Fascinující historie Německa 1.

17. května 2016 v 5:39 | Petr |  Svět okolo
Dneska se neustále mluví o Karlu IV. - bylo by vhodné poznamenat, že Karel byl "Král český a Císař římský". Království české není těžké pochopit, ale Římskému císařství je trochu problém porozumět. Možná snazší to bude když si řekneme oficiální název "Svatá říše římská národa německého" - což byl volný svazek převážně něměcky mluvících středověkých států, který odvozoval svůj původ od Francké říše Karla Martela, který mimochodem v roce 732 v Bitvě u Tours vyhnnal muslimy ze západní Evropy.

"Svatá říše římská" zanikla v roce 1806 - přesněji řečeno byla rozdrcena Napoleonem a po rozdrcení Napolenona měl rakouský kancléř Metternich na Vídeňském kongresu 1815 snahu ji obnovit pod taktovkou katolického Rakouska - což se nelíbilo protestantské většině německých států. Takže pak bylo období kdy "svatá říše" byla a přitom nebyla, v německých státech se pořádaly volby, scházely se takto vzniklé "parlamenty" aby rozhodly zda se svatá říše přetransformuje do říše "Velkoněmecké" s Rakouskem ( a s námi ) nebo do říše "Maloněmecké" bez Rakouska ( a nás ). Tyto parlamenty bez jediného užitěčného výsledku byly zase rozpouštěny, až se vykrystalizovaly tři strany Prusko, Rakousko a "zbytek" německy mluvících států.

Z napětí mezi Pruskem a Rakouskem vznikla Prusko-Rakouská válka, která měla otevřít cestu "Velkoněmeckému sjednocení" - tedy vzniku německého megastátu i s Rakušáky, s námi, s Maďary atd.... I přes porážku Rakouska u Hradce králové v roce 1866 nakonec výsledek tak jednoznačný nebyl. Rakousko vystoupilo z "Německého spolku" - což byl formální následník "Svaté říše" - tím začalo v této organizaci dominovat Prusko s králem Vilémem I. a jeho premiérem Otto von Bsimarckem v čele. Tito dva něměčtí nacionalisti a militaristi vymysleli ďábelský plán sjednocení německých států. Argumetovali Prusko-Rakouskou vákou a jako "prevenci" bezpečnostního ohrožení menších německýh států užavřeli s většinou z nich sérii obranných dohod podobných NATO nebo našim dohodám s Francií před Mnichovem. Tedy pokud někdo zaútočí na jeden německý stát, ostatní mu půjdou na pomoc.

Poté co byly tyto mnohostranné dohody uzavřeny. Vilém I. vyprovokoval válku s Francií. Kouzlo bylo v tom, že nemohl sám zaútočit, ale potřeboval aby zaútočili Francouzi tak to udělal tak, že tajné požadavky Francie na to, aby se vzdal nároků na španělský trůn nechal posměšně zveřejnit v novinách. Napoleon III. se cítil natolik uražen, že zaútočil na ( dnes francouzské ) Alsasko a Lotrinsko, tím nabyly Německo-Německé smlouvy o válečné pomoci platnosti a výsledkem byla porážka Francie a vyhlášení sjednocené Německé říše v lednu 1871 ve Francii na zámku ve Vesailles. Teď je vám jasné, proč Prusko potřebovalo být "v roli oběti" - protože v role útočníka by ke společné obraně na základě smluv nevedla.

Po smrti militaristického Viléma I nastoupil jeho syn Fridrich III. - svobodomyslný liberál, který však už v okamžiku nástupu na trůn byl smrtelně nemocen a za 99 dní zemřel na rakovinu hrtanu. Po něm nastoupil Vilém II., který jednak byl nacionalista-militarista po dědečkovi a navíc v okamžiku nástupu na trůn mu bylo pouhých 29 let ( zemřel až v roce1941 ) a tedy měl spoustu času realitovat své plány. Na Vilémovi II. se potvrdilo Masarykovské "státy se udržují idejemi, kterými vznily" tedy "Vilémovské Německo" zůstalo vojenským státem velmi hladově se dívajícím do Francie - Viz Jules Verne : "Ocelové město" - což je literární zhmotnění pocitu Francouzů té doby.

Na začátku 20. století - ještě stále vládl Vilém II.. ale Velkoněmecká říše se z pozice nejvyspělejšího státu kontinentální Evropy stala říší ponekud unavenou, příliš přezbrojenou, byrokraticky zkostnatělou a hospodářsky zaostávající. Paradoxně kolem roku 1910 - bylo "čínou Evropy" tedy státem s nejrychlejším hospodářským růstem carské Rusko. Navíc Vilém II. měl velice dobré vztahy s rakouským následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d`Este. Dokonce jeho manželku, hraběnku Žofii Chotkovou, kterou pro její "ne-královský" původ Františkovo habsburské příbuzenstvo pohrdalo - oslovoval jako budoucí císařovnu. Tudíž i jemu - podobně jako jeho dědečkovi - když byli "Chotkovi" postřílení v Sarajevu, uzrál v hlavě ďábelský plán.

Princip spočíval v tom, použít vraždu rakouského následníka trůnu srbskými anarchisty jako důvod společné Rakousko-Něměcké ofenzivy proti Srbsku, na kterou bude muset reagovat srbský smluvní parner - Rusko - rychlou porážkou Ruska naplní státní kasu válečnými reparacemi a tím získat prostředky na "zúčtování" s ruským smluvním partnerem - Francií.
Vilém II. byl možná voják, ale hospodář rozhodně nebyl - už v mírových dobách přivedl Německo zbrojením do krize, když potom chtěl vést válku zjistil, že státní finance mu to neumožňují, tak se rozhodl finacovat válku dluhem. V roce 1914 Zrušil zlaté krytí říšské marky. Státní zlato rozprodal a z výnosů takto vzniklého finacoval začátek I. světové války. Peníze však rychle došly a tak nařídil zmražení cen, což mu umožnilo hradit vnitro-německé náklady nekrytými právě vytištěnými penězi. Vilém II. doufal ve splacení takto vzniklých dluhů válečnými reparacemi vybojovanými na Rusku. Jenomže situace se nevyvíjela tak příznivě a dokonce se zdálo, že věci mají opačný spád - že totiž carské Rusko s Francií a Británií - alias Trojdohoda porazí Rakousko s Německem a Itálií - Trojspolek.

Samozřejmě, že ani Rusku nedělala válka příliš dobře takže v březnu 1917 vypuklo v Petrohradě povstání car Mikuláš II. abdikoval a vlády se ujala státní duma složená z "rolníků, dělníků a zástupců šlechty" !! Vilém II. měl další ze svých ďábelských nápadů - vyslal své agenty do Švýcarska, kde byl v exilu "profesionální revolucionář" Lenin, zaskočený, že v Rusku proběhla "buržoazní revoluce" - bez komunistů. Toho opatřil penězi, zlatem a v "zapečetěném železničním vagónu" jej nechal dopravit do Ruska. Idea byla taková, že Lenin a jeho spolupracovníci rozvrátí ruskou společnost a umožní Německu zvítězit. O samotném Leninovi neměl Vilém II valného mínění a předpokládal, že doplatí na chaos, který vlastní rukou udělá.

Poznámka k Leninoví - ačkoliv my starší jsme byli Leninovým životopisem krmeni horem spodem, přiznejme si, že to byly jenom propagandistické kecy o "trpícím revolucionáři". Když se na jeho necenzurovaný životopis podíváte dnes - úplně tam vidíte toho radikálního flákače - z bohaté rodiny - k ničemu nepoužitelného. Rozdíl od "aktivistů z centra klinika" jedině v tom, že pervitin nebyl tehdy ještě objeven, stejně jako antibiotika na syfilis - který jej sprovodil ze světa.

Lenin uspěl na 1000%, protože výsledky jeho rozvratu pozorujeme dodnes. Ba dokonce i to, že se sám stane obětí rozvratu se do jisté míry naplnilo. Průser je, že kromě Lenina a pár anarchistů se obětí bolševického šílenství v Rusku a dalších státech staly stovky milionů lidí. Daleko více, než kdyby Vilém II. nechal trpkou porážku Německa doběhnout až do konce. Díky Leninově "pomoci" Rusko kapitulovalo "Dektetem o míru" i přesto se Vilémovi II zvitězit nepodařilo, až se sám stal obětí státního převratu, v listopadu 1918, po kterém prchl do exilu v Holandsku, kde žil až do své smrti v roce 1941.

Ajaj - toto je snad poprvé kdy "politický" článek budu muset rozdělit na dva díly, ale mám v úmyslu dojít až k Angele Merkelové - takže jistě tušíte, že to by už bylo k nepřečtení. Nicméně ani v tomto uťatém závěru nemohu neupozornit na pár pozoruhodných věcí. Politika Německa 19. století byla politika silných a "prohnaných" států. Diplomatické kličky s válkou s Francií, nebo s Leninem - jsou promyšlené kroky par excellence - to není zmatené lavírování Euro-papalášů. Je tedy otázka jestli současné handlování Německa s migranty a Tureckem - je součást nějaké mega-finty, kterou pro vlastní nízkou inteligenci ( a nedostatek zákulisních informací ) neumíme rozšifrovat, nebo jestli něměcká politická inteligence už vyvanula ( Výmarskou republikovu a Hitlerem ) a dnešek není více, než jenom tápání politiků "od výplaty k výplatě".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blr blr | 17. května 2016 v 9:26

Krásný článek... kam se ztratil Rasputin?

2 Dalik Dalik | 17. května 2016 v 21:21

Krasny clanek, ale opet castecne lzivy. Svata rise rimska naroda nemeckeho za Karla IV zadna nebyla. Mimojine se Karel nechal korunovat na cisare v Rime a nikoli v Bonnu nebo Norimberku.

3 ? ? | 17. května 2016 v 22:46

[2]: Krasny clanek, ale opet castecne lzivy. -> takže článek coby blíže nedefinovaná směs pravdivých a nepravdivých informací celkem na nic...

4 petr-kubac petr-kubac | 17. května 2016 v 23:48

Ajaj - skoro mám pocit že nejasný a rozmlžený přechod "Svaté říše římské" do "Svaté říše římské národa německého" ( což byl pořád ten samý spolek ) působí po 600 letech národnostní vášně ve stylu "na Karla nám nesahej"  

Ale můžu vás uklidnit - není třeba se čílit - jednak národ a národnost - jak to chápeme dnes je vynálezem první poloviny 19. století - takže se Karla IV. netýká. Navíc kdybychom o tom spekulovali - tak Karel ( který si jméno Karel vybral sám, protože na francouzském dvoře neuměli jeho pravé jméno - Václav - vysovit )  ve Vita Caroli píše, že pořádně česky se naučil až jako Markrabě moravský v 16 letech a se svým otcem se bavil francouzsky. Dokonce nepochybuju, že německy musel mluvit častěji než česky - ale nic z toho mu nebránilo stát se českým patriotem a pozvednout České země.

5 Dalik Dalik | 18. května 2016 v 23:18

Tady nejde o národnostní vášeň, ale o manipulativní fakta v článku. Která se však dají předpokládat, jelikož v samotném názvu blogu se vyskytuje slovo "nekorektní". A nekorektnost je jen korektní označení pro lživost.

Německy mluvily na dvoře i Přemyslové Otakarové. Dokonce v dnešní době znám lidi, co v práci mluvěj anglicky.

6 Dalik Dalik | 18. května 2016 v 23:19

"i", I am sorry.

7 petr-kubac petr-kubac | 19. května 2016 v 6:40

[5]: rád se nechám poučit kde jsem se dopustil té lži - celý středověk 7 kurfiřtů volilo "římského" císaře z nich pouze český král nebyl ( většinou ) Němec že ?

8 Honza Honza | 19. května 2016 v 10:20

[5]: Nekorektnost = lživost???? Není to opačně? Pravda je často nekorektní a musí se říci něco jiného.

9 ? ? | 19. května 2016 v 11:24

[8]: Samozřejmě. Paradoxem (a vysvětlením) ovšem je, že v množství významnových posunů "v rámci [politické] korektnosti" došlo i posunu významu samotného slova "korektnost".

V obecné rovině ovšem bohužel platí, že i ti záměrně "nekorektní" (tj. rádoby pravdiví a opravdoví) se často dopouštějí obdobných manipulací, zkreslení a zkratek jako ti "korektní".

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama