Srpen 2018

Úchylné zacházení s plasty

28. srpna 2018 v 5:53 | Petr |  Chemie pro šílence
Nezanedbatelný důvod, proč zlato má v byznysu postavení, které má - tkví v jeho "nezničitelnosti". Měkký snadno kujný žlutý kov ( téměř ) dokonale chemicky inertní, nerezavějcí nerozpustný běžnými kyselinami atd. Uchovává hodnotu navěky, a vždy lze přetavit v něco užitečnějšího. Znáte jiný materiál těchto vlastností ? Vzdělanci si pravděpodobně vzpomenou na ostatní "Ušlechtilé kovy" : Ruthenium, Rhodium, Palladium, Osmium, Iridum Platina. Ale kdo z vás držel kousek takového kovu v ruce ? Osobně jsem léta leštil platinové drátky v kyslíkových elektrodách a to je všechno.

Musím odbočit - chcete vydělat majlant - kupte si zametací vůz a zametejte svinsvo kolem D1 a ostatních frekventovaných silnic. V tomto prachu bude ( z automobilobých katalyzátorů ) více "Platinových kovů" než v přírodních ložiscích těchto kovů. Jenom až vás ekologisti + prokurátoři budou zavírat, protože podnikání mimo jejich mentální obzor považují za zločin - nezmiňujte prosím moje jméno.

Takže zpátky - dokonale inertní materiál, který jste drželi v ruce ? Sklo (?) se pomalu rozpouští v alkalických roztocích a rychle v taveninách hydroxidů. Ano máte pravdu dokonale inertní materiál je třeba polyethylén, polystyrén, polyethylén-tereftalát a další plasty. Pozoruhodné je, že vlastnost, která u zlata způsobuje orgasmus byznysmenů, u plastů způsobuje hysterické záchvaty ekologických aktivistů a jimi ovládané státní správy.

Představte si takový polystyrén - jelikož je ( téměř ) dokonale vodoodpudivý - prakticky nepodléhá rozkladu v životním prostředí. Pokud máte polystyrénový odpad v nějaké rozumné formě můžete za nízkých teplot jej přetavit a vylisovat do nového výrobku. Pokud je v "nerozumné formě" znečištěný atd. Můžete jej pyrolyticky rozložit na původní styrén a z něj vyrobit výrobek v kvalitě nového "panenského" plastu. Polyethylén - je také snadno roztavitelný a přepracovatelný, nedá se však tak snadno depolymerizovat, zato je, až na délku molekuly, chemicky identický s vosky, parafíny, živočišnými tuky. Pokud zajistíte dostatečnou teplotu spalování - produkuje jeho spalování méně toxických zplodin než řepková biopaliva. ATD. ATD.

Spolupráce eko-aktivistů s ropnými firmami a emiráty v oblasti ( jaderné ) energetiky je dostatečně známa. Pravděpodobně i v oblasti plastů vane vítr stejným směrem. Je totiž těžko pochopitelné, že ušlechtilý a z 95% již zpracovaný materiál jako je použitý plast je "odpad" zatímco surová ropa která těch 95% operací, se všemi riziky pro životní prostředí má ještě před sebou je "surovina". Když budu opravdu drzý : Pokud věříte, že lidmi produkovaný CO2 zahřívá ZeměKouli - nejsnazší způsob jak "dostat uhlík zpátky pod zem" je zakopat na skládku plast. Např. 86% hmotnosti polyethylénu je uhlík. Kam se hrabe "biomasa" která navíc ( anaerobním ) hnitím produkuje skleníkový methan a ( aerobním ) kvašením skleníkové CO2. Zmíněnou skládku plastů je třeba pečlivě geograficky zaměřit a potomkům předat souřadnice : "Zde jsme vám nechali surovinu neb jsme byli blbí, abychom ji využili sami a místo toho jsme pludnrovali ropná ložiska, a platili ropným režimům zahálku a zbraně, kterými nás zabíjeli".

Takže místo do nekonečna použitelného ušlechtilého materiálu tady máme "nebezpečný odpad". Jak vyřešíme "nebezepečný odpad"? Do polyethylénu mícháme škroby jako "plnivo". Baktérie škroby sežerou a tenká síť polymeru je poté tak slabá, že se rozpadne na "mikroplasty" které zamoří celý svět a ještě zvětší naši hystérii a snahu plasty úplně zakázat. Nebo ještě hůře - do plastů přidáme ultrafialové "senzitizéry". Katalyzátory, které absorbují ultrafialové záření a jeho energií rozkládají příslušný plast. Při takovém rozkladu BEZ VÝJIMKY vznikají toxické meziprodukty. Hlavně že "taška igelitka sejde z očí a tím i z mysli" ( hlupáků tvořících vládnoucí elitu ). Existují sice plasty dokonale biologicky odbouratelné, po kterých nezbude vůbec nic - jako polykaprolakton nebo kyselina poly-mléčná, ale ty jsou drahé a ZEJMÉNA - nejsou z ropy, tudíž jejich výrobou neplynou prachy na "správná konta".

Jako všude, úpadek Západu je vidět i zde : Bosý Ind si koupí "tašku igelitku" do které uloží svůj skromný majetek navěky. Bohatá nána si na "Fifth Avenue" koupí za nekřesťanské prachy nějakou zbytečnost, kterou dostane v tašce, která se za rok rozpadne a zaneřádí ( a kontaminuje ) skříň i byt. Pod tlakem přírodovědně negramotných "ochránců přírody" se vracíme k pytlíku z voskovaného pláténka jaký měla Babička Boženy Němcové, zatímco my se trávíme "rádoby odbouratelnými" plasty, zatímco Indové a další vyrábějí megatuny zcela neodbouratelného plastu, aniž by na rozdíl od nás, měli byť NÁZNAK nějakého recyklačního systému !
Egologisti s doktorátem z "vědeckého feminismu" znají jen souhrnný pojem "plast" se kterým mají zkratkovitě spojeno "=zlo". Státní správa by měla alespoň přihlédnout k názorům chemiků. Základní poučka je : "není polymer jako polymer". Některé plasty jsou nezničitelné jako zlato, pokud je nezpazgříme falešnou "odbouratelností", jiné mají špatnou pověst oprávněně. Příklad : veškeré plasty kde v molekule zůstávají dvojné vazby, nebo jiné reaktivní chemické skupiny - syntetický kaučuk, ABS, Polyurethany, PVC - to jsou plasty, které matička příroda napadá a ve snaze mikroorganismů se jimi nějak uživit vznikají toxické chemikálie, které vytékají ze skládek rádoby separovaného, ale ve skutečnosti NETŘÍDĚNÉHO plastového odpadu. Ani tady není situace neřešitelná. U všech plastů cestu jejich dekompozice a odpadní produkty alespoň tušíme, u běžných ji známe velice přesně. Navíc většina "ne zcela inertních" plastů se dá chemicky přepracovat, depolymerizovat a znovu využít.

OK jak tedy vypadají "plasty dle Kubáče" : používají se hojně a s chutí. Striktně se třídí nejenom "směsný" ( a tudíž nebezpečný ) plast v popelnici, ale na třídíci lince se třídí až na jednotlivé chemické entity. Ty se recyklují chemicky jako zdroj cenných organických monomerů. Co zbyde - pokud je to inertní - bez výčitek svědomí se to zakope na skládku - k tomu určenou "jednodruhovou" !! Ne jako dneska - mix všeho možného ještě s ne-plastovým komunálním odpadem. Polohu takových skládek musíme předat potomkům. Pokud zbyde plast, který není inertní ( takového materiálu už nebude mnoho ) tak se za vysokých teplot spálí nejlépe jako uhlíková vsádka některého vysokoteplotního procesu ( cementárny, hutě ). Po lesích se na "veřejně prospěšných pracích" pohybují "sociální dávkaři" a sbírají plasty ( jsou placení od kila ). Ve známých "plastových" oblastech světového oceánu jezdí ( robotické ) recyklační lodě a "těží suroviny", abychom nemuseli kupovat tolik ropy od našich ( prohnilých ) přátel.

Jenom taková drobná poznámka na závěr - euro-úřednictvo každou euro-buzeraci odůvodňuje tím, že "Evropa musí jít světu příkladem". Bylo by hezké, kdyby Evropa šla příkladem a ( třeba ) by předvedla jak depolymerizovaným odpadním plastem pohání spalovací motory, což je zcela v dosahu dnešní technologie. Fabriku tohoto typu by záhy obšlehli Číňani, od nich by "technologii" koupila Brazílie, Indie atd. Zákazy "picích" brček a samorozpadávací igelitky jsou také příklady pro celý svět - jak se mocní euro-blbci stávají směšnými i v negramotných slumech třetího světa, kde navíc vzniká a navěky zůstává převážná většina světového plastového odpadu.

Invaze 1968

21. srpna 2018 v 5:00 | Petr |  Filosofování
Nejsem dvakrát nadšen z faktu, že dnes je 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Česka a že tudíž mám morální povinnost přidat se k těm tisícům veleduchů, co mají do zadku díru, a proto píšou o "významu dějinné události". Především tedy na generaci mých rodičů mělo "pražské jaro" alias "obrodný proces 60. let" obrovský vliv. Když se podíváte třeba na některé pražské intelektuály - je zjevné, že z 50 let staré historie žijí dodnes. Ba dokonce můj vlastní otec mi vždycky říkal "až ti bude 18 vytáhnu noviny z roku 1968 a dám ti je přečíst" Mezitím přišel listopad 1989 a už jsem ani nic číst nechtěl, protože hlásné trouby na mně křičely ze všech stran jak za "normalizace" jedni soudruzi vyhazovali jiné soudruhy.

Legrační historka z mého mládí : S astronomickým kroužkem Ostravské Hvězdárny jsem přesně před 30 lety : 21. srpna 1988 pomalu končil pobyt na hvězdárně v Úpici na "expedici Perseidy". Přesně toho dne byl táborák se špekáčky, když se setmělo oheň se nechal vyhasnout a rozběhli jsme se k dalekohledům - pozorovat. Než ovšem oheň vyhasnul přijel typický žlutobílý žigul "Veřejná bezpečnost" a vystoupil policajt, že nás jako "pro naší bezpečnost" bude dnešní noci hlídat. Bylo to divné, protože jsme tam byli už třetí týden a celou dobu na nás údy režimu kašlaly. Teprve následujícího rána, když znuděný policajt zmizel jsme byli šeptem informováni, že úpičtí bolševici žili v obavách aby cizí puboši z Ostravy nespáchali v den "20. výročí dějinné události" nějakou "protistátní" nepřístojnost.
Takže celý život poslouchám od starší generace jaká že to byla "zmařená příležitost", jak jsme mohli mít 20 let náskok a "dnes být jako Rakousko". Souhlasím se zmařenou příležitostí. Komunisti nedostali díky invazi možnost se definitivně historicky znemožnit a proto tady zasmrádají dodnes. Kdyby invaze nebyla - byl by morální krach "komunismu s lidskou tváří", ze kterého by vyplynul ekonomický krach, potom krvavý převrat, pár jedinců by viselo na pražských lampách a dnes bychom neřešili 100 000. díl telenovely, kdy zpovykaná můra z Prahy vysvětluje národu, že : "stát tě bude okrádat a buzerovat a ty za to budeš děkovat".

Povšimněte si následující pozoruhodné kontinuity :
  1. Krvaví komunisti - stalinisti utopili v krvi poválečný ( rádoby ) demokratický režim.
  2. Pak báťuška Stalin + Gottwald zemřeli a komunisti z bodu 1. ztratili oporu, proto jim zakroutili krkem jejich nástupci - "komunisti Bruselské etapy", v rámci boje proti "kultu osobnosti". Lid to vnímal jako "ohromné uvolnění režimu".
  3. Pak byla "likvidace kultu osobnosti" málo, takže komunistům dle bodu 2. zakroutili krkem "reformní komunisti s lidskou tváří", což zhusta byli "transformovaní" krvaví komunisti z bodu 1.
  4. Pak přijela Rudá Armáda a nastoupili normalizační komunisti - často oběti komunistů dle bodu 1., spolupracovníci komunistů dle bodu 2. a tudíž nepřátelé komunistů dle bodu 3.
  5. Disidenti - často identičtí s lidmi z bodu 1. a 3. nepřátelé lidí z bodu 2. a 4. - např. agenty Stb. infestovaná suita intelektuálů kolem Václava Havla a jeho "nepolitické politiky"
  6. Komunisti šedé zóny jako Valtr Komárek a jeho "třetí cesta", často ve spolupráci s reformními komunisty, Stb a KGB dle bodu 1. 3. a 5.
  7. Pravičáci na hubě - jako Komárkův podřízený z Prognostického ústavu - Václav Klaus starší.
  8. Nová generace - manažéři a "nová šlechta" jako Telička, Tlustý, Dyba, Ježek, Dlouhý, dětičky agentů a papalášů, kmotři politických stran, privatizátoři a "dotační podnikatelé" + celé politické strany : ODS ( mínus Klaus Mladší ), ČSSD, Zemanovci, TOP09, Zelení, Piráti,
  9. Král nekonečné kontinuity komunismu, korporátní a státní buzerace. Agent, privatizátor a podnikatel za státní prachy - BUREŠ / BABIŠ
  10. Nemusíme zůstávat doma - Merkelová, a celé vedení Evropské unie, a převažující frakce "státotvorných stran" evropského západu.
  11. Veškerá média, kromě některých serverů "fašismu, xenofobie a ruské propagandy"
Tedy pokud někomu komunisti a jejich odpadní produkt - "socialismus" nevoní - opravdu není nadšen z toho, že konce kraje komunismu, nebo možná korporativismu / fašismu - nevidět. Takže aby se udělala mlha, u příležitosti výročí invaze budou elity a "nová šlechta" hlasitě křičet : "tamto byli strááášní komunisti", aby se tak nějak zapomnělo že oni sami jsou též komunisti, ještě horší, protože to nenesou hrdě na hrudi jako "staří komunisti", ale naopak to tají a někteří dokonce sami před sebou.

Takže sláva, sláva, sláva - invazi Rudé Armády jsme přežili a po 50 letech od ní máme vytouženou svobodu, kterou neustále zdokonalujeme pomocí EET, směrnic EU / ISO / DIN, zákazů žárovek, vysavačů, igelitových tašek, peroxidu vodíku, rumu, pomazánkového másla, křivých banánů a okurek, dieselových aut, multikulturní výchovou "integrovaných" dětí, genderovými kvótami, cezurou Internetu a bojem proti "hate speech", nadvládou nefachčenků nad pracujícími, daně platicímí, nadvládou ( škaredých ) feministek a "třetího pohlaví" nad rodinami vidláků .... atd., atd., atd.

Jen ten policajt už s námi u táboráku nesedí. Proč by taky seděl, když si "centrála" stahuje vše on-line přímo z našich mobilů jejichž napíchnutí jsme odsouhlasili už podpisem "obchodních podmínek".

Rasistické úvahy nad polygenní dědičností

14. srpna 2018 v 5:49 | Petr |  Příroda
Před 3.5 miliardami let, když se na ZeměKouli poprvé objevil život - rozmnožování bylo probém. Praorganismy neměly spolehlivé mechanismy jak celý svůj "metabolický stroj" vyrobit v kopii pro potomstvo a tak rozmnožování znamenalo, že převážná většina potomstva "pra-prabaktérie" byly její nefungující - mrtvně narozené děti - zmetky. Pak se rozmnožování bakterií nějak ustálilo a nastal opačný problém - fungovalo až příliš dobře, takže generace a generace potomstva "prabaktérie" byly jejími identickými kopiemi a drobné změny vznikaly horko těžko - náhodnými mutacemi, které ve většině případů byly smrtící a jen ojediněle ku prospěchu.

Nevíme jak, ale už v jednobuněčném bakteriálním životě se objevila kopulace s výměnou genů - plazmidů a odtud už není daleko k sexuálnímu rozmnožování, které má jediný účel - dramaticky zvýšit variabilitu ŽIVOTASCHOPNÉHO potomstva a tím urychlit přizpůsobování se tohoto potomstva měnícímu se okolí. I nezadaní geekové obrysově tuší jak sexuální rozmnožování funguje. Žijící matka ( tedy s fungující kombinací genů ) "obcuje" s žijícím ( tedy s fungující kombinací genů ) otcem a potomstvo má náhodnou kombinaci genů od obou rodičů. Jelikož obě sady genů pocházely z živého organismu lze očekávat že i jejich kombinace povede ke konstrukci fungujícího organismu, který však bude ODLIŠNÝ OD OBOU RODIČŮ. Tedy ne čekání na to až jedna ze 100 000 nepodařených kopií pra-prabaktérie náhodou nezdechne, ale cílená produkce živého a variabilního potomstva.

Jednoduché vlastnosti organismu jsou kódovány jediným genem, tudíž se dědí tzv. "monogení dědičností". Obvykle se jako příklad uvádí Mendelovy pokusy s barvou květů hrachu, ale já mám hezčí ( a složitější ) příklad pro matematiky mezi vámi a to je dědičnost krevních skupin. Tedy ( hrubě zjednodušeně ) Existují 3 geny A který vede k produkci receptorů typu A na červených krvinkách, pak Gen B, který vede k produkci receptoru typu B a třetí gen 0 který nevede k produkci žádného typu receptoru. Ergo 3 kombinace od 2 rodičů existuje celkem 9 variant genetické informace, která vede k celkem 4 variantám výsledné krevní skupiny.
Gen OtceGen MatkyGenotyp potomkaVýsledná krevní skupina ( Fenotyp )
00000
A0A0A
B0B0B
0A0AA
AAAAA
BABAAB
0B0BB
ABABAB
BBBBB

Jasné ? Přidal bych komickou historku. V jednom z prvních laboratorních cvičení na medicíně medici pomocí protilátek proti receptorům A a B určují vlastní krevní skupinu a v každém takovém cvičení se stane, že někdo zjistí, že není potomkem svého otce. Celá kombinatorika kolem krevních skupin je krásné cvičení pro středoškoláky, protože jedné krevní skupině může odpovídat více genových kombinací a tudíž více genotypů potomků. Tudíž někdy lze zjistit jestli jste synem svého otce a něky ne. Třeba pokud jste AB a otec je 0 ( nebo naopak ) je to průser. Nebo příklad, kdy to zjistit nejde : Otec je A matka B, protože nevíme jestli A znamená A0 nebo AA a taktéž nevíme jestli B je B0 nebo BB je nejpravděpodobnější krevní skupina dětí AB, ale není vyloučena ani A ( genotyp A0 ) nebo B ( genotyp B0) ba dokonce ani 0 ( v tom případě jsou rodiče A0+B0 ). Za domácí úkol poptat se příbuzenstva na krevní skupiny, rozkreslit na papíře kdo je jaký genotyp a ( třeba ) zjistit, jestli nejste levobočci a jestli to vůbec lze z vaší kombinace prokázat.

Pro matematiky jenom shrnuji - ultra jednoduché vlastnosti ogranismu jako krevní skupiny se dědí jediným genem, který může mít více variant a má-li N variant existuje N2 kombinací, které se navenek projeví méně než N2 vlastnostmi organismu. My máme 3 varianty genu ergo 9 kombinací a 4 výsledné krevní skupiny.
Pak tady máme složité vlastnosti organismu jako je třeba tělesná výška, kterou v nepatrné míře obvlivňují stovky a stovky genů od citlivosti receptorů na růstový hormon, po rychlost produkce růstového hormonu, po vlastnosti metabolismu ( jestli tělo vůbec uživí hormony nastavený nastavený růst ) až po nastavení příchodu puberty, kdy se uzavřou růstové štěrbiny v kostech a je s růstem konec. Představme si že tuhle vlastnost ovliňuje třeba 100 genů, které mají minimálně 2 ale ve skutečnosti ještě více variant. Vzhledem k množství genů a jejich variant se tomuto říká "Polygenní dědičnosti" a je to takové to co známe z praxe - otec je vysoký, matka je malá, děti budou "někde uprostřed".

Když mechanismus "děti jsou někde uprostřed" modelujeme matematicky je třeba si představit jako že každý z ( hypotetických ) 100 genů ovlivňujících výšku může na výšku mít 2 účinky výšku nepatrně zvyšuje, jako +1mm výšky nebo npatrně snižuje, jako -1mm výšky. Pak nastane sex a 10 000 kombinací genů od otce a matky, které budou mít "binomické" neboli "Gaussovské" rozdělení a vrchol gaussovy křivky pravděpodobnosti výšky dítěte leží v místě průměru výšky otce a matky, protože nejpravděpodobnější varianta je, že dítě dostane od každého rodiče polovinu genů "do plusu" a polovinu "do mínusu". Jinými slovy můžeme celou složitou polygenní dědičnost shrnout do jednouchého praktického ( a desítky let známeho ) vzorečku

Pravděpodobná výška dítětě = ( výška otce + výška matky ) / 2 + 6 cm u chlapců a - 6 cm u dívek

Korekční koeficient 6 cm je "korekce na mužské pohlaví" - tedy de-facto na vliv mužských pohlavních hormonů a mužského typu metabolismu na růst. Čím více se dítě liší od této spočtené výšky tím extrémněji nepravděpodobnou kombinaci genů zdědilo, ale pokud mají rodiče více dětí, nebo pokud takto počítáme průměrné vlastnosti celých populací je tento vzoreček prakticky 100% spolehlivý. Obecně lze říci, že pro polygenní dědičnost platí
Vlasnost dítěte = průměr vlastnosti rodičů +- pohlavní rozdíly
Takto se dětí prakticky všechny polygenní vlastnosti, třeba váha, svalová hmota, nebo INTELIGENCE, protože ta vychází z konstrukce našeho možku, na které se jistou částí podílí všechny naše geny. Polygenní dědičností inteligence se však dostáváme na tenký led.

Představte si že do státu plného lidí vysokých průměrně 170 cm se začnou hromadně stěnovat lidi průměrně vysocí 190 cm. Co se stane s průměrnou výškou v dané oblasti. Nebo jiný příklad - můj rodný Frýdek Místek měl v roce 1945 - 15 000 obyvatel, pak se v okolí otevřely uhelné doly a v roce 1985 měl 65 000 obyvatel. Kdo bylo těch 50 000 lidí navíc ? A jaké měli IQ ? Myslíte si, že to není na populaci poznat. Naopak díky "dědičnoti průměrem" bude "migrace za hornictvím" na obyvatelstvu našeho kraje znatelná ještě nekolik staletí.

Co se tedy stane s městem, ( státem, kontinentem ) trpaslíků kam se začnou stěhovat obři :
Varianta A - mezi novou a starou populací vznikne bariéra - jazyková, etnická, náboženská atd. a udrží se dvojí populace, což povede automaticky ke vzniku "kastovního systému" ve kterém vysocí i malí zaujmou takové postavení ve společnosti jak to vyhovuje jejich zděděným vlastnostem.
Varianta B - nakonec vznikne populace s "průměrnými vlastnostmi". Pak je otázka jestli "průměrná vlastnost" například "průměrné IQ" ( v Evropě po Africké migraci ) bude dostatečné k udržení dosavadních funkcí společnosti.

Tedy shrnutí:
  1. Když se nad tím zamyslíte - sexuální chování má zajistit variabilitu genů zatímco polygenní dědičnost vede ke vzniku "průměrné populace" - je to pozoruhodný případ kdy dva biologické mechanismy na sobě závisí ač každý vede jiným směrem.
  2. Politici i neziskovky řeší otázku "integrace" cizinců do naší společnosti - Pchá - holá nemožnost, když vliv polygenní dědičnosti po migračních přesunech je viditelný a nezničitelný desítky až stovky let. Jak se můžeme bavit o rychlých změnách vlastností migranů ze kterých vyplývají změny věcí tak efemérních jako je "kultůůra".
  3. Migrace do "chytré" Evropy z "hloupé" ( viz obrázek ) subsaharské Afriky je tragédie.
  4. Vzájemné křížení a "zprůměrování inteligence" povede k zániku "specializace podle IQ" neboli "kastovní společnosti", což povede ke společenské katastrofě, zejména v budoucím ( doufám jen obchodním ) souboji s Asiaty, kteří už dnes jsou o 5-10 bodů inteligentnější než Evropani.
Mapa též naznačuje časový obrys polygenní dědičnosti - povšimněte si IQ v rovníkové Africe = 70. IQ černošské populace v USA = 86. Od konce dovozu černých otroků do USA v roce 1865 uplynulo 153 let za tu dobu vzrostlo IQ populace vystavené tlaku na vyšší mentální výkon o 16 bodů to je 0,1 bodu za rok ERGO předpokládané dosažení amerického průměru lze ( když dobře ) očekávat za 120 let v roce 2140.

Obvyklé vysvětlení těchto rozdílů zaznívající z tábora "pravdy a lásky" jsou "špatné životní podmínky", nebo něco jako "nedostatek bílkovin v potravě". U polygenně děděných vlastností to může být pravda, avšak pokud je to pravda - Bůh s námi ! V takovém případě totiž první generace kompletně vyrostlá - od početí po dospělost - ve zlepšených životních podmínkách dosáhne maxima IQ ( tělesné výšky, atd. ) kterou toto zlepšení umožňuje a pak se zarazí na dalších, limitujících - neznámých, nebo těžko ovlivnitelných - faktorech. Pokud tedy za nízké IQ v Africe může "nedostatek bílkovin" ( a spol. ) je vyrovnání se inteligence amerických černochů s průměrem v USA v nedohlednu. Tím opatrněji je třeba postupovat v otázce koho si v Evropě ubytujeme a koho ne.

Možná ze špatné historické zkušenosti společností kde došlo k migraci a masivnímu "křížení etnik" a ze snahy aby zůstal alespoň někdo s původními "nezprůměrovanými" vlastnostmi jsou skutečným podkladem rasismu. Pokud je tomu tak, pak je rasismus biologicky účelné chování jak zajistit, aby ve společnosti byli i vysocí, i malí i chytří i hloupí ( a mnozí další ) a bylo z koho vybírat pro všechny různé společenské role. Pozoruhodné je, že "druhá strana" - tedy všichni krom Evropanů to podvědomě cítí a rasismus striktně dodržují - vytvářením kmenů, uzavřených komunit a paralelních společností, zákazem sňatků mimo své etnikum atd., přestože třeba v případě "Afrického IQ" to pro migranty v Evropě ani není výhodné, ale je to asi výhodné pro méně viditelné vlastnosti děděné stejným mechanismem.

Micro:Bit - počítač pro děti a elektro-důchodce.

7. srpna 2018 v 5:10 | Petr |  Elektro
Ani nevím odkud začít - třeba jak jsme si na Robotickém dnu v roce 2015 dělali legraci, že britské ministerstvo školství rozdává mladým, muslimům časovače k bombám, nebo jak se mě jistý kolega na letošním robotickém dni ptal : "děláš ještě roboty nebu už jen psy a děti ?" Výsledek byl ten, že jsem paní Kubáčové v zácpě na D1 cestou do Frydku suše oznámil: "Koupím si nové procesory a nebudeme o tom diskutovat !!"

Než se tedy dostaneme k Micro:Bitu neboli těm "novým procesorům" - zde lehká zmínka o "Arduínu" neboli "starému procesoru" jehož móda mě zcela minula. Někdy v roce 2000 jsem hledal který mikrokontrolér budu používat do svých tehdy ještě nepostavených robotů. Na výběr tehdy byly Microchip PIC a Atmel AVR. Vybral jsem si AVR, protože svojí konstrukcí silně přimomíná "na 8 bitů ořezané velké RISCocé procesory" a má kráásný školsky jednoduchý assembler. Takže jsem do všech robotů strkal AVR a mezitím nějací Taliání vymysleli Arduíno a strčili do něj AVR taky. Takže jsem se pak dostával do zvláštních situací, kdy se mě různí joudové ptali : "A je váš robot kompatibilní s Arduínem ?" Na to jsem odpovídal "Uvnitř není Arduíno, ale je tam stejný procesor" a na to oni ode mně utíkali jako od prašivého : "Ani Arduíno neumí používat !!".

Jenom taková poznámka Michrochip koupil Atmel takže dneska PIC i AVR jsou "stejná firma". Kromě příšerných PIC 16 dnes těžíště "picek" je v daleko programovatelnějších PIC 18 a dokonce si můžete koupit PIC32 což je jediný 32 bitový MIPS procesor, který sežene v trafopájkou pájitelném DIL pouzdře. Navíc mám neblahou tuchu, že Microchip se bude snažit AVR postupně zbavit, takže dnes by volba PIC, nebo AVR nebyla zdaleka tak jednoduchá, ale o tom dnešní pohádka není.

Tam kde žáčci v komunistickém česku zápasili s doutnajícím klunkrem IQ151 tam mají Angličani mají dlouhou tradici kvalitních "školních počítačů" BBC Micro s procesorem 6502, potom Acorn Archimedes - "otec architektury ARM", Raspberry Pi, které nebylo pod patronací dvojice firem ARM + BBC a možná právě proto teď je na řadě Microbit, též psáno jako Micro:Bit. Co tedy dostanete za necelou pětistovku : 16 MHz 32 bitový ARM procesor na destičce s legračním displejem 5x5 "pixelů" z červených LEDek + 2 tlačítka + Akcelerometr + Magnetometr alias "elektronický kompas" + Bluetooth verze 4 + jednoduchý teploměr a indikátor intenzity světla - vše jako preriferie toho 16 MHz ARMu to vše na destičce velikosti poloviny papírové vizitky s konektorem na který se dají "přicvaknout" krokodýlky a dokonce se do něj dají zastrčit banánky.

Je nutné poznamenat, že BBC + ARM + Univerzita v Lancasteru udělaly maximum, aby Micro:Bit byl maximálně přístupný žáčkům školáčkům.
Způsob programování : ZDE si klinkěte na "vývojové prostředí" a začněte psát program. Až budte mít napsáno "v obrázkovém programovacím jazyku" prostě připojíte svůj microbit k USB portu, ten se přihlásí jako USB Flash disk, na který nahrajete *.HEX soubor, který si stáhnete s "vývojového prostředí" a vše je naprogramováno. Vskutku Micro:Bit má online "cloudové" vývojové prostředí a "javascriptový" kompilátor kódu. Ba dokonce zdrojový text programu je uložen v samotém *.HEX souboru, který je tedy jediným souborovým formátem, se kterým žáčci pracují, takže rádi odpustíme, že "blikání LEDkou" má 560 kiloByte a že délka tohoto HEX souboru se s délkou programu prakticky nemění.

Pokud by se vám nelíbil obrázkový programovací jazyk ( je skvělý ) můžete programovat ještě v JavaScriptu a Pythonu. "Velcí ajťáci" asi více milují Python, ale ten je interpretovaný, pomalý a tak-tak se do Microbitu vejde, protože zdrojový text k interpretaci se ukládá do RAM, které nemá Micro:Bit nazbyt. My vidlácí máme mnohem raději Java Scritpt, který je kompilovaný, a spolu s runtime knihovnami ( proto má HEX pořád 560 kB ) se ukládá do FLASH paměti, kde je místa více.
Když jsem dopsal sem ujasnilo se mi proč můj vztah k Arduinu je o tolik méně vřelý než k Micro:bitu. Arduino je totiž prakticky holé AVR s USB portem s Bootloaderem a s "takovými těmi ajťáckými perireriemi", kterým veřejnost nerozumí jako je I2C, SPI, UART atd. Tedy Arduino je uděláno přesně k tomu účelu, který má plnit - to jest svádí k nákupu "čtyřdírkových modulů" z Číny. Teprve jejich připojením k Arduínu - chumlem drátů - něco vznikne. Micro:bit je pravý opak - pan učitel vám dá destičku s procesorem, na které je tolik perfierií, že si vyhrajete celý školní rok a můžete vytvářet programy ve stylu "blikající srdíčko" a vzhledem k onlinovém vývjovému prostředí a způsobu programování "jako Flah Disk" můžete tyto blbůstky velice rychle programovat třeba i na návštěvě u známých.

Stálí čtenářové mého blogu právě vrtí hlavami - jak si přítel "holého železa" a nepřítel "softwarových serepetiček" může koupit školní hravý rádoby-počítač velikosti 4x5 cm ? V mém případě byl rozdhodující asi tyto faktory :
  1. Bluetooth 4.0 a snadnost jeho použítí v softwaru pro Micro:bit. Už dlouhou dobu válčím s bezdrátovým interfacem pro roboty i další elektroniku, který by bezešvým způsobem zapadl do mých zapojení.
  2. Dostatečný výpočetní výkon na palubě, abyste k bezdrátovém přenosu nemuseli hned přídávat "Arduíno" nebo v mém případě AVR jako u modulů typu HC-05.
  3. Spotřeba ve špičkovém provozu 13,5 mA při 3V. 2 tužkové baterky vydrží 180 hodin "plného provozu" - na rozdíl třeba od WIFI modulu s ESP2866 který skýtá bezdrátovou konektivitu i výpočetní výkon na palubě ovšem za cenu 350 mA trvalé a 1A špičkové spotřeby.
  4. Velice rozumná cena srovnatelná s ( nepadělanými ) moduly pro Bluetooth nebo Zig-Bee.
  5. Dostatek periferií, které se dají použít k lecčemus - řízení robota náklonem akcelerometru, jednoduchá indikace na displeji, počítačová hra, digitální hrací kostka atd.
Následuje odstavec - chvála 32 bitových Timerů. Ano časovač je "Ajťácká periferie, které veřejnost nerozumí" ale pokud porovnáme 32 bitový timer v Microbitu (ARMu) se 16 bitovým timerem v AVR - nebe a duddy. Zejména pokud si hrajete s analogovou elektronikou a mrcha piezzoelement vám rezonuje na nějaké nemožné frekvenci ve stylu 40.073 KHz a vy už jste popsali dvě stránky Excelových tabulek úvahami jak nastavit Timer v AVR aby tuto frekvenci vyrobil s přijatelnou chybou. Zde prostě nastavíte jedním příkazem frekvenci s maximální chybou 1/232 a pokud chcete ještě nejaké divoke plnění PWM ve stylu 39,9% taky není problém. Možná vypadám jako blb, ale 32 bitové timery na mně udělaly dojem ve stylu "neuvěří, kdo nevyzkoušel" a pokud vezmeme v úvahu, že k microbitu se dají připojit banánky a krokodýlky - jednoduchoučký generátor přesných frekvencí je otázkou pár minut programování v "obrázkovém jazyku".

Následuje odstavec - Hana Micro:Bitu : Microbit má zvláštní konektor, ke kterému je těžké sehnat protikus. Navíc z 80 pinového konektoru vám leze jen 19 výstupů, což je způsobeno tím, že celá jedna strana konektoru Micro:Bitu není nikam zapojená což je "blbuvzdornost proti zasunutí Micro:Bitu obráceně" Na internetu najdete obrázky jak žáčci mají microbit "přibitý hřebíky" do svého obvodu. Za nevýhodu se též považuje 3,3V "palubní napětí". Jako člověk, který vyrábí vlastní většinou analogové periferie to nepovažuju za problém, co mě ale štve je zatížitelnost pinů 0,5 mA, pouze 3 piny přepnuté do režimu "High current" - jehož aktivace není nikde pořádně popsaná mohou dávat 5mA. Obojí je pro "vidláckou elektroniku" směšně málo.

Tedy abych nějak skončil - Zkoumáte-li jak mají děcka zapojené roboty na Robotickém dnu - zjistíte že to je chaotická směs různých modulů původně vymyšlených v Evropě a USA za $19.9 nyní však nedokonale číňanem padělaných za $1.99 spojených přes kontaktní pole zvonkovým drátem. Nepřítomnost promyšleného konceptu z toho sívítí na kilometry. Zde jsem se po dlouhé době setkal s "Anglickou konstrukční elegancí" ve stylu stíhačky de Havillandu Mosquito, nebo prvních ARMů a navíc je tato konstrukční elegance zabalena do formy, která neuvěřitelně svádí ke hraní i elektro-dědky stižené syndromem vyhoření ( =mně ), což je doufám dostatečná chvála, abyste tuto blbůsku taky vyzkoušeli.