Rada vzájemné hospodářské pomoci.

12. března 2019 v 5:26 | Petr |  Filosofování
Po komunistickém převratu v roce 1948 byla situace v Evropě následující : Byl tady blok západních států - budoucí EHS, pak tady byl blok relativně vyspělých států v zóně sovětského vlivu - Polsko, Československo, Maďarsko, které pošilhávaly po svém předválečném postavení : po směnitelné měně, mezinárodním obchodu ( i se západem ) a po Marshlallovu plánu. Poslení byl blok států "kterým není pomoci", to jest Sovětský svaz a země pod jeho extrémním vlivem : Bulharsko, (tehdy ještě) Albánie, Rumunsko.

Je jasné že "sovětští poradci" na území podrobených států pracovali proti jakékoliv spolupráci se západem, a taky že Československo nakonec Marshallův plán odmítlo. Je paradoxní, že Stalin - krvavý vrah vlastního obyvatelstva - rád navenek ukazoval "přátelskou tvář", proto jako socialistická alternativa poválečné pomoci ze západu vznikla "Rada vzájemné hospodářské pomoci" neboli RVHP - anglicky "Council for Mutual Economic Assistance" neboli COMECON.

Teoreticky samozřejmě všechno vypadalo ideálně. Socialistické státy se zbaví chaosu konkurence a volného trhu a v pravidelných pětiletých plánech, vzájemně koordinovaných přes RVHP poletí jejich ekonomika vpřed. Problém této ideje se jmenoval lhaní, neboli jak na tomto blogu politicky korektně píšeme : "rozvolnění záporných zpětných vazeb". Tedy každý plánovač v každé fabrice v celém RVHP plánoval 120% minulého plánu, "nahoru hlásil" 140% splnění tohoto plánu, ačkoliv realita byla jen 80% výroby ( zboží o které často nebyl zájem ). To vedlo k velice komplexním a pro dnešní dobu mimořádně poučným hospodářským důsledkům. Dělnictvo dostávalo výplatu i za neprodané ( dokonce i za vůbec nevyrobené = vylhané ) výrobky. Tím se do oběhu dostávaly penize za kterné nebylo možno koupit žádné zboží. V tržním prostředí by to vedlo k inflaci a růstu cen, ale i ceny byly "plánované" a fixní a tudíž "nadbytečné" peníze byly de-facto nekryté. Tento rozpor se komunistické vlády snažily vyřešit sérií měnových reforem, která proletěla státy RVHP jako lavina v první polovině 50 let ( u nás 1953 ). Princip měnových reforem byl ve směně "nových peněz" za staré peníze v jiném kursu než byl kurs, kterým se přepočítávaly ceny takže místo pomalé inflace o procento - dvě ročně tu bylo brutální zabavení starých peněz výměnou za nové v kursu 1:5 -1:200 podle množství směňovaných peněz. ( Opatření mající ožebračit bohaté ).

V Sovětském svazu měnová reforma neproběhla, protože sovětští bolševici předvedli něco ještě parádnějšího - "krach pětiletky". Tedy plán na léta 1956 - 1960 byl natolik prolhaný a šílený, že množství neexistujícího zboží nešlo utajit ani bolševickou cenzurou, proto byl ukončen už v roce 1958 jako nesplnitelný. Po něm následovaly ekonomické otřesy a po něm "sedmiletka" 1959 - 1965, která měla vše napravit, leč nenapravila. Slibovaný mezinárodní obchod stagnoval. Měny komunistických států nebyly vzájemně směnitelné, veškerá výroba byla zároveň zdaněná i dotovaná, takže ani nešlo určit za jakou cenu se komu má co prodat. Často se z nouze obchodovalo za "světové ceny" z kapitalistického světa, ale to neodpovídalo realitě komunistických ekonomik, nebo "barterovým způsobem" ve stylu prvobytně pospolné směny tří slepic za motyku bez použití peněz. Mezinárodní obchody bylyl politicky vynucené a často skončily pocitem nespravedlnosti na obou stranách. Starý komunistický vtip říkal : "Maďaři vyvezou třetinu své pšenice do Česka, Česko vyveze třetinu traktorů do Polska, Polsko pošle třetinu svých hnojiv do Sovětského svazu, Sovětský svaz pošle třetinu pěveckého souboru Alexandrovci zazpívat do Maďarska".

RVHP bylo oficiálně koncipováno jako velmi liberální spolek. Každý stát měl ( teoreticky ) v každém rozhodnutí právo veta. Někdy začátkem 60. let však Sovětský svaz začal RVHP používat jako záchranný člun své potopené ekonomiky. V rámci RVHP bylo státům nařizováno "předávat výrobu" jiným státům. Na Slovensku se rozebrala zbrojovka a celá odvezla do Rumunska. Od toho okamžiku z Rumunska nevyšel ani šroubek. Po dlouhých letech se nějaká vojenská technika přece jenom objevila - nebezpečnější pro vlastní vojsko než pro nepřítele - až nakonec fabrika ( konečně ) zarostla travou a pásly se v ní ovce. Slováci si mezitím postavili novou zbrojovku. Nebo legendární vagony pražského metra, které jsme museli koupit ze SSSR ačkoliv jsme už měli vyrobené vlastní prototypy - daleko modernější. Spotřební zboží nuceně končilo v SSSR aniž by výrobci dostávali odpovídající protihodnotu. Proti tomuto postupu se členské státy začaly bránit svým právem veta ( strachu ze sovětských bolševiků navzory ), takže RVHP mělo období kdy "každý vetoval všechno". Aby se tomuto jevu zabránilo - zavedl se v 70. letech ještě druhý princip, kdy každý stát si mohl vybrat jestli se té - které "kolektivní akce" RVHP bude sám účastnit, nebo ne - aniž by akci musel vetovat i pro ostatní.

Navzdory tomu bylo samotné RVHP přebyrokratizované, plné zbytečných komisí, lhaní ( = falešného výkaznictví ). Navíc stálo na nepružných a pomalu se hroutících plánovaných ekonomikách. Tím se jeho úloha stávala stále formálnější a formálnější. Nakonec došlo k tomu, že mnohé komunistické státy místo "mezinárodní spolupráce" se úplně izolovaly od ostatních komunistických států. Celníci na hranicích nehlídali pašování dovnitř, ale vývoz domácho zboží ven z daného státu. Poláci zabavovali polské pneumatiky. Češi svlíkali lidem boty "Svit Gottwaldov" a z NDR nešlo legálně vyvézt prakticky nic. Zmiňovaní Maďaři neměli vlastní automobilku, tak dováželi z NDR Trabanty. Náhradní díly jim ale "soudruzi z NDR" odmítli prodat tak je maďarský stát byl nucen polo-legálně dovážet reexportem přes Kubu, Nikaraguu a další státy jižní Ameriky kam se NDR pokoušelo vyvážet.

Nakonec nastala série krachů komunistických režimů, která odstartovala to, co označuju za "nejzajímavější období RVHP". V roce 1990 a začátkem roku 1991 totiž vznikl "kapitální rozštěp" činnosti RVHP, kdy členské státy otevíraly burzy, a privatizovaly státní podniky, ale RVHP sepisovalo těmto ( už neexistujícím ) podnikům plány na další pětiletku 1990 - 1995. Nakonec to byl náš tehdejší ministr financí Václav Klaus starší, který sepsal rezoluci jejímž přijetím na posledním zasedání 28. června 1991 v Budapešti RVHP konečně zaniklo.
Co je tedy cílem dnešní pohádky ? Nemohu se ubránit jednomu z mnoha svých dejá-vu, když srovnám RVHP a Evropskou unii :
  • Stagnující ekonomika nejpomalejší na ZeměKouli - splněno
  • Tisk nekrytých peněz a život na dluh - splněno
  • Lhaní o ( své ) hospodářské situaci - splněno
  • Podivné a nebezpečné finanční operace vlád a centrálních bank - splněno
  • Rozštěp mezi (ne)výrobou zboží a hodnotou peněz - splněno díky Euru, jehož kurs je tentýž pro 19 výrazně rozdílných států.
  • Technologické zaostávání vůči zámoří ( už i východnímu ) - splněno
  • Vyhazování peněz na zbytečné a nenávratné projekty - splněno
  • Iracionální činnosti vynucované politickým nátlakem větších států - splněno
  • Chaos, nedůvěra, pocit nespravedlnosti mezi státy - splněno
Ale protože se máme ješté lépe než dříve - jsou tady věci, které se plánovačům z RVHP ani nesnily
  • Dovoz ilegálních migrantů do Evropy
  • Narušování osvědčených struktur společnosti jako je školství, rodina, mužské a ženské pohlaví atd.
  • Vědomá a záměrná likvidace celých, doposud fungujících, vysoce ziskových, odvětví ( energetika, výroba automobilů )
  • Nesmyslné regulace a zákazy ( žárovky, vysavače, dieselové motory, rum, pomazánkové máslo a mnoho daších )
  • Likvidace občanských svobod - u RVHP zajišťovala Varšavská smlouva
  • Rušení principu vzájemné domluvy a práva veta - zajišťuje Lisabonská smouva
Pokud by RVHP nestálo na základech komunistického plánovaného hospodářství, ale na základech dnešních ( rádoby ) tržních ekonomik - patrně by skočilo tam, kde skončilo původně. Drželo by se svých výlučně ekonomických bludů teorií, až by z něj byla 333. zbytečná a ignorovaná mezinárodní organizace.
Pokud by Evropská Unie stála na základech komunistického pětiletého plánování - mnozí soudruzi z Bruselu by byli nadšením bez sebe - jak detailně mohou "regulovat" veškerou realitu kolem sebe. Výsledkem by byl pád komunistického bloku do ekonomické katastrofy o 20 let dříve, možná s hladomorem a ( nedej Bože jadernou ) válkou.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama