Vidlákův hledáček pro bolavá záda

4. září 2018 v 5:40 | Petr |  Hvězdičky
Nemohu se udržet, abych se nepochlubil. Před několika dny jsem po 35 letech snah poprvé pozoroval ( planetu ) Merkur, čímž jsem v tomto punktu předehnal sira Isaaca Newtona, který si na smrtelném loži stěžoval, že ji neviděl nikdy. Merkur z hlediska pozemské astronomie je 6 úhlových vteřin malý narudlý srpek šmrdolící se v neklidné atmostéře těsně před východem Slunce, takže WOW faktor třeba jako z prvního spatření Saturnových prstenců tam není, ale pozoroval jsem jej opakovaně několik rán za sebou a dále už o tom nebudeme mluvit....

V úplně pradávných dobách jsem zažil, že na nejmenované hvězdárně měli několika miliwattový helium-neonový laser, kterým zkoušeli ukazovat na oblohu. Jenže ten laser byl veliký klunkr, spojený tlustým kabelem se zdrojem napětí, který na těch pár miliwattů bral pár stovek wattů ze zásuvky. Pak se objevily polovodičové červené a pak zelené lasery velikosti tužky, po kterém moje srdce zatoužilo, jakože budu příbuzným a známným ukazovat, kterým směrem leží objekt, na který se dalekohledem díváme.

Takže jsem si koupil zelené laserové ukazovátko někdy v létě před 5-6 lety. V létě je okurková sezóna a zrovna tamto léto TV Nova řešila oslňování pilotů zeleným laserem na letišti Praha-Ruzyně. Takže ukazování hvězdiček příbuzným a známým v parku Frýdek-Místek probíhalo asi takto : "Tady je Labuť , tady je Lyra a tady je hlídka policie, která svítí baterkou naším směrem, takže raději zdrháme děti!" Po několika epizodách tohoto typu jsem zjistil, že prostě někde v okolí je nějaká aktivistická osoba sledující dění v parku, která "bojuje proti terorismu" a má telefon s číslem 158 neustále vytočený. Takže jsem zelené ukazovátko odložil a používám jenom červené, kterým honím psy "za červenou tečkou", když mají málo pohybu.

Pak jsem si koupil "zabijáckou" taktickou baterku, které téměř jako standard mají reflektor průměru 1 palec, zatímco astronomické dalekohledy mají "díru pro okulár" velikosti 1,25 palce. Takže ta díra přímo svádí k tomu strčit místo okuláru do teleskopu baterku, rozsvítiti a zkusit co s tím optický systém teleskopu udělá. A udělá toto - baterka je v místě okuláru - tedy velice blízko ohniska objektivu, takže z teleskopu vyrazí k obloze prakticky rovnoběžný sloup bílého světla, který i v případě mého malého teleskopu má dosvit přes 2 kilometry ( zkoušeno na těžní věži šachty Staříč II. ).

Ukázal jsem to manželce a bral to jako optickou zajímavost pro děti školou povinné, jenomže pak jsem znovu seřídil svůj "velký" zrcadlový dalekohled Newton 150/750mm. Jestli jste někdy pozorovali hvězdy dalekohledem Newtonem na paralaktické montáži jisté tušíte kam mířím. Optická dráha paprsků v Newtonu je zalomená do pravého úhlu, navíc světlo hvězdy jde nejprve "na dno roury" a pak teprve k hornímu okraji kde je okulár. Navíc paralaktická montáž nemá dvě osy "jak sme zvyklí" tedy "nahoru, dolů" a "doleva doprava" ale osy pojmenované "rektascenze a deklinace" které jsou rovnoběžné a kolmé k zemské ose, která právě u nás má sklon 50 stupňů k horizontu, tedy se ani neblíží směru "vodorovně" nebo "svisle".
Ergo jste jistě pochopili, že pozorování Newtonem je někdy pěkná gymnastika, kdy teleskop a jeho okulár se dostává do nejpodivnějších nepohodlných poloh. A to už vůbec nemluvím o tom do jakých poloh se dostává malinkatý přídavný teleskop - hledáček. Kdo umí u dalekohledu zrcadlového typu najít nějaký objekt nízko nad východím obzorem, kdy hledáčky čínských newtonů jdou do země - hadí muž.... Takže jsem hledáček - malý teleskop - nahradil kolimátorovým hledáčkem typu "red dot" - což je de-facto optický průhledový zaměřovač jak jej známe ze stíhacích letadel, nebo ze zbraní speciálních jednotek. Před okem máte sklíčko, přes které vidíte do dáli, avšak optika vám odrazem od sklíčka promítá do oka tečku "opticky v nekonečnu" - kam namíříte tečku tam míří teleskop. Výhodou je, že se do takového hledáčku můžete dívat i pěkně z daleka, tedy můžete klečet v poloze modlícího muslima za teleskopem a ještě stále vidíte "tečku" a můžete zaměřovat aniž byste museli lámat páteř do dvou pravých úhlů pokud byste stejným směrem mířili konvenčním hledáčkem.

I proto "staří astronomové" mívají na dalekohledech více hledáčků, pro oblast od místního poledníku na východ, od místního poledníku na západ, pro sever kolem polárky atd. a doufají, že aspoň jeden z nich bude v rozumné poloze. Američani zase často používají zelené laserové ukazovátko místo hledáčku. Ukazovátko máte ( stejně jako hledáčky ) v držáku na teleskopu přesně rovnoběžné s jeho osou. Zapnete, k obloze vyrazí zelený paprsek, namíříte celým teleskopem paprsek tam kde se chcete dívat. Vypnete a koukáte. Přitom celou dobu stojíte vedle teleskopu s rovnými zády. Skvělé - až na to, že v Česku to má ještě ten dodatek - při pozorování třetího objektu téže noci - babina-udavačka volá a přijede policie pátrat po "teroristech". Je vám tedy jasné kam pohádka směřuje. Prostě jsem si v poslední době zvykl, že krkolomné polohy teleskopu řeším tím, že místo okuláru strčím do teleskopu baterku a místo zeleným tenoučkým paprskem zaměřuju "sloupem" bílého světla. O tom na TV Nova nic neříkali, takže je klid.

Než to začnete taky používat jenom povinný disclaimer:
  1. Opravdoví astronomové s vámi už nepromluví
  2. Pokud nepozorujete sám a někdo z kolegů astronomů kolem vás fotí - spolehlivě mu fotky zníčíte
  3. Přestože vás důchodkyně ( možná ) neudá, světelná intenzita je obrovská - nesvítit na letadla, auta, lidem do očí a do oken ani nikam jinam, kam byste nesvítili laserem.
  4. Opatrně při zastrkávání a vytahování baterky. Je nutné dodržet postup - zasunout, pak rozsvítit, pak zaměřit, pak zhasnout, pak vytáhnout - pokud omylem vytáhnete zapnutou baterku - spolehlivě oslníte sami sebe.
  5. Nezneužívat - přece jenom zaměřování hledáčkem nebo "červenou tečkou" je bezpečnější a nikoho neotravující.
Pochopitelně, že jsem byl líný, a zkoušel svítit rovnou do okuláru, bez jeho vytahování - nestojí to za to. Světelné ztráty jsou příliš veliké a riziko, že oslníte sami sebe je příliš vysoké. Taky jsem zkoušel omotat hlavici baterky izolepou, aby přesně zapadla do okulárového výtahu - neosvědčilo se. Při delším svícení mimo teleskop se baterka přehřívala a horká izolepa se odlepovala. Přemýšlel jsem o tom nechat si udělat nějaký adaptérový kovový kroužek, ale zatím jsem neměl čas jej navrhnout a nakreslit, nemluvě o tom, že i bez něj to funguje naprosto uspokojivě. Tolik tedy mé zkušenosti : držte záda rovná a sviťte s rozumem !
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama