Leden 2020

Všichni potřebujeme paintball

28. ledna 2020 v 5:10 | Petr
Nikdy jsem nebyl svému životu dostatečně vděčen k jak zajímavým věcem jsem se mohl dostat. Představte si třeba, že na vás do telefonu štěká nějaká důležitá úřednice ve špitále, že jste špatně vyplnili lejstro, ale vám je to fuk, protože jste těsně před tím přišli na to, co pacientovi ( pravděpodobně ) je, a tím jste mu ( pravděpodobně ) zachránili život. To jsou "transformující zážitky". Struktura receptorů ve vašem mozku, po takovém zážitku, už není stejná jako předtím.

Oblíbeným transformujícím zážitkem, dostupným každému muži, byla kdysi vojna. I v tom jsem měl obrovské štěstí, protože moje snaha opatřit si - jako marod "modrou (vojenskou) knížku" - jako všicni moji kolegové - selhala, a tak jsem strávil rok 1997 na Libavé. Rok, kdy armáda ukazovala lesklá pera, aby nás vzali do NATO. Rok, kdy celou Moravu zaplavily tisícileté povodně. Rok, po kterém jsem přestal sledovat akční filmy, protože střelba a výbuchy ve filmu jsou umělé jako sex s nafukovací pannou.

Jen pár historek, abyste měli tušení o čem je řeč : Rusáci nechali na Libavé značení vojenských cest v azbuce a úmyslně špatně kvůli "matení nepřítele". Proto jsme jezdili vždy ve dvojici : nově nastupující řidič a do civilu odcházející doktor, nebo opačně, aby alespoň jeden věděl kam se má jet a druhý se to od něj učil. Takže jsem jel s mladým šoférem jako první pomoc na výcvik nízkých průletů Migů 21. Nevím čím bychom při letecké nehodě stíhačky, která letí 1000 za hodinu 30 metrů nad terénem pomohli, ale to teď neřešme. Instruoval jsem šoféra začátečníka : "Letadlo se bude blížit. Budeš mít pocit, že letí rovnou na tebe, že přes lopatky turbíny vidíš oblohu za ním. Bude se obrovsky zvětšovat. Pak ucítíš svist sání do motoru, za setinu vteřiny uslyšíš největší rachot svého života. ( Borec ještě nebyl na dělostřelbách. ) Budeš mít pocit, že si můžeš sáhnout na břicho letadla. Pak budou všude kolem foukat horké plyny z motoru, které budou otřásat zemí i sanitou. Rozhodně je lepší vylézt ze sanity a všechno sledovat, aby úlek nebyl tak překvapivý a veliký." Na to mi klučina opodvěděl : "Dochtorééé KOPR!!!" - což je vojenská zkratka pro "Kurevský Odpor k PRáci", a protože mezi zdravoťáky jsme si moc nehráli na "vojnu", šikanu ani princip subordinance - nechal jsem ho, ať si dělá co chce. Všechno proběhlo přesně jak jsem popsal. Nad obzorem se objevila stíhačka : "ŠŠŠŠŠ - PRÁÁÁSK - BUUUM" ( a to se ten den lítalo podzvukově. ) Horké plyny ještě neodvanuly a vojáček vyletěl ze sanity s flekem na typickém místě : "Ježišmarijá dochtore... Já jsem dřímal a jak to boucho, tak jsem se leknutím pochcal !!"

Druhá podobná historka : Tankisti ze sousedních Přáslavic cvičili na Libavé. Zvoní telefon : "Okamžitě přijeďtě.... Epidemie průjmů v tankové rotě!" Takže jsem přijel a ve velínu střelnice sedělo na schodech asi 10 bledých vojáčků a drželi se za břicho. Takže jsem se začal vyptávat prvního z nich, co jedl, a jestli to jedli i ostatní a komu je špatně a komu není. Na to si jeden vojáček dodal odvahy a začal vykládat sám : "Nóó, když oni nás zavřeli do tanku. Bouchli nám nad hlavou poklopem. Pak tank nastartoval a uvniř byla tma, strašný hluk, horko a smrděly tam výfukové plyny. Pak tank jezdil sem a tam nahoru a dolů pod úhlem 45 stupňů a my jsme uvnit lítali jak blecha v krabici až.... Jsem se rozbrečel, poblil, pochcal a posral..." Tak jsem se zeptal "Komu se stalo to samé ??" Všichni bez výjimky.

Po těchto a mnoha dalších historkách ( dělostřelby v bunkru na terčové ploše ) jsem pochopil, že každý se může zhroutit, posrat a poblít strachy a přitom předem ví, že jde jen o cvičení, kde naděje na přežití ( dokonce bez úrazu ) je 97% nebo více. Je mi jasné, že moji čtenářové právě protestují, že jim by se nic takového nestalo. Ani mně se nestalo, ale několikrát to bylo tak blízko, že se nedovažuju říkat "nikdy".
Takže jsem se vrátil do civilu a několik mých známých - všichni teoretici s "modrou knížkou" vzdělaní filmy a encyklopediemi - prohlašovali, že "vojsko je měkkota a oni u sebe ABSOLUTĚ VYLUČUJÍ stresovou reakci tohoto typu !" Proto jsme ještě s jedním známým, který je policajt ( a tudíž musel taky na vojnu ) zorganizovali paintball, kde jsme naše teoretické kolegy nachytali na švestkách, protože se neuměli plížit, plazit, pohybovat přískoky, krýt se, střílet za chůze a vůbec nechali se vystřílet jako malí Jardové. Po každém paintballu je nakonec hospoda - a tam se mi dostalo zadostiučinění : Tomu nejhalasnějšímu teoretikovi jsme museli dávat pivo k hubě, protože se mu ruce třásly tak, že sám by se nenapil.

ERGO - nejenom, že stále tvrdím, že mládež mužského a možná i ženského pohlaví potřebuje vojenský výcvik a vojenskou službu jako pes drbání. Všichni se potřebujeme párkrát za život posrat strachy, abychom znali limity své odolnosti, a abychom své okolí nezamořovali stresem ze špatně vyplněných lejster a jiných podobných záležitostí "galaktického významu". Nepříjemné je, že vidím právě opačný směr vývoje. Přecitlivělá společnost, citlivá na každou blbůstku, křehká mládež v anglosasském světě označovaná jako "sněhové vločky", všichni se tváří jako nejmírumilovnější beránci, ale neprožitý a tudíž nezvládnutý a nevybitý stress a agresivita "duní v hloubi temně a výbuch zazní naposled" ;-) - a ten výbuch nebude jen hlučný vojenský výcvik, nebo paintball.

Není vata, nejsou vložky, co si dáme mezi nožky?

21. ledna 2020 v 5:00 | Petr |  Svět okolo
My jsme holky z dědiny. Nám postačí noviny....

Honící psi se vyznačují tzv "převislým uchem". Někteří tvrdí, že je to úmysl, aby v jim lese do zvukovodu nepršelo. Jiní říkají, že visící ucho vytváří při stopování "závětří" kolem čenichu a zlepšuje schopnosti psa. Další jsou skeptičtí a prohlašují, že geny pro stopování a geny pro tvar ucha jsou na chromozómech tak blízko sebe, že se je šlechtěním nepodařilo oddělit a tak mají honící psi převislé ucho. Docela bych tomu věřil. Rusové šlechtili kožešinovou zvěř, aby se nebála v klecovém chovu. Zjistili, že čím má liška lesklejší, delší, hustší a zrzavější srst, tím více se bojí lidí a naopak, čím méně se bojí lidí, tím více připomíná šedivo-zeleno-hnědého venkovského podvraťáka - každý chlup jiným směrem. Tak blízko jsou geny pro vzhled genům pro chování ( a to i u lidí ! )

Ergo my máme švýcarské honiče, kteří délku ucha přivedli do extrému. V poměru k velikosti těla se i notoricky ušatí psi jako Bloodhoundi a Basseti mohou jít schovat. ERGO v takovém uchu se docela drží nečistoty a zánět, a proto každá chovatelská domácnost připomíná ambulanci ORL - alias krční nosní ušní. Taktéž u nás - lampa čelovka, čistíci ušní kapky s polyethylém-glykolem, desinfekční kapky s isopropyl-alkoholem a dusičnanem stříbrným, dlouhé vatičky, krátké vatičky, vlhčené vatičky, suché vatičky.

ERGO nám právě dochází "ucho-šťoury prosté" - neboli vatičky na tyčince, které máte doma beztak taky. Takže na každém shopping-listu - alias rozpisu, co mám nakoupit, mi paní Kubáčová píše : "UCHO-ŠŤOURY !!!!!!". Výsledek ? Ptal jsem se v Kauflandu : "Nejsou a asi už nebudou". Status trochu lepšího obchodu má Lidl, kde se mi prodavačka obřadně omlouvala : "Víte ony ty vatičky jsou zakázané, kvůli globálnímu oteplování. Na podniku se snaží dovézt vatičky na dřevěné špejli. Zatím nejsou, ale zkuste se zeptat u konkurence v Drogerii DM". U konkurence v Drogerii DM : "Měli jsme, ale jen se po nich zaprášilo...."
Prostě dejá-vu jako hrom - viz básnička v nadpisu - z dob jakešovského socialismu. Ba dokonce jsem paní Kubáčové vykládal, jak se stály fronty na kde-co, a nic, co člověk zrovna potřeboval - právě nebylo. Dokonce jsem přidal historku, jak jsem se rozbrečel v prodejně "národního podniku Tesla", když mi, po ročním čekání, "až přije zboží", odmítli prodat tranzistor KC-508.

Pustíte si ČT24, kde se posměšně vyjadřují - jakože socialismus ve Venezuele je v posledním tažení, protože ( taky ) nemají menstruační vložky ani hajzlpapír. Pak chodíte dva týdny mezi obchody v marné snaze sehnat "ucho-šťoury". Pak vám prodavačka z drogerie poradí, abyste si hajzlpapír, který Evropská Unie ( zatím ) nezakázala, stočili do ruličky a tím vyčistili uši psovi i sobě - místo uchošťour, které už nejsou ( a kdoví kdy nakonec budou...)

Poznámka při druhém čtení : Holanďani mají v budování (euro-)socialismu pár dní zpoždění za Němci. Holandský hypermarket Albert měl "doprodej v akci", takže jsem před necelými 12 hodinami ( konečně !!! ) skoupil - celý zbytek vatiček, co měli v regálu, dohromady přes 3000 kusů a uložil jsem je do skříně hned vedle peroxidu vodíku, olověné pájky, žárovek a zánovního 1600W vysavače : "ZÁVĚRY XXV. ( klimatického ) SJEZDU SPLNÍME !!" ( I kdyby nám z obou uší tekl smradlavý humus...)

Červená lampička podruhé.

14. ledna 2020 v 5:27 | Petr |  Elektro
Není to tak dávno, co jsem se chlubil, že když už musíte svítit v ložnici, abyste nezalehli kohokoliv, kdo s vámi lehává v posteli - je lepší tak činit červeným světlem ( kvůli metabolismu melatoninu a adaptaci oka na tmu ) a to ještě monochromatickým světlem ( kvůli ne-lákání bodavého hmyzu ). Takže jsem se chlubil, jak jsem "na první ťuk" do červené lampičky Ikea Lampan zašrouboval 7W "úspornou žárovku" alias rtuťovou výbojku - a tím jsem získal monochromatické světlo na vlnové délce 611 nm.

Jenomže pak se dcera drala k rodičům do postele s peřinou s vééélikým obrázkem princezny Elsy a princezny Anny a prásk - červená "lampa Lampan", která se mezitím přestala vyrábět, spadla na zem a je na několik kusů, které jsem provizorně slepil dohromady elektrikářskou páskou - viz obrázek. Stínidlo bylo na plast ( polypropylén ) překvapivě křehké, což přičítám neustálému ozařování modrým a UV spektrem z "úsporné žárovky" uvnitř.

Už v původním článku jsem doporoučoval : "Když není lampa Lampan, kupte červené LEDky." A měl jsem představu, že z červených LEDek se dá taková lampička postavit "na první ťuk" stejně snadno jako se to podařílo mně.... Tudle nudle Smolíčku Pacholíčku. Teprve druhý pokus o konstrukci "červené lampičky" jiným způsobem mě přesvědčil, že úspěšný první pokus byla spíše příznivá shoda náhod, než promyšlená akce.

Za prvé : Koupil jsem 1W červené LED moduly a zapojil zkusmo zvonkovým drátem ke kontaktnímu poli. Fuj to bylo nepříjemné - dnešní LED diody mají obrovskou "plošnou jasnost" - tedy z malinkatého bodu který "vypaluje oko" vychází vysoká světelná intenzita. Pokud chcete u lampy spát - její plošná jasnost musí být taková aby na jedné straně sama lampa nevypalovala oko, ale aby na druhé straně světelná intenzita z ní byla dostatečná pro orientaci v místnosti. Tahle úvaha vede k nutnosti postavit "stínidlo" řádově stejného rozměru jako původní lampička z Ikey.

Za druhé : Koupil jsem "nějaké červené LED moduly", a postavil "kolem nich" stínidlo z papírového kartonu a z papíru nasyceného olejem pro "zprůhlednění" a najednou vyšel najevo druhý problém. Barva světla byla fuj-tajksl - odporná, která na jedné straně byla zjevně dosti intenzivní na hranici oslnění, ale na druhé straně oko nemělo v tomto světle už žádnou rozlišovací schopnost. Problém je totiž v tom, že původní "univerzální" vlnová délka červených LEDek která byla kolem 630 nm se nám za léta vývoje polovodičlů rozdělila na pestrou směsici od 620 do 650 mn. "Náhodné" LED moduly byly, jako na potvoru tzv. "super-červená" = 650 nm, vhodná semaforů, automobilních brzdových světel, kontrolek atd., ale velice daleko od původní vlnové délky 611 nm a velice blízko 666 nm, které se považují za praktický limit citlivosti oka ( oko vidí přes 700 nm ale už velice mizerně )

Další krok byl následující : koupil jsem jiné 1W LED moduly na vlnové délce 620 nm, ale ani tím potřeba "pokusničení" neskončila. Rozdíl citlivosti oka mezi 650 a 620 nm je tak velký, že ač při stejném proudu a při stejném nominálním světelném toku 620nm LED diody "oslňovaly jako blázen". Musel jsem nakonec z lampy polovinu LED diod ( = 2 kusy ) vyhodit a zbylé 2 kusy napájet sníženým proudem.

Takže postup jak přijít k červené lampičce je tento : Slepte si krabici z tvrdého papíru 10x10x12 cm - jak vidíte na obrázku. "Okýnka" vlepte z kancelářského papíru a nechte nasáknout olejem aby byly průhlednější. Pak celou konstrukci stínidla mohutně napatlejte poly-vinyl-acetátovým lepidlem typ Herkules / Duvilax - klidně i ve více vrstvách. Po zaschnutí vznikne překvapivě tvrdá a pevná krabička s okýnky - na způsob svérázného "pozemního" papírového lampiónu.
Elektrické zapojení je primitivně jednoduché - dva 1W 620 nm červené LED moduly na chladiči v sérii s opodrem 3.3ohmu. Napájíme z 5V USB nabíječky, kterých se každému doma válí mraky - pomocí USB kabelu ustřihnutého z nefungující myši, klávesnice, kabelu od již vyhozeného mobilu / foťáku atd. Vypínač dle vlastní fantazie - na obrázku je provizorní šňůrový vypínač z OBI ( ultra-mizerná kvalita za astronomických 75 kč !! ) V této konfiguraci teče LED diodami proud kolem 250 mA - a lampička se tak dá legálně provozovat i z USB portů notebooků, z Powerbank atd.
Pozoruhodná je otázka účinnosti : Spád napětí na dvou červených LED diodách v sérii je 4,2 V účinnost je tedy 4,2V / 5V = 84% - naprosto dostatečná na to, že regulace proudu je ta nejprimitivnější možná - odporem. Na odporu se pálí 0,8V * 0,25A = 0,2W - stačí tedy běžné 0,6W odpory. Pro naprostou bezpečnost je lepší LED moduly dovnitř papírové krabičky umístit na kus plošného spoje, který tvoří dodatečný chladič a chrání papír před relativně horkými LED moduly, které dlouhým svícením dosahují někdy přes 50 stupňů.

Neberte tento článek za nějakou "vědu". Spíše za sérii nepříjemných překvapení, které jsem udělal "za vás" - v oblasti, kterou každý ( a zejména já, po svých LEDkových pokusech ) považuje za tu nejobyčejnější a nejjednodušší část elektroniky - co se taky dá zkazit na LEDce a odporu, žejo?

Chci BattleBots v České televizi!

7. ledna 2020 v 5:21 | Petr |  Roboti
Na jedné straně kolují Českem vtipy ve stylu : "Jaká je jednotka měření nenávisti?" "Jedna Nora-168...." - podle pořadu České televize 168 hodin a její aktivistické redaktorky Nory Fridrichové. Na druhé straně vydá český stát na super-špičkovou medicínu ve Fakultních nemocnicích 6,9 miliard kč, zatímco Česká televize na lži, propagandu a "uměleckou" tvorbu pochybné kvality vydala v roce 2019 6,7 miliard kč. Přestože na mém názoru, že české fakultní nemocice jsou černá díra na peníze se nic nemění - začínám mít nepříjemný pocit, že "veřejnoprávní" televize je tak velká díra na peníze, jako všechy fakultní nemocnice dohromady. Osobně jsem už dlouho přiznivcem privatizace ČT. Stát nepeče rohlíky, nevydává "státní noviny" takže "státní" ( pardon ) "veřejnoprávní" televize je pozůstatkem ne-demokratických nebo před-demokratických poměrů táhnoucích se až někam k obecnímu drábovi, který vybubnovával knížecí vyhlášky.

Když už 7 milidard ( z toho 5,7 miliard koncesionářských poplatků ) zasyčí v chřtánu bestie - možná by nebylo špatné chtít za tuto sumu nějakou protihodnotu - větší než udivené kroucení hlavou "co tam zase dneska žvaní" ? Žejo ? A já když už bych něco v televizi chtěl tak by to měly být "bitvy robotů", které vznikly v Británii pod názvem "Robot Wars", zatímco v USA jela "Robotica" dodnes tam ( s přestávkami ) mají "BattleBots".

Předpokládám, že 90% mých čtenářů ví o co jde, takže jenom rekapitulace pro neinformovanou menšinu : představte si velice tlustým polykarbonátem ( jako hokejové kluziště ) ohrazenou čtvercovou "arénu" velikosti přibližně 15 x 15 metrů ve které se pohybují "roboti", což vlastně nejsou "roboti" ve smyslu "autonomní stroje", ale pouhá dálkově řízená vozidla, která pomocí kladiv, pil, rotujících kotoučů radlic a dalšího "agresivního nářadí" mají za úkol rozmlátit všechny soupeře na cucky a tím vyhrát turnaj.

Ba dokonce na "robotických válkách" se svérázně projevuje národní povaha. Britské "Robot Wars" jsou zadumanou záležitostí, kde univerzitní profesoři vysvětlují, jak je potřeba "optimalizovat polohu těžiště", zatímco "BattleBots" to je pravá americká show se smokingovým vyhlašovatelem zápasů jako v boxu, s roztleskávačkami a s polibkem prsaté blondýny vítězi každého kola. Americký televizní intelektuál to popsal slovy : "jako Wrestling, ale méně vidlácké"

Ptáte se proč zrovna toto ? Když jsem navrhl "robot wars light" kolegům robotikům, kteří organizují český Robotický den - setkal jsem se s rezolutním odmítnutím, že to je "primitivismus, který neposouvá robotiku vpřed". Takže právě proto ! Lidé, kteří mají ambice posouvat robotiku vpřed jsou ( často ) nepraktičtí ajťáci. Opakovaně jsem se setkal s povzdechy "kdyby mi někdo postavil robota - software ( snad fungující ) bych si už napsal".

Takže, když provozujete tradiční "autonomní" robotiku - vypadá váš robot jako klubko drátů stažené izolační páskou a slepené tavným lepidlem, protože na "hardware" nezbylo sil, protože "jádrem" takového robota je vysoce sofistikovaný software ( nebo taky není ).... U "válek robotů" je to zcela naopak. Konstruktér robota může ( téměř musí ) použít komerční motory, převodovky, kola, výkonovou a řídící elektroniku. Prostor pro "sofistikované - nebo taky ne..." řešení je minimální. Zato pro přežití v aréně musíte mít dokonale navrhnutou a poctivě svařenou konstrukci, pevná ložiska, správně umístěné a zapojené baterie. Takže výsledkem soutěží v autonomní robotice jsou lidé, kteří mají plnou hlavu ezoterických elektronických a softwarových řešení, zatímco robotické války "v aréně" produkují lidi s kvalifikací zámečníků, frézařů, soustružníků, svářečů, elektrikářů a dalších "vidláků" kteří jsou shopni ( po vyhození z bojové arény ) začít pracovat v průmyslu "tady a teď".

Jinými slovy krutě řečeno - na úspěch v autonomní robotice musíte mít velikou zručnost a IQ nad 1% nejchytřejší poupace, takže 99% robotiků neuspěje ( koukejte na mně ), a pokud uspějí ( často ) skončí jako dobře placené, leč postradatelné kolečko v útrobách megakorporace. Na "války robotů" vám stačí IQ v oblasti průměru, ale potřebujete píli, fortel a poctivost, takže 99% "robotiků vidláků" se nakonec nějakou kovovýrobou uživí samo, nebo v malé firmě, které státu prospívají více, než molochy od Googlu po Agrofert ;-)).
Přesně proto u nás "války robotů" nikdy nebudou. Svařovat ?!? Pchá to umí každý montérkový blb. My budujeme "vzdělanostní společnost" založenou na "kreativitě", "nanotechnologii", "3D tisku" ( a platech z veřejných peněz ). Ba naopak "vidlácký" pořad tohoto typu by mohl svést pozornost veřejnosti špatným směrem : "Drobná kovovýroba Pepu bohatě uživí, takže rady dotovaných televizních intelektuálů jsou mu fuk!" Ještě si přisolím : představte si poradu vedení ČT, kde "produkční týmy" vyrábějící psychotické nedělní "hadřené pohádky" se hádají o prachy s umaštěným pupkáčem, který za Prahou provozuje robotickou arénu ?

Proto robotické války v Česku nebudou, ačkoliv byly v Německu, Holandsku, Austrálii, na Novém Zélandě.... Takže, jestli mohu doporučit : Lépe než podplacený fotbal - pustťte si na Internetu "Robot Wars" nebo "BattleBots". Atmosféra je podobná jako na fotbalu, ale legrace je mnohem větší. Bohužel, s vědomím, že tím ( za 5,7 miliard televizní "daně" ) nepodporujete NAŠI, ale JEJICH zručnost a prosperitu.