40 let od zmizení největšího amerického odboráře

30. července 2015 v 5:10 | Petr |  Filosofování
Pokud jste viděli jakýkoliv film o Jacku Rozparovači - nemohlo vás nenapadnout - proč lidé opouštěli idylický venkov s loukami a ovečkami a stěhovali se do blátivého pekla průmyslového Londýna ? Odpověď je jednoduchá - idylický venkov skýtal hlad, zatímco Londýn skýtal alespoň jakous takous obživu. Podobnou situaci vidíme dnes v asijských sweatshopech, kde lidé pracují za nepředstavitelných podmínek a přesto ( více - méně ) dobrovolně, protože život na venkově znamená nemoci a hlad.

Na nelidské pracovní podmínky v průmyslu reagovali zaměstnanci zakládáním "Dělnických spolků" alias odborů, které byly V Anglii opakovaně zakazovány zákony z let 1799 a 1824. Na kontinentě byly odbory oficiálně povoleny až po revolučním roce 1848. Celé 19. století však probíhaly procesy, které zlepšovaly podmínky dělnictva i bez nich - výroba se stávala složitější - zkušené dělníky tedy nebylo možno "měnit jako ponožky". Navíc továrnici zjistili že dělnictvo může být zdrojem zajímavých dodatečných zisků a možností jak reinvestovat zisky - a tak začali stavět dělnické čtvrti ( Smíchov, Žižkov ) otevírat dělnické školy, obchody, banky - extrémním a maximálně dotaženým příkladem tohoto principu budiž firma Baťa.

Během celého 19. století se průmysl měnil z hrubého hutnictví / primitivního strojírenství ke stále technologicky složitejším výrobám, které si vynutily i zlepšení pracovních podmínek. Příkladem budiž firma Carl Zeiss, jejíž majitel Ernst Abbe zjistil, že ke konci 12 hodinových směn unavené dělnictvo vyrábí zmetky a cena promrhaného optického skla zcela požere zisk z druhé poloviny směny, proto dobrovolně zavedl - jako první na světě - současný režim 8 hodinových směn 5 dní v týdnu. Druhý člověk, který udělal totéž ve strojírenství, byl na začátku 20. století, Henry Ford ve své automobilce, spolu se zvýšením platů - získal možnost vybírat si ty nejlepší dělníky z celých USA a navíc jeho dělníci měli dostatek času i peněz, aby kupovali jeho auta - což v celkovém součtu znamenalo pro Forda zisk a pro město Detroit, kde byly jeho továrny, nebývalý rozkvět.


Ne vždy vše však šlo takto idylicky, a zejména v ( tehdy ) podnikatelsky svobodných Spojených Státech bylo běžné, že majitelé firem si pro potlačení případných stávek a demonstrací najímali zločince, takže každý "odborový protest" končil přestřelkami a bitkami s množstvím mrtvých a zraněných. Takto to probíjalo až do 30. let 20. století, kdy se objevila "nová generace" odborových předáků. Historicky nejznámějši je Detroitský šéf Svazu řidičů nákladních aut - Jimmy Hoffa, který svoji první stávku zorganizoval už v 19 letech v roce 1932. Jimmy Hoffa v mládí chodil se slečnou, která se později stala manželkou detroitského mafiánského bosse Franka Coppoly - odtud získal Hoffa kontakty na mafii, kterou snadno přesvědčil že jeho odbory jsou mocnější ( a lépe platící ) než zaměstnavatelé a proto se mafie spojila s odborovými centrálami - do té míry, že někteří odboroví předáci např. Anthony Provenzano - byli odboráři přes den a gangsteři v noci.

Od 30. let je proto situace v Americe pozoruhodná - odboroví bossové udržují křehkou rovnováhu mezi podnikateli, dělníky a organizovaným zločinem - mafiánské rodiny mají "pronajaty" jednotlivé odborové centrály a místo násilného potlačování stávek, které se organizují jen minimálně máme celou řadu případů krvavých srážek mezi "odborovými centrálami". Mechanismus celé veci fungoval většinou takto - pokud někteří odboráři navzdory "zavedenému systému" vyhrožují stávkou - obráti se majitelé podniku na "konkurenční rodinu", která "zjedná pořádek" většinou formou vraždy vzpurných odborových předáků, což dělnictvo dostatečně "přesvědčí k poslušnosti". Také Jimmy Hoffa nezůstával pozadu a "úderné oddíly", které byly součástí jeho odborové centrály, byly v Detroitu pověstné ( svou brutalitou ). Odborářský penzijní fond dal k dispozici mafii, která peníze odborářů použila k financování sítě překupníků drog, což Hoffu nakonec stálo 8 let vězení. Dodnes se spekuluje zdali hlavního vyšetřovatele jeho kauzy - vrchního státního zástupce USA, později ministra spravedlnosti a později senátora Roberta Kennedyho to nestálo život.

Po návratu z vězení se Jimmy Hoffa chtěl znovu vyšvihnout do čela své původní odborové centrály. Ze strachu, že by se mu to podařilo - na den přesně před 40 lety tj. 30. července 1975 - zmizel. Dodnes se neví, kde je jeho mrtvola a dodnes se ani neví, zdali jej v rámci konkurečního boje zabila mafie, nebo si jeho smrt objednaly americké tajné služby, "aby byl konečně pokoj".

A co Detroit ? Tlakem Hoffových i ostatních "odborářů" se z něj veškerý automobilový průmysl odstěhoval, nebo zkrachoval a dnes je to "město duchů" a kriminality, odkud 2/3 obyvatel utekly pryč. Je to největší město v USA, keré na sebe muselo vyhlásit úpadek. Těžko pak najít argument proti názoru Miltona Friedmana, že vláda a odbory jsou dvě hlavní příčiny bídy a nezaměstnanosti.

Jistě si myslíte, že tohle by se u nás nemohlo stát ! Samozřejmě, ale mám utratit ještě dalších 10 minut historií kolaborace "Revolučního odborového hnutí" s komunistickým režimem ? Nebo historií kolaborace dnešních vrchních odborářů s dnešní vládou ? Místo toho si udělejte názor sami a zkuste žádat od Vašich odborářů podporu v případech běžných drobných nespravedlností, kterých se čeští zaměstnavatelé dopouštějí - chytračením s přesčasy můžete klidně začít. Sám jsem zvědav, jak dopadnete, neboť mé zkušenosti s odbory nasvědčují, že boji o moc dávají přednost před zájmy členstva - jakoby portrét Jimmyho Hoffy stále visel v jejich kancelářích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rvx rvx | 31. července 2015 v 16:06

kéž by svět byl tak jednoduše černo-bílý, jak si ho někdy představujete ;)

2 TNT TNT | 2. srpna 2015 v 7:24

Prorůstání, lépe řečeno dlouhodobou ekonomickou symbiozu organizovaného zločinu lze názorně  sledovat na regionu tzv. Divokého východu , třeba u nás, kde postbolševická fantasmagorie, který á tu trvá již čtvrt století jistě suvereně předstihuje emeriku, kde se to zatím ke komunizmu jen pozvolna blíží. Proč muset najímat třeba jako stávkokazy drahé externí zločince, když existuje dokonale zkorumpovaný státní aparát, jehož například policejní úředník, bojící se o ztrátu svého pracovního místa udělá tu špínu daleko rasantněji a aktivněji, a bude za to svým vedením jistě i patřičně ohodnocen. Čteme li třeba zprávu BIS o prorůstání organizovaného zločinu, a podíváme se pak na indiskrétní plato s xsichty autorů takových žvástů na jejich webových stránkách, musí nám okamžitě přijít na mysl výstižný výrok ruského generála Invanova, který říká:

U tajných služeb vydrží déle jen podivíni a nebo debilové...

Samozřejmě, kdyby tu bylo bezpečno, tak se člověk zasměje, a těch pár melounů k měsíčně jim povinně dá. Ovšem jednou třeba někdo bude někde demonstrovat, a dostane od takového šmějda v civilu za svý prachy ještě kravatu...

3 Vladan Vladan | E-mail | 13. ledna 2016 v 1:12

Švindlování s přesčasy znám, pracoval jsem každý týden 3 x 4hodiny přesčasů a tu jsem se divil, že tomu neodpovídá výplata. Zašel jsem za předákem, který mi vysvětlil, že po dvou hodinách přesčasu nad pracovní dobu musím mít 45 minut neplacené volno a potom přesčas dokončit. Zašel jsem a za nejvyšším předákem a ten mi sdělil abych mu vypsal motivační dotazník.
V dotazníku bylo : jestli si uvědomuji jaké důsledky pro kolegy,vedení a podnik jako celek, Opáčil jsem jim podobnou impertinencí. Ráno už mne do fabriky nepustili. ČZ zbrojovka Strakonice, Týden před tím jsem byl vyhodnocen nejlepší řidič (i prémie byli).

4 Ass Ass | 23. června 2016 v 15:54

Podle tohoto názoru, Detroid napadl odboroama, ale něčím jiným a zdá se mi uvěřitelnějším, tedy "vysoké daně a korektnost vůči zločinu"...

www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Jarolim-ODS-Detroit-Pad-slavneho-mesta-328589

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama