Úchylné zacházení s plasty

28. srpna 2018 v 5:53 | Petr |  Chemie pro šílence
Nezanedbatelný důvod, proč zlato má v byznysu postavení, které má - tkví v jeho "nezničitelnosti". Měkký snadno kujný žlutý kov ( téměř ) dokonale chemicky inertní, nerezavějcí nerozpustný běžnými kyselinami atd. Uchovává hodnotu navěky, a vždy lze přetavit v něco užitečnějšího. Znáte jiný materiál těchto vlastností ? Vzdělanci si pravděpodobně vzpomenou na ostatní "Ušlechtilé kovy" : Ruthenium, Rhodium, Palladium, Osmium, Iridum Platina. Ale kdo z vás držel kousek takového kovu v ruce ? Osobně jsem léta leštil platinové drátky v kyslíkových elektrodách a to je všechno.

Musím odbočit - chcete vydělat majlant - kupte si zametací vůz a zametejte svinsvo kolem D1 a ostatních frekventovaných silnic. V tomto prachu bude ( z automobilobých katalyzátorů ) více "Platinových kovů" než v přírodních ložiscích těchto kovů. Jenom až vás ekologisti + prokurátoři budou zavírat, protože podnikání mimo jejich mentální obzor považují za zločin - nezmiňujte prosím moje jméno.

Takže zpátky - dokonale inertní materiál, který jste drželi v ruce ? Sklo (?) se pomalu rozpouští v alkalických roztocích a rychle v taveninách hydroxidů. Ano máte pravdu dokonale inertní materiál je třeba polyethylén, polystyrén, polyethylén-tereftalát a další plasty. Pozoruhodné je, že vlastnost, která u zlata způsobuje orgasmus byznysmenů, u plastů způsobuje hysterické záchvaty ekologických aktivistů a jimi ovládané státní správy.

Představte si takový polystyrén - jelikož je ( téměř ) dokonale vodoodpudivý - prakticky nepodléhá rozkladu v životním prostředí. Pokud máte polystyrénový odpad v nějaké rozumné formě můžete za nízkých teplot jej přetavit a vylisovat do nového výrobku. Pokud je v "nerozumné formě" znečištěný atd. Můžete jej pyrolyticky rozložit na původní styrén a z něj vyrobit výrobek v kvalitě nového "panenského" plastu. Polyethylén - je také snadno roztavitelný a přepracovatelný, nedá se však tak snadno depolymerizovat, zato je, až na délku molekuly, chemicky identický s vosky, parafíny, živočišnými tuky. Pokud zajistíte dostatečnou teplotu spalování - produkuje jeho spalování méně toxických zplodin než řepková biopaliva. ATD. ATD.

Spolupráce eko-aktivistů s ropnými firmami a emiráty v oblasti ( jaderné ) energetiky je dostatečně známa. Pravděpodobně i v oblasti plastů vane vítr stejným směrem. Je totiž těžko pochopitelné, že ušlechtilý a z 95% již zpracovaný materiál jako je použitý plast je "odpad" zatímco surová ropa která těch 95% operací, se všemi riziky pro životní prostředí má ještě před sebou je "surovina". Když budu opravdu drzý : Pokud věříte, že lidmi produkovaný CO2 zahřívá ZeměKouli - nejsnazší způsob jak "dostat uhlík zpátky pod zem" je zakopat na skládku plast. Např. 86% hmotnosti polyethylénu je uhlík. Kam se hrabe "biomasa" která navíc ( anaerobním ) hnitím produkuje skleníkový methan a ( aerobním ) kvašením skleníkové CO2. Zmíněnou skládku plastů je třeba pečlivě geograficky zaměřit a potomkům předat souřadnice : "Zde jsme vám nechali surovinu neb jsme byli blbí, abychom ji využili sami a místo toho jsme pludnrovali ropná ložiska, a platili ropným režimům zahálku a zbraně, kterými nás zabíjeli".

Takže místo do nekonečna použitelného ušlechtilého materiálu tady máme "nebezpečný odpad". Jak vyřešíme "nebezepečný odpad"? Do polyethylénu mícháme škroby jako "plnivo". Baktérie škroby sežerou a tenká síť polymeru je poté tak slabá, že se rozpadne na "mikroplasty" které zamoří celý svět a ještě zvětší naši hystérii a snahu plasty úplně zakázat. Nebo ještě hůře - do plastů přidáme ultrafialové "senzitizéry". Katalyzátory, které absorbují ultrafialové záření a jeho energií rozkládají příslušný plast. Při takovém rozkladu BEZ VÝJIMKY vznikají toxické meziprodukty. Hlavně že "taška igelitka sejde z očí a tím i z mysli" ( hlupáků tvořících vládnoucí elitu ). Existují sice plasty dokonale biologicky odbouratelné, po kterých nezbude vůbec nic - jako polykaprolakton nebo kyselina poly-mléčná, ale ty jsou drahé a ZEJMÉNA - nejsou z ropy, tudíž jejich výrobou neplynou prachy na "správná konta".

Jako všude, úpadek Západu je vidět i zde : Bosý Ind si koupí "tašku igelitku" do které uloží svůj skromný majetek navěky. Bohatá nána si na "Fifth Avenue" koupí za nekřesťanské prachy nějakou zbytečnost, kterou dostane v tašce, která se za rok rozpadne a zaneřádí ( a kontaminuje ) skříň i byt. Pod tlakem přírodovědně negramotných "ochránců přírody" se vracíme k pytlíku z voskovaného pláténka jaký měla Babička Boženy Němcové, zatímco my se trávíme "rádoby odbouratelnými" plasty, zatímco Indové a další vyrábějí megatuny zcela neodbouratelného plastu, aniž by na rozdíl od nás, měli byť NÁZNAK nějakého recyklačního systému !
Egologisti s doktorátem z "vědeckého feminismu" znají jen souhrnný pojem "plast" se kterým mají zkratkovitě spojeno "=zlo". Státní správa by měla alespoň přihlédnout k názorům chemiků. Základní poučka je : "není polymer jako polymer". Některé plasty jsou nezničitelné jako zlato, pokud je nezpazgříme falešnou "odbouratelností", jiné mají špatnou pověst oprávněně. Příklad : veškeré plasty kde v molekule zůstávají dvojné vazby, nebo jiné reaktivní chemické skupiny - syntetický kaučuk, ABS, Polyurethany, PVC - to jsou plasty, které matička příroda napadá a ve snaze mikroorganismů se jimi nějak uživit vznikají toxické chemikálie, které vytékají ze skládek rádoby separovaného, ale ve skutečnosti NETŘÍDĚNÉHO plastového odpadu. Ani tady není situace neřešitelná. U všech plastů cestu jejich dekompozice a odpadní produkty alespoň tušíme, u běžných ji známe velice přesně. Navíc většina "ne zcela inertních" plastů se dá chemicky přepracovat, depolymerizovat a znovu využít.

OK jak tedy vypadají "plasty dle Kubáče" : používají se hojně a s chutí. Striktně se třídí nejenom "směsný" ( a tudíž nebezpečný ) plast v popelnici, ale na třídíci lince se třídí až na jednotlivé chemické entity. Ty se recyklují chemicky jako zdroj cenných organických monomerů. Co zbyde - pokud je to inertní - bez výčitek svědomí se to zakope na skládku - k tomu určenou "jednodruhovou" !! Ne jako dneska - mix všeho možného ještě s ne-plastovým komunálním odpadem. Polohu takových skládek musíme předat potomkům. Pokud zbyde plast, který není inertní ( takového materiálu už nebude mnoho ) tak se za vysokých teplot spálí nejlépe jako uhlíková vsádka některého vysokoteplotního procesu ( cementárny, hutě ). Po lesích se na "veřejně prospěšných pracích" pohybují "sociální dávkaři" a sbírají plasty ( jsou placení od kila ). Ve známých "plastových" oblastech světového oceánu jezdí ( robotické ) recyklační lodě a "těží suroviny", abychom nemuseli kupovat tolik ropy od našich ( prohnilých ) přátel.

Jenom taková drobná poznámka na závěr - euro-úřednictvo každou euro-buzeraci odůvodňuje tím, že "Evropa musí jít světu příkladem". Bylo by hezké, kdyby Evropa šla příkladem a ( třeba ) by předvedla jak depolymerizovaným odpadním plastem pohání spalovací motory, což je zcela v dosahu dnešní technologie. Fabriku tohoto typu by záhy obšlehli Číňani, od nich by "technologii" koupila Brazílie, Indie atd. Zákazy "picích" brček a samorozpadávací igelitky jsou také příklady pro celý svět - jak se mocní euro-blbci stávají směšnými i v negramotných slumech třetího světa, kde navíc vzniká a navěky zůstává převážná většina světového plastového odpadu.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama