Vězňovo dilema a prohraná bitva s baktériemi.

29. května 2012 v 4:48 | Petr |  Příroda
Jenom abych zchladil přehnané optimisty tak si probereme situaci s tuberou. Tu způsobuje Mycobacterium tuberculosis a po více než půl století antituberkulózní léčby jsme dosáhli tohoto rozvrstvení antibiotické rezistence:
  • MTR - multi drug resistant mycobacterium je odolné proti základním antibiotikům (antituberkulotikům)
  • ETR - extensive drug resistant - je odolné proto všem základním a alespoň 2 antituberkulotikům druhé řady.
  • TDR - totally drug resistant - neznáme lék který by toto mycobacterium zabil a pacienta vyléčil
Zejména ta poslední varianta je baktérie budoucnosti, která nás vrátí do dob kdy tuberáci leželi v sanatoriích, pojídali sádlo a žloutek s cukrem a dělal se jim pneumothorax každý týden (ve splasklé plíci splasknou i tuberkulózní kaverny a mohou se zhojit). V souvislosti s tím bych rád poblahopřál české státní správě, která se chová jako optimistický idiot a plánuje ukončit očkování proti tuberkulóze, protože přece vakcína způsobuje těžké reakce u dětí a tubera přece u nás prakticky není. Stejně můžeme probírat bacil po bacilu, až na výjimky je rezistence proti antibiotikům problém všude.

Takže čím toje že baktériím stačilo 50 let k dosažení naprosté odolnosti proti našim antibiootikům. Ačkoliv to katolíci neslyší rádi je to evoluce v praxi. Náboženským příměrem vzato - při angíně zvládne baktérie vyprodukovat až 70 generací potomstva za jediný den a to je tolik generací, kolik nás dělí od Ježíše Krista ;-). Při tak obrovské rychlosti množení se občas vyskytnou mutace, které umožní baktérii přežít a další podávání antibiotik už tento odolný kmen jenom posiluje, protože zničí jeho konkurenci.

V ideálním světě by stačilo podávat antibiotika v takové dávce a kombinaci, aby bylo zajištěno, že jejich úder bude drtivý a žádný odolný mutant se ani nevytvoří, neboť jeho předkové zhynou. V reálném světě nikdy nevíme jaká přesně je citlivost dané bakterie na antibiotika, a navíc panuje zlozvyk podávat antibiotika "naslepo" tedy ani když si nejsme jisti, jestli budou účinná. Podáme - li antibiotika naslepo třeba při viróze (proti virům antibiotika nefungují) je pravděpodobnost, že některá z neškodných bakterií se pod tlakem léčby stane odlnou a když pak nakazí dalšího člověka je na problém zaděláno.
Podobně vznikly i rezistentní kmeny tubery - které jsou specialita rozvojového světa - HIV pozitivní afričan se nakazil tuberkulózou, dostal léky, které se berou i déle než půl roku, ale až se mu za pár dní ulevilo s užíváním přestal.

Pro4 jsou tedu doktoři tak nezodpovědní a dávají antibiotika pacientům, kteří je buď nebudou užívat řádně, nebo není jisté zda baktérie po nich zhyne? Tím vlastně doktoři pěstují antibiotickou rezistenci. A pokud si rozebereme všechny 4 možnosti zjistíme, že věc se má takto.

\Bakterie citliváBakterie necitlivá
Antibiotikum podáno
Pacient vyléčen
Rezistence nevznikla 0 bodů
Infekce se nešíří
Pacient nevyléčen
Rezistence vznikla 3 body
Infekce se šíří
Antibiotikum nepodáno
Pacient nevyléčen
Rezistence nevznikla 2 body
Infekce se šíří
Pacient nevyléčen
Rezistence nevznikla 2 body
Infekce se šíří

Jak jistě vidíte vždy jsem bodoval rizika - a podání antibiotik naslepo má součet rizik jen 3 body, zatímco nepodání antibiotik vůbec má riziko 4 body. Takže pokud si nejsme jisti jestli baktérie je citlivá nebo ne (a to si nejsme nikdy) je z matematického hlediska lepší dát antibiotika naslepo, přestože z hlediska společnosti je to jediný mechanismus jak antibiotická rezistence vzniká.

Můj rozbor je z matematické kategorie tzv. her s nenulovým součtem a to bohužel záporným - pokud všichni postupují ze svého hlediska optimálně neodvratně vznikne celková ztráta. Problém pěkně ilustruje tzv. vězňovo dilema - každý ze dvou vězňů si může vybrat jestli bude vypovídat a zradí druhého, nebo ne. Soudce podle toho určí trest podle následující tabulky

\Bob mlčíBob mluví
Adam mlčí
Oba dostanou 2 rokyBob Osvobozen Adam dostane 10 let
Adam mluvíAdam osvobozen Bob dostane 10 letOba dostanou 5 let

Z hlediska každého vězně je lepší vypovídat a v nejhorším dostat 5 let než nevypovídat a dostat 10 let, přestože, pokud by oba nevypovídali byl by výsledek pro oba nejlepší.

Když se na celý problém podíváme z hlediska rozporu prospěchu paciena a prospěchu společnosti je celá věc ještě zajímavější Z hlediska pacienta má doktor dát antibiotika vždy, z hlediska společnosti však nemá dát antibiotika nikdy.
Abych nebyl v úloze Profesora Johna z mého minulého příspěvku musím poznamenat, že realita je "někde uprostřed" a že rozvoj antibiotické rezistence nás z "čistě matematického" hlediska nakonec zbaví nepříjemného dilematu, protože nepodání žádných, nebo podání neúčinných antibiotik je vlastně jedno - až na peníze, které by se daly investovat do jiné účinné léčby, kdybychom věděli která to je ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama