Milosrdenství verze 2.0

Včera v 5:07 | Petr
V naší rodině je pár příkladů tak bigotního katolicismu, že pak vůbec není těžké být absolutní ateista. Babička - katolička - diabetička - například neměla s polovzdělným polským farářem vyjasněno, jestli píchání inzulínu je porušení půstu, nebo ne a tak zemřela na cukrovku mnohem dříve než musela... V současné době však bydlím 100 metrů od největšího kostela ve Frýdku, 70 metrů od katolické charity a 50 metrů od fary, takže sledovat život věřících je snadné - téměř nevyhnutelné.

Zejména "charitní dům" - tedy sociální zařízení poskytující přístřeší "potřebným" divně rezonuje s mými zkušenostmi ze zdravotnictví a vede k otázkám, na které není snadné najít odpověď. Příklad : Venčím psy a vidím jak na zahrádce jeptiška ve věku hodně přes 70 okopává záhony. Na lavičce za jejími zády sedí několik mužů - zjevných alkoholiků, kterým je kolem 40, krom následků chlastu a kouření - nezdá se, že by jim bylo něco více. Sedí a bohatě komentují jak to babině jde... V takovém okamžiku i jako ateista musím obdivovat trpělivost té ženy. Osobně bych opačným koncem motyky zmlátil ty borce všechny na jednu hromadu a pak je přinutil kopat a ještě jim stopkami určoval normu.

100 metrů opačným směrem máme Kaufland - nedávno jsem viděl jinou podivnou scénu - asi 50 letá jeptiška tam kupovala klasický "nákup alkoholiků" : 3 rohlíky ("aby se neřeklo") + 3 láhve vodky + 5 "krabičáků" červených + 5 bílých + spoustu PET flašek nejlacinějšího piva atd.... Okamžitě jsem si pomyslel "HA - tak přece jenom má milosrdenství a z něho vyplývající frustrace své limity, které je nutno řešit chlastem". Jenomže jeptiška nevypadala jako alkoholička a navíc začala každou "dávku" rovnat na pás u pokladny odděleně a navíc každý "nákup" platila z jiné peněženky. Takže mi okamžitě došlo, že věc se má úplně jinak. Někteří "potřební" obyvatelé charity jsou natolik rozchlastaní, že pokud se dostatečně a pravidelně nenapijí hrozí delirium tremens - alkoholový abstinenční syndrom.
Se ztracenými existencemi v charitě se tedy zachází stejně jako se ztracenými existencemi ve špitále - dá se jim jejich dávka chlastu, "aby byl od nich pokoj". Milosrdenství ? Cynismus ? Ve zdravotnictví si alespoň nemusíme "špinit ruce porušováním léčebného režimu", protože chlast alkoholikovi "nenápadně" nosí příbuzní. Taky cynismus ?? Chlastáš ? Odevšad tě vyhodili, proto žiješ v charitě ? Asketická jeptiška nakoupí 30 kilo chlastu, které ve dvou obrovských taškách vleče ožralům až k posteli. Je to tak správně ?

Takové otázky se netýkají jenom alkoholismu. Problém by se daleko obecněji dal formulovat jako : jak moc má společnost lidem znepříjemňovat "nekonstruktivní chování" ? Mají feťáci předčasně umírat ? Mají alkoholici skončit pod mostem ? Mají líní trpět nouzí ? Oficiální dnešní odpověď je "NE". Problém že v tom případě se naruší zpětná vazba : "jak kdo žije, tak taky umře" a tudíž negativa neřádného života jsou oslabena, proto bude "nekonstruktivně se chovajících" přibývat. Opačný postup : Máme hájit svobodu ? Včetně svobody se zničit ? Máme "ochraňmovat slabé" ? Státní buzerací ? Zdá se, že i katolická církev, navzdory staletým zkušenostem z nuzných časů, má tyto věci vyřešeny pouze verbálně a nikoliv prakticky. A vůbec - kdo byli "potřební" třeba v roce 1817, nebo 1917 ? A kupovaly jim tehdy řádové sestry chlast ?

Jako už mnohokrát bych si dovolil upozornit, že pokud dnes "z ohleduplnosti" netrestáme "bludné ovce" - možná tím připravujeme něco jako zhroucení společnosti a genocidu na principu kolektivní viny, daleko horší než občasné delirium chronického alkoholika.
 

Umělá inteligence nebude !!!

21. března 2017 v 5:41 | Petr |  Roboti
Je to téměř filmové klišé - scénárista chce natočit film o "umělé inteligenci" tak si vymyslí vědce, kteří postaví "superinteligentní superpočitač". Na takové hračky má peníze především armáda - ergo diváci nejsnáze zkousnou když je to vojenský "obranný" superpočítač a ten ihned po zapnutí místo na "nepřítele" nesmiřitelně zaútočí na vlastní lidi.

Jistě si říkáte : "haha zase koukal na filmy o Terminátorech", ale tato idea je daleko starší - doporučuju třeba shlédnout Colossus The Forbin project, opravdové hard-sci-fi Vesmírnou odyseu 2001 a řadu dalších. Otázka zní - sdělují takto hloupí teatrologové matematkům něco více, než jenom úmorně se opakující stejnou zápletku ? OK tedy jak by taková umělá inteligence mohla být naprogramována. ? Je jisté, že software tohoto typu potřebuje minimálně dva moduly - jeden navrhuje postup činnosti a druhý hodnotí jeho úspěšnost. Ponechme teď stranou navrhování postupu a představme si hodnotící modul.

Hrubě zjednodušená představa hodnocení - záchrana lidstva = 100 bodů , zánik lidstva = 0 bodů. Jelikož se jedná o experimentální software jistě bude plný nějakých pojistek ( červených tlačítek ), na kterých bude generalita držet ruku. Co je pak z hlediska krystalicky čisté logiky větší nebezpečí : potenciální a nejasné akce protivníka, nebo generalita o které je 100% známo že má schopnost "Skynet vypnout" ? Je jasné že, aby se nerealizovala varianta "vypnutí Skynetu" která pro Skynet znamená ohrožení splnění úlohy, první krok, který je třeba podniknout je likvidace všech osob, které mají možnost stisknout červené tlačítko.

OK představme si, že hodnotícímu modulu nabídneme nějakou odměnu i za červené tlačítko. Pokud to bude méně než 100 bodů - jsme tam kde v předchozím odstavci. Takže za stisk červeného tlačítka bude 110 bodů. Co je nejracionálnější z hlediska Skynetu - okamžitě stisknout červené tlačítko. Takže řekněme, že Skynet nemá možnost jej stisknout - co je pak logický krok - zaútočit na vlastní gereralitu a donutit ji v panice tlačítko stisknout ?!

OK takže červené tlačítko má stejnou hodnotu jako záchrana lidstva = 100 bodů. K čemu je potřeba vynaložit více práce a s dlouhodobou a nejistou perspektivou ? K obraně nebo k zastrašujícímu útoku na držitele tlačítka ? Tedy je jasné, že rakety opět startují. Takže si přestavme, že tlačítko je tajná funkce - Skynetu neznámá. Pak ovšem celá bezpečnost lidstva ( Ameriky ) stojí na inteligenci stroje, který má být schopen odhalit pikle vzdáleného protivníka a přitom není schopen odhalit pikle vlastních konstruktérů ?
Pak je tady ještě "Bruselké řešení", tedy umělá inteligence dostane výčet všech věcí, které jsou zakázány a "zabít vlastní obyvatelstvo" bude jednou z nich. Jak v tomto případě zajistíme, že umělá inteligence jejíž datový procesing je nám z principu obtížně pochopitelný nedojde k závěru, že tento výčet je omyl a vlastní obyvatelstvo je přece jenom nutné zabít a pak už je jenom otázka času než nalezne "mezeru mezi paragrafy" ? Příklad : "vyhláška" zakazuje sypání kyanidu draselného a dalších asi 107 jedovatých molekul do vodovodní vody - žejo ?! Znamená to, že se do vody nesmí nasypat ani 107+1 molekula právě objevená umělou inteligencí ? Nebo dojdeme k situaci, kdy pravidelná "novelizace" vyhlášky se o 30 sekund opozdí "a bude vymalováno" ?!

Pak je tu ještě řešení alá Stanislav Lem - Golem 14 - tedy umělá inteligence musí mít s lidmi pochopení a empatii. Což je dosti těžké si představit u umělé "osobnosti" na zcela jiné technologické bázi se zcela jinou "tělesnou formou" než lidi - zejména když jako příklad vezmeme třeba dnešní migrující mohamedány, kteří jsou svou biologickou podstatou s ostatními lidmi na 99.999% shodní, přesto jsou ( oprávněně ) považování za nebezpečí, jenom proto, že s námi nesdílejí ty "pravé křesťanské hodnoty"....

Nevyřešili jsme tedy umělou inteligenci, která ovládá jaderné rakety, ale je snadné namítnout, že bezpečnosti bude dosaženo pokud případná umělá inteligence nedostane tak nebezpečnou úlohu. Smutným faktem je, že do důsledku domyšleno - dokonalému splnění každého úkolu je nakonec člověk vždy překážkou, takže i práce na naprosto vedlejších věcech, jako je "globální oteplování", "zápach z úst" nebo rozvoz zboží nakonec může dojít do stavu, kdy umělá inteligence usoudí, že sama existence lidí je poslední 0.01% překážkou k dokonalému vyřešení zadaného problému.

Co z toho tedy vyplývá ? Nechci být pesimista ale pápá Asimovovy zákony robotiky, pápá přestavě ( bezpečné ) univerzální umělé inteligence a naopak možná je čas modlit se, aby autističtí miliardáři zbohatlí na internetu nebyli dost chytří nebo dost bohatí, aby nějakou opravdu nekompromisně inteligentní umělou inteligenci uměli postavit.

Doba anti-Verneovská

14. března 2017 v 5:09 | Petr |  Svět okolo
Už jsem se zmínil, že společnost v mnoha směrech osciluje - po konjunktuře přijde krize, po krizi konjunkutra, po obdobích "uvolněných mravů" se šrouby zase přitáhnou, aby se pak zase mohly povolit a pak zase přitáhnout. Nevím do jaké míry je tento fenomén univerzální, ale čím podrobněji porovnáváte minulost se současností tím více oblastí ovlivněných takovými oscilacemi naleznete.

Dnešní příklad : středověcí panovníci zakládali univerzity. Akademičtí funkcionáři tehdejších univerzit intenzivně bádali, učili , diskutovali, sepisovali latinské traktáty - a výsledek pro veřejnost - Nic.... Sedlák orá volem, potok zaplavuje pole, každých pár let neúroda, nebo epidemie nějaké choroby. Pak byly opačná období - kdy cokoliv jste vymyseli se splnilo. Jan Neruda napsal písně kosmické v roce 1878 - a bác za necelých 90. let jsme lítali vesmírem. Jules Verne narozen 1828 psal 1862 -1905 - ukažte mi jedinou věc, která se z jeho "fantastiky" nesplnila. Ještě v minulém století fenomén - "cokoliv si vymyslíte se nakonec stane" - fungoval. Moje oblíbená Super Sci-Fi Vesmírná odysea 2001 šla do kin v roce 1968, za rok Američani přístáli na Měsíci. Nikdo nebral jako přitažené za vlasy, že ve fimu odehrávajícm se 1999 - 2001 se létá na Měsíc pravidelnou linkou společnosti Pan Am a na Jupiter startuje první lidská výprava....

Paralelně s tím se ale začal ukazovat ten "druhý trend" - Měli jsme atomovou štěpnou bombu ( 1945 ), po které následovaly atomové elektrárny postavené na principu štěpení těžkých jader ( 1954 ). Mezitím jsme vyrobili termojadernou fúzní bombu pracující na principu slučování lehkých jader ( 1952 ) ale na termojadernou elektrárnu čekáme dodnes.... Od konce amerického Měsíčního programu jsme dokonale ztratili schopnost poslat lidi kamkoliv jinam než na Mezinárodní kosmickou stanici. A až bude její životnost končit - jsem opravdu zvědav jestli se bude uvažovat o stavbě další, nebo jestli dojde k typicky současnému "velkohubému prohlášení státníků" po kterém bude následovat "veliké ticho"....

To, že po období technologického rozvoje nastane období stagnace - neni nic nepřirozeného. I během "Verneovského období" nastaly doby kdy aktuální technologie ( třeba pára ) vyčerpala své možnosti a "čekalo se" na další technologii ( elekřinu, spalovací motory ). Pojem "čekalo se" opravdu patří do uvozovek, protože málo kdo z tehdejších současníků měl představu, co přijde a jak to změní společnost. Když to poněkud přeženeme - přestože "paradigma" o společenském pokroku jakože "pokrok je dobrý" s sebou přineslo až osvícenství v 18. století - určitě ani univerzitní badatelé středověku, ani "vědci" v dobách technologické stagnace neměli pocit, že oni jsou poslové zaostalosti a tmářství ( přestože někdy byli ). Naopak kdykoliv panovník vešel do achymistické laboratoře - vždy se tam zuřivě bádalo nad "projekty galaktického významu", přestože metodika tohoto bádání byla ( někdy ) nesmyslná, a výsledky ( často ) žádné. Jinými slovy od začátku renesance do dneška žijeme v představě, že technologický a společenský pokrok pádí vpřed stále rychleji a rychleji. Dnes je tento dojem ještě uměle přiživován a podporován, proto je zásadní položit si otázku : "Jak jsme na tom doopravdy ?"
Bude přehnané, když dnešní dobu popíšu Haškovským citátem "nikdo vám nemůže dát, co já vám mohu slíbit ?" Pravděpodobně jsme obklopeni mořem "polo-technologií" které slibují "téměř vyřešit" energetickou krizi. Téměř vyřešit automobilovou dopravu. Téměř vyřešit globální oteplování ( pokud ono samo není blouznění sekty ). Máme spoustu technologií, které jsou ve stavu kdy už 50 let se říká "budou za 5 let" termo-jaderná energetika, nebo účelně využitá umělá inteligence. V záchvatu krajního pesimismu bych mohl prohlásít : "žijeme v Anti Verneovské době". Jules Verne pečlivě studovat trendy vědy a techniky, a proto - o čemkoliv napsal se nakonec splnilo. My jsme v době právě opačné - cokoliv je vám přezentováno jako " nastupující zásadní pokrok" - pravděpodobně vyšumí, nebo bude skomírat na periferii s 1% vlivu ( a 10% dotace z daní ).

Středověk měl své "konečné řešení společenských problémů" a to bylo dokonalé pochopení Bible a život dle náboženských zásad. Renesanční pokrok nastal když "heretici" začali všeobsažnost Bible zpochybňovat. U mohamedánů takový proces neproběhl, proto dodnes smartfouny, kalašnikovy i výbušniny kupují - na nás - od nás. Dnešní doba se blíží středověké ideji "všeobsažného systému který vyřeší vše" a za tento systém je považována elektronika, potažmo Internet. Vše mimo tuto oblast je považováno za nedůležitou "periferii" jejíž stagnace nebude mít podstatnější vliv. Ještě v jednom aspektu se dnešní situace podobá středověku - "účinný" technologický pokrok by nepochybně změnil mocenské poměry ve společnosti. Proto celá řada lídrů má k opravdovému pokroku vztah asi jako Milouš Jakeš k demokracii : "vona je pro perestrojku potřebná, ale jen tolik, že raději vůbec ne...." Proto jsme v situaci, kdy jsme rádi když "dramatický pokrok" v oblasti X znamená jen "mírné zhoršení" vlastností technologie X ( energetika budiž příkladem ).

Je tedy otázkou co dělat z pozice netalentovaného vidláka ? Považuji za zásadní úlohu každého vidláka být tak trochu středověko / renesančním "heretikem". Až vám budou ukazovat úžasné funkce nového smartfounu o 100% lepší než funkce starého - je třeba se ptát : "A to je vše ?" Odvážnějdí z vás by mohli přidat : "Pravidelné linky na Měsíc, nebo lety s Halem 9000 na Jupiter by tam nebyly ?" Ne proto, že pro život tady na ZeměKouli je zásadní dopravit nějaké frikulíny k měsícům Jupitera, ale protože praním se s uměle vytvořeným avšak těžkým problémem se cvičíme k praní se s přirozenými těžkými problémy.

Možná by stálo za to shrnout to s Karlem Čapkem ( a Archimédem ze Syrakus ) : "není větší geometr, kdo nakreslí větší kruh" - Pokud máme 4 jádrové procesory "jako housky na krámě" ( a asi je neumíme plně využít ) pak 8 ... 16 ... 32 jádrové procesory nezahřejí, nezasytí, nevyléčí a na Měsíc nedovezou...
 


Robotická auta nebudou ?

7. března 2017 v 5:32 | Petr |  Svět okolo
Stejně jako Internet, nebo třeba zabijácké drony tohle zahájila DARPA - americká agentura pro "obranný výzkum" když v roce 2004 poprvé vyhlásila soutěž robotických aut na trase Los Angeles - Las Vegas. Po 2 ročnících pouštní "Grand challenge" vyhlásila ještě jeden ročník městské "Urban challenge" a pak už se zdál nástup "samořídících" tedy v mé terminologii "roboticky řízených" aut nezadržitelný.

Dalším krokem bylo, že Google lobbisticicky protlačil v Nevadě do legislativy právo jezdit robotickým autem po veřejných silnicích. Čímž se dostáváme velice blízko smyslu dnešního článečku. Google pravidelně reportuje jak obrovské vzdílenosti najezdil v rámci testování robotických aut a kolik měla nehod. Celou statistiku jsem přestal sledovat někdy loni na jaře když poměr byl 0,7 nehody na milión mil (všechny nehody bez zranění). Nezanedbatelná vedlejší informace je "povinné ručení" alias "pojištění odpovědnosti za škody", které Google musí za své prototypy platit - četl jsem náznaky o milionech dolarů pojistky ročně ( za každé vozidlo ) a o pojištění na škodu 100 000 000 dolarů. V každém případě tyto astronomické sumy jsou zjevně nepřiměřené mající za úkol zavřít hubu "znepokojené veřejnosti", protože jestli je něco jasné pak je to to že robot netrpí "silniční psychopatií" ani kolísáním pozornosti a nakonec bude řídit lépe než člověk.

Problém technologického postupu po trase - Urban Challenge - Google car - je to, že Google to dělá jak se to má - to jest auto je skutečně autonomní schopné jet po jakékoliv silnici bez předem známých informací o silnici a jejím okolí, bez připojení na Internet. Za léta vývoje se však jádrem tohoto přístupu stal 64 paprskový Lidar od firmy Velodyne, o kterém jsem už psal, jako že je dražší než jakékoliv rozumné vozidlo a díky exotickým technologiím nutným v Lidarech ( Lasery, optika, úzkopásmové optické filtry, lavinové diody, gigahertzová analogová elektronika atd.... ) není moc prostoru pro pokles ceny na úroveň "běžné součástky z Mototechny"
Takže je tu druhý přístup "alá konvenční automobilky" - začneme tempomatem, a couvacími sonary, pokračujeme "aktivním tempomatem", který mikrovlnným radarem hlídá odstup od auta vpředu, přes různé "parkovací asistenty" a skončímde tam, kde je dnes firma Tesla, která u svých elektromobilů má "robotické řízení" na principu jednoduchých čidel stylu Radar / Sonar / GPS a obrovské všemi auty sdílené databáze "situace na cestě". Takové auto je proti verzi s lidarem "poloslepé" ale zato detailně zná profil trati před čumákem vozu, který si průběžně stahuje z firemních serverů. Tesla prodala "modelu S" s možností robotického řízení daleko více než Google - tudíž už na svém kontě má několik vážných nehod a pár z nich dokonce smrtelných i tak však má nízkou nehodovost ve výši 2,4 nehody na milion mil. Čistě pro porovnání - státy se slušnými řidiči mají 50-60 nehod na milion mil.

Tím se dostáváme k výhledu do budoucnosti - jak se bude měnit automobilismus, až robotická auta nebudou menšinou, kterou potkáte jednou za život ? Nepřítomnost emocí ( "silníční psychopatie") a striktní dodržování předpisů pravděpodobně přinesou pokles počtu nehod a taky prostor pro "rozvolnění" dopravních předpisů. Už dnes se spekuluje, že pokud by se řidiči chovali ( a zejména předjížděli ) defenzivně a slušně - daly by se rychlostní limity na dálnicích povolit až někam ke 200 km/hod. Je pravděpodobné, že nárůstem robotizace řízení se změní i spektrum nehod - ke drobnému střetu vůbec nedojde, ale pokud nehodě nebude ani robot schopen zabránit - následky budou stát za to. Nepřesným příměrem budiž nám letecká doprava - na 300 milionů cestujcích bezpečně dopravenýcbh - 300 mrtvých v rozbitém letadle.

Aerolinie si mohou platit vysoké "povinné ručení" a jelikož jsou to "právnické osoby", když je průser opravdu veliký - a je třeba nahrazovat veliké škody a řešit veliké soudy s pozůstalými - vždy je možnost zkrachovat a tím uniknout. Taková varianta je pro fyzickou osobu - majitele robotického vozidla neprůchodná. Proto se vynořuje zatím nevyřešený právní problém a to je otázka "kdo zodpovídá za autonehodu robota" ? V souvislosti s touto zodpovědností hrozí robotické dopravě veliké nebezpečí z hlediska firemních právníků automobilek. Dnešní "Teslovská cesta" robotizace vozidla totiž ponechává v autě volant, pedály a tváří se jen jako "asistent" řidiče. Pak není problém někde na předposlední stránce "příručky pro řidiče" napsat mikroskopickým písmem, že jelikož má auto stále volant ( a brzdový pedál ) - za výsledky jízdy robota stále zodpovídá řidič !!!

Můžeme se tudíž dočkat situace, kdy sice robotická auta s minimálním počtem nehod budou svištět po dálnicích 200/hod. Za provoz aut však stále budou formálně zodpovědní šoféři, kteří vzhledem k limitacím lidského mozku nebudou mít vůbec šanci se nějaké "zodpovědnosti" ujmout ať bude dobře, nebo bude zle. Jestli situace s robotickými auty dospěje k této právní "prasárně" - kterou ( nedej Bože ) potvrdí svými rozsudky i soudy - pak je to faktický konec robotického řízení ještě než pořádně začalo. Příklady takové "nespravedlnosti" budou široce medializované a po pár takových příkladech si většina šoférů řekne, že když už mají havarovat ( a jít za to sedět / platit odškodné ) ať už je to jejich vlastní rukou - než hrát ruskou ruletu s robotickým řízením, kterému jsem vydán na milost - a robotické řízení vypnou. Vůbec nebudu spekulovat o extrémně absurdní variantě ( kterou určitě navrhne Brusel ), že zodpovědnost je sice na řidiči, ale robotický "asistent" vypnout nepůjde - taková auta by si zasloužila bojkot ze strany kupujících.

Pravděpodobně očekáváte že mám v kapse nějaké řešení tohoto problému - nemám. Dovolím si poznameat, že pokud auto je 100% autnomní robot - snad ani EU by pak nesvalovala zodpovědnost na posádku která sedí na sedadle bez volantu. Kdo však v takovém případě zodpovídá za následky nehody - nevím. Soudní precedent ukáže, ale je riziko, že ač budou nehody velice vzácné - nebudou tak vzácné aby kdokoliv ( výrobce, pojišťovny, stát ??? ) byl ochoten se této zodpovědnosti ujmout. Tak se může technologický pokrok, který by přinesl úlevu v dopravě "pokazit" někde na pomezí strachu z neznámého a cynického právničení.

Zítra průšvih pokračuje.

28. února 2017 v 4:57 | Petr |  Svět okolo
V dobách po rozvodu s první paní Kubáčovou probíhal můj život uniformně stejně - vlak mě vyhodil na nádraží, odkud mě autobus č1. dovezl na sídliště, kde jsem nakoupil večeři v potravinách "u Nováka" a když to bylo nutné vše ostatní jsem nakoupil vedle "Nováka" kde bylo "u Nguyena" s aijským šmejdem všeho druhu. Typický příklad takového nákupu : "Co chceš ?". "Gatě !" ( překlad pro Cajzly : gatě = kalhoty ) "Jaké ?"; "Troje !" a pak přišla paní Nguyenová, která měla překrásný černý cop, tlustý jako ruka, až po zadek. Donesla troje "gatě" a prohlásila : "Ty budeš mít dobré !" A bylo nakoupeno. Nebo teda nebylo - ještě bylo třeba zaplatit za troje "gatě" 3 x 299 korun přímo panu Nguyenovi, který seděl za pultíkem u vchodu u rozhrkaného televizoru, kde mu ze satelitu hrála nějaká ukňouraná vietnamská telenovela.

Z procesu placení zároveň vyplýval celý systém chodu vietnamského obchodu. Pan Nguyen měl tlustou šrajtofli plnou pěti-tisícovek - z té platil dodavatelům, do té šly tržby. Nic více už nebylo., Žádné PC, účetnictví, daňové optimalizace. Když jste chtěli účtenku napsal vám na kus papírku analfabetickým písmem : "3 x gatě - 900". Nikdy jsem z takového obchodu neměl pocit, že jsem zklamán, nebo odrbán, protože nikdo nepředstíral že se jedná o HOGO-FOGO značkové produkty. Zklamán jsem byl až ze "značek pro chudinu", které přinesl boom obchodních center, kde za marketingem s typograficky úpravným firemním logem a plakáty s modelkami se skrývá tentýž asijský šmejd jako u Nguyena.
Pak jsem si vzal paní Kubáčovou verze 2.0, která ohromně ráda "shoppovala" - takže jsem začal "gatě" vozit za 5 x tolik "z Karolíny"; "z Futura" nebo "z Avionu". Pak čas oponou trhnul, paní Kubáčová otěhotněla, porodila a dnes jezdí s kočárem po městě, proto ač shoppaholička - mě upozornila : "Viděl jsi tu vietnamskou apokalypsu ?" A vskutku, když se projdete po Ostravsku, vypadá to jako by mezi Vietnamci vypukla asijská chřipka H5N1. Na 2/3 vietnamských prodejen s textilním i jiným šmejdem je už od ledna nápis : "Od 1.3. prodej ukončen".

Důvtipní čtenářové jistě pochopili. Nejlepší z nás - Andrej Babiš - naordinoval od 1.3. další vlnu boje proti daňovým únikům. Ne že by teda vyhodil "daňové optimalizátory" z hnutí Agrofert, ale předpokládá, že Vietnamec, který má od středověku zavedený systém s tlustou šrajtoflí plnou bankovek - tento systém k 1.3. zruší a zapojí se do udávací akce typu "hlásíme Andymu každé prodané fusekle" - známé též pod zkratkou "Elektronická Evidence Tržeb - druhá vlna".

Tak tak děti. Na prostý lid musí být přísnost. Vietnamce vytlačíme od prodeje "gatí" k prodeji pervitinu. Babiny na dědině s 2 autobusovými linkami denně si ušijou slušivý outfit z pytle na brambory - nebo dostanou "anděla" až je sanita doveze polonahaté "k hospitalisaci na internu" a paní Babišová si za holdingové peníze zaletí nakoupit do Paříže. Stranické noviny hnutí Agrofert měly opět pravdu - o nespravedlnosti státu vůči chudým a slabým mohou v souvislosti s EET mluvit jenom trotli, rasisti nebo fašisti.

Poznámka při druhém čtení : s paní Kubáčovou verze 2.0 jsme si to vyjasnili : Jestli si ještě někdy chci vrznout - mám jasně napsat, že paní Kubáčová sice vozí kočár kolem Vietnamských výloh, ale nakupuje pořád v Orsay.

Zkonstruován k žebrání.

21. února 2017 v 5:27 | Petr |  Svět okolo
Většina práce bežné špitální laboratoře spočívá v měření koncentrace různých molekul v krvi. Ty molekuly jsou v zásadě dvojího typu - malé jako glukosa, nebo močovina, které se měří tzv "biochemickými metodami" neboli vzorek krve pacienta se přidá do reakční směsi, která obsahuje bakteriální enzymy, které katalyzují rozklad měřené molekuly a energie, která se takto získá "pohání" druhou chemickou reakci ( ve stejné reakční směsi ), která vede ke vzniku výrazně barevného produktu - jehož zbarvení se měří. Pak je druhá skupina molekul - obrovské - jako hormony a různé velké bílkoviny. Příklad - největší molekula, která se běžně měří je APO-B je přibližně 10 000 x větší než malinká močovina. Pochopitelně, že čím je molekula větší tím je jí v krvi méně - na barevné reakce by nebylo dost energie, proto se tato skupina látek měří tzv. "imunochemicky" - to jest vazbou protilátek připravených proti nim.

Pochopitelně, že krom rozdílu v technologii je i rozdíl v ceně - reagencie pro biochemická stanovení si většina laboratoří připravovala sama ( než to Brusel zakázal ) a tudíž vyšetření "malých molekul" bylo za halíře. Naopak u vyšetření "velkých molekul" jsme odkázání na protilátky dodané komerčními firmami, které pochopitelně mají strukturu protilátek i celou technologii výroby tak dokonale patentovanou, že cena ( ve stovkách korun za jedno vyšetření ) tomu odpovídá.

Nastává otázka pro inteligentní čtenáře : Která skupina vyšetření stagnuje, a která se překotně rozvíjí ? Ba dokonce realita jde ještě dále - existuje skupina molekul "střední velikosti" které se dají dostatečně dobře vyšetřovat jak lacino - tak i draze. Jelikož Brusel zakázal jakoukoliv "domácí" přípravu reagencií - na jaké vyšetřovací metody jsme tím pádem odkázáni ? A ještě více - pokud nějakou chorobu můžeme diagnostikovat pomocí malých molekul za kačky stejně jako pomocí velkých molekul - za tisíce - nad kterou variantou farmafirmy zuřivě bádají ? A kterou se snaží potlačit ?
Takže byla doba, kdy jsem pokaždé přečetl čerstvé číslo "Clinical chemistry" a pak jsem hořce poznamenal, kdyby se dala cukrem očkovat myš ( tedy připravit protilátka proti glukóze ) budeme i cukr vyšetřovat imunochemicky ( za tísíce ). Což mě inspirovalo ke dnešnímu zamyšlení na téma - proč jsou technické novinky konstruovány tak jak jsou. Do jaké míry je to nikoliv k efektivitě, ale k tomu aby se mohly stát rýžovištěm na prachy, nebo ještě hůře - rýžovištěm na vládní dotace a granty ? Obecně řečeno - kolik dobrých nápadů se vůbec nedostane na veřejnost, protože už v zárodku je jasné, že nemají ten správný "dotační potenciál" ?

Příklady z minulých článků : osobní automobilová doprava - hnaná benzínem - se bez problémů uživí. Hnaná dieselovým motorem - už vede k žebronění firem o dotace protože dieselový pohon je "technologicky náročný" a vývoj dieselových motorů do malých aut se bez dotací nevyplatí. Nemluvě o dotování nafty ( v podobě nižší spotřební daně ) a o Babišovském přidávání "biosložky" do ní. Elektromobily - to teprve bude - "vládní výstavba" nabijecích stanic, dotace na elektromobil, dotace na solár, který jej nabíjí. Vodíková auta ? Jediná oblast, kde se vodíkový pohon prosadil je sovětskou a americkou vládou dotovaná raketová technika !!

Každému majiteli elektromobilu může být jedno, že chudá babina, chodící pěšky, pláče nad účtenkou za elektřinu, kterou dotuje provoz jeho luxusního miláčka. Je otázka do jaké míry je taková situace morální dilema, které by (ne)mělo být jedno státu, ale to teď neřešme. Z čistě matematického hlediska bych si dovolil upozornit, že preferování "dotovaných řešení" má v sobě aspekt pozitivní zpětné vazby známé též jako "bludný kruh", který se nám v budoucnosti může pěkně vymstít. Pokud totiž budeme rozvíjet pouze technologie, které nelze provozovat bez státní dotace - bude se zvyšovat finanční tlak na staré technologie, které umí vydělat bez dotace. Přitom paradoxně "staré technologie" budou dále zastarávat, protože na ně - kvůli jejich ziskovosti - nebude upřena pozornost, až jednou dojde k nedovratnému. Zastarání takové technologie za práh použitelnosti. V tomto okamžiku bude stát čelit prudkému výpadku zisků z nedotované části ekonomiky.

HMM - vlastně jsem nic tak moc převratného nevymyslel - celý problém je jenom technologická verze dnešního "sociálního státu" - který taky motivuje lidi k opouštění těch zaměstnání, kde práce produkuje užitečné věci, za které jsou jiní lidé ochotni platit a naopak preferuje ta zaměstnání ( nebo ne-zaměstnání ) kde vaše práce zvyšuje tlak na "povinnost" státu takovou ne-práci dotovat.

Navzdory veškerému pesimismu možná nebude tak zle. Autoři "žebrajících technologií" totiž nemají motivaci se svým vynálezem "dobýt svět". Pokud prodáváte se ziskem - můžete zvyšovat obrat dokud lidi kupujou. Pokud "prodáváte" s dotací vyplatí se prodat jehom tolik, kolik vašemu "sponzorovi" stačí peněz na dotace. Proto dotované technologie jsou - jako v biochemii - omezené na jednu firmu, zabetonované patenty, příliš se nešířící. To, že se firmy o "žebrající technologie" nerady dělí je jenom částečnou útěchou. Veřejností nedobrovolně financované blbosti tak sice brzdí samy sebe, ale stále je tu "náklad uniklé příležitosti": firmy zaujaté vymýšlením věcí, pro "grantové agentůůry" nemají energii na vymýšlení věcí, které by byly ziskové i bez nich a mohly celý stát včetně "grantových agentur" daněmi živit.

S tím pravděpodobně souvisí i ten fakt, že posledních 50 let jsou na technologické špici ( téměř ) nedotované Spojené státy ( mají motivaci své - ziskové - nápady šířit světem ) - zatímco Evropa - navzdory ( kvůli ?? ) formální "podpoře inovací", komisím, gantům dotacím, regulacím, "akčním plánům" a "vzdělanostní společnosti" je technologický úhor, kde nevzniklo ( téměř ) nic nového, co by tu nebylo minimálně od II. světové války - vychvalovaný německý průmysl v to počítaje.

Metoda extrémního konformismu.

14. února 2017 v 5:57 | Petr |  Filosofování
Můra paní ministryně Marxová-Leninová pracuje na rozvrácení společnosti ještě do voleb - alimenty bude platit stát - rodina je když kdokoliv šuká kohokoliv, koho vyhodí z práce - je za půl roku žebrák, kdo tam nikdy nenastoupí ( jako celé vedení ČSSD + 3/4 Romské komunity ) má zajišteny nadprůměrné příjmy od státu atd. Proto jsem se vážně zamyslel "jak by se to mělo dělat" a vymyslel jsem následující :

Jak by měl vypadat stát, proti kterému bych neměl žádné větší námitky ?
  1. Legislativa, která neuráží zdravý rozum ani "dobré mravy"
  2. Legislativa, kterou v hrubých rysech obsáhne každý občan. Tedy né 5 000 stran Euro-vyhlášky o prodeji zelí.
  3. "Orgány sátu" které umí a chtějí vynutit striktní a spravedlivé dodržování této legislativy. Tedy pro Andreje Babiše, ČSSD a jejich sponzory, Antifa-feťáky, mně i vás - platí stejná pravidla.
  4. Stát, který se nesmolí do každé blbosti. Tedy né EET ani 5 000 stran vyhlášky o prodeji zelí.
  5. Stát, který nedusí lidi - tedy né žádné "punkové pekařky" které pečou cukroví ilegálně, neboť inspekce soukromých kuchyní by neuživily "kontrolóry z 99 úřadů" a tudíž pečení k veřejnému prodeji je v soukromé kuchyni zakázáno.
Když jsme u toho posledního bodu - ve starých zlatých dobách jezdilo do špitálu průměrně 60 kontrol za 52 týdnů roku. Nyní už se "kontrolní úředníci" domlouvají a jezdí v četách čítajících 20-30 osob pronajatým aubotusem, protože u špitálu ani není místo pro parkování tolika "služebních vozidel" Přesto audit našel až 700 miliónů neoprávněně vydaných peněz - z nichž většina vznikla bez zločinného pozadí, čistě kvůli úchylnosti legislativy, ale jisté procento jsou neoddiskutovatelné zlodějiny. Jaká tedy je "kvalita" práce takových kontrolórů ?

OK tedy stát dle bodu 1-5 by mně osobně vyhovoval, ale jednak není jisté, že by vyhovoval všem ostatním a navíc pokud bychom ( ve šťastné halucinaci ) k takovém státu začali směřovat - neznamenalo by to, že ty stovky tisíc kontrolórů, kteří mají v obskurní vyhlášce "svůj paragraf", jehož nesmlouvavou kontolou působí hrůzu ( a škodu ) prostému lidu, by jen tak zmizely. U těch bychom museli osoba po osobě, "ouřad po ouřadu" rozhodovat koho nechat a koho poslat z Prahy do průmyslu. Je tedy zjevné, že kromě mnou propagované odvahy prohlásit "Tohle dělat nebudeme", bylo by vhodné mít i nějaké veřejně známé rozhodovací kritérium jak zjistit "co tedy dělat budeme".

Ještě než se pustíme do teoretizování - jeden anti-příklad - jak vypadá společnost, kde nejsou kritéria, co dělat budeme a co ne - a to je dnešek. Představte si ty ubohé matky samoživitelky. Nechají se zbouchnout a chlap jim uteče, pak se těžce protloukají životem. Ony i děcko tím trpí. Nemá jim stát pomoci ? Určitě ano. A kolik jim má pomoci ? Hodně když jsou to takové chudačky.... A výsledek - nejenom, že se lidi "neženou do ženění" a nemají tolik dětí, kolik by hravě zvládli, protože žijí v nejistotě, neb partner(ka) dneska je a zítra není, ale dokonce páry které žijí nesezdané pospolu se tváří jakože "ženská má trvalé bydliště u maminky", aby před úřady vypadala jako "zbouchnutá opuštěná" a dosáhla tak na dávky, na které spořádaně žijící - ženatí / vdané - nemají nárok. Je tedy podpora svobodných matek "v souladu s dobrými mravy" nebo ne ? A je to v zájmu udržitelnosti státu ? Nebylo by lepší, kdyby stát bouchnul do stolu a řekl "dávky platíme až po předložení oddacího listu" ?
Stejné je to ve všem ostatním, co se dneska složitě řeší - Rómové, hendikepovaní všeho druhu , homosexuální sňatky a adopce, Barnevernet atd. Vždy jsou aktivisti křičící "ještě ještě" až dojde k absurditě, kdy ( často jen virtuálně ) "hendikepovaná" menšina má větší práva, než většina, která systém společnosti udržuje v chodu.

Jaká je tedy moje představa ? Když už máme státní správu zaplevelenou sociolóógy a sociálními pracovníky, kteří se tváří jako věda, ačkoliv nejsou - dejme těmto lidem práci která bude "k věci" tedy definovat "typického Čecha" ve smyslu toho z jakých osob má Česká republika největší užitek. Tato skupina by potom ve VNITROSTÁTNÍM právu měla mít to, čemu se v MEZINÁRODNÍM právu říká "doložka nejvyšších výhod" - stát by se zavázal, že nikomu neposkytně větší práva, prachy ani úlevy, než těm lidem, které si sám pro svůj provoz definuje jako ty nejužitečnější.

Je vám jasné, že celý proces by měl nejméně dvě etapy. Nejprve bychom definovali "typického Čecha" sociologickým výzkumem. Samozřejmě že je těžké určit na absolutní stupnici kdo je "nejužitečnější" ale dají se docela spolehlivě udělat stovky a stovky drobnýh studií z koho má stát větší užítek : Z "dětných" nebo z "bezdětných", ze svobodných nebo ženatých, z pracujících, nebo z dávky beroucích. Z podnikatelů, nebo ze zaměstnanců ?
Druhá etapa by samozřejmě byla ta, že pokud by například stát zjistil, že nesezdaní se v signifikantním procentu neberou, jen aby dosáhli na dávky - dávky pro ně by snížil, nebo by v rámci "doložky nejvyšších výhod" stejnou sumu těchto dávek musel platit i sezdaným. Naopak pokud by nějaká minorita chtěla práva navíc z titulu svého hendikepu - stát by měl "míru" kolik práv ( nebo peněz ) jim dát, aby nepřešvihl předem známý limit.

Tím by stát nejenom tlačil na ten způsob chování, který je "společensky udržitelný" ve smyslu teorie her. Navíc by sociologickou "hňahňačku" kdy humanistí "bádají" a nic z toho není rozdělil na řadu drobnějších a smysluplnějších úkolů typu má stát vice užitku z manželství muž+žena, muž+muž nebo žena+žena ? A navíc každá menšina a aktivisti za ni křičící by mohla předem odhadnout jaké jsou šance na prosazení jejich požadavků, což by patrně velice vyčistilo diskusi o společenských problémech.

Nastává obvyklý odstavec proč tohleto nikdy nebude. Jednak samozřejmě platí že "účinná řešení jsou politicky nepředstavitelná" a potom bychom se asi s "nejvyššími výhodami" dostali brzy do xenofóbních, rasisitických, nacistických a fašistických vod typu : Je správné platit sociální dávky za ne-práci ? Pokud ano - jaká je vlastně hodnota volného času, který ne-prací vzniká ? Neměly by se dávky o tuto hodnotu snížit ? Atd.

Nicméně nakonec je vhodné ještě rozebrat proč by stát měl až cynicky trvat na kritériu užitečnosti a taky na kritériu dlouhodobé udržitelnosti společenských pravidel. Ačkoliv to anarchisti z a2larmu označují "volání po vládě pevné ruky" - stát bychom neměli příliš oslabovat - jednak se bližíme k okamžiku, kdy právo šaríja střetne se s právem na "teplý sňatek" a pohled do historie naznačuje pravděpodobného vítěze. Poražený pak bude vděčný za ochranu státem, který měří všem stejně. Navíc je tu druhý aspekt. Zhroutí-li se lokální státní moc - co nám zbyde z mezinárodních struktur ? Bude to více než blábolící Euro-úřednictvo a 5 000 stran směrnice o prodeji zelí ?

Strach z absolutních čísel ?

7. února 2017 v 5:34 | Petr |  Filosofování
Nerad se pořád vracím ke článkům, které zpochybňují vodíková a dokonce i elektrická auta, ale je pozoruhodné, že pokud nad věcmi přemýšlíte ( ráno na hajzlíku ) napadají vás další a další nečekané souvislosti. Třeba tato - když se řekne "auto na vodík" - automobilky si představí spalovací motor který místo benzínu vstřikuje do válce vodík. Strana zelených nebo nějaký Eko-úředník si však spíše představí nějakou hogo-fogo technologii - třeba něco jako vodíkový palivový čánek, který zásbuje proudem měnič, ten pohání elektromotory vodíkového elektromobilu. Jelikož spalovací motor ( patrně i ten vodíkový ) má účinnost kolem 35% a elektromotor má účinnost kolem 95% nevyrovná tento systém "energeticky řídký" kapalný ( nebo nedej bože jenom stlačený ) vodík ?

Ergo je třeba najít jaká je energetická účinnost vodíkového palivového článku - a opravdu někde v hulbinách stránek amerického "ministerstva energetiky" najdete PDF kde se dočtete, že účinnost vodíkových palivových článků je 40-60% tedy vodíkový elektromobil by se v "dojezdu na litr paliva" mohl tak-tak vyrovnat nelepšímu vozu na světě - Dacii Logan MCV zvané "rumunský zemědělec". Neberte to však jako odvolání mého tvrzení, že vodíková auta jsou praktický a ekonomický nesmysl, protože to nijak nemění tu hrůzu zacházení s nádržemi hluboce zmraženého kapalného vodíku.

Už u data o vodíkových palivových článcích, jsou zastřena podivnou ekologicko-propagandistickou mlhou - jakože se dočtete, že některé články mají účinnost až 85%, ale podrobným zkoumáním zjistíte, že to je tzv. "kogenerace" tedy že za užitečnou energii považují i teplo generované článkem, které je podle II. termodynamického zákona vlastně odpad, protože to vám autem nepohne. Touto logikou vzato má palivový článek, spalovací motor i všechny ostatní stroje jakéhokoliv typu v dokonale tepelně izolované místnosti účinnost 100%, protože zákon zachování energie zatím nebyl Bruselem reformován.

Pak samozřejmě nastane úvaha č. 2 psal jsem že JAKÝKOLIV kapalný uhlovodík má více vodíku ( i více energie ) než kapalný vodík - třeba takový methanol. Není budoucnost automobilismu taková, že methanolový palivový článek dává energii měniči, který napájí motor ? To by bylo elegantní auto na KAPALNÉ PALIVO ! Opravdu rád bych se k této variantě nějak vyjádřil, ale nemohu, protože jsem nikde nenašel zmínku "na plnou hubu" o účinnosti methnanolového palivového článku. Podle zmínek o palivových článcích, které vyrábí třeba Toshiba jako "powerbanky" k nabíjení notebooků se dá usoudit že účinnost takovéto powerbanky by měla mezi 15-30% ( podle toho jaké napětí článků autor uvažuje ale nezmiňuje ) - což je trochu divné když ve stejném článku je obecná zmínka, že účinnost methanolového palivového článku je skromných 20%.
Jak vidíte, tak jsem při svém bádání dokonce objevil obrázek, který krásně demostruje nesmyslnost vodíkového auta, pokud vodík vyrábíme elektrolýzou z "ekologické elektřiny", ale průkazný údaj o účinnosti palivových článků nikde. Zato jsem našel opravdu záplavu informací typu výzkumný tým A za prachy od eko-agentury B vylepšil účinnost palivového článku o C procent. Ba dokonce bych mohl vytvořit nějaký prostorový graf kde parametr C by byl funkcí A a B.

OK nechme palivové články ležet - totéž se však týká propagandisticky oblíbeného "globálního oteplování". Hledal jsem údaj kolik CO2 vyprodukuje evropská osobní automobilová doprava. Prošel jsem desítky stran s jásavými ( nebo dramatickými ) prezentacemi a nakonec jsem kompilací nekolika nepříliš důvěryhodných zdrojů došel k odhadu že doprava obecně ( včetně letadel, lodí, vlaků, kamiónů atd... ) vyprodukuje kolem 14% evropského CO2 a z jiných zdrojů jsme zase našel ( stejně nedůvěryhodné ) náznaky, že osobáky se na tom podílí 45% ERGO 0,14 * 0,45 = 6,3% což jsem taky napsal do textu.

Tento fenomén - nemožnosti dobrat se "otevřených informací" - je tak pozoruhodný, že si asi zaslouží zamyšlení. Představte si slovní úlohu : pan Wong v profincii Fu zbohatl o 30% zatímco Bill Gates zbohatl o 0,1% komu přibylo na kontě více peněz ? Tedy Bill Gates má majetek kolem 80 miliard ergo mu přibylo asi 80 miliónů dolarů ale pan Wong ? Je to chudý zemědělec, nebo je to miliardář - komunistický vládce provincie Fu ? ERGO úloha nemá řešení a taková informace je blábol - ne-informace, která díky obtížné ověřitelnosti i zpochybnitelnosti je typická ne-lež dnešní doby. "Mediálním specialistům" však taková informace připadá jako dostatečná a žvástů tohoto typu je plná televize, noviny a internet.

Vysvětlení tohoto fenomenu je mnoho tak se pokusím si zaspekulovat
  1. Humanitně ne-vzdělaní redaktoři si myslí že informace typu něčeho je o 3% více - při neznámém základu ( co je tedy 100% ) má nějakou hodnotu ?
  2. Redaktoři vědí že je to žvást, ale nutnost produkovat nepřetržitý "proud zpráv" je nutí takové blbosti pouštět do světa ?
  3. Chlácholení veřejnosti - jakože objasněnost zločinů stoupla o 30% - což v absolutních číslech stále může být nula-nula nic.
  4. Vědomá lež / propaganda ?
Napadá vás další vysvětlení ?
Mně tedy ano a to "Salámová technika" fabiánského socialismu - řekneme rozvodovost stoupla o 5% místo abychom řekli "už tředina děcek nezná svého tatu". V každém případě to asi bude kombinace všeobecného blbismu, číselného anaflabetismu, a propagandistické snahy ještě na poslední chvíli, vybudovat "lepší svět", než to Euro-papalášům zarazí realisti typu Hoffera a Le Penové. To je obzvlášť nebezpečná polívčička, Patrně horší než dnes tolik potíraná "ruská propaganda". V každém případě nedostatek solidní informace v absolutním měřítku nebude úplně čerstvá věc, protože už Karel Čapek se rozčiloval nad relativismem a zbytečnými superlativy když psal : "Dobrý je lepší než nejlepší" !!!

Elektromobily nebudou ???

31. ledna 2017 v 5:00 | Petr |  Příroda
Minule jsem psal, že automobilkami stále omílaná "vodíková auta" jsou nesmysl. Nikoliv fyzikální, ale ekonomický, protože vodík je extrémně lehký atom, tudíž se jako plyn velice obtížně stlačuje / zkapalňuje a i v kapalné formě je energeticky chudý - navzdory tomu, že se kvůli vysoké teplotě hoření a vysoké pohyblivosti lehké molekuly spalin ( vody ) používá jako to nejvýkonnější raketové palivo.

Tragédie vodíkového auta je tedy tato - litr kapalného vodíku paradoxně obsahuje méně vodíku ( a tím méně energie ) než litr jakéhokoliv jiného kapalného paliva - ať už mluvíme o zkapalněnlých plynech ( methan až buthan, zemní plyn ), nebo o látkách, které jsou kapalné za atmosférického tlaku a pokojové teploty ( benzín, nafta, řepkový olej, sádlo, máslo, methanol až buthanol ). Doufám, že moji čtenářové nemají s touto úvahou žádný problém a prostě to berou jako fyzikální realitu.

Pak je tady ale jiná věc, kterou jsem minule nakousl a kterou musím dnes probrat na plnou hubu. Dovolil bych si tedy přednést dva "drzé výroky"
  1. Akumulátory nebudou NIKDY energeticky srovnatelné s kapalnými palivy.
  2. Akumulátory o vysoké energetické hustotě ( Li-Ion a spol ) budou VŽDY ( poněkud ) nebezpečné - o to více čím budou mít vyšší kapacitu v menším objemu hmoty akumulátoru
Ani jedno ani druhé není můj názor, ale je to fyzikální fakt daný tím jak příroda funguje, což se pokusím vysvětlit.

Ad 1. Nevýkonné akumulátory

Mohl bych klidně napsat, že důvod je v tom, že štěpení kovalentních vazeb ( při hoření uhlovodíků ) je o dva řády energeticky bohatší než oxidačně redukční reakce které drží elektrony v akumulátorech a tím bych mohl skončit, ale to by asi čtenářům bylo málo, proto je nutné probrat věc poněkud podrobněji.

Paradoxně spalování benzínu ( vodíku, nafty, uhlí, buthanolu, řepkového oleje, dřeva, PET flašek, milenčiny paruky.... ) je z chemického hlediska daleko podobnější chemii baterie, než by si Euro-blbouni mohli myslet. Obojí jsou oxidačně - redukční reakce. V případě hoření benzínu se jedná o jednosměrnou oxidaci uhlovodíkového skeletu molekul vzdušným kyslíkem, který přijímá odštěpené elektrony za vzniku CO2 a H2O. U baterií se jedná o vratnou oxidaci "nějaké sloučeniny" - odnětím elektronů ze záporné elektrody, které pak procházejí elektrickým obvodem a skončí redukcí materiálu kladné elektrody. Naopak nabíjení je "redukce" materiálu záporné elektrody a oxidace kladné elektrody elektrony z nabíječky.

Tím se dostáváme k jádru pudla - v "olověnce" se mění PbO2 na PbSO4 a zpět, přitom se přesouvají 2 elektrony. Přitom PbSO4molekulovou hmotnost 303 ( = 303 protonů a neutronů neboli gramů na mol ). Hrubě zjednodušeně to znamená že do kila aktivní hmoty elektrod se vejde maximálně 2 elektrony * 1000 gramů / 303 gramů na mol = 6,6 molů elektronů. Když spálíme nějaký ulovodík - pro jednoduchost vezměmě třeba methan - CH4, který má molekulovou hmotnost 16 na 2x H2O + CO2 - vymění si svá místa celkem 4 elektronové páry. Což znamená že do kila paliva se vejde 8 * 1000 / 16 = 500 mol elektronů. Hrubě nepřesně je rozdíl "energetické hustoty" 500 : 6,6 neboli 75 : 1 ve prospěch methanu. Pro hnidopichy a inženýry bych ještě jmenovitě uvedl tři hrubá zjednodušení, kterých jsem se dopustil :
  1. PbSO4 netvorí 100% váhy olověnky, ale jenom nepatrnou frakci "aktivní vrstvy" na povrchu olověné elektrody.
  2. Přesun elektronu v methanu vede k většímu uvolnění energie než přesun elektronu v PbSO4. Důvodem je to, že přesun elektronu z nekonečna ( = z druhého atomu ) do blízkosti jader malých atomů ( uhlíku, vodíku, kyslíku ) je energeticky mnohem bohatší než přesuny elektronů někde na vzdálené periferii obrovského elektronového obalu olova.
  3. Nezapomeňme na to, že elektrony z akumulátoru jsou dále využity elektromotorem téměř na 100% zatímco energie přesunutých elektronů v methnanu je proplýtvána tepelným ( = spalovacím ) motorem, který má účinnost jen kolem 35%
Teď jsem původně chtěl napsat - proto nepřepočítávejte moly elektronů z příkladu na reálnou kapacitu, ale zkusme to. Náboj 1 molu elektronů je dán Faradayovou konstantou a je to přibližně 27 Ampér-hodin takže naše virtuální olověnka s kilem "aktivní hmoty" by měla kapacitu 177 ampérhodin - to není úplně nereálná kapacita pro olověný akumulátor, který při 6 takových článcích v sérii váží 50 kilo. Neboli aktivní hmota je kolem 10% celkové váhy ne ?

Nicméně i přes hrubá zjednodušení na obou stranách - základní řádový rozdíl zůstává - spalováním uhlovodíků kyslíkem uvolní se na kilo aktivní hmoty asi 100x více energie než při vybíjení akumulátoru. Jasné ?

Šťouralové se jistě ptají "a co Li-Ionka" - tím se dostáváme k

Ad 2. Nebezpečné akumulátory

Pokud chtěli konstruktéři akumulátorů zlepšit účinnost a "hmotnostní hustotu" energie v akumulátoru museli něco dělat s velikou molekulovou hmotností olova a jeho solí. Takže teď je vám jistě jasné proč vývoj šel směrem k "lehkým kovům" cestou Olovo -> NiCd -> NiMH -> Li-Ion. Olovo má 82 protonů a molekulovou hmotnost 272. Lithium má 3 protony a molekulovou hmotnost 6,9. Touto úvahou - pokud budeme ( hrubě nepřesně ) předpokládat, olovo při hmotnosti 272 g/mol ( 303 u celého síranu ) zadržuje 2 elektrony zatímco Lithium s hmotností 7 zadržuje 1 elektron. Li-Ion akumulátory by teoreticky měly být 20x kapacitnější než "Olověnka" a měly by se svou energetickou hustotou blížít spalování kapalných uhlovodíků ne ?
Bohužel ne - olovo můžete o vánocíh roztavit a lít do vody. Lithium - to by byl jiný bengál. Lithium na vzduchu prudce reaguje s kyslíkem za vzniku Li2O a s vodou stejně prudce ( explozivně ) reaguje za vzniku LiOH. Proto vás se Samsungem Galaxy Note 7 ani nepustí do letadla a problémy s hořícími lithiovými baterkami u různých zařízení jsou na denním pořádku. Proto máme tuto volbu: buď bude baterka energeticky vysoce efektivní, tím budou sloučeniny v ní potenciálně nestabilní a nebezpečné, třeba chlorečnan lithný, LiClO3, který bouchá ještě ochotněji než jeho draselný bratranec používaný v ohňostrojích, nebo bude v baterce nějaká bezpečná sůl typu LiFePO4, která ale má molekulovou hmotnost 155 - čímž se blíží k PbS04 z olověných akumulátorů.

Tedy zopakujeme na plnou hubu, co bylo naznačeno : čím více se molekulová hmotnost "nějaké molekuly", která drží elektrony v baterce blíží molekulové hmotnosti hořících uhlovodíků - tím více se i průběh vybíjení a nabíjení takového akumulátoru chemicky blíží hoření - se všemi výhodami a riziky z toho vyplývajícími !

