Březen 2014

Chemie pro šílence 13. ABS a blokové kopolymery

30. března 2014 v 6:23 | Petr |  Chemie pro šílence
Představte si kostičku LEGA - Martinka po ní zuřivě dupe, Lucinka se jí silou mocí snaží rozkousat a ono nic...
Pokud bychom chtěli kostičky LEGA vyrábět z plastů, které jsme doposud probrali - museli bychom tak tvrdý a houževnatý materiál hledat buď mezi termosety typu zesíťovaných plastů jako je bakelit nebo expoxidy, nebo bychom museli použít plast s velkým množstvím mezimolekulových vazeb jako je polykarbonát, nebo polyethylen-tereftalát.

S termosety je veliký problém - to jsou opravdu plasty navěky v dobrém i špatném slova smyslu - tedy vzít plastový odpad z termosetu a "přetavit" jej v něco jiného nelze - navíc termosety mají často vysoký obsah toxických monomerů - nic pro pusinky batolat. "Ušlechtilé plasty" jako polykarbonát na dětskou stavebnici taky nejsou vhodné, protože rodiče by se díky ceně plastu pěkně prohnuli. Proto bylo už od "plastové exploze" po II. světové válce jasné, že ideální plast by měl mít dobré vlastnosti několika jiných plastů a neměl by mít jejich špatné vlastnosti. Jak tedy vyrobit "recepturu na kostičky stavebnice" ?


Vezmeme polystyrén, na kterém se nám líbí jak je tvrdý ale nelíbí se nám, jak je křehký a necháme jej polymerizovat s budadienem, který je základem latexu a jiných pryží. Ten je pružný, ale zase není pevný. A zázrak se dostaví, výsledkem je SBS styren-butadien-styren ideální plast pro pneumatiky. Vyrobit "gumu" jsme ale nechtěli - tak musíme ještě něco přidat. Tak přidáme akrylonitril - který má nitrilovou skupinu s trojmocným dusíkem. Konkrétně a přesně se to dělá tak že smícháme okolo 50% styrenu s přibližně 25% akrylonitrilu a přidáme přibližně 25% již částečně polymerizovaného butadienu. Slovo "přibližně" znamená, že chemici mohou drobnými úpravami vzájemných poměrů činidel vlastnosti plastu "ladit" přesně tak jak jej chtějí mít.

Vtip celé věci je v tom, že se nejedná o heteropolymer - kde se pravidelně střídají molekuly A-B-S-A-B-S-A-B-S jako monomery u nylonu. Princip je v tom že se střídají BLOKY polymerů - proto "blokový" kopolymer - řetězec tedy vypadá třeba tak že je 100 molekul styrenu pak je 50 molekul polybutadienu - pak 50 molekul akrylonitrilu atd. - prostě chaos. Tím se ale dosahuje toho že jednotlivé úseky se chovají "podle své přirozenosti". Úsek polystyrenu je extrémně nepolární a naprosto nechce mít nic s úsekem akrylonitrilu se kterým ale "visí" na stejné molekule. Stejně tak akrylonitril nechce mít nic společného se "sousedem polystyrénem". Takže když se molekuly v rámci jednoho řetězce nesnesou - stále ještě mohou "hledat útěchu" a navázat "mezimolekulové vazby" se stejnými úseky na sousední molekule. Přestože tyto mezimolekulové vazby mají malou vazebnou energii - z hlediska mechanických vlastností získává plast s lineární molekulou vlastnosti plastu se síťovitou strukturou. Polybutadién je k tomu aby dodal molekule pružnost, která navázaní vazeb mezi sousedními řetězci vůbec umožní.

Výhod je v tom, že blokový kopolymer zahřejete a mezimolekulové vazby povolí a plast se pěkně poslušně rozteče k vylisování dalšího "recyklovaného" výrobku. Zatímco u ternosetu mezimolekulové kovalentní vazby už nikdy nepovolí a termoset po zahřátí akorát tak smrdí a otravuje vzduch.
Kromě akrylonitril-butadien-styrenu, který jsem kdysi nazval "nejsprostším lidstvu známým plastem" se v poslední době objevují "ještě obyčejnější" plasty jako HIPS neboli High Impact Polystyren. Což - světe div se - není čistý polystyrén, ale blokový kopolymer polystyrenu s nepatrným přídavkem polybutadienu. Vůbec vaření plastů na míru je dneska hit a vaření exotických kopolymerů je "haute cuisine" současného chemického průmyslu.

Zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - "high Impact" - by se dalo otrocky přeložit jako "tvrdý dopad" - přesto polykarbonát je pořád lepší. Na druhé straně v rámci podvratného "ukonejšení lidstva" - vnější pášť z kostiček LEGA může dát robotickým zabijáků image "vlka v rouše beránčím".

Poznámka při druhém čtení : kostičky LEGA jsou jediné, které mají nepatrný obsah kovových částic a proto je spolknutá kostička vidět na rentgenu - je tedy zjevné, že i výrobce s cestou kostičky z krabice rovnou do pusiny počítá ....

Vidlákovo elektro 74. Fázové komparátory 2.

27. března 2014 v 6:02 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Minule jsme u nejjednodušších fázových komparátorů postavených z obyčejných NAND, NOR, XOR hradel narazili na to, že PLL obvody postavené ma těchto hradlech mohou mít problémy dosáhnout stabilních pracovních podmínek tzv. "se zavěsit" A to kvůli toho, že nejjednodušší fázové komparátory mají oblasti kdy na rozdíl fáze reagují růstem a oblasti kdy reagují poklesem výstupního napětí - trošku jako trojúhelníkový signál, nebo funkce sinus.


Staří radioamatéři vždy uváděli že jednoduchá hradla se dají použít pokud se spontánní frekvence napětím řízeného oscilátoru a referenční frekvence neliší více než v poměru 1: 2 - HAHAHAHAHA kdo jste někdy zkoušeli takové hradlo použít jako fázový komparátor víte že nejlepší je když oscilátor kmitá tak 10% od "ideální frekvence" a fázový komparátor jej jen tak "lehce postrčí". navíc abyste se trefili do bezpečného pásma je vhodné, když se oscilátory "na sebe zavěsí" při fázovém rozdílu 90 stupňů kdy u XOR hradla je napětí na výstupu 2.5V a jsme nejdále od obou nebezpečných oblastí "opačné zpětné vazby". A aby to nebylo všechno - pokud se frekvence napětím řízeného a referenčního oscilátoru liší moc - z XOR hradla tak jako tak leze "bordel" pulsů různé délky jejichž průměr je 2.5 V a s tím nenaděláte prostě nic.


Takže jako správný vídlák jsme zabrousil do oblasti fázových komparátorů s klopným obvodem - na obrázku máte učebnicovou ukázku jak takový obvod vypadá, včetně grafu fázové odezvy. Graf fázové doezvy jak vidíte dává pro celých 360 stupňů - alias od - Pi do + Pi - jednoznačnou a monotónně rostoucí odezvu. Takže zavěšení smyčky PLL je o něco jednodušší. Pokud ovšem jsou frekvence referenčího oscilátoru a napětím řízeného oscilátoru (VCO) zase příliš odlišné - fázový komparátor se chová stejně jako XOR hradlo - leze z něj "zmatek" pulsů různé délky, které se vyfiltrují na napětí kolem 2,5 V a poraď si jak umíš.
Tak jsem si říkal alespoň že se "učebnicové" zapojení dá zjednodušit na jedno hradlo D - a zkusil jsem to a odezva na fázový rozdíl byla podle zelené křivky. Krátkou úvahou - je to jasné - pokud do vstupu RESET klopného obvodu D pouštíme signál z oscilátoru, který je 50% času v LOW - tak tento signál drží celý flip-flop 50% času v resetu ať se na ostatních vstupech děje cokoliv. Proto je nutné i vstup RESET spínat hranou - což jsem "vidlácky a primitivně" řešil derivačním obvodem na vstupu. Čistě abyse nebyli zmatení - zde obrázek s kouskem schémátka, který prosím berte jako příklad JAK SE TO NEMÁ DĚLAT.

Výsledek je ten - jestli použijeme Dva klopné obvody D a jedno XOR hradlo pro "obyčejný" fázový komparátor - proč nepoužít dva klopné obvody D a NAND hradlo pro "Frequency and phase comparator" který jak literatura píše je "extremely popular" ( a mně se z počátku zdál "extrémně složitý" )


Zde je učebnicové zapojení. Celá ta věc funguje tak, že pokud přijde první puls na Vi - celý systém se překlopí tak, že se otevře horní tranzistor, který nabíjí "paměťový" kondenzátor - zde skrytý pod označením komplexní impedance "Z" pokud pak přijde druhý puls na Vo - celý systém se uvede do stavu "vše vypnuto". Pokud jako první přijde puls na Vo - otevře se dolní tranzistor a "paměťový kondenzátor" se vybíjí do země. - pak příchod opožděného pulsu na Vi zase vše uvede do stavu "vše vypnuto" alias do stavu "vysoké impedance" pokud je frekvence Vi několikanásobně vyšší - příchod více pulsů na již překlopený obvod - nic nezmění dokud jej zase "neresetuje" puls na Vo atd...

Zdánlivě tedy není rozdíl mezi tímto a předchozím fázovým komparátorem - rozdíl ovšem je a to podstatný. Jednoduché fázové komparátory mají jenom jeden výstup a pokud se frekvence liší příliš tak ven leze "bordel" pulsů, který projde filtrem jako napětí 2,5V ať je referenční frekvence vyšší nebo nížší.

U nábojové pumpy je to takto - pokud jsou frekvence příliš rozdílné - taky leze ven "bordel pulsů" - podstatný rozdíl je v tom, že leze jen z jednoho výstupu a to z toho do kterého směřuje vyšší frekvence - z druhého výstupu lezou jenom kratičké "resetovací pulsy" odpovídající nižší z obou frekvencí. Když pak následuje nábojová pumpa tak pokud je frekvence Vi vyšší než Vo - napětí na nábojové pumpě se ustálí na 2,5 + 1,25 = 3,75 V pokud je Vi Nižší než Vo na nábojové pumpě se ustálí napětí 2,5 -1,25 = 1,25 V - proto tento fázový komparátor rozlišuje i velké rozdíly frekvencí - a nakonec dotlačí VCO tam kde jej chceme mít - proto je taky "extremely popular"


Za domácí úkol - poprosíte maminku (manželku) o zvýšení kapesného o 16 korun, za které si koupíte 74HC4046 (viz obrázek) - což je kompletní PLL smyčka se všemi třemi druhy fázových komparátorů, které jsme probírali a cvičně si zkusíte udělat PLL řízené krystalem kmitající někde na 4 MHz pomocí každého z nich.

Pro dnešek kupodivu všechno - zbývá už jenom rada paní Kubáčové novomanželkám - pokud si koupíte šaty v ceně čínského osciloskopu - nedivte se když miláček není nadšen, že mu dovolíte koupit osciloskop v ceně čínských šatů !

Poznámka při druhém čtení : Existují i exotičtější fázové komparátory - příklad - obusměrný čítač, který referenčím signálem čítá nahoru a signálem oscilátoru dolů - výstup čítače pak přes DA pevodník (třeba jednoduchou R2R síť ) dělá napětí pro VCO. Nebo jako vždy dneska - plně "virtuální" varianta softwarového PLL v procesoru.

Turecký záchod - posraný do výše očí.

25. března 2014 v 3:09 | Petr |  Svět okolo
Tento článek píšu v sobotu 22.3. v noci, proto pokud do úterka propukne III. světová válka - všem se omlouvám za nepřesnost své předpovědi. Nicméně, jsem už kdysi zmínil, že v roce 2010 jsem na kole sjezdil polostrov Krym, který je dnes v centru pozornosti světa. Z toho důvodu mám zvláštní pocit, že nikdo, ani příznivci, ani kontra-příznivci ruského prezidenta Putina, stejně tak jako příznivci, ani kontra-příznivci rozvoje ukrajinské demokracie, nedovedou úplně přesně vystihnout, co já taky nedovedu přesně popsat, ale budu se snažit.

Tedy, představte si, že jedete na Krym autobusem ČSAD Tišnov, který jede svou poslední cestu před sešrotováním - protože kvalita cest je taková, že oprava vozidla - "po výletu" se už nevyplatí. 8 hodinovou bezpečnostní přestávku trávíte v 90 000 městě Umaň na střední Ukrajině, kde 2 hodiny po západu slunce zhasne veřejné osvětlení, a když tak kráčíte černo-černým městem, po ulici bez chodníku, kde každé dva metry je půmetrová díra - rozsvítíte si baterku, a najednou slyšíte šikmo za sebou pravidelné kroky. Vyděšeně se otočíte a tam naprosto vyhublý, ale slušně vypadající chlápek, v bílých kalhotách, krčí rameny "можно мне идти в вашем свете ?" (mohu jít ve vašem světle ?)....


Když dojedete na Krym - zjistíte že poloostrov je přenádherný - těžko takovou krajinu najdete někde jinde na světě, ale....
  • Na stepním severu je katastrofální nedostatek vody. Když však najdete potůček, napít se nemůžete, přestože voda je křišťálová. Kanalizace je totiž pojem neznámý, stejně jako česká kombinace septik + auto - hovnocuc. Kolem každého vodního toku jsou hustě vesničky, a z každého stavení vede roura, ze záchoda nejkratší cestou - do potůčku.....
  • Ubytovat se v kempu ? Neexistuje - každá budova, turisticky využitelná je rekreační zařízení nějakého podniku, ještě ze sovětských dob. Díky chudobě zaměstnanců - je prázdná, ale prázdná zůstává, přestože jste ochotni platit - přespat nelze - hodnoty zde totiž nevznikají podnikáním a obchodem, ale krádeží a korupcí.
  • Potkáváte tři druhy lidí - Tatary, kteří jsou snědí, Ukrajince, které poznáte, protože v jejich řeči občas zazní písmenko "H" a Rusy.
  • Přestože se se všemi dokonale domluvíte Rusky, ve stejném pořadí klesá schopnost si porozumět. Tataři byli v roce 1945 do jednoho vystěhování, z Krymu do Uzbekistánu a dodnes slovanské obyvatelstvo - zejména Rusy - nenávidí. Proto přísně dodržují zásadu "nejsme jako oni" - a to jak v dodržování daného slova, tak i v tělesné a komunální hygieně, proto se záchody, domluva i tělesný zápach - u Tatarů velmi bliží tomu co je běžné kdekoliv v Evropě.
  • S Rusy je naopak domluva velice obtížná, i přes srozumitelný jazyk. Dědula s pistolí a ošoupanou uniformou, plnou metálů přetáhne přes silnici kládu a vybírá úplatek. Je velice rozčilen, že nechápete, proč máte za průjezd po státní silnici zaplatit zrovna jemu. A když - jako cyklista - projedete bez placení škvírou - rozčileně řve, že bude střílet z rezavé pistole, srostlé se stařičkým pouzdrem.
  • Blonďatou spolucestující musíte vydávat za svou manželku, protože jinak jí ožralý borec, který ukazuje na sebe a blábolivě vysvětluje že s Kazachem je nejlepší sex - neustále sahá na prsa.
  • Jeho o něco střízlivější starší kolega, zjevně ruské národnosti, vzpomíná na "nejlepší léta" na vojně v Bratislavě v roce 1971......
  • Do Bachčisaraje přijedete mezi stády koz a ovcí, které důstojně kráčejí po silnici - skoro jako příjezd do "Machometánie" v české pohádce "Tři veteráni"
  • Chánský palác je na místní poměry honosný a plný tatarských nápisů o "vládci dvou kontinentů a sedmi moří" ale každý evropský hrad - i chudé šlechty - je mnohem větší a honosnější.
  • Historické památky po caru Mikuláši I. v Jaltě jsou vesměs rozprodané = rozkradené. Mikulášova promenáda z bílého mramoru je rozdělena ostnatými dráty mezi jednotlivá "sídla" oligarchů a hlídají ji vyholení potetovaní borci v sandálech a nátělníku s Kalašnikovy kolem krku, aby vás náhodou nenapadlo lézt zbohatlému gaunerovi na "soukromý pozemek" - prohlídnout si památku - stále ještě nějakým omylem zapsanou na seznamu UNESCO....
  • V Sevastopolu se čas zastavil v době Brežněva - pokud jste na vlnu retro - a srp a kladivo vás neděsí - tak si užijete. Spolujezdkyni - ročník 1982 - jsme museli vysvětlit , co je "город герой"
  • Jedete na prohlídku vojenské flotily v sevastopolském přístavu - vozí vás lodičkou kolem rezavých korábů Ruské flotily - a když ukážete na opačnou stranu zálivu na spoustu velkých a zcela nových vojenských lodí - průvodkyně suše prohlásí "to nejsou naši to jsou Ukrajinci".
  • Skutečná Ruská flotila totiž kotví v zálivu v Balaklavě - městečku na jihu Sevastopolu, které BBC označuje za "turistické letovisko" přestože do roku 1996 nebylo ani na mapě a dodnes je bez ruské armádní propustky nepřístupné ....

Vždy nakonec narazíte na rozpaky, když se místní ptají - "Co Jaromír Jágr ?". A "Jak se vám v tom Česku žije?" Co odpovědět ? Žilo by se lépe bez "bordelu", který s sebou přivezla vaše vojska ?
Pak nastane okamžik upřímnosti - Vy namítnete - že 99% možnostní, které Krym dává, neumí místní využít. Oni odpoví - měli jsme tu Holanďany, ale pořád si stěžovali na smradlavý, ucpaný turecký záchod. Rusové - to jsou naši, turecký záchod jim stačí a platí rublem, který je pro nás dostatečně tvrdou měnou....

O Krym se vlastně vůbec nejedná - ten bude mít své hajzlíky, posrané do výše očí stojícího dospělého člověka, ještě dalších 100 let.
Co tedy bude ? Buď ukrajinská cesta, kdy po letech vlády korupce a mafie, by se - snad - prosadila demokracie. Nebo ruská cesta - kdy bohatnout se bude rychleji, ale bez demokracie, protože - dodržovat zákony, pravidla, dohodnuté smlouvy a právo na jiný názor - je v ruské mysli projevem slabosti - čehož by si měly být mezinárodní mocnosti vědomy především....

Poznámka při druhém čtení - za nové doby je nutné doplnit si slovník - "bordel" ve smyslu "nepořádek" se rusky řekne "бардак" (bardak) a používá se mnohem častěji než v češtině....

Chemie pro šílence 12. Polyethylén - tereftalát.

23. března 2014 v 6:15 | Petr |  Chemie pro šílence
Polyethylén-tereftalát mládeži známý pod zkratkou PET je produkt rekace kyseliny tereftalové - která má benzenové jádro a dvě karbxylové -COOH skupiny a ethylen-glykolu - alkoholu, který má na obou koncích dvě alkoholické -OH skupiny.


Reakce kyselin s alkoholy se nazývají esterifikace, jejich produkty jsou estery a pokud jsou to obrovské polymerní molekuly tak se jim říká polyestery. Problém je v tom, že my, co jsme dětství prožili za bolševika nemůžeme slovo polyester ani vyslovit, protože když jej vyslovíme naskáčou nám vyrážky na nohou a zejména v rozkroku. To proto, že komunistický "textilní průmysl" měl ambici "dohnat a předehnat" západ a protože přírodní textilní materiály byly drahé tak vymyslel ten nejhorší myslitelný materiál polyethylen-tereftalát zvaný polyester alias TESIL.
Dle výrobců a prodejců za Bilaka a Jakeše byl TESIL materiál z nebes nemačkavý, nešpinící se dokonale odolný a šilo se z něj VŠECHNO - což byla ta katastrofa, protže "žral" a škrábal tak, že se to nedalo vydržet. Fuuuj - musím okamžitě skončit s tímto odstavcem, nebo skončím na kožním......
Když už dneska celou "lekci" probíráme naopak bylo by výhodné zmínit se o vlastnostech poylethylen-tereftalátu. V něm se pravidelné střídají nepolární b enzenová jádra -díky kterým je výsledný plast nenasákavý a docela pevný s esterovými skupinami, díky kterým je velice tepelně a chemicky odolný. Kombinace pevnosti, chemické odolnolnosti a odolnosti proti vodě způsoblila, že PET je hlavní materiál na obaly pro nápoje alias "PET flašky" výhodou polyesteru je hlavně to, že díky pevnosti se dají vyrobit pevné flašky se stěnou nepatrné tloušťky, které jsou díky tomu lehké a laciné.

Zvláštní vlastnosti při roztahování se používají při výrobě MYLARU. Mylar je tzv. Biaxiálně orientovaný polyester. PET materiál se rozválcuje na tenkou fólii a ta se pak ještě "násilím" roztáhne za tepla v obou směrecn na 3-4 násobek původního rozměru. při roztahování se molekuly PET "srovnají" a zaklesnou do sebe tak, že vznikne několik mikrometrů tlustá, ale nesmírně pevná fólie. Na tuto fólii se ve vakuu může nanést hliník a tím vznikne stříbrná "záchranná termofólie". Lunární modul Apolla měl 23 vrstev takové fólie a byl schopen odizolovat tepelný rozdíl přes 200 stupňů.
Pokud místo hliníku naneseme na mylar pryskyřici s magnetickými pilinami vznikne co soudruzi ? Vznikne magnetofonový pásek. (nevím jestli mládež ví, co to je).

Kromě polyethylen-tereftalátu existují i plasty na principu polyesteru s poněkud jinými molekulami i vlastnostmi. Příkladem jsou polyesterové pryskyřice, používané jako laciná (a smradlavá) náhrada epoxidu při výrobě laminátů - tento "polyester z plechovky" se od klasického PET zásadně liší tím, že má síťovitou strukturu a tudíž to není termoplast ale termoset.

Na rozdíl od "starého polyesteru" je PET (ačkoliv je to 100% stejná molekula) materiál budouchonosti milovaný mládeží. Až uvidíte blondýnu v růžové mikině "flísce" s PET flaškou v ruce - bude vám to jasné. Jak je možné, že TESIL a FLEECE - jsou textily vyrobené ze zcela stejného plastu - ví snad jedině "Bilakovi textilní inženýři" - protože tohle je prostě mimo mé chápání. Při využití v textilním průmyslu se využívá vlastností polyesteru - kterými se podobá polystyrénu - jako je malá polarita a tím nepatrná nasákavost. To je u oblečení výhoda, i nevýhoda zároveň. V každém případě polyester je základem pro velmi pevné látky na batohy, základem "kosmických materiálů" známých jako "funkční prádlo".

Flašky, fólie, oblečení - kolem PET je obrovský byznys - takže pokud na vás všichni křičí "recyklujte plasty" tak tím nemyslí abyste vraceli polyethylén, nebo polystyrén - tím myslí "vraťte nám PET flašky" - protože ty se dají výhodně prodat do Číny, kde z nich čiňani dělají textil a takto reckykovaný náš vlastní odpad nám za naše vlastní prachy prodávají zpět. Tento byznys jde tak daleko, že se vyskytly firmy vykupující PET flašky skoro jako sběrny, které od cigánů vykupují měď.

Z hlediska výroby robotů má PET zásadní nevýhodu - není k dispozici v žáné vhodné formě. PET je sice termoplast a dal by se tavením přepracovat z PET flašek. Nikomu to však nedoporučuju, protože vlivem i stop vlhkosti a stop vzdušného kysliku se teplem rozkládá a vznikají přitom jedovaté produkty. Tím se otázka lepení (lze epoxidem) a dalšího zpracování stává poněkud bezpředmětnou.
Pokud snesete smrad - je docela dobrou možností vyrábět součástky odléváním polyesterové pryskyřice - polyester je houževnatější a průhlednější než staré dobré Epoxy CHS 1200.

Zbývá nám už jedině rada robotům ke zničení lidstva - opticky průhledný, chemicky odolný, mechanicky pevný - to by byl pancíř ne ?

Vidlákovo elektro 73. Fázové komparátory 1.

20. března 2014 v 5:13 | Petr |  Vidlákovo Elektro
Na úvod tradiční varování - porovnávání fáze dvou signálů je - matematicky vzato - operace zahrnující násobení jednoho signálu druhým - což v rámci hesla "všechno tak nějak se vším souvísí" je zase totéž co řízení zesílení, nebo taky mixování o kterých vyšly články už v minulosti. Dokonce pod kterýmsi článkem vypukla disuse co je a co není mixér. Takže opakuju na plnou hubu - můžeme začít od prosté diody - což je nejjednodušší mixér - a skončít u nábojové pumpy z několika klopných obvodů a přitom se celou dobu budememe pohybovat mezi obvody, které jsou vzájemně tak silně příbuzné, že rozdíly mezi nimi jsou sotva postřehnutelné - podobně jako jsem u zesilovačů předváděl v "tranzistorové násobilce"


Takže vo co go ? Když máme PLL alias "smyčku fázového závěsu" alias Phase locked loop. Tak máme "napětím řízený oscilátor" a to "napětí" pro něj vyrábí "fázový komparátor". Takže do fázového komparátoru vstupuje na jedné straně frekvence která je odvozena (třeba dělením) z frekvence napětím řízeného oscilátoru a z druhé strany vstupuje referenční frekvence, která je nejčastěji odvozena od referenčního krystalu. Tyhle dva signály se (provonávají / mixují / násobí) a výsledkem je sginál jehož filltrací dostaneme potřebné DC napětí, které nám řídí oscilátor.

Už teď je zcela jasné, že do fázového komparátoru musí vstupovat signály, které mají předem známou a konstatntní amplitudu (aby výsledek nezávisel na jejích změnách) a taky je vhodné když oba signály mají stále stejný tvar. Z tohoto hlediska je patrně nejjednodušší oba vstupní signály vhodně zesílit a ořezat - na pravoúhlé - a dále s nimi pracovat v některém digitálním hradle. Pokud je součástní PLL CMOS oscilátor pierceova typu a dělička frekvence - jejich výstupy už pravoúhlé jsou takže shémátko někdy vypadá jakože sinusovku pro vysílač vyrábjějí samé digitální obvody, protože samotný oscilátor jako "jeden tranzistor" se v takovém schémátku úplně ztrácí.


Tedy máme dva pravoúhlé signály, které potřebujeme porovnat - staří elektronici říkali - "jako fázový komparátor poslouží jakékoliv hradlo". To mě teda lezlo na nervy - jak mohou primitivismus jako NAND hradlo srovnávat s ušlechtilým "skoro-mixérem" jako je XOR hradlo - tak jsem si dal tu práci a vykreslil jsem si závislost výstupního filtrovaného signálu na rozdílu fáze vstupních signálů pro všechny 3 základní typy hradel AND, OR, a XOR. Světe div se - staří elektronici měli pravdu pokud se podíváte na horní tři křivky - tak AND, OR, i XOR poskytují "némlich ten samý" výstup - jenom "ušlechtilé" hradlo XOR má 2x tak velký rozkmit signálu. Totéž pochopitelně platí i pro NAND a NOR, které mají stejný signál jako AND a OR akorát invertovaný tedy NAND poskytuje stejný výstup jako OR a NOR stejný výstup jako AND.

Jestli jste z toho jelení - tak si to promyslete, ale pro mně z těchto grafů vyplývá, že prosté hradlo jako fázový komparátor není nic pro vidláka. Zásadním průserem je totiž to, že každé výstupní napětí platí pro DVĚ vstupní fázové odchylky. Tedy XOR hradlo poskytuje výstup 2,5V pro fázový rozdíl 90 a 270 stupňů a to znamená, že jako fázový komparátor do PLL to bude fungovat, ale mohou být veliké problémy se "zavěšením" takové smyčky PLL.

Příklad: Představte si že jste na tom jako já - že váš napětím řízený oscilátor potřebuje skoro 5V - takže použijete hradlo XOR a doufáte že smyčka se ustálí někde při fázovém rozdílu kolem 180 stupňů - jenomže co čert nechce - smyčka není dokonale stabilní a občas překmitne i přes 180 st. ale tam už hrado XOR neposkytuje NEGATIVNÍ zpětnou vazbu tlumící výchylky oscilátoru ale POZITIVNÍ zpětnou vazbu, která vám oscilátor zcela rozhodí.

Tedy místo vidláckého "sletuju a jede" tu máme spíše staré dobré "ladění tohoto obvodu zvládnou jenom zkušení radioamatéři" - zcela neakceptovatelné. Takže nám zbývá už jenom použítí klopných obvodů, ale pro délku textu to probereme zase příště.

Dnes už zbývá jenom rada pani Kubáčové novomanželkám - přistihnete li manžela mazlit se s dupačkami pro budoucí mimino - je na čase buď porodit, nebo prchnout za jiným.

Očkování do třetice

18. března 2014 v 5:36 | Petr |  Příroda
Jak nadpis naznačje o očkování jsem psal už dvakrát a to ZDE a ZDE. Nicméně v poslední době jsem jednak absolvoval prednášku Doc. Maďara z ostravského očkovacího centra Avenier a na druhé straně jsem měl zážitek - z těch, které klasifikuju jako "zážitek, který mění život".

Tedy představte si že v sámošce vidíte stát nesmírně špinavý a smrdící kočár, ve kterém leží nesmírně špinavé cigánské děcko a jeho mamina - typ IQ tykve - rukama ještě špinavějšíma než to děcko omacává všechny chleby, které jsou v regálu. V tom okamžiku se vám jako u zkoušky z infekčního okamžitě vybaví - Infekční žloutenka typu A alias "nemoc špinavých rukou" původce je enterovirus - RNA virus z čeledi Pico-RNA-Virů, inkubační doba je 14-30 dní pak nastanou horečky, slabost, průjmy a pak žloutenka, u nás je to nemoc "sociálně vyloučených vrstev" , vakcína se jmenuje HAVRIX. Blesklo by vám v dané situaci hlavou něco jiného ?


Tak jsem říkal paní Kubáčové - ne že naše děti nebudeme nechávat očkovat proti "málo pravděpodobným" infekcím - než se na děti zmůžeme a než tyto dorostou - bude v Evropě takový bordel, že "pravděpodobné infekce" budou všechny infekce.

Což nepřímo dokazuje i Doc. Maďar, který uváděl statistiku že v Německu a ve Francii je více onemocnění spalničkami a planými neštovicemi než v Ghaně a Ugandě a obecně vzato - riziko infekčních chorob už nebude v rozvojovém světě, kde se za peníze WHO (světová zdravotnická organizace) masivně očkuje, ale v tzv. "civilizované Evropě" kde je stále větší potíž dotlačit matky k očkování svých dětí neb přece v "civilizovaném světe" už to není třeba, dětem to škodí a porušuje to jejich "lidská práva".

V roce 1978 jsme vyhubili pravé alias "černé" neštovice - nyní je před vyhubením poliomyelitida alias dětská obrna. Jsou jenom tři ohniska ve světě - Indie, kde se masivně očkuje a do tří let nebue nikdo neočkovaný.
Druhé místo je Nigérie, která ma 50% křesťanského a 50% muslimského obvyvatelstva a má ten problém, že vůdce machometánů - jakýsi negramotný imán prohlásil očkovací látku za způsob jak západ chce nigerijské muslimky učinit neplodnými. Legrace je prý v tom, že ve stejném státě stejná populace má dramaticky rozdílnou úmrtnost mezi dětmi křesťanů a musulmanů - prý je to tak nápadně vidět, že muslimské ženské tlačí na příslušného ideologického führera - aby povolil.
Třetí oblastí dětské obrny jsou pohraniční oblasti Afgánistánu, kde jsou místa kam kromě bosých a negramotných Talibanců nemá nikdo jiný odvahu vstoupit, natož doktoři s očkováním.

Blahopřeji - bratři muslimové - je vidět jak to dobře vedete - který že je to rok podle muslimského kalendáře ? 1435 ? Jak příznačné soudruzi mohamedáni žejo !!

Jinými slovy - jedná se o analýzu rizik - Evropa se propadá do temnoty - a brzy už zdravotnictví nebude mít ani na čisté ložní prádlo. Proto rizika nežádoucích účinků očkování, která se ještě před pár lety zdála hrozivá - vypadají při pohledu do budoucnosti (i do současnosti) poněkud jinak. Nicméně opět nikoho k ničemu nenutím - nic si nenamlouvejme - očkování je součástí Darwinistického "survival of the fittest" - a tak je to správně.

Poznámka při druhém čtení - po přednášce vypukla tak zuřivá diskuse, že jsem se ani nedostal ke slovu, abych se zeptal na pochybné praktiky očkovacího centra Avenier.

Chemie pro šílence 11. Polystyrén

16. března 2014 v 6:24 | Petr |  Chemie pro šílence
Po minulé odbočce ke gumě se vracíme k lineárním plastům. Když tedy rekapitulujeme tak pokud budeme chtít vyrobit plastovou optiku po IR a radiové frekvence tak máme k dispozici polyethylén a polypropylén, pokud budeme chtít vyrobit plastovou optiku pro viditelné světlo máme celkem 4 plasty Polykarbonát, polyester alias polyethylen-tereftalát (PET), polystyren a polymethyl-metakrylát alias plexisklo.

Už minule u isoprenu jsem zmínil, že ani koksovna Šverma by se za některé "přirodní látky" nemusela stydět. Takže až vám bude nějaký ekologický aktivista vykládat o škodlivosti polystyrénu - pošlete jej do ..... Protože "smrtelně nebezpečný" monomer polystyrénu - styren je hojně obsažen v pryskyřici sturače orientálního odkud byl taky poprvé připraven. Ale abychom si nedělali jen legraci - styren opravdu není z nejzdravějších a protože výroba z rostlinných pryskyřic by nestačila začal IG farben vyrábět styren už ve 30 letech z kamenouhelného dehtu.
Výroba polystyrenu - jako laboratorní cvičení - je to jejsnadnější co existuje - protě necháte kapalný styren ve zkumavce a on polymerizuje sám - dokonce se při tom uvolňuje tolik tepla, že je bezpečnější reakční směs chladit. Syren samotný je pak lepší uchovávát v ledničce. Naopak pokuch chcete z poystyrenu získat styren - jde to pomocí depolymerizace vysokou teplotou bez přístupu vzduchu i doma (raději to ale nezkoušejte). Polystyren je tedy jednen z nejlépe recyklovatelných plastů.

Z chemického hlediska je polystyren částečně podobný polypropylénu - jenom místo CH3 skupin je na centrální atom navázáno celé benzenové jádro. Podobě jako u popypropylénu existuje ataktická a syndiotaktická varianta - podle toho jestli benzeny trčí z centrálního řetězce náhodně, nebo pravidelně a střídavě na jenu a druhou stranu.
Vlastnosti polystyrenu vyplývají z chemikého složení. Polystyren má extrémně vysoký obsah uhlíku ve své molekule (nejvyšší z plastů, co jsme zatím probírali) navíc polystyrén nemá žádný polární atom. Z toho vyplývá, že polystyrén je extrémně nepolární a extrémně hydrofobní.

Ataktický polystyrén netvoří krystalickou strukturu, proto je průhledný jako sklo, na druhou stranu molekuly polystyrenu mají tak silnou "fóbii" z polárních molekul našeho světa kolem, že molekuly polystyrenu se velice pevně držř vzájemně tzv "hydrofobními interakcemi" - což si můžeme představit tak, že molekuly polystyrenu se shlukují dohromady a "přikládají svá benzenová jádra na sebe". Z hydrofobnosti pak vyplývá použití - absolutně nenasákavá stavební izolace, pseudo "skleněné" zkumavky a kyvety v laborarořích, obaly na CD a kazety, hračky a modýlky letadel, a jedno zvláštní použití vyplývající z toho že nepřijímá vodu a má "zajímavou strukturu" a to jsou "kalibrátory pro infračervenou spektroskopii"
Vidíte ty 4 malé peaky vpravo od hodnoty 2000 - to jsou "druhé harmonické" vibrací benzenových jader, které jsou typické pro benzenové jádro s jednou postranní vazbou - prostě žrádlo - tři blogy by se daly popsat jenom o IR spektru poylstyrénu, které jak vidíte je dosti členité, proto je polystyrén pro radiové a IR účely nevhodný a de-facto není příliš vhodný ani jako nádobí do mikrovlnky.

Pokud se týče lepení - polystyrén se snadno rozpouští v organických rozpouštědlech - zejména v acetonu, proto pokud si rozpustíte tolik polystyrénu v acetonu až vám vznikné viskózní "hňahňanina" - je to pro lepení (tuhého) polystyrénu ideální lepidlo. Tuhy polystyrén se dá lepit i epoxidy, kyanoakrylátem. Pěnový polystyrén je na rozpouštědla citlivý - nejlépe se lepí "Herkulesem" - alias polyvinylacetátem.
Z mechanických vlastností - polystyrén který není pěnový - je na plast docela tvrdý ale křehký - při vrtání a řezání má tendenci praskat a při větších řezných rychlostech se taví. Pěnový polystyrén je skvělá hmota - nejlépe zpracovatelná řezáním horkým odporovým drátem.

Tím jsme polystyrén probrali - zbývá už jenom rada robotům ke zničení lidstva - drazí roboti - chcete mít lebku z polystyrénu ? Zbláznili jste se - co když ti zákeřní lidi na vás budou házet kameny ?

Vidlákovo elektro 72. Svítivé diody 3.

13. března 2014 v 5:24 | Petr |  Vidlákovo Elektro
V Předminulém díle jste si jistě všimli, že materiálem LED diod je i karbid křemíku (SiC) - to je nejběžnější brusný materiál, proto není divu, že svítivé diody byly objeveny právě na něm. V roce 1907 opřel Henry Joseph Round měděný drátek o krabidový krystalek a krystalek kolem drátku začal při průchodu proudu nepředstavitelně slabě žlutě světélkovat.

Pak stejný fenomén paralelně objevili a taky s ním experimentovali Němci, Francouzi a kdoví kdo ještě . Opravdové LED diody se však začaly vyrábět až v 60 letech. Což byly červené diody z Galium Arsenidu (GaAs) nebo Galimu Arsenid Fosfidu (GaAsP). Až do roku 1990 měly LED diody úlohu barevných kontrolek a každý kdo uvažoval o jejich použití jako světelného zdroje byl považován za blázna.
Taky každý kdo uvažoval o modré LED diodě - byl považován za blázna. Jeden z těchto bláznů se jmenova Shuji Nakamura, který v roce 1979 nastoupil jako mladý inženýr do firmy Nichia Corp. Tam se dopustil na japonské prostředí několika zcela nevídaných věcí
  1. Začal pracovat na modrých diodách z Galium Nitridu
  2. Když vyrobil první diody, které tak-tak svítily - dostal od "kreativních manažerů" rozkaz aby z tohoto materiálu zkusil vyrábět tranzistory.
  3. Tento rozkaz byl kravina na kvadrát, ale v Japonsku se o rozkazech šéfů nediskutuje proto pokračoval ve - smysluplném - vývoji LEDek potajmu.
  4. Přeskočil své šéfy a domluvil se přímo s majitelem firmy na pokračování vývoje modrých LEDek
  5. Vyvinul super-svítivé modré ledky z Indium Galium Nitridu.
  6. Protože neposlouchal kravinismy svých bezprostředních nadřízených - dostal se ve firmě do pozice pátého kola u vozu - a to i přesto že převaha zisku vycházela z jeho výzkumu.
  7. Utekl z Japonska do Ameriky, kde začal učit na univerzitě.
  8. Jelikož krom ústrků a mizerného platu od firmy Nichia nic více nedostal - firmu žaloval a vyhrál podíl na zisku.
Takže je vám jasné, že do byrokratické hierarchie Japonské společnosti se už vrátit nemůže, ale my máme modré LED ( a tím pádem i bílé LED ) a jsme happy.

V souvislosti s výrobou modrých/bílých LED a jejich použití jako svítidel si uvědomíte jednu velice problematickou věc. LEDky dneska slouží jako signální světélka i jako sítidla.
Navíc každá barva LEDky používá jiný polovodič, který má jinu fyziku, jiné technologické podmínky při výrobě a de-facto jiná LEDka = jiná fabrika.
Tím se nám původních 5 druhů LEDek rozdělilo na tisíce druhů, s různou svítivostí a různou barvou a každou - de facto - vyrábí někdo jiný.
Tím pádem sehnat sérii 4 barev LEDek - ve stylu Červená, Žlutá, Zelená, Modrá - tak aby všechny byly ve stejném pouzdře, měly stejný úhel vyzařování a dokonce stejnou svítivost - je prakticky nemožný horor.
Dokonce jsme v tak absurdní situaci, že svět ovládají modré LEDky, které vyrábí každý Číňan, který neorá vodním buvolem rýži. Tudíž Modré LEDky jsou laciné a jsou jich kvanta. Ale zkuste sehnat červenou ale zejména ZELENOU LEDku se stejnými parametry. Patrně seženete, ale budete se divit ceně i dostupnosti.

Tím bych seriál o svých milovaných součástkách považoval za definitivně ukončený, zbývá už jenom tradiční rada paní Kubáčové novomanželkám. Až budete vyhrožovat rozvodem, za peníze "prošopované v GM", uvědomte si, za co byly utraceny ? Nevyráběl náhodou manžel blikátka pro děti v celém příbuzenstvu ? A víte kolik stojí slušná zelená LEDka ? Takže projevte se jako žena charakter - lodičky a kabelka v růžové barvě - budou až po příští výplatě !

Je zákon zachování hmoty politicky korektní ?

11. března 2014 v 5:48 | Petr |  Filosofování
Jak jste jistě pochopili tak jsem v podstatě šťastný člověk - z mnoha důvodů. Dva navíc jsou, že mám tu čest být spolupracovníkem Prof. Petra Martince - což je geolog - přední český odborník na tzv biomineralizace - tedy kosti, zuby, ulity živočichů, vaječné skořápky, vápenité usazeniny v jizvách a aterosklerotických plátech a - konečně - močové kameny - což je předmět naší spolupráce.
Druhým zdrojem mého neustálého štěstí je život zde - na prochlastaném východě - zejména práce ve zdravotnictví tu je opravdová lahůdka.

Takže můj geniální kolega jednou prohlásil - jdeme na Landek. Když to hledáte na Internetu zjistíte, spostu blábolů o tom jak památné místo to je opředené pověstmi o pokladu, který hlídá černá ženská na černém koni a černý pes s klíčem v hubě. Realita jako obvykle je mnohem zajímavější. Landek je jediné místo na světě, kde máme 1,2 kilometrů dlouhý svah, na kterém jsou zkoumání přístupné veškeré usazeniny z prvohorního Karbonu. Proto se Landek používá jako reference pro datování Karbonských geologických usazenin všude na světe.
Mimochodem je to místo kde jako málo-kde na světě vystupují černouhelné sloje a slojky až na povrch - pro nedovtipné jsem černé uhlí označil šipkami. Zároveň je to místo, kde člověk jeskynní těžil z povrchových slojek černé uhlí už před 30 000 lety. Zároveň je to místo, kde byla z této doby nalezena tzv. Petřkovická Venuše, o které na rozdíl od kolegyně z Věstonic se nikde pořádně nedočtete. (No jo - prochlastaný východ ...)
Mimochodem se divím, že na černé uhlí doposud nepřišli naši etničtí batři a zatím nezahájili ilegální těžbu, asi je to mnohem pracnější než krást měď a železo.

Takže si představte, že jdete s kolegou geologem kolem těch 1,2 km usazenin, které jsou díky vrásnění uloženy svisle o 90 stupňů otočené (jak vidíte i na fotce). A kolega geolog vykládá - oteplilo se moře stouplo o 250 metrů a zalilo zdejší oblast, což poznáte podle toho že usazeniny jsou tenké vrstvičky odpovídající přílivu a odlivu. Ujdete 100 metrů a kolega vykládá - pak se zase ochladilo a zdejší region se stal břehem jezera - což poznáte podle usazenin podstatně tlustších - odpovídajících jarním záplavám. Pak vody klesly ještě více a byla tady poušť. Pak zase stouply a byly tu bažiny - pak moře - pak zase jezero - a takhle asi 6-8 cyklů za celých 56 milionů let co karbon trval.

Na konci už dostáváte z výkladu o neustálém oteplování a ochlazování migrénu - tak se zeptáte - a proč se pořád oteplovalo a ochlazovalo? A pak dostanete realistickou, ale šokující odpověď - "to nikdo neví"....

Upřesnění této odpovědi je ještě zajímavejší - jsou doklady o kolísání hladin kyslíku, CO2, a dalších skleníkových plynů a s tím souvisejícími změnami teploty - ale šokujcíí je, že to vše probíhalo v době kdy do vzniku člověka jakžto oficiálního "hlavního viníka" globálního oteplování - chybělo ještě nejméně 290 milionů let a "fosilní paliva" právě divoce rostla na březích jezer a bažin !!!

S tím souvisí nadpis článku. Vzhledem k teplotě při vzniku Zeměkoule jediná stabilní forma uhlíku v dobách před vznikem života bylo CO2 (viz Venuše), pak vznikl život a matička příroda měla ten šťastný nápad, že už jednobuněčné rozsivky budou mít schránky z uhličitanu vápenatého - čímž vznikly ty megatuny a gigatuny vápencových masivů, které máme všude kolem. Vápencové skály jsou 100% produkt živé přírody a je jich tolik, že část pohyby zemské kůry opět klesla do hloubek a přetavila se sopkami - takhle vznikl třeba mramor.
Nepatrná část CO2 se uložila v mineralizované podobě jako uhlí a ropa a plyn atd... ale to jsou nepatrná promile celkového množství uhlíku.

A teď přichází největší záhada - množství uhlíku na Zěměkouli je od jejího vzniku prakticky konstantní (pokud nepočítáme že nás občas trefí nějaký ten uhlíkatý meteorit). Navíc kolik bylo CO2 ve vzduchu na začátku karbonu kdy nebyly žádné zásoby fosilních paliv ještě vytvořeny ? Více protože nebyly vytvořeny - nebo méně, protože vápenec nebyl ještě součástí sopek ?

Nebudu se přít s pomatenci jestli globální oteplování vůvec existuje, jestli jsme ho způsobili my lidi - uvolňováním CO2 a jestli platí, že tím, že přestaneneme (a upadneme do bídy) se zase ochladí ...
Co mě sere nejvíce je oblíbená věta zelených aktivistů - "produkujeme uhlíkové emise" ! Jak produkujeme ? Vlastní snad Gazprom kosmickou loď a vozí zemní plyn (alias methan) z Uranu ?
Samozřejmě, v době všeobecného lhaní, v celku i v detailech, by přílišné upozorňování na to, že zákon zachování hmoty se týká i množství uhlíku na Zeměkouli mohlo narušit "informační kampaň" a vést lidi k otázce - když na Venuši je na povrchu tlak atmosféry z čistého CO2 jako u nás - tlak vody kilometr pod mořem - kde na Zeměkouli je všechen ten uhlík, který na Venuši tvoří to CO2 ?

Tím by možná začal i na dnešní dobu pasovat Martincův výrok o příčině oteplování - "to nikdo neví".... To by znamenalo konec dotací na soláry, větrníky, emisní povolenky. Desítky tisíc neziskovek by "nedosáhly" na grant. Velký průser - patrně mnohem větší, než nutnost začít OPRAVDU pracovat a vymyslet, jak civilizaci OPRAVDU připravit na možné změny, které přijdou, i kdyby Gazprom obrátil svou raketu a začal CO2 vyvážet zpátky na Uran.

Chemie pro šílence 10. Latex nebo Gutaperča ?

9. března 2014 v 6:36 | Petr |  Chemie pro šílence
Pokud bychom postupovali systematicky, zbývá nám ještě z nejběžnějších plastů s lineárním řeztězcem polystyrén, polyester a plexisklo, ale protože mně samotného nebaví probírat další a další lineární plasty tak dnes přeskočíme poněkud jinam.

Přestavte si, že máte dvě hmoty, které jakýmikoliv chemickými metodami analyzujete mají stejné složení, ale přesto makroskopicky jedna je pružná pryž a druhá je tvrdá bílá hmota. To je latex a gutaperča - dva materiály, které se stydím nazvat plasty, neboť pocházejí oba z přírody, které jsou chemicky zcela stejné, ale mechanicky jako den a noc.


Když se na střední škole probírá organická chemie většínou se tvar molekul demonstruje na tzv "kuličkových modelech", protože u uhlovodíků existuje pevná vazba uhlík-uhlík - jsou organické molekuly, podobně jako jejich modely "stavebnice" skýtající nekonečné možnosti. Proto stejně jakou LEGA kde z 10 kostiček můžete postavit spoustu různých tvarů i u organických molekul existuje "Izomerie". Tedy molekuly, které jsou na určité úrovni stejné se na jiné úrovni liší. Kolem toho samozřejmě existuje veliká věda - konstituční izomery, které mají stejný celkový počet atomů, ale strukturou se liší, konfigurační, konformační, optické izomery - složitá věda, na kterou jsme povrchně narazili třeba u polypropylénu a jeho izotaktické a syndiotaktické varinaty, nebo u polyamidu u rozdílů mezi nylonem 6 a nylonem 66.
Dnes se ale budeme bavit o tzv. CIS-TRANS izomerii. Tedy některé rostliny syntezují takové molekuly, za které by se ani koksovna Šverma nemusela stydět a jenou z nich je isopren. Jak vidíte Isopren má dvě dvojné vazby, které se při polymerizaci rozštěpí a spojí se se sousední mi molekulami za vzniku dlouhého řetězce. Vtip je v tom, že pokud se krajní vazby rozštěpí - mezi dvěma prostředními uhlíky nová dvojná vazba vznikne.
Dostáváme se k detailům dvojné vazby. Jednoduchá a trojná vazba mezi uhlíky je "symetrická" a uhllíky mohou kolem této vazby rotovat - jako kuličky napíchnuté na drátek v modelu molekuly. Dvojná vazba, ale taková není, proto pokud polymerizujeme isopren jsou dvě možnosti jak může výsledná molekula vypadat.
Buď vodík i methyl (CH3) směřují na stejnou stranu nebo každý na jinou. Z toho pak jako u polypropylénu vyplývá celkový tvar molekuly - buď jsou oba "zbytky" na stejné straně což je tzv. CIS-polyisopren, který má podobu velkých do spirály stočených molekul, nebo jsou oba zbytky na opačných stranách - TRANS-polyisopren, který jak tušíte má tvar rovných molekul tuhých jako tyčka.
Analogií s polypropylénem je vám jasné, že jedny rostliny (gumovník) polymerizují isopren do CIS formy a produkují pružný LATEX, zatímco jiné rostliny (perčovník pravý) polymerizují isopren do TRANS formy a produkují částečně krystalickou a tuhou GUTAPERČU.

A praktický důsledek pro konstrukci robotů - žádný - Gutaperča je v našich končinách spíše kuriozita a Latex je běžný jako rukavice a prezervativy - ale k čemu by nám při konstrukci robotů byl, když máme destítky jiných a lepších "syntetických kaučuků". Dneska to prostě bylo jenom o tom, že příroda umí taky docela slušné plasty a navíc o tom, že od tvaru molekuly se pak odvíjí vlastnost celého materiálu.

Zbývá už jenom rada robotům pro zničení lidstva - za našich mladých let byl největší problém latexu - "prasknutí gumy" při sexu - ale až zahájíte robotickou apokalypsu - bude to asi stejně jedno ....