Nejasnosti stran budoucnosti.

30. září 2014 v 5:37 | Petr |  Filosofování
Maďarsko bylo koncem bolševika nazýváno "gulášovým socialismem" a Maďaři byli poněkud zmlsaní, neboť při průmyslové výrobě zcela stejné jako ostatní komunistické státy byli zvyklí na životní úroveň, která se velmi velmi velmi vzdáleně blížila západu - rozhodně několikanásobně převyšovala výkonnost tamější ekonomiky. Jako děcko si nemohu nevzpomenou na davy turistů z Československa, kteří si jeli do Maďarska "koupit svetřík" nebo jiné u nás zcela nesehnatelné spotřební zboží.

Maďaři do nedávna měli pověst "země tisíce a jedné sociální dávky" protože při celkovém počtu 10 miliónů obyvatel mají 3 miliony starobních a 1,2 milionu invalidních důchodců !!! Tyto okolnosti vytvářejí značný tlak na výkonnost ekonomiky a není se čemu divit, že Maďarsko, ač se o tom nemluví je od 80. let periodicky více, nebo méně - na hraně státního bankrotu. Tudíž se není čemu divit, že současný "mimořádně populární premiér" / "zárodek diktátora" Viktor Orbán - podráždil celou evropskou intelektuální elitu výroky o tom, že liberální demokracie se přežila a je třeba hledat vzory ve vysoce ekonomicky efektivních státech rozvojového světa. Jelikož nejsem rozčilený kavárenský intelektuál - položíl bych si otázku - do jaké míry Orbán vlastně říká "demokracie je na nic", a do jaké míry říká vlastním flákačům "poženu vás do práce", ale tato otázka zdaleka není tak důležitá jako úvahy a otázky, které je nutno si položit nad Maďarskem jako součástí evropského západu.


Tedy Orbán - de facto - válčí s neustálým nedostatkem příjmu daní, které okamžitě přerozdělovává do sociálních dávek. Je to začátek procesu kdy "nepracující většina" která (zdánlivě) má všechna práva i peníze garantovány "sociálním státem" začíná prosazovat svá práva na úkor menšiny, která je živí ???

Tím se opět vnucuje otázka, zda je cílem společnosti vysoká produktivita práce a neustálý růst ekonomiky ? OK pokud není - znamená to, že nezaměstnanost je akceptovatelná ? OK pokud je akceptovatelná - jak vyřešit to, že schopní lidi - kteří by hladce zvládli "akceptovatelnou nezaměstnanost" pracují, zatímco neschopní - nezaměstnaní - mají "nevybitou energii" - jejíž kriminální i jiné negativní projevy - si můžete u nás na prochlastaném východě přijet detailně prohlédnout ?

Paralelně s tím jde otázka po "úloze sociálního státu" ? Mají mít lidi "garantovaný minimální příjem" ? Co udělá garantovaný příjem s dnešními "nevybitými nezaměstanými" ? Většina z nich stejně jsou pobírači dávek. Co by udělal s konkurencí na trhu práce ? Nedostali bychom se do situace pozdního komunismu typu "nie sú robotníci" ? Kdy se opravdu nido nepředřel ? Otázka zní: Nejsme v takové situaci skrytě už teď ? Měl by stát ty, kteří si nenajdou vlastní práci, honit do nějakého "státem garantovaného" pracovního poměru ?

Napříč těmito otázkami jde proud "technologické nejistoty" z budoucnosti : Kdo bude vyrábět, co bude vyrábět, kde bude vyrábět ? Kde vezme suroviny, kde vezme energii, jak naloží s odopady ? Jak se bude jezdit, čím se bude jezdit, kam se bude jezdit, na jaké palivo se bude jezdit ? Co se bude léčit, jak se bude léčit čím se bude léčit ? Jak se bude pěstovat to, co se bude jíst ? A nakonec bude se vůbec jíst (jezdit, léčit, vyrábět) ???

Fundamentálních otázek technologického typu byste našli ještě více, ale celá věc je mnohem horší : Nejsme totiž v roce 1776 kdy otcové zakladatelé založili U.S.A. na ideji svobody, právního státu a podnikavosti (!!!) - jsme v roce 2014, kdy - zavařit a prodat na tržišti okurky z vlastní zahrady - je hrubé porušení asi tak 499 právních předpisů. Z právního hlediska - je totiž téměř stejný průser jestli amatérsky vaříte a prodáváte marmeláru, pervitin, nebo TNT. Tudíž, až přijde krize a nutnost reagovat rychle - můžeme si být 100% jistí, že jediný, kdo je rychlé reakce schopen - je organizovaný zločin. Státy a jejich složky to rozhodně nejsou a navíc jejich snaha "regulovat vše" povede k tomu, že lidi škovní a poctiví - budou na začátku průseru - za boj proti průseru - trestáni, z malicherných důvodů - stejných, proč prakticky nelze dnes legálně prodávat vlastní marmeládu nebo zavařené okurky !!!

Není tedy divu, že se o věcech intenzivně diskutuje, protože tím se nemůže nic zkazit. Na druhou stranu někdy situace vypadá jako "poslední dnové říše Římské" kdy senátoři tiše seděli a parlamentu a čekali až se Alarich I. prohlásí králem, protože nic jiného se stejně nedalo dělat. Přemýšlejme, přemýšlejme, ale než se ponoříme do úvah o budoucnosti dovolil bych si poslední štiplavou poznámku na adresu diskusí na intermetu a to totiž "jedna dlažební kostka je mocnější než 100 000 lajků"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RXD RXD | 30. září 2014 v 9:39

Malá dlažební kostka se dá demokraticky hodit šálou až na 150 m. A podzim právě přichází...

2 kolemjdoucí kolemjdoucí | 30. září 2014 v 12:45

No otázka zní (jako většinou), kde je míra - nic nedělat je v podstatě stejně blbě jako dělat příliš (např. 70 hodin týdně). Čím je teda přesně dáno co je moc a co je málo? Kdo to vlastně může přesně určit?

Když se člověk trochu zamyslí, tak musí zákonitě dojít k tomu, že jen on sám si může určit (z hlediska fyzické a osobnostní konstituce - otázku ochoty bych ponechal stranou, i když to s tím taky souvisí), co je málo, co je akorát a co už je moc - a to je přesně to, co je mu v tomto zřízení upíráno (armáda nezaměstnaných vs. přesčasy za dva lidi). Problém je tedy z větší části někde jinde, ovšem jelikož existují zájmové skupiny kterým současný stav vyhovuje, těžko se něco v dohledné době změní. Oni ti vyčerpaní nasraní dělníci jsou totiž daleko ovladatelnější než uvědomělý člověk... a krom toho jsme pro ně (ty skupiny - podle některých názorů) stejně jen „póvl vhodný pouze k likvidaci”.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama