Únor 2014

Vidlákovo elektro 70. Svítivé diody 1.

27. února 2014 v 2:04 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Jelikož máme jubilejní 70. díl vidláků je na čase zabývat se taky nějakým slavnostním tématem.
My všichni, kteří jsme se pokoušeli bastlit za bolševika máme nepochybně mimořádný vztah k LED diodám. Představte si situaci, že v obchodech není nic - jako neochmýřený puboš chodíte každý týden do Tesly a ptáte se pořád na to samé : Máte "KáCé 508" ? Máte "eLQvé 100" ? A stále se dovídáte to samé - Nemáme přijďtě "po zboží". A kdy budete "mít zboží" ? Za půl roku !

Tak jsem na kole šlapal kopec z Místku na Frýdecké náměstí pořád znovu a znovu a pořád nic. V "den zboží" jsem zjistil, že není taky nic, protože všechno už bylo předem "zadáno" a za patřičný úplatek "z pod pultu" dávno rozprodáno. Kdyby soudruzi věděli, že tohle je větší lekce politické výchovy, než diplom ze Soutěže "o zemi kde zítra znamená již včera" - asi by na tu elektronickou výrobu více přitlačili. Takhle se prostě velmi velmi občas (v mém životě asi jenom jednou) stalo, že systém zaskřípal a LED diody LQ100 - sotva svítící červené "ďubky" v pozlaceném poudře opravdu byly. Tak jsem jich koupil 5 - více mi nechtěli prodat - a měl jsem z toho nepřetržitý orgasmus v délce několika měsíců.


Tudíž jste jistě pochopili, že svítivé diody jsou moje veliká láska, což se na první pohled pozná, tím, že absolutně každá elektronika, kterou jsem dopodud vyrobil má nějaké ty esteticky blikotající "blinkenlichten". Navíc LED Dioda je skoro jediná věc na světe, kde může běžný vidlák vstoupit do kontaktu s kvantovou fyzikou.


Princip je totiž v tom:
V pradávných dobách fotografie se zjistilo, že největší citlivost mají filmy s emulzí uvařenou ze želatiny z kravských kopyt krav z jednoho konkrétního údolí ve Švýcarsku. Skoro 100 let byla tahle věc velikou záhadou až se zjistilo že půda v tomto údolí ma neobvykle vysoký obsah prvku India - které "znečišťuje" želatinu a způsobuje že krystaly chloridu stříbrného ve filmové emulzi stávají se nestabilními a tím mnohem citlivéjšími na světlo, nez když je želatina z kopyt nějaké obyč. kráv y z Horní Dolní.

Přesně tak je to i s polovodiči - křemík má 4 "valenční elektrony" které nabízí k tomu aby byl "polovodivý" - my můžeme křemík nenápadně znečistit třeba hliníkem, který má jenom 3 valenční elektrony a tím v krystalové mřížce zbydou "díry", které se chovají jako částice s pozitivním nábojem a výsledkem je polovodiř "typu P" - jako Pozitivní vodivost. Nebo můžeme křemík znečistit třeba fosforem, který má 5 valenčních elktronů, tím nám v krystalvoé mřížce bude jeden elektron přebývat a vznikne polovodič "typu N" jako Negativní vodivost.

Když dva kousky P a N polovodiče přitiskneme k sobě vznikne dioda - součástka která teče li proud od N k P tak elektrony i díry jsou drženy u "své elektrody" a vlastně nic neteče. Teprve když teče proud od P k N elektrony i "díry" jsou přitahovány k protější elektrodě a proud teče.
Potud fyzika pro průmyslovky. Pokud se na diodu podíváme porobněji jedna věc je jasná - aby dočlo k přenosu proudu od P k N (dož znamená přenos elektronů od N k P) musí na rozhraní P-N "elektron skočit do díry". Aby to skutečně udělal - musí to pro něj být "energeticky výhodné". Tudíž Elektron v N polovodiči musí mít vyšší potenciální energii než elektron "v díře" v P polovodiči.
Ani to si není těžké představit - V N polovodiči je elektronů přebytek - a vzájemně se odpuzují a vytlačují z orbitalů kolem atomů. V N polovodiči je elektronů nedostatek - elektron "spadne do díry" a více se ani nehne. Jasné. V praxi se to projevuje tak, že energetický rozdíl mezi elektronem v N a P polovodiči nám sežere část napětí - což je onen notoricky známý 0,7V "úbytek na diodě".

OK - kam zmizí ta energie o kterou elekton přijde - projeví se jako vibrace ostatních elektronů a potažmo atomů v mřižce - tedy jako teplo. Takže v rámci mého oblíbeného bludu. že "všechno souvisí se vším" můžeme říci, že i obyč usměrňovací dioda je svítivá, akorát svítí někde v daleké IR oblasti na vlnové délce 10um ;-))).

Pak máme diody nikoliv křemíkové, ale z "divných polovodičů" jako je Galium Arzenid, Galium Fosfid, Galimum-Indium-Fosfid. To jsou diody, u kterých energetický spád je tak velký, že ztráta energie formou tepla není možná - a pokles energie elektronu se vyzáří jako světelné kvantum -alias foton.

Barvavlnová délka (nm)Napětí (V)Látka
Infračervenáλ > 760ΔV < 1.9GaAs
AlGaAs
Rudá610 < λ < 7601.63 < ΔV < 2.03AlGaAs
GaAsP
AlGaInP
GaP
Oranžová590 < λ < 6102.03 < ΔV < 2.10GaAsP
AlGaInP
GaP
Žlutá570 < λ < 5902.10 < ΔV < 2.18GaAsP
AlGaInP
GaP
Zelená500 < λ < 5701.9[2] < ΔV < 4.0InGaN/GaN
GaP
AlGaInP
AlGaP
Modrá450 < λ < 5002.48 < ΔV < 3.7ZnSe
InGaN
SiC
Si
Fialová400 < λ < 4502.76 < ΔV < 4.0InGaN
Červená/modrá + fialový luminofor
Ultrafialováλ < 4003.1 < ΔV < 4.4Diamant (Vlnová délka: 235 nm)[3]
Nitrid boru (Vlnová délka: 215 nm)[4][5]
AlN (Vlnová délka: 210 nm) [6]
AlGaN
AlGaInN - (Vlnová délka: pod 210 nm)[7]
BíláCelé spektrumΔV = 3.5Modrá/ultrafialová + žlutý luminofor

Už jem líný a sprostý jako hrom tak tady je tabulka - kompletně ukradená z WIkipedie. Nicméně povšimněte si jak dokonale nám ta kvantová fyzika funguje - čím je vlnová délka světla kratší tím je energie fotonu vycházejícího z LED diody větší a tím je i spád napětí na diodě v propustném směru Větší. Jasné ?

Nějak se mi ten stručný článeček natáhl - takže pro dnešek končíme, pokračování příště a zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám: jestli chcete porodit ještě před vánoci - právě v těchto dnech máte poslední šanci otěhotnět, abyste to stihla.

Destilka mi šplouchá na maják.

25. února 2014 v 5:15 | Petr

Byla nebyla v Praze firma GORO - což znamenalo GOldman a ROček - tahle firma vyrábí přístroje na výrobu deionizované alias destilované vody. Legrační je že pand Goldman se patrně pohádal s panem Ročkem a oba si založili vlastní "firmu GORO", neboť od jisté doby mi do mailu chodí zprávy ve stylu POZOR POZOR falešná firma GORO obchází republiku.

Tudíž nevím jestli u nás v práci byla předminulý čtvrtek "pravá" nebo "falešná" firma GORO. V každém případě "expert" od nich se snažil spravit nefungující (a k ničemu nepotřebné) čidlo destilované vody. Opravu provedl tak, že elektroniku zapojil metodou "krucosvorek" - to jest kolem pinů konektoru, ke kterému neměl protikus - omotal dráty a ty pak zakroutil tak až nastal kontakt - a ani se neobtěžoval obtočit to izolačkou, aby ta hrůza nebyla vidět. O co méně použil izolačky na elektriku, o to více použil izolační teflonové pásky, když rval čidlo do trubky - až se výsledek dostavil - trubka pod tlakem "narvaného" čidla praskla. Kdy praskla ? V pátek odpoledne - když byly v práci už jen laborantky na službě a já.

Dovolím si poznamenat, že od října 2010 už jsem 3x vytíral nějakou místnost po prasknutí vodo-instalace - takže jsem jednal zcela instinktivně - vypnul čerpadlo, volal na "devítku" (havarijní číslo), že je havárie a šel vytírat. Za 10 minut mi volala úřednice - jaké že je "výrobní číslo" destilátoru. To jsem věděl, že je zle, protože špitál je jako úřad - každý přesně ví co NENÍ v jeho kompetenci. Tudíž ptá-li se vás úřednice na výrobní číslo - je to proto, aby vám vzápětí sdělila, že "s velikou lítostí, vám nemůže nijak pomoci, ani neví kdo by pomoci mohl", protože daný "inventář" NENÍ v její kompetenci. Pak nezapomene dodat, že to asi budu mít těžké, neb je pátek, konec směny a ve špitále už stejně nikdo není a nejlépe by bylo celou věc odložit na pondělí....

Vytírání destilované vody - taky není v mé kompetenci, ale kdo má mít tu psýchu, zůstat v klidu, když vidí jak voda teče do mašiny za 6 500 000 kč, dvou zapnutých 3 kW UPSek, a jenoho PC - tak jsem pořád vytíral a mezitím pořád volal a neustále zvyšujícím hlasem křičel, až se dostavil "pohotovostní údržbář". Toho jsem ještě neznal, protože to byl 16 letý hoch, co je ve špitále měsíc, i s oschnutím výučního listu. Dostavil se a prohlásil, že to telefonicky konzultoval se staršími kolegy. Ti mu řekli, že si má dávat pozor, protože to není jen tak nějaká trubka na "vodu", nýbrž trubka na "destilovanou vodu", a navíc to ani není "trubka" ale "americká trubka", kterou se on rozhodně nemá pokoušet spravit, protože oni - ač staří mazáci - by do toho taky nešli....


Tak jsem volal vrchní laborantce, ta volala jinému údržbáři, ten volal tomu "děcku s hasákem" a dodával mu odvahu ať se o to aspoň pokusí - a taky že se pokusil - celý praský úsek odřezal a zbytek utěsnil pomocí šroubovací ucpávky. Ta mu sice jednou sklouzla - takže jsem vlastně vytíral 2x, ale i tak budiž mu díky nesmírné - neboť ve svém mladém věku, projevil více odvahy než 7 pater "mistrů" a "manažerů" nad ním.

Potom špitál urychleně vypsal výběrové řízení - a vyhodil z něj některé firmy, které za opravu chtěly skutečně nestoudné peníze - protože to přece "není voda" a navíc tam jsou ty "americké trubky". Až k nám konečně dorazili 3 muži v červených overalech. Pamětníci znající Windosowský spořič obrazovky "potrubí" - si rychle vybaví, jak přibližně vypadalo to - co začali slepovat na podlaze laboratoře.

A skutečně - původní potrubí mělo - pojistný kohout pod falešným stropem za dvířky. Nové potrubí v okamžiku kdy primářka definitivně podepsala fakturu - mělo za stejnými dvířky 2 kohouty. Jededen "poněkud mimo střed", ale alespoň jej bylo vidět a druhý kohout - pod stropem 30 cm "za okrajem" otvoru - schovaný za trubkou a ještě otočený od otvoru pryč - tak jsem cvičně zkusil ten druhý kohout zastavit - a když se mi to nepodařilo - přestože jsem tak vysoký, že se dotknu stropu loktem - přivolal jsem opět primářku, ať si to sama zkusí, když to tak klidně převzala.

Když se jí to nepovedlo - řemesnící začali brblat, že to "přece nevadí". Tak jsem vybuchl jako atomová bomba a křičel na ně, že za takovou fušeřinu by se ani PAT a MAT nemuseli stydět - PAT s MATem to vzali v klidu, ale "ten třetí" se na mně vrhnul, že jemu nikdo do fušerů nadávat nebude - a že mi rozbije hubu.
Pak nastala vzrušená debata - PAT držel "toho třetího" a MAT navrhoval, že to přece opravdu nevadí. Ventil je sice zcela mimo díru, ale přece stačí za otvor pořádně zabrat a vyrve se celý stropní panel ....
Nakonec přišli na to že dosavadní dvířka 15x30 cm do kterých se "netrefili" se "rozšíří" na 30x30 cm - a kdybych na ně neřval - už to měli dávno hotové ...

A rada pro blondýny ? Tentokrát je radou pro mně - vím zcela přesně, kde se stala chyba - už v pátek - jelikož bylo po šichtě, měl jsem se potichu vytratit zadním schodištěm, jako všichni, nic více totíž NENÍ v mé kompetenci....

Poznámka při druhém čtení : Byli - za Jakeše a Bilaka - machři, kteří uměli udělat rozvod destilované vody v trubkách z borosilikátového skla - sami ještě v práci máme pozůstatek jejich umu. Celá zábavná historka, ale není tento případ. Všichni "speciááálisti" zápasili s lepeným PVC běžným ve většině amerických a nezanedbatelném množství evropských staveb....

Chemie pro šílence 8. Polyvinylacetát

23. února 2014 v 6:36 | Petr |  Chemie pro šílence
Na 100 let vývoje elektroniky jsme spotřebovali skoro 70 díllů vidláků - co tedy s 10000 letým vývojem chemie - tento seriál se začíná vymykat kontrole...
Ale přesto - dneska je na pořadu dne vinyl-acetát a jeho polymer poly-vinyl-acetát. Nápis polyvinylacetát jste patrně jen tak na nějakém výrobku nečetli nicméně setkali jste se s ním všichni - když já řeku polyvinyacetát - vy musíte vykřiknout Herkules, Dispercoll, nebo Duvilax bratři anglosassové mohou vykříknout wood / carpenters glue.
Vážení přátelé ano - vinylacetát - je to bílé v pixle (ve skutečnosti je už částečnně polymerizovaný) a vyschnutím vody ze směsi dojde k polymerizaci na polyvinylacetát. Z praktického hlediska je nutno poznamenat, že polymerizovaný polyvinylacetát je už ve vodě nerozputstý - přestože ji částečně pohlcuje a tím poněkud bobtná.
Když už jsme řekli Herkules - musím se slzou v oku vzpomenout na toto lepidlo, které jako jedna z mála věcí "pro geeky" byla zcela bez problémů sehnatelná i na sklonku bolševika.
Jaký je polyvinylacetát plast ? Patrně už jse odněkud sloupli kapku zaschlého Herkulesu takže tušíte, že je to měkká, pružná hmota.
Když se podítváte na vzoreček - je to jasné - na centrální "polyethyllénový" řetězec jsou navázány esterové skupiny se zbytkem kyseliny octové na konci. To dává lepidlu dvě vlastnosti - na podložku se může vázat jednak vodíkovým můstkem vycházejícím z kyslíku =O a jednak hydrofobními interakcemi - koncové CH3 skupny.

Je mi jasné, že jste z toho jeleni, proto nastala nutnost dalšího "školského okénka" a je nuto probrat věc zvanou "mezimolekulové interakce". Neberte to moc tragicky - mezimolekulové interakce jsou jednak chemické vazby, které drží molekuly opravdu pevně pohromadě a jednak nevazebné síly, o kterých se v chemii učí jenom málo - ačkoliv ony rozhodují o vlastnostech materiálů především - viz kapitola o nylonu-6 a nylonu-66. Takže držte si klobouky jedeme v pořadí klesající vazebné energie - tedy energie nutné k tomu abychom danou vazbu rozštěpili.
  • Iontová vazba - de facto žádná vazba není protože jeden atom ukradne druhému elektron a už mu jej nedá - příklad chlor ukradne sodíku elektron a ve slané polívce už si plavou každý sám - vtip je v tom, že chemici považují tuto vazbu za "silnou" protože ukrást chloru elektron a vrátit jej sodíku vyžaduje obrovskou energii
  • Kovalentní vazba - každá molekula má prostory - zvané orbitaly - kde se pohybují její elektrony - kovalentntí vazba znamená, že molekuly "sdílejí" společné elektrony ve společném orbitalu. V praxi to vypadá tak jak byste si představovali - dva monomery se "sváží" kovalentní vazbou a pak už jdou spolu jako jedna nová molekula.
  • Různé kommplexové a koordinačně kovalentní vazby - vynecháváme neb nám zatím k ničemu nejsou
  • Vodíkový můstek - vodík má jenom jeden elektron, pokud o něj přijde (třeba ve vodě) holý proton se snaží být co nejblíže atomům, které mají přebytek elektronů - voda je kapalná - díky vodíkovým můstkům - sirovodík, který má zcela stejnou strukturu jako voda - je za stejné teploty a tlaku smradlavý plyn - síra je sice 2x těžší a větší atom než kyslík, ale neposkytuje elektrony do vodíkových můstků....
  • Wan der Waalsovy síly - polární - i některé nepolární molekuly se k sobě otáčejí opačně nabitými částmi a slabě se přitahují.
  • Hydrofobní interakce - pokud mají molekuly nepolární i polární části - nepolární části se snaží uchránit kontaktu s polárními tím že společně vytváří regiony nepolárních molekul - které jsou "vzájemně rozpuštěné" jedna v druhé. Krásný makroskopický příklad jsou kapky oleje ve vodě - tedy pokud si představíte kapky velikosti jen několik atomů - víte o čem je řeč.
Vrátíme - li se k poylvinylacetátu - tento je poměrně blízce příbuzný polymethylmetakrylátu - tedy plexisklu - díky této příbuznosti se polyvinylacetát dosti často používá jako rozpouštědlo různých akrylátů v akrylových barvách. Jinak jako lepidlo potřebuje polyvinylacetát nějaké ty kyslíky a vodíky k vytvoření vodíkových můstků - proto lepí nejlépe polymery které obsahují mnoho -OH (hydroxylových skupin) - což jsou přírodní polymery na polysacharidové bází - tedy celulózu - alias dřevo a papír. Dřevo lepí opravdu dobře - navzdory obecné představě, že to je jen tak nějaké podřadné lepidlo. Naopak hydrofobní interakce se celkem dobře uplatní při lepení pěnového polystyrénu, na který je Herkules taky docela dobrý. Ostatní materiály - molekuly bez výrazně hydrofobních částí a OH skupin - zapomeňte že byste je slepili.

Tolik tedy lepidlo, kterého mám 2 kila v pixle na polici a vzpomínám na něj se slzou v oku. Zbývá už jenom rada robotům ke zničení listva - jelikož roboti patrně jen tak nebudou dřevění nebo papíroví - polyvinylacetát vám asi k ničemu nebude - leda by vaše zákeřnost přerostla veškeré meze a v rámci podloudného oblbnutí lidstva byste začali provozovat školky pro dětičky a vystřihovali a slepovali s nimi barevné papíry.

Revize Ž.

20. února 2014 v 6:22 | Petr |  Elektro
Myslím, že už jsem zmínil, že laboratoř je po střechu přeplněná elektronikou a tak při rozebírání přístrojů občas vidíte (nebo na vás vypadne) plošný spoj s nějakým obvodem. Pokud máte doma krabici postavených ( i nepostavených ) obvodů vlastních - je neodvratné, že časem začnete "svůj styl" porovnávat s "jejich stylem". Slovo Laboratoř bych si dovolil podrtrhnout, protože je milion jiných pracovišť naplněných elektronikou, ale pokud jste zavřený nekdě v serverovně - tak veškerá elektronika kolem vás jsou motherboardy a další PC komponenty - všechny na jedno brdo. To my v laboratořích máme výběr mnohem pestřejší.

Na jednom z mých pracovišť jsme nedávho vyhazovali "analog processing unit" z konce 90 let, což byla elegantní plastová krabíce 25 x 15 x 4 cm. Samořejmě že když se něco takového vyhazuje tak považuju za svou povinnost podívat se věci na střívko a tady jsem opravdu strnul - uvnitř byl "v klasice" tedy drátovými součástkami postavený - de facto 4 kanálový zesilovač s operačními zesilovači s externě přepínatelným zesílením - pomocí zkratování odporů ve zpětné vazbě operačního zesilovače tranzistory. Tedy klasická konstrukce jak vypadlá z "vidlákova elektra". Co bylo šokující, byl rozměr plošného spoje který dokonale vyplňoval půdorys krabice a byl alespoň 22x12 cm. Co bylo ještě více šokující bylo že deska byla čtyřvrstvá !!! A co bylo nejvíce šokující bylo že v rohu se skvělo hrdé "REVISION G"

Tedy, co by vidlák s několika drátovými propojkami naroutoval na 1 vrstevný plošňák velikosti 60x80mm to tady bylo na 3x větší a 4 vrstevné desce, která navíc prošla 7 revizemi než našla svůj definitivní tvar. Je sice pravda, že součástky byly na desce rozmístěny naprosto rovnoměrně, jako Sovětské rakety na Rudém náměstí při vojenské přehlídce, ale za tu cenu ?
Samožejmě se vkrádá myšlenka jestli deska nevznikla tak, že "component placement comitee" zasedala půl roku než odsouhlasila kde budou součástky a pak "trace routing comitee" k nim rok tahala spoje.


Nicméně to není jediný příklad "divné konstrukce". Naopak za léta praxe už považuju za "divné" když vidím desku, která jakoby vypadla "z mé dílny". Není například vzácností, když slovutná firma propadně šílenství "čtyřdírkového systému" a po rozebrání stroje zjistíte, že uvnitř jsou svazky kabelů jako vaše ruka, do kterých jsou vpleteny jednotlivé "čtyřdírkové moduly". Nebo vidíte optickou závoru složenou z jednoho fototranzistoru a jedné LEDky jak je nějakým ARMem připojena na Ethernet - prostě "comitee" rozhodla že vnitřní sběrnice analyzátoru bude ethernet, takže i podsvětlené tlačítko musí mít svoji IP adresu....

Ale k meritu věci. Abych si odpočal od přípravy na střet s gaunery z oblasti mé profese - pokračuju, ve volném čase, v konstruování modulů pro parkového robota, kterého snad postavím, ještě než umřu. Při té příležitosti, jsem si hořce uvědomil, že některé moduly už routuju po páté.
  1. Cvičná a veliká deska "jestli to funguje"
  2. Deska která se zdála "definitivní"
  3. Ďábel se skrýval v detailech a bylo nutno ji postavit jako diferenciální
  4. Bylo nutno vyzkoušet jestli se v SMD vejde na plochu 50 x 50 mm
  5. Aby se nakonec zjistilo že lepší bude dát ji na plochu 70 x 35 mm
Zejména pokud plošný spoj má nějaká mechanická omezení týkající se rozměru a musí se vejít do "rastru" děr a konektorů určených jinými plošnými spoji a dalšími součástkami - tak si člověk užije. Ale mohu vás uklidnit - každé další routování jde rychleji, než to předchozí, takže než dojdu k "Revision Ž", budu se moct s "rychlo-routováním" nešťastného obvodu, přihlásit do soutěže typu "Česko-Slovensko má talent"

Zbývá už jenom tradiční rada pro brunety - až "gauneří z Prahy" zařídí vašemu miláčkovi věznici - nezapomeňte, že můžete 1x měsíčně poslat balík o váze 1 Kg s "mycími" prostředky 1x za 3 měsíce balík o váže 5 kg. Můžete miláčkovi poslat rádio, nebo televizi ale obojí musí být nové a v původním neporušeném obalu (aby se bachaři nebáli, že je uvnitř bomba). A hlavně až půjdete na návštěvy nezapomeňte si vzít tisícovku, za kterou miláčkovi nakoupíte ve vězeňské kantýně a taky oblíkout "outfit s erotickým aspektem" - Eržiky z etnické minority hojně obývající věznice by vám řekly, že odvážný outfit je nutný - ať se aspoň "podívá", když už ve věznici "není do čeho píchnout"....

