Kdo dostane vaše srdce ? ( Nebo ledviny ? )

24. září 2013 v 5:11 | Petr |  Příroda
Měl jsem jednou na oddělení babinu, která měla tak těžkou mrtvici, že podle CT mozku ji odumřela prakticky celá levá mozková polokoule. Jestli si pamatujete z "Neurověd" tam někde nad levým okem sídlí naše vědomí a osobnost takže pro mně byla babina prakticky už mrtvá - byla ve stavu zvaném "apalický syndrom" kdy mozková kůra je už mrtvá ale všechna nižší nervová centra udržující "základní tělesný hardware" ještě dokonale fungují.

Příbuzenstvo kolem mně kroužilo, jako vosy a kladlo milion dotazů typu "proč babička tak hluboce spí", "kdy se babička vzbudí". Tak jsem začal pomalu a opatrně vysvětlovat, že babička už se nevzbudí, protože "vzbudit se" znamená aktivovat tu část mozku, která se u ní už změnila v odumřelou masu postupně odklízenou bílými krvinkami.
Výsledek se samožrejmě dostavil "Vy nám lžete !" "My přece jasně vidíme, že babička jenom spí." "Vy ji nechcete léčit a chcete ji nechat umřít ! ". A sepsali stížnost, že pes kost by ode mně nevzal.

Na druhé straně když moje mamá odešla s mým druhým (třetím ??) nevlastním tatínkem do USA - protože neměla místní licenci pro lékařskou praxi - dělala chvíli ošetřovatelku na velmi zvláštní klinice - plné bohatých mrtvol na dýchacích přístrojích. V Texasu, kde to bylo, totiž platí klasické "kovboj je živ, dokud srdce bije". Tedy ta zvláštní klinika byla plná lidí z hlediska evropské legislativy dávno mrtvých, ovšem udržovaných ve stavu "smrti mozku" protože dokud dýchají a srdce bije alespoň na přístrojích - jsou stále dle zákona živí a špitál dostává prachy ze zdravotní pojistky, manželka / vdova dostává výnosy z akcií, nemusí se vypořádávat dědictví k ropné firmě ani k ranči SouthFork - Sue Ellen, Bobby i JR jsou dokonale spokojení....
Tím se dostáváme k zajímavé otázce definice smrti, která je velmi mnohovrstevnatá od hnijící mrtvoly v lesíku po "babičku, co jenom spí". Problém s definicemi smrti je, že ať si pobožní myslí co chtějí, v případě smrti se nejjasněji projeví že člověk = mozková kůra. Můžeme si o tom myslet cokoliv, můžeme spekulovat, jestli mozková kůra je "všechno co máme" nebo je to jenom "komunikační interface" s duší, duchem, pánembohem, vyšším jsoucnem - atd... Prostě jak odumře kůra - už si s chlapy v hospodě nepokecáte a basta....

Z tohoto hlediska je zajímavá otázka smrti mozku a nabídky orgánů pro transplantace. Když vám mozek vyteče hledím motocyklistické přilby - ledviny, játra, srdce, plíce a kdoví co ještě stále fungují.
Z tohoto hlediska je ještě zajímavější, že eticky a psychologicky složitou transplantaci srdce provedl jako první Christian Barnard, který, ač se o tom moc nemluví, byl občan Jihoafrické republiky. První transplantace proběhla právě tam v Kapském městě. Důvod nebyl v tom, že JAR byla nějaká medicínská špička, ale spíše v tom, že jedimě v jížní Africe byly v té době dosti "volné mravy" a dohled všemožných církví dosti slabý, na to, aby místní kardiochirurg (Barnard) přišel ke kolegům na sousední oddělení a prohlásil (o "dárci") - tenhle chlap je už stějně mrvej - vyřízneme mu srdce a našijeme je támhle tomu chlápkovi ....

Abyste nežili v hrůže, že půjdete na "slepák" a skončíte jako vykuchaná mrtvola, protože u nás jsou v poslední době "ještě volnější mravy" než v JAR v roce 1967 - Christian Barnard byl velmi eticky na výši, a zavedl pravidla platná dodnes - o smrti a darování orgánů rozhoduje nezávislá komise - jiných doktorů než ti kteří budou provádět odběr i transplantaci orgánu. Známky smrti mozku musí být nevývratné atd. Nicméně i tak - v Polsku by Barnarda farář pokáral v neděli v kostele - a bylo by po transplantacích.

A když už jsme u těch motorkářů - právní systémy států se dělí na dvě odlišné skupiny - státy s "předpokládaným nesouhlasem" kde se předpokládá, že byste za živa nesouhlasili s darováním svých orgánů. A pak samozřemě státy s "předpokládaným souhlasem" - kam patří i Česká republika, kde se předpokládá, že každý za živa souhlasí s darováním svých orgánů, pokud mu, po smrti mozku, jsou už k ničemu.
Zdánlivě se zá, že ve státech s předpokládaným nesouhlasem se vůbec netransplantuje - nikoliv - je to sice strašně složité ale za svého života můžete sepsat prohlášení, že po smrti darujete své orgány. Stejně tak u nás můžete sepsat prohlášení, že si darování nepřejete.
Mimochodem jsem docela rád, že u nás se předpokládá souhlas, protože si nedovedu představit jak "zamlžený mozek" s Kawasaki - sepisuje u notáře prohlášení -"až se při předjíždění ve 200 na hrbolaté okresce zabiju - dejte mé ledviny potřebným"

Na závěr dva sugestivní dotazy:
1. Přemýšleli jste někdy nad tím, že díky předpokládanému souhlasu vás zdravotnictví může "rozebrat na orgány" ?
2. Dovedete si představit jak jsou na tom čekatelé na transplantaci v již zmiňovaném Texasu ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dalík Dalík | 24. září 2013 v 23:09

Bohužel však u nás neplatí předpokládaný souhlas nechat se rozřezat "jen tak", pro srandu mediků. Takže prej medici nemaj do čeho řezat.

2 Josef Josef | 25. března 2016 v 17:49

Jen tak mimochodem. Když se motorkář rozpleskne ve dvoustovce o náklaďák, nebo jen tak, již není co darovat snad kromě zlata ze zubů.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama