Historie zažloutlých čoček.

8. ledna 2015 v 6:03 | Petr |  Hvězdičky
Kolem roku 1880 došlo k tomu, že tři geniální Němci - Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott vymysleli jak vyrábět nízko roztažné borosilikátové sklo, jak z něj lacino a přitom kvalitně brousit hranoly a jak z těchto hranolů stavět "Porrovy převracející soustavy" - tak jak je dodnes známe z "Porro triedrů" tedy z binokulárních dalekohledů, které jsou "tak divně" ale typicky "zalomené".

Už po smrti Zeisse, se majitelem jeho podniků stal právě Ernst Abbe, a ten pečlivě patentoval a začal vyrábět triedry, které jako by z oka vypadly dnešním triedrům. Jeho původní "Fernglas" zvětšoval 6x a měl nepatrný průměr objektivu kolem 15 mm nicméně v době kdy na trhu byly keplerovy "námořní dalekohledy" dlouhé jako týden před výplatou a galileova "kukátka" s nepatrným zvětšením kolem 3x a stejně nepatrným zorným polem, to byl šok pro trh, takže až do vypršení Abbeho patentů ve 20. letech 20. století měla firma Zeiss prakticky monopol na trhu "slušných dalekohledů".

Mezitím jeho primitivní "Fernglas" dospěl do stadia standardního vojenského dalekohledu 8x30, který díky své vojenské podstatě, měl optiku na které se opravdu nešetřilo a proto důstojnící Wermachtu měli už za II. světové války velmi slušné triedry 8x30 se zdánlivým zorným polem - dodnes naprosto dostačujícícíh 68 stupňů.

Není divu, že tyto dalekohledy, stejně jako kola, hodinky a další spotřební zboží se staly oblíbenou kořistí sovětských vojsk, Tudíž není divu, že když "Sovětští osvoboditelé" osvobodili město Jena - na území pozdějšího (dnes bývalého) "Východního Německa" - optické závody Zeiss do posledního šroubku odšroubovali od podlany a odvezli nekonečným řetězem vlaků do Kazaně, včetně veškerého německého personálu, který neutekl a který "zatkli jako fašisty".

Německo bylo rozděleno na "Východní" a "Západní" a tím došlo k pozoruhodné situací - i přes opravdu poctivou práci Sovětských tajných služeb - v obou Němeccích přece jenom zůstalo dost optiků na to aby se daly obnovit Zeissovy závody v Jeně a navíc, aby vznikla "druhá firma Zeiss" která byla na "západě" spojená s optickými závody Leica ve Wetzlaru.


Tím došlo ke zcela pozoruhodné situaci - a to k tomu, že se na trhu objevily 3 naprosto stejné triedry:
Když tři dělají totéž, není to vždy totéž - Východní a západní Němci se skutečně snažili a nelítostný souboj Jenoptemu a Deltrintemu byl léta vyrovnaný - snad jen Jenoptem měl horší antireflexní vrstvy, neboď východní Němci přece jenom neměli tolik směnitelné měny na exotické soli, ze kterých se antireflexní vrstvy napařují.

U nás na východě se šířila propaganda, že sovětští soudruzí - jen tak neukradli celou výrobu, ale že "Baigiš" podstatně vylepšili. Svým způsopbem je to pravda, protože mohutné zásoby Němcům ukradeného optického skla - jednou došly a bylo nutno "nějak improvizovat". Jako největší problém se ukázaly nízko-disperzní fluoridová skla, která prostě Sovětský chemický průmysl nezvládal. Tak se vrátili k praotci Schottovi a začali vyrábět Thoriová skla.

Vtip je totiž v tom, že fluoridová skla obsahují samé fluoridy - sodný, draselný, vápenatý - žádný kyslík ve struktuře skla, což jim dává zcela zvláštní vlastnosti ve smyslu vysokého idexu lomu a nízké disperze - tedy nízké závislosti indexu lomu na vlnové délce světla. Pokud vezmete obyčejné křemičitanové sodno-draselno-vápenaté sklo a přidátě k němu až 30% oxidu thoričitého - bude mít výsledné sklo podobné vlastnosti jako fluoridová skla.

Teď bych mohl oslavovat "génia sovětského lidu", ale zase tak moc k oslavování není - už jsem zmínil, že Thorium je radioaktivní - a že se rozpadá alfa rozpadem. V konkrétním případě optického skla to prakticky vypadá tak, že thorium uvnitř skla se rozpadá a produkty rozpadu barví sklo stále více a více žlutě. Takže pokud najdete optiku z "civilizovaného světa" - asi tak do začátku 80. let, nebo Sovětsko-Ruskou z kterékoliv doby včetně dneška - lehce nažloutlou - je otázka vaší odvahy zda si radioaktivní zářič - v oblasti alfa - donesete domů, nebo ne.

Žluté čočky jsou většinou ukryty někde uvnitř a tudíž jsou stíněné - existují ale Japonské staré fotografické objektivy, kde thoriová čočka je paradoxně poslední před filmem - a co čert nechtěl - jsou zaznamenány případy zánětů rohovky u lidí, kteří staré radioaktivní objektivy používali jako vysoce kvalitní lupy.

Takže pokud - jako já - jste hrdými vlastníky Baigiše 8x30 - který je "žlutý jak chcanky" - nevěřte prosím naší vojenské propagandě, která tvrdila, že je to "žlutý filtr proti mlze" - je to tak, že i nové dalekohledy z této výroby jsou radioaktivní a díky nulové inovaci v Kazaňské továrně - jsou často i zcela nové "Baigiše", které se dodnes vyrábí - postavené z letitých skladových zásob a tudíž žluté jako hrom.

Pro příště - až uvidíte zažloutlou optiku - nestěžujte si, že jste nebyli varováni. Jenom poznámka na závěr - i přes jasnou radioaktivitu je můj Baigiš, co se ostrosti obrazu týče, zatím nejlepší triedr, který jsem kdy měl. Němci tedy vědí, jak navrhnout dalekohled. A to jsem dalekohledů něco vystřídal - včetně zuřivého vyhození jistého jiného - původem taky ruského - "teleskopu" z krabice - rovnou do popelnice....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 8. ledna 2015 v 6:52

Německo v době před II.sv. předběhlo svět technologicky snad o 20 let. A vítězné velmoci po roce 1945 z německého pokroku ještě dalších 20 let žili. Nejen dalekohledy, ale třeba i elektronky, vojenské vysílače/přijímačem, rakety. Zatímco tady se technologický pokrok od roku cca 1970 na min 20 let zastavil úplně.

2 RxD RxD | 9. ledna 2015 v 10:05

Neřekl bych, že alfa záření doletí ve vzduchu dále, než takových 5 cm. Proto, používat i žlutou ruskou čočku z dalkohledu jako kvalitní lupu, by nemělo působit nějaké obtíže, snad jen pokud by ta čočka byla brýlová, a nosili jsme to celý den. Co si pak ohledně radioaktivity thoria počnout třeba s pouhou žárovou punčoškou propanbutanové lampy v kempu ? Už když to vyndáme nový z celofánovýho pytlíku, tak se z toho sypou bavlněný vlákna...

3 Vašek Vašek | 9. ledna 2015 v 10:26

[2]: Punčošky už dávno neobsahují Thorium a nejsou radioaktivní. Dokonce se tím na obalu chlubí přeškrtnutým logem ion. záření. Pokoušel jsem se tu původní Thoriovanou obstarat pro test GM trubice a zatím se mi to nepodařilo, jsou jen ty bez.

4 RxD RxD | 9. ledna 2015 v 10:59

Několik starších bolševických se mi ještě válí v garáži. Ovšem pokud máte běžnou GMC trubku, tak to ani nepípne,protože jsou většinou krytý plechem. Alfy zastaví ale spolehlivě i tenčí kniha. Na jejich indikaci to chce jen tu se slídovým okýnkem, a nebo, pokud to ještě seženete, scintaroskop.  Píšu to jen kvůli tomu kysličníku thoria ve skle. Z těch starých punčošek se to docela dost viditelně práší.

5 Vašek Vašek | 9. ledna 2015 v 22:51

[4]: GM trubic mám několik a různých konstrukcí, též ionizační komoru. I ta plechová GM na alfu prokazatelně reaguje. Testováno na thoriované wolframové elektrodě pro TIG sváření když už jsem starou punčošku nesehnal... nereaguje  sice výrazně ale prokazatelně ano.

6 RxD RxD | 10. ledna 2015 v 9:50

Pokud je alfazářič dostatečně silný, GMC obalená plechem reaguje, ale jen na brzdné záření které vzniká dopadem na plech, štěpí se, a frekvence jeho složek se podstatně zvyšuje. Je známný pokus, kde se na dostatečně silný alfazářič vloží dvě nebo více folií z vhodných kovových materiálů, a na to položí mosazná koruna, a za nějaký čas ta koruna září tak, že Vás chytí detektor u vrátnice, a budete se muset odmořit. Také bych chtěl upozornit na zajímavou vlastnost GMC, které jak píšete: "..nereagují výrazně ale prokazatelně ano...", Pokud jsou nevhodně nastavené, a nebo používáte starší GMC, a nebo GMC zasažené předtím značně vysokou dávkou záření, takže již nejsou lineární, / dají se pak snadno získat na různých burzách, protože v provozu nejsou použitelné/, tak ty reagují například i na elektrostatický potenciál, a nebo magnetické pole. Každý GMC má maximální počet pulzů, a když jeho náplň poté vyhoří, stane se při malých intenzitách spíše generátorem náhodných pulzů, než spolehlivým měřičem.

7 RxD RxD | 10. ledna 2015 v 9:55

K pokusům s alfazářiči / ověření základních vlastností / je docela dobré například americium, které se nachází v protipožárních hlásičích například staré teslácké výroby. Je to umístěno na železné folii, která když zrezaví, tak to z toho vypadává. U toho také "jakž takž ťuká GMC", ale opravdové alfačástice uvidíte jen ionizační komorou. Pokud mezi to dáte v podstatě cokoli, někdy i list papíru, přestane to ukazovat. Pokud ovšem například prach ze zrezivělé folie vdechnete, máte smůlu, stejně jako když se budete pokoušet přibrušovat ve výšezmíněném článku uvedené thoriové sklo. ...

8 Vašek Vašek | 10. ledna 2015 v 22:57

[7]: různých konstrukcí znamená prostě různých konstrukcí (plech, sklo, slída) a o ionizační komoře se též zmiňuju... a pochopitelně Am z hlásiče (ne místní provenience, stabilizované na podkladu) taktéž vlastním, thoriované sklo nebrousím, ani ty thoriované W elektody... protože nejsem blázen. To jste na to hůř když se vám doma sypou starý punčošky do lampy.

9 RxD RxD | 11. ledna 2015 v 12:26

Pokud se Vám doma rozpadává stará thoriová punčoška, to ještě nic není proti tomu, když si přinesete z burzy starý luftwafácký vejškoměr, protože v tom většinou i lezou pavouci, tak to rozhodíte, vyčistíte, pak si za dva tejdny vezmete GMC, a ono to tluče jak ďas po celým pokoji, a tak si vezmete lux, a vyluxujete to...Kdysi jsme v práci jednou ráno potkali modrošku / ne morgošku/. Byla to uklízečka, která shodila v kanclu lahev s modrým tonerem, a taky to chtěla nejdřív vyluxovat, a potom ještě utřít hadrem.../ tonery ani radioaktivní odpad zásadně neluxovat../.

10 Jirka Jirka | 28. srpna 2015 v 13:09

Tak tolika zavádějících informací ohledně dalekohledů v jednom článku jsem ještě neviděl. Předně CZJ Deltrintem 8x30 se vyráběl v Jeně v DDR, takže nejde o žádný Zeiss W.Germany. Jenoptem byla poslední řada CZJ vyráběná v 80tých letech a nad předchozí řady vynikala právě kvalitnějšími multi-coated vrstvami na optických členech a pokud si něco o těchto dalekohledech načtete, tak zjistíte, že se dosud jedná o velmi kvalitní a žádané dalekohledy s výbornými optickými vlastnostmi. Co se týče žloutnutí thoriových čoček - nežloutne v nich rozpadající se thorium, ale tzv. kanadský balzám, kterým jsou čočky ztmeleny. Navíc thorium nepoužívali pouze Rusové, ale třeba vynikající japonské objektivy Takumar byly vyráběny právě z thoriových čoček. Co se týče nízkodisperzních fluoridových skel, tak mám pocit, že to je záležitost mnohem mladší než jsou dalekohledy Carl Zeiss Jena, nebo BPC.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama