Březen 2018

Čtete bulharskou lékařskou literaturu ?

27. března 2018 v 5:26 | Petr |  ČSKB
Je to neuvěřitelné, ale do zdravotnictví jsem se dostal na samém prahu Internetové doby. Můj bývalý, velmi sečtělý, šéf korespondoval s celým Českem, Evropou a světem a žádal o "separátky vědeckých prací", které potom po nocích studoval. Vždycky mi říkal, z Ameriky si objednej co se ti líbí, z Francie a Německa už musíš opatrnějí a z Bulharska a Rumunska raději nic.... Tedy otázka v nadpisu - čtou naši slovutní lékaří Bulharské medicínské písemnictví ?

Ale proč ne ? V Bulharsku je přece situace prakticky stejná jako u nás. Univerzity.... Akademie věd.... vysoce vzdělaní lidé věnují celý svůj život "boji za pokrok lidstva" a cítili by se velice uraženi, pokud by periferní nevzdělanci, potažmo z Česka zpochybňovali jejích přínos světové vědě. Šťoural by možná namítl, že pokud chcete dělat kariéru v bulharské akademické sféře - zůstáváte v Bulharsku, pokud máte opravdu silné nutkání "posunout vědu vpřed" musíte z Bulharska utéct, do USA, Francie, Německa, Skandinávie.... Což samozřejmě v Česku neplatí, protože my jsme daleko vyspělejší než Bulhaři a naši lékařskou literaturu čte celý svět, ŽEJO ?

Nicméně existuje silný důvod studovat alespoň část bulharské lékařské literatury a vůbec lékařské literatury všech států chudších nežli Česko a to jsou "léčebná doporučení". Jen vsuvka pro laicku veřejnost - je zvykem moderní doby, že super-specialisti v oboru vydají stručné návody jak by se "jejich choroba" měla léčit - příklady starších doporučení zde. Problémem české verze většiny takových doporučení je nerealizovatelnost. Profesoři z Prahy jsou začtení do americké literatury a tak píšou doporučení dle "toho nejlepšího" co je ve světě k dispozici. Vzhledem ke kursu Dolaru ( Eura ) ke koruně, platům, cenám léků a tak dále - ( de-facto ) překlad amerického standardu do češtiny vede k tomu, že zdravotní pojišťovny nejsou ochotny ( a často ani schopny ) takový postup zaplatit.
Příkladem budiž - rovněž strarší - případ s léčením cukrovky "dle návodu" ( klinických doporučení ). Nějaká šťouravá lékařka spočítala kolik by to stálo a vyšlo jí, že každý doktor, který léčí cukrovkáře "jak mu profesoří kážou" si za to vyslouží pokutu od VZP za "překročení nákladů". Myslím, že tento ( nikoliv ojedinělý ) příklad jsem kdysi uváděl jako ukázku neschopnosti české ekonomiky vydělat dostatek pěněz na přiměřené zdravotnictví. Na celou věc ale lze mít i druhý pohled - neschopnost autorů doporučení sestoupit ze slonovinové věže pražské kliniky do reálné praxe reálného zdravotnictví za reálné peníze.

OK tedy Bulhaří opisují od Francouzů, Francouzi od Kanaďanů, Kanaďani od Britů, Britové od Američanů a ti si vymýšlejí svá doporučení sami, což je vidět na první pohled. Česká doporučení vycházejí z článků blížících se realitě na Mayo Clinic - nejbohatším americkém špitále. Americká doporučení naopak se drží velice zpátky. Například americká nefrologická společnost dodnes používá jako hlavní diagnostiku ledvin 130 let starý ukazatel - kreatinin, navzdory tomu, že každé 2-3 roky se objeví vyšetření nové, 2-3x lepší, 20-30 x dražší. Američaní se drží na hranici ( vlastní ) finanční únosnosti, což i tak je daleko za finanční únostností pro naše zdravotnictví.

Tedy "mé doporučení" jste asi již pochopili - je nutné inspirovat se v zahraničí, nejenom ve státech daleko bohatších, ale s vědomím "jak to dělají bohatí" i ve státech chudších nežli jsme my. Z důvodu jazykových ( angličtína ) bych spíše než Bulhary doporučil studovat Indickou a případně Pákistánskou lékařskou literaturu a české léčebné postupy pak posadit "někde doprostřed". Tím bychom se vyhnuli nepříjemnému fenoménu, že za správnou práci budete potrestáni, a taky poněkud zmírnili dramatický rozdíl mezi státními penězovody dotovaným zdravotnictvím ve "specializovaných centrech" a zdravotnictvím "za peníze zdravotních pojišťoven" ve zbytku republiky.

Kubáčovská škodolibost mě vede k drobné pochybnosti - co když i indičtí a pákistánští profesoři chtejí "být lepší než Amerika" a jejich doporučené postupy jsou ještě méně realizovatelné než naše ? I takovou informaci bych považoval ( pro českou realitu ) za poučnou.....

5 typů společenské smlouvy.

20. března 2018 v 5:23 | Petr |  Svět okolo
Pokud máte elementární přehleded o historii není těžké si všimnout "oscilací" historických period. Mně osobně zaujalo třeba periodické "utahování a povolování" šroubů - jakože prostopášné Římské impérium za Nerona se postupně změnilo v sešněrované byrokratické peklo, kde Římané vítali germánkou okupaci, jelikož konečně zruší "federální" daně a volný germánský styl nakonec přešel v "křtění pohanů ohněm a mečem" což zase přešlo v "Karolinskou renesanci" což zase přešlo v bigotnost vrcholného středověku, což zase přešlo v prostopášnosti italské renesance, což přešlo v sešněrovanost baroka atd....

Tyhle věci se vyplatí mít trochu nastudované a promyšlené, ne z hlediska "humanitních intelektuálů", kteří v tom hledají podporu pro své pomatené ideologie, ale z hlediska biologických a společenských sil, které skutečně těmto mechanismům vládnou. Proto mě velice potěšil článek Vlastimila Podrackého, který nepřímo vysvětluje mechanismy těchto oscilací a mnohých dalších společenských jevů.

Tedy dle Podrackého existuje celkem 5 různých typů "společenské smlouvy"
  1. Společnosti založená na sdíleném náboženství / duchovních hodnotách
  2. Společnost založená na společných občanských svobodách
  3. Společnost založená na společném sobectví / idividualismu
  4. Společnost založená na moci korporací
  5. Anarchie - tedy společenská ne-smlouva
Takto napsáno to vypadá, že konzervativní dědek touží po "starých zašlých" ( duchovních ) časech, ale není tomu tak protože každý stupeň má své jasné výhody i nevýhody. Společnost dle bodu 1. například má zvykovým právem vyřešenu drtivou většinu situaci, které mohou nastat, ale na druhou stranu i dnes v ní funguje až mikroskopická kontrola jednotlivce - evangeliční Holanďani, kteří nemají záclony, aby sousedi mohli nahlédnout, nebo katoličtí Prajzáci, které od nedělní návštěvy kostela neomlouvá ani vlastní smrt by mohli vykládat. A to se vůbec nebavíme o mohamedánských "popravách odpadlíků"

Od bodu 2 se společnosti začíná rozvolňovat. "Občanská práva" ve skutečnosti znamenají "je mi jedno jaké jsou tvé názory a život, pokud neutlačují mé názory a život" V bodě 3. už je těžké dát dohromady armádu, protože obecný názor je - "ONI" nás mají ochránit, zatímco my jsme pyšní, že neumíme ani dračí smyčku, provozujeme "gaučing" a vedeme "pokrokové" ( pacifistické ) řečičky. V bodě 4. už jsou státy tak oslabeny, že mega-korporace jsou jediným nositelem ( opravdové ) moci. A anarchie - to je dokonalá svoboda žít jak chci a v nepříznivém případě zemřít rukou někoho, kdo považuje za omezení své svobody nechat mě nadále naživu ( model Somálsko a další státy ).
Kde se v současnosti nacházíme my ? Tipoval bych že jsme v bodě 3 s určitým přesahem do bodu 2 kdy staromilci se stále odvolávají na "vládu práva", zároveň však nepanuje shoda ani nad obecnými pojmy. Antifa, feministky, a další aktivisti například mají teorii "verbální agrese" - jakože považují za své právo rozbít vám hubu, kterou pronášíte jim nepohodlné názory, které byste podle bodu 2. měli plné právo říkat. Je nejasno i v otázkách nejzákladnějších : Je squatting zločin ? Je korupce ve vládnoucích třídách zločin ? Zmatky v "pojmech", "právech", "nárocích" a oslabení států z nepotrestatelné kriminality "nové šlechty" nahrávají vládě korporací dle bodu 4., která je na obzoru a v mnoha státech ( Německo, USA, Rusko ) už je tady - maskovaná jenom ( zatím existujícími ) vládami a parlamenty složenými z korporacemi placených politiků.

Je jasné, že každý další stupeň je více "renesance" - tedy svobodnější, zároveň zmatenější a nebezpečnější režim a každý předchozí stupeň je více "baroko" - sešněrovanější a tvrdší režim. Tím je taky jasno jak je to s oscilacemi ve společnosti. Lidi mají jistou míru toho v jak volné / zmatené / nebezpečné / pravidly svázané / sešněrované společnosti by chtěli žít a celá "regulační smyčka" poněkud osciluje kolem této hodnoty, která se ale dlouhodobým vývojem pomaličku posouvá směrem k větší volnosti. Pozoruhodné je, že když kyvadlo vykývne daleko od "rovnovážné polohy" je síla společnosti ke korekci v opačném směru obrovská - někdy až škodlivá. Příklad : Zkostnatělost monarchií 19. století skončila I. světovou válkou, Ruské samoděžaví překmitlo do anarchie buržoazní a bolševické revoluce a svobody NEP systému, který překmitl až k teroru Stalinismu. Nebo zmatky Něměcké Výmarské republiky, které skončily zvolením Hitlera - ve zcela demokratických a férových volbách.

Z tohoto hlediska je zajímavé odhadovat co znamená volba Trumpa, Merkelové, Orbána nebo Babiše. A pak taky je zajímavé si pohrávat s myšlenkou -jak bude vypadat střet společnosti ve stadiu 1. ( migrující mohamedáni ) s majoritou společnosti ve stadiu 3. ( nutit migranty respektovat NAŠE zákony je porušení JEJICH "lidských práv" ). Osobně to odhaduju na vítězství bigotní společnosti následované rychlým utažením šroubů a stejně rychlým pádem do zaostalosti "zbožného" středověku ( model Iránská revoluce ).

Tolik tedy k vývoji společnosti. Ona možná ta sociolóógie, kdyby se učila jako volitelný předmět plný integrálů někde na Mat-Fyzu - třeba by nakonec k něčemu byla.....

Poznámka k aktuálnímu dění : Americké tajné služby opravdu umí - vyhrát Putinovi volby nejvyšším u něj dosud zaznamenaným výsledkem. Dívíte se, ale je to tak ! Co více polechtá sebevědomí Rusáka v zapadlé sibiřské díře ? Když vidí, jak Amerika šílí z "ruského vlivu" ? To nepochybně znamená, že Putin umí ( i kdyby nedělal nic ), a proto je dobré jej volit. Možná by si i ostatní politicí - Maduro z Venezuely, Korejští dědiční vůdcové, Čínani nebo Drahoš mohli u amerických "sil dobra" objednat taky tak úžasnou volební kampaň NE ?

Máme povinnost přijmout 40 000 afrických uprchlíků.

13. března 2018 v 5:15 | Petr |  Svět okolo
V dobách vysokého tlaku na Českou republiku, aby přijala nějaké migranty, jsem si dělal legraci, že bychom měli Evropské unii navrhnout, že přijmeme převážnou většinu z 8 000 francouzských Židů, kteří tehdy prchali před etnickými násilím ze strany "Francouzů afrického původu". Legrace je legrace - jelikož tito Židé jsou občanstvím Francouzi - nejsem si jist, že by se to v Bruselu počítalo stejně jako těch 16 osob bez dokladů, které přijali Slováci.

Mezitím nám ale uzrála šance přijmout až 40 000 lidí, kteří jsou prokazatelnou obětí rasového násilí. Dokonce ( zatím ještě ) mají pasy a dle těchto pasů jsou to 100% Afričani. Jedná se totiž o farmáře z Jihoafrické republiky, kteří pomalu a nezadržitelně následují své kolegy ze Zimbabwe.
Když tedy jsme u Zimbabwe - udělejme tu historickou odbočku a věnujme jí jeden odstavec. Severně od brity ovládnutého Transvaalu byla ještě nějaká nekolonizovaná území, která byla na podnět Cecila Rhodese kolonizována Britskou Jihoafrickou společností a na jeho počest nazvána Rhodesie. Díky sousedství búrského Transvaalu a díky britským kolonistům byla Rhodesie kolonie s nejvyšším podílem bílých kolonistů v Africe a taky po hospodářských a všech ostatních stránkách připomínala více dnešní Evropu s pár no-go zónami, než tehdejší Afriku. Od II. světové války se britské koloniální impérium začalo postupně rozpouštět. Britská vláda měla na "osvobozování" kolonií systém. Aby bílí koloniální úředníci neoprávněně neuchvátili moc - obsadili nejprve vedení koloniální správy místním obyvatelstvem a pak je nechali vyhlásit samostatnost. Ve Rhodesii tento proces neproběhl, neb bílá koloniální správa vytušila svůj osud a od roku 1965 se postupně oddělovala od "koruny jejího veličenstva", až v roce 1969 vyhlásila svobodnou Republiku Rhodesii. Z koloniální správy a bílé menšiny kolem ní vznikla vláda se systémem podobným někdejšímu Jihoafrickému apartheidu.

V roce 1972 vypukla občanská válka "bílých proti černým", která začala vlažnou mezinárodní podporou "bílých", kterou se inteznivním úsilím OSN, bývalých kolonií a komunistického bloku podařilo postupně otočit na "všeobecnou mezinárodní podporu černých" a tak taky válka dopadla - vítězstvím černošské většiny, přejmenováním státu na Zimbabwe a instalací miláčka bolševiků Roberta Mugabeho do funkce premiéra / prezidenta. Další osud Zimbabwe není žádným tajemstvím : Masová emigrace věšiny bělochů zpět do Británie. Zůstali prakticky jen majitelé půdy, kteří udrželi Zimbabwe jako zemědělskou velmoc, hlavního afrického exportéra potravin. Mimo agrární sektor hospodářská situace odpovídala schopnostem "černého komunisty". Ekonomický děs běs, který se Mugabe rozhodl vyřešit vyvlastněním farmářů a rozdělením jejich majetku černým zemědělcům, kteří ( pokud vůbec pracovali ) zdaleka nedosahovali "bílé" produktivity, takže od 2000 let probíhá v zemi násilí, hyperinflace a hlad.
Historie Jihoafrické republiky je zrcadlovým obrazem historie Rhodesie / Zimbabwe. V roce 1910 vznikla "Jihoafrická unie" - "něco mezi" britskou kolonií a samostatným státem, který v roce 1961 vyhlásil samostatnost pod bílou vládou, která mohla svoji kontinuitu vysledovat až k někdejšímu koloniálnímu úřednictvu. Jedinou metodou, jak udržet bílou menšinu u moci pod tlakem obrovské černé většiny byl Apartheid - režim rasové segregace a omezených občanských práv černé většiny.
Jihoafričtí černí aktivisti pod vedením Nelsona Mandely - byli patrně poučení historií Zimbabwe / Rhodesie, takže když se režim apartheidu stal, kvůli mezinárodnímu tlaku neudržitelným - jasně deklarovali, že chtějí rasový smír a přátelské soužití všech obyvatel. Jenomže jako u mnoha de-facto komunistických "projektů" nabrala realita poněkud jiný směr. Bílá vláda dobrovolně zlikvidovala atomové zbraně ( naštěstí ) a pak mírumilovně a nekrvavě předala moc Africkému národnímu kongresu. Mezi jeho politiky však vznikla vrstva profesionálních funkcionářů s mentalitou typu : "nebojoval jsem 30 let proti bělochům, abych teď ještě musel pracovat". Nynější Jihoafrická republika tedy poněkud připomíná "normalizované" komunistické státy - na každou vysoce kvalifikovanou práci se najde hluboce nekvalifikovaný "zasloužilý funkcionář".

Výsledkem je ekonomická stagnace, nezaměstnanost ( černých i bílých ) dosahuje hodnot nevídaných od koloniálních dob. Chudoba a neochota "reformované" policie řešit incidenty "černých bratří" s sebou nese obrovskou explozi kriminality, která vede k exodu bílého městského obyvatelstva do celého anglicky mluvícího světa. Stranou zůstávají afrikánští ( búrští ) farmáři, kteří jsou stovky let samostatnou, před světem ( poněkud ) uzavřenou komunitou svázanou se zemědělskou půdou ve vnitrozemí. Žijí stranou pozornosti, ve smyslu, že neutíkají z jižní Afriky, ale jinak v posledních letech přitáhli mezinárodní zájem neuvěřitelnou kriminalitou, která je na nich páchána, která přesahuje ukazatele běžné kdekoliv na ZeměKouli - mimo vraždění civilistů ve válce.

Doposud byl obvyklý následující scénář - zlodějská banda oblehla farmu, kde ozbrojený farmář, věren búrské tradici, nějakou dobu vzdoroval. Pak byl přemožen, mučen, aby vyzradil úkryt rodinných cenností a pak okraden a s celou rodinou zabit, aby nebyli svědci. Nyní se však chystá něco nového. Jihoafrický parlament bude měnit ústavu, aby bylo možné búrské farmy vyvlastnit. Oficiálně mají farmy bez náhrady přejít do rukou státu, který je "pronajme vhodným nájemcům". Teoreticky tedy třeba původním majitelům, kteří ( zatím ) zajišťují, že v Jižní Africe není hlad ?

Obávám se, že i tato čát plánu ( de-facto ) komunistické vlády Jižní Afriky bude mít problémeček. Na farmy už čekají peněz lační funkcionáří Afrického národního kongresu, ti původní majitele vyženou, pokud je náhodou "mladí členové strany" rovnou nezabijí. Je tedy zřejmé, že v Africe se skrývá 40 000 potenciálních uprchlíků, kteří nezahazují doklady a jsou ( doopravdy ) ohrožení rasovým násilím a genocidou - čímž by měli uspokojit EU i politické neziskovky a navíc to jsou zbožní křesťani - čímž by měli uspokojit hlasatele dobra typu pátera Halíka. Kromě toho těchto 40 000 lidí mělo schopnost nakrmit svou prací 55 miliónovou Jihoafrickou republiku - problémy s nepracovitostí, kriminalitou a závislostí na sociálních dávkách jsou tedy u nich nepravděpodobné - čímž by měli uspokojit zbylou českou veřejnost....
Zbývá úplně poslední poznámka - být naší vládou, opravdu bych neváhal, xenofobní voliči Donalda Trumpa už v Americe organizují petici pro přijetí těchto lidí do USA - a to Američanům ani nehrozí Euro-sankce za nepřijímání migrantů.... V osobě Donalda Trumpa je možná ta příčina hrobového mlčení českých médií o událostech v Jižní Africe. Naši intelektuálové si totiž nejsou jisti, jestli by si zmínkami o této ohrožené menšině ideologicky neuškodili, protože by museli připustit, že je dalekosáhlý rozdíl mezi "tou jejich propagandistickou" a mezi skutečnou genocidou, vražděním a rasismem !

Volby do ČSKB 2.

6. března 2018 v 5:28 | Petr |  ČSKB
Po minulém článku, ve kterém se o laborantech prakticky nepíše se Výbor Sekce zdravotních laborantů ČSKB naštval a podal na mně stížnost pro "ovlivňování voleb" k volební komisi České společnosti klinické biochemie. Volební komise stížnost odmítla ze dvou důvodů. Jednak předvolební agitace je dovolena a též se výsledky 1. kola voleb příliš neliší od minulé volby v roce 2014.

Potom na mně vysoce postavení biochemici křičeli jakože : "Co tam píšete za blbosti".... "Ukažte nám v zápisech z jednání jestli si někdy nějaká laboratoř, stěžovala, že se jí děje křivda !" A měli pravdu !! Dle oficiální dokumentace je v české kotlině ticho jako v hrobě, což nepochybně znamená, že všechno je dokonale a 100% v pořádku. Jen Kubáč - buřič narušující hladký průběh jednání to vidí jinak. Takže bych si dovolil uvést takový příkládek, který má základ v ping-pongu jednání v polosvětě mezi odbornou společností, Ministerstvem zdravotnictví, zdravotními pojišťovnami, univerzitami a tak podobně.

Představte si že až do loňska platil zákon 96/2004 "O vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků", kde existoval tzv. "kreditový systém kontinuálního vzdělávání". To jest za každý seminář byly "body podle obtížnosti" a každá zdravotní sestra / laborantka musela nasbírat X bodů za Y let ( nejsem si přesně vědom jak to sestry měly, takže hrubým odhadem 40 bodů za 10 let ) Jemomže organizátoři seminářů a konferencí potřebovali sestry nalákat a proto systém trpěl "inflací bodů" - to jest časem za odpolední seminář obyč. bylo bodů jako před pár lety za velkou ( a drahou ) konferenci. Proto se "zákonodárce" rozhodl, že tento systém je špatný a v novém zákoně 201/2017 "O vzdělávání nelékařských pracovníků" jej - bez náhrady - zrušil.

Tím ale došlo k té věci, že někteří zdravotničtí funkcionáři, kteří se k tomu cítí oprávněni začali křičet : "jak MY je budeme kontrolovat ?" Navíc toto zjednodušení byrokracie znamenalo pravděpodobně též zrušení nějakých míst na Ministerstvu zdravotnictví, takže se hledá způsob jak to "zákonu navzdory" udělat, aby se ve skutečnosti změnilo co nejméně. ERGO se rýsuje následující systém : Pořadatelé budou účastníkům seminářů vydávat potvrzení o účasti - jako doposud. Navíc si ale ministerstvo vyhrazuje právo u příslušného organizátora vyhledat, jestli daná osoba skutečně navštívila danou vzdělávací akci. Proto budou organizátoři nucení vést a archivovat seznamy účastníků tak, "aby byli identifikovatelní". To jest minimálně se jménem datem narození a adresou - po mnoho let. Tím se však prostá "účastnická listina" s ( nečitelnými ) podpisy stává "dokumentem podléhajícím zákonu o ochraně osobních dat".

Ergo dosavadní ( zrušený ) systém byl takový - laborantka / sestra přišla na seminář, nečitelně podškrábala účastnickou listinu, která sloužila spíše pro vyúčtování chlebíčků a dostala "certifikát s body", kam si dopsala vlastní jméno. Nová verze bude vypadat následovně : Sestra pečlivě vyplní účastnickou listinu Jménem, adresou a datem narození a pak též Jménem, adresou, datem narození a podpisem stvrdí "souhlas se zpracováním osobních údajů" a pak dostane potvrzení o účasti..... Hezké "zjednodušení" úředního postupu "Czech - edition", NE ?

Následuje povinný disclaimer : nic z výše uvedeného nemá na svědomí žádný z členů České společnosti klinické biochemie, ani její výbor, ba dokonce ani "Sekce zdravotních laborantů" ne. ČSKB však může na tuto kravinu věc galaktického významu - reagovat dvojím způsobem.
  1. může "dodržovat dané kompetence" a mlčet.
  2. může překročit své kompetence a napsat na ministerstvo "to jste ale vymysleli pěknou ******** !!!"
Obě varianty mají stejný krátkodobý účinek - nestane se nic..... Tato ********* / věc galaktického významu bude do roka a do dne platit, protože kdo by se vzdal možnosti dělat dusno mezi prostým lidem ( za sto litrů hrubého měsíčně ).... Pokud se lékařské odborné společnosti budou chovat "státnicky" a tiše mlčet, můžeme si být 100% jisti, že se náš hřbet bude i nadále více a více ohýbat pod tíhou dalších podobných "kreativních nápadů našeho laskavého státu a jeho orgánů..."
Moje naděje je, že pokud se slovutné lékařské společnosti budou chovat dle bodu 2. a hromadně napíšou nactiutrhačné dopisy ( a buďte si jisti, že mnohé - odvážnější než ČSKB - to udělají s chutí ) úředníkům se třeba nebude v budoucnu tak úplně chtít do vymýšlení dalších takových ********* !!!
Ptáte se jak to souvisí s volbami do ČSKB ? Jsme před druhým kolem voleb a k volbě oprávnění biochemici si mohou vybrat zdali chtějí variantu odborné společnosti, která zajišťuje hladké provádění nastavených procesů v rámci určených kompetencí, všechny oběžníky má vyplněné už dopředu, za což je státní správou chválena. Nebo zdali si vyberou odbornou společnost, která je drzá, v rozporu se svými kompetencemi upozorňuje na otázky "zdravého rozumu" a protestuje proti průserům, které se do zdravotnictví valí ze všech stran.... Nebo nevalí, protože v "zápise z jenání výboru" o tom nic nestojí ??

Jelikož stížnost na mně už byla - byl by hřích toho nevyužít a nedat zde alespoň odkaz na článek kvůli kterému to bylo - tedy na můj "výbor ČSKB snů" - voličům pro inspiraci....

Poznámka k obrázku : uklidňující krajina u městečka Krepoljin v horách východního Srbska - vyfocená na cyklistické výpravě po Balkáně.