Nože Mikov - šmejd za všechny prachy

3. března 2020 v 5:09 | Petr
Nemohu se vyhnout úvodnímu super-aktuálnímu korona-virovému odstavci : Ještě před týdnem měla každá "mluvící hlava" v televizi milion řečí o tom, jak to komunistická, nedemokratická a totalitní Čína dělá špatně. Teď máme možnost předvést, na našich vlastních nemocných, jací jsme kabrňáci a prozatímní ( můj ) dojem : Nic moc. Babiš imperativně prohlašuje : "nedělejte paniku", tónem, který v pamětnících bolševika budí paniku. Ministr zdravotnictví třaslavým hlasem vykládá o věcech, o kterých si není jistý jestli je před 3 minutami z Wikipedie dobře pochopil. Státní hygienická služba se léta tak soustředila na buzeraci živnostníků v pohostinství, až vzniká podezření, jestli vůbec mají předem promyšlené proti-epidemické plány. Informace, kdy začátek věty ( že 4/5 chorob má mírný průběh ) je v rozporu s koncem věty ( že nemáme dostatek lůžek na JIP pro 5% komplikovaných pacienů ) vede k tomu, že i managementy špitálů nají tendence vymýšlet zmatená opatření. Jen televizní hlavy už ( naštěstí ) mlčí.

Následuje text původního článku : Už jako malý kluk jsem si našetřil a šokoval všechny kamarády tím, že jsem si nekoupil nožík, ale kleště - kombinačky. Pak jsem jezdil na divokou skládku do Sviadnova, kde jsem svlíkal kabely z izolace. Kabely to byly hliníkové, ve sběrně je nevykupovali a navíc Rómové byli komunistickým "paragrafem o příživnictví" nuceni chodit do práce, tak na to něměli čas, stejně jako na spoustu dalších věcí. Ze získaného drátu jsem dělal skobičky do skobičkového praku. Po jisté době mě pižlání kabelů kleštěni přece jenom omrzelo a tak začala nekonečná cesta za rozumným kapesním nožem.

Tehdejší jediný dodavatel - firma Mikov mě zásoboval noži Rybičkami - v 80. letech za cenu kolem 30 korun- Rybička byla na kabely hrubě nedostatečná - tak jsem přešel na jejich elektrikářské nože, které ( tehdy ) byly perfektně vyrobené, velice ostré - leč z uhlíkové - tedy rezavějící oceli. Tak jsem šetřil a šetřil až jsem našetřil na "čtyřželízkový nůž s červenými střenkami" který se tehdy prodával i s koženým pouzdérkem. Tento nožík mi vydržel až do rozvodu rodičů, kdy nastalo "majetkoprávní vypořádání" = rozkradení všeho. Klavír se například nenašel dodnes a stejně i můj červený nožík.

Naštěstí na mně myslel můj otec, který z první služební cesty "na západ", po pádu komunismu, dovezl Victorinox Champion - verze 1985, který mi dal. Skok z dvouvrstevného "čtyřželízkového" nožíku na 7 vrstevný 13 želízkový - byl opravdový civilizační šok. Dodnes si vzpomínám jak jsem pilkou řezal větve v lese jen z čiré radosti jak snadno to jde.

Pak šla léta, až nastala dovolená v Bulharsku roku 2006, kde mi milovaný, stále luxusně vypadající Champion ukrada ( asi ) pokojská v hotelu. Jen pro upozornění : V okamžiku ztráty měl Champion 2006-1990 = 16 let. Celou dobu spolehlivě řezal bez nutnosti jediného broušení a do svého posledního dne vypadal tak dobře, že stál Bulharům za krádež.
Byl jsem z této ztráty natolik vykolejený, že ještě téhož roku mi "Ježíšek přinesl" Victorinox Handyman, který mám dodnes ( = 14 let ) a jak vypadá vidíte na obrázku zcela vlevo. Podotýkám, že jej nešetřím, vyrábím jeho pomocí elektroniku, stříhám s ním dráty i nehty, jeho pilkou jsem řezal aportovací klacky pro psy atd.

Pak mi přece jenom švýcarského nože začalo být poněkud líto, tak jsem na nejhrubší práci koupil v železážství "Mikov praktik" tříželízkový. Tento nůž nůžtičky na nehty nemá a ani je nepotřebuje : Oba otvíráky jdou ( přes veškeré čištění a mazání ) tak ztuha, že každý pokus o jejich otevření skončí strhanými nehty. Povšimněte si ještě starého loga firmy Mikov "šermíře" - značně již olezlého ( navzdory tomu že nůž je novější než červený Victorinox ).

Někdy kolem roku 2010 ( = před 10 lety ) jsem dostal další ( modrý ) Victorinox Climber, který nosím v pracovní tašce. Nedávno jsem s ním nařezal celý kamión odpadních kartónových krabic, ve kterých nám přišlo kompletně nové přístrojové vybavení laboratoře.

Pak jsme koupili nejprve jednoho a pak druhého psa a řezání klacků / aportů pilkou se stalo denní rutinou. Opět mi bylo starého Victorinoxu líto a tak jsem velice váhal jestli koupit "Victorinox Trailmaster" ( protože místo vývrtky má křížový šroubovák, který je užitečnější a navíc netrhá kapsy ), nebo jeho téměři identický ekvivalent od firmy Mikov. Nakonec zvítězil nůž Mikov, protože má lépe navržené pojistky čepelí, které jistí nebezpečnou pilku, nikoliv neškodný šroubovák jako u Victorinoxu. Už podruhé byla koupě nože Mikov zklamáním. Ostří samotného nože bylo od prvního dne rozviklané a pojistku jsem musel ohýbat kleštěni aby vůbec držela.

A nakonec "finis coronat opus" - malinká dcera se dožaduje "nakrájet pomeranč", což znamená nakrojit kůru aby si jej mohla oloupat. To se nejlépe dělá malinkým nožíkem, po krájení jsou mnoh-želízkové švýcarské nože ulepené, musí se mýt a pak dlouho schnou. Takže jsem chvíli váhal, až jsem koupil "tradiční nůž našich dědečků" = Mikov 100-NN-4D = HRŮŮŮZA. Kudla je rozviklaná, "tupá jak prdel", čepele se řádně neotevírají ani nezavírají, kymácejí se ve všech směrech. Navíc jsou divného tvaru kdy špička ani nejde pořádně nabrousit.

Takže závěrečná rekapitulace : Za svůj život jsem měl 3 švýcarské nože. Všechny byly konstantní kvality, perfektně vyrobené, dokonale ostré, že holily a po mnohaletém nijak šetrném používání holí dodnes. Čepele se neviklají, otevírájí se a zavírají s ostrým cvaknutím. Logo firmy se střenek neslízá. Výrobce poskytuje doživotní záruku, i po mnoha letech používání jsou jeho nože stále ve slušném stavu.

Pak jsem měl 4 české nože, které každý další byl větší hrůza než ten předešlý. Mikov brnká na národní notu avšak logo dvouocasého lva sleze ze střenek za pár dní ( viz foto ). Nože jsou dodávány tupé, Pojistky fungují nespolehlivě, některé čepele se viklají, jiné jdou ztuha jak přivařené a musí se otevírat kleštičkami ( nože Victorinox. ) Nože Mikov čerstvě rozbalené jsou v horším stavu nez 10-15 let staré, denně používané nože Victorinox.

Možná byste namítli že švýcarské nože jsou drahé. Totální šunt Mikov stál v době psaní článku 351 korun. Jeho švýcarský ekvivalent - "opravdový nůž" nikoliv "kovové něco", stojí na e-shopech 299. Možná byste namítli, že Victorinox je "globální korporace" - nevidím tak velký rozdíl mezi fabrikou v Ibachu u Schwytzu a v Mikulášovících. Obě jsou přibližně stejně staré, stejně velké a obě u silnice v horském údolí, kde lišky dávají dobrou noc. Možná je na vině "národní povaha" : Švýcaři tvrdohlavě preferují "kontinuitu" a "kovovýrobu", zatímco v Mikulášovících ( soudě podle klesající kvality ) proběhla mnohastupňová "privatizace" následovaná "nesmiřitelnou generační obměnou" zámečníků za "Power-Pointové manažéry".

Drobné pobavení na závěr : "Tradiční český výrobce" si je vědom, že jejich nože jsou k ničemu - jinak by se na každé krabičce neprezentoval nápadnými varovnými značkami, které vysvětlují na svých stránkách v "galérií pikogramů", kterou vřele doporučuji shlédnout, než se rozhodnete utratit prachy za "tradiční český výrobek".

Abych nebyl úplně nespravedlivý : když jsem hledal staré logo "šermíře", narazil jsem na článek, že prý posledních pár měsíců se nějaký bohatý místní nadšenec snaží Mikov Mikulášovice vytáhnout z bryndy. Nevím jak se mu to daří, ale staré zásoby nožíků "post-privatizační kvality", kterých jsou plné sklady v obchodech jim to budou ještě dlouho kazit.
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama