Poznámky k Francii

2. července 2013 v 4:57 | Petr |  Svět okolo
Informovanější možná tuší, že jsem se vrátil z dovolené alias "svatební cesty" do Provence. Tuto dovolenou zařazuju do té nejvyšší třídy mé klasifikace tj. "dovolená, která změní život". Ne proto, že bychom se cestou topili v luxusu, nebo že by Marušku roztrhali žraloci a mám zase klid na roboty. Ale jsou prostě dovolené, které vám dají jiný pohled na svět a to samo o sobě mírně změní vaši dosavadní existenci.

1. Velikost

Ačkoliv je Ukrajina skoro stejně velká jako Francie, když tam jedete - vůbec nemáte pocit velkého státu. To je proto, že na Ukrajině jsou jenom dvě společenské vrstvy - Vláda / mafie, se kterou je striktně doproučeno se nikdy nesetkat, a potom chudáci, kteří se protloukají životem se samohonkou a sandály od Vietnamce - ty naopak potkáváte naprosto všude. Ukrajinská města jsou bez výjimky všechna stejně rozbitá, bronzový Lenin je ukradený, nebo potlučený, záchody turecké, špinavé. Všechno jak přes kopírák - tak jaký pocit velkého státu ?

Ve Francii naopak jsem měl pocit, který jsem naposledy měl v Brazílii - velmi složité rozvrstvení společnosti - od nepochybných miliardářů co v nenápadném (ale zjevně drahém) oblečku lezou z jachty do kasína - po propité bezdomovce "ostravského typu". Napříč sociálním rozvrstvením jde rasová příslušnost. Francouzi jsou už dneska všech barev a tvarů (jako Brazilci) - od zcela bílých - po nepochybné a pravé 100% afričany s kořeny nekde severovýchodně od Timbuktu.

Tím vzniká opravdový propletenec vztahů a společenských mechanismů, na který našinec jen čumí jako kráva.

2. Prachy

Za svůj život jsem měl tu čest navštívit tato "snobská letoviska" : Sankt Moritz, Davos, Monako, Cannes a Saint-Tropez. Mým pohledem tato městečka, bez ohledu na to, jestli to jsou snobská střediska zimní, nebo letní - podobají se jako vejce vejci. Neskutečné ceny, luxusní hotýlky, milion prodejen "značnového zboží" - idylka.

Abych pravdu řekl - mně se ta idylka moc nelíbí - protože prachy v daném místě až příliš lákají lidi, kteří tyto prachy chtějí vydělat, často podivnými způsoby a výsledkem je, že člověk po určité době získá neodvratný pocit, že se pohybuje v kulisách nějakého šíleného divadelního kusu. Ruch, hluk, milion aut a motorek. Magor v Lamborghini vás málem přejede, jiný magor na strašlivě ječícím otlučeném skůtru jezdí po zadním kole a pak za to žebrá euro. Krasavice, o kterých nevíte jestli jsou to "holky pocivé", prostitutky, nebo "něco mezi" - se věší na seladony - prostě horečka hnaná nadbytkem peněz na malém prostoru.
Asi bych si to moc neuvědomil, ale čerstvá návštěva Saint-Tropez - mě jistým způsobem dorazila - atmosféra středu městečka je naprosto destruovaná nekonečným "shopping parkem bez střechy", pomatení turisti - místo hradu z 12. století - fotí falešnou četnickou stanici z filmů s Funésem, a ani na hajzlíku nenajdete klid, protože veřejné záchodky fungují zároveň jako butik !!!
Jelikož jsem chudý - nic mi do toho není - ale prostě mi vrtá hlavou, jestli bych se nakonec nestyděl utrácet své prachy takto, i kdybych je měl ???

3. Češi

Zdá se, že cestovatelského sebevědomí máme na rozdávání - každý už přece jel Pendolínem do Prahy a nakonec se probil Sherwoodským lesem a z Wilsoňáku zase přijel domů, takže každý je vlastně cestovatel - světoběžník, znalec poměrů - brouk Pytlík je jeho bratranec, jenom se to o něm zatím neví....

Náš zájezd měl být "semi-VIP" akce - vedená přímo majitelem cestovky. Ten si těsně před odjezdem pořezal ruku a našel za sebe velmi slabou náhradu - paní průvodkyni, která nás nejistým hláskem zmatěně vedla. K tomu si patrně občas dala štamrpličku, takže povaha jistých starších dam - Maruškou nazvaných "jedubaby" - dostala plnou příležitost se uplatnit.
Skutečně jsem zatím nezažil, aby metr za zády nešťastné průvodkyně - tyto dámy hlasitě vykřikovaly : "šmarjá Bóžo - zase je namol vožralá...."

Tím se nastavil bludný kruh - oč byly jedubaby jedovatější o to byla průvodkyně nejistější a štamrpliček na kuráž asi bylo více. V Monaku situace vyvrcholila tím, že se na ulici zhroutila a byla převezena do místní nemocnice....
Pak už šly věci klasickým způsobem: Když bylo potřeba opravdu něco zařídít - "zkušené harcovnice", co na Porquerollu neuměly ani vystoupit z lodě - byly najednou tiché, jako pěna a jenom šeptem poštěkávaly: "Tak dělejte už někdo něco !"

4. Problémy

Celou cestu mě fascinovali francouzští bezdomovci, kteří jsou pestří jako Francie sama. Kupodivu menšina jsou alkoholické trosky ostravského typu. Spíš jsme viděli lidi slušně oblečené, často i střízlivé - výjimkou nebyl mladík s perfektním spacákem a plným baťochem dalšího outdoorového vybavení. Úplně šokující byli borci, kteří i s troškou nábytku tábořili na hrázi přístavu v Nice a zrovna, když jsem šel kolem, se převlíkali do pracovního...
Dojmy, že tohle jsou lidi, kteří ztratili práci, párkrát nezpaplatili nájem a teď jsou, i se zbytky bývalého života, na ulici - byly silné a nutící k zamyšlení, nad otázkou, jestli si v Evropě vůbec umíme vydělat na současnou životní úroveň.

Kdoví, jestli na tom Francie není mnohem hůře než jejich politici připouštějí a kdoví, jestli se tahle obrovská zem netopí v problémech.
Pokud se v problémech topí - my v Česku bychom se z toho měli opatrně radovat, protože velké státy mají velké problémy, na které musí najít velká řešení. Navíc Francouzi vynalezli základní mechanismy novodobé politiky - revoluci, revoluční teror, levici a pravici, justiční vraždy, lidská práva, demokracii.... Takže jakékoliv řešení svých problémů vynaleznou bude - už z titulu jejich velikosti a historie - automaticky správné, zatímco jakékoliv řešení stejného problému bychom vynalezli my - bylo by z titulu naší ne-velikosti a nezkušenosti automaticky špatné. Proto bych přál Francouzům, aby našli cestu a nám bych přál, abychom se z jejich cesty uměli poučit k našemu prospěchu.

5. Frýdek-Místek

Jsem doma. Lidi na ulicích jsou nasraní. Alkoholik Zeman divoce řádí. Chodníky ve Frýdku jsou rozbité, bývalá měststá rada je částečně ve vazbě a částečně v blázinci a ve schránce mám zpravodaj současné městské rady, s články typu "to přece nevadí".

Nyní je opravdu snadné začít s dietou, protože po francouzském řetězci obchodů pro chudé "Casino" se mi v Němci vedeném domácím Kauflandu - zvedl žaludek a dále nakupovat nešlo.
Mimochodem našimi německými hypermarkety prodávané značky - třeba jogurty ZOTT jsme ve Francii viděli také - na jediném místě - v obchůdku v Marseille - nadepsaném "Discount 30-50%" - ve čtvrti, kde jsme s Maruškou byli jediné dvě bílé osoby.

Třeba bychom čas, než Francouzi objeví náplast na veliké problémy, mohli začít řešit některé naše - menší - nebo to alespoň zkusit ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 2. července 2013 v 6:47

Zrovna minulý týden jsem velmi pobavil dva Japonce vtipem o francouzském tanku.Pokud ho neznáte, tak vězte že má 1x rychlost dopředu a 5x dozadu. Proč, to už je pointa vtipu.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama