Evropská cena za zbabělost.

13. října 2015 v 5:13 | Petr |  Svět okolo
V komunistických 80. letech tehdejší střední třída neustále řešila 2 věci : První byly "konexe" - to jako známosti se všemi od řemeslníků, přes prodavače "úzkoprofilového zboží" - po agenty STB a komunistické funkcionáře, kteří všichni mohli být k něčemu užiteční. Druhá byly "bony" zvané též "Tuzexové poukázky" alias alternativní měna, která umožňovala nakoupit v "Tuzexu" něco málo toho západního šmejdu a uniknout tak z obchodního systému "za koruny" přeplněného hromadami neprodejného východního šmejdu. Bony se daly legálně získat směnou za západní "tvrdé valuty" nejčastěji dolary nebo (západo)něměcké marky, nebo se daly ilegálně "koupit u vexláka" - kteřížto předrevoluční "podnikatelé" dodnes tvoří páteř "podnikatelské elity" národa českého.

V té době nás spolužák naprosto šokoval když do školy donesl "Něměcké marky" - bankovky v nominálních hodnotách od 1 do 100 miliónů marek. Koukali jsme na to jako z jara, a mnohé z nás to donutilo trochu studovat - vo co go. Takže už od základní školy je mi známo, že Německo po I. světové válce bylo odsouzeno k placení - nesplatitelných - válečných reparací. Tak se pokusili o splacení reparací inflačnimi penězi - platili bankou natištěnými markami, což samozřejmě vedlo k inflaci a poklesu kurzu marky, jenomže se to nějak vymklo z rukou takže v letech 1923-1924 nastala hyperinflace, kdy chleba byl za miliardy. Výsledkem bylo naprosté zbídačení národa, pokus o měnovou reformu, hospodářská krize, ukončená zbrojením po nástupu Hitlera.

Totéž kolečko si Němci prožili ještě jednou po II. světové válce - tedy hyperinflace (menší než v roce 1924) a měnová reforma v roce 1948. Pak už se opravdu naštvali a proto rovnou do Německé ústavy napsali paragraf, že Německá centrální banka je nezávislá instituce, která bojuje proti inflaci.

Je pravda že ideu dnešního sociálního státu poprvé naznačil - Němec Otto Von Bismarck, ale tato idea se skutečně rozvinula po II. světové václe ve Francii a okolních středomořských státech. Princip "sociálního státu" je - pracuješ - stát tě škube - flákáš se - stát tě živí. Tento pricnip samozřejmě vede k tomu, že úsilí pilných postupně ochabuje zatímco nároky všech postupně rostou, tím vzniká nerovnováha mezi "výkonem ekonomiky" a "sociálními výdaji" - až je nutné začít "sociální výdaje" financovat nějakým trikem - který je nasnadě. V době před EUREM evropské státy financovaly své nadměrné státní výdaje tiskem peněz, což vedlo k inflaci a znehodnocování příslušných měn. Tento systém měl dva problémy které se jmenovaly Dolar a Marka - Dolar byl až do roku 1971 navázán na zlato - 1 dolar měl oficiální hodnotu 1/35 unce zlata. Marka zase měla v ústavě "protiinflační paragraf" - obojí vedlo k jedinému : Snaha evropských států tisknout inflační peníze byla nápadně vidět v podobě dramaticky klesajích kursů domácí měny k Dolaru / Marce.

Tisk peněz má ještě pozoruhodný efekt "Jánošíka naruby" - bere spořícím, dává zadluženým. Kromě toho, mezi vytištěním "papírků" a růstem inflace, je malé časové zpoždění - takže pro vekou komerční banku mají čerstvě vytištěné "papírky" ještě kupní sílu původní měny před znehodnocením, ale po několika obězích systémem, to pro důchodkyni ze Zátoru u Bruntálu už neplatí. Takže inflace bere chudým a dává bohatým. ( To jenom, až bude Bohouš, Štetináč či Dlouhé Bidlo vysvětlovat, proč inflaci úmyslně vyrábějí ....)

Problém s kursem Dolaru se vyřešil po roce 1971 kdy i USA se rozhodly financovat stát "tiskem papírků" - na to reagovaly státy, které držely devizové rezervy ve ( zlatem krytých ) dolarech, že si chtěly vybrat svou protihodnotu zlata - což vedlo k tomu že USA musely v roce 1973 zlaté krytí své měny zrušit. Problém s Markou však trval a to dokonce tak, že dva lidé z opačného konce politického spektra Franocuz - socialista Mitterand a Angličanka - konzervativkyně - Thatcherová si na jednání tehdejšího EHS posteskli - k čemu jsou nám jaderné zbraně, když Němci mají Německou Marku !! Skutečně kursy marky se pohybovaly tak, že Němci měli schopnost "skoupit Evropu" - proto vznikla mezi státy EHS ( pozdější Evropské unie ) poptávka po tom "jak se zbavit německé marky".

A myslím, že jste pochopili, že řešení se jmenuje EURO. Historie přijímání EURA v Něměcku je pozoruhodná - 75% Němců bylo proti, jenomže pak nastalo sjednocení Německa - které museli odsouhlasit všichni bývalí spojenci zejména tedy Británie a Francie, které sice měly ty jaderné zbraně, ale když ti zlí Němci měli tu protivnou Marku. Takže došlo k poněkud vyděračskému obchodu - dostanete východní Něměcko ale zrušíte Marku. Což nebylo vůbec tak jednoduché - změna Německé Ústavy, napadená u Ústavního soudu, protesty opozice, rezignace šéfa Bundesbanky - jenom my v porevolučním kvasu jsme si toho nevšimli.

Výsledek - centrální banky států EU si mohou tisknou Eura více-méně jak chtějí. Místo Bundesbanky s přísným paragrafem v ústavě je tu typická EU organizace / bordel - nikomu nezodpovědná Evropská centrální banka - která ostatním centrálním bankám provolí "inflační cíl" = tisk bezcenných Europapírků - ne podle ekonomických úvah, ale podle toho jak kdo umí lobovat a intrikovat.

Navíc s EUREM přišla druhá výhodná možnost fiancování - dluhopisy. Pokud by se za éry Franku - francouzská vláda zbláznila a začala chrlit státní dluhopisy - brzy by se bez dramatického zvýšení úroků staly neprodejnými a vysoký úrok za vlastní dluhy by spolehlivě zablokoval motivaci vlády jít touto cestou. Dnes všechny státy Eurozóny chrlí dluhopisy jak šílené, protože "ono se to všechno tak nějak zprůměruje" - takže nakonec šílené státní finance jižních států Evropy tak nějak splynou s německým pořádkem a vže zdánlivě funguje.


Reálným výsledkem Eura je praktický nepřetržitý penězovod z Německa do zbytku EU - úspory Německého důchodce jsou znehodnocovány rozhazováním řeckého ( a dalších států ). Tyto nerovnováhy způsobily že EURO hladce fungovalo jen 7 let od roku 2002 do roku 2009 než se systém zasekl - právě na Řecku. Co bude dále - nikdo neví protože krytí státních zlodějin EUREM ( o nic jiného ve skutečnosti nejde ) už není dále udržitelné, ale na druhou stranu si každý evropan zvykl na berlínské důchody za kalábrijskou práci.

V celém systému EURA jsou státy, které ( neoprávněně ) získaly a státy, které ( nespravedlivě ) ztratily - mezi ztrácejícími jsou předevšim Němci. Proto bych navrhl udělit "Evropskou cenu za zbabělost a ožebračování vlastního národa" - ne naší, ale Německé vládě a v poslední době zejména Angele Merkelové, která krom ožebračování Němců ještě odstavením jaderných a stavbou plynových elektráren financuje výrobu zbraní, které budou časem střílet její vlastní obyvatelstvo - a to už se vůbec nebavím o jejím projektu výchovy radikálů, kteří tyto zbraně budou používat.

Ptáte se proč protestuju proti "ožebračování" bohatých Němců - když jsou teda bohatí ? Problém je v tom, že bez EURA by "jižní národy" byly daleko chudší - stačí porovnat Turecko, Bulharsko s Řeckem, Itálií, Portugalskem atd. Problém je totiž v tom, že celkové bohatnutí Evropy je možné pozuze tvorbou nového majetku - nikoliv jeho přesunem z bohatého státu všemi směry pryč. Pokud tedy elity národů vně Německa - místo přemýšlení - jak více vydělat vlastní prací - přemýšlejí jak více "zvýšit přikrádání" z EU - je jasné, že na jejich domácí ekonomiku to má zhoubný vliv - možná dokonce zhoubnější než na tu německou, kde "není od koho přikrádat" a proto se pořád ještě musí vytvářet hodnoty prací.

Poznámka při druhém čtení - euroskeptici křičí - "Euro nefunguje" - obávám se že nemají pravdu - jako "nástroj likvidace Marky" - funguje stále více než dokonale. Čeho jsme svědky jsou jenom - předem známé - vedlejší účinky této likvidace. Představme si naopak, že by k likvidaci marky nedošlo - pak by v Evropě nepochybně došlo k takovým nerovnováhám na měnovém trhu, až by státy musely přejít na zásadu - každý může utratit jenom tolik, kolik vlastní prací vytvořil - a to jak jistě chápete - je v hrubém rozporu se "sociálními pricnipy Evropské integrace".

Poznámka při třetím čtení - i přesto bych kteroukoliv německou poválečnou vládu viděl v Praze raději než kteroukoliv naši vládu - a to není poraženectví ve stylu Protektorátu Bőhmen und Mähren. Naopak jsou lidi, kteří navrhují, že účinnější způsob ekonomické likvidace Ruska by nebyly obchodní sankce, ale přijetí Ruska do EU, s tím, že přirozená zkorumpovanost rusáků a hlad místních oligarchů po "laciných penězích z EU", by měl ničivější účinek než atomovka ;-)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DTc. DTc. | 13. října 2015 v 9:39

Jánošíkova fantasmagorie "brát bohatým a dávat chudým" se lety dávno transformovala do železného pravidla: Brát bohatým, a strkat si to do kapsy.

2 Lee Lee | 13. října 2015 v 9:42

Výborně pane Kubáči! Jen doplním něco k hyperinflaci v Německu po první sv. válce. Německo mělo obrovský problém. Vnitřní dluh vůči obyvatelstvu, kdy během války vydávali obrovské množství válečných obligací aby zaplatili ty miliony vojáků v poli. Zmasírovaní Němci často vráželi do papírků od státu celé svoje úspory na stáří atd... Dále se k tomu přidala nízká produktivita protože miliony mužů mrtvých, stovky tisíc zmrzačených a ti chtěli také jíst... Takže to shrňme. Platit reparace, vrátit miliardy marek občanům, platit zmrzačené, platit důchody atd. Jak to vyřešili? Geniálně. Začali tisknout ve velkém nekryté peníze. Došlo k obrovské inflaci a stát za tyto inflační peníze splácel svoje dluhy. Nikoho nezajímalo, že Hans vložil před válkou peníze v hodnotě živobytí na desetiletí a dostal zpět tu samou částku ale koupí za to se štěstím bochník chleba. Nikoho nezajímalo že důchod má hodnotu kostky cukru. Prostě tvůj problém. A jaké z toho plyne ponaučení? Nevěřte inflačním penězům. A Euro jsou inflační peníze.

3 R.Richter R.Richter | 14. října 2015 v 11:19

Máte dar zjednodušit události do formy přijatelné i pro ty, co TO nestudovali alespoň polovinu svého života.
Článek je velice povedený.
Jen je škoda, že chybí vyjádření nejlepšího ekonoma všech dob Klause a nejlepšího ministra financí Evropy Kalouska.

4 rvx rvx | 14. října 2015 v 16:35

[1]: "brát bohatým a dávat chudým" - kéž by tomu tak bylo! Skutečnost je taková, že jak bohatí, tak chudí berou střední třídě. A tak nám bohatí ještě více bohatnou a chudina se pomalu ale jistě stává i z pracujících. Na západě se pro to vžil termín "pracující chudoba"

5 veĎ veĎ | 14. října 2015 v 19:55

"pricnip" je skvělej překlep, takovej tématicky výstižnej :-)) Začnu to v tom smyslu používat

6 DTc. DTc. | 14. října 2015 v 22:03

Hlavním představitelem moderního typu Jánošíka se v čechách stal pan Bureš, který i pochopil, že je nejjistější a nejbezpečnější je obchodovat ve velkém sám se sebou, a brát na to ještě dotace.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama