Debilopyramida

9. července 2019 v 5:50 | Petr |  Filosofování
Mám pár zábavných historek, které pořád opakuju. Třeba jak se do našeho špitálu přihlásilo 64 slečen na místo "asistentky sekretářky" ( nebo "sekretářky asistentky" jestli je v tom rozdíl ), ale na místo primáře ORL alias Ušního-nosního-krčního , vypsané ve stejný den - se nepřihlásil nikdo. Nebo ten fascinující plíživý postup hajzloviny a korupce ze vzdálené Prahy až do Ostravy - to jsou věci, které člověka ovlivní na celý život.

Nicméně jsem si nedávno uvědomil, že společenský vývoj běží přímo před našima očima a ( někdy ) ani není těžké směr současného vývoje protáhnout až do budoucnosti. Příklad :

Bývaly doby, kdy gymnazista nastoupil na místo účetního do špitálu, 30 let dělal postupně účetního, vedoucího 3 účetních elévů, vedoucího nějakého sub-oddělení, pak celé účtárny, pak ekonomického náměstka a pak třeba ( po 40 letech zkušeností ) třeba i ředitele špitálu, pokud náhodou ředitěle špitálu nedělali vysloužílí doktoři - bývalí primáři těch nějvětších oddělení, které ve špitálu byly.

Pak se ale zjistilo, že tento systém není dobrý. Když firmu vede člověk, který firmě rozumí. Takový člověk bývá stižen "provozní slepotou" nebo je "zablokovaný" pro "kreativní řešení" problémů, které stojí před námi. Proto nastala éra "kinder-manažerů". Vysokým manažerem firmy s 3000 ( a více ) zaměstnanci se stávají 30 letí borci, kteří celou dobu od promoce na "negramotné univerzitě" pracovali v neziskovce se 3 ( a méně ) zaměstanci. Takoví lidi jsou "odblokovaní" - trochu podle katolického hesla : "nevědomost hříchu nečiní".

Stále ale byla doba, kdy podřízení těchto lidí byli ti dědci, kteří 40 let - den, co den doopravdy pracovali a tudíž si o "kreativitě" svých šéfů mysleli svoje. Nicméně, když hrozil průser - viděli jej ( díky svým zkušenostem ) měsíce dopředu a příslušného kinder-manažera s obrovským předstihem varovali. Tím ale vznikala hořkost na obou stranách. Na jedné straně "můj šéf je úplný vůl" a na druhé straně "cokoliv vymyslím - mi ten dědek shodí".

Takže v současnosti jsme svědky toho, že zkušení "dědci" nás postupně opouštějí do penze a na jejich místa přicházejí lidi, které si vybrali už příslušní kinder-manažeři. Ti vedeni "Parkinsonovým zákonem" si vybírají lidi, ještě daleko méně zkušené než jsou sami. Tím se nám "hranice blbosti" posouvá do nižších pater firem, až se dostává k pozicím těch lidí, kteří už doopravdy musí pracovat.

Hranice blbosti - je pojem, který si žádá podrobnější vysvětlení. Představte si firmu svážející odpadky. Úplně nejvyšší manažer může být nekompetentní "věšák na obleky" - politická tlačenka, která chodí po zasedáních obecních rad a vede řeči o "ekologické budoucnosti". Ale řidič popelářského auta, musí umět nastartovat, rozjet se, couvat a popeláři musí umět popelnici do auta vysypat, přes to "nejede vlak". Ergo když v nejvyšším patře firmy může být 100% nekompetence, která se směrem dolů snižuje a v nejnižším patře firmy musí být 100% kompetence, která směrem nahoru klesá - někde uprostřed hierarchie firmy je linie kde kompetence = nekompetence - a to je hranice blbosti.
Takže máme nekompetentního manažera, který svého "historicky zděděného" zkušeného podřízeného poslal do důchodu a vybral si někoho, kdo je stejně (ne)kompetentní jako on sám. Co se děje dále ? Podřízení na niždím stupni to vidí a uvažují takto - "proč bych se měl snažit věci rozumět, když věci nerozumí ani moji nadřízení - a tudíž jejich schopnost usvědčit mě z nekompetence je malá." Nakonec "hranice blbosti" poklesne až do nejnižích pater firmy, která takto přestává fungovat.

Příklad : Můj otec vymýšlel recepty na "křemíkovou ocel" ze které se pak válcovaly plechy do transformátorů. Fabrika, ze které odešel do důchodu však dnes vypadá tak, že každých 5 let ji koupí nějací jiní podvodníci z velkého byznysu z Indie i odjinud, avšak samotná výroba probíhá na strojích které tam namontoval Siemens a Halske v roce 1890, podle technologického postupu, který za Jakeše a Bilaka v roce 1980 vymysleli kolegové mého otce a "křemíkové oceli", plechu, nebo transformátorům nerozumí "v holdingu" - nikdo. Ideální příklad z moderního managementu, kdy termiti bez mozku míchají hlínu se slinami až - bez jakéhokoliv plánu - vyroste termitiště.

Ptáte se jaktože ve "vyspělé" západní Evropě, kde tyto procesy probíhají přece jenom o něco déle se ( technologická ) společnost ještě nezhroutila. Důvod je v globalizaci. V době kdy nízká "hranice blbosti" už viditelně komplikovala fyzickou výrobu v továrně - byl provoz jako "neefektivní" - "outsourcován" do rozvojového světa, kde návštěvy kinder-managementu probíhají ve stylu : "mister Wong sáhibovi nerozuměla" - a Asiati mají svoji hierargii zatím nezasaženou fenoménem "kreativity" vysokých ( a středních) ( a nižších) manažerů.

Po přečtení předchozího jistě tušíte kterým směrem půjde vývoj do budoucnosti. Pokud bystě měli pochybnosti - sledujte třeba školství. Sociologů je více než Instalatérů, protože když instalatérovi trubky kapou - veřejnost o něm smýšlí jako o nevzdělaném blbovi, zatímco sociolog může blábolit nesmysly celý život a ještě jej babiny obdivují, protože mu nerozumí. Nebo strojaři a chemičtí inženýři - exitují vůbec v kategorii "pod 26 let" ? Možná nemá smysl v letním parnu plýtvat pozorností čtenářů a za domácí úkol doporučit - na letní večer - na toto téma - můj oblíbený film : Idiokracie = Absurdistán.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama