - Ať se světový oceán poměje...

Stížnost na použití střelných zbraní v centru Frýdku-Místku

26. srpna 2019 v 0:01 | Petr |  Svět okolo

Pobucký Michal
Primátor města
Frýdek Místek

Věc : Stížnost na postup Magistrátu města Frýdek-Místek

Vážený pane primátore

Netoliko že Frýdek-Místek je jedna z nehorších vyloučených lokalit v Česku.
Netoliko že nezaměstanost, akoholismus a toxikomanie se blíží špičce republiky
Netoliko že po setmění jsou ulice plné opilců, bezdomovců a nehybných lidí ležících ve vlastních zvratcích.
Netoliko že Městská policie se prakticky výlučně soustředí na špatné parkování a psy bez vodítka.

Ještě je nutno pořádat "kulturní akce" které tyto nežádoucí jevy podpoří a rozšíří mezi zatím spořádaně žijící.

Přijměte moji razantní stížnost, proti "kultutní akci", která probíhala 24-25. srpna 2019. Dle sdělení sloužícího důstojníka Městské policie se jednalo o "Oslavy třicetileté války s nácvikem střelby". Dle sdělení téhož důstojníka byla tato akce schválena Vaším zastupitelstvem !!!

Prakticky celá "akce" probíhala tak, že organizátoři akce stříleli z histotrických střelných zbraní - mušket a malého kanonu - celé dva dny nepřetržitě - s takovou frekvencí jak jen stačili nabíjet.

  1. Kdo povolil střelbu ze střelných zbraní a z kanonu v centru města ?
  2. Jak byla zajištěna bezpečnost a dodržení hlukových norem ?
  3. Jak bude zodpovědný úředník potrestán ?
  4. Předstoupí Vaše zastupitelsvo před voliče s tím, že "akce" tohoto typu jsou v jeho volebním programu a budou se pravidelně opakovat ?

Předem děkuji za odpovědi na všechny otázky.

Ora et labora !!

Petr Kubáč
Frýdek-Místek

P.S. Trestní oznámení na neznámého pachatele pro překročení pravomocí veřejného činitele a obecné ohrožení - bude podáno.

Vážený pane,

víte o tom, že nezaměstnanost je u nás jedna z nejnižších z celé ČR? Kde jste přišel na vyloučenou lokalitu? Není to pravda. Další Vaše invektivy asi nebudu dále komentovat. Píšete, že podáváte trestní oznámení, tudíž do doby, než policie vše prošetří, nemám důvod dále reagovat. Přeji Vám krásný den.

Mgr. Michal Pobucký, DiS.
primátor

Když jsem podával na policii trestní oznámení - policajti se tvářílli jako : "nikdo nebyl zabit, takže je 99.99% pravděpodobnost, že celá věc bude odložena".
Nicméně dnešní pohádka je i přesto poučná :
  1. Budu parafrázovat Miroslava Macka, který prohlásil : "Je-li Miloš Zeman oficiálně zdráv, alespoň víme jak vypadá zdravý člověk". Tedy já teď vím jak dle pana Pobuckého vypadá "krásné město"!
  2. Opět se potvrdilo, že nejmenší podnět na který ČSSD - strana pana Primátora - reaguje - je TRESTNÍ OZNÁMENÍ a někdy ani na to ne.

Jelikož patrně žiju v jiném městě než pan primátor - vzal jsem fotoaparát na "krátkou procházku se psy" v délce 20 minut ( 16.00 - 16.20 ), která probíhala v "překrásném parku" pod Frýdeckým zámkem, kde o víkendu probíhala i zmiňovaná "kulturní" akce se střelbou a chlastem.
Pokud by drazí čtenářové, nebo pan primátor chtěli další fota - mohu posloužit - zde vidíte jen výživnější polovinu mého 20 minutového foto-úlovku, který jsem nemusel nijak zvlášť hledat, spíš si dávat pozor abych při focení hnusu X nešlápl do hnusu Y...

A mimochodem - všichni obyvatelé "překrásného města" - pokud mohu prosit - zohledněte jeho nesmírnou krásu i práci městského zastupitelstva na této kráse - při nejbližších komunálních volbách.

Chvála červeného světla.

20. srpna 2019 v 5:42 | Petr |  Příroda
Když jsem se vrátil z vojny, konečně našel práci a začal do ní chodit - "na starém bytě" s "bývalou paní Kubáčovou" ( tedy s mojí manželkou č. 1. ) jsme šli domů, když na nás místní alkoholik pokřikoval : "Doktroréééé taky už souloužíte se sestřičkami ?" Na to moje manželka reagovala okamžitě a bez hnutí brvy : "Kdybyste se lépe učil - taky jste mohl souložit !" A bylo ticho jako v hrobě. Na tuto komickou historku jsem si vzpoměl když jeden "pejskař ze sídliště" se ptal - u vás v okně celé noci svítí červené světlo - to musíte mít v ložnici pěkný fičák.

OK - svítí nám v ložnici červená lampička monochromatickým světlem na vlnové délce 611 nano-metrů a uvážíme-li že v manželské posteli u nás spí 2 dospělí, 2 velcí psi a malé dítě - je u nás fičák každou noc - jen trochu jiného typu.

Nejprve tedy důvody proč svítíme v ložinici monochromatickým červeným světlem :
  1. Na vlnové délce nad 600 nm je hmyz téměř slepý, zejnéna k úzkopásmovým ( monochromatickým ) světelným zdrojům, takže lampička neláká komáry ani jiný hmyz.
  2. Vlnové délky nad 600 nm. nenarušují adaptaci oka na tmu, takže můžete lampičku rozsvěcovat a zhasínat dle libosti aniž by dokola docházelo k oslnění a pak k nutnosti nové adaptace.
  3. Za stovky tisíc let spaní u ohně je naše oko i nervová soustava dokonale adaptovaná na spaní za osvětlení na červeném konci spektra. Červené světlo jako jediné nenarušuje syntézu Melatoninu, který reguluje cyklus spánek / bdění a má výrazné proti-rakovinové účinky. ERGO napopak - spaní u světla s výrazným obsahem modré složky ( LED svítidla, LCD televize) je výrazně nezdravé.
  4. Je snadné vybrat barvu ostatního vybavení místnosti ( barvu stěn, prostěradel ) aby monochromatické světlo náležitě pohlcovala / odrážela a tím vytvořila žádoucí světelnou atmosféru. V našem případě jsou stěny mítnosti světle modré, aby ve dne vypadaly jako světlé a vzdušné, ale v noci zjistíte, že červenou pohlcují natolik, že spáči otočení od lampičky pryč nejsou světlem příliš obtěžováni, protože odraz od stěn je minimální ( stěny se v červeném světle jeví jako velmi tmavé).
Svítit v ložnici monochromatickým červeným světlem tedy byla úmyslná věc, kterou jsem měl předem domluvenou s nynější ( druhou ) paní Kubáčovou. Problém však byl jak takové světlo získat v době stěhování rychle a lacino. Samozřejmě jsem uvažoval o LED osvětlení červenými LED diodami na vlnové délce 635 nano-metrů, které by udělaly stejnou službu. Ale v době stěhování nebyly právě ideální podmínky na bastlení čehokoliv. ( Dost že jsem musel vyrábět na míru police a věšáky, které jsou nesehnatelné v žádném rozumném rozměru )
Spectrum
Výsledkem tedy bylo že jsme koupili červenou lampu IKEA Lampan, která tehdy stála 59,- korun a dnes se bohužel v červené barvě už nevyrábí. A do ní jsme dali ( tehdy ) ultra moderní 7W úspornou žárovku ( alias zářivku ) s "třípásmovým fosforem". Přestože oku se jeví světlo takových "žárovek" jako teple bílé - skutečné spektrum vidíte na obrázku. Nás zajímá peak označený jako č. 12, který je kýžené červené světlo na 611 nm. Červená "lampa Lampan" funguje jako předfiltr, který ořízne ostatní výrazné spektrální čáry.
Ba naopak - v pradávných dobách špitálních laboratoří leckde pracovaly fotometry Eppendorf, které fungovaly přesně stejně. Místo složitého a drahého monochromátoru - byla rtuťová výbojka jejíž čarové spektrum bylo hrubě filtrované barevnými sklíčky.

Mimochodem, že je to opravdu jen jediná spektrální čára poznáte snadno - při rozsvícení naší lampičky zmizí vaše schopnost odhadnout barvy jako mávnutím proutku a vaše "barvoslepost" je ještě výraznější než ve světle ( též téměř monochromatických ) žlutých sodíkových pouličních lamp. Takže - pokud chcete / potřebujete / musíte dlouhodobě svítit v ložnici - monochromatické červené světlo je nejrozumnější varianta. A s jinými významy "červené lucerničky" v ložnici to může, ale nemusí mít spojitost.

Apollo 11 potřetí.

13. srpna 2019 v 5:11 | Petr |  Filosofování
V mém super-oblíbeném románu Julese Verna - Ze země na měsíc je věta : "A potom ctihodný J.T. Maston pojednal o dělové kouli z pozice mravní." Přesně stejně chodím po ulicích a přemýšlím nad 50. výročím letů Apolla na Měsíc z nejrůznějších hledisek.

Například to, že už v době své přípravy budil projekt Apollo kritiku za nadměrné náklady z veřejných peněz. Pak se ten projekt úspěšně naplnil, ukončil a dnes techno-optimisti tvrdí, že si na sebe vydělal, protože stál u zrodu pozdější elektronické mikro-čipové revoluce. A že kalkulačka Casio za 199,- mnou tak oblíbená, je vlastně ideový potomek "Apollo guidance computer".

Princip byl tento : Prezident USA vyhlásil celonárodní projekt "ne protože to je snadné, ale protože to je obtížné". Pak stát vydal obrovské výdaje na ( přiznejme si to ) nesmysl. Ale pak projekt skončil a najedou tu bylo 400 000 lidí, kteří si díky projektu Apollo sáhli na nejmodernější technologie, které tehdejší průmyslu skýtal. Firma Playtex - výrobce podprsenek a menstruačních tampónů například šila měsíční skafandry. Má "skupina Energizer", která jako 999. překupník Playtex nyní vlastní, stále toto know-how ?!? Amerika tak vlastně upadající technologický náskok, který získala ve II. světové válce protáhla v čase až kam ? Do 90. let 20. století ? Do dneška, kdy Huawei začíná šlapat americkým technologickým obrům na krk ?

Představme si nyní "projekt Apollo - Brusel edition" - tedy jak Evropská unie rozhazuje daleko menší objem peněz na ( přiznejme si to ) nesmysly. Tedy máme grantovou agentůůůru, formuláře, komise, úředníky. Přihlašují se jednotlivé projekty typu : "Závislost skřehotání žab na svitu Měsíce". Výsledek ? Je v Evropě 400 000 inženýrů, kteří 10 let pracovali s nejmodernějšími technologiemi které průmysl skýtá ? Nebo jsme za své peníze dostali 400 000 "mladých vědců", kteří mají za dotace "publikaci v časopise s impakt fatorem", která se zabývá okrajovým problémem, který bude mít praktické využítí za 30 let ( nebo spíše nikdy ) ?

To je jedna věc, a pak je tu ještě druhá věc : Když máte dvě teorie skřehotání žab, které jsou ve vzájemném nesmiřitelném rozporu - je relativně těžké zjitit, která má pravdu, ale kosmonauta šlapajícího po povrchu Měsíce dovede poznat a pochopit i baba Dymáková. Otázkou tedy je jak má vypadat státní projekt "podpory moderních technologií" abychom se vyhnuli současné realitě, kdy peníze plynou a stát celá Evropa technologicky zaostává.
  • Asi je vhodné financovat jeden velký projekt technického typu, který vyžaduje řadu subdodavatelů z různých oborů než peníze dělit mezi stovky projektů od "kvákání žab" po "Genderovou analýzu filmu Sněhurka a lovec".
  • Asi je vhodné najít projekt typu: "ne protože je to snadné, ale protože je to obtížné" - tedy takový, který je dostatečně obtížný, nepříliš daleko, ale rozhodně za hranou současných možností.
  • Projekt s jasným zadáním a jednoduše hoditelným cílem. Přistál - nepřistál, aby bylo co nejméně prostoru pro zbytečné kecy ve stylu: "konsensus 97% vědců o globálním oteplování". S tím souvisí i další věci. Projekt by měl být časově i finančně omezen, aby bylo jasné, že pokud se nezadaří - penízky jednoho dne vyschnou. Protože opačný přístup - nekonečný tok pěněz na mlhavý a neustále se měnící cíl - to je současná akademická sféra ( a všechny státní "tunelové stavby" ).
Pokračujeme ve fantazírování - představte si že stát spravedlivě zdaní megakorporace a utržené peníze bude chtít někam investovat. Mně by se líbilo kdyby Zeman vystoupil v televizi a prohlásíl "vyrobíme fungující termojadernou elektrárnu, ne protože je to snadné, ale protože je to těžké". Nicméně musím uznat, že termojaderná energetika je ještě asi příliš daleko od "hrany současného poznání" Proto by mi stačilo kdyby vystoupil Babiš a prohlásil "do konce příštího desetiletí postavíme fungující Thoriovou jadernou elektrárnu, ne protože to je snadné, ale protože je to těžké" - to je plně v dosahu ( umírajících zbytků ) českého jaderného strojírenství, které kdysi postavilo Dukovany - jednu z nejspolehlivějších jaderných elektráren na světě. Navíc by to byl projekt s "globálním dosahem" protože Thorium je neuvěřitelně hojný a neuvěřitelně energeticky bohatý zdroj. Např. žulová dlažební kostka má díky Thoriu v žule větší energetický obsah než stejná váha černého uhlí - bez uvolnění jediné molekuly obávaného CO2.

Následuje Kubáčova oblíbená kapitola "a proto to nikdy nebude". Tedy mentalita ve společnosti je taková : "Hlavně aby kvetla řepka", "hlavně aby kůrovec sežral / nesežral lesy", "hlavně aby Čínští komunisti zaplatili Spartu" ( nebo které zbytečné kopálisty to platí ). Hlavně aby nás neodstavili od... ( vlády, státních penězovodů, eurodotací, České televize..... atd.... dosaď podle fantazie). Tedy žádat státní prachy na projekt, který směřuje za obzor reality momentálního okamžiku a ( snad ) neskončí jejich prožráním komisemi a poradci ? Takovou blbost může vymyslet leda idiot !!!

Další články