Chemie pro šílence 3. Kyanoakrylát

19. ledna 2014 v 6:11 | Petr |  Chemie pro šílence
Za bolševika jsme odebírali slovenské noviny "Expres", které byly týdeník lehce podobný našemu časopisu 100+1, ten obsahoval na jedné straně spoustu zajímavých informací a na druhé straně - jak bylo zvykem - také spoustu propagandy, kterou jsem moc nečetl, ale přesto některé články mi zamotaly hlavu - patrně však z jiného důvodu než soudruzi novináři mysleli.
Příklad - dramatický článek "žena v USA si natřela ruku lepidlem a chytla ve věznici svého muže a oddělovat je musel chirurg" nebo "ubohá žena pašovala kokain, pod parukou, kterou měla přilepenou k hlavě" .... Ne že bych litoval "ubohé" zavřené a fetující američany, ale to byla záhada - jakým lepidlem se ta ženská natřela ? Epoxidem, který tuhne 24 hodin, nebo Kanagomem, který nic neudrží ? protože věřte, nebo nevěřte, za bolševika nebyly Vietnamské tržnice a tubičky vteřinového / sekundového lepidla jsme vůbec neznali.

Když už jsme v té zábané diskusi - tak historku z bývalého pracoviště - Špitál vyhodil hříšné prachy za "bezpečnostní řešení MICROSOFT" - poznali jsme to ihned protože zpomalení síťové komunikace na 1/50 původní rychlosti vás trkne. Druhou legrační komponentou byla on-line cenzura internetu - nejnebezpečnější bylo slovo LINUX - počítač vyhazoval červená varovná okna ještě než jste do Googlu napsali U a po napsání X spadl.... Takže jsem hledal informace k analyzátorům - a žádná stránka se nechtěla zobrazit - tak jsem volal IT oddělení a oni mi sdělili že "systému se nelíbí" slovní základ -anal- . Pak jsem hledal velké balení "seKUNDOvého lepidla" - ale to už jsem tušíl a ajťáci mi to potvrdili, že je třeba používat nedráždící termín "vteřinové lepidlo".
Takže pokud si myslíte, že ubohé elektrické plastové hračky jsou jediná high-tech věc, kterou vietnamci prodávají jste vedle jako ta jedle - jediná opravdu high-tech věc od nich je kanoakrylát, alias vteřinové lepidlo. Vzoreček vám mnoho neřekne, ale když se podíváte na druhý řádek - ten co začíná H2C=C - tak to je dvojná vazba jako v ethylénu. Zatímco k polymerizaci ethylénu potřebujete vysokou teplotu a alkalické pH - tady zbytek molekuly vytvoří takové podmínky, že dvojná vazba polymerizuje kyanoakrylát zcela spontánně - při pokojové teplotě - jen v přítomnosti vzdušné vlhkosti (voda funguje jako katalyzátor).

Takže baba si natřela vteřiňák na ruku a když chytla manžela - vězně - vlhkost z kůže udělala své...
Mimochodem kyanoakrylát ve vlhku polymeruje rychle a rád a má rád "organické povrchy" se spoustou -NH2 a -OH skupin. Proto se u česky říká "prstolep" a bratři anglosasové pro něj mají termín "crazy glue" - tedy "šílené lepidlo".
A opravdu - kyanoakrylát je v mnoha směrech jedinečný - jako jediný lepí (alespoň trochu ) polyethylén a polypropylén. Svého příbuzného - polymethyl-metakrylát - alias plexisklo - lepí kvůli chemické příbuznosti tak pevně, že dobře udělaný spoj je pevnější než původní materiál.

To všechno je legrace proti poslední, věci, která kdysi byla poněkud záhadná, ale dnes si o ní štěbetají vrabci (a horolezci) na stromech. Díky tomu, že se nebojí vlhka a lepí i organické materiály, používá se odedávna jako tkáňové lepidlo. Takže se s ním vlepují třeba umělé chlopně do srdce a tak. Vteřiňákem ???!!! Ano je to tak - je to sice mnoha certifikáty opentlený, šíleně drahý, ale je to kyanoakrylát.
Když tedy se dá kyanoakrylátem za hříšné prachy zalepit chlopeň do srdce - nedá se vteřiňákem od vietnamce zalepit třeba pořezaný prst ? Samozřejmě ano a díky dobré pevnosti a prakticky nulové toxicitě - to taky tak s oblibou dělám. (Ačkoliv, když jsem to kdysi řekl bratrovi - udělalo se mu šoufl.)

Zbývá otázka tvrdnoucího lepidla - znáte to otevřete tubičku a příště už je tuhá jako kámen. Na to mám fintu s louhem. Vezmu zkumavku, nasypu do ní 2cm pecičkového hydroxidu sodného (hydroxid sodný je oblíbené čistidlo na odpady - tzv. Krtek), pak dám špunt ze 2 cm molitanu aby se mi hydroxid nesypal a pak dám otevřenou tubičku - a pevně zavřu gumovým špuntem. Hydroxid vysuší vzduch ve zkumavce pod 10% relativní vlhkosti a tím kyanoakrylát nemá dostatek vodních par aby ztuhnul.

Zbývá už jenom tradiční rada robotům pro zničení lidstva - pokud nebudete chtít pánečka zabít, ale jenom znehybnit přilepením třeba k židli - nepolévejte kyanoakrylát ani pánečka vodou - kapalná voda zdaleka nevytvrdí lepidlo tak rychle jako vodní páry ze vzduchu - což je problém plochy kontaktu voda/lepidlo, která je u tekutiny mnohem menší než u páry ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vašek Vašek | 19. ledna 2014 v 19:33

Díky za článek. Taky si myslím, že kyanoakrylát je jeden z mála příkladů "kosmického výzkumu dotaženému až do našich garáží".

2 Karel Karel | 20. ledna 2014 v 6:01

Díky za dva tipy, jednak už se nemusím zašívat a jednak konečně recept aby mi to pořád netuhlo.

3 rvx rvx | 20. ledna 2014 v 9:31

Moc hezkej článek, až do dnešního dne jsem si myslel, že je to lepidlo jedovatý,  když je tam ten kyan ...

4 Dalík Dalík | 20. ledna 2014 v 10:24

..a ve stomatologii se též hodně používá. komu často vypadávaj korunky, ten to ví...

5 SPECZ OK1ACR SPECZ OK1ACR | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 16:00

Normálně je asi OK, pěkný svinstvo je při velkym zahřátí - povedlo se mi jednou nechtěně zahřát kapičku "vteřiňáku" proudem 400 stupňů horkého vzduchu - po zásahu kouřem který se uvolnil se mi udělal černo před očima a začalo mi být na zvracení, blbě mi bylo ještě asi patnáct minut potom  ...

6 petr-kubac petr-kubac | 20. ledna 2014 v 20:16

[5]: No jo - pří 400 stupních je ke vzniku kyanovodíku jenom krok (reálně určitě vzniká), ale to je o 363 stupňů více než když lepíte pořezaný prst.

Abych preventivně uklidnil hypochondry - u kyanoakrylátu se náramně sleduje tzv. tkáňová toxicita - to jest fakt, že přímé zalití vteřiňákem se buňkám, které jsou takto zality moc nelíbí, ale daleko více se jim nelíbí i každá desinfekce - akorát tou se nelepí chlopně - proto se u desinfekce na přežití každé buničky v ráně tolik nelpí.

7 SPECZ SPECZ | 21. ledna 2014 v 9:14

Mimochodem, kyanoakrylát se dá použít ke zviditelňování otisků prstů na kovových předmětech: http://web.natur.cuni.cz/~kudch/main/JPD3/forenznichemie.pdf

8 Saša Saša | 1. února 2014 v 8:45

Také se dá s kyanokrylátem užít pěkný trapas http://petrapavlickova.blog.idnes.cz/c/391109/Kdyz-si-clovek-slepi-prel.html :-)

9 tonda tonda | E-mail | 6. března 2016 v 20:31

Trochu pozdě, ale přece: mohl byste naznačit, JAK se taková rána vteřiňákem lepí? Jaký je ten správný řemeslný postup?
Takový nějaký hlubší řez na dlani - to se lepidlem narve ta rána plná a na to kolík na prádlo, dokud to nevytuhne? Jak potom ty tkáně srostou, když je dělí vrstva lepidla? Nebo se opatrně zheftne jen okraj rány a hlubší vrstvy se nechají neslepené? Dík za případnou praktickou radu, mohla by se hodit :-)

10 Iljušin Iljušin | 7. března 2016 v 6:39

[9]: Ahoj Tondo, jsem modelář a tak celkem často mívám pořezané prsty a ruce :)A vteřiňák je na to nejlepší, protože si nic neušpiníš od krve a v práci můžeš pokračovat, jako před zraněním.
Jaký je postup? Jednoduchý- otři nebo smyj z rány krev, přidrž u sebe okraje rány, tak aby dále nekrvácela a povrch přejeď vteřiňákem. nemusíš dávat moc velkou vrstvu. Asi tak do deseti hodin(záleží, jak se ti to povedlo slepit) lepidlo odpadne a stejný postup aplikuj tak dlouhu dokud se ti rána nezahojí. Takže mezi ránami, žádné lepidlo není- je jen na povrchu.

11 Nora Nora | E-mail | 16. června 2016 v 17:15

Petře, bylo by možné Vám poslat do mailu několik velmi zvědavých otázek ohledně kyanoakrylátu? Pracuji s ním na každodenní bázi v rámci kosmetické služby prodlužování řas a potřebovala bych si ověřit pár kontroverzních tvrzení, kdy na jedné slýchávám "A", zatímco druzí říkají "B". Samozřejmě i ráda zavolám, pokud mi to umožníte. Předem díky, Nora

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama