"Ne" tohle dělat nebudeme !

3. prosince 2013 v 5:38 | Petr |  Filosofování
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů je "Nepřítel před branami", protože líčí realisticky Sovětskou obranu Stalingradu. Jedna puška je na dva vojáky, takže polovina vojska jde do útoku neozrojená a má si opatřit zbraň od mrtvoly na bojišti. Vpředu dokonale opevněný a vyzbrojený Wermacht a SS s kulomety, za zády agenti NKVD se samopaly střílejí vlastní vojáky - opozdilce, považované za zrádce SSSR. Předčasným vrcholem filmu je příjezd Nikity Chruščova, který je povolán, protože obrana Stalingradu skomírá. Dosavadnímu veliteli operace dá pistoli s jedinou kulkou - Chruščov odejde z místnosti - zazní rána. Chruščov se ptá shromážděných nižších velitelů - "Co navrhujete k řešení zoufalé sitace na frontě ?" Z řady vstoupí mladý oficír a prohlásí - "postřílíme i generálovy děti".....

Dnes se tedy budeme bavi o "proaktivních" idiotech v korporátní sféře a o katastrofálním nedostatku slova "NE" v našem světe.
Tedy "Proaktivní" je pojem, ze kterého mi jde mráz po zádech, ale v principu je to neškodná záležitost, která znamená něco jako "předvídavý" tedy "proaktivní" je člověk, který reaguje na věci ještě dříve než se stanou, místo aby byl "ve vleku událostí".
Jenomže nic není tak jednoduché neboli - "ďábel se skrývá v detailech". Tedy můj bývalý šéf byl super - proaktivní, protože byl tak vzdělaný a inteligentní, že předvídal - a velmi přesně - v letech a desetiletích, tam kde my jsme předvídali jenom ve dnech a týdnech. Právě proto, že viděl léta dopředu mohl nutné změny realizovat tak nenápadně, že mnohých jsme si sotva všimli.

Představme si ovšem situaci z jiného soudku - jste někde blízko dna kariérní pyramidy v megakorporaci. O předmětu činnosti megakorporace víte prdlajs. Vaše schopnost předvídat je kvůli tomu nulová, ale od svých šéfů, které chcete na jejich místech co nejdříve vystřídat, neustále slyšíte - "musíš být proaktivní". Aby byla situace ještě horší v "bázi pyramidy" s vámi sedí celé patro manažírků, kteří jsou na tom jako vy - mladí, nezkušení, (hyper) ambiciózní.

Co budete dělat ? Budete sedět a jako Buddha Mlčenlivý, sbírat intenzivně informace a učit se, abyste věděl "vo co go" ? Jak vaši šéfové rozeznají, kdo sedí jako Buddha, protože se připravuje být proaktivní, a kdo sedí jako Buddha, protože "na to nemá" ?
Takže klidnou prací se nikam nedostanete, proto je tu druhá možnost - na konci porady se šéf formálně ptá "má ještě nekdo nějaký návrh ?" a vy vyskočíte a vykřiknete: "postřílíme i generálovy děti". Je to sice k ničemu, ale alespoň vás bylo slyšet.
Teď vzniká otázka - pomůže to nebo ne ? Jelikož stále platí "zákon klesajícího marginálního užitku" - návrhy na změny přednesené v začátcích existence megakorporace - před 60 lety - měly výrazný zlepšující vliv, po 30 letech byly změny stále alespoň neutrální, ale od jisté doby je 99,99% změn k hošímu. Do které kategorie tedy dle prosté pravděpodobnosti spadá váš návrh ?

Vzhledem k předchozímu odstavci by právě v tomto okamžiku měl váš nadřízený bez mrknutí oka a s úsměvem prohlásit "děkuji, ale NE, tohle dělat nebudeme". Problém pyramidy v megakorporaci je že on je jenom o jedno "nepatrné" patro nad vámi a taky má své ambice a taky musí svým šéfům předvést, že je "dostatečně proaktivní". A co teprve, kdyby se jeho "proaktivní" šéfové dozvěděli, že je "méně proaktivní" než jeho mladí podřízení. Takže nadšené prohlásí - sláva - rozeberme tento nápad podrobněji - a výsledek se dostaví - generálovy děti jsou zastřeleny....

Aby věc byla ještě horší - můj šéf, který viděl destítky let dopředu, mohl celý rok sedět jako Buddha Mlčenlivý a jednou ročně - 3.ledna na ranní poradě prohlásil - "letos se budeme ubírat tímto směrem ..." Pokud jste v situaci, že vidíte dopředu jen týden nebo měsíc - musíte své "erupce proaktivity" předvádět daleko častěji. To má vedlejší efekt v tom, že nutných změn je více a tudíž toho pokaženého je ještě více.
Aby věc byla úplně nejhorší - vámi a vašimi kolegy realizované změny mají negativní účinky, které místo odvolání těchto změn - což by byla známka selhání "proaktivity" musíte zahnat dalšími změnami, které mají zase další negativní účinky. Pokud totiž pronesete prosté - "promiňte spletl jsem se" ostatní po vás začnou žádat abyste ze svého omylu "proaktivně" vyvodil závěry - a šel od válu.

Takže jak je v dnešní moderní době zvykem - "proaktivně řízené" megakorporace se vyznačují tím, že se zmítají v chaosu neustálých reforem, které probíhají zmateně, nesynchronizovaně v náhodných směrech a celkově připomínají Brownův pohyb prachu na hladině vody. Taková megakorporace má tendenci nakonec jít ke dnu. Pak jsou špatně řízené megakorporace, kde se toto neděje a přesto tyto firmy mají tendencí jít ke dnu. A pak jsou "dobře řízené" firmy, které poznáte pole toho, že se toho neděje moc, ale něco přece jenom ano, a navíc smyslu každé změny (téměř) ihned rozumíte.

Aby byla situace zcela katastrofální - "proaktivní" vysocí manažeři, když zjistí že megakorporace zmítaná neustálými reformami má tendenci jít ke dnu - začnou přemýšlet jak tomu "poraktivně" zabránit. A víte k čemu (většinou) dojdou - "je třeba být ještě proaktivnější". V jejich podání má pojem "proaktivnější" dvě formy. Formu "extenzivní" kdy najmou další patro "proaktivních" mladých manažírků, nebo formu "intenzivní" kdy dosavadní manažírky je třeba dolačit k tomu aby jejich "erupce proaktivity" neprobíhaly ve dnech a týdnech, ale nehlépe v hodinách a minutách. Tím jsou "bludné kruhy pozitivní zpětné vazby" uzavřeny a osud megakorporace je zpečetěn.

Kolega pesimista D-fens mylně předpokládá, že tyto procesy jsou způsobeny zlobou a charakterovými vadami konkrétních jedinců a jejich hromadný výskyt v megakorporaci nazývá "zazmrdování". Velice bych s nim nesouhlasil - tyto procesy jsou neodvratné jako jednoduchá fyzika - tlak plynu nebo šíření tepla - avšak jejich následky mohou být hrozivé, přestože každý chtěl jenom "ukojit" své kariérní ambice.

Na druhé straně otec moderního managementu Frederick Winslow Taylor prolašoval - "i změna k horšímu přechodně zvýší pracovní výkon". Když jsem já býval šéfem tak jsem ve shodě s ním a s Josefem Švejkem prohlašoval "I zmatené rozkazy vás dovedou do první linie". Takže možná hudruju a přitom ty věci do sebe nádherně zapadají. Díky "diminishing marginal utility" nelze dělat změny k lepšímu, proto místo nich děláme spoustu drobných změn k horšímu, které mají přechodný pozitivní efekt. Ale i s tím moje "bájesloví" počítá, protože můj druhý nejoblíbenější citát ze Švejka zní "Co císařpán činí - dobře činí".

Na třetí straně nelze nepoznamenat, že mnohého bychom byli ušetřeni a mnoho sil a peněz by se dalo investovat do něčeho užitečného, kdyby se v dnešní společnosti alespoň občas místo "proaktivních idiotů" vyskytl opravdový šéf, který by řekl, "Promyslel jsem to, ale NE - tohle dělat nebudeme..." Jenomže to se nestane, protože takový člověk by byl ihned napadán, že je "pasivní", nebo (nadávka moderní doby) - "reaktivní", nebo "konzervativní" a hlavně že je málo "proaktivní". Proto slovo "NE" považuju za nejíce chybějící komoditu současnosti - vzácnější než Diamanty, Zlato, Plutonium, nebo Helium-3.

Poznámka při druhém čtení : Vzhledem k tomu, že mám mladou ženu a vysokou hypotéku - rád bych čtenáře svého blogu, kteří vyrábějí "zpravodajské svodky" pro mé zaměstnavatele - upozornil "Vaše organizace jsem tím nemyslel" - čistě jenom "pro případ nedorozumění".
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kolemjdoucí kolemjdoucí | 3. prosince 2013 v 9:40

Pěkné čtení :) Chyběla už jen zmínka o dobrovolně povinném teambuildingu, ale kdo čte Dfense... však víte :D

2 Karel Karel | 3. prosince 2013 v 20:43

Solidně výstižný článek, naštěstí u nás až tolik proaktivních lidí nemáme a z těch co tam jsou si děláme srandu, obvykle je to pěkně sere :-)

3 Radovan K. Radovan K. | E-mail | 3. prosince 2013 v 21:07

Výborně a chytře napsáno!

4 Dalík Dalík | 4. prosince 2013 v 10:48

Dfens je portál pro naprosté idioty.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama