Duben 2018

Technologická singularita a jakkoliv špatný algoritmus

24. dubna 2018 v 5:20 | Petr |  Počítače etc...
Jak najdete telefonní číslo mého oblíbence Vaška Šedého ? Konveční postup spočívá v nahlédnutí do pražského telefonního seznamu, který je uspořádán podle jmen a hledání v oddíle "Š". Každý algoritmus má totiž omezené množství téměř optimálních variant a pak nepřeberné množství - neepředstavitelně neefektivních variant. Takže extrémní možností z neefektivní strany je začít vytáčet linky od čísla 000 000 000 do 999 999 999. Statisticky vzato v polovině této miliardy se vám Mr. Šedý v telefónu ozve, pokud náhodou nebojuje se svýmí bludnými nepřáteli z policejního sboru.

Myslíte si, že si dělám legraci - umění počítačového programování však upadá : Běžný postup jak třídit čísla od 0 do miliónu je dnes ten, že deklarujete pole miliónu položek a do každé položky si poznamenáte, jestli taková cifra ve vstupním seznamu existuje, nebo ne. Na co Quicksort, který potřebuje jen tolik paměti, kolik je dat, uvedený "paskvil-sort" je formálně ještě rychlejší ( pokud nepočítáme spotřebu paměti a práci operačního systému při její alokaci / dealokaci ). Schválně si při surfování po Internetu někdy dejte do lišty uklazatel volné paměti - budete se divit : "blogísek" puberťačky s dvěma odstavečky textu a jedním obrázkem 100 megaBajtů - blogísek se 2 obrázky - 300 megaBajtů.

Takže my tlustí fotři, co jsme ještě zažili programování "opravdového softwaru" v assembleru vždycky vzdycháme : "Kdyby tak dnešní hardware někdo naprogramoval stylem hry na ZX spectru !!" Vysvětlení mládeži - ZX spectrum byl domácí počítač s 8 bitovým procesorem Z80 a 48 KILO(!!)BAJTY RAM, který udělal, když dobře 700 000 8bitových instrukcí za sekundu, zatímco dnešní PC, když dobře, udělá 50 000x tolik 32 nebo 64bitových instrukcí za sekundu ( aby zobrazilo půl-stránkový blogísek se 2 růžovými obrázky ).

Víte tedy co by se stalo, kdyby nějaký tlustý fotr se znovu vrátil k assembleru na PC ? Byla by to "exploze počítačového výkonu" ? Nebyla !! Dnešní kód je tak hrozivě neefektivní, že udržet software v chodu vyžaduje všechna člověku známá "magická arkána" která počítačová věda zná. Exotické procesorové architektury s paralelním vykonáváním instrukcí mimo původní pořadí. Kompilátory produkující zcela nepochopitelný kód přizpůsobený tomuto hardwaru atd. Sám jsem to několikrát zkoušel když jsem viděl jaký kód produkuje GCC protože to není kód, ale "bordel" tak jsem si říkal "naprogramuju řádný kód jak se to má dělat" - a výsledek ? Po vyčerpávající práci byl můj "řádný" kód o "vlásek" pomalejší než "bordel" z GCC.

Takže v oblasti softwaru nám už technologická singularita pomalu probíhá. Počítače programují jiné počítače. To čemu frikulíni říkají "program v Pythonu", o kterém si myslí, že na počítači běží, je jen velmi hrubý, vzdálený a obrysový náčrt toho, co je ve skutečnosti prováděno. A jak s hardwarem ? Myslíte si, že je na světě člověk schopný navrhnout exotický "bordel" současných procesorových architektur ? Před pár lety tu byla ohromně zajímavá, ale neúspěšná procesorová architektura : AMD Bulldozer. Zaostávání AMD za Intelem se vysvětlovalo tím, že AMD "kompiluje" křemíková hradla strojově až na úroveň jednotlivých tranzistorů zatímco ( tehdy ) vítězný Intel "kompiluje" své procesory "jen" do úrovně modulů ručně optimalizovaných jeho inženýry. Od té doby AMD zapracovalo na "kompilátoru" a dnes má na trhu architekturu AMD Ryzen, která "plně strojovou kompilací" hardwaru dosahuje stejných výsleků jako Intel se svými inženýry ( nebo je už taky vyhodil ? )

Kam dnešní pohádka směřuje ? Sám jsem do nedávna byl alarmista, který volal "počítače narazí na fyzikální limity křemíku" a to bude "konec světa jak jej známe !!" Jenomže mezitím se objevily exotické multithreadové multijádrové architektury konvenčních procesorů, CUDA, jednočipové superpočítače, podivné programovací jazyky "velmi vysoké úrovně". Je na čase si položit opačnou otázku : "co se stane s civilizací až se počítačový výkon stane nepodstatným technickým detailem" ?
Představte si tu variantu, že třeba konstruktéři robotických aut konečně přijdou na to, že stereovize je robustnější než laserové dálkoměry. Dnes je tato cesta velmi komplikovaná výpočetním výkonem, který analýza obrazu ze stereoskopické kamery vyžaduje. Představte si že ode dneška za 5 roků řeknou programátoři "staniž se" - a po celonoční kompilaci exotického kódu pro exotické PC budete mít funkční stereoskopický řídící modul, který bude udržovat "přehled o situaci" kolem vozu na úrovni těch nejbdělejších chvilek těch nejlepších šoférů. Nebo vymyslíte nějakou kapitální kravinu, kterou naprogramujete mimořádně prasácky, ale ona těmto faktům navzdory - hladce poběží na tehdejším ( dnešním ) PC. Co to bude znamenat pro "společenský význam počítačů" ?

Sám jsem zažil tu situaci, že v okamžiku, kdy jsem zjistil, že dnešní PC architektura je "neuhonitelná" běžnými úlohami - přestalo mě programování PC bavit. Je-li možné všechno - má vůbec smysl se o to pokoušet ? Nestane se z počítačové části technického problému "infrastruktura" ? Asi jako když považujeme za samozřejmé, že ve všech budovách jsou svítící světla a funkční elektrické zásuvky. Tomu taky odpovídá, že dnešní elektrikáři se z "elektro-vizionářů" typu Edisona a Westinghouse změnili na borce v motérkách, kteří sotva rozumí tomu, co dělají !! ( Myslím třeba "ústavní elektikáře" ve špitále - ne ty 2 čety "lucidních" z našich atomových elektráren ! ) Jsou naše technologie připraveny na to, že díky výkonnosti hardwaru jsme v situaci že "software se nakonec vždy nějak zplichtí ?" Není to tak, že neefektivitou "zplichtěného softwaru" přicházíme o část funkčnosti a účinnosti současných technologií, ba dokonce jsme sami sebe zahnali do slepé uličky ?

Výkonovou převahou současného PC hardwaru poučen vidím celkem 4 ( špatné ) varianty budoucího vývoje :
  1. Počítače se stanou natolik "bezešvou" součástí naší reality, že nutnost jejich použití začne brzdit nové technologie, protože i mezi techniky převládne mentalita "nějak to funguje, asi jsou uvnitř trpajzlíci, nebudeme do toho rýpat".
  2. Uvázneme v oblasti kdy "dobří programátoři" už nebudou, ale "špatní programátoři" nebudou schopní dodat počítačům poslední 1% ke vzniku sebe-programující umělé inteligence, která by nebyla na kvalitě programátorů závislá.
  3. Sebe-programující umělá intelgence vznikne, ale bude lidskému myšlení natolik vzdálená, že bude v praxi nepoužitelná ( spíše nebezpečná ). Tím, spíše když programátorské myšlení - tedy lidská strana interfejsu počítač-člověk bude nadále upadat současným tempem.
  4. Vždy je možná i poslední varianta - zcela univerzální, na počítačích nezávislá - technický pokrok půjde vpřed bez zaškobrtnutí, ale výtěžek z něho se utopí v chamtivosti megakoporací a hlouposti veřejné správy i samotných lidí. Něco jako - robot ti vzal práci, peníze i, myšlení i zručnost. Tím zcela zničil tvoji budoucnost, ale jiný robot tě kontroluje dnem i nocí, stovkami kamer, abys náhodou nedal najevo, že ti to vadí. Mimochodem - nahradime-li slovíčko "robot" slovíčkem "Centrum hybridnich hrozeb" - jakoby takový systém krystalizoval už dnes.

ANO - jak lvové bojujeme proti byrokracii

17. dubna 2018 v 5:38 | Petr |  ČSKB
Prostě si nemohu pomoci, abych čtenáře znovu nepobavil historkami ze "staré medicíny" - tedy nejkratší chorobopis ( ze 60. let ) , psaný tehdejším kolegou mého zemřelého šéfa.
  • Pondělí : Vstupní vyšetření - "Babi co vám je ?" "Boli mě nohy od chozeňa a ruky od robeňa."
  • Úterý : Status idem (stav stejný)
  • Středa : Status idem
  • Čtvrtek : Exitus letalis 10.30 (smrt v 10.30)
A pak ještě druhá příznačná historka. Byl jsem lékařem na geriatrické interně právě v době kdy se v Česku velkohubě zaváděla "ošetřovatelská dokumentace". Geriatrická stanice, kde jsem pracoval sestávala ze 100% pacientů, kteří byli "somnolentní a imobiliní". Krutě česky přeloženo : "ležáci, kteří o sobě neví". Tudíž provoz probíhal den po dni stejně a hlavní úlohou bylo, přebalovat, krmit, mýt a polohovat aby nevznikly dekubity. Při té práci jsem zaslech následující rozhovor :
  • Mladá sestra říká staré : "Nemáte zapsané mytí pacientů!"
  • Stará sestra říká mladé : "A vy je nemáte umyté....."
Takže jsme v situaci, kdy vedení ošetřovatelské dokumentace je "vědecký obor", kde "docentky a profesorky ošetřovatelství" ( které "ležáka" 30 let neviděly ) sepisují "monografie a publikace", přednáší a berou granty z toho jak se stanovují "ošetřovatelské diagnózy" a jak se vedou "ošetřovatelské chorobopisy" aby pacient prosperoval jak nejlépe je možné.

Pak je tady ale i druhý pohled na stejnou věc Prezident lékařské komory MUDr. Kubek prohlásil: "Nemáme sestry, protože jsme jim vnutili vysokoškolské povinnosti za středoškolské platy"
Nebo zajímavá přednáška o stafylokokových infekcích, která zazněla na sjezdu ČSKB v Českých Budějovicicíh v září 2017, kde lékař-infekcionista smutně poznamenal : "Audit prokázal, že 55% pracovní doby sestra stráví vyplňováním ošetřovatelské dokumentace!"
ERGO drze shrnuto - 55% doby sestra píše fantazie o tom, co by s pacientem dělala, kdyby na to měla čas. Výsledek : Frustrace, která je z lidí cítit, a proto "Sestry nejsou" a za současné situace "nadvlády ošetřovatelských můr", které před 30 lety rok pracovaly na oddělení a ukrutně se jim to nelíbilo - ani nebudou. Koho naopak přebývá jsou "manažerky, auditorky, poradkyně, hlavní a vrchni sestry" které kdysi neuspěly v praxi, proto se vrhly na kariéru ve výrobě byrokracie a dnes chodí po špitále a zbylých 45% času na pacienta ještě zmenšují tím, že rigorózně kontrolují papírovou dokumentaci a dělají obrovské průšvhy z věcí jako : "proč nejsou antibiotika zapsaná červenou průpiskou" ( která v noci přestala psát ).

A do toho přišel Adam Vojtěch - Kinder-ministr zdravotnictví za ANO, který dva roky seděl ve správní radě VZP což mu dalo "rozsáhlé zkušenosti" se zdravotnickým systémem České republiky. Co tedy slyšel "na správní radě?" Patrně něco ve stylu "byrokracie je problém" a tak vymyslel úžasné řešení : Vyhláška o vedení "ošetřovatelské dokumentace" se zruší bez náhrady.