Volby do ČSKB 2. - ČIA

18. února 2014 v 6:00 | Petr |  ČSKB
Mému bratrovi právě šediví první vlasy, ale celý dnešní přispěvěk bude o mém nesprávném a zavádějícím chápání legislativy v ČR. V minulém blogu na téma "bordel v biochemii" jsem hrubě odhadl, že akreditující firma ČIA odsála ze zdravotnictví 47 miliónů kč. Jelikož průměrné výdaje VZP na jednoho pojištěnce jsou přibližně 3700 korum ročně - prošustrovali jsme tímto náklady na léčbu 12 700 lidí na jeden rok. Tyto náklady jsou jenom přímé platby firmě ČIA, nepřímé náklady, které jimi vnucená obludná byrokracie stojí - jsou nejméně ještě jednou tak vysoké, nemluvě o tom, že kontakt s firmou ČIA se neomezuje na jeden - nejdražší - audit, ale firma vám poskytne pestré (a drahé) spektrum dalších služeb jako jsou pre-audity a dozorové návštěvy, konzultace a další - jak jen je ctěná libost.

Ja paradoxem zdravotnictví a zejména laboratoří, že i velmi zkušení chemici nemohou ve zdravotnictví působit, pokud nemají "statut zdravotnického pracovníka", který se získává absolvováním "akreditovaného studijního oboru". Akreditovaného ve smyslu akreditace ministerstva zdravotnictví.

Poněvadž v česku quod licet Iovi non licet bovi - ČIA díky honosnému názvu Český institut pro akreditaci - působí ve zdravotnictví, aniž by k tomu bylo státní správou vydáno jakékoliv dohledatelné povolení. Schválně si přečtěte co má jako předmět činnosti v rejstříku obecně (ne)prospěšných společností.
Jediné od čeho bychom mohli odvozovat legitimitu jejího působení je to, že součástní našich státních norem se stalo ISO 15189 a že ČIA má zřizujícím Ministerstvem průmyslu a obchodu napsáno ve svém statutu, že je jedinou státní akreditační autoritou která má právo akreditovat dle v česku platných norem (tedy i ISO15189).

Nicméně bych si dovolil upozornit na drobný problém - Vztah občana a státní zprávy k zákonům je principiálně opačný - pro občana platí, že "je dovoleno co není zákonem výslovně zakázáno". Naopak státní správa a samospráva musí dodržovat opačný princip - "je zakázáno co není zákonem výslovně povoleno". Důvod pro tento rozdíl je v tom, že vynálezci moderní demokracie v USA chtěli zabránit tomu aby stát svévolně buzeroval své občany. Proto řezník může jít dělat do skladu v Kauflandu, ale velitel policie nemůže policajty poslat hasit požáry nebo operovat ve špitále slepá střeva. Ani na prahu vašeho bydliště, nebo pracoviště se nemůže objevit jen tak "kdejaký hejhula" a tvrdit, že vás jde "zkontrolovat" neb pracuje na "Národním výboře".

Jak řeší ČIA problém, že její činnost ve zdravotnictví není "výslovně povolena" ? Prohlásila o sobě, že "účinností zákona 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky již není součástí státní správy". Tedy rekapituluju - obecně "prospěšná" společnost založená vládou České republiky za účelem výkonu státního dozoru nad zkušebnictvím ve výrobě a obchodu o sobě prohlašuje že NENÍ součástí státní správy - tudíž není v roli policajta, který nemůže dělat hasiče, ale v roli soukromníka, který se může živit jak chce. Od toho odvozuje, že může působit ve zdravotnictví, ve kterém bez patřičné "bumážky" nemůže pracovat nikdo "nepovolaný". Divné že ?

OK - když budu dostatečně tvrdý a začnu šermovat paragrafy, aby byrokrati v ČIA znejistěli - začnou se hájit - že každé "akreditované" pracoviště přece o akreditaci "dobrovolně" požádalo. Právě zde začíná genialita Orwellovského gaunerismu v ČR.
Pokud by Ministerstvo zdravotnictví mělo ČIA pustit do zdravotnictví oficiálně - patrně by to vyžadovalo - minimálně nepatrnou zmínku někde v zákoně a to by asi parlamentem neprošlo jen tak snadno, protože by se na to slétly, ze všech stran, všemožné lobby a třeba by někoho napadlo, že to je jen zástěrka, jak draze financovat bezpracný život několika gaunerům. Proto Ministerstvo zdravotnictví - se o ČIA vůbec nezmiňuje místo toho se pouze v tzv. Úhradové vyhlášce o platbách ve zdravotnictví - zmiňuje o tom, že ti kdo předloží "osvědčení o akreditaci" dle normy 15189 dostanou příplatek k hodnotě bodu. Konkétní text je zde na straně 7204. Takže celá akreditace je "věc dobrovolnosti", každý může obětovat "svobodu za peníze". Samozřejmě, že jsme v Česku, takže platby bez "akreditačního příplatku" jsou žebračenka a ve zmlsaných fakultních špitálech by nestačily ani na chemikálie a provozní režii. A kdo jiný než "jediná akreditační autorita" vám poskytne "kýžený certifikát" - a nechá si jej královsky zaplatit ?

U soukromých laboratoří OK ať si dělají, co chtějí, Ale máme tady řadu veřejnoprávních špitálů a laboratoří, stejně jako řadu špitálů, které mají formu akciové společnosti a ty všechny mají podle občanského a obchodního zákonníku povinost "spravovat majetek s péčí řádného hospodáře" tudíž, když je někde za něco příplatek - nebo na něco sleva - oni jej nemůžou jenom tak "ignorovat kvůli ideálům". Takže jejich "dobrovolnost" je velmi pochybná - i kdyby byli bohatí dosti na to, aby se mohli na celou byrokratickou prudu vykašlat.

Pak je tady otázka "zodpovědnosti" a "dobrého hospodáře" z druhého pohledu - tedy kdo zpodpovídá za činnost neautorizované organizace na půdě špitálu ? A kdo zodpovídá za to že s "péčí řádného hospodáře" vydá 250 000,- za papír od jakési firmičky, která není zmíněna jinde než jedním řádkem v "Úhradové vyhlášce" - a vlastně ani tam se o ní výslovně nehovoří ? Co když dojde na lámání chleba a policajti budou říkat - proč jste požádali o ISO 15189 firmu která nemá pro zdravotnictví žádné oprávnění ? Vy odpovíte - protože "zákonem zmocněná" firma neexistuje. Policajti a právníci - s logikou sobě vlastní odpoví - to přece nikoho nezajímá.

Uvědomím-li si že hranice trestného činu je od škody ve výši 5000 kč - že šéfové laboratoří musí na vlastní zodpovědnost rozhodnout jestli je horší "porucha" principu "péče řádného hospodáře"- neucházet se o pojišťovenský "bonus", nebo vpuštění neautorizované třetí strany do laboratoře - bez opory kdekoliv v legislativě ? A ještě vyplacení tomuto subjektu průměrně 50 násobek limitu za který se "chodí sedět" ? Opět vím proč jsem seknul s primářováním a přeji bývalým kolegům - pevné zdraví v oblasti žaludku, až budou podepisovat faktury.

Vezměmě to ještě ze strany státu - kdyby náhodou někdo vletěl na Ministerstvo zdravotnictví, a křičel, proč pouští do zdravotnictví organizaci, která nemá žádný zdravotnický statut - ministerští úředníci se budou tvářit ustaraně a tvrdit "my za nic nemůžeme o úhradové vyhlášce rozhoduje dohodovací řízení ministerstva pojištoven a špitálů". A dokonce mohou spustit bandurskou "ukažte nám kde tam je ČIA zmíněna" (de facto není).

Podobná situace tu už byla - například s lidovými milicemi za bolševika. Organizace s tisíci ozbrojených členů KSČ - fungovala na základě "nikdo neví čeho" - protože po pádu komunismu se o ní v bolševické legislativně nenašlo jediné písmenko.

Mimochodem Český institut pro akreditaci bude patrně firmična s firemní kulturou ČEZu, Sazky, nebo Lesů české republiky. Kolega měl o praktikách firmy ČIA přednášku příznačně nazvanou - 4P - Peníze - Papíry - až Potom - Pacient a byl rád že unikl žalobě pro urážku na cti - takže jsem zvědavý co bude až "denní zpravodajská svodka" přinese "klukům z ČIA" na stůl tento příspěvek.

Ale proč se vlastně rozčiluju kvůli 50 - 100 miliónům, když "péče řádného hospodáře" má v Česku podobu OpenCard, tunelu Blanka, iZIP, a mnoha jiných do kterých zasvištělo mnohem více než náklady na roční léčbu menšího okresního města.
Dnes jsem příliš unaven a to i na oblíbenou radu pro blondýny, proto končím a příště probereme pikantní historii "obecně prospěšné" společnosti NASKL.

Poznámka při druhém čtení - Pokud byste se nedohodli s "Jeho Magnificencí auditorem ČIA" možná existuje cesta ven. Pokud jste odvážný majitel soukromé laboratoře - předložte pojišťovnám Certifikát na ISO 15189 od zahraniční akreditační autority. Pokud pozvete třeba Švédy, nebo Holanďany - vůbec bych se nedivil, kdyby audit měl zcela jiný průběh než duchamorná papírová psychóza made in czech republic.

Chemie pro šílence 7. PVC

16. února 2014 v 5:29 | Petr |  Chemie pro šílence
Bývaly doby, kdy mě bratr opakovaně provokoval výrokem, že jeho známí "pracují v PVC" - což bylo, de facto, přeslechnutí, protože on tím myslel PWC. Takže všechny shoppaholičky lačné bohatého manžela, musím zklamat - dnes se nebudeme zabývat korporacemi s obratem "od miliardy výše", ale pohnutou historií polyvinychloridu.

Žíháme li nehašené vápno v obloukové peci s uhlím dojde k následující reakci
CaO + 3C = CaC2 + CO.
Tím nám vznikne karbid vápníku, na který pokud kapeme vodu vznikne plyn acetylén. Takhle se vyráběl "karbid" po desetiletí a před rozšířením elektriky byly "lampy karbidky" hlavním zdrojem světla pro domácnosti ještě vedle "lamp petrolejek". Na přelomu 19 a 20 století došlo k elektrizaci domácností a celý byznys s acetylénem (který se krom toho získává i krakováním černouhelného dehtu nebo ropy) se zhroutil.
Acetylén natolik klesl v ceně, že podnikaví chemici typu strýčka Františka ze Saturnina začali mít snahu "něco" z acetylénu vyrábět - cokoliv když je acetylén tak laciný. Takže v roce 1912 začali Němci vyrábět vinylchlorid reakcí acetylénu s chlorovodíkem - kapalný vinylchlorid jim pak "ve flašce" spontánně polymerizoval na PVC - které v podobě "pra-PVC" mělo podobu polotekuté smradlavě "hňahňaniny".
Z Německa 30 let mimochodem pochází i v Česku známý pojem "igelit" - my tím označujeme spíše fólie z polyethylénu, ale původě IGELIT je složenina dvou slov - zkratky chemické fabriky IG farben (neblaze proslulé výrobou cyklonuB pro koncentráky) a koncovkou LIT - kterou vzali z komerčního názvu jediného tehdy běžného plastu kterým byl bakeLIT. Takže "igelit" v Něměcku je paradoxně PVC.

Co se týče vlastnotní PVC - to se poměrně dosti podobá polypropylénu - od houževnatých tvrdých plastů známých pod názvem "Novodur". po nafukovací plavecké kruhy a zvířátka z měkčeného PVC.
Polypropylén ma na základní "ethylénový" řetězec navázané methylové skupiny - CH3. Polyvinylchlorid má ve stejných místech atom chloru což mu dává "polární" vlastnosti.

Tím musíme udělat odbočku k pojmu "polarity molekul" Každý atom váže elektrony jinou silou, takže máme extrém č. 1 a to jsou alkalické kovy (sodík) , které zejména ty těžké cesium, francium odštěpují elektron extrémně snadno - prakticky o svůj elektron vůbec nestojí - a proto kdykoliv mohou vyskytují se jako kladný iont Na+, K+,. Rb+, Cs+, Fr+. Tyhle prvky jsou v periodické soustavě vlevo dole - na opačném konci periodické tabulky - vpravo nahoře je Fluor a Chlor, které jeden elektron extrémní silou přitahují a tudíž se skoro vždy vyskytují jako záporné ionty Cl- F-. Schopnosti vázat (odštěpovat) elektron se říká elektronegativita, což je nepodstatný školní brept, co je podstatné, je že pokud je celá molekula z jenoho (dvou) druhů atomů jako jsou UHLO - VODÍKY tak je síla která poutá elektron k atomu všude v molekule stejná a tudíž rozložení "hustoty elektronového mračna" (viz kvantová mechanika) je všude stejné a tudíž se molekula jeví jakoby neměla žádný náboj. Pokud ale místo vodíku dáme na jeden konec chlor. který přitajuje elektrony více než vodík "na druhém konci" Chlor si přitáhne elektrony k sobě a tímse tento konec molekuly začne jevit jako záporně nabitý a druhý konec kde je "holý vodíkový proton" se začne jevit jako kladně nabitý.

Tím jsme tedy vysvětlili že PVC je polární na rozdíl od polypropylénu, a z toho vyplývají jeho vlastnosti a praktické využítí - díky polarite se dá lépe lepit (novodurové odpadní roury) a barvit (barevná iolace kabelů). Na druhé straně je je daleko horší izolant než polyethylén (izolace koxiálů bývá z pěnového polyethylénu). PVC méně odolává vodě (protože ji tolik neodpuzuje). Ale zejména jeho pálením vznikají jedovaté produkty včetně fosgenu a chloru, oxidů chloru a dalšich chlorovaných uhlovodíků.

Jelikož PVC patří k "nejsprostším lidstvu známým plastům" dále se jím zabývat je myslím zbytečné. Zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - jestli budete útočit chlorem nezapomeňte, že napadá nejenom vše živé ale i řadu kovů a plastických hmot - tak si dávejte pozor na dráty a ložiska - neřádi ;-)))

Blikající robot pro dětičky - blbinka, která potěší

13. února 2014 v 4:28 | Petr
Kamarádka Saša Svobodová kupuje, sestavuje a na svých stránkách pravidelně recenzuje různá blikátka - ZDE a ZDE například. Takže není divu, že když jsem oznámil konstrukci "barvevné hudby pro dětičky " byla celá netrpělivá, Jenomže to bych nebyl já aby se něco "nezadrhlo", takže se zadrhlo - barevná hudba je naroutovaná a jako neosvícená fólie mi teď leží nad hlavou na polici. Důvod je ten, že dělat barevnou hudbu pro děti, které ještě příliš nerozumí koncepci frekvence zvuku ? Takže jsem vymyslel něco jíného a vyrobil jsem "robota, který je blikací" s to tím způsobem, že místo očí a pusiny má LEDky a čím více se do něj huláká tím více svítí. Děti budou nadšené, a švagrová bude "nadšená". Jinak info pro Sašu - zapojení je velice blízké VU metru od Vellemanu, který jestli jsem dobře pochopil místo komparátoru využívá řetězec diod a úbytků napětí na nich.


Jediný podstatný rozdíl je v tom, že já nejsem inženýr a tak dovedu věcem dát "lidský" design. Takže roboti vesele blikají, v poněkud jiném rytmu mrkají očima a vůbec na rozdíl od černé krabice od Vellemanů "mají charakter".

Vnitřní konstrukce je samozřejmě jasná, pod krytem z matovaného plexi je klasický plošný spoj.


A celé to ženou dvě tužkovky, které vzhledem ke klidové spotřebě 2 mA vydrží zatraceně dlouho. Mimochodem toto pouzdro na tužkovky je první z nabídky GM electronicu za 20 let co u ních nakupuju, které se opravdu dá použít.


Zbývá už jenom nepatrný detail a to je schémátko a jeho rozbor.
Tedy máme elektretový mikrofon který je standardně zapojen na první stupeň "nejubožejšího lidstvu známého zesilovače". Pak následují oddělovací kondy C5 a C6 a za nimi je něco vskutku podivuhodného - spíše však v negativním smyslu. Je to "komplementární nejubožejší zesilovač" tedy místo odporu připojeného k napájení je tam ten samý stupeň s PNP tranzistorem.
Teď bych si klidně mohl začít honit ego - jakože to je "sofistikovaný" návrh, protože tento stupeň má obrovské zesílení, nepatrnou spotřebu proudu, symetrickou limitaci a navíc je "rail to rail" tedy má rozkmit od 30mV do napětí baterky -30mV.
Mimochodem jestli jsem se kdysi zmiňoval, že jsem vypsal neoficiální soutěž o největší zesílení na jeden tranzistor - tak toto je vítěz - ale nebudeme si lhát do kapsy - proboha nepoužívejte tento prvek nikde, kde záleží na kvalitě signálu.
Jistě máte minimálně dvě otázky - k čemu jsou C4, C7, C8 - k ničemu - jsou v konstrukci "preventivně" kdyby zesilovač měl tendenci kmitat a taky že v hotovém robotu nejsou ani osazené.
Druhá otázka - co je to za podivuhodnost ve zpětné vazbě "komplementárního nejubožejšího zesilovače" tedy R5, R6, R7 - to je uděláno tak, aby klidová stejnosměrná úroveň byla co nejblíže 0 a přesto měl zesilovač rozkmit až k napětí baterky když je třeba.
Jenom taková poznámka - každý zdroj signálu má vnitřní odpor v kiloomech a následující stupeň má odpor v jenom v ohmech - vazby mezi stupni tedy nejsou napěťové, ale proudové - čistě jen pro zajímavost a pro případ, že byste chtěli profesora na elektroprůmyslovce přesvědčit, že tomu opravu rozumíte.
Pak už následuje řetězec LEDek a jejích spínacích tranzistorů a diod na kterých vznikají úbytky napětí - první jsou oči, pak střed pusiny a na konci koutky - každý tranzistor spíná dvě ledky - aby se robot pěkně symetricky "usmíval" C9, C10, C11 trochu prodlužují pulsy a činí tak blikání koutků pusiny lépe viditelnými.

Takže to je blikotající robot pro dětičky - pro opravdové šílence, kteří by si jej chtěli postavit jsem schéma ve formátu mého milovaného KiCadu nahrál ZDE.
Zbývá už jenom tradiční rada pro brunety - hračka od Vietnamce udělá za méně peněz, méně času a méně práce skoro stejnou radost - tak to zvažte.

Volby do ČSKB 1.

11. února 2014 v 5:48 | Petr |  ČSKB
Než se dostaneme k meritu věci jedna super-aktuální zpráva - ministr zdravotnictví včera odvolal (a možná nechá zavřít) šéfa Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Já jsem to tušil už v říjnu - a mám z toho upřímnou radost, ale nechci rušit původní smysl příspěvku - tak se pohodlně usaďte vydechněte, a slyšte co jsem měl na srdci:

Moji čtenářové, čtoucí pravidelně tento blog, jistě vědí, že nejsem přítelem příliš horlivého "proaktivního" zlepšování věcí, protože existuje "zákon klesajícího marginálního užitku" který způsbí, že každé zlepšování pokud trvá příliš dlouho nakonec skončí tím, že věci se začnou opět zhoršovat. V personalistice existuje dokonce tzv. "Peterův pricnip" který říká "každý člověk je povyšován tak dlouho dokud se nedostane na pozici na kterou nestačí". Pokud byste si chtěli přečíst něco z mého pera o těchto fenomenech zde je k tomu odkaz.

Na druhé straně, existuje v mém blogu rubrika "příroda", kde z hlediska toho, že medicína je aplikovaná přirodní věda zveřejňuju, jak guruové našeho zdravotníctví bezuzdně kradou. Že kradou zdravotničtí experti na všech úrovních je blbé, ale co se dá dělat. Co mě opravdu hněte, je že jistí lidé v mém oboru - klinické biochemii - před lety - z kombinace blbosti a chamtivosti zatáhli biochemii do byrokratického absurdistánu ISO norem.

Múj otec říká: "ani vrána nekálí do vlastního hnizda" - ale šéfové naší odborné společnosti - od roku 2002 dodnes - jsou horší než vrány, neboť jim nebylo a není za těžko - být zároveň ve firmách, které si zřídili, proto aby na zdravotnickém ISO rýžovali prachy, zároveň ve Výboru České společnosti klinické biochemie, který má proti takovým zásahům náš obor hájit a zároveň radit zdravotním pojišťovnám jak "zatočit" s těmi kteří nejsou z ISO akreditací "dostatečně nadšení" a tudíž jim "kazí byznys". Jestli opět máte zájem - ZDE a ZDE jsem napsal dva smutně naštvané články na toto téma. Výsedkem je že už i v biochemii je to jako za bolševika - všichni mlčí, aby na sebe nepřivolali "hněv pana profesora". Jméno "pana profesora" se mění, konflikt zájmů však zůstává a celková atmosféra se spíše zhoršuje.

Jelikož ulevovat si jenom tak na stránkách vlastního blogu zavání, mnou pohrdanou, "neškodnou onanií", zveřejnil jsem daleko mírnější článek o nesmyslnosti "neustálého zlepšování" i v našem biochemickém čtvrtletníku FONS. Než jsem článek napsal ( v září 2013 ), než vyšel ( v prosinci 2013 ), nastala ta ( pro mně ) neočekávaná událost - a to jsou volby nového vedení České společnosti klinické biochemie, o jejichž termínu jsem opravdu netušil, protože sledovat co dělají naši šéfové v Praze je už mnoho let naprosto neproduktivní.

Díky náhodné časové koincidenci, se však stalo to, že lidé, o kterých všechny mé dosavadní články jsou - považovali tuto náhodu za projev mého "špatného charakteru", "demagogie", "agresitivty", "podlé předvolební kampaně" , "snahy uchvátit moc" atd ......... neboli "podle sebe soudím tebe".


Biochemická veřejnost to patrně vidí jinak - volby do naší společnosti totiž probíhají tak, že v prvním kole automaticky kandidují všichni členové. Z těch co dostali nejvíce hlasů se vybere 14 do druhého kola. Postup výběru je takový, že oslovují postupně kandidáty s nejvíce hlasy každého jestli chce nebo nechce kandidovat do 2 kola. I přesto že dávno nejsem mezi biochemiky nijak vidět - skončil jsem "těsně pod čarou", protože minulý týden v pondělí odpoledne mi volal kolega, že jsem nepostoupil, ale v úterý ráno jsem měl ve schránce mail, že jsem postoupil a jestli chci do 2. kola. To znamená že někdo nade mnou se rozhodl nekandidovat - tomu se nelze divit - sám jsem byl ve stejné situaci v roce 2006 kdy jsem z "pana profesora a jeho kamarádíčků" měl takový strach, že jsem tehdy taky nekandidoval.

Takže jsem postoupil a byl jsem tázán zda budu ve volebním kolotoči pokračovat - když už jsem ten nemorální - agresivní - demagog - uchvatitel moci - tak jsem samozřejmě nadšeně souhlasil. Jako každý posupující musím biochemickou veřejnost seznámit se svým "volebním programem". Protože od roku 2006 se mnohé změnilo a mnoho z toho, co jsem tehdy mohl ztratit - už jsem ztratil - tak jsem na to šel z ostra. A sepsal těchto 7 bodů.

  1. Vykázat Český institut pro akreditaci (ČIA) ze zdravotnictví !
  2. Zrušit Národní autorizační středisko pro klinické laboratoře (NASKL) !
  3. Vyčíslit náklady, které činnost těchto organizací ve zdravotnictví způsobila .
  4. Pohnat k zodpovědnosti funkcionáře minulých vedení ČSKB, za to, že takové plýtvání připustili a dokonce podporovali !
  5. Prosazovat spravedlivé financování všech laboratoří bez ohledu na právní formu, geografickou lokalizaci, stav akreditace a dosavadní (mafiánské) praktiky !
  6. Tupé roboty jednající dle ISO 15189 vzdělat zpátky v inteligentní, samostatně myslící a samostatně konající laboratorní pracovníky !
  7. Vrátit se k "salus aegroti suprema lex esto" !
Jenom pro informaci nezainteresovaných - ČIA je státem - přesněji Ministerstvem průmyslu a obchodu založená "obecně prospěšná společnost". Zatím jsem nenašel sebemenší zmínku o tom že by měla jakékoliv oficiální oprávnění působit ve zdravotnictví - i přesto, dle své výroční zprávy do roku 2012 "akreditovala" 186 zdravotnických laboratoří. To při průměrné ceně 250 000 za jeden audit je 47 miliónů korun, které vyletěly komínem.
NASKL - je to samé v bledě modrém - dokonce ještě horší, neboť tato organizace ani neni založena státem. Původně to byl projekt pár lidí "jak si přivydělat", který visel v úplném právním vakuu, proto pod vlivem blábolů o "zvyšování kvality" jej vzala pod svá křídla Česká Lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně.
Jen pro doplnění - poslední bod - "salus aegroti suprema lex esto" - je latinský citát, který znamená "prospěch nemocného je nejvyšším zákonem". ( hahahahahaha !! )

Svoji kandidaturu už jsem odeslal - a jak předpokládám tak teď pražští "hoši co spolu mluví", intenzivně přemýšlejí, jak mě vhodným způsobem "zpacifikovat" dříve, než se kandidátky s volebním provoláním budou rozesílat. Patrně teď na kolenou klečí před těmi členy ČSKB, kteří mají v 1. kole více hlasů než já, aby svou staženou kandidaturu zase vrátili do hry, aby jim "demagog a populista" příští 4 roky nekazil byznys.

Kdybych náhodou byl zvolen - tak by to byla opravdu velká "nepravidelnost v toku síly" a pravděpodobně i v "toku peněz" ;-)) . Dnes totiž se zákonem o svobodném přístupu k informacím a se současným protikorupčním etosem (viz SUKL v úvodu) - i mravenec může zhroutit skálu. Samozřejmě se ptáte jestli nedělám teď veliké bububu a pak dostanu buď strach, nebo "něco jiného" a budu tiše jako pěna. Jelikož jsem kvůli ISO15189 a podivným čachrům se smlouvami opustil už v roce 2009 teplé primářské místo a šel raději dělat řadového internistu - velice pochybuju, že existuje prostředek jak mě umlčet.

Co budu dělat - nebudu-li zvolen ? Tato možnost je málo pravděpodobná - spíše kolegové "nade mnou" dostanou od "hochů z Prahy" nějakou prebendu, aby mi své místo na kandidátce nepřepouštěli. Pokud přece jenom proniknu do 2. kola a přesto nebudu zvolen - budu to brát jako čestnou porážku svého názoru, že zdravotnictví má zaměstnávat inteligentní a poctivé lidi. Takže se zase pustím do robotů, paní Kubáčová si oddechne, a kolegům, kteří si budou stěžovat na byrokratickou šikanu budu říkat: Koho jste si zvolili - toho máte.

Místo tradiční a oblíbené rady pro blondýny dnes jenom oznamuju - právě intenzivně surfuju po všech dokumentech o legislativě ČR a chystám druhý díl - o tom jak chamtivým byrokratům - převlečeným za biochemiky - zatnout tipec.
Jenom bych ctěné čtenáře prosil, aby nečekali "zázraky do tří dnů", protože osamocený člověk, který žije jenom z platu - stojí proti mašinerii, která "odklání" ze zdravotnických pěněz desítky milionů korun ročně - a podle toho bude vypadat způsob jakým se mnou budou zacházet.

Na úplný závěr věta, kterou pořád opakuju - čekáte na zdravotnický zákrok, na který "nejsou peníze" ? Dnes jste se opět dověděli střípek informace - "kam zmizely".

Poznámka při druhém čtení - Představte si tento nádherný konflikt zájmů : "Jeho Magnificence Rektor Karlovy Univerzity","Spectabilis bývalý Děkan 1. Lékařské Fakulty", "Honorabilis Proděkan 1. Lékařské Fakulty", "Přednosta Ústavu klinické biochemie Všeobecné Fakultní Nemocnice" , "Předseda České společnosti klinické biochemie" - v roli auditora ČIA - v "Nemocnici v Horní Dolní s.r.o." leze v labině po čtyřech, aby si opsal výrobní čísla biochemického analyzátoru, aby zjistil jestli se laborantky náhodou nespletly při "sepisování dokumentace". Ale co - malé prachy - taky prachy.

Chemie pro šílence 6. Připravte se na písemku !!!

9. února 2014 v 6:16 | Petr |  Chemie pro šílence
Vážení roboti a jejich páníčci.
Velice pochybuju, že byste ve škole (snad kromě Školy Vysoké Chemické ) probírali tak podrobně plasty - nicméně když jste šťouravý typ - jako já - tak od prostých vlastností umělých hmot z Baumaxu časem dojdete až tam, co dneska probíráme. Potíž je v tom, že se nám nahromadíly pojmy, které je třeba vysvětlit jako ve škole, jinak bychom se v příštích dílech chemie zamotali natolik, že bych byl za šílence a vy byste mi patrně nerozuměli.

Jistě jste už pochopili, že mezi chemickou strukturou a vnějšími - chemicko - mechanickými vlastnostmi každého plastu je jasný vztah - nyní je však nejvyšší čas přestat se skrývat za různými zjednodušeními a vysvětlit celou věc na plnou hubu. Berte tedy dnešek jako otravnou "mezihru" nutnou pro další výklad a zároveň jako slovníček pojmů.

  • Homopolymery - plasty vyrobené z jedné komponenty - příklad - polyethylén, polypropylén, nylon-6.
  • Heteropolymery - plasty vyrobené z více komponent - příklad - nylon-66, epoxidová pryskyřice.
  • Kopopolymery - plasty vyrobené tak, že kus molekuly je jeden typ a další kus molekuly je jiný typ (budeme probírat)

  • Termoplasty - plasty, které se vysokou teplotou taví - při chladnutí tuhnou a dají se opět roztavit - toto chování je typické pro plasty s dlouhými nesíťovanými molekulami. Příklad - polyethylén, polypropylén. Tato vlastnost se využívá při zpracování (lisování, vstřikování za tepla).
  • Termosety - plasty, které vysokou teplotou tvrdnou po ochlazení zůstávají tvrdé a nedají se znovu roztavit - typické pro síťované plasty, které při vysoké teplotě jenom vytvoří vice vazeb mezi molekulami - Příklad - bakelit, epoxid.
  • Elastomery - molekuly, které vytvářejí pružné plasty (pryže) toho se dosahuje jistým stupněm zesíťování struktury jistého druhu polymeru (probereme).

  • Hydrofilní (polární) molekuly - molekuly, které se rozpouštějí ve vodě nebo jiných polárních rozpouštědlech - naopak v nepolárních rozpouštědlech (toluen, hexan) vytvářejí kapky.
  • Hydrofobní (nepolární) molekuly - molekuly, které se rozpouštějí v nepolárních rozpouštědlech a ve vodě tvoří mastné kapky.

Aby to nebyla taková nuda dáme si na závěr jistý myšlenkový experiment, abychom pochopili jak chemici "vaří plasty" s vlastnostmi "na objednávku". Představte si že máme molekulu jejíž strukturu si můžeme naklikat v počítači a sledovat jaká hmota tím vznikne.
Takže si přestavte že začneme s polymerem o několika monomerech - ten bude mít vzhled viskóz ní kapaliny a to buď jako vosk (pokud je molekula nepolární) nebo jako smradlavá "hňahňanina" (pokud je molekula polární).
Pak začneme monomerů do řetězce přidávat - bude vznikat stále viskóznější a roztok. pak měkký plast, až tuhý plast, který s rostoucí velikostí molekuly bude mít stále vyšší a vyšší teplotu tání. S rostoucí molekulou je několik možností podle tvaru molekuly. Hladká lineární struktura, má tendenci vytvářet plasty velmí houževnaté, pevné až křehké, rozvětvené a spirálovíté struktury mají tendencí vytvářet plast hoževnatý až pružný.
Pak si představte že z opravdu dlouhých řetězců bychom chtěli vytvořit ještě houževnatější plast - tak bychom si "naklikali" příčné spojky mezi řetězci - tím by nám houževnatost i pružnost mnohonásboně vzrostla, ale zmizela by nám schopnost opakovaně se roztavit (termoplastičnost). Pokud by příčné spojky byly ojedinělé u plastu ze zakrouceným řetězcem dostali bychom plast s vlastnostmi gumy. S rostoucím množstvím příčných spojek by plast byl stále pevnější, tvrdší a zároveň křehčí. Nakonec bychom skončili u struktur s mnohočetnými mezimolekulovými spojkami, které by měly vlastnosti starého dobrého bakelitu.

Tím jsme ukončili dnešní "výukový" článek zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - drazí roboti dovedete si představit, jakou výhodu byste získali, kdybyste moji hypotetickou "klikací továrnu" na plasty opravdu postavili ?

Vidlákovo elektro 69. Invertované signály

6. února 2014 v 5:25 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Už jsem se zmínil, že existuje něco jako "svůdnost diferenciálního zapojení", která funguje na tom principu, že dva mizerné obvody zpracovávající signál s opačnou fází jsou odolnější proti rušení a často dávají lepší výsledek než složítější "single ended" obvod. A taky jsem svůdnosti diferenciálního zapojení zcela podlehl, takže při ranním kadění na míse jsem dokonce vymyslel diferenciální blikátko, které bliká LEDkami diferenciálním způsobem, jenom proto, aby za cenu dvojnásobné spotřeby proudu, produkovalo menší rušení.

Tím se dostáváme k problému - pokud chceme používat diferenciální obvody musíme jako když bičem mrská ovládat dvě věci
1. Ze Single ended signálu generovat diferenciální signály s opačnou fází.
2. Z diferenciálních signálů generovat single ended.
Bod 2. Jsme nakousli u homemade operačních zesilovačů, a pokud budu mít náladu budeme se jím zabývat podrobně. Dnes tedy zbývá bod 1, který si rozdělíme ještě na generování invertovaného analogového a digitálního signálu.


Takže nejjednodušší způsob jak se dopracovat k invertovanému analogovému signálu je toto zapojení. Pokud jsou odpory R2 a R3 zcela stejné - protéká jimi téměř stejný proud (až na proud báze, který protéká přes R3 navíc) a signály na výstupech jsou stejné - jen vzájemně otočené.
Aby to nebylo tak ideální tak tady jsou nevýhody obvodu:
  • Oba výstupy se dělí o společné napětí zdroje, což omezuje jejich napěťový rozkmit. Z tohoto hlediska je výhodné, když každý výstup má "svoji polovinu" napětí proto je třeba dělič R1/R4 spočítat tak, aby na bázi tranzistoruu bylo VCC/4 + 0,7 V.
  • Daleko závažnější je druhý problémek - výstupní odpory nejsou stejné protože pro neinvertující výstup je obvod emitorový sledovač s odporem kolem 40 ohm, zatímco pro invertující obvod je výtupní odpor roven R2.
  • Navíc pokud vám nějaký parazitní signál proniká do neinvertujícího vstupu - objeví se tento ZESÍLENÝ - i na invertovaném výstupu - protože obvod funguje i jako zesilovač se společnou bází.
  • Stejnosměrné úrovně signálů nejsou stejné, proto i kvůli předchozímu bodu je vhodné zařadit za tento "obraceč signálu" ještě dva emitorové sledovače, které spraví stejnosměrnou úroveň (přes kondenzátor) a budou sloužit jako zátěž s vysokým vstupním odporem.

Některými z těchto nevýhod není obdařen diferenciální invertor. V tom mají oba výstupy zcela stejné vlastnosti, pokud použijeme v obou větvích stejné součástky, včetně kondenzátorů. Jenom si dovolím upozornit, že Q2 je vlastně tranzistor zapojený se společnou bází.
Napěťový úbytek na R3 značně snižuje možný napěťový rozkmit invertoru - pokud to vadí není probém místo R3 zapojit proudový zdroj na principu proudového zrcadla.



Tím jsme probrali dva nejednodušší způsoby generování analogových invertovaných signálů, zbývá nám otázka digitálních invertovaných signálů, která se zdá dětsky jednoduchá - k čemu máme invertor jako součástku ? Zapojení se zdá tak primitivní, že schéma není snad ani třeba kreslit. Potíž je v tom, že my takto generujeme signál, který má zpoždění rovné zpoždění hradla - což je několik až několik desítek nanosekund. Vadí to ? Jak kde - pokud se jedná o blikání LED diodam 2x za vteřinu nepochybně ne, pokud ale potřebujete hodiny pro mixér na radiové frekvenci, nebo uvažujete o "diferenciálním blikači" - jak jsem jej popsal dříve - tam je zpoždění 10nS tak závažné, že úplně ruší smysl celého obvodu.


Takže pro generování zcela přesně invertovaných hodin používám toto zapojení dze dvou XOR hradel. Je mi jasné, že detailisti mě napadnou, že ani to není úplně přesné, protože hradlo má nepatrně jinou rychlost když přechízí z HIGH na LOW než když jede z LOW an HIGH, ale nic lepšího jsem zatím nevymyslel. Naštěstí se takovému zapojení lze někdy vyhnout, protože řada klopných obvodů má výstup jak přímého tak invertovaného signálu, ovšem se stejnou námitkou že ani tam nejsou hrany signálů absolutně současně.

Tím jsme dnešní dávku informací vyčerpali - zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám - až se budete snažit podřidit manželovu finanční situaci své kontrole nezapoměňte na "pravidlo spodního prádla" Čím je na kalhotkách méně látky - tím jsou dražší - s elektronickými součástkami je to přesně stejně - tak nepodlehněte výmluvě svého manžela popisujícího mikroskopické "ďubky v pytlíku" ve stylu - "to nic - to jsou jenom kondenzátory".