Turbo-Japonci

2. května 2017 v 5:26 | Petr |  Svět okolo
Od 12. století do roku 1868 měla japonská společnost zvláštní strukturu vzdáleně podobnou evropským konstitučním monarchiím. Císař byl formálním panovníkem bez výkonné moci. Skutečnou vládu vykonával šogun - "nejvyšší velitel armády". Je jasné, že na tuto funkci byl "veliký nával" takže se nelze divit, že se jí většinou ujali nejagresivnější členové vysoké šlechty, kteří jí předávali svým potomkům v rámci rodinného klanu a úporně bránili "ostatním klanům" tuto funkci uchopit. ( Studijní literatura : film Ran Akiry Kurosawy )

Proto se ani nelze divit, že silný šogun - znamenal tvrdou diktaturu, ale klid v zemi, zatímco slabí šogunové = relativní svoboda a války mezi jednotlivými klany. Takové válečné období nastalo během 15-16 století Japonci vznosně označené jako "období Sengoku" neboli "doba válčících států". V 90. letech 16 století konečně nabyl vrcholu jeden z klanových vůdců Toyotomi Hideyoshi, který se chtěl zapsat do dějin Japonska nejen jako budoucí šogun, ale i jako dobyvatel Číny. Jako "předpolí" pro útok na čínskou pevninu si vybral Korejský poloostrov, na který zaútočil v roce 1592. A vskutku - samurajové s katanami byli natolik silnější než korejské pozemní vojsko, že dobyli poloostrov za 3 měsíce. Problémeček byl v tom, že se Korejci dobyli zpět Pchjongjang ( dnešní hlavní město Severní Koreje ) a přístavy na sever od něj, odkud na Japonce neúnavně útočilo daleko vyspělejší korejské námořnictvo. Tím znemožnilo řádné zásobování japonských vojsk, a tím i původní plán útoku na Čínu. V letech 1592-1598 byl "na východní frontě klid" - tedy občasné příměří a mezi tím krvavá válka nevedoucí nikam. V roce 1598 Hideyoshi zemřel. Toho využil Iejasu Tokugawa, který korejskou invazi od začátku nepodporoval. Zaútočil svými vojsky přítomnými na japonských ostrovech na ostatní klany, které díky námořní blokádě nestihly stáhnout vojska zpět do Japonska a byly poraženy. Tak se Tokugawa stal od roku 1603 šogunem a zakladatelem vlády klanu Tokugawů v Japonsku.

Tokugawa si dobře uvědomoval jak přišel k moci, a proto se mu jakékoliv kontakty Japonska s vnějším světem jevily jako nebezpečné, "narušující rovnováhu nebes", proto portugalské obchodníky vyhostil, katolické misionáře popravil a zahájil etapu přísné izolace Japonska od vnějšího světa. Tato izolace byla ukončena šokem. Po 250 letech zdánlivého klidu - 3. července 1853 v Tokijském zálivu zakotvily čtyři "černé lodě" ze kterých se vylodil velitel pacifických vojsk USA Matthew Perry. Střelbou z lodních děl ( slepými náboji ) si na umírajícím šogunovi Ieyoshi Tokugawovi, vynutil převzetí dopisu s ultimátem americké vlády říkajícím, že byl pověřen zajistit otevření Japonských přístavů pro americké obchodní lodě "jakýmikoliv prostředky". Poté sdělil šogunovým úředníkům, že toto byla pouze "přátelská návštěva", že nyní odjíždí a dává Japonsku rok na rozmyšlenou, po roce se však vrátí "podepstat smlouvu o spolupráci" s opravdovou válečnou flotilou.....

Mimochodem jeho vlajková loď byla parní fregata USS Susquehanna, která spolu s ostatními paroloděmi budila v Japoncích hrůzu a navíc si pozdějí "zahrála" v románu Julese Verna "Okolo měsíce" jako loď, která vyzvedla z Tichého oceánu "kosmonauty" - alias cestovatele kolem Měsíce v dělovém projektilu.

OK - už za půl roku, v únoru 1854, přijel Perry s 10 "černými" paroloděmi a podepsal "mírovou smlouvu". Tím dostal šogunát klanu Tokugawa ránu, ze které se už nevzpamatoval. Po dramaticky rychlé modernizaci celé japonské společnosti došlo roku 1868 ke kratičké a zničující válce zbytků vzbouřeného šogunova vojska s tehdy již moderně vybavenou císařskou armádou - hrubě nepřesně a propagandisticky podané ve filmu "Poslední samuraj". Tím oficiálně nastala "epocha Meidži" zvaná také "renesance Meidži" podle právě vlánoucího císaře - reformátora.
Císař Mejdži
A v čem je poučení z dnešní pohádky ? V roce 1603 se Japonsko na 250 let uzavřelo světu. Perry z paluby kanóny ozbrojených železných parních lodí viděl v roce 1854 zemi s plachetními lodičkami, rýžovými políčky, blátivými cestami, mezky, luky, šípy meči, dřevěnými děly a doutnákovými mušketami získanými nelegálním obchodem s portugaskými piráty. Po 25 letech, kolem roku 1880, dohnalo Japonsko 250 leté zpoždění a bylo zemí s průmyslem, bankami, telegrafem, parní železnicí, válcovanými silnicemi, paroplavbou, kulomety Gattling - hospodářstvím nepříliš odlišné od středně vyspělého Evropského státu téže doby.

Otázka třeba může znít - co my jsme zvládli za 25 let od pádu bolševika, ale odpověď by mohla být "nesrovnávej extrémně příznivou situaci Japonců s námi". Tak si můžeme dát jiný příklad : ještě v roce 1975 byl hrubý domácí produkt Jižní Koreje nižší než Severní. Pak se Jižní korejci "naštvali" a za 30 let v 90. letech můj bratr těžce sháněl prvního nedostatkového "berušáka" - Hyundai Accent. Mimochodem proč stojí fabrika Hyundai v ČR a ne Škodovka v Koreji ?

Jestli je vám tento příklad málo mám tady ještě jeden - v roce 1978 zjistili komunističní pohlaváři že Čínská národní banka nemá ani 40 000 dolarů, které potřebovali k vycestování na zasedání OSN do New Yorku. Dnes je Čína největším držitelem Amerických státních dluhopisů na světě. Budeme pokračovat ?? Mohu sloužit Singapurem, Vietnamem, Malajsií, Indonésií ( v posledních dvou navzdory Islámu brzdícímu společenský pokrok ).

Tedy ještě jenou - v čem je poučení z dnešní pohádky ? Zatímco Asiati mají schopnost usilovně pracovat a za rok dohnat 10 let Evropského civilizačního vývoje, Evropani a potažmo my jsme se začali soustředit na boj za práva 3-4 generace nefachčenků nehnout prstem ani v 5. generaci? Je tedy otázka - připlujou za pár let neporazitelné "černé lodě" rozsévající hrůzu - z Asie ?

Možná by stálo za to velice stručně v historii Japonska pokračovat. Tedy jejich průmyslová revoluce pokračovala a poprvé vyvrcholila za II. světové války, kdy jen řada hrubých vojenských chyb ( jako nezapálení ropných skladišť v Pearl Harboru, nebo přílíš agresivní dobyvačná strategie a krutost vůči místnímu obyvatelstvu ) způsobila porážku Japonska ve II. světové válce. Pak nastalo období "Asijského tygra", kdy Japonsko prošlo od stadia "montovny laciného šmejdu" až po "technologickou velmoc", která dala světu drtivou většinu vysoce kvalitní "před-internetové" spotřební elektroniky a optiky. Pak ovšem Japonci nějak nezachytili vývoj a dnes je v Internetových ( a smartfounových ) technologiích předstihla současná ( ne už dlouho ) "výrobna laciného asijského šmejdu" - Čína, která je na prahu pozice "lídra technického vývoje" ve "své" oblasti techniky - viz Lenovo, Huawei, Xiaomi a další....

Patrně to bude tak, že Asiati jako ( prokázaně ) nejinteligentnější lidi na této planetě jsou dosti chytří a pracovití k převzetí a rozvoji jakékoliv existující technologie, ale vysoká hustota zalidnění a z toho plynoucí velká konkurence a společenský tlak jim nedává dosti prostoru se nadechnout a vymýšlet "nějaké blbosti", ze kterých nakonec ( v USA ) vznikne technický pokrok jdoucí nečekaným směrem oproti zavedenému Statusu Quo.

Tedy do třetice - jaké je poučení z této pohádky ? Před 300 lety jistě nemělo smysl pokoušet se Tokugawovské Japonce porazit v pěstování rýže a kování samurajských mečů. Ze stejného důvodu je nesmysl konkurovat Asiatům v technologiích, které už uchvátili a nehodlají je pustit. Jenomže v čem jim máme konkurovat ? Dá se teatrologie a boj za práva sexuálních menšin "zobchodovat" na světovém trhu ? Jestli ne - asi by nebylo špatné vrátit se do oblasti, kde jsme byli dobří - na pomezí matematiky, fyziky, chemie, biologie, strojírenství, elektrotechniky a dalších "tvrdých disciplín" které jsou dnes tak nepopulární neb nejdou dělat bez práce potlačují "kreativitu". Odtud pak vyrazit směrem, o kterém výkonní Asiati zatím nemají ani tuchy. V každém případě bych byl daleko klidnější, kdyby na pozici č. 1. v mezinárodních středoškolských testech z matematiky a angličtiny nebyla děcka v Šanghaji, ale třeba v Česku.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama