Hliněné nohy ISO 15189

24. června 2014 v 5:24 | Petr |  Příroda
Při vší té válce se zdravotnickým a potažmo "civilizačním" blbismem je občas potřeba užít nějakou tu srandu. Proto dnes probereme pochybný původ zdravotnických ISO norem.

Tedy představte si situaci že je rok 1940, a Göringova Luftwaffe vám každou noc sype na hlavu stovky tun bomb. V takových podrmínkách se jistě budete chtít bránit. Přesně v takových podmínkách v Británíí vše, co mělo nohy i ruce pracovalo pro zbrojní průmysl. Problém byl v tom, že Angličani nejenom "spotřebovali" všechny lidi k obraně, ale "spotřebovali" i veškerou techniku. Na lodních trasách do USA slídí německé ponorky, takže vybavení některých továren je velice velice velice ubohé. V takovém prostředí se nedaří "kvalitě" ve smyslu neplodné buzerace, ale ani kvalitě bez uvozovek - ve smyslu vlastností - ubohými továrnami - vyráběných zbraní.

Samopal-li nestřílí, nebo letadlo-li se ve vzduchu rozpadne - vždy je to jenom jeden ztracený život. Co Britskou generalitu pálí více než tyto nepatrné "chyby" jsou továrny na výbušniny. Pokud některá munička vyrobí nálož, (bombu , střelu) nedostatečné kvality, ta se v muničním skladu vznítí a exploduje - odpálí tím ostatní kvalitní munici - a výsledkem jsou obrovské škody, a obrovské ztráty na životech. Proto generálové přemýšlejí a výsledkem je několikastránkový odškrtávací dotazník obsahující "requirements" (požadavky), které musí každá munička "prokazatelně" splnit, aby mohla dodávat do armády.

Zmíněným odškrtávacím dotazníkem jsou vybaveny stovky důstojníků vojska, kteří obcházejí všechny ubohé továrničky a odškrtávají a odškrtávají. Výsledek se naštěstí dostavil a spontánních explozí munice značně ubylo. Pamětníci však tvrdí, že vybavení i pracovní podmínky v továrnách bylyl i po odškrtání všech "požadavků" stejně příšerné - jako předtím.

Jelikož dotazník z hlediska generality "zázračně" fungoval stal se brzy oficiálním armádním standardem a z něj pak "povýšil" na BS 5750 tedy "British Standard" 5750. Jelikož jsou Angličani konzervativní platil BS 5750 až do 70 let a byl v Anglii považován za opravdu "Industry standard". Protože průmyslová výroba je pestřejší než prostá výroba výbušnin - doznal však jedné podstatné změny - místo imperativně položených kritérií - si kritéria měla stanovit sama firma a pak je měla dodržovat.

Na přelomu 19. a 20. století byli Britové ozhroženi laciným Německým importem, proto jako bývalá koloniální, námořní a obchodní supervelmoc zavedla větičku "Made In ..... United Kingdom ..... Germany ...... China". Slibovali si od toho, že pokud bude "země původu" jasně označena budou vlastenečtí Britové dávat přednost zboží "Made in United Kingdom". Kupodivu Němci se nové "mezinárodní normy" nezalekli a stejně hrdě označovali své zboží "Made in Germany". A kupodivu efekt se opravdu dostavil - britští spotřebitelé dali hromadně přednost lacinějšímu a kvalitnějšímu zboží z Německa a "Made in Germany" se stalo nepochybným avšak nechtěným britským markegtingovým hitem 20-30 let.

Po II světové válce je situace podobná - jemom Britský průmysl je tentokrát ohrožován značkou "Made In Japan". Řešení je opět podobné - v rodící se Evropské unii - tehdy známe jako "Evropské společenství uhlí a oceli" je třeba velmi rychle vymyslet "elegantní" obchodní bariéru proti "zatraceným Japoncům". Proto Britové velmi tlačí a výsledek se částečně dostaví z BS 5750 se stává ISO 9000.

Úspěch je však opravdu jenom "částečný". ISO 9000 je od počátku zastaralé, protože nesleduje "výstupy" výroby ale "vstupy" a "podmínky" kvalitní práce. Lépe řečeno "předpokládané" a dneska spíše "vyfantazírované" podmínky kvalitní práce, kterou definuje velice vágně.


Japonci mezitím jdou zcela jinou cestou Toyota měří a sleduje všechny kritické rozměry automobilových součástek a vede "grafy trendu" - přímo na nástěnkách v továrních halách aby skutečná (!!!) odchylka od nastavení výroby byla hned a každému zřejmá atd. Bezzubost ISO 9000 se taky ukáže když Toyota v roce 1982 v jednom závodě zkusmo ISO 9000 zavede - a hned na nástěnce vidí zhoršení přesnosti výroby, protože dělníci unavení "směrnicemi" nemají čas na frézy a soustruhy. Proto Toyota a po ní i Hitachi, Mitsubichi a většina významných Japonských firem ISO 9000 velmi rychle zavrhly, což jim naprosto nebrání "zadupat Evropský i Britský průmysl do země". Pokud se podíváte na počty žadatelů o ISO 9000 v Japonsku - zjistíte, že i přesto je jich moře, ale všechno to jsou firmičky druhého řádu, které to berou jako "poslední možnost jak prorazit".

Oč méně kvete v Evropě průmysl o to více kvete ISO byznys. Nálepku "ISO 9001 certified" nosí v Německu i lesní zvěř a "poradenské firmy se jenom rojí". Je možné ISO certifikaci si dokonce "koupit" a to tak, že továrna vyrábějící produkt A který je "obtížně certifikovatelný" má veškerou dokumentaci na "produkt B" dobře certifikovatelný, který však nikdy nevyráběla. Tento systém má dokonce tu výhodu, že management má jistotu, že "špatně nastudované směrnice" rozhodně nejsou příčinou vzniku zmetků. Součástí tohoto bujení je "rozvětvení" ISO standardů do desítek větví, které zahrnují "špecifiká" každého oboru.

Jeden z těchto oborů jsou průmyslové laboratoře, které po debaklu v souboji amerických automobilek s japonskými si přece jenom našly cestu do továren. Pro tyto laboratoře vznikla v roce 1999 norma ISO 17025. Ta se od systému ISO 9000 zásadně principiálně liší v tom, že akreditační auditor může žádat "používání standardního postupu". Pokud si výrobce nádobí napsal do svého ISO 9000 že 1 díra na dně hrnce je ještě uspokojivá kvalita - auditor mu na to nemohl nic říci. U ISO 17025 může alespoň namítat "že to není standardní".

Španělské přísloví říká: "Spadneš-li do jámy - dále už nekopej" takže jsme skoro v součastnosti, kdy společností se hustě rojí "manažeři", kteří "dokonale znají ISO" a jeho účinky. A protože ty účinky v průmyslu nebyly nikdy nic moc - hledají, kdy konečně se "nebesa otevřou a andělé k nám začnou promlouvat". Jednou z oblastí, kde k tomu může dojít je zdravotnictví. To je z pohledu každého manažera veliký a neorganizovaný chaos - který přímo vybízí k "racionalizaci". Proponenti ISO si zatím netroufli třeba na chirurgii - jednak chirurgové obecně, nemají pro ostré slovo daleko, a navíc - co když takový manažer "zracionalizuje" práci chirurga a pak si bude muset lehnout pod jeho ostrý nůž ?

Takže manažeři spolu s "bludnými ovcemi" našeho oboru se vrhli na laboratoře a relativně volné ISO 17025 přepsali na ISO 15189, které imperativně určuje vše - a jak se brzdy dočtete - dokonce ještě více než to.

Co zůstává v "kořenech všech ISO" - první věc je, že otázka - co je to vlastně "kvalita" - nikoho nezajímá. Toyota sleduje délky hřídělí a mamažeři kvůli odchylkám páchají harakiri, ale v Evropě nikoliv. U nás se kontrolují "předpoklady pro kvalitu" a ty jsou v 99.99% velice pochybné. Myslíte si například, že druh průpisky, kterou se píše čas odběru krve má vliv na zdraví pacienta ? Auditoři ČIA jsou o tom přesvědčeni, jinak by nevyžadovali zapisovat čas ruční inkoustovou tiskárnou.

Více méně cokoliv má vliv na cokoliv jiného - ovšem největší vliv na všechno má, jestli se pan audior dobře vyspal, zdali "rohlíčky v Pendolínu" byly "obzvláště vypečené", zdali se "auditované pracoviště" tváří dostatečně pokorně, zdali "stohy popsaného papíru" jsou dostatečně vysoké atd... Máte pocit, že nic z toho s pacientem nesouvisí ? Pchá - amatéři - co byste "v dnešní době" chtěli od systému, který od svých začátků v bitvě o Británii má v základech vestavěn princip : "kdo umí pušky montovat - montuje, kdo montovat neumí - montáž kontroluje" ......
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lojzik lojzik | 24. června 2014 v 10:54

Jednou jsem psal papíry pro nějakou nesmyslnou akreditaci. Výhrada byla "má to formální nedostatky". Na dotaz jaké formální nedostatky, byla odpověď "je to krátké".

2 kolemjdoucí kolemjdoucí | 26. června 2014 v 20:33

Bych ty Japonce zas tak neblahořečil... měl jsem tu čest asi rok pracovat pro jednu jejich firmu co používala TPM - sice měří skutečné parametry, ale co se kolem toho všeho navyvádí za vylomeniny i proti logice, jako že např máte seřídit 30 let starý stroj ještě s děrnopáskovou čtečkou na CNC programy a řídícím systémem z roku raz-dva ještě se Z80, co brousí ložiska na novou zakázku tak, aby hned první kus co se brousí v tisícinových tolerancích z toho vypadnul jako OK... to nezažít, tak neuvěřím.

3 Saša Saša | Web | 29. června 2014 v 21:31

A co je na tom divného? Podle všeho ten stroj tak seřídit lze a proč by se měl stroj vyřadit z provozu jen proto, že je starý? Dokud zvládá dělat to, co se po něm chce, tak ať si dál Z80 čte svoje děrné pásky ;-)

4 kolemjdoucí kolemjdoucí | 30. června 2014 v 20:08

No ony to ty stroje právě těžce nezvládaly, v tom je pointa té srandy ;-) Většinou se vyzmetkovalo tak 15-20 % ze zakázky, ale Japonci lpěli na prvním kusu :-D

5 Petr G. Petr G. | 15. července 2014 v 9:40

[4]: Nejen japonci, ale i naš slavný Zikmund lpí na prvním kuse.
Stojí Vám za zády když seřizujete mašinu ...
Jeho dotazy "Už jsi uvolnil první kus?"
To ten kokot nevidí (nebo spíš nechápe, nerozumí), že teprve zařezávám okraj trubky!

6 Petr G. Petr G. | 15. července 2014 v 9:44

[4]: zmetkovitost 15-20% je v normě.
Náhodného návštěvníka naší firmy si může přečíst v rámečku na zdi.
CÍLE KVALITY PRO ROK 2014
Zvýšit obrat o 10%
Snížit zmetkovitost pod 10%

Vypracoval bc. Zikmund (dnes již ing. ale stále stejný BlbeC)

7 Vladan Vladan | E-mail | 7. ledna 2016 v 21:06

Já jsem si myslel . že s tou ruční inkoustovou tiskárnou je to legrace, ale tohle.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama