Prosinec 2015

Změna paradigmatu.

31. prosince 2015 v 5:46 | Petr |  Elektro
Starý vtip říká, že ambivalentní pocity jsou, když se vaše stará tchýně zabije ve vašem novém mercedesu. Nerad to přiznávám, ale s rostoucím věkem, mám stále vzrůstající ambivalentní pocity ve vztahu k elektronice, a to na všech úrovních, od domácího bastlení, po firmy které chrlí stále stejnou "krabičku", a jenom ji přelepují novým číslem.

Takže ambivalence na "mikroúrovni" - stavíte nějakou elektroniku poctivě "jak se to má" a když to pak předvedete veřejnosti vždy se nakonec najde někdo kdo prohlásí "proč jsi tam nezabudoval Arduíííno". Přitom pod heslem "arduííno" se myslí čínský klon za 30 centů, ve kterém jsou všechny čipy falešné.

Pak přijde otázka softwaru - pokud se budete smolit s něčím "sofistikovaným" - vždy nakonec zjistíte, že vykrádačka softwaru staženého z internetu je "efektivnější" - a dokonce nějakým zvrhlým způsobem dnes mezi mládeží i oceňovanější, protože proč by člověk měl bojovat s vlastními chybami, jejichž výskyt ve vlastním softwaru tuší, když metodou CTRL-C + CTRL-V může převzít cizí chyby, o jejichž výskytu a projevech nemá ani páru.

Pak nastává ambivalence ma "makro" úrovni. Představte si, že zítra ráno při kadění na míse mě postihne ta nehoda, že přijdu na to jak do krabičky která nese nápis "iPhone 6s" vdechnout duši a udělat z ní zařízení inteligence blondýny na podpatku - což navzdory sexismu a šovinismu - je daleko více, než v té krabičce je dnes.

Realizovali byste takový vynález ? Založili byste si na takový vynález "Startup" abyste vydělali prachy. Patrně ano, protože nikdo není blázen aby žil v "dobrovolné chudobě". Problém je v tom, co by se s vaším "Startupem" pravděpodobně stalo ? Koupila by vás megakorporace a do umělé inteligence "asistentky" by naprogramovala nějaká svá fízlovací zadní vrátka. Pak by spustila mohutný marketing, aby se všichni nechali fízlovat dobrovolně a rádi.
Je mi jasné, že tohle jsou 100% stesky starého dědka, ale prostě si nemohu pomoci. Když jsem stavěl první roboty měl jsem na mysli představu že postavím robotizovaný "stoleček na léky" který ušetří sestrám desítky kilometrů zbytečného chození od pacienta na sesternu a zpět. Nebo "křeslo pro kriply" alias "invalidní vozík" který se bude úporně sám vracet na "centrální parkoviště" křesel pro kriply - a ušetří tak ve špitále mnoho hádek "kam jste jej zase zašantročili"

Dnes - pokud mládež "bude opravdu dobrá" může vyrobit dron, jehož kamery budou otravovat veřejnost a základ jeho softwaru může konstruktéra zabít až si jej jako "open source" software stáhne a vykrade nějaká zbrojní firma.

Ergo - asi se něco děje, a patrně je něco špatně - ve mně ( ? ) - nebo vně mně ( ? ), když i mně přepadá techno-skepse. Přesně si pamatuju, že tohle už jsem jednou měl v roce 1998 kdy MS-DOS, ve kterém se krásně programovalo, byl definitivině vystřídán Windowsy, kde programátor je vydám Microsoftu a jeho "technologickým patologiím" na milost a nemilost. V tomto roce jsem napsal poslední řádku kódu pro PC, a začal hledat, s čím "si hrát dále", což skončilo mikrokontroléry a později roboty.

Tedy co může technoskeptický důchodce vyrábět dnes ? Ještě mám pár projektů - solidní blikátko pro psa ( není na trhu !! ). Lampičku na noční stolek, "zatraceně kvalitní radiopřijímač". Ale časovač ( k bombě ), nebo čidlo charakteru LIDARu, už odě mně nečekejte - to už se vyrábět bojím, aby mě to, pět let po zveřejnění zde na blogu, nepřiletělo zabít.

A vy ostatní - buď je váš pohled na svět jiný a hrozba "Skynetu" který zrodila kombinace techno-zaslepenosti nadšenců a techno-cynismu chamtivců - vám připadá vzdálená. V tom případě můžete pracovat ve prospěch megakorporací, až se vám bude od trafopájky kouřit. Nebo jsou i vaše pocity ambivalentní, ale nechchete elektro oblast úplně opouštět : Pro tento případ tu máme jedinečnou "moderní" možnost - můžete naplňovat excelové tabulky typu "monthly progress report" optimistickými vizemi, psát vzletné prezentace v PowerPointu, myslet si "kdo dvakrát slíbí, jakoby jednou dal" a skutečně převratné ideje - po ranním kadění, raději nechat uhnít v hlavě.

Ergo - přeji všem hezký nový rok 2016 - a "v prvním přiblížení" ode mně další elektronické články raději nečekejte. Jsem ve stavu techno-pesimismu, se kterým úzce souvisí dlouhodobý nedostatek inspirace. A jako "dalšímu zdroj hraní" se momentálě věnuji idei "dlouhodobého přežití bez výdobytků civilizace". Vzhledem k chemickým radám, které občas s ( bývalými ? ) kolegy robotiky řeším - v žádném případě nejsem, ani první, ani jediný, kdo takto "přepnul".

Návrat Pavlíka Morozova ?

29. prosince 2015 v 5:02 | Petr |  Filosofování
Čím je člověk starší - tím je blbější, tedy alespoň v mém případě, protože chodím po světě a divím se stále více. Příklad - měl jsem nedávno v ordinaci slečnu, která je v dětském domově "na vlastní žádost" ? Dovedete si to představit ? Škoda že to nešlo tak před 30-40 lety - dlení v domácnosti s mojí drahou mamá bych s rád vyměnil za občasný oddech "v klidu děcáku". Tedy děcák dobrovolně - lze ještě pochopit, pokud je rodina příšerná, ale pak jsou tu daší, velice zvláštní věci.

Paní Michaláková - přišla v Norsku o děti - jsem-li dobře informován - měly opruzený zadek, což učitelka ve školce vyhodnotila jako krvavé stopy po análním sexu - a teď jsou v polovině základky a jejich rodiče je patrně už neuvidí. Mimochodem se ani nedivím, protože Michaláková opakovaně prohlásila, že až děti dostane zpět pošle je do Česka k babičce a sama zůstane v Norsku - kvůli prachům. Tedy vzhledem k tomuto "nadšení" pro vlastní děti se Barnevernetu nedivím, že rodičům i Česku ukazuje prostředníček.

Pak tu máme další historku z Norska - jistým Polákum sebral Barnevernet dceru, neboť jí řekli, že za babičkou do Polska se nejede, neb tato umřela - a dítě z toho bylo ve školce posmutnělé. Norské babičky jsou patrně nesmrtelné, nebo je rodiny nechávají vycpat, aby se na nic nepřišlo. Pochopitelně není známo kolik Barnevernet zabaví blonďáčků s modrýma očima a kolik zabaví snědých děcek z rodin "trpících Syřanů", kterých mají na svém území více nez velikou menšinu a v této subkultuře se s děcky příliš nemažou, takže důvod ( dokonce reálný ) by tu jistě byl.
OK pak tu máme pozoruhodný příklad z česka - děťátko mělo logopedce namalovat obrázek - tak namalovalo Medvídka Pú, Oslíka a Prasátko - o Oslíkovi prohlasílo, že to je ona - kamarádka Medvídka a o Prasátku prohlásila že "to je tatínek - kamarád Oslíka" Logopedka to vyhodnotila jako - "otec je prase" - a nechala dítě sebrat Barnevernetem, který se u nás meduje OSPOD - "Orgán" Sociálně Právní Ochany Dítěte. Prosimvás pozor !!! Dítěti radeji prase neukazujte. Medvídka Pú nepředčítejte - nebo bude průser, který v této konkrétní kauze byl - neboť otec děcka v maloměstské ďouře jménem Nýrsko neustál tlak místních drben a zabil se .... Jistě proto, že měl "máslo na hlavě" - Prase !!!

Pak tu máme úžasnou možnost přivýdělku - pokud projdete kursem zvíci 72 výukových hodin - můžete se stát "přechodnými pěstouny dětí", kteří berou 20 000 měsíčně pokud jim dítě přiděleno není a 20 000 měsíčně + rodičovský příspěvek pokud jim dítě přiděleno je. Bacha ovšem abyste ke svěřenému děcku nezahořeli nejakou emocí a nechtěli se stát "dlouhodobým pěstounem" - pak odměna klesá na 8000 měsíčně. Není to divné ? Nějaká flákající se flákota dostává 20 000 měsíčně, a kolik dostávají rodiče, vychovávající vlastní dítě - jasně že nic - měli si koupit prezervativ - žejo !

Tohoto si povšimli naši "etničtí bratři" takže je běžné, že mladá cigoška, ještě než ji hrozící absťák vyžene z porodnice, se vzdává děcka, které do "pěstounské péče" berou příbuzní, kteří s ní žijí na stejné adrese. Náš "moudrý stát" na tuto variantu pamatoval, takže ve vyhlášce je věta, že příbuzným "náleží odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele" - což presně je tato situace, kdy rodiče, tři generace nepracující, porodili budoucího "sběrače kovů".

Vzhledem k cenovému rozdílu mezi "krátkodobými" a "dlouhodobými" pěstouny - je jen otázka času kdy výnosný přivýdělek v norském stylu - to jest zabavování blonďáčků a šoupání jimi od pěstounů k pěstounům - pronikne do Česka. Konec konců Norskými fondy sponzorované neziskovky, ve spolupráci s paní Marxovou-Tomiovou-Leninovou a tou blondýnou z ministerstva školství, už školí učitelky, jak hlásit každou modřinu a dětem poctivě vysvětlují co vlastně je to týrání.

Patrně budu označen za prase-fašistu-rasistu-sexistu, ale nějak si nemohu pomoct, že s rodiči a pěstouny je to jako se sexem : zadarmo je to lepší než za 8000, a to je zase lepší než za 20 000. A to už vůbec nemluvím o děcáku. A potom ta smutnější věc. Nic si nenalhávejme. Když je někdo takový úchyl, že týrá vlastní děcko - má společnost vehementně usilovat o to, aby děcko přeneslo geny - týrajících rodičů, ( drogujících rodičů, chlastajících rodičů, rodičů nemakačenků, atd.... ) - do dalších generací ?

Nakonec nezbývá než vzpomenout Pavlíka Morozova - hrdinu sovětské propagandy, který uvěřil soudruhu Stalinovi a ve 14 letech udal své rodiče, kde schovávají obilí, aby rodina nezemřela hladem. Pak přijelo GPU ( následník ČEKY a předcůdce NKVD ), rodiče byli postříleni a Pavlík byl rozzuřenými vesničany, podle jiné verze vlastním dědou, zabit, aby svojí "aktivitou" neohrožoval životy ještě nezatčených. Prostě hnusná doba dělá hnusné věci žejo ?

Matematika v robotice 22. Reálná čísla 2. Přesnost.

24. prosince 2015 v 5:21 | Petr |  Roboti a Matematika
Na začátku článku musím probrat otázky "nad dopisy diváků" . Především tedy omluva, za to, že minulý týden jsem místo "robotické matematiky" nabádal ke koupi hvězdářského dalekohledu, ale koukání na hvězdičky s děckama a rodinou je tak příjemné, že jsem to musel napsat ještě před Vánocemi. Druhá otázka je - proč používám pojem "reálné číslo" když v angličtině se to řekne "floating point number". Princip je v tom, že otrockým překladem "real number" vznikne "reálné číslo". Naopak "floating point number" jsem v jednom textu viděl přeložené jako "počet plovoucích teček" a od té doby se tohoto výrazu bojím....

OK dostáváme se k meritu věci - představte si program, který edituje obrázky - vstupem jsou pixely nějakého JPEGu nabývající celočíselných hodnot 0-255 výstupem jsou pixely jiného JPEGu nabývající celočíselných hodnot 0-255 - a způsob jak se s nimi pracuje ? Obrovské pole reálných číslel. Tedy skutečně je to tak - i softwary, které se zdají pracovat s výlučně celočíselnými daty většinou vnitřně pracují s reálnými čísly: první důvod jsme probrali minule - dneska jsou počítače přecpané hardwarovou podporou pro "floating point numbers". Druhý důvod souvisí s tím, že pokud jedno celé číslo přepočítáváte celočíselnou tedy "fixed point" matematikou na jiné číslo - musíte velice pečlivě dbát na to kolik bitů vám kde může přetéct, jak zaokrouhovat, abyste neztráceli přesnost a další zákeřnosti, které jsem zde na blogu ani nezmínil, ale jako programátor v celočíselném assembleru jsem si jich mnoho užil.

Tedy stručně - pokud máme 32 bitovbé celé číslo - buď jej procesor bere jako UNSIGNED - bez znaménka a v tom případě se jedná o celčíselný rozsah 0 - 4294967296. Pokud procesor bere takové číslo jako SIGNED ( se znaménkem ) pak je celočíselný rozsah od -2147483648 do +2147483647. V principu bych se měl stydět, protože procesoru je až na výjimky jedno jestli číslo je SIGNED nebo UNSIGNED - tohle je záležitzost interpretace 32 bitů softwarem. OK - "rozlišovací schopnost" 32 bitového celého čísla je 1 bit - tedy prosté číslo 1 a tato rozlišovací schopnost se hrubě mění podle velikosti čísla - tedy u hodnot 0-1-2- atd činí "Chyba o jedničku" - obrovskou sumu v desítkách procent. Už u 16 bitů není "chyba o jedničku nijak hrozná" rozdíl mezi 65535 a 65536 jsou tři tisíciny procenta - chyba celočíselného výpočtu je tedy "absolutní" a s velikostí čísel postupně klesá.

Jak je to s 32 bity "reálného čísla". V C se 32 bitovému reálnému číslu myslím říká "single" zatímco 64 bitové reálné číslo je "double" podle "single / double precision floating number". Abychom se v reálnch číslech vyznali - je třeba probrat "jak je to uděláno". Tedy "reálná čísla" v počítači jsou de facto stejná jako "dekadická čísla" běžného typu ve "vědecké notaci".

Příklad : Náboj elektronu je -1.6021766208×10−19 Coulombů tedy zápis je Z * M * 10E. kde Z je "znaménko" tedy + nebo - - v binárním tvaru je to 1 bit pak je M - Mantisa která je u "single" čísla 23 bitů - zásadou je že mantisa je vždy "vykrácena", tak aby její hodnota byla 0-1. V binárním tvaru je mantisa vykrácena tak aby nejvyšší bit byl vždy 1 a ten se "zahazuje" a tudíž 23 bitů mantisy umožní uložit 24 bitů. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je číslo 0 slovy "nula" - ta se ukládá tak, že všechny bity mantisy jsou nulové.

Poslední je E - exponent tedy na kolikátou musíme umocnit 10, abychom dostali správný řád čísla. I tohle je u binárních čísel odlišné - tam je exponent na kolikátou musíme umocnit "základ 2" abychom dostali správný řád a u typu "single" je tomu věnováno 8 bitů, které počítače považují za "signed" číslo tedy i Exponent má de-facto znaménkový bit, aby bylo jasné zda číslo je nepatrný zlomek, nebo veliká hodnota.

Pozoruhodné jsou další detaily "jak je to uděláno". Amatér by totiž jednotlivé bity uspořádal "naivně" to jest Zbit pak M bity mantisy pak E bity exponentu. ve skutečnosti je to v počítači úplně jinak první je Z bit, pak jsou E bity exponentu a pak teprve jsou M bity mantisy - tuší někdo ze čtenářstva proč ?
Ano je to tak - instrukce CMP pro porovnání dvou čísel je de-facto jejich rozdíl a procesor čísla odečte výsledek zahodí a pamatuje si akorát "znaménkové bity" tedy kladný, záporný, nebo nula což stačí k rozhodnuté větší, menší nebo stejný. Reálná čísla jsou udělána tak aby ač "reálná" dala se porovnávat stejnou "celočíselnou" instrukcí CMP. Posuďte sami : první je znaménko, protože pochopitelně jakékoliv kladné číslo je větší než jakékoliv záporné. Pak jsou bity exponentu. Tedy pokud znaménkový bit je stejný - a víme že mantisa je 0-1 pak je jasné, že 10 < 11 a tudíž bude 210 < 211. Poslední je pochopitelně mantisa, která se v tomto případě chová jako "svého druhu celé číslo" - takže pokud od sebe odečtete dvě "reálná čísla" celočíselnou instrukcí - vznikne nesmysl, ale znaménko tohoto nesmyslu - kladné, záporné, nulové - je správné.

OK - je tedy na čase zabývat se přesností "single" reálného čísla - základ je v mantise, která má 24 bitů a jak víme tak je vždy ( až na číslo 0 ) zaokrouhlená tak aby první bit ( který se zahazuje ) byl číslo 1 takže "nejmenší rozlišovací schopnost" mantisy je poměr mezi ( binárními ) čísly :
0b10000000 00000000 00000000 a 0b10000000 00000000 00000001 - což je poměr mezi čísly 16 777 216 / 16 777 217 - tedy díky neustálému zaokrouhlování mantisy na "první platný jedničkový bit" a s tím souvisejícím upravováním velikosti exponentu je "chyba" neboli "rozlišovací schopnost" reálných čísel typu "Single" asi 6*10-8. Pokud nechceme rozlišovaci schopnost počítat takto vidlácky a složitě - v teorii počítání s reálnými čísly existuje pojem "machine epsilon" - což je totéž, co naše chyba a ta je pro přesnost "single" definována jako 2-24 což je 5.96*10-8 BINGO

To bychom ale nebyli mezi matematiky, aby to bylo takto vidlácky jednoduché - takže ne všichni jsou toho názoru, že "machine epsilon" neboli teoretická chyba zaokrouhlování se má počítat takto - mezi teoretickými matematiky a informatiky jsou optimisiti, kteří tvrdí že chyba není větší než 2-24 ale pak jsou mezi nimi i pesimisti, kteří tvrdí že chyba může být "o bit větší" a dosáhnout až 2-23 neboli 1.19*10-07.

Jen pro zajímavost typu "Double" - neboli 64 bitů má 1 bit znaménka, 53 bitů mantisy a 11 bitů exponentu - takže tam je "rozlišovací schopnost" neboli "machine epsilon" 2-53 alias 1.11*10-16 pro optimisty a 2-52 neboli 2.22*10-16.

Pro případ veliké diskuse musím na plnou hubu zmínit že "machine epsilon" není "absolutní chyba" - takže ne aby se někdo ptal jak můžeme hodnoty 10-30 počítat s chybou 10-6. Na rozdíl od celých čísel je to relativní chyba takže zaokrouhlovací chyba výpočtu na hladině 10-30 je 10-30 * 10-6 neboli 10-36 jasné ?

OK takže máme tu ty reálnými čísly počítané JPEGy - ale krom toho máme v počítačových hrách v poslední době "High Dynamic range rendering" a taky ve fotografii máme "High dynamic range imaging" - takže pozice celých čísel obrázcích se trochu otřásá v základech, ale aby to nebylo tak, že RGB pixel zabere 12 bajtů - rozmáhá se v poslední době formát "half" - tedy 16 bitová reálná čísla.

Vůbec počítačové reprezentaci reálných čísel která mají méně než 16 bitů se říká "minifloats" a musím konstatovat, že - jako obvykle - na Wikipedii je o nich článek, který stojí za přečtení neb dává jasnější představu jak vlastně "nepřesnost" tohoto číselného formátu vypadá.

Problém pohledu zvenčí.

22. prosince 2015 v 5:01 | Petr |  Filosofování
Ještě Albert Einstein v obecné teorii relativity operoval s "kosmologickou konstantou" která měla vzorečky změnit tak, aby vycházel stacionární vesmír, konstatní velikosti. Toto bych považoval za naprosto poslední odlesk starověkého a středověkého - původně Aristotelovského - "paradigmatu" o neměnnosti světa. Toto paradigma se začalo hroutit v druhé polovině 18 stoĺetí pod tlakem osvícenců a encyklopedistů.

V oblasti vědy a filosofie vzniklo osvícenství ve Francii, kde tehdejší královská vláda byla nesmírně prohnilá, proto se osvícenství dostalo k moci až v krvavém běsnění Velké Franocuzské Revoluce, čímž zároveň ukázalo limity svých možností. Daleko zajímavější byla situace v německy mluvících zemích, kde dětičky panovnických rodin studovaly francouzské filosofy už na škole a proto přijali osvícenství jako princip své vlády relativně nekrvavě. Příklad : Fridrich II. nebo Josef II.

Polovinou 18. století a osvícenskými vládami představa "neměnného světa" definitivně končí. Nemáme-li neměnný svět, jsou v pricnipu dvě možnosti - "věci se zlepšují", nebo "věci se zhoršují". Jelikož jsme lidi, máme vnitřní potřebu věci zlepšovat, což paradoxně činili i francouzští "revoluční osvícenci" gilotinováním svých odpůrců - jimi označených za "odpůrce pokroku", které je nutno odstranit z cesty k dosažení spravedlivého světového řádu.

Lze tedy odvodit, že od dob osvicenství, nikdo nenahlíží na společnost jako na "statický systém". Každý nahlíží na společnost jako na systém, který se "musí zlepšovat". Vůdci každé společnosti nahlížejí na politický systém, který nastolili jako na "nejlepší možný". Jako na "definitivní řešení" organizace společnosti, kterému jenom "některé detaily", které je nutno zlepšit, překážejí k dosažení dokonalosti.

Takže Josef II. chrlil reformy, pro zlepšení systému, jeho následovníci už tak progresivní nebyli, až celá monarchie prakticky skončila "Starým Procházkou" Františkem Josefem. Naprosto nepochybuju, že i Franz Josef měl ( třeba kolem roku 1860 ) představu, že jen malý krůček chybí k dokonalosti. Pak ale nastala diskontinuita v roce 1918. Na jedné straně Hašek ve Švejkovi se monarchii směje jak jen může - konvertovaný Žid ožrala "feldkurát" alias "polní kněz" Katz ; vojenští soudci, kteří "k smrti odsuzují rychle, ať nevystydnou jelítka k obědu" atd.... Na druhé straně stojí Masaryk se svým nesmiřitelným postojem ke starému Rakousku.
Pro nás důležitý je střet dvou pohledů - zevnitř : "jen pár reforem chybí k dokonalosti říše" a zvenčí ': "zkostnatělá monarchie je vším vinna".

Pak přišla "první republika", "druhá republika", protektorát, "třetí republika" 1945-48, všechny trvaly relativně krátce, a nedosáhly stavu, kdy mohly tvrdit : "jen kousek chybí k dokonalosti". K tomu dospěl, po 40 letech, až komunistický režim. Tu dobu si pamatuju a mohu konstatovat, že opět tu byl ten pozoruhodný rozpor, kdy vůdci společnosti tvrdili "žijeme v nejlepším možném světě, kterému jen několik nepodstatností chybí k dokonalosti". A pak tvrdili : zlepšíme "dodavatelsko-odběratelské vztahy", vyrobíme dostatek zboží, zavedeme "glasnosť" - vše tohle jsou jen "technické detaily". Pak došlo k diskontinuitě revoluce roku 1989 a pohled zvenčí - očima Havla a Klause - tvrdil zcela jasně - tohle nejsou technické detaily - to jsou fundamentální a nepřekonatelné nedostatky komunistického systému.
Ergo nastává otázka - žijeme li ve státě X - jak poznat co jsou "technické detaily" odstranitelné drobnými reformami a co jsou "fundamentální nedostatky" neodstranitelné ničím ? Pak nastává otázka - proč je otázka č. 1. tak důležitá ? Nemá totiž smysl opakovat chyby minulosti. Nemá smysl unisono s vládnoucí třídou tvrdit, že k dokonalosti chybí krůček, a nemá smysl ani dopouštět se chybného předpokladu, že současný režim tu bude navěky. Tedy co jsou na dnešním politickém systému "technické detaily" a co jsou "fundamentální nedostatky" ?

Můžeme předpokládat že současná demokracie má jisté chyby - jak ale poznat, že nejsme v pozici Gustáva Husáka, který totéž tvrdil o pozdním komunistickém režimu ? Jsou mezi námi lidé, kteří tvrdí opak - současná demokracie nemá "jisté chyby" - je dokonalá, a to co nás na ní ( případně ) štve jsou "fundamentální a neodstranitelné konstrukční vady".

Fujtajxl - Kubáč napadá demokratické zřízení - pro lehké zklidnění bych si dovolil citovat sám sebe - jednou z "drobných chyb" současnosti je nedostatek diskuse o jednoduchých, ale závažných otázkách, protože : "Otázka, proč je to, co je, a zda by to nemohlo či nemělo být jinak, je vytlačena do sféry bláznovství a extremismu."

Na stejném místě - ve sféře bláznovství a extremismu - je pak má dnešní hlavní otázka - není-li žádný režim navěky ( ač každý režim tvrdí opak ) co bude potom ?

Napište Ježíškovi o Malokuk

17. prosince 2015 v 5:49 | Petr |  Hvězdičky
Pokud se týče elektroniky - jde na mě čím dál větší skepse. Místo pokroku ve prospěch lidstva tu máme nekrytými penězi hnanou "bublinu startupů" - které jednoznačně spadají do kategorie "řešení na hovno" a na druhé straně tu máme výrobu elektroniky v Číně s typickým otrokářským kapitalismem 19. století - a mezi tím stojí postarší jouda, který by měl takovým věcem věnovat těžce našetřený volný čas ?

Takže už minulý rok jsem se naštval a začal se zaměřovat na něco jiného - a to na "starou lásku" astronomii. Možná vám to bude připadat neuvěřitelné, ale v době revolučního kvasu 1989 jsem na Brněnské hvězdárně udělal "demonstrátorské zkoušky" což byla velice vážně se tvářícící zkouška, která mě pak opravňovala předvádět v Brně pozorování pro veřejnost, což jsem paradoxně využil párkrát - rozhodě né tak, kolik jsem od toho očekával.

V té době jsem měl ruský dalekohled "Alcor" - zrcadlový newton nepatrného průměru zrcadla - 65 mm. Tento dalekohled "vzali čerti" neb jsem jej neprozřetelně nechal u mé drahé máti na chatě a od té doby jsem jej neviděl. Dnes po letech už jenom přeji těm, kteří jej mají, ať jim dobře slouží.

Po zkušenosti se zrcadlem velikosti 65 mm - jsem chtěl "co největší dělo" a tak jsem v jisté době koupil Newton 150 mm, který je "můj miláček" dodnes. Pak jsem ovšem měl takové období, kdy jsem začal po létech prášení na optiku, znovu pozorovat hvězdy a potřeboval jsem triedr, tak jsem si od otce půjčil jeho "astronomický" triedr, k jehož koupení jsem jej sám zblbnul. Je to triedr parametrů 15x70 - tedy 70mm průměr objektivu a 15x zvětšení - nádhera. Každému, kdo má pevné ruce jej mohu doporučit. Problém je v jediné věci - potřebujete k němu zahradní křeslo s opěrkou hlavy. Opřete hlavu o opěrku a dalekohled o hlavu. Váží totiž 1,5 kg a při zvětšení 15x už je každý záchvěv vidět. V pohodě zahradního křesla s hlavou v hlubokém záklonu - PARÁDA.

Od koupě mého vlastního triedru této obří kategorie mě odradila jediná věc - je relativně složité a drahé jej rozumně umístit na stativ a tím je relativně složité a drahé "ukazovat oblohu" ostatním, což v dnešní "nadvládě blbismu" považuju za svatou povinost každého, kdo se prohlhašuje za amatérského astronoma.

Ergo - podtrženo sečteno - potřeboval jsem "triedr 15x70 jinými prostředky" a skončil jsem u notoricky známého dalekohledu - "Sky watcher 80x400mm" na azimutální montáži AZ3 - mezi našimi astronomy poněkud pejorativně nazývaném "Malokuk". Jasně -astronomové, kteří 30 let veškeré "volné peníze" peníze investují do optiky se na měj dívají skrz prsty, ale já jsem nepokrytě nadšen.
Tedy - je to čočkový dalekohled alias "refraktor" - což na rozdíl od zrcadlových nese tu výhodu, že celý dlouhý tubus se zrcadlem na dně se nemusí chladit, takže než dojdete se psem do parku je dalekohled vychlazen k pozorování. Z tono vyplývá druhá věc - váží jenom 7 kg - zcela komplet tudíž se dá přehodit přes rameno a v druhé ruce ještě udržíte to vodítko od toho psa. Dá se nastavit do rúzných výšek - od "výšky pro Barunku" po normální výšku kdy i dospělý může pozorovat. Montáž AZ3 o se stativem , je považována za málo stabilní, ale při zvětšeních, která "malokukem" dosahujete to není problém. Potom další výhoda "pro děcka" - není to newton - s optickou drahou zalomenou o 90 stupňů - tedy každému je hned jasné "kde je Měsíc" a "kudy je třeba se koukat" - což u newtonovskýzch zrcadlových dalekoholedů dělá potíže. A potom - pro malé dalekohledy platí "Kubáčův zákon o velikosti foťáku" - tedy "čím menší foťák je - tím více se s ním fotí" - a to u "malokuku" platí 100%. Nevím jestli by se vám chtělo tahat 25 kg. Newton jenom protože "je pěkný měsíc" nebo "je vidět Saturn".

Nastává "Kubáčovo okénko negativní publicity" - tedy do mě na "Malokuku" sere - především okuláry - "standardní" okulár 10 mm je směšně ubohý kus optiky s nepatrným zorným polem. Ani okulár 25mm ( někdy je dodáván 20 mm ) není o mnoho lepší - k dalekohledu je dodáváván Amiciho hranol, který obrací opbraz a umožňuje pozemská pozorování - okulár 25 mm má i ve "standradrní" verzi tak velké zorné pole, že vidíte jeho ohraničení hranolem. poslední výtka - spíše teoretická - dalekohled má převracející hranol a zobrazuje "vzpřímeně" - avšak hledáček je klasický "keppler" obracející hlavou dolů - to "zvyklého astronoma" mevyvede z míry, ale děcka to dráždilo natolik, že jsem si nakonec zvykl nosit dalekohled bez hledáčku a "mířit podlél trubky"

Problém s okuláry jsem nakonec vyřešil takto - nosím i s dalekohledem okulár 15mm se zorným polem 70 stupňů - to je okulár ( rádoby ) Erfle, číské výroby, který mezi astrononmy taky nemá moc dobrý zvuk, ale pro takové to domácí pokoukání - luxusní. S tímto okulárem dává malokuk zvětšení 27x a zorné pole na obloze 2,3 stupně. Druhou optiku, kterou nosím je Barlowowa čočka 2x s ní je zvětšení 54x a to je rozumné maximum, za které nemá smysl se pouštět. Výhodou této kombinace je, že okulár zasunete do "barlowovky" a tu zašroubujete do teleskopu a nemusíte tahat žádné - volně ložené vybavení vedle v tašce, nebo v kapse.

Co je takovým dalekohledem vidět? Messierovy objekty - ty běžné - bez problémů. Měsíc - naprosto luxusní. U planet začíná vadit zbytková barevná vada ale pořád vidíte na Jupiteru 2 proužky a Galileovy měsíce, Prstenec Saturnu, Luxusní srpek Venuše, když je blízko. Snad jenom ten Mars vidíte jako červenou a Uran jako modro-zelenou "ďubku" s minimem detailů. V každém případě - obecenstvo se začne vaším výkladem nudit dříve než vás začne barevná vada omezovat. Poslední věc, kterou jsem si dodělal je sluneční filtr z fólie a i sluneční skvrny vzbudily mezi příbuzenstvem náležitou reakci.

