Září 2018

Televizor ještě nevyhazujte

Úterý v 5:23 | Petr |  Internet
Přibližně desátý článek po založení tohoto blogu se jmenoval "Blogujme rychle bo sa stmívá", protože cenzura internetu byla už tehdy v roce 2011 jasně zřetelná, přestože od této doby se cenzurou internetu zabýváme na tomto blogu každého čtvrt roku je na čase zabývat se cenzurou opět - tentokrát poněkud obecněji.

Tedy máme tady politiky a korporacemi milovanou Evropskou Unii, která má následující styl práce : Chtěla se stát evropským superstátem, a třeba pokud by to 20 let poctivě a upřímně probírala se svým obyvatelstvem, třeba by na to kývli, ale 20 let je za hranicí volebního období a moc je třeba uchvátit ryhle. Takže vymysleli evropskou ústavu, nad kterou nevládla shoda. Ratifikace této ústavy dopadla katastrofou, protože Holanďani a Francouzi ji odmítli v referendu, předpokládám že ze dvou hlavních důvodů :

  1. Jednání "o nás bez nás" hrubě uráží jejich národní hrdost.
  2. ústava patrně neobsahovala co by obsahovat měla, tedy tři základní komponenty spravedlivého federálního státu :
    1. Dvoukomorový parlament, kde horní komora je volena tak, aby blokovala přehlasovávání malých států velkými
    2. Jmenný seznam federálních kompetencí
    3. Výslovný zákaz strhávat na sebe další kompetence, jejichž předání neschválily JEDNOMYSLNĚ všechny státy federace.
Takto to mají Američani a s jistým drhnutím jim to téměř 250 let funguje. OK takže potajmu připravovaná ústava byla smetena ze stolu, takže postupujeme pěkně po Evropsku - text ústavy znesrozumitelníme právničtinou a nabídneme ji opět pod jménem "Lisabonská smlouva", která k nedostatkům původní ústavy přidává ještě horu další Euro-buzerace. Jestli si dobře pamatuju, Klaus odmítl tento paskvil podepsat a tak mu havlisti hrozili dokonce psychiatry - Souostroví Gulag se vynořuje na obzoru.

OK to máme politiku, ale pak tady máme spoustu dalších "Euro-kompetencí" : žárovky, vysavače, rum, "ochranu autorských práv"....Nejprve tedy Američani vymysleli legislativní návrhy zvané SOPA a PIPA, které byly zcela ve stylu "boje proti terorismu" George Bushe mladšího - tedy vláda USA nařizuje poskytovatelům Internetu, velkým webovým stránkám, vyhledávačům a všem ostatním - jak mají zmršit své služby aby "správně bojovaly" za to co Bush uznal za vhodné ochranu autorských práv.

Paralelně s tím Evropská unie ( tajně ) připravila smlouvu ACTA, která byla téměř totéž jako SOPA a PIPA jenom psaná v Euro-úředickém ptydepe. Protesty veřejnosti proti všem těmto třem smlouvám probíhaly prakticky paralelě, v lednu 2012 a všechny tři tyto paskvily v Americe i Evropě byly smeteny ze stolu.

OK, pak se ale stalo to, že Donald Trump vyhrál prezidentské volby. A to tím způsobem, že on psal 140 znaků dlouhé zprávičky na Twitter a tím porazil multimiliardovou mašinérii globalistické propagady známou pod krycím názvem "média". Od té doby se boj přiostřil a už se nejedná jenom o drobné technikálie, třeba že hudební byznys zaspal nástup MP3 formátu a nejraději by prodával pořád CD jako v osumdesátkách. Dnes se "pravdivými informacemi" například že : dva Afgánci kopali mladého Němce do hlavy až umřel na srdeční infarkt, bojuje proti "fake news" a "ruské propagandě" , jako když důchodkyně na Facebooku k tomu článku napíše : "No věřili byste tomu ?!"

Proto Euro-papaláši našli starou USB flashku s textem smlouvy ACTA a začali ji přepracovávat na "nové poměry". Vezmeme-li jako příklad dvojici Euro-ústava/Lisabonská smlouva, lze očekávat, že nová "ochrana autorských práv" bude daleko nesrozumitelější a za tou nesrozumitelností daleko parchantovitější. Jenom z diskuse s nějakým Euro-poslancem v rádiu mě zaujalo, že vyhledávače by měly preferovat "ověřené informace z oficiálních zdrojů" - jakože když vás kopou do hlavy, dostanete infarkt. Navíc by za sebekratší informaci ( třeba jenom odkaz ) měly jejich autorům platit. Vyloženě se těším až mi Google bude posílat prachy za informace, které vy, moji čtenářové, hledáte na tomto blogu ;-)) Ve skutečnosti se samožejmě jedná o pokus o návrat do před-internetové doby, kde pravda byla co řeklo CNN a lež, když babiny nad tím kroutily hlavou.
Takže se konečně dostáváme k meritu článku. To jest -vzal jsem za vzor jeden svůj dřívější článek a v podobném stylu vypracoval "Kubáčovu předpověď vývoje Internetu" :

Internet verze -1 : Na prvním programu vykládá Jakeš o cestě "delegace" do Sovětského Svazu a na druhém programu vykládá Bilak - jak JZD bojují o zrno.

Internet verze 0 : Ve vyhledávačích, které byly před Googlem zadáte "návod na výrobu jaderné zbraně" a dostanete detailní plány včetně emailu na Iránce, který vám sežene plutonium. Pokud zadáte : "sex s mrtvými erosenkami" - dostanete i toto v udivujících detailech. - Překonaná verze

Internet verze 1 : Fungoval ještě před pár lety. Pokud hledáte totéž co ve verzi 0, dříve nebo později se na váš počítač přijedou podívat pánové se samopaly. ( Proto to laskavě nedělejte, nebo mě alespoň nejmenujte ! ) Nicméně Google prohlašoval "don't be evil" tedy "nebuď zlem". Sociální sítě pod právní obezličkou, že vy sami jste svéprávní a zodpovědní za to co píšete, zveřejnily všechno, až kvůli tomu Trump vyhrál volby.

Internet verze 2 : technicky stejný jako verze 1. Google změnil své heslo na ( svazácké ) "do the right thing" alias : "dělej správnou věc". Umělá inteligence na pokyny "Center pro boj s nepravdivými zprávami" cenzuruje co si zamane. až se dovíte že "Mikuláš Koperník byla žena"... Funguje dnes.

Internet verze 3 : Vláda zablokuje všechny servery, nad kterými nemá kontrolu, což jsou všechny důležitejší servery v zahraničí - pokud se znelíbíte - informace, které jste zveřejnili zmizí bez slovíčka vysvětlení a pokud se v tom budete příliš vrtat - zmizíte taky. Příklad : Čína, která se touto i dalšími věcmi vrací na "předvoj" civilizačního vývoje.

Internet verze 4 : Vláda provozuje všechny servery, kterých je proto jen 28. Spojení po Internetu do zahraničí na 28 serverů sousedních států je obtížné až nemožné. Jinak platí pravidla verze 3. Příklad : Severní Korea

Internet verze 5 : po spuštění prohlížeče se objeví všem stejná, Euro-certifikovaná stránka se dvěma odkazy : Odkaz 1 - Mayová informuje jaká je momentální "правда" o otravě Sergeje Skripala. Odkaz 2 - Merkelová vysvětluje že dostat infarkt z kopání do hlavy je úplně normální a komu se to nezdá je "pravicový extrémista", kterého dříve, nebo později navštíví pánové se samopaly....

Totéž je paralelně vysíláno v televizi, proto televizor zatím nevyhazujte, ušetříte za internetové připojení, protože televizní koncesionářský poplatek je ( zatím ) levnější. Za ušetřené prachy kupte poštovní holuby, nebo kolo a koženou brašnu, abyste alespoň v blízkém okolí mohli šířit informace bez cenzury. ( Poštou nic neposílejte, ta má totiž stroj na rozlepování obálek, který ji zůstal po STB ).

Sudeťácká lyrika

11. září 2018 v 5:24 | Petr |  Filosofování
Stojíte na několik kilometrů čtverečních veliké pláni porostlé řííďoučkou travičkou. Vedle je cedule: "Projekt ČEZ - Revitalizace odkaliště popílku Hrušovany 2010-2018." Jako Ostraváka vás zaujme, že haldy hlušiny z černouhelné těžby se "revitalizují" osázením olšemi, břízami a jinými "odpadními dřevinami". Elektrárenský popílek bude asi toxičtější než důlní hlušina, proto žádné stromy, jen živořící travička. Na okraji "Projektu" se pohybují zeměměřiči s teodolitem - asi vyměřují pozemky pro další sádrokartonovou čtvrť, kde si své domy postaví "lepší lidi", aby unikli z multi-etnické společnosti blízkého Chomutova. Za obzorem jdou k nebi bílé páry - vlevo Tušimice, vpravo Prunéřov, ještě více vpravo se točí radar armádní protiletecké obrany. Březenský drak tiše rezaví nad krajinou a na obzoru se táhne elektrické vedení 400 kilovoltů, které spojuje Temelín s Berlínem. Větrné elektrárny na německé straně Kušných hor stojí, aniž by vrtulemi hnuly, hlídají české primitivy, kteří nechápou význam pojmu "Energiewende".

Poslední poznámka než dojdeme k podstatě věci. Víte jaký je rozdíl mezi Kadaní a Českým Krumlovem ? Kadaň je mnohem pěknější, neb to je opravdové město, nikoliv divokým kapitalismem rozžvýkané kulisy pro Japonce, kteří si potřebují rychle odškrtnout položku ve smartfounu SONY a jet někam jinam.

Celou dobu jsem musel přemýšlet o Česko - Slovenském rozdělení. Dovedete si představit, že kromě českých gaunerů bychom dnes měli ještě ty slovenské, kteří by svůj nekalý byznys doprovázeli hlasitým pláčem, že se jim na všech federálních úrovních děje "diškriminácia" ( konkurencí české mafie ) ?

Otázka je proč jsem v Sudetech uvažoval nad Slováky : Dostalo se mi totiž té cti projít si zámek Červený Hrádek v Jirkově. Na prohlídkové trase sice není paní Kubáčovou milovaná "enfiláda", zato se dostanete do "pracovny pána", kde u dubového psacího stolu vznikal text Mnichovské dohody. Ano 18. 8. 1938 se u tohoto stolu sešly celkem 3 pozoruhodné osobnosti.
  1. Walter Runciman první vikomt z Doxfordu - vedoucí delegace britských vládních úředníků, kteří ve stylu agenta 007 byli pro tuto zavánějící výpravu formálně "uvolněni ze služby", aby nevznikl ani "stín podezření", že se jedná o zasahování britské vlády do československých vnitřních záležitostí.
  2. Konrád Henlein rodák z Vratislavic nad Nisou, bojovník za lidská práva utlačovaných německých osadníků, kteří byli na naše území pozváni Přemyslem Otakarem II. a ani za 700 let se nestihli integrovat do české společnosti.
  3. Maxmilián Egon princ z Hohenlohe-Langenburgu - domácí pán a hostitel. Pozoruhodná otázka ( na kterou jsem nenašel odpověď ) je jaké občanství měl tento rodák z Jirkova u Chomutova ? U šlechty ( opravdové i vládní šlechty dnešní doby ) je to asi jedno. Každý přece ví, že - už z podstaty svých titulů a funkcí - nezjištně konají dobro všem bez národnostního nadržování !!
Tito tří mužové dohodli náš osud. Němcům se děje v pohraničí křivda. Je třeba Česko - Německé oddělení. Nikdo přece nechce poslouchat slovanské skuhrání ve federálních orgánech budoucí "tisícileté říše". Tak bylo řešení nalezeno. V "pracovně pána" sepsáno a o 6 týdnů později tehdejšími Euro-papaláši v Mnichovské hudební škole podepsáno. Ptáte se kde byli Češi při sepisování tohoto textu ? Nějaká Boženka ze zámeckého personálu možná servírovala zákusek a kávu a kočí Josef pak vezl panstvo na nádraží, pokud Max zu Hohenlohe náhodu nepěstoval národnostní diskriminaci u služebného personálu. ( Možná ano. )
Jaké bylo pokračování : Euro-velmoci po nás žádaly odstoupení Sudet, Slezska a jižního Slovenska. Samozřejmě, že jsme se nebránili, neb česká bojová morálka je od bitvy na Bílé Hoře podlomena. Později, při obsazování zbytku republiky (omylem) bojovala alespoň jedna vojenská posádka - v Czajánkových kasárnách mého rodného Místku. Němci totíž obsadili druhou republiku 15. března 1939, ale Hitler se bál o ostravský průmysl, proto na východě zaútočil o den dříve a tím způsobil, že Místecká posádka ještě nedostala kapitulační rozkaz - podvolit se německé moci.

Pak nastal protektorát Böhmen und Mähren. Během něho se exilová vláda v Londýně smířila s ideou Česko - Německého rozdělení. Kdo by chtěl poslouchat národovecké skuhrání ( hajlování, žhářství a střelbu na četnictvo ) Němců ve federálních orgánech budoucího obnoveného Československa ? Jenom konkrétní představa techniky tohoto rozdělení byla jiná než pánů Henleina a Hohenlohe-Langenburga. Tedy ne dejte území i s Němci Německu, ale Němce si nechte a území Koruny České - prokazatelně naše od buly Karla IV. z roku 1348 - vraťe. Tomu se dnes říká "Vyhnání německé národnostní menšiny". Dnes je tato akce, která nám umožňuje mít s Němci stejně dobré vztahy jako se Slováky považována za největší hřích Národa českého málem na úrovni německého "konečného řešení Židovské otázky".

Zanedlouho bude 80. výročí Mnichovské "dohody". Pochybuju, že se dočkáme stejného humbuku jako u oslav Sovětské okupace 1968. Spíše bych čekal, že se dočkáme nějakého toho novinářského plivání do českých řad. Dráty 400 kilovoltů totiž stále vedou z Hradce u Kadaně do Berlína a "pánův dubový stůl" na Červeném Hrádku je v perfektním stavu, pořád připraven k sepsání nějaké té "smlouvy", která dá Čechům najevo, kdo se v Evropě cítí být pánem. Zbývá jenom otázka evropská : Když česko - německé vztahy skončily rozvodem po 700 letech, česko - slovenské vztahy skončily rozvodem po 75 letech jak budou vypadat třeba Švédsko - Konžské nebo Francouzsko - Alžírské vztahy po 75 a 700 letech ? A potom ještě otázky české : Jakou hodnotu mají ( po zkušenostech s Runcimanem a Henleinem ) "smlouvy se spojenci" ? Zejména pokud stát - smlouvám navzdory - není po zuby ozbrojen a zřetelně odhodlán bránit se násilím ? A z toho vyplývající otázka poslední, nejsmutnější : Jak dlouho ještě budeme mít konfidentů každého režimu ( našeho i cizího ) více než vojáků schopných nás (u)bránit ?

Vidlákův hledáček pro bolavá záda

4. září 2018 v 5:40 | Petr |  Hvězdičky
Nemohu se udržet, abych se nepochlubil. Před několika dny jsem po 35 letech snah poprvé pozoroval ( planetu ) Merkur, čímž jsem v tomto punktu předehnal sira Isaaca Newtona, který si na smrtelném loži stěžoval, že ji neviděl nikdy. Merkur z hlediska pozemské astronomie je 6 úhlových vteřin malý narudlý srpek šmrdolící se v neklidné atmostéře těsně před východem Slunce, takže WOW faktor třeba jako z prvního spatření Saturnových prstenců tam není, ale pozoroval jsem jej opakovaně několik rán za sebou a dále už o tom nebudeme mluvit....

V úplně pradávných dobách jsem zažil, že na nejmenované hvězdárně měli několika miliwattový helium-neonový laser, kterým zkoušeli ukazovat na oblohu. Jenže ten laser byl veliký klunkr, spojený tlustým kabelem se zdrojem napětí, který na těch pár miliwattů bral pár stovek wattů ze zásuvky. Pak se objevily polovodičové červené a pak zelené lasery velikosti tužky, po kterém moje srdce zatoužilo, jakože budu příbuzným a známným ukazovat, kterým směrem leží objekt, na který se dalekohledem díváme.

Takže jsem si koupil zelené laserové ukazovátko někdy v létě před 5-6 lety. V létě je okurková sezóna a zrovna tamto léto TV Nova řešila oslňování pilotů zeleným laserem na letišti Praha-Ruzyně. Takže ukazování hvězdiček příbuzným a známým v parku Frýdek-Místek probíhalo asi takto : "Tady je Labuť , tady je Lyra a tady je hlídka policie, která svítí baterkou naším směrem, takže raději zdrháme děti!" Po několika epizodách tohoto typu jsem zjistil, že prostě někde v okolí je nějaká aktivistická osoba sledující dění v parku, která "bojuje proti terorismu" a má telefon s číslem 158 neustále vytočený. Takže jsem zelené ukazovátko odložil a používám jenom červené, kterým honím psy "za červenou tečkou", když mají málo pohybu.

Pak jsem si koupil "zabijáckou" taktickou baterku, které téměř jako standard mají reflektor průměru 1 palec, zatímco astronomické dalekohledy mají "díru pro okulár" velikosti 1,25 palce. Takže ta díra přímo svádí k tomu strčit místo okuláru do teleskopu baterku, rozsvítiti a zkusit co s tím optický systém teleskopu udělá. A udělá toto - baterka je v místě okuláru - tedy velice blízko ohniska objektivu, takže z teleskopu vyrazí k obloze prakticky rovnoběžný sloup bílého světla, který i v případě mého malého teleskopu má dosvit přes 2 kilometry ( zkoušeno na těžní věži šachty Staříč II. ).

Ukázal jsem to manželce a bral to jako optickou zajímavost pro děti školou povinné, jenomže pak jsem znovu seřídil svůj "velký" zrcadlový dalekohled Newton 150/750mm. Jestli jste někdy pozorovali hvězdy dalekohledem Newtonem na paralaktické montáži jisté tušíte kam mířím. Optická dráha paprsků v Newtonu je zalomená do pravého úhlu, navíc světlo hvězdy jde nejprve "na dno roury" a pak teprve k hornímu okraji kde je okulár. Navíc paralaktická montáž nemá dvě osy "jak sme zvyklí" tedy "nahoru, dolů" a "doleva doprava" ale osy pojmenované "rektascenze a deklinace" které jsou rovnoběžné a kolmé k zemské ose, která právě u nás má sklon 50 stupňů k horizontu, tedy se ani neblíží směru "vodorovně" nebo "svisle".
Ergo jste jistě pochopili, že pozorování Newtonem je někdy pěkná gymnastika, kdy teleskop a jeho okulár se dostává do nejpodivnějších nepohodlných poloh. A to už vůbec nemluvím o tom do jakých poloh se dostává malinkatý přídavný teleskop - hledáček. Kdo umí u dalekohledu zrcadlového typu najít nějaký objekt nízko nad východím obzorem, kdy hledáčky čínských newtonů jdou do země - hadí muž.... Takže jsem hledáček - malý teleskop - nahradil kolimátorovým hledáčkem typu "red dot" - což je de-facto optický průhledový zaměřovač jak jej známe ze stíhacích letadel, nebo ze zbraní speciálních jednotek. Před okem máte sklíčko, přes které vidíte do dáli, avšak optika vám odrazem od sklíčka promítá do oka tečku "opticky v nekonečnu" - kam namíříte tečku tam míří teleskop. Výhodou je, že se do takového hledáčku můžete dívat i pěkně z daleka, tedy můžete klečet v poloze modlícího muslima za teleskopem a ještě stále vidíte "tečku" a můžete zaměřovat aniž byste museli lámat páteř do dvou pravých úhlů pokud byste stejným směrem mířili konvenčním hledáčkem.

I proto "staří astronomové" mívají na dalekohledech více hledáčků, pro oblast od místního poledníku na východ, od místního poledníku na západ, pro sever kolem polárky atd. a doufají, že aspoň jeden z nich bude v rozumné poloze. Američani zase často používají zelené laserové ukazovátko místo hledáčku. Ukazovátko máte ( stejně jako hledáčky ) v držáku na teleskopu přesně rovnoběžné s jeho osou. Zapnete, k obloze vyrazí zelený paprsek, namíříte celým teleskopem paprsek tam kde se chcete dívat. Vypnete a koukáte. Přitom celou dobu stojíte vedle teleskopu s rovnými zády. Skvělé - až na to, že v Česku to má ještě ten dodatek - při pozorování třetího objektu téže noci - babina-udavačka volá a přijede policie pátrat po "teroristech". Je vám tedy jasné kam pohádka směřuje. Prostě jsem si v poslední době zvykl, že krkolomné polohy teleskopu řeším tím, že místo okuláru strčím do teleskopu baterku a místo zeleným tenoučkým paprskem zaměřuju "sloupem" bílého světla. O tom na TV Nova nic neříkali, takže je klid.

Než to začnete taky používat jenom povinný disclaimer:
  1. Opravdoví astronomové s vámi už nepromluví
  2. Pokud nepozorujete sám a někdo z kolegů astronomů kolem vás fotí - spolehlivě mu fotky zníčíte
  3. Přestože vás důchodkyně ( možná ) neudá, světelná intenzita je obrovská - nesvítit na letadla, auta, lidem do očí a do oken ani nikam jinam, kam byste nesvítili laserem.
  4. Opatrně při zastrkávání a vytahování baterky. Je nutné dodržet postup - zasunout, pak rozsvítit, pak zaměřit, pak zhasnout, pak vytáhnout - pokud omylem vytáhnete zapnutou baterku - spolehlivě oslníte sami sebe.
  5. Nezneužívat - přece jenom zaměřování hledáčkem nebo "červenou tečkou" je bezpečnější a nikoho neotravující.
Pochopitelně, že jsem byl líný, a zkoušel svítit rovnou do okuláru, bez jeho vytahování - nestojí to za to. Světelné ztráty jsou příliš veliké a riziko, že oslníte sami sebe je příliš vysoké. Taky jsem zkoušel omotat hlavici baterky izolepou, aby přesně zapadla do okulárového výtahu - neosvědčilo se. Při delším svícení mimo teleskop se baterka přehřívala a horká izolepa se odlepovala. Přemýšlel jsem o tom nechat si udělat nějaký adaptérový kovový kroužek, ale zatím jsem neměl čas jej navrhnout a nakreslit, nemluvě o tom, že i bez něj to funguje naprosto uspokojivě. Tolik tedy mé zkušenosti : držte záda rovná a sviťte s rozumem !