Co by se mělo stát teoreticky : Pravicová politologická teorie říká, že pokud systém nedeformuje státní regulace dojde k "narovnání pravidel" a ke zvýšení efektivity. Ministerstvo patrně očekává zánik přebujelé dokumentace, která zabere 55% času sester ŽEJO ?

Co se stane ve skutečnosti : Můry z vedení špitálů, kterým nechutná prácička s pacienty ( avšak chutná jim manažerský plat ) byly doposud limitovány tím, že vyhláška byla sice přebujelá a byrokratická, ale pokud jejich "kreativita" přesáhla veškeré hranice mohla každá sestra sebrat odvahu a říci : "ukažte mi, kde je tato povinnost ve vyhlášce nařízena". Takže tato vyhláška nyní končí a byrokratické "kreativitě" tím nestojí v cestě žádné limity ŽEJO?

ERGO : očekávaný výsledek je POKLES času stráveného sepisováním nesmyslů. Skutečností bude VZESTUP této doby - pokud je to vůbec ještě možné.

"PANE MINISTŘE, SRDEČNĚ BLAHOPŘEJEME K ÚSPĚŠNÉMU BOJI PROTI BYROKRACII"

Co by měl ministr udělat ve skutečnosti : Sepsat vyhlášku o "ošetřovatelské dokumentaci" tak, aby dokumentace byla dostatečná, ale nebyla časově drtivá, což je dle mých zkušeností někde na 5-10% současného "papírování". Jenomže k tomu by potřeboval, aby na ministerstvu byly "skutečné sestry" které pracovaly se "skutečným pacientem", a proto vědí co je důležité a co není. Takové sestry tam jako poradkyně nemá, protože takové sestry většinou nemají "Ph.D. z teorie ošetřovatelství" a tudíž neprošly "výběrovým řízením" na "prestižní místo".

Takže bych si dovolil citovat Herakleita z Efesu : "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" - a to musíme při reformách každého systému respektovat, přestože "byro-sestry" kříčí o "poklesu kvality" péče a správní rada VZP ani předsednictvo "ANO bude líp" o ničem takovém nehlasovalo.

Vláda menšiny ve fraktálové společnosti a kapka jedu v jezeře.

10. dubna 2018 v 5:37 | Petr |  Svět okolo
Představte si následující situaci - bydlíte v Horní-Dolní a máte pubertální dceru, která je horlivou odpůrkyní geneticky modifikovaných potravin alias GMO. Jako paní domu, nebo otec-nákupčí zajdete do místního mini-obchodu a budete žádat pouze potraviny, které neobsahují geneticky modifikované suroviny, "aby byl doma klid". Vedoucí obchodu je v následující situaci - chodí k němu nakupovat 49 rodin, které nemají na potraviny žádné speciální nároky a jedna rodina která striktně žádá a na každém balení kontroluje nepřítomnost geneticky modifikovaných rostlin v nich. Co bude dělat, "aby měl klid" - objedná celou dodávku pro celou vesnici jako non-GMO. Vedení obchodního řetězce vidí, že 49 samoobsluh v okrese nemá na potraviny žádné speciální nároky a jedna sámoška odebírá pouze non-GMO potraviny - co budou manažeři delat "aby měli klid" ??? A tak dále a tak podobně - jistě můžete moji myšlenkovou hru hrát až do konce, který zní : "V EU jsou geneticky modifikované potraviny zakázány, aby měli Euro-papaláši klid"

Matematicky vzato a přitaženo za vlasy společnost zde má výrazně "fraktálový" charakter složený z do sebe zapouzdřených "sobě-podobných" jednotek, které vedou k tomu, že jedna aktivistická puberťačka má vliv na dodávky potravin pro celý okres lidí, "kterým je to jedno". Pár tisíc takových aktivistů má vliv na potraviny pro celý kontinent. Bratři Arabové, v době kdy ještě byli matematici a né negramotní mohamedání to popisovali příslovím : "kapka jedu umí otrávit jezero...."

Konec konců i mohamedání a Židé mají svoje "halal" a "košer" potraviny a ač jsou (zatím) v západním světě malá menšina - výskyt potravin, které odpovídají jejich náboženským standardům řádově přesahuje velikost jejich frakcí, "aby měli dodavatelé klid" ( zkuste žádat vepřové ve francouzské školní jídelně). Abych nešil jen do "mimo-evropských" etnik. Přesně stejný princip vedl k tomu, že z letadel i dalšího veřejného stravování téměř vymizely arašídy, kvůli nepatrné menšině smrtelně ohrožených alergiků na ně.

Myslíte si, že v dnešním článku se můj rasismus, fašismus a xenofobie utrhly ze řetězu ? Vůbec ne, jenom bych si dovolil upozornit, že "fraktálový" charakter společnosti a "příliš vidítelné menšiny" mají daleko větší dosah, než si běžně uvědomujeme. Krade premiér? Pak na "sobě-podobném principu" kradou, nebo o kradení uvažují všichni jeho podřízení, státní úředníci a "elity společnosti" a to samo o sobě vyčerpává jejich schopnosti natolik, že to působí jako znatelná brzda rozvoje společnosti.

Žije ve vašem okolí bezdomovec alkoholik z toho "co vynesou popelnice" a je relativně v pohodě ? Vemte jed na to, že na něj pošilhává mnoho dalších, kteří zatím těžce vstávají do nepohodlné a málo placené práce ( protože nic lepšího neumi ), kteří jen čekají na poslední kapku aby se k němu přidali, až se extrém stane normou a město ghettem. Dává stát najevo, že nepracovitost je vlastně odměňována ? Jak se bude vyvíjet křivka počtu nepracovitých až tato informace přeskočí na jejich rodiny, okruhy známých, městské čtvrti, okresy a kraje ?
Předběžné poučení z dnešní pohádky je, že naše babičky měly 100% pravdu - každé zlo se musí potírat v zárodku, protože "z malého plamínku může být velký požár", každému se má měřit stejně atd. Bohužel je tady druhá daleko horší stránka věci. Fenomén "fraktálové společnosti" vyžaduje, aby "většině společnosti to bylo jedno". V minulých dobách totiž existoval relativně konzervativní stát, který v 99% případů zastával roli opozice vůči menšinovým blbostem, prostě jenom protože byrokratické aparáty milovaly dělání všeho "stejně jako doposud".

Konzervativní dělání věci "jako doposud" má však zásadní nevýhodu, že i výnos takové činnosti je "jako doposud" - to jest. po staletích zlepšování státní správy se blíží nule. Proto od "revolučních 60. let" západ a nyní i my hlásá teorii "společenské reformy" kdy stát nestojí v 99% případů na straně 99% populace, ale naopak ze zjištných důvodů prosazuje minority za prachy většiny, protože takto se "peníze rozproudí" a část z nich skončí v úřednické ( politické ) kapse.

Tedy současníkům Bati, nebo Josefa Švejka klidně stačilo vypnout mozek a dělat si to svoje a byla téměř naprostá jistota, že všechno ostatní probíhá ( přibližně ) dle zásad zdravého rozumu. Dnes je do každého aspektu lidské existence zakousnutá nějaká aktivistická ( extremistická ) menšina, které neoponuje stát, ERGO "dělání si toho svého" znamená téměři jistotu, že vše ostatní kolem je nějakým způsobem pokřiveno mimo hranice osvědčené racionality.

Pokud vám některé aspekty společnosti nejsou jedno - nezbývá než nebýt většinou, "které je to jedno". Problém je že pokud vám není jedno 5-10 věcí do kterých aktivisti se státem za zády zasahují - znamená to že musíte být "multi aktivista" ve stylu Brouka Pytlíka a vyjadřovat se ke všemu možnému i nemožnému. Taková společenská role je pro většinu lidí nepřijatelná, proto jenom pozorují jak aktivisti a stát na jejich ohnutých hřbetech dělá jeden nesmysl za druhým.

Možná, že z potřeby, aby stát opět převzal svou úlohu konzervativního elementu oponujícího vlivu zanedbatelných menšin - pramení dnešní poptávka po politicích s názorem i kdyby krasoduchové ( menšinoví aktivisti ) takový názor označovali za populismus, rasismus, a kdoví co ještě. V každém případě - až budete na podzim hlasovat v předčasnách volbách - bude dobré si uvědomit, že kvůli "fraktálovému" zesilování názorů mikroskopických menšin existuje kauzální souvislost, mezi volbou tzv. konsenzuálních, tzv. státotvorných = bez-názorových politiků a hrozivým stavem společnosti všude kolem.

Chci do škol dílny a pozemky !!!

3. dubna 2018 v 5:25 | Petr |  Svět okolo
Moji první "bojoví" Mini-Sumo roboti "Primus" a "Helena" jsou postavení tak, že z venku není přes desky plošných spojů vidět úplně detailně jak to všechno drží pohromadě. Takže někdy na konci mé "závodnické" kariéry a na začátku módy 3D tisku to jest kolem roku 2011 se ke mně při Robotickém dnu přitočil klučina sotva dvanáctiletý a ptal se : "Panéé, panéé, na které 3D tiskárně jste ty roboty tisknul ?" Tak jsem mu odpověděl, že tihle roboti nejsou vytisknutí, ale vyrobení z kovové kostry a "nosných" plošných spojů. Tak se klučina ptal "a jak jste vyráběl tu kostru" a tak jsem mu řekl že jsem ji řezal z hliníkových nostníků a jeho otázka byla "a jakým strojem jste ty nosníky řezal" tak jsem mu řekl "pilou a svěrákem" a naznačil jsem ten typický postoj. A klučina "To jako rukou???... A jak vám tam drží ty šroubky?" ( zezadu jsou vidět šroubky bez matic ) - Na to jsem provokativně prohlásil "Pro šlrouby jsem řezal závit - závitníkem - TAKY RUKOU !!!"

Klučina tam stojí zkoprnělý dodnes a hledá ve smartfounu heslo "ZÁ-VIT-NÍK". Takže jako normalizační "Husákovo" děcko jsem zažil školní dílny... Šlo se temným sklepením kolem kotelny a na konci chodby byla místnost plná modrých ponků a červených svěráků a každý ponk měl šuplík plný rašplí a pilníků. "Soudruh" učitel Mohyla - zástupce ředitele nás učil správě řezat, vrtat, pilovat, i ty závity jsme řezali "Zá-vit-ní-kem" - nakapat olej, pak půl otočky tam čtvrt otočky zpátky aby se "ustřihla špona". Protože v dílnách může při nekázni snadno dojít k úrazu, udržoval učitel železnou disciplínu pomocí metrového kusu zahradní hadice vysypané olověnými broky, kteroužto nám neváhal "v krajní nouzi" zmalovat zadek. Několikrát během výuky jsme navštívíli "dílny na šestce" to jako dílny na 6. základní škole v Místku, které byly vyloženě vybaveny jako nějaký "průmyslový podnik light" s regálovým skladem materiálu, malinkou akumulátorovou zdvižkou, výdejnou nářadí a veškerým strojním vybavením starý ( obrovský ) soustruh a frézu v to počítaje.
Ó jéje - mladší čtenáři to patrně vnímají jako "vzpomínky na historky ze Starého Bělidla", ale bylo to tak - dokonce probíhala soutěž mezi školami, které jsem se několikrát zúčastnil o nejlepší kvalitu zadaného výrobku. Vzpomínám si, že jednou jsme vyhráli, protože při výrobě rukojeti plechové obracečky na řízky jsem měl ten spásný nápad snýtovat rukojeť dohromady s kovovou částí a až pak ji brousit - čímž jsme dosáhli téměř profesionálního vzhledu.

Mé vzpomínky na "školní pozemky" už tak světlé nebyly, ale to zejména proto že v plevání a kopání motykou jsem měl dostatečnou praxi, neb doma jsme měli dvě veliké zahrady, které jsem od děcka obdělával a byly sezóny, kdy jsme z jejich výnosu dosáhli tak-tak soběstačnosti v bramborách, zelí, cibuli, mrkvi a česneku.

Jenomže to byl komunismus s "dělnickou třídou" takže po pádu komunismu jsme ve jménu vítězství "pravdy a lásky" dílny i pozemky zrušili. Rušitelem těchto předmětů prý byla P**a Buzková, která ač ministryně školství za ČSSD, dala své dětičky do soukromých škol, aby nemusely ochutnat "maminčinu medicínu". Přitom za mé generace to byly předměty poměrně populární, protože každý klučina alespoň doma lepil letadýlka, a proto bral školní dílny jako způsob jak se naučit věci, na které doma nebyly podmínky. Jenom taková paranoia mě vede k tušeným důvodům - je to pozůstatek po komunistech - na "plzeňské" pedagogické fakultě tím opovrhují, škola musí koupit něco nářadí, materiálu a třeba i semínek a hnojiv ( a taky učitele, který umí vyrobit lepší krmítko než Pepíček z ghetta ). Navíc hrozí, že prostý lid by se naučil elementární základy řemesel, které by pak umožnilo uživit se bez státní dotace ( na rozdíl od "lepších" dětiček z mutlikulturního lycea ).

Tedy jsme v pozici kdy někteří lidi z té poloviny populace oficiálně označované za xenofoby a rasisty uvažují o tom, že není nijakou ctí vyjít ze školy "levý jako šavle" a chtějí dílny a pozemky do škol vrátit. Jenomže 15 let diskontinuity si vyberou svoji daň. Mládež ani nevěří v exitenci nástroje jménem "Závitník" tím méně, aby něco doma fyzicky vyráběla. Lze tedy očekávat že tyto předměty budou jen o něco méně nepopulární než matematika. "Táta parťák" bude psát udání na ústavní soud, "aby si mazánek neřízl pilou do prstu". Megakorporace budou mít strach : "kdo si koupí náš šunt, až zjistí že domácí výrobou lze dosáhnotu lepší kvality za zlomek ceny."

Jenom taková odbočka - nezanedbatelná část nábytku v našem bytě je z mých dílen, protože v době stěhování jsem co chvíli potřeboval nějaký nesehnatelný a exkluzivní sortiment jako "police šíře 55 cm" ani více, ani méně - až jsem rezignoval a místo marného shánění po shoppinech jsem přivezl z pily desky vyráběl tyhle věci sám.

Jinými slovy matematika, cizí jazyk, dílny i pozemky vám dávájí znalosti, které jsou mimo obzor a též mimo kontrolu multikutlurně etnicky a genderově integrovaných vládců tohoto světa, proto vedou ke svobodě, k možnosti vyřezat si skříňku sám, nebo se jejich vyřezáváním živit, a tím aspoň částečně existovat mimo dusivou náruč "laskavých států". Jejich výuka nepříjemně připomíná skutečnou fyzickou práci a realitu tohoto světa a navíc "bílé" obyvatelstvo vládnoucí řemeslnými schopnostmi není kompatibilní s projektem poroby Evropy ilegálními migranty, kteří jednoduchá řemesla umí, leč se jich nesmírně šítítí. Proto je pravděpodobné, že uslyšíme na toto téma ještě mnoho odsudků a důvodu "proč to nejde". Jenom bych na konec zmínil argument z nejfalešnějších "přece Pepíček má na více, než aby dělal řemeslo".... Ač jsem vlastníma rukama vyráběl vše od psích obojků ( další 2 kusy na výstavu šité teď o Velikonocích ), nábytku, přes elektroniku, roboty, po optické přístroje a chemické aparatury - nikdy jsem něměl pocit, že by mě pilování flahajsu ve svěráku nějak brzdilo v kariéře intelektuála vidláka.

Poznámka při druhém čtení : tak mám asi smůlu, protože stejného nápadu se ujal Babiš - a tím silně popudil tu frakci pražské kavárny, která se zabývá teorií vzdělávání hloupých venkovanů. Jednak prý "vzdělanostní společnost sázení brambor nepotřebuje" a potom by se z důvodu uvolnění času pro dílny a pozemky musel z "rámcových vzdělávacích plánů" vyhodit nějaký smrtelně důležitý komponent propagandistické převýchovy dětí....