Teoreticky ještě lepší než Lithiové akumulátory by byly vodíkové články, ale to bychom se dostali téměř tam, kam jsme se dostat nechtěli s vodíkovým motorem. Problém tedy není v "technických detailech" ale v principu. Pokud chcete do nějaké hmoty uložit spoustu energie, tak aby se zase dala snadno uvolnit - musíte počítat s tím, že tato energie se může snadno uvolnit i jindy než chce uživatel = výbuch + požár ! Což mě vede k odkazu na věšteckou scénu z filmu Terminátor 3 - která to vysvětluje naprosto lapidárně a fyzikálně správně. Štouralové budou namítat že Arnold tam předvádí nějaký futuristický "fůzní článek" - Kubáč ovšem namítá, že mnoho energie stěsnané v malém prostoru je "granát" bez ohledu na fyzikálně-chemickou podstatu uložení této energie. I péro v autíčku na klíček vám při přetažení může vystřelit oko. Proto berte za fakt, že riziko výbuchů vysokokapacitních baterií už nikdy neklesne a budeme rádi, když poroste pomaleji než jejich kapacita. Nebo jiným pohledem - dnes jsou akumulátory minimálně 20x energeticky "řidší" než kapalná paliva, přesto už jsou poněkud nebezpečné. Až se jim v energetické hustotě vyrovnají, což umožní "pohodlnou" konstrukci elektromobilu bez kompromisů - budou "nehody" s nimi vypadat téměř jako video s Terminátorem.

Mimochodem chybí obvyklé srovnání jaké baterky používá matička příroda - její elektronový přenašeč se jmenuje FAD - "flavin-adenin-dinukleotid". Přenáší 2 elektrony, syntezuje se z riboflavinu ( vitaminu B2 ) a váží ......... 785 g/mol - skoro 3x těžší než síran olovnatý v olověnce - zase se inženýři ( chemici ? ) mohou poplácat po ramenou, že jsou lepší - až na to, že celá molekula je jenom z COHN - uhlíku, kyslíku, vodíku a dusíku ( žádné jedovaté olovo a výbušné lithium ). Navíc je tato molekula totálně bezpečná ( 4 miliardy let bez výbuchu ) a navíc slouží skutečně jenom jako přenašeč elektronů - nikoliv jako jejich sklad.

Je to totálně jasné ?

Aby to nevypadalo, že jen tak planě teoretizuju - na závěr "public announcement" : kdo mě první sveze v kapalným vodíkem hnané Dacii - s tím budu chlastat 7 dní a 7 nocí na můj účet !!! Vodíkový pohon v této ultra-konzumí značce pro vidláky chudé jak kostelní myš je totiž nepochybným důkazem, že jsem se mýlil, a že vodík je prakticky použitelný k pohonu vozidel !

Dostal jsem nějaké maily s dotazy k "chemii v automobilismu", proto výjimečně nechávám diskusi povolenou - avšak moderovanou, aby čtenářové mohli napsat poznámku k věci !
( Jsem na cestách komentáře schválím a zodpovím večer. )

Poznámka při druhém čtení - Li-Ion technologie je velmi vágní marketingový pojem - baterie od různých výrobců, nebo z různých sérií stejného výrobce mohou obsahovat různé soli. Tím se riziko, že baterka vám "při nehodě" spálí střechu nad hlavou dramaticky liší kus od kusu !! Proto výjimečně doporučuju nekupovat laciné no-name ( nebo padělky ) v čínském e-shopu, ale držet se solidních výrobců a prodejců.

Donald Trump a poslední křeče demokracie.

24. ledna 2017 v 5:32 | Petr |  Svět okolo
Pokud v nějaké realitě žijete po několik generací - ani vám nepřijde, že vše kolem vás je jenom kratičká jiskra na časové ose historie. My žijeme ( zatím a částečně ) ve svobodě a demokracii, takže nikomu nepřijde, že za celou historii lidstva se demokracie vyskytla jenom tříkrát a nikdy nevydržela déle než 286 let. Proto se hluboce omlouvám čtenářům, kteří čekají na filipiku proti ekologickým ( vodíkovým a elektro ) automobilům, že jsem již napsaný článek posunul o týden, protože jsem byl emocionálně přemožen silou okamžiku : Pravděpodobně jsme zažili na dlouho poslední moment, kdy "prostý lid měl dovoleno projevit svoji vůli", což se projevilo tím, že si Američani zvolili prezidenta Donalda Trumpa.

Tedy naopak : představte si, že startujete volební kampaň a jste v kůží oponentky Hillary Clintonové. Na vaší straně je drtivá většina americké Demokratické strany, nezanedbatelná ( téměř ) poloviční frakce americké Republikánské strany, všechny televizní stanice, noviny, časopisy, všechny veřejné osobnosti, herci, univerzitní profesoři, profesionální feministky, profesionální černoši. Představte si, že vás sponzoruje Evropská unie, Něměcko, Norsko, Saudsko-arabský ropný emirát, drtivá většina megakorporací, všechny lidsko-právní nadace, excentričtí miliardáři jako je George Soros atd.... Pak nastanou volby, ve kterých navzdory této masivní podpoře prohrajete. Kdo potom může za vaši porážku ? Ruští hackeři, kteří na příkaz samotného Putina kuli digitální pikle, až se prezidentem stal Donald Trump. Jasné ? Je to tak ??

Je zjevné, že je to jinak. Spojené státy mají stále nezanedbatelnou frakci tvrdohlavých vidláků se sedláckou mentalitou, kteří vidí kolem sebe, že realita je jiná než tvrdí lesbické žurnalistky se třemi univerzitami. Nicméně podporovatelé Hillary Clintonové svým počtem, majetkem a silou budí hrůzu. Velmi stručně by se dali shrnout jako ÚPLNĚ VŠICHNI, KTEŘÍ MAJÍ MOC, nebo si to alespoň myslí. Obecně vzato to nejsou lidé, kteří by byli zvyklí prohrávat, nebo dokonce se někomu podřídit kvůli věci tak zanedbatelné, jako jsou ústavní zvyklosti v USA.
Myslíte si, že jsem paranoik ? Že začnu o židovském ( marťanském, zednářském ...? ) spiknutí ? Vůbec. Naopak překvapivé zvolení outsidera podtrhlo pod mnohými paranoiky židli ( a nejen pod nimi ;-) ). Možná to bylo to, o čem mluví Anton Vanko : "Když zraníš Boha do krve - lidé se jej přestanou bát a zničí ho". Třeba tohle může být krvácející ranka na tváři příznivců "pokroku" jdoucího za každou cenu do hořkého konce.

Daleko pravděpodobější je, že realita bude méně optimistická : Odpor, který stojí proti Trumpově politice je obrovský - prakticky nepřekonatelný. Vezměme jenom jeden bod z jeho programu, o kterém mluví už od 90. let : přesun výroby do Asie. Většina firem vyrábí za centy v rozvojovém světě, prodává za dolary v USA a daně (ne)platí na Panenských ostrovech. To je gigantický penězovod z amerických kapes na konta megakorporací a čínských komunistických bossů. Najednou se vyskytne jedinec, který zcela správně říká " takhe to dělat nebudeme" a chce šrajtofli zaklapnout. Jak taková snaha může skončit ? Křikem o "nepříteli globální ekonomiky" ?? Atentátem ???

ERGO z věcí, o kterých mluvil hlasem zdravého rozumu v předvolební kampani - neprosadí nic. Kromě toho že neprosadí ( téměř ) žádný posun proti současnému vyhnívání západních demokracií, bude celé jeho prezidentování poznamenáno intrikami, nenávistnými kampaněmi, násilnými protesty placených profesionálních aktivistů, zatýkáním, slzným plynem a zásahy Národní Gardy. Připravme se už dnes na to, že mezi zprávami o atentátech v muslimské Evropě bude i spousta záběrů americké policie tahající po zemi rozzuřené černošky.

Vítezství Donalda Trumpa totiž není zásadní náprava kursu civilizace - je to jen poslední kousnutí bílé myši zahnané do kouta. Titíž realističtí vidláci, kteří jej dnes volili na konci ( zcela pragmaticky ) shrnou jeho prezidentování : "mnoho sliboval, nic nesplnil, přinesl neklid". A příští prezident už bude poslušným pejskem dnešních sponzorů Hillary Clintonové, který nás dovede ke šťastnému kalífátu, kde dávky od státu berou všichni, kteří se nestačili znelíbit a facebookové obrázky roztomilých koťátek schvaluje náboženská policie.

Další články