Prosinec 2017

Musí být každému ve středním věku na blití ?

26. prosince 2017 v 5:36 | Petr |  Filosofování
Otec mojí mamá zvaný "děda Rokyta" byl mimořádně zajímavá postava našeho rodu. 100% etnický Němec, který se v roce 1910 narodil v rodině německých kolonistů ( ekvivalent našich Sudeťáků ) V rakousko-uherské Bukovině v Černovicích na území dnešní Ukrajiny. Všechny nás fascinoval, že ve všech komunistických "kádrových materiálech" měl vždycky napsáno "národnost: německá; místo narození Sovětský svaz", protože komunistům bývalá příslušnost Černovic k Rakousku-Uhersku a později k Ukrajině nějak nešla z huby. I. světovou válkou byla celá rodina vyhnána na Ostravsko. Vyučen typografem - v práci od 16. Pouze on a jeho sestra - "teta Štefka" - celkem z 12 sourozenců - nebyli po II. světové válce odsunuti do Stuttgartu - oba byli takto odměněni / potrestáni kvůli ( tajnému ) členství v předválečné KSČ. Můj děda ovšem neváhal v době nejhoršího teroru, naštván měnovou reformou v roce 1953 z KSČ veřejně vystoupit. Nešel na šibenici, ani do Jáchymova, jenom byl z ostravské tiskárny "Rudého práva" poslán na šachtu, kde po mnoha letech fárání byl podrcen dopravníkem uhlí - díky tomu se jako "horník po těžkém úraze" mohl vrátit do tiskárny a mojí mamá tak dokonce "kádrově" pomohl k přijetí na medicínu. Ještě hluboko po jeho sedmdesátce s ním bylo nebezpečné chodit po ulicích, protože ( asi ) kvůli počínající demenci hůlkou mlátil uniformované komunistické policajty a vojenské důstojníky a přitom křičel : "Koukej na něho - hajzla lenivého !!!"
V době kdy moji rozvádějící se rodiče rozkrádali rodinný majetek ( kde je klavír ptám se ? ) se mi do ruky dostaly jeho deníky / účetní knihy. Měl jsem je v ruce opravdu jen pár hodin než mamá pojala ideu, že mohou dokladovat jak "bohatá nevěsta byla" a jaké astronomické sumy jí bude můj otec platit za "zkažený život".

Depresivní čtení, které mě pronásleduje dodnes a čim dál více se vtírá do mysli : "Rum 39kč, ponožky 15kč, předseda ROH přišel do sazárny a žvanil jako obvykle..... Jízdenky 25 kč......" A tak dále a tak podobně. Neustále dokola den po dni rok po roku - platím drobné sumy a neslyším drobné lži, které dohromady vytvářejí ( falešnou ) realitu přítomné doby. Obecně porovnáním zapsaného a zažitého je jasné, že uvnitř jednoho člověka žily dvě různé osoby z nichž jedné muselo být z reality kolem dosti blujno.

Otázka zní : Je to realita spojená s každým středním věkem ? Podstata tzv. "Krize" středního věku ? Nebo je to známka prozřívání z mladické naivity ? Musí každé osobě ve věku 40-60 být ze žvanění strůjců přítomné reality na blití ? Nebo to mám taky tak, protože jsem smolař, který náhodně prožívá tentýž věk v podobně falešné době ? Nebo nejsem dostatečně fit pro dnešní dobu - dostatečně flexibilní osoba s flexibilními názory a páteří, komunikativní s hajzly ? Třeba to jsou geny "po dědovi" - jenom šachta ani únik z ní není nikde na obzoru.

Navzdory vysokému věku se děda pádu bolševika nedožil ( o 6 týdnů ), a pokud by se dožil, kdoví jak by novou dobu hodnotil. Děsivá představa je, že i já spíše zažiju ještě další zhoršení situtace a možná i pád Euro-bolševismu, ale okamžik kdy by mi nebylo z "reality" na blití už asi nikdy nepřijde....

Skrytá reforma zdravotnictví

19. prosince 2017 v 5:49 | Petr |  ČSKB
Zdravotnictví je skoro stejně složité jako společnost, ve které funguje. Posuďte sami : máme vyléčit jednoho člověka z rakoviny, nebo za stejné prachy máme zašít 20 lidem umělou kyčel a 10 z nich dokonce takto vrátit do práce a tudíž i k platbě zdravotního pojištění, což časem vynese prachy, které umožní léčení jednoho dalšího z rakoviny ? Máme přednostně léčit místního feťáka, drobného zloděje, žloutenkáře typu C, nebo místního gymnaziálního profesora, který naučil matematiku všechny inženýry v okrese ?

Úvahy tohoto typu jsou silně politicky explozivní, jak potvrzuje třeba "bitva" ODS a ČSSD o 30 korunový "regulační poplatek". Proto zatímní oficiální verze je "všichni mají nárok na všechno", což je samozřejmě nesmysl, protože i za téměř zdravé lidi se ve zdravotnicví dají utratit hříšné peníze. Proto spolu s "nárokem na všechno" jde ruku v ruce "magická věta" zdravotních pojišťoven : "vy musíte chorobu léčit" ( protože "lékařská etika" ), "ale my nemusíme léčbu platit" ( protože "ekonomická bilance" naší ctihodné instituce ). Tím se do zdravotnictví dostává výrazný a nepříjemný prvek, že jeden rozhoduje, jiný za rozuhodnutí zodpovídá a další snáší rizika takového rozhodování na vlastním těle.
Pokud je tedy zdravotnictví téměř tak složité jako celá společnost - proč nezavést ( téměř ) stejná pravidla jako ve společnosti. Třeba zdravotní pojištění, které bude opravdové pojištění se stanovenou výší plateb, spoluúčasti, s maximální sumou, kterou kryje. Tedy : na jaký doplatek jste se pojistil ? 30 korun... více, nebo méně ? Jakou pojistku má gymnaziální profesor a jakou jeho spolu-pacient narkoman ? To by výrazně zprůhlednilo situaci a dokonce zlikvidovalo mnohá dilemata. Pojišťovny by už předem v rámci nabídky pojistného programu musely zveřejnit co která pojistka kryje. Každý člověk by už předem v okamžiku podpisu smlouvy věděl na co je pojištěn na co ne a kolik bude platit "spoluúčasti" dříve známé jako "regulační poplatky". Doktoři by se místo hádání s pojišťovnami soustředili na co nejlepší diagnostiku a léčbu v limitech pacientovy pojistky.

Připadá vám to neetické ? Je tedy etičtější ( a šetrnější ) , když postarší ženská, která celý život platí pojistné, čeká na kolonoskopii ( kde by nádorový polyp vycvakli za minutu kleštičkami ) tak dlouho, až rostoucí nádor ucpe střevo a musí se operovat, bez řádné diagnostiky, bez předchozí přípravy, v noci o víkendu jako "akutní břicho" ? ( Reálný případ z mé praxe !! ) Takže jste jistě pochopili, že třeba už jen toto "skutečné zdravotní pojištění" by do společnosti zavedlo prvek zpětné vazby ve stylu "jak kdo žije tak taky umře" - což je jasná známka vykořisťovatelského kapitalismu, sociální nespravedlnosti, rasismu a xenofobie. Takže je jasné, že to je další položka v dlouhém Kubáčově seznamu "věcí, které nikdy nebudou", protože chaos s úplatky, který vládne dneska je "bez doplatků" a tím je "sociálně spravedlivější".

OK - už téměř 30 let se diskutuje o tom na co zdravotní systém má a na co nemá, tato diskuse nevedla nikdy nikam, protože by se třeba zjistilo, co vědí v Americe, že 75% celoživotních výdajů na vaši léčbu padne na posledních 9 měsíců Vašeho života. Nebo by se zjistilo, že některá slovutná "léčebná centra" jsou černé díry na peníze, které za velikého utrpení produkují invalidy, kteří umřou jen o pár měsíců později. Místo toho v součastnosti probíhá jiný proces a to je nenápadná privatizace zdravotnictví.

Říkáte, že privatizace není ? Studujte noviny pořádně ! Tu koupí Penta řetězec poliklinik, tu koupí záhadný rakouský majitel nějaké laboratoře. Andrej skoupil oplodňovací kliniky. Bohatší ( a mladší ) obvoďáci skupují ordinace svých starších kolegů a vytvářejí mikro-hodlingy, které za pár let prodají opravdovým velkým korporacím. Zatím níc velkého, nic co by vystrašilo ( faktické ) vládce našeho zdravotnictví, kteří ze SSM a KSČ na Karlově Univerzitě přešli rovnou do pražských fakultních nemocnic a odtud většina z nich na vysoká úřednická místa Ministerstva zdravotnictví, kde tomu šéfují dodnes - střídajícím se ministrům navzdory.

Řeknu-li privatizace, vždy se v pozadí ozývá "volný trh". Že by tedy postupná vláda soukromníků ve zdravotnictví znamenala zavedení "normálního režimu" se smluvním pojistným atd. ? Nezdá se ! Současný chaos je totiž ohromnou možností pro různé "netradiční způsoby výdělku" s různou mírou legality. Navíc soukromníci přinesli do zdravotnictví fenomén marktetingu. Veřejnost ne tak úplně chápe odtažitého profesora, který mluví o "nákladové efektivitě dětské onkologie" ( není žádná ). Daleko lépe chápou nějaký slogan typu "Naše klobásy špitály jsou nejlepší zárukou vašeho zdraví !" Proč si stěžovat, že zdravotnictví nemá na všechno, když barevný letáček říká, že "holdingové zdravotnicví" vás zachnání i přesto.

Tedy rekapituluju - reálný směr, který naše zdravotnictví pomalu nabírá je tento : Korporace se ujmou zdravotnického systému. ( Průměrně ) zkrátí váš život o 9 měsíců čímž vznikne prostor aby ušetřených ( téměř ) 75% výdajů proměnily ve svůj zisk. Aby nebyl křik, zakryjí tento postup marketingovou mlhou o "nejlepších partnerech vašeho zdraví". Veřejnost ( téměř jistě ) nic nepozná, protože většina chvály, kterou lidi pějí je na "dobré jídlo a hodné sestřičky" a naopak většina stížností je na "doktor se s námi nebavil" - za "záchranu života" děkuje málokdo a za opravdovou ( složitou ) záchranu - vůbec nikdo.

Je tento směr špatný ? Poté co se směr "řekneme pravdu" ukázal být politicky neprůchodný ? Snese veřejnost zdravotnictví, kde se o ně nebude bojovat do poslední koruny a poslední kapky ( jejich ) krve ? A co etika ? Jaká je etická hodnota výroku "více už udělat nešlo" v porovnání s výrokem "nakonec jsme ho netrápili", nebo s výrokem "marným léčením jednoho nezbyde na léčení ostatních", případně s výrokem "pokračování léčby by snížilo náš zisk" ?

Osobně mi daleko více imponuje zdravotnictví, které řádně léčí běžné choroby u všech, než zdravotnictví, kde někteří lidi v některých regionech jsou ztraceni za cenu, že v Praze máme "špičková centra", která kvůli prodloužerní života pár lidí o pár měsíců vedou systém do krachu. I já však musím připustit, že úsporný systém má několik háčků.
  1. Pokud se "státním" kapitánům zdravotnictví nepodažílo nastolit neplýtvající a spravedlivé zdravotnictví, přestože překážkou bylo jen drobné přikrádání a osobní prospěch - je pravděpodobné, že se zdravotnické "holdingy" přetrhnou aby narušily patologický status quo a s ním i své ( mnohem větší ) zisky ?
  2. Úspornější systém se bude vyznačovat tím, že občas padne rozumná avšak dnes neslýchaná věta typu : "vaše děťátko necháme umřít už teď - stejně by se školy nedožilo", kterou bychom se museli naučit říkat a hlavně taky poslouchat.
  3. Poslední háček je v otázce co je větší lež - tvrdit, že "všichni dostanou veškerou péči", nebo tvrdit že "Naše klobásy špitály jsou vaší záchranou" a jestli by volbám navzdory neměly se tyto věci přece jenom probrat s veřejností úplně otevřeně.
Na obrázku: pan Mgr. práv et Mgr. "mediální komunikace" Adam Vojtěch - úřadující ministr zdravotnictví České republiky.

Žďorbo-výroba

12. prosince 2017 v 5:31 | Petr |  Filosofování
Krátké jazykové okénko k vysvětlení nadpisu: i pražští příznivci hudební skupiny Mňága a Žďorb jistě vědí, že "Mňága" je ve slezském nářečí něco mazlavého a nechutného na ose - jílovitá půda až průjmovitá stolice. "Žďorb" - to je něco polozničeného, rezavého a rozbitého, co se váli na dvoře a obrůstají to kopřivy.

Měli jsme v říjnu opožděné babí léto s několika jasnými nocemi a tak jsem ( zase ) podlehl astronomickému šílenství a tak-tak , že jsem nekoupil další teleskop. Při té příležitosti jsem surfoval po celém internetu a pokud vládnete angličtinou kterou na internet píše 100x více lidí než česky - prostě vás to táhne tam. Při té příležitosti jsem četl rozkošnou historku amerického manažera čínské továrny na turistické triedry :

Továrna vyrábí dvě sorty turistických triedrů - "prémiové" které dělá tak jak se to má a "ekonomické", které vyrábí "čínským způsobem". Rozdíl mezi teleskopy není v konstrukci optické soustavy, je jen kosmetický rozdíl vnějšího vzhledu "pro pocit luxusu". Podstatný rozdíl však je v "nastavených procesech". Tedy "Prémiové teleskopy" procházejí ve 100% seřízením a pak výstupní kontrolou a výsledkem je 1% reklamací. "Ekonomické" teleskopy neprocházení výstupní kontrolou vůbec a výsledkem je 6% reklamací. Z toho manažer vyvozuje závěr, že kontrola kvality výroby se nevyplatí, protože zvýšení počtu kontrol z 0 na 100% vede k poklesu reklamací jen o 5%. Dobré ne ?

Co z toho vyplývá pro zákazníka kupujícího ( jejich ) triedr ? Je tedy 6% pravděpodobnost, že koupíte šmejd ? Nenechte se vysmát 6% jsou ty, jejichž majitelé byli natolik úporní že přes obchodníka, který "česky ( anglicky ) neuměla" a přes obchoního zástupce který nebral telefony se dostali až k "regionálnímu distributorovi" který "neuznal reklamaci" a odtud cestou stížnosti na obchodní komoru až k obchodnímu zástupci pro celý kontinent a odtud zpátky do továrny. Pokud bychom učinili skromný odhad, že na každém stupni to polovina reklamujících vzdá - znamená to, že pravděpodobnost šmejdu je 6% * 2 * 2 * 2 = 48% - polovina "ekonomických" teleskopů nestojí za nic.

Je představa 50% zmetkovitosti asijského zboží, které se nedá ihned zkontrolovat a odmítnout už u pultu přitažená za vlasy ? Je taková představa v rozporu s Vašimi zkušenostmi ? Jistě doporučíte každému, aby nekupoval "ekonomické" ale "prémiové" teleskopy, které stojí 5x tolik a zmetkovitost je jen 1% * 2 * 2 * 2 = 8% ? Věc však není tak snadná jak se zdá. Ve výrobě zboží se výrazně uplatňuje fenomén "zkaženého ovoce" známý též jako "katování kostů" - to jest výroba a její kvalita dnes funguje ve čtyřech fázích :
  1. Ve snaze zvýšit zisk začneme šidit kvalitu.
  2. Zákazníci po přechodném období omylů, zklamání ( a pokusů o reklamaci ) přestanou kupovat ošizené zboží
  3. Technologii šízení získanou v bodě 1 aplikujeme na doposud kvalitní zboží, aby toto nekonkurovalo šmejdu.
  4. GOTO 2.
Výsledkem je situace, ze které není úniku. Vše je šmejd, jen cenovka se liší. Například většina outdoorového vybavení : pohory za 900 i za 9000 vypadají jako když zfetovaný ševcovský učeň zaháněl absťák čicháním obuvnického lepidla. Je paradox, že cena bot, která by hladce uživila ševcovského mistra i s rodinou při ruční ( vysoce kvalitní ) výrobě v dílně v Horní Dolní, sotva užíví celý řetězec distributorů a managerů navěšený na ( ubohou ) strojní výrobu v asijské megakorporaci.
Samozřejmě vzniká otázka zdali je lepší vyrábět produkty které vydrží 20 let, nebo produkty které budou za 2 roky zaplňovat "ekologicky šetrnou" skládku ? Pozoruhodné je, že Ekologičtí aktivisti, EU i vlády bojují za kdejakého broučka nebo křečka, ale věc, která je první na ráně - to jest ztížít nekonečný kolotoč výroby a distribuce šmejdu - jede nezměněnou rychlostí dále. Zelení mladící z lepších rodin se nepřivazují v Rotterdamu ke kotvám kontejnerových lodí, kterými se asijské zboží ubohé kvality valí do Evropy. Patrně zboží, které mezi "produktem" plujícím "sem" a "odpadem" plujícím "zpět" lze rozlišit jen podle nákladového listu - životnímu prostředí neškodí !!

Z hlediska fungování megakorporací, které vyrábějí "cokoliv" je odolné zboží s dlouhou životností to nejhorší, co může jejich byznys potkat. Celá věc má ale i "personálně-politickou" stránku : Dobrý švec totiž vzniká složiteji a déle než "bakalář mediální komunikace". Navíc takový švec je pan mistr, který se uživí výrobou užitečného produktu, proto se může na celou korporátní sféru, stát, "bakaláře mediální komunikace" i další pohůnky režimu z vysoka vykašlat. ( Proto hůl na psy - EET ). Navíc pokud někde pomalu vzniká ručně šitá obuv "na věky", rozhodně taková výroba nevytváří teplá pracovní místa pro hejna "kreativců", kteří přemýšlejí jak se vykroutit z faktu, že asijské křusky se rozpadají už v kontejneru na lodi.

Čistě pro zamyšlení jsem postupně sepisoval známky "šmejdovitosti" výrobků - rozhodně netvrdím, že jsem postihl všechny :
  1. Výrobce není schopen / ochoten vyrábět stejný výrobek ani do konce záruky prvních exemplářů, protože jejich špatná pověst je předchází. ( Nepříjemné u tenisek, ale katastrofa třeba u vodovodních baterií z BAU-prodejen )
  2. Pod stejnou značkou se prodávají výrobky více výrobců ( nepřehledná výroba v asijských továrnách )
  3. Výrobce utajuje místo výroby ( třeba baterie Varta )
  4. Výrobce používá deformovaný obchodní model ( Inkoustové tiskárny jsou laciné, ale inkoust drahý )
  5. Výrobce používá manipulativní marketing "vyzkoušejte zcela nový prací prášek" nebo předstírá přínos, který zboží nemá "projev svoji individualitu" ( koupí výrobku, který sekáme v miliónových sériích jako Baťa cvičky ).
  6. Technická úroveň výrobku stagnuje, ale technická úroveň ( a složitost ) kurvítek letí do nebes. ( Chyba B200 u tiskáren Canon a procesory kontrolující "pravost náplně" , které se stávají složitějšími než procesory řídící samotný tisk )
  7. Jednoduché a účelné výrobky mizi a místo nich se objevují neúčelná elektronikou prošpikovaná monstra ( automobily, domácí spotřebiče )
  8. Za poctivé peníze zakoupený výrobek ( Androidové telefony, chytré televize, herní konzole, elektromobily Tesla a za chvíli veškerá nová auta ) odmítnou fungovat, když jim zemožníte nepoctivé chování ( zablokování konektivity pro špehování zákazníka ).
  9. S novou generací výrobku dostanete za 2x tolik peněz 2x tolik futuristických řečiček, ale jen polovinu techniky ( Apple po smrti Stevena Jobse )
Mezi kolegy v práci říkám "Taliban to vyřeší" - a vskutku hadry, klacky, kameny, nože i AK47 jsou stejné desítky let a nemají vestavěná kurvítka. Zde na Internetu mezi techno-nadšenci však musím položit otázku - širší než jen technologickou : Opravdu zvýšení poctivosti ( výroby a obchodu ) nejde udělat bez "mezifáze" pádu do primitivismu ( a násilí ) ?

Poznámka při druhém čtení - tchán spolužáka ze základky, který pěstuje v Beskydech brambory - hnal vidlemi zástupce nejmenované traktorové firmy v proužkovaném obleku s malinkatým noteboučkem - dva kilometry do prudkého svahu v hlubokém bahně. Zcela nový traktor při orbě vzdáleného pole zasypal palubní desku rozsypaným čajem a odmítl jet. Prý známá "chyba firmwaru", o které má vidlák vědět neb se o ní píše v "Errata_HCHKRDTN.pdf" na mezinárodních stránkách firmy....

Nejasnosti kolem dobročinnosti

5. prosince 2017 v 5:12 | Petr |  Svět okolo

Otázka skutečného příjemce peněz

Před špitálem se pravidelně pohybuje paní, ověšená legitimacemi nějaké neziskovky zatavenými ve fólii : "Přispějte na hendikepované děti !" Přitom nabízí cetky za 2-3 koruny, které od ní můžete koupit za 20-50 korun a tím "přispět". Je zlá doba a zlá doba budí zlé myšlenky. Paní nese zřetelné známky nadměrného pití, takže navzdory legitimaci zatavené v igelitu jsem ještě nepřispěl, protože i za 50 korun si pijící člověk může uškodit. A navíc proč bych komplikoval práci kolegům na 30 metrů vzdálené interní ambulanci, kam jsou všichni ostravští alkoholici hromadně sváženi, když na tom začnou být špatně ?

Otázka smysluplnosti pomoci

Sestra bývalé manželky dělala učitelku v dětském domově v Trenčíně. Trenčín, podobně jako na české straně Prostějov, nebo Zlín je hogo-fogo město plné bohatých podnikatelů, kteří potřebujou projevit "corporate social responsibility". Veřejnost má představu, že dětské domovy jsou chudé organizace s dlouhými chladnými chodbami. Nic není realitě vzádlenější. Děti, které se ocitly v děcáku kvůli hajzlovitým rodičům ( a nesou jejich geny ) dostávají od sponzorů tolik značkového zboží, o kterém si dítě z fungující rodiny může nechat jenom zdát. Mládež vyrazí do města na nových horských kolech a vrátí se bez nich. Kdo by šlapal na kole do kopce, když sponzor koupí další ? Ba dokoce místní Rómové ne zcela pochopili princip dětského domova a stojí před vraty ve velkých skupinách. Matka táhne za ruku chlapečka :"Páni učitelka, zoberte Ferka do děcáku. On by tiež chcel horský bicykel, telefón a topánky Adidas !"
Hajzlovitost dětí přitom nelze nijak regulovat, protože v mulikulturní společnosti může mladý sígr bít učitelku, ale ona jej může jenom chválit. A taky to tak dopadlo. "Hodné děti" shodily ex-švagrovou v 8. měsíci těhotenství ze schodů a válely ji směrem dolů několik pater. "Hodné děti" by totiž potřebovaly pořádně přes hubu od řádného, nejlépe biologického otce. Místo toho dostávají nové iPhony od firmy místního mafiána, který potřebuje "foto při dobročinnosti" na předvolební plakát ...

Otázka bezpečnosti

Přispějete-li na "velkou charitu" neodvratně tím sponzorujete celý "průmysl dobročinných neziskovek". Lidé, kteří se vyškolili při obstarávání vozíků invalidním dětem, začnou za půl roku shánět peníze na "inkluzivní školství", které zničí šanci vašich dětí na dobré vzdělání a za pár let "kariérního růstu" v neziskovém sektoru budou vypravovat lodě pro ilegální migranty ! Připadá vám to jako nesmysl ? "Člověk v tísni", který začínal distribucí humanitární pomoci do míst přírodních katastrof byl vyhozen z ukrajinských "vzbouřeneckých provincií". OK to je oblast ovládaná lidmi na pomezí zločinců a tajných agentů. Daleko pozoruhodnější je, že "Lékaři bez hranic", kteří začínali zdravotní pomocí v Africe nyní čelí obvinění italské prokuratury z pašování lidí. Dokonce i tak nevinná organizace jako jsou naše zkrachovalé a znovu oživené "Klokánky" byly vyšetřovány pro ilegální adopce. Přispíváte tedy na co ? Na platy lidí, kteří svoji představu "humanitární pomoci" staví nad zákon a (ne)činnost stání správy je utvrzuje v tom, že jednají správně ?

Otázka uměřenosti

I já sám jsem na tomto blogu psal, že dodávat do Afriky léky na AIDS je nesmysl, že za peníze na léčení jednoho HIV pozitivního je možno koupit sítě proti moskytům a zachránit desítky tisíc lidi před smrtní na malárii. Neziskový sektor je plný řečí o každém jediném životě, který je neocenitelný, byť by se na jeho záchranu promrhaly prachy k záchraně tisíců jiných. V tomto případě se však distribuce moskytiér chytli ajťáci jako Jeff Bezos a Bill Gates. Byli opravdu inženýrsky důkladní a úspěšní. Rozvojový svět je sítěmi proti moskytům zaplaven. Tak zaplaven, že domorodci šijí ze sítí kabelky, které přes e-shopy prodávají zpět v Evropě a USA...

Otázka zpětných vazeb

Můžeme začít v post-koloniální Africe a skončit na "Jižním křídle Evropské unie" v čele s Řeckem ( též Euro-korupce u nás ). Pokud společnost od někoho dostává peníze "zadarmo" naruší to zpětné vazby, které by eventuelně vedly ke zlepšení, nebo alespoň udržení situace v dané společnosti. V afrických společnostech poznamenaných populační explozí začnete děti, které kvůli chudobě nemají šanci dožít se dospělosti, krmit, šatit, očkovat předvádět na dojemných plakátech v Evropě. Co se stane ? V další generaci se rozpor mezi ekonomickými možnostmi států, pracovitostí a počtem obyvatelstva ještě zhorší. Nemluvě o známých fenoménech "africké rozvojové pomoci" jako je stěhování se venkovanů do měst s letištěm kde "přistávají letadla s potravinovou pomocí", které prohlubuje pustnutí venkova a zhoršuje schopnost afrických společenstev uživit se vlastní rukou.

Nevím tedy, jestli jsem skeptik, realista, nebo nelida. Letos jsem přispěl na psí útulek. Nejhorší osud, který by mohly tyto peníze mít je, že prodlouží utrpení zanedbaného psa ve špinavém kotci, ale rozhodně se neobrátí proti mně, protože psi z útulku na lidi téměř neútočí. Na lidskou charitu jsem nepřispěl už mnoho let. Moje důvěra v systém "profesionální dobročinnosti" je narušena navzdory všudypřítomnému slzopudnému marketingu : "otevřete svá srdce" a peněženky. Stačí, že moje peníze zaplacené na daních pracují proti mně v rukou státu, považuji za krajně nerozumné přilévat do systému další peníze, které budou sofistikovaněji a nebezpečněji pracovat proti mně v rukou neziskového sektoru.