Leden 2014

Proč jsou LC oscilátory naprosto k ničemu !

30. ledna 2014 v 5:39 | Petr |  Elektro
Tento polemický článek navazuje na poslední vidláky, protože ale nechci do jinak spíše vzdělávacího seriálu vnášet příliš ohnivé diskuse - píšu tento blog jaksi mimo.

V dávných dobách elektroniky se svět dělil na analogový a digitánlní - digitální svět to bylo ZX spectrum jedoucí na 3,5 MHz a další počítače - když už někde byla digitální frekvence 66 MHz - tak to byla tak závratná frekvence až redaktoři časopisu BYTE kdysi v roce 1993 psali, že pro nové Pentium na 66 MHz nebudou Číňani na Taiwanu ani umět vyrobit motherboard.
Analogový svět se dělil na Audio (do 20 KHz) a VF svět (v megahertzích). S tím bylo spojeno i jasné rozdělení "tvaru" signálu tedy digitální svět měl (snahu o) pravoúhlé pulsy a analogový svět měl (snahu o) sinusovky. Tím bylo dáno, že do digitální techniky patří RC oscilátory alias multivibrátory s pravoúhlým výstupem a do analogové techniky patří LC oscilátory se sinusovkou.

Pak se stala ta věc, že analogový svět - prakticky zanikl - pokud neuvažujeme o nějakém analogovém frontendu před AD převodníkem a analogovém "backendu" za DA převodníkem - tak analogová elektronika už neexistuje místo ní jsou digitální signálové procesory, spínané mixéry ze CMOS hradel, DDS alias direct digital synthesis - místo oscilátorů - a kde je prostor pro nějaký Colpitts nebo Clapp ? Spínané mixéry do toho vnesly opravdu zásadní změnu, protože k demodulování signálu na 100 MHZ dneska potřebujete hodiny 400 MHz (čtyřnásobek kvůli generování kvadraturního signálu) ale ne 400 MHz sinus, ale 400 MHz pravoúhlého signálu !!!.

Takže s LC oscilátory je ámen, protože už tolik nejsou potřeba, ale navíc i kdyby to byl zásadní prvek, na kterém stojí elektronika LC oscilátory se nevyrovnají multivibrátorům alias RC oscilátorům. Takže dejme si vzoreček pro frekvenci LC oscilátoru, který je známý Thompsonův vzorec
A teď vzoreček pro frekvenci RC oscilátoru.
Vidíte ten rozdíl ? Nebudeme teď ulpívat na nepodsatnostech jakože v jednom vzorečku je 2*PI a ve druhém záhadný koeficient K (který se mění podle hystereze oscilátoru) co je podstatné, že ladící prvky LC oscilátoru jsou pod odmocninou a u RC oscilátoru ne. Tedy pokud byste teoreticky měli ladící kondenzátor s poměrem největší a nejmenší kapacity 1: 10 tak u RC oscilátoru to znamená přeladitelnost 1: 10 zatímco u LC oscilátoru to je jenom odmocnina z 10 tedy 1: 3,16. Proto je celý internet plný článků akademiků o "ring oscillatorech" přeladitelných od 60 MHz do 6 GHz (zcela realistický rozsah).

Navíc u RC oscilátorů si můžete vybrat jestli budete regulovat C (varikapem) nebo R (pomocí proudových zdrojů) a to podle toho kde je výhodnější poměr užitečná / mrtvá kapacita, indukčnost, nebo odpor.
To je natolik zajímavé, že si to zaslouží podrobnější rozbor - tedy bězný užitečný odpor v RC oscilátorech jsou stovky ohmů až kiloohmy zatímco parazitní odpor jsou miliohmy - tedy poměr 1: 10 000 nejméně. U indukčnosti - běžně používané indukčnosti jsou stovky nanoHenry až mikroHenry - zatímco parazitní indukčnosti jsou jednotky nanoHenry - tedy poměr 1:1000. Zatímco kapacita - u Colpittsova oscilátoru - jsme rádi když poměr parazitní a užitečná kapacita je 1:10 ale při vysokých frekvencích to častěji bývá 1:3 až 1:1. To znamená, že daleko nejlepší je regulovat odpor, méně výhodné je regulovat indukčnost (kterou ale neumíme řídit elektronicky) a zdaleka nejhorší je - jako v LC oscilátorech - řídit kapacitu.
Tento nepoměr vede tak daleko, že moderní oscilátory typu "Ring oscilátorů" z CMOS hradel vlastně ani žádné kondenzátory nemají jako "C komponenta" RC oscilátoru jim slouží jen parazitní kapacity uvnitř čipu.

To vše vede k jedinému - LC oscilátory jsou špatně přeladitelné a díky parazitním parametrům - tedy hlavně kapacitě - jsou plné "černé magie" a navíc - ó hrůzo - obsahují cívku. JEště štěstí, že dneska už skoro každý signál si CMOS spínaný mixérem "zmixujeme" na nízkou frekvenci, kde jej digitalizujeme do procesoru a se zbytkem si musí poradit software. Signál pro mixér pak generujeme pomoci DPLL - digitálního fázového závěsu, postaveném na porovnávání frekvence vysoce přeladitelného RC oscilátoru a frekvenčního normálu s krystalem....

Smůla - opět se projevuje Kubáčovské "historie elektroniky je historií boje proti cívkám". Tímto jsem LC oscilátor definitivně probral a zavrhl a zbývá už jenom pravidelná a oblítená rada pro blondýny - máte už jarní outfit s "erotickým aspektem" ? Nemáte ? Myslíte že se chlap chytí jen tak na vaše "dobré srdce" ?

Sociální dávky a řetězec neporozumění.

28. ledna 2014 v 5:37 | Petr |  Filosofování
U starších lidí jsem měl často pocit, že rozumí jenom "té svojí" době a nové věci už je míjejí. Když v současností čtu noviny - začínám mít stejný pocit sám ze sebe. Nejstrašnější, je, že "má doba", které rozumím bylo mé mládí za pozdního bolševismu kdy existoval "paragraf o příživnictví", který zajistil, že pouliční ometáci seděli v kriminále a navíc fungovalo relativně poctivé rozpočtové financování zdravotnictví, které připustilo jen zanedbatelné rozkrádání. Abych si situaci ujasnil, píšu tento příspěvek, který bude naplněn otazníky více než odpověďmi.

1. Nečasova vláda chtěla zavést povinnost lidí na podpoře v nezaměstnanosi pracovat. Lépe řečeno formálně se dostavit na nějaké "veřejně prospěšné práce". Pořád si myslím, že to byl omyl, neboť nárok na podporu v nezaměstanosti je jen pár měsíců po propuštění z práce. Ale třeba jsem to nepochopil, třeba Nečas jako tzv. "pravice" měl na mysli Thatcherovské "sociální dávky musí mít charakter žebroty".

2. To zavětřili aktivisti z levice a okamžitě Nečastou inicicativu "udali" Ústavnímu soudu, který vynesl svůj legendární výrok že podpora v nezaměstanosti má charakter pojistného plnění ze sociálního pojištění a jeho výplata nesmí být podmiňována "nucenými" pracemi. Tím se bohužel tato kapitola v česku na dlouho - velmi dlouho uzavřela, přitom pobírači podpor v nezaměstanosti - jsou opravdu z práce vyhození chudáci, zatímco náš "drahý sociální stát" tlačí bota úplně jinde.

3. Slovácí se pustili do téhož, ale poučeni českým debaklem - se zcela jiným právním výkladem. Slováci tvrdí, že nuceni pracovat budou pobírači "Dávky v hmotné nouzi" - což, podle jejich výkladu, je dávka, která je vyplácena těm, kteří všechhy ostatní dávky vycházející ze "sociálního pojištění" již vyčerpali. A ano - asi je to pravda - "dávky v hmotné nouzi" jsou opravdu mnohem blíže Thatcherovské "žebračence" než podpora v nezaměstnanosti. Moderní stát je vyplácí, jenom aby nenechal nikoho hladovět. Takže přeji Slovákům úspěšný souboj s jejich aktivisty a jejich ústavním soudem, ve kterém mají dle mého názoru mnohem lepší šanci.


4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zakázal používat Ministerstvu práce a sociálních věcí software od firmy Fujitsu. Toto je věc zcela nesrozumitelná a zcela mimo mé chápání, ale po velmi dlouhém přemýšlení jsem to pochopil takto - Drábek a jeho pohrobci tento systém zavedli pomocí (bez pomoci ?) výběrových řízení, která měla nějaké "chybky", pak systém nějakou dobu pracoval a úředníci si na něj zvykli, pak UOHS nakázal z moci úřední systém ze dne na den vypnout a vznikl průser. Chápete to taky tak ? Jenom doufám, že počítačový systém v Temelíně, Dukovanech, chemických fabrikách, rozvodnách, letištích, přehradách nebo na železnici je z tohoto hlediska OK. Nerad bych se dožil příjezdu "úředníka z Prahy" do elektrárny, který by byl následován vypnutím počítačů a atomovým hřibem nad krajinou....

5. Vypnutím software of Fujitsu byla prý dotčena nejvíce výplata "dávek v hmotné nouzi". Takže ti nejchudší jsou ještě chudší. Problém je v tom, že taxikáři si stěžují, že od doby co systém hapruje "nejsou v noci žádná rita". A navíc kolegové z interen hlásí prudký pokles počtu opilých na "nočních ambulancích". I my v laboratořích máme od nového roku celkem klid. Jak je to tedy možné - jak je možné, že problémy ve výplatě dávek "těm nejchudším", kteří dle Slovenské definice - "již všechny možnosti vyčerpali" - se projeví v úpadku taxi-provozu za chlastem a fetem na Stodolní a zpět ?

Prostě tomu nerozumím a informace z různých zdrojů se mi vůbec nespojují dohromady. Skoro to vypadá že úředníci škrtem pera odpojí pro stát vitální počítačový systém, následkem čehož "ti nejchudší" už nemají ani na taxi a chlast. Nebylo by potom lepší - minimálně ze zdravotního hlediska - ten systém znovu nerozjíždět ? A když já sám taky nemám - ani na taxi - ani na chlast - ani na fet - znamená to. že jsem ještě chudší než pobírači "dávek v hmotné nouzi" ? Nevyplývá z toho i pro mně "nějaký nárok" na nějakou dávku ? Fakt nevím ?
Prostě zlatý "paragraf o příživnictví" který definoval věci jednoduše a jasně.

Poznámka při druhém čtení : nedávno, cestou do práce, mladá kočena vykřikovala na celý autobus, jak dokonale "vydrbali se systémem" - ona - pracující v Telefonica O2 - si nahlásila trvalé bydliště "zpět k mamínce" čímž se z jejího nezaměstaného partnera stal "nezaopatřený" pobírač "podpory v hmotné nouzi", "příspěvku na bydlení" , "příspěvku na ošacení", "příspěvku na živobytí" a kdoví čeho ještě, takže jestli máte pocit že cigáni jsou v oblasti sociálních dávek hlavním problémem - tak vás musím uklidnit, že s postupujícím "rozvojem sociálního státu" nejsou. Mimochodem - jsem zvědavý, co s tím udělá budoucí paní ministryně - doposud jen žvanění schopná - paní "Marxová - Engelsová - Leninová - Tominová" ?

Chemie pro šílence 4. Polyamid

26. ledna 2014 v 6:16 | Petr |  Chemie pro šílence
Předpokládám, že už jsem se kdysi chlubil, že současnou manželku jsem "uchvátil" tím, že jsem denodenně psal na nástěnku "molekulu dne" a vydržel jsem to celý rok, proto teď mohu pokračovat jediným možným plastem a to je "nylon" ze kterého bratři anglosassové vyrábějí "nylonky" neboli silon, ze kterého české firmy vyrábějí neméně erotickým aspektem nabité "silonky"
Peptidická vazba
Takže když vezmete nějaký obyčejný uhlovodík a dáte jej do směsi kyseliny dusičné a sírové (tzv nitrační směsi) vznikne vám uhlovodík který má na konci skupinu -NO2 - ta má velký význam ve výbušinách, které probereme v budoucnu. Pokud vzniklou nitrosloučeninu redukujeme vodíkem -NO2 se změní na - NH2 - aminosloučeninu. Její dva vodíky na dusíku reagují s -COOH skupinou organických kyselin za vzniku peptidické vazby. Peptidickou vazbu využívá matička příroda k výrobě bílkovin. Bílkoviny mají běžně i sacharidové řetězce, které vážou vodu a bilkovina pak má vzhled vaječného bílku. Polotekuté bílkoviny jsou ovšem někdy poněkud na obtíž, proto tady máme pár bílkovin, které jsou čisté peptidy bez sacharidů a jsou zcela suché. Nejzhnámější peptid tohoto typu je keratin - známý taky pod přezdívkami "vlasy", "nehty", "kopyta", "srst", "rohy", "nosorohy" a jiné části zvířátek, které mě momentálně nenapadají.

V hmyzí říši jsou ještě zajímavější "suché peptidy". Například pavoučí vlákno a jemu velmi příbuzné zámotky bource morušového známé pod krycím názvem Hedvábí. ty mají tu vlastnost, že se syntezují jako krátké peptidy, které teprve na vzduchu polymerizují v extrémně tenká a extrémně pevná vlákna.
Na přírodní hedvábí měli odedávna monopol Číňani a Japonci, a taky se ho po stovky let snažili udržet - první housenky bource morušového byly do Evropy propašovány ilegálně, stejně jako recept na výrobu porcelánu, střelného prachu a další Čínské technologie (my v současnosti tak chytří nejsme a servírujeme soudruhům know-how na stříbrném tácu).

Dokud se jednalo jenom o textil pro ženské - nic se nedělo, ale k jistému zlomu v polyamidech došlo za války, kdy Japonci prví co udělali, když se dali do holportu s Hitlerem - bylo embargo na padákové hedvábí do USA....
Takže chemici firmy Du Pont dali hlavy dohromady a v roce 1939 vymysleli výrobu Nylonu-66 - známého taky jako poylamid-66. 66 znamená, že spolu reagují 6 uhlíkatý amin a 6 ulíkatá karboxylová kyselina - v našem případě tedy hexamethylendiamin a kyselina adipová.
Polyamid 66
Reakční mechanismus chemickou hantýrkou vypadá nějak takto - vznikají dlouhé řetěžce kde každých 6 uhlíků je peptidická vazba. Zvídavější z vás se ptají proč zrovna 6 uhlíkaté molekuly - nemůžeme vzít jakýkoliv diamin a jakoukoliv dikarboxylovou kyselinu. Odpověď je ano - reagovat to bude, ale kvalita takového plastu bude asi dosti ubohá - v nejlepším to bude viskózní smradlavá "hňahňanina".
Tím že se peptidické skupiny -CO-NH-opakují v přesně stejných intervalech mohou mezi CO a NH sousedních molekul vzniknout tzv. vodíkové můstky, které vytvoří teprve tu správnou peptidickou - síťovitou - strukturu. Podobnost s organickými proteiny je natolik dokonalá, že tento plast vytváří dokonce tzv. beta-strukturu "skládaného listu" známou z organických bílkovin.

Tím měli Američani otázku padákového hedvábí vyřešenou, a taky otázku "nylonek" kterými po válce "uchvátili" hromadu shoppaholiček v Evropě. Traduje se, že slovo NYLON znamená Now You Lousy Old Niponnese. Tedy něco jako A teď vy hnusní staří Japončíci.

Nicméně to bychom nebyli na mém blogu aby to nemělo jisté probémy. Jednak výroba Hexamethylendiaminu není úplně snadná a navíc v rekační směsi musí být hexamethylendiamin i kyselina adipová v absolutně absolutně absolutně přesném poměru 1:1. Proč ? Představte si extrémní případ, že kyseliny adipové je 2x tolik - co se stane - polymerizací vzniknou 18 uhlíkaté "trimery" typu kyselina-amin-kyselina a pak se reakce zastaví. Poněkud delší řetězce vzniknou pokud není poměr takto extrémní, ale stejně pokud nemáte co nejpřesněji 1:1 hrozí, že místo nylonek budete mít zase jen smradlavou hňahňaninu.

Proto němci v IG-Farben - a Dr. Wichterle u Bati vymysleli jiný způsob syntézy - místo dvou složek, které mají každá buď jenom amin, nebo jenom kyselinu dáme do směsi jenom jednu molekulu, která má na jednom konci amin a na druhém konci kyselinu. Tahle molekula opravdu existuje a jmenuje se epsilon-amino-kapronová kyselina a dokonce se píchá krvácejícím pacientům k zastavení krvácení. Její výroba v tunách má ale drobný háček - kyselina má tendenci reagovat s vlastním aminem za vzniku cyklické sloučeniny zvané epsilon-amino-kapro-laktam. To nám kupodivu vůbec nevadí - protože to uděláme tak, že v reakční směsi se kaprolaktam rozkládá a polyamid-6 nám zároveň vzniká - nic se nemusí příliš vážit, protože poměr 1:1 mezi -amino a -karboxy skupinami je zaručen...
Nylon-6
Tím Němci obešli Americké patenty a měli vlastní "Nylon". Nicméně shoppaholičky z celého světa potvrzují, že textil z nylonu 6 není tak kvalitní jako textil z Nylonu 66 - jistě tušíte, že za to může jiná vzájemná orientace CO-NH skupin v sousedních molekulách, která neumožní vznik tak dokonalé síťovité struktury.

O co je Nylon-6 horší na punčochy o to je lepší pro technické užití. Molekula polyamidů se totiž velice podobá polyethylénu, nebo polypropylénu, síťovitá struktura mu dává ještě větší pevnost a houževnatost než má polypropylén. Pevnější jsou jenom krystalická vlákna z UHDPE (ulta high density polyethylen). Na druhou stranu polyethylén a polypropylén jsou více odolné proti vlhkosti (přece jenom polyamid je napodobená bílkovina) a mají lepší vlastnosti z hlediska Infračerveného (radiového) vlnění.
Polyamid má zvláštní vlastnost, že do jeho struktury pronikají syntetické oleje - spolu s houževnatostí tohle z něj dělá ideální materiál pro plastová ozubená kola a kluzná ložiska.

Pokud týče lepení - jistě je vám jasné, že pokud polyamid imituje bílkoviny - bude jej dobře lepit "prostolep" a máte pravdu - kyanoakrylát drží dokonale - s drobným ALE - kyanoakrylát je tvrdý a křehký , zatímco polyamid je i při veliké pevnosti pružný - namáhané spoje mají tendenci se vydrolovat. Druhé ALE - je pronikání olejů do polyamidu - polyamidové součástky jsou často už od výrobce nasyceny oleji aby byly "samomazné" - což lepení kyanoakrylátem kazí. Daleko méně dobře drží epoxidy, které ale paradoxně díky menší křehkosi často poskytují pevnější spoje - v každém případě nutno lepit až po dokonalém odmaštění.
Odmaštěný polyamid se lepí celkem dobře - viz starodávná rada mladých shoppaholiček spočívající v zastavení "utíkajícího oka" na punčoše kapkou laku na nehty ....

Myslím že tato kapitola je už dosti vyčerpávající, proto si dáme už jenom radu robotům pro zničení lidstva - jestli chcete páníčka dokonale svázat opatřete si "paracord" alias nylonovou padákovou šňůru - lepší provázek s vysokou pevností jen tak nenajdete. V principu bych totéž poradi i lidem až budou utíkat před rozzuřenými roboty.

Vidlákovo elektro 68. LC oscilátory 2.

23. ledna 2014 v 5:15 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Kromě schopnosti oscilátorů kmitat je nezbytnou druhou vlastností oscilátoru nechat se přeladit (doladit) na žádoucí frekvenci. Pro frekvenci LC oscilátorů platí notoricky známý Thompsonův vzorec.
Tedy je jasné, že musíme ladit buď změnou kapacity nebo indukčnosti. Pro oba parametry existují mehanicky laditelné kondenzátory a cívky. U cívek se do cívky zašroubovává buď ocel nebo ferit (pro zvýšení indukčnosti) případně měď, mosaz, hliník (pro sníženhí idnukčnosti). Mechanicky laditelný kondenzátor tzv "otočný" kondenzátor jste jistě viděli.
Mezi jedny desky se zasouvají jiné desky a překrývajcíí se plocha určuje kapacitu. Jenomže dneska je "doba tlačítková" takže chceme na displeji mobilu naklikat, které rádio má hrát, takže mechanické ladění je na nic. Nejsem si jist jestli neexistuje nějaká exotická konstrukce elektricky laditelné cívky (poučte mě v diskusi) ale jsem si 100% jist, že existují varikapy - což jsou diody, které se chovají jako kondenzátory.

Dovolím si drobné vysvětlení. Didoda má dva druhy polovodiče - s převahou elektronů - N a s převahou "děr" pro elektrony - P - pokud proud teče od P k N tak se elektrony i díry přitahují k protější elektrodě a dioda je vodivá. Pokud pustíte proud od N k P - elektrony i díry se drží své elektrody a dioda je nevodivá. Mezi oblastí P a N vzniká izolační vrstva, která je tím tlustší čím je napětí na diodě větší. To je to samé jako byste od sebe oddalovali a přibližovali desky kondenzátoru - což vede ke změně kapacity diody. U většiny diod je "parazitní" kapacita nežádoucí - u varikapů ji naopak velice chceme.


Drobným problémem varikapů je, že od doby co vykopli Husáka z Hradu - prostě varikapy nejsou (nebyly moc ani předtím). Proto my vidláci používáme jako varikapy kde co. Víceméně cokoliv, co má P-N přechod - už jsem zkoušel obyčejné diody jako 1N4007, Schottky diody jako 1N5408 nebo BAT42, LED diody, moji milovanou fotodiodu BPW34, Tranzistory - prostě všechno. Abyste měli orientační přehled tak jsem doma vysypal krabičku s "bordelem" a co tam bylo jsem přeměřil z hlediska kapacity. (všechny kapacity jsou v pikoFaradech).
Jenom takové poznámky KA261 je komunistický ekvivalent 1N4148. Varikap - to je opravdový varikap - neznámého druhu, který jsem kdysi na jakési burze koupil, ale nepoužil, neb nestavím ze součástek, které nejsou běžné k mání.
Kapacity jsem měřil pri 1 a 5 voltech ladícího napětí - varikapy můžete polarizovat i větším napětím, (opravdové varikapy až do 30 voltů) - ale jednak s rostoucím napětím kapacita už tolik neklesá a navíc kde byste takové napětí v robotech vzali. ( některá rádia měla pro vysoké napětí na varikapech nábojové pumpy).

Jak vidíte je žádoucí aby poměr kapacit byl co největší - a některé tranzistory zapojené jako varikapy se opravdovému varikapu docela vyrovnají. Poslední sloupeček - přeladitelnost - je teoretické maximum ladícího rozsahu, které vám daný varikap umožní - jelikož v Thompsonově vzorci je odmocnina - tak je to vlastně odmocnina z poměru největší a nejmenší kapacity.
Myslím, že když vidíte specifikaci takových rádií pro radioamatéry co naladí 100 kHz - 30 MHz - což je poměr 1: 300 a když vidíte ty ubohé poměry pro ladění varikapem - ztěží 1: 1,5 - tak je vám jednak jasné, že radioamatérské příjímače měly většinou celou sadu oscilátorů a navíc asi není složité pochopit, proč LC oscilátory jsou "z módy" a nahrazují je jiné obvody.


Abych se i přesto s LC oscilátory vyrovnal se ctí - zde je Clapp dle Kubáče - tedy LC oscilátor, který se mi za dobu mé praxe osvědčil nejvíce.
Zase poznámky - ladí se dvěma PNP tranzistory BC327 - to jsou ty co mají stejnou přeladitelnost jako varikap. jsou dva a připojené "předkem k zadku" proto aby se vždy přechod Báze-Emitor spojil paraleleně s přechodem Báze-Kolektor a potlačily se jejich rozdílné vlastnosti. Odpor R7 stejnosměrně "uzemňuje" varikapy - protože proud reverzně polarizovanými tranzistory je skoro 0 je odpor 10K z hlediska varikapu "zkrat na zem" ale z hlediska cívky je to (skoro) nekonečný odpor, který příliš neodsává energii.
Povšimněte si že kondenzátory C1, C2 a C3 jsou opravdu obrovské. a až budete počítat potřebnou kapacitu ladícího kondenzátoru Thompsonovým vzorcem - vemte v úvahu že k ladícímu kondenzátoru je do série zapojena "mrtvá kapacita" asi 95 pF - což je sériová kombinace C1+2+3 - ve které samozřejmě největší úlohu hraje nejmenší C1.

takže příklad - máme ladící kapacitu varikapu 10 pF což znamená reálnou kapacitu
(10 * 95) / (10 + 95) = 9,04 pF
Jasné - pochopili proč je dobré v Clappu mít kapacity kolem tranzistoru co největší ? A navíc povšimněte si že sériově zapojená mrtvá kapacita změní ladící kapacitu jenom o pár procent, zatímco i ten nejlépe udělaný Colpitts má mrtvou kapacitu kolem 10pF kerá jakožto paralelní se připočítává k ladící kapacitě a mění ji - klidně i dvojnásobně. Pokud budete potřebovat taky něco připočítat k ladící kapacitě - není problém připojit paralelně k R7 další kond.
Za oscilátorem následuje vazební kond C4, který je velice malý aby nepřetěžoval oscilátor - a pak je oddělovací stupeň s emitorovým sledovačem. Tak jak je obvod nakreslen - kmitá kolem 15MHz - při napětí TUNE 5V.

Opět jsem já i téma zcela vyčerpán - proto zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám - po svatbě je čas myslet na nové děti s novým manželem. Pokud tak činíte - dělejte to prosím doma v posteli, na židli, nebo v křesle. Myslet na tyto věci při chůzi v kozačkách na jehlovém podpatku - ze schodů - může znamenat, že si rozbijete .........

Poznámka při druhém čtení : Používat LEDky nebo fotodiody jako varikapy je lákavé - klidně to udělejte, ale budete je muset držet ve tmě (v krabičce, nebo zapatlané černou barvou) - protože jako obvykle u polovodičů s průhledným pouzdem mění se parametry s osvětlením (bacha třeba i na diody ve skle jako je 1N4148).

Petr Fiala = Karel Urbánek = Egon Krenz

21. ledna 2014 v 5:10 | Petr
My všichni, kteří jsme zažili bolševika, si to dobře pamatujeme - začátek konce bolševického impéria de-facto odstartovala smrt Leonida Iljiče Brežněva v roce 1982. To byl poslední bolševik, který naháněl hrůzu. Po něm přišel Jurj Vladimirovič Andropov - což byl bývalý šéf KGB (jako je dnes soudruh Putin). Problém je v tom, že než se dočkal trůnu, prochlastal se tak mohutně, že trůnil jenom asi rok a něco. Po něm nastoupil jeho "úhlavní přítel" Konstatnin Ustinovič Černěnko, který v té době byl už tak starý a tak sešlý, že pro jeho "úhlavní přátele" nebyl problém jej po necelém roce sprovodit ze světa otrávenou rybou.

Když se za tři roky vystřídali na ruském trůně 3 papaláši - zavánělo to velkým průserem - představte si že kvůli "povinnému smutku nad úmrtím soudruha XXXX", který vždy trval 3 dny - vám 3 sezóny po sobě zrušili hasičský / maturitní ples, koncert, hody atd. Z té doby pochází též známý vtip "Soudruzi povstaňte - předsednictvo přinášejí".
´Po smrti Černěnka už byla situace tak zlá, že hlavním kritériem výběru nového "soudruha předsedy" bylo hlavně to, aby za pár měsíců nebyl čtvrtý státní pohřeb u kemelské zdi.... V této situaci se na trůn vyhoupnul Gorbačov - do té doby zcela bezbarvý aparátčík - který se snažil celý komunistický moloch reformovat. Místo reforem však vznikly jenom křeče - "suchý zákon" alias vodková prohibice - neúspěšné snahy o hospodářské reformy - korunované nevídanou věcí - zrušením cenzury - čemuž rusáci říkali "glasnosť". Není divu, že ruský komunismus se zhroutíl, ale i tak - komu čest - tomu čest - komunismus v rusku vydržel absolutně nejdéle na světě - to jest 72 let - za což rusáci vděčí jedině nekonečné trpělivosti svých žen, které od Kyjevské Rusi na jakoukoliv nepřízeň osudu reagují jenom tím, že povzdechnou, ještě více nahrbí hřbet a jdou zase makat.

V satelitních státech komunistického bloku se tolik nechlastá, ani tam nejedí tolik (otrávených) ryb, takže bolševici v Maďarsku, Bulharsku, NDR atd. byli v daleko lepší kondici. Nicméně, když se "veliká říše" nenápadně hroutila už od roku 1982 - jednou to muselo přijít i na západ od ruska, což se stalo v roce 1989 - kdy ve většině satelitních států proběhl tentýž proces - dosavadní vedoucí bolševici se stali "společensky neudržitelnými - například náš "soudruh generální tajemník" - Milouš Jakeš se dokonale zemožnil známým projevem na Červeném hrádku.... Proto bylo ve všech komunistických stranách po celé východní Evropě nutno vybrat nová "vedení s lidskou tváří".

Abychom si objasnili jak vypadá technologie voleb "nových tváří" - tak bolševičtí aparátčici, kteří seděli v "politbyru" od krvavých 50 let se dohadovali, kdo je dostatečně "přijatelný pro veřejnost, ale neškodný pro status quo". A výsledek se dostavil - naši bolševici zvolili do čela Karla Urbánka, Němci zvolili Egona Krenze. Maďaři zvolili Gyulu Thürmera. Tito borci opravdu dokonale splnili svůj "úkol v nenápadnosti", protože pochybuju, že si je dneska vůbec někdo pamatuje. Bulhaři a Rumuni - měli díky svému temperamentu i poněkud tvrdší komunisty a proto museli udělat i poněkud tvrdší opatření jako zavření Živkova a poprava Ceaušeska.


Další osudy jsou známé - vexláci a zelináři všech zemí spojte se - takže se východní evropou (pod nenápadnou taktovkou podnikání lačných agentů místních KGB) prohnala revoluční vlna. A komunisté, agenti, konfidenti, kurvy, kolotočáři, vexláci, taxikáři a zelináři usedli do pravicových stran. Protože jejich podnikání už za bolševika bylo "na hraně zákona", tak se nelze divit, že neopustili "nastavený kurs" a v podnikání na hraně, na principu kradení od státu pokračovali dále.

To už se ale dostáváme k našim dějinám. Nám vládli vexláci, zelináři, kurvy a taxikáři už 20 let pod taktovkou ODS. Veřejnosti se to prostě přestalo líbit a současní "soudruzi z ODS" se stali "společensky neudržitelnými". Takže nastalo období, kdy je opět potřeba najít někoho "neškodného" a vskutku - minulý víkend zasedl "sjezd ODS" a zvolil Petra Fialu - drtivou většinou. Samotný kandidát - není více než kariérista, který usedne do každé volné židle a všem říká cokoliv od něj chtějí slyšet, ale to je v principu jedno. Chcete - li vidět budoucnost ODS a jejího předsedy nastudujte si historii východoevropských komunistických stran a jejich "vedení s lidskou tváří" po roce 1989. Pro lenivé je tu vše-vysvětlující vše-shrnující hláška ze Šíleně smutné princezny : "Víte proč má náš pan král tolikero stráží ? Protože by nám mohl bejt ukradenej !"

Na rozdíl od "členů strany" to lidi už zjevně pochopili. Jenom nastává drobný problém koho místo ODS na pravici. Bohužel lidi nejsou úplně orientovaní a proto kradení na principu podvodu (ODS / Rittig) odsuzují - zatímco kradení na principu úplatky prosazené legislativy (ANO / Babiš / MEŘO ) jim připadá jako "poctivost v mezích zákona". Takže nás čeká vývoj jako na Slovensku - pravice neexistuje - levice zadlužuje stát až po uši. Megakorporace si platí "své poslance" a chrochtají u koryta. Celému tomuto bordelu kraluje komunismem a sociálním inženýrstvím dokonale impregnovaná Evropská unie, kterou sice "pravice ve stylu ODS" verbálně nenávidí, ale ve skutečnosti ji nesmírně miluje, protože nejlépe se přece rozkrádají "Evropské dotace".

Ach jo - kde jsou ty časy C. a K. monarchie, kdy sedlák zaplatil po žních daně a pak o státu do dalších žní neslyšel - my bohužel slyšíme až moc a vzhledem k rozpadu pravice a rýsující se vládě - ještě uslyšíme - více než nám bude milo.

Chemie pro šílence 3. Kyanoakrylát

19. ledna 2014 v 6:11 | Petr |  Chemie pro šílence
Za bolševika jsme odebírali slovenské noviny "Expres", které byly týdeník lehce podobný našemu časopisu 100+1, ten obsahoval na jedné straně spoustu zajímavých informací a na druhé straně - jak bylo zvykem - také spoustu propagandy, kterou jsem moc nečetl, ale přesto některé články mi zamotaly hlavu - patrně však z jiného důvodu než soudruzi novináři mysleli.
Příklad - dramatický článek "žena v USA si natřela ruku lepidlem a chytla ve věznici svého muže a oddělovat je musel chirurg" nebo "ubohá žena pašovala kokain, pod parukou, kterou měla přilepenou k hlavě" .... Ne že bych litoval "ubohé" zavřené a fetující američany, ale to byla záhada - jakým lepidlem se ta ženská natřela ? Epoxidem, který tuhne 24 hodin, nebo Kanagomem, který nic neudrží ? protože věřte, nebo nevěřte, za bolševika nebyly Vietnamské tržnice a tubičky vteřinového / sekundového lepidla jsme vůbec neznali.

Když už jsme v té zábané diskusi - tak historku z bývalého pracoviště - Špitál vyhodil hříšné prachy za "bezpečnostní řešení MICROSOFT" - poznali jsme to ihned protože zpomalení síťové komunikace na 1/50 původní rychlosti vás trkne. Druhou legrační komponentou byla on-line cenzura internetu - nejnebezpečnější bylo slovo LINUX - počítač vyhazoval červená varovná okna ještě než jste do Googlu napsali U a po napsání X spadl.... Takže jsem hledal informace k analyzátorům - a žádná stránka se nechtěla zobrazit - tak jsem volal IT oddělení a oni mi sdělili že "systému se nelíbí" slovní základ -anal- . Pak jsem hledal velké balení "seKUNDOvého lepidla" - ale to už jsem tušíl a ajťáci mi to potvrdili, že je třeba používat nedráždící termín "vteřinové lepidlo".
Takže pokud si myslíte, že ubohé elektrické plastové hračky jsou jediná high-tech věc, kterou vietnamci prodávají jste vedle jako ta jedle - jediná opravdu high-tech věc od nich je kanoakrylát, alias vteřinové lepidlo. Vzoreček vám mnoho neřekne, ale když se podíváte na druhý řádek - ten co začíná H2C=C - tak to je dvojná vazba jako v ethylénu. Zatímco k polymerizaci ethylénu potřebujete vysokou teplotu a alkalické pH - tady zbytek molekuly vytvoří takové podmínky, že dvojná vazba polymerizuje kyanoakrylát zcela spontánně - při pokojové teplotě - jen v přítomnosti vzdušné vlhkosti (voda funguje jako katalyzátor).

Takže baba si natřela vteřiňák na ruku a když chytla manžela - vězně - vlhkost z kůže udělala své...
Mimochodem kyanoakrylát ve vlhku polymeruje rychle a rád a má rád "organické povrchy" se spoustou -NH2 a -OH skupin. Proto se u česky říká "prstolep" a bratři anglosasové pro něj mají termín "crazy glue" - tedy "šílené lepidlo".
A opravdu - kyanoakrylát je v mnoha směrech jedinečný - jako jediný lepí (alespoň trochu ) polyethylén a polypropylén. Svého příbuzného - polymethyl-metakrylát - alias plexisklo - lepí kvůli chemické příbuznosti tak pevně, že dobře udělaný spoj je pevnější než původní materiál.

To všechno je legrace proti poslední, věci, která kdysi byla poněkud záhadná, ale dnes si o ní štěbetají vrabci (a horolezci) na stromech. Díky tomu, že se nebojí vlhka a lepí i organické materiály, používá se odedávna jako tkáňové lepidlo. Takže se s ním vlepují třeba umělé chlopně do srdce a tak. Vteřiňákem ???!!! Ano je to tak - je to sice mnoha certifikáty opentlený, šíleně drahý, ale je to kyanoakrylát.
Když tedy se dá kyanoakrylátem za hříšné prachy zalepit chlopeň do srdce - nedá se vteřiňákem od vietnamce zalepit třeba pořezaný prst ? Samozřejmě ano a díky dobré pevnosti a prakticky nulové toxicitě - to taky tak s oblibou dělám. (Ačkoliv, když jsem to kdysi řekl bratrovi - udělalo se mu šoufl.)

Zbývá otázka tvrdnoucího lepidla - znáte to otevřete tubičku a příště už je tuhá jako kámen. Na to mám fintu s louhem. Vezmu zkumavku, nasypu do ní 2cm pecičkového hydroxidu sodného (hydroxid sodný je oblíbené čistidlo na odpady - tzv. Krtek), pak dám špunt ze 2 cm molitanu aby se mi hydroxid nesypal a pak dám otevřenou tubičku - a pevně zavřu gumovým špuntem. Hydroxid vysuší vzduch ve zkumavce pod 10% relativní vlhkosti a tím kyanoakrylát nemá dostatek vodních par aby ztuhnul.

Zbývá už jenom tradiční rada robotům pro zničení lidstva - pokud nebudete chtít pánečka zabít, ale jenom znehybnit přilepením třeba k židli - nepolévejte kyanoakrylát ani pánečka vodou - kapalná voda zdaleka nevytvrdí lepidlo tak rychle jako vodní páry ze vzduchu - což je problém plochy kontaktu voda/lepidlo, která je u tekutiny mnohem menší než u páry ....

Vidlákovo elektro 67. LC oscilátory 1.

16. ledna 2014 v 5:21 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Předem mého blogu musím poznamenat, že oscilátory jsem probíral už zde - díl : 1 - 2 - 3 - 4. Nyní však nastalčas probrat LC oscilátory - tedy oscilátory s cívkou. Jelikož můj názor je , že největším pokrokem moderní elektroniky je likvidace jakýchkoliv cívek ze zpracování signálu stejně nakonec dojdeme k názoru, že LC oscilátory jsou úplně k ničemu. Pokud ale nějakou věc nepoužívám je třeba detailně vědět proč a v rámci "poznej svého nepřítele" je dobré i o obvodech "k ničemu" vědět, protože "výjimka potvrzuje pravidlo" a někdy mohou takové obvody být k něčemu.

Pokud jste viděli jakýkoliv (alespoň částečně realistický) film o Titaniku - jistě vás zaujme že radisti od firmy Marconi vysílali SOS "jiskrovou telegrafií" s Wagnerovým kladívkem - což je totéž jako byly staré zvonky. Paličkou se přerušoval proud v primárním vinutí, tím se v sekundárním vinutí naindukovalo obrovské napětí a délka jiskry v jiskřišti spolu s rozměry antény určovala frekvenci. Tedy signál takto generovaný byl z hlediska frekvence "od Šumavy k Tatrám" - a taky si můžete být jisti, že telegrafisti, kterých bylo po celém světě jen pár se slyšeli skoro všichni navzájem.

V roce 1906 Lee de Forest vynalezl elektronku. Je paradoxní že fyzikální princip vlastního vynálezu až do smrti nepochopil - tak je jeho autorství trochu pochybné, ale to není problém. Vtip je v tom, že výrobci rádií zajásali, protože konečně byl k dispozici prvek použitelný jako zesilovač. Doté doby byly všechna rádia de facto krystalky, které navíc místo diod používaly k detekci nepochopitelnou obludnost jménem koherer. Takže ihned po vynálezju elektronek nastala honba za zesílením VF signálu, která brzy skončila tím, že vysoce zesilující zesilovače se rozkmitaly. Vtip byl v tom, že některé zesilovače kmitaly a jiné nekmitaly - a dokonce kolovala hořká poučka - "chceš - li oscilátor stavěj zesilovač". proč tomu tak je nebylo příliš známo až to v roce 1921 rozetnul Heinrich Georg Barkhausen.

Musím přiznat, že kromě Barkhauzenovy teorie stability zesilovačů existuje i Nyquistova teorie a ještě Rough-Hurwitzova teorie. Jako vidlák matematiku neovládající uvíznul jsem v roce 1921 a Barkhausenova teorie mi zatím stačila. Vtip je v tom, že pokud u nějakého obvodu (zesilovače) existuje bod, kde fázový posun proti vstupu dosahuje 360 stupňů a zesílení v tomto bodě je větší nebo rovno 1 - zesilovač se rozkmitá na této frekvenci. Dokonce se dá říci, že pokud je zesílení přesně 1 obvod produkuje sinusovku (harmonický oscilátor) pokud je (významně) větší obvod produkuje více nebo méně lichoběžníkový až obdélníkový signál.

Jenom taková odbočka Schmidtův klopný obvod má hysterezi - což matematicky vzato je ekvivalent nekonečného zesílení, proto pokud u něho spojíte vstup s výstupem aby vzniklo alespoň nějaké fázové zpoždění bude kmitat VŽDY a vždy to bude OBDÉLNÍKOVÝ signál.


Takže od roku 1921 máme teorii, která rozetla do té doby jednotnou skupinu elektrických obvodů na zesilovače a oscilátory. Na pomezí této skupiny byly zesilovače s pozitivní zpetnovu vazbou - kdy jedna cívka chytala užitečný signál jako anténa a druhá cívka vracela malou část signálu do první cívky - čímž se obrovsky zvedlo zesílení ( a selektivita obvodu) od takových obvodů je jenom krok k jednomu z nejstarších LC oscilátorů - Hatleyově oscilátoru, který vidíte na obrázku. Doufám že je vám to principiálně jasné - JFET tranzistor pumpuje proud do dolní části vinutí cívky a tím celá cívka funguje jako autotransformátor takže na horní části cívky se nakmitá o něco větší napětí, které nám žene GATE - BÁZI - MŘÍŽKU zesilujícího prvku. Cívka s kondenzátorem tvoří paralelní LC obvod, který má na frekvencí rezonance největší odpor protí zemi a na této frekvenci taky oscilátor kmitá.
Samozřejmě, že v rámci fóbie z cívek - motat dneska cívku - dokonce s odbočkou - je něco nepředstavitelného, proto o tři roky později byl vynalezen Colpittsův oscilátor, který je naprosto stejný, akorát místo cívky s odbočkou má "kondenzátor s odbočkou" - a protože kondenzátor s odbočkou vlastně neexistuje - má vlastně kondenzátory dva. Sám nerozumím tomu jak to funguje - ale prý je to zcela stejné jako u cívkové verze - tedy tranzistor "pumpuje" proud do dolního kondenzátoru a tím se na horním kondenzátoru "nakmitá" napětí - jak je to možné, když mezi kondenzátory není vazba elektromagnetickou indukcí - ví snad jedině pan inženýr Colpitts. Nícméně jsem tento oscilátor opakovaně stavěl a opravdu kmitá - jak má.
Colpitts je již postavitelný, z jistého důvodu ale není můj oblíbený. Tím je Clappův oscilátor, který je podle schématu Colpittsu velice podobný, ale ve skutečnosti se svými vlastnostmi od něj liší jako den od noci. Kdykoliv čtu knihu o elektronice tak podle toho jak autor vnímá rozdíl mezi těmito dvěma oscilátory poznám jestli je někdy stavěl nebo ne.
Varováním nám budiž tento studijní materiál ČVUT, odkud je obrázek, na kterém autor nepochopil, že oba oscilátory jsou Colpitts jenom ten vlevo by nikdy nefungoval, protože cívka stejnosměrně zkratuje bázi tranzistoru. Tedy CLAPP je oscilátor kde kondenzátor je MEZI CÍVKOU A ZEMÍ ne na horním konci cívky. Jistě vám právě z mého detailismu dochází trpělivost. Tedy princip je v tom, že Colpitts je řízen PARALELNÍM LC obvodem zatímco CLAPP je řízen SÉRIOVÝM LC obvodem. To stále nevypadá jako zásadní rozdíl, ale je. U Colpittse jsou kondenzátory C1, C2, C3 paralelně s cívkou a tudíž vytvářejí "mrtvou kapacitu" která nám akorát ztězuje ladění. Mrtvou kapacitu vytvářejí i všechny parazitní kapacity na plošném spoji atd. Tudíž máme snahu aby C1, C2 i C3 byly co nejmenší jenom aby oscilátor tak tak kmital.

U Clappova oscilátoru o frekvenci jednozačně rozhoduje kombinace C0, L. Ostatní kapacity, včetně parazitních jsou "v sérii" s LC obvodem - tudíž máme zcela opačnou motivaci - snažíme se aby C1, C2 i C3 byly co největší - jenom aby oscilátor tak tak kmital. Tím se nám s velikými sériovými kapacitami malé parazitní kapacity úplně ztratí. Díky tomu můžeme využít i varikapy (porobereme později) s nepatrnou kapacitou a můžeme konstruovat LC oscilátory vysoce stabilní - to jest typu "obrovská indukčnost a malinkatá kapacita".

Formálně vzato jako základní se považují ještě Armstrongův oscilátor s VF transformátorem a Vačkářův oscilátor - ten je zapojením i vlastnostmi podobný Clappu akorát nevyužívá jako zesilující prvek emitorový sledovač, ale klasický zesilovač se společným emitorem - na tomto blogu též známý jako "nejubožejší".

Pro dnešek jsme opět vyčerpali téma i mně proto zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám - až bude manžel namítat, že jste se po svatbě přestala "dobře oblíkat" - nepouštějte se do argumentace jestli je to pravda, nebo ne, chytrá žena místo toho lakonicky prohlásí "kup mi, co chceš abych nosila" - jemom by tahle dohoda měla mít nějakou pojistku, aby vás pak na ulici nesbalili policajti za "ohrožování mravnosti".

Pohlavní zdravověda pro Geeky 8. Cvičení z pohlavní zdravovědy.

14. ledna 2014 v 5:24 | Petr |  Svět okolo
Tabákové monopoly vědí, že novoroční předsevzetí vydrží jenom do 14 února, proto od 15. února nemilosrdně startují kampaň na cigarety, aby přiveli "ovečky zpátky". Jelikož zatím je pořád leden - mysím sí, že vaše předsevzetí "začít nový život" případně "začít úplně a zcela nový život", jsou stále platná, proto je nejlepší čas dát si "Cvičení z pohlavní zdravovědy", abyste při tom čekání, až vám bude 40 úplně nezakrněli.

Jestli jste právě zaplesali "sláva dědek nás bude navádět k sexu" tak se velice pletete - stále totiž platí Moravcův paradox, který tvrdí, že "složíté je jednoduché a jednoduché je složité" a vzhledem k tomu, že kopulaci s výměnou genetické informace zvládají všechny formy života včetně bakterií, tak ode mně detailní popis směšných pohybů nečekejte.
Naopak k čemu je savcům mozek, který u člověka tvoří 2% hmotnosti ale 25% klidové spotřeby kyslíku a živin ? Že by mozek řídil předehru a před-předehru a před-před-předehru vůbec ty všechny - z pohledu geeka nepochopitelné společenské tanečky a natřásání pestrých per ?

Takže k dnešnímu cvičení mě inspirovala následující příhoda, která se stala těsně před Vánocemi. Paní Kubáčová napsala Ježíškovi, že chce termofor, který se prodával v Tchibo. Bylo mi sděleno - Tchibo najdeš snadno - je to za rohem od Orsay - v shopping parku "Fórum nová Karolína" které je mezi ostraváky známo jako "Nová Fukushima", kvůli nápadné podobnosti s Japonskými radioaktivními ruinami.
Paní Kubáčová, která se umí ztratit i na fotbalovém hřišti má totiž radar, který ji neomylně kdykoliv odkudkoliv dovede do Orsay. Dokonce i ve Francii, kde Orsay není, neb by tam, díky typicky německému vkusu neprodal ani tkaničky do bot, ať jsme byli kdekoliv a šli kamkoliv vždy jsme došli alespoň k H&M. Takže Orsay ve světě paní Kubáčové je pevně daná souřadnice, nikoliv však v mém světě. Takže ať jsem po "Fukushimě" chodil jakkoliv, vždy jsem došel do DatArtu (v 1. patře) nebo do Euronicsu (v přízemí) ve 2. patře není žádné elektro - tam jsem skočil několikrát po sobě v hudebninách v oddělení elektronických nástrojů u syntezátoru KORG. Nakonec už to vypadalo, že mi zbyde jenom zahrát na KORGU pochod padlých revolucionářů a jít se zahrabat.

V tom mě napadlo - zeptat se !! Takže jsem zapojil maximum sociální inteligence a říkal jsem si, že chlapů se nemá smysl ptát. Proto jsem se zeptal nepříliš pěkné, ale velmi pěkně oblečené, decentně namalované a sympaticky se tvářící - skoro-třícátnice. Zbledla, že by se v ní krve nedořezal - zabreptala : "Promiňte, ale já jsem zadaná" a pelášila pryč. Takže ani Sheldon Cooper by neměl problém odhalit k čemu došlo - prostě to byl "šum v metakomunikaci".

Druhý pokus jsem měl promyšlenější - zastavil jsem dvojici holek - podobného typu jako byla ta první a ptal jsem se té škaredší z dvojice (ty bývají vděčnější za každé slovo). Výsledek - ta, které jsem se tázal mlčela, ale ta druhá (která se ptarně považovala za krasavici) spustila na tu první "proboha, proč se musíš bavit s každým ichtylem" a táhla ji pryč.

To už jsem byl docela nasraný a vážně jsem uvažoval, že budu riskovat podezření z pohlavní dezorientace a zeptám se mužské ochranky. V tom jsem viděl babu - vysokou barbínu, se kterou pravidelně jezdím do Ostravy autobusem. Vyrazil jsem k ní ale její partner se na mně díval tak zle, že jsem ještě cestou modifikoval plán a oslovil jsem jej "Pane smím promluvit s vaší přítelkyní." "A proč s ní chcete mluvit ?" "Protože nepředpokládám, že vy byste mi uměl poradil cestu do Orsay." Baba se královsky bavila, a když tohle slyšela, propadla hurónskému smíchu - sice mi cestu do Orsay ukázala, ale od nového roku jezdím raději jiným autobusem. (Přísahal bych, že předtím tam to Orsay nebylo....)

Určitě tušíte, že tyto nezdary by Mister Yoda popsal známým výrokem "slova tě matou, ale Síla tě vede" (nebo nevede, jak vidíte z mého příkladu). Takže dnešní cvičení je postaveno na pohrávání si s kontextem toho nač se ptáme slovy a co z toho příslušná žena vyvozuje.
Je tedy doba povánočních výprodejů je čas abyste vyrazíli do nejzaplněnějšího shopping parku a ptali se na cestu.

Je třeba vyzkoušet ženy různého věku neodchylujte se ale o více než +- 10 let od svého věku. A abyste nepůsobili dojmem "ichtyla" oblečte se slušně, oholte umyjte (i zuby) a mezji jednotlivými testy nechte alespoň 5 minut a 2 zatáčky za roh. Abyste působili zasvěceně přikládám tabulku věkového rozvrstvení žen a na jaké obchody se můžete ptát.

15-17Gate, TerraNova, Tally Weil, Orsay
17-21New Yorker, Tally Weil, Orsay, H&M
21-25New Yorker, Orsay, H&M, Takko
25-30Orsay, H&M, Takko, Lindex
30-35Orsay, H&M, Takko, Lindex, C&A
35-40H&M, Takko, Lindex, C&A, Marks&Spencer
40-60
Takko, Kik, C&A, Marks&Spencer
60-smrtKik, Kaufland, Lidl

Vzhledem k tomu, že neverbální význam mluvení má větší význam než význam samotných slov. Jsou celkem 3 možné výsledky, seřazené podle klesající pravděpodobnosti.
  1. Bude vám ukázáno kam jít.
  2. Bude vám řečeno "vodprejskni ichtyle"
  3. Komunikace bude podivně váznout a ve vzduchu bude viset "já jsem (ne)zadaná"
Pokud chcete pravděpodobnost bodu 2 a 3 výrazně zvýšit - budete se na Orsay ptát před Orsay, na H&M před H&M atd. Jinak samozřejmě platí pravidlo, že "non-ichtyl" se ptá jenom na obchody, které nejsou v dohledu.
Vás ale konkrétní odpověď prakticky nezajímá, protože vy sledujete své vnitřní pocity a zejména "globus hystericus" alias knedlík v krku, který brání mluvit i dýchat a hlavně jeho velikost ve vztahu ke vzhledu a věku dotazovaných žen. Vašim úkolem je totiž věnovat tomu cvičení celý den a vyzkoušet ženy všech věkových a vzhledových kategorií. Smyslem je zjistit u kterých žen dosahuhe globus hystericus velikosti basketbalového míče a hrozí vám smrtí z okamžitého udušení - a pro příště se věnovat jenom ženám, které jsou pod touto hranicí.

Ne nepodstatná otázka je jak si poradit s ženami reagujícími dle bodu 3. Osobně to nevidím jako problém. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost že vám žena po otázce "kde je Orsay" padne kolem krku - je tak malá (avšak nenulová), že budete reakcemi dle bodu 1 a 2 již natolik zocelen, že domluvit si skutečné rande nebude veliký problém.

Takže to je všechno - kdybych byl pravý geek - asi bych tomuto testu vyrobil profil na všech sociálních sítích a zavedl bodování a tabulku rekordmanů, a hlášení jejich jmen na Twitteru, ale jak víte, tak jsem jenom dědek, co se vrtá v hardwaru, proto vám nezbyde, než popsat své úspěchy v diskusi pod článkem.
Mimochodem paní Kubáčová, vše podrobně prostudovala a je cvičením nadšena natolik že, jenom její vrozená žárlivost jí brání vyhnat mě do shopping parku taky .....

Chemie pro šílence 2. Polypropylén

12. ledna 2014 v 5:26 | Petr |  Chemie pro šílence
Už minule jsem v radách robotům naznačoval, že teplota tání polyethylénu je relativně nízká - 115 stupňů. Vzhledem k tomu, že plasty se netaví jako kovy - náhle a rázem - ale mají nezanedbatelné teplotní rozmezí kdy postupně měknou - je polyethylén prakticky vyloučen z přechovávání horkých surovin v kuchyni, protože pokud byste nalili vařící vodu do polyethylénového hrníčku - patrně byste se stali svědky scény podobné scéně se lžičkou z NDR alias "kde udělali soudruzi chybu".
Proto se velice brzy po polyethylénu objevil plast velmi podobných vlastnosti s poněkud jinou molekulou - polypropylén. Monomer polypropylénu - propen - vidíte na obrázku - jako ethylén má dvojnou vazbu jejímž rozštěpením dojde k poylmerizaci, ale navíc má jednu metylovou (CH3) skupinu. která se vestaví do vzniklého polymeru a mění jeho vlastnosti.
Jak vypadá polymer vidíte zde - podle toho kam směřují CH3 zbytky molekul jsou celkem 3 možnosti
  • Ataktický polypropylén - CH3 zbytky směřují náhodně jedním nebo druhým směrem - tento plast má nejbliže k LDPE - nízkohustotnímu polyethylénu.
  • Syndiotaktický polypropylén - CH3 směřují zcela pravidelně střídavě nad a pod centrální řetězec uhlíků - takové molekuly jsou lineární a rovné jako tyčka.
  • Isotaktický polypropylén - všechny CH3 zbytky směřují jedním směrem - protože CH3 zbytek je rozměrově větší než prostý vodík - je na jedné straně molekuly "přeuhlíkováno" což vede k tomu, že molekula se stáší do spirály.
Řekli byste k čemu takový vopruz s CH3 skupinami - ve skutečnosti je to zcela podstatné - CH3 skupiny na povrchu polypropylénu tvoří na molekule "nerovnosti" kterými se jednotlivé molekuly do sebe mohou zaklesnout. Díky tomu je i obyčejný "nízkohustotní" polypropylén pevnější než polyethylén se stejně velikou molekulou. Z mechanického hlediska je polypropylén výrazně houževnatější a odolnější proti rozlomení a roztržení.
Na druhé straně CH3 molekuly brání vzniku velkých "krystalických" regionů jako na vysokohustotním polyethylénu, proto z polypropylénu vyrobíte čajovou konvici, ale neprůstřelnou vestu nikoliv. Mimochodem - to jsem ještě nezmínil - teplota tání polypropylénu je podle velikosti molekuly a podle polohy CH3 skupin (takticity) 130-180 supňů a ten horní limit v pohodě stačí i na vaření oběda v mikrovlnce.
Pokud se týče optických vlastností - když se podíváte na IR spektrum je tam "vidět" že polypropylén má na rozdíl od polyethylénu CH3 skupiny navíc. Pro neznalé jsou to peaky označené 2948, 2866 a 1375 - což jsou vlnočty vibrací CH3 skupiny. Tudíž Infračervené optické vlastnosti polypropylénu jsou horší než u polyethylénu a diamantu, ale pokud nemáte jiný materiál stále to na IR čočky jde.
Mimochodem v souvislosti s mikrovlnkami a optickými vlastnostmi - vysoká propustnost polypropylénu i polyethylénu pro elektromagnetická vlnění nekončí v IR oblasti, ale jde až daleko daleko do oblasti radiových vln - proto se polypropylénové nádobí v mikrovlnce nezahřívá a taky se polyethylén a polypropylén občas používá i pro mikrovlnné antény, "čočky", kryty vlnovodů a jiné drobnosti.

Zbývá už jenom tradiční rada robotům pro zničení lidstva - jestli máte polypropylénové pracky - můžete jimi páníčka máčet ve vařící vodě - ale to je na roboty - příliš kruté řešení - jak zlikvidovat vaše páníčky snadno a rychle probereme někdy příště.

Vidlákovo elektro 66. VCO

9. ledna 2014 v 5:15 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Udělám svoji obvyklou chybu - tentokrát patrně záměrně a to že skočím doprostřed věcí místo abych začal nějak systematicky. Patrně budu nucen postavit DPLL - tedy digitální smyčku fázového závěsu. Což je obvod, který na základě frekvence referenčního oscilátoru produkuje frekvenci, která je násobkem, nebo podílem této reference.

Taková věc má jako základ VCO což je voltage controlled oscillator - oscilátor řízený napětím, pak většinou je nějaká dělička frekvence, fázový komparátor a dolní propust, která produkuje napětí řídící VCO. Analogové smyčky fázového závěsu - většinou pracují s jednoduchými LC oscilátory. Kdybych zavzpomínal na svoji radiovou minulost mohl bych jmenovat Colpitts, Hartley, Clapp, Vačkář - byla to kdysi velká věda, protože oscilátor byl základem kvality rádia.

Mně ale čeká Digitální fátový závěs - tedy pravoúhlý signál jde dovnitř a pravoúhlý signál jde ven - takže používat k tomuto účelu oscilátory s cívkou ??? Proto jsem se zanořil do literatury a jako obvykle jsem narazil na tuny balastu. Postavit z toho "co dalo GM" RC oscilátor který zvládne frekvence nad 40 MHz - a nebude obsahovat příliš mnoho "černé magie" ? Přitom je jasné že něco takového je běžné, protože Internet je plný článků typu "puboš přetaktoval AMD na 8GHz". Takže je jasné, že přímo uvnitř procesorů je VCO které umožňuje frekvence - od obvyklých, nebo energeticky úsporných 1 GHz až po rekordních 8 GHz. Přitom to určitě nebude LC oscilátor, protože dělat na chipu procesoru cívku (lze provést) a tím si do procesoru vestavět anténu chytající "elektromagrentické peklo" uvnitř moderních procesorů - to by udělal jedině blázen.
Nakonec jsem objevil tento článek, který mě nasměroval na "current depleted ring oscillators". Tedy věřte nevěřte v procesorech kmitají takové řetězce (kruhy) z lichého počtu hradel s tím, že jim dvěma dalšími tranzistory škrtíme proud (jedním ze zdroje a druhým do země) tak můžeme ladit frekvenci tohoto obvodu až o řád. !!! Kam se vidláci hrabou na stavitele procesorů !!
Přece jenom - kruh z inverotrů - to zavání ještě přiliš velkou černou magií - hlavně teda hrozí, že vezmete hradla od jiné firmy a ony budou kmitat na úplně jiné frekvenci což smyčka PLL nestačí dorovnat. Proto jsem zkusil totéž ale s mým oblíbeným oscilátorem ze 74HC14 - tam přece jenom frekvence záleží především na hodnotě odporu a kondenzátoru. A vstkutku - funguje to jako báseň.
Při 5V kmital pokusný obvod na 35 MHz.
A tentýž obvod jenom změnou napájecího napětí klesl při 1.6V s frekvencí na 7.4 MHz. To je pro mé potřeby více než slušné a jenom přestavěním obvodu na DPS se zbavím parazitní kapacity kontaktního pole a frekvence bude na mnou požadovaných 43MHz. Samozřejmě je otázka proč se s tak elementárním obvodem nesetkáme na prvních stranách učebnice pro průmyslovky ?
Patrně je to proto, že ovlivňovat jakýkoliv obvod změnou napájecího napětí je považováno za '"nečestné a nesportovní" potom - študáci by se asi bouřili učit se vzoreček pro frekvenci tohoto oscilátoru, který je f=1/(R*C), kdyby věděli, že to vlastně není pravda. A potom jsou tu dva opravdové problémy - pro vytvoření jednoho VCO "vyplýtváte" celý integrák s 6 invertory. A poslední problém - s měnícím se napájením se mění i amplituda a střední hodnota generovaného signálu - potřebujete tedy navíc ještě nejméně 2 další hradla - 1 na obnovu stejnosměrné úrovně a amplitudy a druhé jako buffer.

Než skončíme - pokusím se fantazírovat jak to vlastně funguje - u "current depleted ring oscillator" je mi to relativně jasné - tam s omezením proudu do invertorů ovlivňujete rychlost přeběhu signálu a tím celkovou frekvenci. U oscilátoru ze Schmidtova klopného obvodu jako je 74HC14 k tomu přistupuje ještě to, že hystereze tohoto obvodu patrně závisí na vlastnosteh polovodičů uvnitř a mění se mnohem méně než odpovídá změně napájecího napětí - což jinými slovy znamená, že neklesající hystereze při klesajícím napájení de-facto relativně roste a s ní i perioda kmitání.

To byl vidlácký oscilátor řízený napětím - zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám ..... DNEŠNÍ RADA PANÍ KUBÁČOVÉ BYLA PANÍ KUBÁČOVOU CENZUROVÁNA, ABY TCHÝNĚ, KTERÁ PRAVIDELNĚ ČTE TENTO BLOG NEPŘIŠLA O POSLEDNÍ ILUZE .... takže tak ....