Pokud tedy nejste optičtí fetišisti, které nic pod 100 000 neuspokojí - napiště Ježíškovi, třeba budete mít tolik štěstí jako jsem měl loni já. Upřímně - když je dcera natolik unesena viděným, že zapomene na otce a vykřikne- "tý vole hustý" což se opakovalo 2x - jednou u Měsíce podruhé když "začala vidět" prstenec Saturnu - stojí to za ty prachy - tedy v dnešních cenách - něco málo přes 4 000 kč.

Nedýchat - nepotit - neprdět !!!

15. prosince 2015 v 5:23 | Petr |  Svět okolo
Čistě pro připomenutí - jaké bylo počasí posledních 2500 let ? Tedy v antických dobách až do 2-3. století našeho letopočtu bylo teplo, a pokud historické zdroje umožňují posoudit - průměrné teploty na Zeměkouli byly vyšší než dnes. Potom - v době po pádu Západořímské říše - a v dobách tzv "temného" raného středověku - se ochladilo a přibližně 400 let tj. 400 - 800 našeho letopočtu bylo opravdu chladno. Tzv. Karolínská renesance byla předělem mezi chladným a teplým obodobím, které - trvalo něco přes 600 let - přibližně od roku 800 do roku první třetiny 15 století. Bylo to období velkých válek, Dobytí anglie Normany a osídlení Grónska Vikingy, mojí milované Stoleté války atd. Pozoruhodné, že i v tomto období byly průměrné teploty přibližně stejné jako dnes. Potom nastala "malá doba ledová" tedy neobvykle chladných 350 let, kdy Potomci Vikingů v Grónsku to definitivně vzdali a Angličanům v Londýně pravidelně zamrzala Temže, jak můžeme vidět na rytinách Václava Hollara.

Tím se dostáváme k začátku 19. století, od kteréžto doby se pořád otepluje a otepluje a otepluje, až do dneška. Když vezmeme teploty z konce "malé doby ledové" a přidáme k nim sučasnou teplotní křivku - dostanete ekology oblíbený "hokejkový graf", tedy křivku rostoucí teploty, podle které v roce 2300 začne voda v Pacifiku vařit - pokud do té doby "něco neuděláme".

Abychom mohli něco dělat je potřebné vědět, co dělat a tudíž je potřebné znát elementární kauzalitu v oblasti počasí. Těžká věc. Tedy oficiálně vezmeme - li výkyvy podnebí od vzniku zeměkoule po konec "malé doby ledové" v roce 1800 tak "příčina je neznámá". Naopak od roku 1800 do dneška je příčina známá a štěbetají si o ní vrabci na střeše - každé děcko přece ví, že za "globální oteplování" neboli za "klimatickou změnu" může CO2 alias oxid uhličitý - konečný produkt všech organických oxidací.

Už kdysi jsem si skromě dovolil upouzornit, že "CO2 z fosilních paliv" co se z něho dělají ekologům osypky původně pocházel z "praatmosféry". Dneska budu o něco drzejší - víte jaký je rozdíl mezi spalováním dřeva, a uhlí - žádný - obojí je "uhlíkově neutrální" neboť stromy pokácené v lese vyrostly ze stejného atmosférického CO2, že kterého vyrostly stromy zuhelnatělé vykopané ze šachty. Divné ? Drzost ? Vzniklo snad uhlí jinak než z atmosférického CO2 ? Je tedy zjevné, že dnešní hladina CO2 v atmosféře je spíše nízká.

Nebudu brutalista - fašista, abych zdůrazňoval elementární věc, že Zeměkoule startovala před 4.5 miliardami let s atmosférmou tvořenou dusíkem, CO2, čpavkem a methanem - samými skleníkovými plyny. Nebudu brutalista - fašista abych zdůrazňoval, že veškerá vápencová horstva jsou tvořena CaCO3 tedy uhličitanem vápenatým tvořeným z CO2 z původní praatmosféry. Ani bych se nezmiňoval, že vápencové masivy obsahují o několik řádů více CO2 než veškerá organická fosilní paliva, která kde v zemské kůře ještě jsou. Pak je tu ještě takový aspekt, že vápence klesají do hloubky zemské kůry kde se z nich vulkanismem CO2 opět uvolňuje - opět v měřítku, který si kontra-spalovači fosilních paliv ani nedovedou představit.

No pak tu máme ještě druhou stránku věci - rostliny mají růstové optimum při 4-5x vyšší hladině CO2 než je dnes ? Otázka je proč tomu tak je ? A z toho vyplývá pozoruhodná historie dob ledových, kdy rostliny "vyžraly" z atmosféry CO2 do té míry, že nastalo brutální ochlazení, které je zahubilo - třeba karbonské vymírání probíhalo tak rychle, že rostliny zahynuly "na stojáka" a zanechaly nám po sobě atmosféru se 40% kyslíku a zásoby - životadárného a "uhlíkově neutrálního" uhlí. Pokud to chcete vidět na vlastní oči zde je graf - sledujte prudký pokles CO2 i prudké ochlazení během "carboniferous period" neboli karbonu.
A pak sledujte "global temperature" a "CO2 levels" - zejméma doporučuju porovnat dnešek třeba s takovou Jurskou dobou - samozřejmě je to jasné - mohl bych šířit poplašnou propagandu : "CO2 stoupne a vyhyneme jako dinosauři".

Jenom nepatrná poznámka ke grafu - bezpečný limit pro CO2 v uzavředném prostoru je 5000 ppm neboli 0,5% a "limit přežití" je kolem 1,5%, neboli 15 000 ppm, od kteréžto hodnoty začinají příznaky - dušnost, únava, bolesti hlavy, slzení a slinění, bušení srdce, otoky končetin - najděte si na grafu, do které doby by nás "bezpečák práce" ani nepustil ;-))

OK - co se tedy ( pravděpodobně ) děje - jsme na konci "poslední doby ledové" a pohledem na graf můžeme očekávat prudký vzrůst průměrné teploty Zeměkoule - na hodnoty, které tu byly po stovky miliónů let - to je z hlediska "makro-času". Z hlediska "mikro-času" jsme v roce 300 "krátkodobého oteplení" o kterém z historie víme, že trvá 400 - 600 let, ale nevíme proč.

Proč nevíme proč ? Protože globální klima je extrémně složitý, chaotický systém, který, jako každý chaotický systém - je jednoduchým matematickým popisem typu - příčina - následek - neuchopitelný. O to snadněji je, bohužel, uchopitelný nejrůznějšími chytráky, kteří si rádi přihrají nějakou tu výnosnou subvenci do vlastní kapsy.

Tím jsme probrali opravdové informace a nastává čas na na ( kyselo- ) humornou vložku. Ač by bylo čestné prohlásit, že o změnách globálního klimatu nevíme mnoho - v Paříži zasedli "bafuňáři přes oteplování" v počtu asi 50 000 jedinců. Pár dnů se utvrzovali ve svém "kolektivním omylu" - což je na velkých konferencích běžné a po návratu domů to přejde. Ale v případě této konference to asi jen tak nepřejde. Oni totiž podepsali "závazný dokument", že "nepřipustí" vzrůst teploty o více než 2 stupně nad level, který byl před průmyslovou revolucí - tedy v době "malé doby ledové".

Opravdu nevím jestli mám smíchem padnout ze židle. Už se nejedná o tom, že uhlí pokud se spaluje je zdrojem obrovské kontaminace životního prostředí prachem a radioaktivitou - viz, současné "Čínské smogy". Už se nejedná o tom, že fosilní paliva se vyskytují na území států ekonomicky a politicky zaostalých - pochybných a hnusných režimů, které nákupem podporujeme. Což je v příčinné souvislosti - proč byste měli reformovat vlastní stát, když ropu vám těží američani a kalašnikovy islamistům za ni koupíte sami. Už se nejedná o tom, že potřebujeme technologie pro levnou výrobu energie v místě spotřeby - nikoliv dopravu uhlovodíků kolem celé zeměkoule. Nejedná se o tom, jak se připravit na klimatické změny, které 100% přijdou "ať budeme bojovat proti CO2 nebo ne", atd. atd. atd.

Nikoliv - soudruzi se rozhodli, že teplota nevzroste nad 2 stupně nad lokální "mini ledovou dobu" a basta !!! - Kontrola od roku 2023 každých 5 let zda se "daří nebo nedaří". Kdo nesplní, dostane pokutu ! Nebo nedostane ? Jak se prokáže příčinná souvislost typu "ty za to můžeš", když se každý snadno vykroutí, neb hluboké příčiny změn klimatu jsou opravdu neznámé ?

Možná, ale skutečná "dohoda" je o něčem jiném. V rámci univerzálního "dobroserství" se totiž bohatý sever Zeměkoule rozhodl zvýšit daně a vybírat až 100 miliard dolarů ročně a ty transportovat na "chudý jih", aby tento mohl "překonat" vývojovou etapu "ekonomiky produkující uhlík"...

Jako pesimista, který vždy vidí "ďábla skrývajícího se v detailech" bych však tento "transfer" peněz viděl poněkud jinak - asi ve stylu současné Evropské unie. Totiž - smlouvou nastolené "regulace" - zabrzdí ekonomický růst, ze kterého by profitovali chudí lidé v chudých státech. Naopak "transfer peněz" z "uhlíkového fondu", bude spolehlivě finacovat mafie tamtéž. Ať nad tím přemýšlím, jak chci - jiná kauzalita se mi ne a ne vybavit, a jenom skromně připouštím že "xenofob - fašista" Petr Hampl - má ve své teorii "nové vládnoucí třídy" asi pravdu.

Poslední věta na závěr - jsem si 100% jist, že výsledkem "klimatické smlouvy" z Paříže bude cokoliv jiného, jenom ne to, co je "oficiálním cílem" - a tento článek berte, jako že si dělám alibi ve stypu "já jsem to řikal už tehdy".

Jo a ještě poznámka pro nedovtipné - vysvětlení nadpisu : CO2 z dýchání, vodní pára z pocení a methan z prdění jsou tři, každým z nás, nejvíce produkované "skleníkové plyny" - tak rychle "začněte sami od sebe", ať se "oteplovací bafuňáři" mohou po roce 2023 pěkně poklepat po ramenou - jací jsou to bojovníci s teplotou.

Matematika v robotice 21. Reálná čísla 1. Rychlost

10. prosince 2015 v 6:00 | Petr |  Roboti a Matematika
Bylo nebylo - býval jsem kdysi velmi zadobře s jistým významným pražským biochemickým profesorem - nejednu přednášku jsme spolu udělali, ale pak se on vydal k "temné straně síly" a mně nezbylo než prohlásit notoricky známé - "aktivní blb je horší než třídní nepřítel" a dokonce "pekelná brána se mu už zjevuje" - což jsem dokonce napsal na tomto blogu. Jaké pak bylo překvapení, když jsem se v jeho poslední knize - dočetl : Zaostalci mohou být nebezpeční nejen pacientům, ale mohou ohrožovat i seriozní "názorové vůdce", rozvojem pocitu zmaru a beznaděje, při nepřetržitém přesvědčování o kvalitě důkazů, moderních podložených postupů a guidelines ....

A víte o čem ta kniha byla ? O matematice v medicíně, protože oba se považujeme za matematicky orientované - jenom on je vědec a píše články ve stylu "Implikace Bayesova teorému v interpretaci laboratorních vyšetření" - zatímco já píšu "Vzácné choroby nelze potvrdit, pouze vyloučit" - asi si myslíte, že jsem vidlák z Frydku a tak mi to patří, ale pozoruhodné je, že obě ty věty - znamenají to samé, co už jsem taky na svém blogu jednou popsal a to ZDE. Schválně teď udělejte 5 minut pauzu a přečtete si to jestli tomu rozumíte, nebo ne - rozumíte že - takže už víte proč jsem ošoupaný borec s posledními botami.

Proč jsem tu kolegovu "podivnou" knihu četl - prototože jsem hledal inspraci, kterou jsem nakonec nenašel - na přednášku, která by kolegům doktorům vysvětlila něco matematiky, ale aby tam slovo "matematika" nebo "statistika" nebo "implikace" nebo nedej bože "teorém" ani jednou nepadlo, což se mi nakonec povedlo, jenomže když jsem potom byl plný písmen "sigma" a "chí" - tak jsem si uvědomil, že jsem se velice podrobně zabýval celočíselnou matematikou programovanou v assembleru, ale zcela jsem ignoroval "reálná čísla" alias "floating point numbers" a jejich "implikace" pro programování robotů.
Tedy dosti již planého kecání - Použití nebo nepoužití reálných čísel v robotech má minimálně 3 aspekty, které postupně probereme a to :
  1. Rychlost výpočtu
  2. Přesnost výpočtu
  3. Kdy ano a kdy ne - neboli "Zákeřnost"
Dnes tedy máme na programu probrat ještě rychlost. Když si všimnete, tak výkony "superpočítačů" se měří ve FLOPS alias Floating Point Operation Per Second - neboli kolik operací s reálnými čísly daný počítač udělá - vůbec se neberou MIPS - tedy Milióny Instrukcí Per/za Sekudnu. To má své hlubší příčiny.

Příklad - průměr dvou čísel v celočíselné matematice spočtete jako
C = ( A + B ) >> 1
To jsou dvě operace - součet a bitový posun - pak tu ale máme ten problém, že takhle může dojít ke ztrátě přesnosti a musíme průměr zaokrouhlit Tedy :
C = ( A + B + 1 ) >> 1
to už jsou tři operace - tedy o jednu více než když to počítáte "klasicky" s reálnými čísly neboli
C = ( A + B ) / 2
OK - pořád můžete namítat, že Integerových - alias "celočíselných" jednotek je v moderních procesorech více než "floating point" a že celočíselný výpočet půjde rychleji, ale pak si představte "zaokrouhlený" průměr z 5 čísel, který by se ve "float" matematice zapsal takto :
F = ( A + B + C + D + E ) / 5
Jak taky jinak, ale v "integerové" matematice bychom museli napsat :
F = ( A + B + C + D + E + 2.5 ) DIV 5
Zapsat celočíselně 2.5 je problém - takže můžeme rezignovat na přesnost zaokrouhlení a dát tam 2 nebo 3 , nebo napsat něco jako:
F = [ ( A + B + C + D + E ) << 1 + 5 ] DIV 10

To je první problém - druhý problém je jasný - každá "floating point" architektura má instrukci "fdiv" pro dělení, ale "celočíselné dělení "DIV" mají jenom některé procesory a dělit postupně odčítáním a bitovými posuny je hrůza.

Je tedy jasné, že pokud nebereme, pár speciálních výpočtů kde celočiselná matematika v assembleru je rychlejší - pokud má daný procesor matematický koprocesor - neboli Hardwarovou jednotku pro reálná čísla - je výhodnější používat reálná číla - na co to jenom jde ( a na co to nejde probereme v posledním díle ).

Navíc - celéočíselné operace se považují za "vyřešenou věc" a patrně memůžeme ani u nových procesorů čekat nic převratného, zatímco "floating point" operace - díky počítačovým hrám a vůbec 3D grafice zažívají obrovský boom - jednak tady existují uvnitř našich počítačů opravdové superpočítače - akorát se jim nějakým omylem říká "grafické karty" a navíc ani samotné procesory nechtějí zůstat pozadu takže kažého půl roku Intel a ti další oznamují "nové instrukční sady" - pro reálná čísla - většinou typu SIMD tedy "single instruction multiple data" - jen pro představu o čem se mluví tak se tomu říká MMX, SSE1, SSE2, SSE3, SSE4 a tak dále a tak podobně - takže pro reálná čísla zkompilovaný program - rekompilovaný novým kompilátorem, pro nový procesor může velice překvapit, aniž byste v kódu přepisovali jedinou řádku.

Patrně budete namítat, že CORE i7 se vám do SUMO-Robota nevejde, ale o tom se dneska nebavíme - dnes probíráme "velké roboty" ve stylu Darpa Robot challenge - a tam se už nějaký "ATOM", které všechny, bez výjimky jsou těmito "floating point blbostmi" vybaveny - v pohodě vejde.

OK těšte se na příští týden - kde budeme probírat přesnost / nepřesnost reálných čísel.

Žebrákovo trilema

8. prosince 2015 v 5:42 | Petr |  Filosofování
Tedy pro humanitně "vzdělané" - dilema jsou dva výroky vzájemně se vylučující. Trilema jsou tři výroky vzájemně se vylučující ve smyslu, že alespoň jeden neplatí pokud alespoň jeden jiný platí.

Takže přistupme k výkladu - v Praze jsou zloději uhlazení - za peníze KSČ a STB vybudovali "podnikatelské impérium", jehož majetek nyní rozhojňují šikovnými paragrafy v legislativě a peníze takto získané, investují do zvelebení obce Průhonice u Prahy. To na periferii republiky vypadá typický podnikatel poněkud jinak - pokud nepočítáme pár ubožáků, kteří se snaží přežít tlak zlodějů EU dotací a lobby velkopodnikatelů z Prahy - vypadá typický podnikatel spíše jako borec, který až do našeho vstupu do Shengenského systému pašoval v Českém Těšíně chlast, z výnosů tohoto byznysu si otevřel nějaké ty bordely podél hranic, které s příchodem permanentní ekonomické krize od roku 2007 přestaly prosperovat, proto nyní koupil pár plesnivých barabizen, které předělal na "ubytovny pro sociálně vyloučené spoluobčany".

Sociálně vyloučení spoluobčané naopak - dostávají mnoho tisíc - klidně až 10 000 jako "doplatek na bydlení" - tedy řečeno jinak - dva lidi "sociálně začlenění" ( tj. pracující ) s průmerným platem - se celým objemem svých daní skládají jednomu "sociálně vyloučenému" na "doplatek na bydlení" který končí v kapse místního "neuhlazeného podnikatele", aby rozmnožil kaptilál vzniklý kdoví jak.

Bere tohle vaše hlava ?

Pak si vezměmě druhou stranu stejné situace - náš stát má definované - existenční minimum, životní minimum, minimální mzdu, a přesto dá "sociálně vyloučenemu spoluobčanovi" ještě 10 000 navíc, nad tyto limity - tedy oficiálně jemu, ale ve skutečnosti rovnou na konto gaunerovi s plesnivými barabiznami, aby mohl koupit další barabizny a svůj byznys exponenciálně rozmnožovat.

Bere tohle vaše hlava ?

Za minimální mzdu + 10 000 už by přece šlo zřídit nějaké veřejně prospěšné místo. Celá řada "neziskovkářů" dělá za podobné platy, aby nemuseli pracovat doopravdy !? Nebylo by tedy lépe, všechny sociálně vyloučené raději zaměstnat byť v profesích stejně zbytečných jako ta "neziskovka" ?
Rád bych odpověděl ano, ale obávám se, že tak snadné to není . Nedávno jsem se o tom přesvědčil v "Shervoodském lese" alias "Vrchlického sadech" před pražským Hlavním nádražím. Čekaje na odjezd vlaku, pozoroval jsem množství "veřejně prospěšných" zaměstanců "Pražského podniku služeb" jak ve slušivých reflexních oblečcích a s pěknými plechovými dvoukoláčky - dokonce s nápisem : "tento zaměstnanec má nárok na přestávku 10.00-10.30 a 18.00-18.30" se pohybovali parkem a ( teoreticky ) měli uklízet. Jenže to nečinili - pouze náměsíčně chodili sem a tam a tvářili se smrtelně vyčerpaně, jakoby Sherwoodský les měl vzduch stejně řídký, jako vrchol Mt. Everestu. Tak jsem jako "profesionální drzá huba" jednoho z "náměsíčných" oslovil slovy : "Pane - pane - tady je nebezpečně rozbitá flaška ( od chlastu - jak jinak v Sherwoodském lese ) můžete ji, prosím, zamést, než se někdo pořeže ?"

Fujtajxl - jenom moje rozložitá postava a výška o dvě hlavy vyšší než zmíněný "sociálně vyloučený Pražan" - mě zachránila, že jsem nedostal přes hubu, za takovou drzost - možná tam řve sprosté nadávky dodnes a kyslík mu už nechybí....

Tedy podtrženo sečteno
  • Buď bude stát živit hnidy nejrůznějšího druhu - zneužívající mnohočetnými metodami peněžní toky v sociální sféře.
  • Nebo k nim bude přistupovat ortodoxně spravedlivě, ve stylu komunistického "každému dle jeho práce", ale v tom případě je nutno si zvyknout, že na ulicích se budou běžně vyskytovat lidé, jejichž ne-práce bude oceněna pouze hladověním.
  • Nebo je možné "sociálně vyloučené" spoluobčany do práce nutit nějakým ( lehkým ) násilím, ale to zase není příliš kompatibilní s ideou liberální demokracie a svobody a lidských "práv" v tomto státě.
Takhle to ještě není to správné trilema, ale matematické trilema si pro zamyšlení četnářům z předchozích úvah formulujme nyní. Tedy trilema jak z učebnice zní :

Alespoň jeden z následujících výroků neplatí :
  • Žádný občan v České republice nezneužívá sociální systém.
  • Žádný občan České republiky netrpí život ohrožující bídou
  • Jsme svobodná společnost s liberální demokracií.
Osobně mám trochu obavu, aby platil alespoň jeden výrok - protože bez toho, už by to nebylo správné trilema.
Jasné ?

Poznámka při druhém čtení - zatímco u nás Ústavní soud prohlásil, že žádat práci za podporu nezaměstnanosti je porušování "lidských práv" v Německu Sociální demokracie ( !!! ) transformovala úřady práce na "pracovní agentury" a nezaměstané na "státní zaměstnance" těchto agentur, které pak "půjčuje" podnikům, dokud je někdo nezaměstná. Přesto mají Němci poloviční nezaměstanost a dvojnásobné platy .... nebo že by to bylo "proto" ?

Inženýři ať dále nečtou.

3. prosince 2015 v 4:57 | Petr |  Počítače etc...
Téměř celé "druhé a třetí rigorózum" tedy 3. - 6. ročník na medicíně jsme s napětím sledovali následující případ : Rodiče přivedli na chirurgii 2 letou holčičku se zlomeninou stehenní kosti. Chirurg udělal, co měl, a co bylo správné : Totiž tak malinkaté děti se netrápí nějakým brutálním rovnáním polámaných kostí, protože růst a kostní metabolismus je tak živý, že i drasticky křivá kost ( do pravého úhlu ) se rychle srovná a doroste. Takže děťátko po několika týdnech sádry mělo horní část nožičky - nepříliš, ale viditelně - křivou ´- kost pod úhlem así 120 stupňů. Rozběsnění rodiče okamžitě podali žalobu a otec nechtěl slyšet ani slovo vysvětlení - neboť "on je přece strojní inženýr" a dokonce si vyrobil nějaké kovové šablony, kterými protlačoval nohu ubohého děcka, aby dokázal "jak ho ti lumpi v bílém podvedli" a "kolik milimetrů činí odchylka od ideální osy".

Naštěstí soudy v 90. letech pracovaly pomalu takže než došlo k nespravedlivému rozsudku - dítě ve svých 4 letech mělo obě nohy tak, že "znalec v oboru ortopédie", ani na rentegnu nebyl schopen poznat "poraněnou stranu" - takže dítě, dnes jistě již dospělé má dvě nohy, stejné jako každý, navíc kovové šablony, tlustý soudní spis a otce strojního inženýra.....

Ergo se patrně nedivíte, že dvě povolání totiž "inženýr" a "učitelka" jsou ve zdravotnictví považovány nikoliv za pouhé profese, ale za "součást diagnózy choroby". Jako ( bývalý ? ) robotik, jsem vždy inženýry a ostatní techniky považoval za kolegy, a před útoky ze zdravotnické strany jsem je srdnatě hájil. Bohužel rostoucí věk a opakované zkušenosti stále téhož typu mě nutí v obhajově polevovat a polevovat a připustit, smutnou pravdu, že : "Největším nepřítelem techniky jsou technici".

Medicínskou terminologií se tomu říká "rigidní myšlení" - dva doktorandi z proslulé univerzity stojí nad troskami robota a ječí na sebe "když změřím vzdálenost sonarem pošlu ji do PC a víc to neřeším" a druhý "když dostanu data ze sonaru tak jedu a nic mě nezajímá" - víte v čem byl problém ? Sonar zcela správně ukazoval, že za ( nedetekovaným ) příkopem je pořád spousta místa.
Nebo jiná historka - byl jsem "poradcem v průseru" kde jistí, příliš sebevědomí inženýři, tak dlouho "analyzovali problém", až za cenu porodních bolestí v ceně pár miliónů vyvinuli 300 let po Leeuwenhoekovi - mikroskop. A když jsem se jich nakonec ptal, jestli jádro problému - automatické počítání buněk v preparátu - netkví spíše v softwaru pro analýzu obrazu, na který se měli soustředit především - lakonicky odpověděli : "základem je hardware, software se vždycky nějak napíše"....

Pokud tedy celý váš život probíhá ve světě "jasně definovaných norem" a "jednoznačně navržených rozhraní" - nezapomeňte, že i prvních 5 verzí Matrixu selhalo, protože byly "příliš dokonalé". Ergo jsou oblasti kde můžete pustit "inženýrskou rigiditu" z vodítka, ale vně čistě technických řešení se rozkláda blátivý svět pomatených uživatelů, neinformované veřejnosti, předsudků, pověr, zmatených úředníků, manažerů co vědí prdlajs o vaší "jedinečné koncepci" a Kubáče, který vám trošku vidí do talíře, a trošku se vám vysmívá.

Těsně před závěrem bych si dovolil vykrást sám sebe ZDE jsem kdysi psal : "máme-li příkaz - dělej A dokud nenastane B - je třeba vždy naprogramovat i variantu - co dělat když B nestane nikdy ?" Neboli jak se píše v Medvídkovi Pů : "Co když je to liška ? "; "A co když to není liška ?" Zejména bych výslovně podotknul, že řešením situace "když to není liška" v žádném případě není prohlásit, že chyba je v tom, že uživatel je debil, protože netuší jak věc, co má v ruce funguje.

Jasné ?

Syndrom blobu

1. prosince 2015 v 5:14 | Petr |  Filosofování
Česko bude mít po všechny časy památník korupce a to je "tunelová stavba" Blanka. Osobně dokonce doufám, že po smrti příslušného velikána naší politiky bude tento tunel přejmenován na "Tunel Václava Klause" - na čemž už jistí aktivisti pracují. Nicméně tunel je stavba podzemní, která dostatečně nezrcadlí monumentálnost korupce v oblastí českých veřejných zakázek.
To si pravděpodobně uvědomili zadavatelé architektonické soutěže na Národní knihovnu a proto vypsali soutěž a nechali zvítězit "Blob" Architekta Jana Kaplického, který měl - jako pomník zpupnosti dnešního režimu stát na Letenské plání v místě, kde do roku 1962 stál pomník - bolševické zpupnosti - sousoší Stalina zvané též "Fronta na maso"
Proč by "Blob" měl být nadzemí částí "památníku korupce" ? Vyhrál totiž architektonickou soutěž, přestože nesplňoval elementární technické zadání - jakože sklad historicky cenných knížek nemá být aní ve sklepě ani v nejvyšším patře pod střechou. O této části architektonické soutěže se vedou spory - jako že architekti s převahou estetického cítění prohlašovali, "že to nevadí" - nicméně ti poražení na dalších místech se naštvali a soud kupodivu mluvil jasnou řečí.

Je to zvláštní - jak veřejné stavby způsobují kontroverze. V diskusi nad "Blobem" dokonce zazněl argumment - původně vymyšlený jako žert Janem Werichem - jak středověcí tradicionalisti odmítali renesanci, protože pořád chtěli osvědčenou gotiku. Tento příměr je zcela lichý - v minulosti bylo minimum sporů o vzhled architektury, jedním z historicky zaznamenaných je třeba spor o vzhled Národního divadla, ale i tam už můžeme vysledovat neblahé základy syndromu "blobu".


Pokusím se vysvětlit příměrem - měli jsme ve Frýdku špitál tvořený velikou obloukovou budovou, Nejstarší část nemocnice z roku 1937 byla postavena v době, kdy ještě nebylo mnoho známo o vlastnotech betonu, a proto začala praskat, až se musela v roce 2010 na příkaz statika ze dne na den zbourat.
Po nějaké době se chirurgický pavilon začal stavět znova. Místo stavby v původním protáhlém stylu však vznikla "kostka" která naprosto nenavazuje na původní půdorys, proto je to betonový moloch - sice s heliportem a širokými chodbami, ale se spoustou nevyužitelných zákoutí a s pokojíčky nepatrné velikosti - kam - pokud chce sestra zavést pacienta - i s postelí - musí nejprve druhé dva pacienty i s postelemi vyvézt na chodbu. Aby to nebylo tak jednoduché - klimatizaci se podařilo zavést jen na operační sály ( tam to vyžadují normy ) a na chodby. Občané města ležící na pokojích - za 460 miliónů - ze svých daní - ostrouhali.....
OK takže ve Frýdku máme nepraktickou "kostku i s heliportem"
Ale kromě toho tu máme i "vložku s křídélky" - oficiálně známou jako "multifunční pódium" kam houslista leze ve fraku po štaflích, pak si nechá podat housle a pak shora pomáhá tahat basistovi kontrabas....
V Bruntále se otevírá zcela příšerné autobusové nádraží, které po architektech musel přepočítat ještě soudní znalec, kterého si objednali poplašení občané. A představte si, že došel k tomu, že původní konstrukce byla natolik přetížená, že by patrně opravdu spadla.
A v Praze si zase stavební firmy prolobují a uplatí "Maršmeloun" který bude pěkně růžovoučký mezi gotikou na dohled bývalého Stalinova památníku - jen na druhém břehu Vltavy....

Jistě je vám jasné, že toto není samo sebou - není možné aby každá veřejná a polovina soukromých staveb byly hnusy na pátou. Než se pustíme do hloubky konspiračních teoríí - pokusím se objasnit příčinu běžnými psychologickými mechanismy.

Kouzlo architektury od jeskyně po II. světovou válku bylo v tom, že funkce dominovala nad vzhledem. Hrad musel fungovat především jako hrad a pak až na něm byly nějaké krášlící serepetičky. Ergo - těžko se hádat o vzhled hradu, který funguje a vypadá jako hrad, že ? Totéž radnice, mlýn, stodola, kovárna, huť a vůbec jakoukoliv stavbu si vymyslíte. Za tísce let stavění však došlo k jistému problému - všechny budovy, které vypadají a ( dobře ) slouží jako knihovna už byly postaveny. Takže pokud postavíte další knihovnu, která vypadá jako knihovna, lidi třeba budou spokojení, ale "odborná veřejnost" nad vámi ohrne nos, Eva Jiřičná vám nepodá ruku, do učebnice architektury se nedostanete a možná ani do architektonického častopisu - průser. Ergo musíte postavit "blob".

Ergo čím více vypadá daná stavba v daném místě "jako pěst na oko" - tím pravděpodobněji vás budou nazývat přívlastky "avantgardní", "progresivní" nebo dokonce "kontroverzní". Větrné víry sice budou kolem vaší stavby honit odpadky a babina se psem bude mít strach tudy projít i ve dne - natož v noci, ale to se dá z fotky v architektonickém žurnálu PhotoShopem vymazat pryč.

Takže pracovitost, skromnost, nenápadnost a funkčnost se nenosí - naopak - zkorumpovaní lumpové politici rozhazují "z veřejných prostředků na veřejné stavby" - plnými hrstmi. "Architekti blobů" rádi vyhoví a "betonovací mafie" nepokrytě tleská a platí volební kampaně - kruh je uzavřen - úniku není.

Na samotný závěr proberme to Národní divadlo - kolem každého detailu budovy se strhla obrovská bitva - taky nebylo důležité, aby bylo kde hrát - dobré divadlo - ale aby bylo vidět, "čeho je národ schopen" - v jistém kyselém smyslu to architektům a investorům staveb takhle vydrželo až dodnes.