Roboti a "léčebně odsunový" systém.

14. prosince 2014 v 6:15 | Petr |  Roboti
Jasně, že už blábolím z podzimní temnoty, ale v rámci mé psychotické ideje, že "všechno tak nějak souvisí se vším" jsem nedávno přemýšlel nad "vývojem a laděním elektroniky". Při té příležitosti jsem si uvědomil jisté souvislosti s armádou. Vojsko má na všechno svéráznou hantýrku. Už ve Švejkovi se dočtete " zadrženej lénunk měl mně být vyplacen od regimentu, a ne od kumpačky,
poněvadž jsem byl vedenej jako regimentsarestant". Zase když jsem já byl na vojně tak stále ještě platil Všeob-P-41 (práv.) a tak dále.

Takže "péči o pacienty" se u vojska říká "léčebně odsunový systém". Takže zuří bitva a vojáček je zraněn. - Po prvotním ošetření přímo pod palbou, které většinou spočívá v zaškrcení tepenných krvácení (protože z nich se dá umřít za desítky sekund) a odnesení na obvaziště. Tam teprve pochopíte co "léčebně-odsunový" znamená. Tedy zranění vojáčci se třídí na tři supiny - Tak těžce zranění, že se nechají pod vysokou dávkou analgetik (morfin je velmi laciný) umřít přímo někde u obvaziště. Tak lehce zranění, že se nechají čekat až je čas je obvázat a poslat zpátky do BVP (Panduru).

A pak existuje třetí skupina - ty které je třeba "zajistit" - aby neumřeli během transportu a rychle dopravit na nadřízené obvaziště - které více připomíná zdravotnictví a méně jatka. I na nadřízeném obvaziští funguje třídění a i z něho vede cesta do týla pro "středně zraněné" - na obvaziště, které ještě více připominá špitál atd ....


Takže co mladý robotik může z předchozích blábolů vytěžit. Pokud stavíte nějakou elektroniku - a je to něco částečně nového - jsou celkem 3 možnosti.
  1. Funguje to skvěle
  2. Funguje to částečně
  3. Nefunguje to vůbec a nikdy to fungovat nebude.
Takže mladý robotik se bojí varianty 3. Já osobně vím, že "čas je dražší nežli peníze" proto se bojím varianty 2. Představte si, že rozborem, proč obvod selhal zjistíte, že jste udělali nějakou opravdu zásadní botu - kterou nelze jen tak napravit - to vlastně neni katastrofa - otevřete odpadkový koš - šup - a jste zase svobodní lidi k vymýšlení něčeho jiného.

Horor je možnost č. 2 - tedy obvod "něco dělá" ale tak úplně nefunguje - v tom případě jej musíte "přesunout na vyšší obvaziště" - tedy je třeba zásadního rozhodnutí - jestli jej budete zlepšovat - nebo jestli se budete snažit prokázat, že "tudy cesta nevede". Obě varianty totiž mohou být na dlouhé lokte.

Bohužel emocionální zaujetí při konstrukci nás často nutí "rozchodit to za každou cenu". Není špatné být tvrdošíjný a zkusit dohnat "věci do krajnosti". Předem bych jenom varoval před opravami "chyb, které nejsou tam kde si myslíme".
  • kousne se vám občas procesor - tak přidáme druhý, který bude ten první hlídat...
  • signál z čidla je utopený v šumu - přidáme zesilovač abychom (šum) zesílili....
  • shoří nám tranzistor, když se kolečko zasekne - vymyslet algoritmus, který hlídá kdy se kolečko zaselo je složité - daleko jednodušší je dát tam tranzistor "jako bejk" ať se radši ukroutí hřídel...
A tak dále.... V každém případě když něco opravdu nefunguje - zamyslete se jestli budete raději hledat "jak to přinutit fungovat" nebo bádat "jestli to vůbec může fungovat". Hlavně tedy nedělejte tu chybu, že budete stodolu podpírat hráběmi, aby nespadla a hledat "workaround" - to se nakonec vždy vymstí - jenom později, když jsme do slepé cesty investovali daleko více času a peněz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kolemjdoucí kolemjdoucí | 14. prosince 2014 v 11:12

Začíná mi to pomalu připomínat můj vlastní blog - rady užitečné, ale pořád jsme nic neudělali - lepší deset ukroucených hřídelí a následné prozření, než neprozřít nikdy, protože jsem nic neukroutil, protože jsem na nic nešáhl. No nic, ještě deset dnů, a budeme moci přestat brečet „Jak bysme něco dělali ale nemůžeme, protože...” a začít dělat, neb nastane elektronikova (a robotikova jistě také) hlavní sezóna (přičemž Ježíšek je tvor neobyčejně laskavý, chápavý a milující a mnoha robotikům a elektronikům pro jejich následné úsilí jistě donese mnoho krásných dárků).

2 Hexogen Hexogen | 14. prosince 2014 v 15:25

Tvorba komplexního systému je vždy obtížná, proto ty dobré návrhy jsou vysoce modulární a selhání modulu se dá rychle opravit. Proto máme projektové řízení které průběžně kontroluje stav vývoje jednotlivých subsystémů a vyhodnocuje, hledá chyby a nápravu (dbá na to aby se neopakovaly). Tyhle domácí projekty se dost často dělají právě proto aby se vypilovaly principy aplikované pro reálný svět. Shrnuto - velká věc se převede na více malých a když ty malé fungují podle předpokladů pak z toho dáme postupně dohromady tu velkou a pokud udržíme linii bude to fungovat.

3 RxD RxD | 14. prosince 2014 v 16:14

Stručně řečeno, nové nápady u "vědců" jsou vyčerpány, a tak nová věc většinou vznikne u pracovitého a schopného amatéra, který většinou ani neví, že problém nebo věc může existovat, a protoji na rozdíl od ostatních, zaujatých udělá. na různých prezentacích se pak vylakané detaily rozkradou, nenápadně patentují, a nakonec to skončí dlouhým smutným pohledem, jako třeba profesor Yagi, vynálezce UKV antény, který vystupoval v roce 1945 těsné po válce z člunu po přistání v NY, a byl šokován, že střechy se tam ježí jeho televizními anténami, za které on nedostal ani vindru...

4 Jarda Jarda | 15. prosince 2014 v 21:11

Je to jen náhoda, nebo spolu nějak souvisí tento článek a ten předchozí? ;-) (PLL naruby)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama