Chemie pro šílence

Chemie přo šílence 67. Svítí až do žaludku.

11. srpna 2016 v 5:17 | Petr
Už jsem tady měl spoustu "počítacích" článků, kdy jsem počítal jestli se svíčka vyrovná baterce, kolik energie si z prachu vezme koule z pušky atd. Dnes mě tedy opět postihla ta choroba, abych si od hnidopišných inženýrů nechal nadávat, že moje výpočty jsou hrubě nesprávné v celku i v detailech.

Za starých dobých časů se říkalo, že hektar pole uživí rodinu. Jelikož máme dnes ten "solární boom" máme detailně změřeno kolik energie ze sluníčka dopadně na zem. Pak detailně víme, kolik je energetická spotřeba lidského organismu při různých pracech. A dokonce víme, že řepkové pole mění sluneční energi na "bionaftu" s účinností asi 0,3% nebo že rostliny škroboviny jako jsou brambory a obilniny přemění na "výsledný produkt" asi 0,25 - 0,5% sluneční energie. Co nám tedy brání dát tato čísla do poměru a nechat si v diskusi pořádně vynadat.

1. Energetická potřeba organismu. Bazální metabolismus tedy energetický výdej ležícího nic nedělajícího je asi 8 MJ /den. Úřednící postřebují asi 12 MJ / den. Těžká práce ( dřevorubci ) vyžaduje až 25 MJ / den. Pokud předpokládáme že "hektar živí rodinu" asi ta rodina nepěstuje brambory sepisováním excelových tabulek. Ergo je třeba odhadnout energetický výdej "motykového" zemědělce. Zahradníci mají energetický výdej 15-17 MJ / den * 5 osob - předpokládejme hrubě a zkresleně 80 MJ / den v podobě potravy pro celou rodinu.
Sluneční irradiace
2. Sluneční irradiace. - je dokonale známa a na většině našeho území činí 1100 kWh / rok / m2. Což převedeno na Si jednotky je 3.96 GJ / m2 za rok.

Zbývají už jenom nějaké počty 80 MJ / den = 29,2 GJ / rok. Pokud by rostliny pracovaly se 100% účinností 29,2 / 3,96 = pouhých 7,3 m2 záhonu by stačilo k uživení rodiny. Pokud vezmeme pesimistickou variantu "účinnosti" rostlin je to 2 949 m2. Hektar má 10 000 m2. Zkušenost našich předků pravděpodobně ( zcela jistě ) byla správná. Musíme totiž vzít v úvahu, že poměr 3000 ku 10 000 m2 je dán jednak pěstováním krmiva pro hospodářská zvířata, která jsou důležitým zdrojem živočišných bílkovin. Druhý faktor pak je malá účinnost "motykového" zemědělství oproti profesionálním pěstitelům "bionafty" / řepky a jiných plodin - průmyslovým způsobem.

Pokud máte zahrádku jako dlaň - pravděpodobně jste právě posmutněli. Nicméně ani majitelé "méně než hektaru" nemusí podléhat zoufalství. "Až to praskne" a nějakou šťastnou náhodou vám úrodu nesežerou ( a vás při tom brutálně nezbijí ) dnešní "hendikepovaní a sociálně slabí občané". Stále tady jsou ještě možnosti jak se v účinnosti pěstování rostlin přiblížit vysněné plodině - cukrové třtině, která na "biomasu" přemění 7-8% slunečního světla. Tedy :
  1. Zapomeňte na maso - kupte si kozu a živočišné bílkoviny hraďte kozím mlíkem, zbytek vaší stravy nechť je vegetariánský až veganský jídelníček.
  2. Zapoměňte na obiloviny - vaše spása je chladný sklep s bramobrami a spousta škopků s kyselým zelím - kdo nevěří ať znovu mrkne na tabulky výnosů plodin, které už tu byly.
  3. Pokud máte zahrádku jako dlaň - patrně vaše zemědělství může ( a musí ) být daleko intenzivnější než pokud obhospodařujete celý hektar. Tedy sázejte husteji, okopávejte více, zalévejte více, hnojte přímo k rostlině, plevejte důsledněji atd.
  4. Technické Gadgety - jako pěstování v truhlících, skleníky, vertikální zahrady, hydroponie, akvaponie, pěstování více plodin společně ? Stavím se k tomu poněkud skepticky hlavně proto kolik technických drobnosti takové "zemědělství" potřebuje - přestože třeba naše vlastní balkónová "rajčatová farma" ze dvou květináčů á 50 x 50 cm už měkolik sezón zdatně konkuruje svými výnosy "záhonu za domem" u tchánů.
Možná jsem ale příliš optimistický - možná není třeba hektar volné krajiny svádějící k "polnímu pychu". možná právě ze všech stran betonem obehnaný dvorek s nějakou exotickou pěstitelskou technologií - bude nakonec to pravé.

Zbývá už jen rada robotům ke zničení lidstva - už tu jednou byla - trpělivě čekejte a posledního chudáka, co přežije "civilizační spor" potom majzněte do hlavy.

Chemie pro šílence 66. Fetujeme nevědecky a riziko zombie apokalypsy.

10. března 2016 v 5:52 | Petr
Pokud mladý lékař chce být internista - po prvním týdnu získá pocit, že všichni "jeho" pacienti na interně jsou dementní senioři, kteří neudrží stolici ani moč, ve dne spí a v noci zmateně bloudí po oddělení a v občasném agresivním raptu - z úzkosti a dezorientace - demolují nábytek. O to větší překvapení je praxe na ortopedii, nebo úrazové chirurgii, kde je tomu právě naopak - převážná většina pacientů jsou mladí, krásní, zdraví a bohatí sportovci, kteří si utrhli šlachu při adrenalinovém sportu, nebo alespoň elegantní senioři, kteří si zlomili "krček" kosti stehenní při scházení schodů na výstavě avantgardního malířství v "Domě umění města Ostravy".

O to překvapivějdí jsou nikoliv řídké "delirantní" epizody, které mají neustále stejný průběh. Místní podnikatel, zastupitel krajského zastupitelstva, multimilionář a "milovník života" si něco zlomí, je tři dny upoután na lůžko v nemocnici ale už druhý den je zmatený, agresivní, vyhrožuje personálu ať "zabijí ty štěnice", které po něm lezou, nebo všechny zabije on, nebo alespoň bude všechny žalovat. Pak se opatrně ptáte příbuzenstva : "Kolik doma pije ?" Příbuzní dlouze přemýšlejí a pak se shodnou, že velkou sklenku Whisky ráno, v poledne a večer. De facto tedy půl flašky denně k tomu tlustý doutník. Všichni se však zapřísahají, že "tatínka nikdy neviděli opilého".

Tedy pozoruhodný ( a běžný ) případ člověka, který ani sám o sobě neví, že je alkoholik. To že je alkoholik je zjevné, jinak by medostal po ( náhodném ) odejmutí alkoholu abstinenční syndrom - "delirium tremens", které mimochodem ponecháno neléčené má úmrtnost kolem 30% - žádná legrace. Pak tohle opatrně oznámíte rodině a super-agresivní reakce na sebe nedá dlouho čekat : "Prý alkoholik !!" "Beztak to má z těch jejich kapaček !!" "Taková ostuda !!" "Beztak to na něj ušili ( doktoři ? političtí oponenti ? ) !!" Atd.... Závěr diskuse : "Budeme žalovat špitál !!!!"

Naštěstí mají doktoři v ruce hrubě nepředpisovou, ale účinnou metodu jak se tomu vyhnout. Nejméně rozzuřenému členu rodiny strčíte do ruky starou igelitku a zašeptáte : "běžte tatínkovi do kantýny koupit pár piv" - i malý příliv alkoholu zajistí, že "tatínkovi není dvakrát" ale 30% riziko smrti je tím odvráceno a stav se většinou po prvním pivu tak zázračně zlepší že i žaloba je zapomenuta. Jenom se alkohol musí podat včas, dokud ještě delirium není úplně rozjeté.
Podobné je to s kouřením - nedobrovolné náhlé odejmutí cigaret u nepřipraveného kuřáka vede k abstinenčnímu syndromu, který není tak známý. Pacient je u něj výrazně pohyblivější, více při smyslech a výrazně agresivnější než delirující alkoholici. Podobné je to u léků s poteniciálem vzniku závislosti.

OK o čem tedy je dnešní pohádka ? O tom, že v česku jsou miliony drogově ( alkoholově, nikotinově ) závislých, kteří to o sobě vědí ( ač by to nidky nepřiznali ). A další statisíce, kteří to o sobě ani nevědí. Jen takový výčet ( procenta jsou podíl v populaci ) :
  • 40% kuřáci
  • 10% sociálně dekompenzovaní alkoholici známí už dnes
  • 20% ostatní těžcí pijani, kteří se jako závislí ukážou až budou muset abstinovat.
  • prakticky celá Romská komunita s jejich vztahem k nikotinu, alkoholu, tramadolu a diazepamu
  • Statisíce seniorů skrytě závislých na opiátových analgeticích a prášcích na spaní atd....
  • Desetitisíce "pobíračů sociálních dávek", kteří "utíkají do nemoci" a do bolesti.
  • Tisíce ( dnes známých ) regulerních narkomanů
  • Desetitisíce narkomanů, kteří zatím nepřišli do kontaktu se státem a nejsou nikde evidovaní
Tedy - "až to praskne" - očekávejte alkoholiky, na prahu deliria, rabující sámošku - ničící při tom ostatní zboží zásadní důležitosti. Žrouty prášků, na prahu abstinenčního syndromu, rabující lékárnu, ničící při tom léky zásadní důležitosti a pohyb drogových "zombies", kterým je tak blbě, že je jim "všechno jedno", ulicemi.

Bojíte se, jestli nepatříte do jedné ze skupin ? Což takhle namodelovat "průser" už dnes ? Což takhle týden bez cigarety, kapky alkoholu, prášků na spaní, opiátových ( tramadolových ) analgetik ? Naopak - máte kamaráda "který si rád vypije", kouří, bere prášky na "chronickou bolest zad". Jste si vědomi, že ve stavu kolapsu civilizace může být takový "kamarád" smrtelně nebezpečný ?

Myslím, že strašení už bylo dost, ale je realistické předpokládat, že "až to praskne" - polovina populace si prožije svůj "malý absťák" a velice nepřesně odhaduju, že 1-10% populace budou lidi s abstinenčním syndromem takového druhu, že budou ostatním opravdu nebezpeční.

Chemie pro šílence 65. Vyžít z mála 3.

11. února 2016 v 5:13 | Petr
Doprava materiálu na oběžnou dráhu kolem Zeměkoule je extrémně drahá - až 20 000 dolarů za kilo, proto kosmické agentury při zásobování kosmonautů na oběžné dráze extrémně šetří na váze. Díky tomu je známo, že k udržení jednoho člověka naživu na ISS na jeden rok stačí tuna ( kapalného ) kyslíku a 500 kilo dokonale dehydratovaných potravin.

To bychom mohli vzít za bernou minci a dále o tom nediskutovat, ale musím přece jenom trochu počítat. Energetická hodnota tuků je 30 MJ/kg, energetická hodnota sacharidů a bílkovin je 20 MJ / kg. Pak tu máme druhou stranu mince - dřevorubec kácející sekerou stromy v lese má spotřebu až 25 Mj za den, naopak "bazální metabolismus" - tedy energetický výdej nehybně ležícího člověka je 8 MJ za den. "Zlatý střed" to jest úředník jezdící do práce autem má energetický výdej 10-12 MJ za den.

Suma sumárum nejoptimističtější až nejpesimističtější verze vychází na 100 - 460 kilo potravin na rok na jednu dospělou osobu. Tím máte hrubý obrys kolik by bylo potřeba "nakřečkovat" abyste přežili období od okamžiku "kdy to praskne" do okamžiku kdy nastanou "normální poměry". Aby to nebylo tak pesimistické - k zásobě potravin připočtěte ještě nadváhu všech členů rodiny - která se v podobě tuku určitě do značné míry "rozpustí".

Dostáváme se k tomu "jak donutit organismus šetřit". Především, pokud chcete "hladovět inteligentně" je nutné se zbavit představy afrického děcka, které žvýká kořínky. Má-li organismus vyžít z mála - musí toto málo být "biologicky hodnotné".

Především převážmnou většinu živin nedovede organismus skladovat a z toho vyplývá smutný poznatek zvaný Rubnerův zákon limitní aminokyseliny, který by se pro potřeby situace "až to praskne" dal přeformulovat na "zákon limitní živiny obecně". Tedy "jídlo je jenom tak výživné, kolik je v něm živiny, které má organismu největší nedostatek".
Nerozumíte ? V pondělí se nažereme masa "at jsme tlustý na tři prsty" - problém je v tom, že maso má málo fenyalaninu, proto organismus může nasyntezovat jen tolik bílkovin kolik má fenylalaninu, zbytek přemění na sacharidy a spálí, nebo v horším případě vymočí. V úterý žereme čočku - fenylalaninu je dosti, ale chybí methinonin, na kterém troskotá proteosyntéza dnes. Jasné ?

Ergo - "až to praskne" - budete jíst tako : "Lžičečka" sacharidů v podobě rýže nebo těstovin. K tomu "lžičečka" luštěnin : vždy sója + další luštěnina, která se bude pravidelně střídat - na chuť. K tomu "lžičečka" masa z konzervy a k tomu "lžičečka" nějakých mastných semen nebo ořechů.

Připomíná vám to "pestrou stravu" kterou doporučují doktoři i nejrůzenjší "výživoví pomatenci" - zapomeňte - teprve teď se ten návod začne pořádně lišit - COKOLIV SNÍTE - BUDETE VŽDY JÍST VAŘENÉ. Důvody pro toto jsou dva
  1. Bezpečnost před střevními infekcemi - což je paradoxně ten méně závažný důvod
  2. Vyšší stravitelnost vařených jídel. Rozdíl ve využitelnosti energie ze syrové potraviny a vařené potraviny je až 1 : 3. Proto různé blijící shoppaholičky tak milují "syrovou zeleninu" - vy budete milovat zeleninu taky ( protože vám poroste na zahrádce) ale do měkka uvařenou + všecho ostatní. I olejnatá semena lze "nahňahňat" do hrnce a dusit s ostatními. Proč si myslíte, že to Číňani dělají právě takto ?
Jistě si říkáte, že ta válka s mohamedány bude docela selanka, když budou "tři teplá jidla denně". Takhle to bohužel nebude, výraznou součástí signálu "je nouze" - pro náš organismus je jedno jídlo denně. Optimální bude jíst k večeru, aby klidnější tělesný režim v této době přispěl k efektivnějšímu trávení těch "lžičeček" , ze kterých se bude "večeře" skládat.

Poznámka k pojmu "lžičečka" - berte to jako relativní jednotku, jejíž velikost závisí na poměru mezi ještě zbývajícími zásobami a předpokládanou dobou nouze. Celková velikost porce se tedy může měnit od normální dávky "mírového typu" po úplné nic. Přitom je dobré poznamenat, že i naprosté málo potravy zabrání chátrání organismu lépe než úplné hladovění. Pokud hrozí nouze, je rozumnější snižovat dávky spíše dříve, nežli později.

Samozřejmě budete dostatečně pít. Armádní norma ČS armády - za mé vojny byla - 8 litrů pitné vody denně a v "době útoku" bylo povoleno max na 48 hodin dodávat jen 2 litry pitné vody. Samozřejmě, že tohle je teorie, kterou snad ani naše vojsko nemyslí vážně. Už od Švejka je známo, že vojsko i koně buď žízní, nebo pijí z kaluže, ale pro obrysovou představu to stačí. Pokud by se vám to ani tak nezdálo - zde poznámka cyklistického kolegy : cyklista má spotřebu jako "žigulík" - 8 litrů ( vody ) na 100 kilometrů - je třeba něco dodávat ?

Když se hubne - je občas dobré dát "šlehačkový den". Během toho se hubnoucí člověk přežere. Jednak tím krátkodobě zažene frustraci a jednak tím vyšle organismu signál "nešetřit". Vy to budete dělat zrcadlově obráceně - občas - jednou za dva týdny - bude "hladový den" aby se vyslal signál "šetřit". To možná nemusím ani zdůrazňovat, protože lze očekávat že o jídlo bude stejná nouze, jako o vodu, takže "hladový den" půjde více než snadno.

Jelikož ve vaší dietě nebude nic, než vařené věci - a nebudou to brambory - je třeba se zabývat ještě poslení otázkou a to jsou vitamíny rozpustné ve vodě - zejména vitamin C. Ten si opatříte tak, že po dočtení tohoto článku vstanete a půjdete si do obchodu koupit veliké množství tub nějakého "šumivého multivitamínu" který pak budete dělit asi tak na čtvrtky a každý den jednu čtvrtku pozřete ( vypijete rozpuštěnou ).

Doposud jsem všechny rady měl prakticky vyzkoušené na cyklisitických výpravách ( kvůli váhy bagáže ). Teď se se dostáváme k otázce opravdové nouze. Platí univerzální rada - "rostlinný materiál" rozmělnit a povařit na hustou ( hnusnou ) kaši. Rád bych poradil "výživné rostliny" ale tak dobrý botanik bohužel nejsem, proto bych rád zaměřil vaši pozornost ještě jiným směrem.

Pokud v době krize budete za cenu nasazení života hlídat vlastní zahradu s plodinami pěstovanými pro svou obživu - přidávám jenom jednoduchou tabulku s výnosem plodiny na hektar pole, abyste viděli, co vás uživí a co ne.
  • Obiloviny obecně - 5,4 t/hektar
  • Kukuřice na zrno - 6,7 t/ha
  • Hrách - 2,5
  • Sója - 2,1
  • Slunečnice na semeno - 2,3
  • Brambory - 23,8
  • Zelí - 39,1
  • Květák - 12,6
  • Mrkev - 31,3
  • Cibule - 19,7
  • Rajčata - 25,1
  • Salátové okurky - 43,7
  • Kukuřice na siláž - 32,5
  • Řepa cukrovka - 54,2 t/ha
Než nakonec zjistíte, že jsem se opravdu zbláznil - dovolil bych si upozornit, že v případě opravdové nouze je i řepa cukrovka, nebo "kukuřice na siláž", což je de-facto kukuřice i se stonky a listy - kvašená ve stylu kyselého zelí - jedlá, zdravá a nelákající zloděje a kořistníky. Jinak pohledem na tabulku je jasné, proč, i v míru, máte na zahrádce mrkvičku a zelí, a taky je jasné, že do obilovin se nemá smysl pouštět pokud nemáte opravdu pořádné lány. Pokud máte pořádné lány je to naopak vhodné, protože suché zrno, dobře uložené je ( prakticky ) neomezeně trvanlivé.

Tolik tedy miniseriál o hladovění, jenom doufám, že jej NIKDY nebudete potřebovat.

Chemie pro šílence 64. Vyžít z mála 2.

4. února 2016 v 5:01 | Petr
Minule jsem si dovolil upozornit na to, že není hladovění jako hladovění a že pokud chceme vyžít s málem - alias přežít, co nejdéle na co nejmenší porcí - je třeba dělat to s rozmyslem. Dnes bych se soustředil na opačný konec problému. Před pár lety WHO vydalo práci, ze které vyplývalo, že Zeměkoule je při současné zemědělské produkci schopna uživit 10 miliard lidí, kteří se stravují jako Číňani, ale jenom 2,5 miliardy lidí, kteří se stravují jako Američani.

Přestože Američani ( v průměru ) jsou ti nejtlustší lidi na Zeměkouli - rozhodně to není tím, že by oni sami jedli příliš - je to tím, že oni jsou opravdu velcí milovníci masa a k výrobě 1 kila masa potřebujete podle druhu zvířete 10 - 100 kg rostlinných krmiv, které za určitých okolností mohou lidé zkonzumovat přímo. Přesněji řečeno - plochu polí mohou osít něčím, co lze zkonzumovat přímo.

Z tohoto hlediska je třeba na stravování v době "až to praskne" nahlížet celkem ze čtyř pohledů
  1. Dostupnost - neboli "něco jako cena" potravin.
  2. Uchovatelnost potravin
  3. Energetická hodnota
  4. Bilogická hodnota
Všechny 4 body zdají se býti elementárními, ale nejsou. Mohou totiž nastat okolnosti, kdy pytel hrachu bude, z hlediska všech 4 bodů, hodnotější, než celá lednice zkaženého masa.

Dnes bych nerad zabíhal do detailů bodů 3 a 4 nicméně, když budete nyní ( ještě ?) v době míru plnit svoji "krizovou krabici SAMLA" už teď je potřeba držet se jistých zásad a tak trochu počítat.

Především energetická hodnota téměř všech potravin založených na škrobech je - v suchém stavu 20 MJ / kg. Tato energetická hodnota se týká, rýže, těstovin, pečiva, "suché frakce" brambor a čehokoliv jiného.

Energetická hodnota jakéhokoliv tuku od vepřového sádla po panenský olivový olej je 30 MJ / kg. Zdánlivě je možné naplnit "krabici Samla" samým sádlem a lebedit si jak jsme vydrbali se systémem. Realita ovšem tak optimistická není - savčí metabolismus, aby mohl metabolizovat tuky, potřebuje k tomu malé množství sacharidů / škrobů. To je důvod proč Irští hladovkáři z roku 1922 ( z minulého dílu ) zemřeli dříve než vyčerpali tělesné tukové zásoby.

ERGO - pokud máte 30 kilo nadváhy - nemá smysl k tomu přidávat ještě dalších 30 kilo sáda v krabici - protože stejně bez sacharidů nemůže váš metabolismus cizí ani vlastní sádlo řádně využít.

Poslední skupinou potravin jsou potraviny, ktré jsou založeny na vysokém množství bílkovin. Je třeba poznamenat, že energetická hodnota (suché) stravy bílkovinného typu - čímž jsou konkrétně myšleny luštěniny a maso je podobná jako energetická hodnota škrobovin tj 20 MJ/kg. Opět se tedy zdá že "na fazole se můžeme vykašlat". A opět to není pravda. Princip tohoto druhu potravy je právě v bílkovinách, které jsou nezbytné pro udržení svalstva ve funkčním stavu.
Vypadá to složitě ? Chtěli byste na to jít nějakou zjednodušenou variantou - typu "nakoupím hromadu masových konzerv a budu mít klid" - špatně. Problém je v neefektivitě takového postupu - vezmeme li 500g pytlík sójových bobů - takový pytlík obsahuje kolem 200 gramů čisté bílkoviny + několk gramů samotného obalu - vezmeme - li 500g i toho nejkvalitnějšího masa - je v něm maximálně 100 g bílkovin + nezanedbatelná váha konzervy. Pokud by tedy "průser nastal" a vy byste museli utíkat - je batoh plný luštěnin z hlediska přežití daleko efektivnější než batoh plný konzerv.

Dostáváme se k otázce uchovatelnosti potravin. Zapomeňte na cokoliv, co je nutné chladit. Vizte Krym - elektrika bude první věc, která přestane fungovat. je tedy třeba se soustředit na "vysoce konzervované" horku odolné, přirozeně dehydratované potraviny.
  • Sacharidy - v podobě rýže a těstovin - je třeba preferovat těstoviny, které jsou kompaktní jako jsou třeba špagety, ne zaplnit "nouzovou krabici Samla" vzduchem uvnítř pytlíku s "kolínky".
  • Bílkoviny rostlinné - luštěniny všeho druhu v přibližně stejných poměrech - luštěninám dominuje sója, ze které my ve střední Evropě nedovedeme příliš chutně vařit, proto teoreticky by tato měla převažovat, ale vzhledem k výše uvednému - jenom mírně.
  • Bílkoviny živočišné - nebudou tvořit základ jídelníčku ve stylu "oběd = brambory + maso", ale spíše budou "vzácným vitamínem" doplňjujícím spektrum aminokyselin, k čemuž se dostaneme příště.
  • Tuky - ano tuky - jsou natolik energeticky bohaté "v kompaktním balení", že je nelze pominout. Plechovka sádla nebo flaška oleje se ale za chvíli stane spíše bakteriologickou zbraní, je třeba skladovat "jinou formu tuku" - v podobě tučných semen - slunečnicového semínka, buráků ( zejména nesolených ) a všech ostatních ořechů, které se namanou. Výhoda tohoto způsobu "balení" tuků je v nezanedbatelném obsahu bílkovin v těchto semenech.
  • Glutamát sodný - neboli nějaké laciné koření pro chudinu z Kauflandu "Podravka", polský "Kucharek", nebo úplné no-name typicky žluté kořenící směsi - vychází ze zkušeností II. světové války, kdy američtí vojáci preferovali ukořisěné japonské konzervy - právě kvůli obsahu glutamátu, který jednotvárnou stravu přece jenom učiní poživatelnější.
  • Chrornan sodný - neboli SAVO - neboli překlad názvu výrobce "SAnace VOdy" - nemá smysl kupovat drahé "tablety na čištění vody" z outdoorového obchodu - doporučená dávka je 1 litr běžného, komerčně dostupného 5% "bělidla" na 4-5 m3 vody - takhle jsem dezinfikoval vodu za povodní na vojně v roce 1997. Sice "v mém rajonu" byly stížnosti na "vodu jako na sídlišti", ale průjem nebyl ani jeden. Jenom nepatrná poznímka - voda musí být čirá ničím nezapáchající z co nejčistšího zdroje - a potom - po nalití SAVA do cisterny ( nádoby ) - promíchat a počkat alespoň 30 minut.
Dostáváme se k otázce "záruční doby" potravín. Zapomeňte na ni - pro potřeby krize lze potraviny nashromážděné podle výše uvedeného návodu považovat za neomezeně trvanlivé. Semena a těstoviny je nutno chránít před vlhkem a hmyzem. Plastová krabice, pevně uzavíratelná, případně plastové vědro s víkem + skladování "mimo kaluž" udělá svoje. Pokud jste paranoidní doporučuju "proložit" suché potraviny mýdlem, které je výrazně "hygroskopické" - jímá vhlkost z krabice a navíc svou parfemací udrží hmyz z dosahu. Navíc mýdla z "vyžraných beden" můžete použít pro praní a mytí.

Pokud to přece jenom nedopadne - je li jídlo plesnivé - raději se mu vyhněte, pokud naopak jsou v něm ( mouční ) červi - zavřete oči a šup s nimi do vařícího kotle - rýže, nebo čočka s občasným křidélkem, nebo nožičkou vůbec nevadí.

Jistě jste četli dramatické historky o "otravách konzervami", proto na adresu konzerv musím výslovně zmínit - jejich životnost je neomezená, pokud jsou hermeticky uzavřené a nejsou nafouklé. Pracovníci Britského muzea v roce 1932 otevřeli konzervy z polární výpravy z roku 1822 - a ve spolupráci s tehdejčí britskou hygienickou službou konstatovali, že jejich obsah i po 110 letech vyhovuje - tehdejším - předpisům pro stravování.

Tím jsme probrali otázku co uchovávat a nakousli otázku proč - příště snad dojdeme ke stavu kdy se "všechno spojí" a konečně začne dávat smysl.

Chemie pro šílence 63. Vyžít z mála 1.

28. ledna 2016 v 5:20 | Petr
Belgie je zhroucený stát. Facebook i telefonní operátoři mohou snadno dokumentovat, že přes vnitřní Vlámsko - Valonskou "etnickou hranici" nejde prakticky žádná komunikace. Jediná sila, která drží dvě nesourodé poloviny pohromadě je chamtivost a strach o odliv zisků z provozu Bruselské byrokracie centrál NATO a EU, který by patrně nastal, pokud by ( fakticky neexistující ) "Belgický národ", chtěl naplnit svůj osud a rozdělit se. Proto mě napadlo naplnit pragraf 357 odstavec 2 trestního zákoníku - šíření poplašné zprávy - a trochu si zafantazírovat :

Tedy je rok 2025 a po sérii demonstrací v Bruselu, na kterých došlo i k potyčkám mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem, padla vláda. Parlament vyhlašuje mimořádné volby a vrchní imán - lídr "umírněné" 30% muslimské menšiny vyzývá k jejich bojkotu. Po volbách není nikdo schopen sestavit novou vládu. Pak zachvátí Brusel vlna bombových útoků na objekty vlády, EU a NATO. Je vyhlášen mimořádný stav. Bruselem začnou projíždět černé Toyoty Hillux s ( původně belgickými ;-))) kulomety M2 Browning ráže 12,7 x 99 mm na korbě. "Umírněný" imán vyhlašuje Islámský stát. Policie i armáda - zvyklá na 107 let klidu ( od roku 1918 ) - se po několika přestřelkách rozpadá. Zbytky legálně zvoleného parlamentu píšou "zvací dopis" - Francie a Německo přislíbí pomoc. Místo invaze, však čelí vzpourám vlastních jednotek s vysokým procentem muslimů, kteří odmítnou bojovat proti "bratrům ve víře". Český premiér vyzývá ke klidu - jednak si právě vyměnil plíny - a potom - do Buselké centrály NATO ani EU se stejně nelze dovolat a vyžádat si instrukce, podle jakých směrnic se má dále postupovat.....

Dovedete si představit, jak by taková situace pokračovala ? Jistě by vypukla panika, při které by lidi vzali obchody útokem, nejprve by umírněně nakupovali, pak by emoce převážily a začalo by se mlátit a rabovat. Takže si představte, že jsme v česku, 3 měsíce po hypotetické "belgické události" - nejhorší neklid už pominul - svérázný "veřejný pořádek" hlídají milice místních rváčů a zločinců, kteří se jako první stihli vyzbrojit z vykradených policejních a vojenských skladů. Městské obyvatelstvo je na hranici hladovění, vy jste jeden z nich a přemýšlíte jak vydržet, z obsahu domácího "BOB zavazadla", co nejdéle.
OK tedy dnešní článek by se klidně mohl jsmenovat "Antidieta". Protože principem diet je donutit organismus plýtvat energií z potravy, "aby se zhublo a nemuselo se úplně hladovět", zatímco tento článek je naopak o tom, jak přinutit organismus energií šetřit, "aby se mohlo pracovat, utíkat, kopat zákopy, střílet".

Nejpve tedy teorie - pokud máte nadváhu - vězte, že kilo tělesného tuku odpovídá energii přibližně na 3 dny, tedy pokud mám 50 kilo nadváhy ( asi ano bohužel ) znamená to, že bych vydržel 150 dní hladovění ? Teoreticky bych dokonce mohl vydržet déle, protože po určité době skoro-hladovění se metabolismus přestaví na úspornější režim. Ve skutečnosti se bez příjmu jakékoliv potravy tak dlouho žít nedá. Nejdelší spolehlivě dokumentované úplné hladovění, byla hladovka uvězněných Irských separatistů v roce 1922. 12 vězňů drželo důslednou hladovku a během 94 dnů 8 z nich zemřelo. Všichni zemřelí byli jako vězni, "ze zákona", pitváni a už tehdy převážila vědecká zvědavotst, která se ještě zvětšila, když se zjistilo, že zemřelí hladem měli ještě 3-5% tělesného tuku, a tedy by v modelingové agentuře byli stále považováni za "obézní"....

Na druhé straně tady máme příklady totálního vyhladovění a metabolického "marasmu" z hladových oblastí ( a hladových dob ) v Africe. Je tedy zřejmé, že dva lidi se stejnými zásobami "sádla na břuchu" i konzerv v BOB zavazadle se mohou za dob hladomoru dožít výrazně odlišnou dobu, podle toho jak se chovají ke svému "tělesnému stroji".

Než se pustíme do labyrintu metabolických drah - dovolil bych si několik poznámek.
  • Máte BOB zavazadlo ? Rýži, špagety, čočku, hrách, fazole, sóju, slunečnicové semeno, rozinky, ořechy všeho druhu, konzervy s kvalitním masem, šumivé multivitamíny, dochucovadlo s glutamátem sodným, a neparfémované SAVO ?
  • Teď v klidu a míru se zbytečně necpěte vitamínovými preparáty. Stačí strava bohatá na zeleninu. Organismus se naučí vitaminy rozpustnými ve vodě plýtvat a "až to praskne" budete mít problémy. Příklad : první, kdo v obleženém Leningradě dostal kurděje byly děti lékařů - proč asi ?
  • Nemá smysl hnát se za štíhlostí - čekáme-li civilizační průser - je daleko rozumnější být fyzicky zdatný při jakékoliv váze - což ( bohužel ) není můj současný stav.
Jelikož jsem se opět rozkecal - musíme "hladovění" rozdělit na více dílů. Proto do příštího týdne vyhlašuju domácí úkol - kupte si v Ikea tu největší krabici SAMLA, kterou si finančně troufáte naplnit trvanlivými potravinami. A pak si podrobně přečtěte o "posledním hladomoru na civilizovaném západě" známém též jako zima 1944 /45 v Holandsku. Jenom abych vás navnadil - Němci se na obranu před spojenci opevnili tak dokonale, že nezanedbatelnou část "zěmě nikoho" v Holandsku odřízli od jakékoliv možnosti dopravy potravin odkudkoliv - až nastal hladomor, který stál životy asi 20 000 převážně starých mužů. Situace velmi podobná předpokládanému budoucímu hladomoru ve válčící Evropě - s rozdílem, že dnes značně přibylo jedinců s kořistnickou mentalitou, kteří jsou schopni agresivní nespoluprací, zahubit sebe i spoustu dalších lidí, kteří by jinak - ač pohublí - hladce přežili.

Takže studujte a přemýšlejte.

Chemie pro šílence 62. Chlorečnan draselný a nikdy jinak 2.

21. ledna 2016 v 5:45 | Petr
Minule jsme probrali výrobu chlorečnanu draselného - základu mnoha hořících a bouchajících směsí, až do toho bodu, kde jsem prohlásil, že vyrobit správných chemický reaktor na elektrolytickou výrobu je složité a basta. Kouzlo je v tom, že to není tak složité jak by se mohlo zdát, ale problém je v tom, že nemůžeme předpokládat stavbu reaktoru ve "slušné společnosti", kde jsou materiály a suroviny dostupné i jednotlivci. Naopak musíme předpokládat, že vy jako vidlák z venkova máte holé ruce, klacky a kameny a naopak vláda, armáda, megakorporace a celý "polosvět" kolem nich, má k dispozici to, co vám je zakázano používat - jako je v dnešní době, mnou tolikrát zmiňovaný, peroxid vodíku, který Evropská unie zakázala a tím mě už dosti dávno vyprovokovala k přemýšlení jak vyrábět důležité molekuly po domácku z prostředků, které zakázat nejdou.

Elektrolytický reaktor na chlorečnan draselný vypadá asi takto - je ideální když je to vysoká a relativné úzká nádoba z varného skla - vysoká alespoň 50 cm úzká kolem 15 cm v průměru a z varného skla proto, aby se reakční směs případně dala zahřívat na minule zmiňovaných 70 stupňů a více ( nikoliv však do varu ) malým lihovým, plynovým, elektrickým vařičem, což velice urychlí reakce. Víko takového reaktoru musí být vzduchotěsně utěsněno. Víkem procházejí dvě elektrody - kladná anoda ( mnemotechnická pomůcka - česky ANO rusky DA - kladné vyjádření proto ANO-DA ) a záporná katoda. Mimo to víkem prochází odvětrávací otvor, na kterém je hadíce vedoucí někam z budovy ven, dosti daleko, aby plynné zplodiny - vodík, kyslík, chlorovodík a chlor ( kterých nevzniká moc ) nenadělaly škodu.

Je dobré sehnat skleněnou nádobu tvaru vysokého válce, aby bylo na dně dost místa na krystaly chlorečnanu draselného, pokud oželíme možnost zahřívání stejně dobře poslouží i nádoba z polypropylénu, nebo z HDPE - vysokomolekulárního polyethylénu, teoreticky by měla fungovat i nějaká masivnější PET flaška ( třeba od Coca-Coly ). Víko takové nádoby by bylo dobré udělat třeba jako odlitek z Epoxidu, když jím musí procházet všechny ty elektrody a hadice. Eventuelně kolečko z tlustého akrylátu ( plexiskla ) případnně polyethylénu a všechny vstupní otvory utěsnit silikonem. V každém případě celá reakce probíhá za atmosférického tlaku, takže se jedná jenom o to aby vás nedusily ( neexplodovaly ) ty plyny - víko nemusí vzdorovat zádnému tlaku.

Zdroj elektrického proudu - je potřebné napětí 3,5 - 5V a proud podle velikosti elektrod, několik ampéru až několik málo desítek ampérů. Počítejte s tím, že elektrolýza bude probíhat třeba týden v kuse, proto by zdroj měl být na tuto zátěz dimezován. Ideální je zdroj do starého PC, která ještě měla 5V jako hlavní napájecí napětí, případně můžete moderní zdroje na 3.3 V "poštelovat" aby dávaly trochu více. Myslím že určitě budou schopny místo 3.3 dávat 4V. V krajní nouzi seženete někde na skládce 6V "nabíječku do tráboše".

Zbývá poslední položka - elektrody. Je nutno poznamenat, že naprosto ideální elektrody jsou z platiny - ty vydrží věčně a stojí majlant. O něco méně odolné, ale stále dokonalé jsou elektrody z platinou pokrytého titanu, které se používají při průmyslové výrobě. Mají podobu síťky a dokud nebude úplný válečný stav - dají se koupit na Ebay, Amazonu atd.... Relativně "lacinou" specialitou moderní doby jsou elektrody typu MMO. Titanové elektrody pokryté vrstvou zvanou Mixed Metal Oxide. Opět se dají koupit na Ebay atd.... a ve svobodné zemi jako je USA vás po koupi dokonce ani nepřijde navštívít policie, protože se používají k elektrolytické chloraci bazénů.

HMM - takže jsme se probudili do Bruselsko - Berlínsko - České reality, a je vám jasné, že pokud si objednáte cokoliv z výše uvedených "speciálních materiálů" - začne v centrále BIS blikat červená kontrolka. Proto musíme zvolit vidlácký přístup. Prostředí v reaktoru je korozivní a my musíme zvolit co nejodolnější elektrody "vdiláckého typu" - kterépak to jsou ? Jestli jste sledovali mé články o "elektrodách prvního a druhého druhu" - je vám jasné, že nejodolnější vidlákovi dostupný materiál je uhlík. A vskutku - uhlíkové elektrody nás zachrání.

Můžeme použít uhlíky z baterky - jesti máte doma vybité "velké monočlánky" - rozhodně je nevyhazujte dokud z nich tento "strategický materiál" nevytěžíte. Problém elektrod z baterek je, že jsou příliš krátké. Pokud je "ideální reaktor" dle mých představ vysoký alespoň 50 cm je dobré když elektrody zasahují alespoň do poloviny - 2/3 jeho výšky. Pro tento účel jsou ideální uhlíkové "svařovací elektrody" které se používají pro "rozpalování" kovových součástek elektrickou svářečkou a měly by být dostupné v obchodech.

Je jasné, že až odbyt těchto elektrod vzroste, Euro-hajzli zajistí, že už nebudou k sehnání. Takže "až to praskne", budete muset improvizovat. Napadá mě koupit hafo tužek s měkkou tuhou a tu použít jako elektrody. Tužky nezakázal ani bolševik, aby se neřeklo že zanedbává "výchovu mládeže".
Tudíž je vhodné uhlíkovým materiálem elektrod šetřit - proto je dobré vědět, že maximum korozivního působení je na anodě, proto anoda MUSÍ být z uhlíku / platiny / MMO. Katoda může být ze stejného materiálu, ale až o něj bude nouze, klidně může být ocelová. Jestli máte nutkání použít nerezovou ocel - nedělejte to - rozdíl v rychlosti rozpadání nerezi / oceli neodpovídá rozdílu v ceně těchto slitin. Ergo nejjednodušší reaktor může být - uhlík z baterky jako anoda a hřebík jako katoda. Příklad jak takový reaktor i s uhlíkovou a železnou elektrodou může vypadat máte na obrázku.

Potom - naplníte reaktor nasyceným roztokem KCl a budete elektrolyzovat týden. Po opravdu dosti dlouhé době se postupně veškerý KCl přemění na chlornan draselný KClO - očekávejte lehký smrad podobný smradu SAVA. Další elektrolýzou začne se KClO oxidovat na vysněný chlorečnan draselný KClO3 - který jak tušíte je málo rozpustný a bude dělat krystaly na dně.

Abyste si to nepředstavovali moc idylicky - kromě krystalů bude na dně i "bordel" z rozpadaných elektrod. Navíc KClO3 je bílý, vy ale očekávejte, že všechno bude spíše žluto rezavé - od chloridů železitého a železnatého z rozpadající se katody. Mimochodem - jestli máte někde v práci nebo v drogérii dvojchroman draselný K2Cr2O7 - chraňte jej jako oko v hlavě, neboť pro naši reakci je to důležitý katalyzátor. Přídáním pár krystalků do reakční směsi se prudce zvýší výnos reakce, mnohonásobně prodlouží životnost elektrod, a jelikož tvoří na železné katodě ochrannou vrstvu - bude vzniklý produkt i čistější. Pokud zakážou i ten - lze pracovat bez něj.

Až se na dně reakční nádoby nahromadí dostatek krystalů - je jasné co dále - obsah přefiltrovat - krystaly na filtru vysušit a použít dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Já jako obvykle ABSOLUTNĚ ZAKAZUJU cokoliv z toho dělat. Naopak nařizuju každého kdo by měl jakékoliv choutky na chemii - ZA TEPLA HLÁSIT na místní "výbor pro dodržování práva šaríja", na policii, nebo lidskoprávní neziskovce, která už dnes ví, že konečné řešení "genderové otázky" je burka, ženská obřízka a ukamenování ( znásilněných ) nevěrnic....

Poznámka při druhém čtení - průser by byl kdyby zakázali jakýkoliv zdroj chloridu draselného - v tom případě lze, ve stejném reaktoru, elektrolýzou za teploty nad 70 stupňů vyrábět z chloridu sodného - kuchyňské soli - chlorečnan sodný. Problém je v tom, že výroba zdaleka není tak elegantní, protože chlorečnan sodný je snadno rozpustný ve vodě, takže už to nebudou "bílé tabulární krystaly" elegantně se hromadící na dně nádoby. A pokud zakážou i kuchyňskou sůl - Alláh Akbar !

Poznámka při třetím čtení - bafuňáři z Kauflandu asi čtou můj blog, protože místo čistého chloridu draselného, začali jako "sůl pro kardiaky" prodávat sračku, ve které je zamícháno všechno - chlorid sodný, draselný, škrob, nějaká ( zbytečná ) "éčka", aby se ten škrob nezkazil...... Nicméně i z této hňahňaniny by se dalo vycházet.
Na druhé straně Kaufland začal prodávat DOKONALOU reakční nádobu - je to dóza na špagety od českého výrobce firmy SIMAX z varného skla a s plastovým víkem - naprostý ideál - k rozklinutí ZDE.

Chemie pro šílence 61. Chlorečnan draselný a nikdy jinak 1.

14. ledna 2016 v 5:44 | Petr
V Německu došlo k pozoruhodné události : "trpící syrští lékaři a inženýři", které pozvala mamá Merkelová, se na Silvestra sebrali a v několika větších městech projevili typickou orientální statečnost a fair-play. V přesile 20 : 1 přepadávali, osahávali, okrádali a sem-tam i znásilňovali bílé Němky.

To se dalo čekat a není to jádro průseru. Průser je v tom, že oficiální média v Evropě, a potažmo v (demokratickém ?) Německu, selhala, a o této věci (kvůli vládní cenzuře !!) mlčela, jak Jakešovské Rudé Právo o výbuchu v Černobylu. Kdyby Gertruda, Hildegarda a mnoho dalších si na Facebooku nesdělovaly zkušenosti typu : "Kam ti sahal ?" ..... "A taky tě potom okradl ?" ..... tak by se o ničem nevědelo dodnes. Jenomže v určitém okamžiku si o těchto "trpících Syřanech" už cvrlikali vrabci na střeše - takže za týden od události - 6. ledna, došlo ke "zvěřejnění" celé věci, nejenom v Německu, ale i u nás, včetně všech "zásadních prohlášení" Merkelové i ostatních osob, které to předtím zametaly pod koberec.

V Evropě se nestoudně lže ...... jednoho dne někomu prasknou nervy ...... a bude se střílet. Jelikož nezanedebatelná část "trpících Syřanů" jsou "inženýři - chemici" - experti na "improvizované výbušné prostředky" školení Al-Kaidou, Islámským státem, Talibanem, CIA a možná i dalšími, považuji za svoji povinnost pracovat na vyrovnání "informační asymetrie" a podívat se na domácí výrobu další pozoruhodné chemikálie - chlorečnanu draselného.

Jak jistě víte - v Anglii a ve Skandinávských státech jsou v "multikulturalitě" daleko před námi, takže vás tam zavřou i za držení zavíracího nože s pojistkou. Z této oblasti pochází návod na "Švédský prach" - což je směs převážně z chlorečnanu draselného a červeného fosforu, na které si můžete vlastnosti chlorečnanu vyzkoušet.

"Švédský prach" se tedy vyrobí takto - koupíte spoustu zápalek, oškrábete jim hlavičky a rozmělníte je na prach. Ten uschováte pečlivě na suchém místě v uzavřené prachotěsné nádobě. Pak umyjete celé pracoviště vlhkým hadrem a necháte uschnout. Pak z krabiček od sirek oškrábete hmotu škrtátek a taky ji rozmělníte na nejjemnější prach. Pak prach z hlaviček smísíte s prachem ze škrtátek - volně, volně po malých dávkách a bez mechanického tření aby celá směs nevzplála. Výsledný mix se svými vlastnostmi velice blíží vlastnostem černého střelného prachu a dá se použít ke střelbě z improvizovaných zbraní "domácí výroby".
Je vám jasné, že hlavičkami od sirek "syrské inženýry" jen tak nepřestřílíte. Navíc jakmile EU vycítí nebezpečí - uvidíte jak rychle budou sirky na příděl. Je tedy třeba něco jiného : V dobách železné opony byly kolem hranic se západem dlouhé pruhy jemě uhrabané hlíny, bez jediné rostlinky ( aby byly vidět stopy prchajících "trpících Čechů" ). Tyto pruhy se bez rostlinstva udržovaly "Travexem" - chlorečnanem sodným, který byl volně ke koupi v "zahrádkářské prodejně". Na Travexu jsme my "pubertální pyrotechnici" ( pyromani ) vyrostli.

Víte čím se liší chlorečnan sodný NaClO3 od chlorečnanu draselného KClO3 ? Z hlediska vlastností potřebných v "multikulturním světě" - ničím. Jenom výrobci rachejtlí jej nemají rádi, protože má výrazný žlutý plamen, který přerazí ostaní barvy ohňostroje. Na rozdíl od chlorečnanu draselného, který má téměř neviditelný tmavě modrý plamen. Přesto dneska nedávám návod na výrobu chlorečnanu sodného, ale draselného, protože tento má ještě jednu výhodnou vlastnost - je velice málo rozpustný ve vodě, což usnadňuje výrobu.

Jako chemikálii, bez které žádná výroba chlorečnanu draselného nebude - je chlorid draselný. Jděte do "zahrádkářské prodejny" a tvařte se, že vaše rostlinky potřebují "draselnou sůl". To je chlorid draselný KCl - nevinné zahradní hnojivo. Až se bude "multikulturní situace" zhoršovat, výbuchy a střelba se stanou běžnou realitou - hajzli z EU na to určitě přijdou a chlorid draselný zakážou, jako zakázali peroxid vodíku. V tom případě se musíte tvářit jako marodi na srdce a žádat v hypermarketu "sůl pro kardiaky" - což je taky chlorid draselný, jenom mnohem dražší. ( v Kauflandu jsem jej viděl ).

Z chloridu draselného je třeba vyrobit nasycený vodný roztok. Vodu přivedete téměř k varu a rozpustíte v ní draselné soli tolik, až i přes neustálé míchání - několik krystalků zůstane na dně. Během chladnutí se vám něco málo vysráží zpět, ale toho si nebudete všímat.

Pak je několik možností - nejsnadnější avšak velmi smradlavá možnost je koupit obrovské množství "SAVA" - tedy chlornanu sodného NaClO, pokud jej zahřejete nad 70 stupňů - tedy vzhledem k jeho nízké koncentraci jej stejně budete muset zahustit varem - chlornan sodný se začne rozkládat na chlorečnan sodný a chlorid sodný. Když uvidíte první krystaly - což je chlorečnan sodný - vařící směs ihned odstavte, než se přehřeje a bouchne. Pak smíchejte reakční směs s nasyceným roztokem chloridu draselného - vznikající - téměř nerozpustný chlorečnan draselný se vyloučí jako množství plochých bílých krystalů, které získáte z roztoku filtrací, přes filtrační papír do kávovaru a vysušením solí na filtru.

Tento způsob výroby je tak smradlavý jak si jen dovedete představit. Otevřete doma flašku se SAVEm a představte si, že ji budete vařit. Navíc přitom vzniká i plynný chlor - známá žlutá smrt ze zákopů první světové války, takže tuto výrobu lze prakticky dělat jen ve skleněných nebo keramických varných nádobách a jenom venku, kde oči udavačů pečlivě hlídají. Navíc i na tuto výrobu Euro-gauneři přijdou a lze očekávat, že zakážou chornan sodný - alias desinfekci typu "SAVO", proto musíme počítat s nejprimitivnějšími možnostmi a připravit se na elektrolytickou výrobu chlorečnanu draselného - stejně jako se to dělá v průmyslu.

Principem elektrolytické výroby je elektrolýza nasyceného roztoku chloridu draselného - při elektrolýze se rozkladem vody uvolňuje kyslík, který reaguje s chloridovými ionty za vzniku chlornanových a později chorečnanových iontů. Chlorečnanové záporné ionty reagují s draslíkovým kationty za vzniku chlorečnanu draselného, který je asi 20x méně rozpustný než chlorid draselný, proto se hromadí jako bílé krystaly na dně reakční nádoby.

Reakční nádobu si musíme nejprve vyrobit - přitom je potřeba poznamenat, že další reakce, které v nádobě probíhají je vznik chlorovodíku a dokonce i volného kyslíku, vodíku a chloru - což jsou silně korozivní a výbušná svinstva. Vyrobit reakční nádobu tedy není úplná sranda, ale jde to. Poněvadž je však nutné předem předpokládat, že EU-gauneři zakážou téměř všechno, je popis výroby dosti obsáhlý, proto bych jej s dovolením nechal na příště.

Dneska si jenom řekneme v čem je kouzlo chlorečnanu draselného. Raketoví modeláři mají své recepty na rozpouštění chlorečnanu v roztaveném sorbitolu - čímž vzniká hořlavá hmota známá z raketových motorků jako pevné raketové palivo. Pro případ "multikulturní krize" nás ale zajímá jiný recepis : smícháním 9 dílů jemně rozemletého chlorečnanu draselného a 1 dílu běžné strojní vazelíny vznikne "hňahňanina" vlastnostmi i vzhledem velice blízká plastickým trhavinám, která je relativně bezpečná a přesto se dá odpálit a bouchá jako hrom.

Takže Pšššššššt - před koncem následuje obvyklý disclaimer : ABSOLUTNĚ ZAKAZUJU - cokoliv zde uvedeného doma zkoušet. Naopak - kupte si modlitební kobereček s obrazem "Mokrého kamene" a hlaste se na nejbližší pobočce ČSSD, KDU-ČSL, nebo "hnutí ANO" - jako dobrovolný ubytovatel trpících syrských chemiků. Navážete-li s nimi opravdu důvěrný "trans-nacionální" kontakt - určitě vám, z věčnosti za teplé lidské slovo, domácí výrobu výbušnin rádi předvedou, až se budou chystat na daší "výlet do metropole".

Chemie pro šílence 60. Křeče

12. listopadu 2015 v 5:39 | Petr
Dneska máme 60. "chemiky", takže bychom měli probrat něco "slavnostního" - bohužel jsem se do výkladu o svalech poněkud zamotal a tak po opakovaných žádostech veřejnosti musíme probrat tuto nepříjemnou kapitolu, kterou si snad poněkud zpříjemníme historickou exkursí.

Tedy paní Kubáčovou č. 1. jsem poznal v roce 1994 a za manželku jsem ji pojal v letech 1997 - 2004.
Paní Kubáčovou č. 2 jsem poznal v roce 2009, chodit jsme začali v roce 2010 a za manželku jsem ji pojal 20. dubna 2013. To je jenom pro časovou orientaci.

Z hlediska křečí je však důležitá následující historka : Z minulých chemiků je vám jasné, že svalová kontrakce se spouští vápníkem, který se vylije z endoplazmatického retikula - což jsou váčky uvnitř svalové buňky. Nicméně v poslední době máme spoustu pacientů - terminologií medicíny, která si nic nenalhávalá, bychom jejich stav označili za "hysterický záchvat". Pricnipem "hysterického záchvatu" je, že člověk ve stresu začne mít pocit dušnosti, proto začne zhluboka dýchat, tím se po čase unaví dýchací svalstvo a dýchání jde více ztuha - což milého hysterika utvrdí v tom, že jeho stav je vážný, proto dýchá ještě usilovněji, tím vydýchá z krve většinu oxidu uhličitého, kterýžto funguje jako kyselina. Krev se stane více alkalickou, tím klesne ionizace - alkalického - vápenatého iontu a pacient dostane křeče. Tím je jeho představa neodvratné smrti dovedena ke 100% jistotě.

Léčba takového stavu spočívá v dýchání do pytlíku, ve kterém se vytvoří vyšší hladina CO2 než v okolním vzduchu a tím křeče poleví, což pacienta uklidní a bludný kruh nadměrného "funění" přetne. Jelikož jsme "doba prolhaná" - "hysterický záchvat" není politicky korektní, proto se tento stav nazývá "neurogenní tetanie" - a navíc soukromě čekám, kdy ombudsmanka zakáže navlíkat funícím pacientům na hlavu pytlík, neb to porušuje jejich "lidská práva".

Při studiu této choroby si málokdo uvědomí ten rozpor - svalovou kontrakci spouští vápník, ale nedostatek vápníku spouští křeče ? Neměl by nedostatek vápníku spíše způsobit svalovou ochablost ? Přesně tento rozpor, který je důkazem že ( ojedinělí ) medici přemýšlejí nad tím, co čtou, se mnou přišla řešit budoucí paní Kubáčová č. 1. v květnu 1994. Tak jsem jí vysvětlil kde je pes zakopaný. Hladina vápníku uvnitř buňky v endoplazmatickém retikulu a vně buňky - v krvi jsou totiž dvě rozdílné věci a nízká hladina vápníku kolem svalové buňky vede ke zvýšení membránového elektrického napětí a tím ke snazššímu podráždění svalu a tím ke křečím.

To je hezké z vědeckého hlediska, ale z hlediska mého života - budoucí - paní Kubáčová č. 1. mi krásně poděkovala za vysvětlení otočíla se ode mně pryč, chvíli hrabala v kabelce a pak mi dala "za odměnu" citrónový bonbón s vysokým obsahem vitaminu C. Když se ohýbala pro bonbón do kabelky ležící na zemi, "nápadně-nenápadně" mi ukázala co nosí pod koženou minisukní - a to byl podnět, kterému jsem neodolal - viz odstavec výše.
Takže křeče mají milion příčin, které se neurologové snaží shrnout pod všezahrnující pojem "křečová pohotovost". Inženýrským pohledem je řízení motoriky od mozku po sval velice složitý systém se spoustou neuronů, jejichž synapsemi prochází signály, každý neuron má nějaký "práh dráždivosti" kdy podráždění okolními neurony vede k tomu, že neuron vypálí "akční potenciál" na další neurony. Navíc i svalové buňky mají svůj práh dráždivosti. Navíc "prahy dráždivosti" se v celém nervo-svalovém systému neustále nastavují podle signálu, který každý neuron zpracovává - tedy citlivost hodně drážděného neuronu klesá, citlivost málo drážděného neuronu stoupá. Mimo to mají na dráždivost vliv i "celkové vlivy" jako jsou hladiny neuro-modulátorů ( které nepřenáší přímo signál ), hladiny hormonů a dokonce i takové faktory jako odpadní produkty metabolismu, nebo toxiny bakterií.

Je tedy zjevné, že savčí nervo-svalový systém je složitejší než většina našich počítačů a softwaru a i v těch občas "přeteče buffer". Tedy obrazně totéž v biologické formě jsou křeče. Tedy drobná nestabilita celého systému se stala velkou nestabilitou spojenou s kmitáním regulačních smyček.

Když to rozebereme z technického hlediska jsou dva typy křečí. Při prvních opravdu "proměnná přeteče" a sval (obrazně) dostává příkaz "zvedni milion tun" nebo dostává příkaz rozumný, který ale sám interpretuje jako rozkaz maximálně se zatnout. To jsou tonické křeče, které dobře znají kuřáci, alkoholici, cukrovkáři ve špatném stavu, a spousta dalších marodů u kterých je "zvýšená křečová pohotovost". Při tomto typu křečí pomůže zaťatý sval vnější silou protáhnout - pokud máte křeč lýtka, postavte se na křečující nohu a sval "násilím" protáhněte - to aktivuje "svalová vřeténka" která hlásí do míchy "sval se může přetrhnout" což většinou resetuje "přeteklou regulační smyčku".

I po tomto resetu zůstává "křečová pohotovost" vysoká, takže každým dalším pokusem o stažení svalu může vzniknout nová tonická křeč - což by "cévaři", "alkoholici" i mnozí další mohli dosvědčit.

Druhý typ křečí není "z přetečení proměnné", ale z "rozkmitání smyček zpětné vazby" tedy sval se nekontrolovatelně stahuje a povoluje - tzv. "klonické křeče" - tedy část těla, kterou sval pohybuje se třese. V případě svalů nebývá postižený jen jeden sval, ale celé svalové skupiny v případě celá končetina, nebo dokonce celé tělo - jednoduché finty typu protažení svalu zde nefungují. Příčina klonických křečí je opravdu kmitání nervo-svalového řídícího systému a nejčastější příčinou takového kmitání je epilepsie: Při elipepsii je v mozku část tkáně, která je "elektricky nestabilní" a má tendenci se aktivovat a šířit patologickou - datovému procesingu nesloužící aktivitu neuronů do okolního mozku. Lidsky řečeno - okrsek neuronů se zblázní a stříli akční potenciály do mozkové kůry kolem - pokud epileptické "výboje" zasáhnou i motorické oblasti mozku ( téměř vždy ) vzniknou křeče kdy člověk upadne a mlátí sebou po zemi.

Svépomoc v takovém případě neesituje - pomoc druhým zajišťuje - zábranu úrazu, zajištění dýchání, a injekční aplikaci nějakého "oblbováku" nejčastěji ze skupiny benzodiazepinů. Epileptik pak bere méně silně působící atiepileptika dlouhodobě, ale jejich tlumivý vliv není úplně nulový, takže třeba studium s takovou léčbou je utrpení kvůli ovlivnění paměti a myšlení. Ve zcela krajním případě se "epileptogenní substrát" alias patologickké ložisko opreračně vyřízne a hotovo.

Paradoxní je že i opačně můžete přijít k epilepsii - v našem regionu jsou tisíce epileptiků - alkoholiků, kteří tak dlouho "v rauši" padali a tloukli hlavou do země, až jedno z pohmoždění mozku vedlo ke vzniku ložiska epilepsie. Samozřejmě kombinace tlumivých anitiepileptik s chlastem je lahůdka - jak pro mozek epileptika, tak pro doktory, kteřý řeší komplikace, do kterých takový pacient může spadnout.

Pro hnidopichy uvádím, že existují i křeče kombinované "tonicko-klonické". i epilepsie probíhé většinou tak, že po tonickém zatnutí celého těla následuje klonická "třepací" epizoda.

Jenom pro zajímavost - srovnání lidské a robotí motoriky jsem už probíral ZDE.

A jako druhá zajímavost dnešní obrázek pochází ze stránek právní kanceláře, která se Michiganu USA výlučně specializuje na žaloby na porodníky za porodní poškození děcka. Doktoři patrně trápí děcka schválně a rozhodně je lepší když ženská bez doktora porodí v lese - srnky a listí totiž nemají trestní odpovědnost.

Chemie pro šílence 59. Svaly 4.

5. listopadu 2015 v 5:39 | Petr
Dnes musíme jít na věci od Adama - takže čtenáři neurověd vědí jak funguje lidská motorika - od mozkové kůry v přední části čelního laloku kde se plánuje motivace k pohybu a pohyb na vysoké strategické úrovni "musím zaplatit, co jsem prochlastal" až po střední čelní kůru kde se plánují detaily "uchop pětistovku" až po "gyrus praecentralis", kde se plánují detaily "přitlač ukazovák na palec" a kde sídlí "pyramidové buňky", které jsou přímo napojené na alfa-motoneurony v míše. Přitom je nutno poznamenat, že náš pohyb to jsou desítky tisíc naučených pohybových automatismů, kterých je tolik až vzniká iluze možnosti svobodného pohybu, o kterou člověk rychle přijde pokud dělá cokoliv na co ještě pohybový automatismus nemá ( výuka lyžování, bruslení, jízdy na kole, argentinského tanga, píchání nitrožilních injekcí, atd.... )

Doposud jsme vždy skončili u fráze a pak "alfa-motoneuron vyšle impuls do svalstva", což dneska rozebereme podrobněji. Bohužel se musíme ještě jenou vrátit k nervům. Nervové buňky mají na membráně záporné napětí o velikosti asi -80 mv. Informace se mezi neurony šíří jako "akční potenciál" - tedy pár milisekund trvají "spajk depolarizace" kdy membránové napětí skokem vzroste asi tak na +30-40mV. Pak dojde akční potenciál na synapsi, kde se jeho příchod projeví vylitím neurotrasmiteru, který otevře iontové kanály na druhé straně ( na druhém neuronu) - po membráně neuronu za synapsí se ale nešíří "digitální" akční potenciál ale analogová vlna depolarizace - která se sčítá s vlnami depolarizace od ostatních synapsí - a pokud v určitém místě membrány neuronu dosáhne napětí prahu, který je asi -50 mV "neuron vystřelí" akční potenciál, který se jeho axonem šíří na ostatní neurony. Kouzlo složitého datového procesingu je, že to není jenom aritmetická suma vstupů jako u umělých neuronových sítí, ale že opravdu hraje roli šíření vln depolarizace po komplíkovaném 2D-3D povrchu neuronů, takže celá věc má svoji časovou a topologickou alias prostorovou složku nesnadno popsatelnou nějakým vzorečkem. ( a to se jedná o jeden neuron !!! )

OK alfa-motoneuron má taky axon, který končí "synapsí" na svalové buňce tuto synapsi oznančují "staří klinici" jako nervo-svalovou ploténku. Jejím neurotransmiterem je acetylcholin a na svalové buňce už neprobíhá žádný datový procesing - takže akční potenciál příchozí vede k uvolnění takového množství acetylcholinu, že to automaticky vydráždí vlnu akčního potenciálu na svalové buňce. Akční potecniál se šíří po membráně svalové buňky alias "sarkolemě" až narazí na T-Tubulus. T-tubulus je místo kde povrchová membrána zanořuje se jako malá roura hluboko do nitra svalové buňky - tím se akční potenciál přenese do blízkosti aktino-myozinových fibril, kolem kterých je endoplazmatické - alias "sarkoplazmatické" retikulum - váčky plné vápenných iontů, který se na podnět z T tubulu vylije ze sarkoplazmatického retikula do cytoplazmy, kde se naváže na Troponin-C a aktivuje svalovou kontrakci. Jasné ?


Tohleto už jsme probírali předminule, ale je třeba to ještě rozvést - tedy na svalové buňce neprobíhají analogové a postupně zanikající vlny depolarizace jako na neuronech - ergo tam nefunguje tzv "prostorová sumace" podnětů. Zato na svalové buňce probíhá tzv "časová sumace". inžernýři by řekli, že svalová síla je na signálu alfa-motoneuronů "frekvenčně modulovaná". Tedy každý jeden akční potenciál z alfa-motoneuronu způsobí drobný záškub svalu. pokud další akční potenciál přijde ještě dříve než předchozí záškub povolí - vznikne nový záškub, který se "sumuje" s předchozím a svalové napětí se tím zvětší. Ergo při vysoké frekvenci se "záškuby sumují" tak že se to navenek jeví jako plynulý pohyb silou vyplývající s frekvence signálů z alfa-motoneuronu. JASNÉ ?

Pokud nejasné - vizte obrázek, kde je nahoře svalové napětí, uprostřed oscilogram elektrické stimulace a cifry pod tím jsou perioda v sekundách - jakože 0,5 - 0,02 sec mezi pulsy. Teď to snad nemůže být jasnější.

To bysme měli "časovou sumaci". Řízení svalstva na nízké úrovni má ale i prostorový aspekt zvaný "svalová jednotka". To je množství svalových buněk řízených jedním alfa-motoneuronem. Organismus alfa-motoneurony neplýtvá, takže velikost svalové jednotky je od 5-10 svalových buněk u okohybných svalů - což zajišťuje extrémně přesné řízení pohybu očí po 2000-3000 svalových buněk na jeden alfa-motoneuron u zádového svalstva, kde vlastně je důležité jenom dlouhodobě držet trup zpříma a na nějakou přesnost se tam moc nehraje.

Přitom je třeba poznamenat, že matička příroda je chytrá - "motorické jednotky" zajišťují maxímální míru redundance - takže těch 3000 svalových buněk není 3000 sousedních svalových buněk, aby zánikem jednoho motoneuronu vypadl celý úsek svalu. Svalové buňky v rámci motorické jednotky jsou umístěny "prokládaně" v celém průřezu svalu aby výpadek jednoho motoneuronu znamenal maximálně oslabení určitého úseku svalu. Přitom je třeba poznamenat, že ani příroda nedovede překonat vývojová omezení - jsme potomci žížal a doposud máme "článkované tělo" - viz žebra obratle atd. Takže je jasné, že motorická jednotka - větve axonu motoneuronu - nezasahuje mimo tělěsný článek alias "somit" - ve kterém leží v míše daný neuron - takže máme značnou redundanci "nervového zásobování svalu", ale jen v rámci toho co článkované tělo dovolí.

Předposlední pozoruhodná věc - havarujeme a přetrhneme si nerv, nebo se ožereme usneme venku v zimě na vlastní ruce - a způsobíme si "opileckou obrnu" - co se bude dít pak ? Sval samotřejmě ochrne, ale nervová vlákna začnou dorůstat rychlostí přibližně 1 milimetr za den. Až dorostou zpět - napojí se na původní svalové buňky - ale ne přesně tam kde před úrazem - jinak a dalo by se říci že náhodně. Kouzlo je v tom, že v rámci rehabilitace a pokusů o pohyb si mozek prostě zvykne na nové rozložení nervových vláken a přizpúsobí tomu pohybové sterotypy. Prostě - přehodíme robotovi kabely mezi levým a pravým kolečkem, on se cvhíli motá a "pak si zvykne" - zajímavá představa ne ?

Přitom uvnitř nervu - jsou "myelinové pochvy" a nervová vlákna - alias axony neuronů z míchy. Nerv regeneruje jedině pokud melinové pochvy i těla neuronů nejsou poškozeny. Pokud jsou - nerv nezregeneruje, svalstvo po čase zanikne a mění se ve vazivo, a pozoruhodné je, že zaniknou i "zbytečné" neurony v míše oddělené od svých svalů a a po jejich zániku odumřou i "zbytečné" pyramidové buňky alias motorické neurony v mozkové kůře. Takže například utětím ruky - časem zmizí celé nervstvo, které ji řídilo (aby nebylo zbytečným zdrojem nestability mozku).

Úpně poslední inromace - skočíme do mělké vody a polámeme si hrudní páteř - v tom případě veškeré příčně pruhované svalstvo pod místem úrazu se už nikdy nehne. Vozíčkáři paraplegici - jsou často od prsních bradavek dolů nepohybliví - až na dvě výjimky - hladké svaly - střeva, žaludek, močový měchýř řídí "Nervus vagus" hlavový nerv, který se téměr vždy zachová. Druhá výjimka - kromě mozkem řízeného "pyramidového" systému existuje i "extrapyramidový systém" který je i na úrovni míchy - ten bez mozku není schopen pohybu řízeného vůlí, ale alespoň zachovává svalový tonus - což klinici označují jako "spastická obrna" - jakože vozíčkář končetinami nehne, ale svalstvo je mírně "zaťaté".

Pokud havarujete na motorce a zlomíte si krční páteř - pak jsou z vás kvadruplegici - jedinci, kteří většinou mají "chabou obrnu rukou" svalstvo je ochablé - neb tam je mícha zničena, včetně extrapyramidových okruhů a "spastickou obrnu nohou" - neb tam je mícha nepoškozena, avšak bez spojení s mozkem - a jediné, co vás drží na živu je "brániční nerv" alias "nervus phrenicus" který se odděluje z míchy vysoko v krční páteři a většinu zůstane nepoškozen a může řídit bránici, která zajistí alespoň dýchání. To je taky důsledek "článkovaného těla" kdy bránice se u embrya v děloze vyvíjí v oblasti hlavy a až s uzavíráním hrudní a břišní dutiny se přesune, tam kde ji máme v dospělosti, přitom si "své nervy táhne s sebou".

Zajímavé ne ? Tímto je seriál o svalech ukončen - očekávám dotazy, co jsem zapoměl, protože v tom kvantu informací mohl jsem přehlédnout nějakou věc, která mi připadá elementární, avšak není - jako třeba celá otázka svalstva.

Chemie pro šílence 58. Svaly 3.

29. října 2015 v 5:30 | Petr
Pokud bych předpokládal, že jste "moderní vysokoškoláci" tak bych dnešní kapitolu zkrátil na Twitterových 140 znaků - vy byste si to přečetli a hotovo, ale protože předpokládám, že máte na víc, než polovzdělané "produkty Boloňského procesu" - proto ten úvod v předchozích dvou kapitolách.

Tedy když "staří patologové" zkoumali svalovou tkáň nebyli z toho moc moudří a proto kolem toho udělali celou složitou terminiologii. Starořecky se "maso" řekne "σαρκο" - tedy "sarko" a proto ve svalech bylo všechno "sarko" - buněčná membrána byla sarkolema, endoplazmatické bylo "sarkoplazmatické" retikulum a to čemu se normálně říká "mitochondrie" se ve svalu jmenovalo "sarkozóm". Jenom taková poznámka na okraj - když se kolem něčeho vytváří nesrozumitelná hantýrka - znamená, že že tomu nerozumíme, nebo máme špatné svědomí - příklad : "nedovyčerpání" EU dotace.

Takže když se dneska soustředíme už výlučně na vůlí ovládané "příčně pruhované" svalstvo, které je biologický analog robotických motorů - musíme začít "takticko technickými daty" - sval má účinnost přeměny energie 30 % asi jako moderní spalovací motory - na rozíl od elektromotorů, kde je to 98% ale zase musíme nějak vyrobit tu elektřinu. Příčně pruhované svaly se pohybují vůlí, a protože nejoblíbenější volní pohyb je "gaučing u televize" tak by se zdálo, že všechny příčně prohované svaly jsou převážnou většinu doby "povolené" ale to není pravda - napříkad svaly kolem páteře, nebo na nohách tzv "posturální" alias polohu udržující svaly - jsou naopak napjaté i mnoho hodin. Ergo je jasné, ze svalů existují dva základní typy :
  • Červené svaly, které pracují pomaleji "aerobně" - to jest nikoliv na "kyslíkový dluh" a prakticky se nedají se unavit
  • Bílé svaly, které pracují rychle, často i "anaerobně" alias na kyslíkový dluh a dají se unavit.
A pak existují i přechody mezi těmito dvěma extrémy. Takže si dáme "radu pro geeky" : existují dva způsoby svalové práce "statická" alias "izometrická" práce - kdy sval je zaťatý, ale jeho délkla se příliš nemění - příklad - vzpírám činku, nebo "tlačím do zdi". Pozoruhodné, je že v zaťatém svalu je tak vysoký hydrostatický tlak, že sval zaškrtí cévy, které jej zásobují, proto "izometricky" pracující sval nemá jinou možnost než pracovat - na kyslíkový dluh "anaerobně". ERGO tréning založený na izometrické práci ( posilovna ) vede automaticky k růstu "bílého svalstva".

A naopak - druhá je dynamická alias izotonická práce - jejíž hlavní složkou je neustálý pohyb relativně málo zatíženého svalstva. Neustálý pohyb - znamená, že nelze pracovat na kyslíkový dluh - protože ten je "jednou třeba splatit" - ergo taková práce se musí dít aerobně, a tréning založený na dynamickém pohybu automaticky vede k růstu převážně "červeného svalstva".

Tím se dostáváme k dalšímu pozoruhodnému aspektu - hmota červeného svalstva je z principu omezena - a to kapacitou plic a cévní soustavy, protože nemůžete mít nikdy více svalstva, než je schopnost vašeho srdce jej "ve výkonu" zásobovat kyslíkem a živinami. Ergo - na trati maratónu se z vás "svalovec z posilovny" nestane a naopak "svalovce z posilovny" do cíle maratónu ( živého ) doběhnout neuvidíte.

Ergo - pokud se maratonec pokusí vzpírat činku - prostě ji od určité váhy nezvedne, protože na to nemá dostatek svalových vláken. Daleko pozoruhodnější je, co se stane když svalovec z posilovny běží maraton ( nebo kope dvě hodiny malinkatou motyčkou ). Takový člověk má více svalstva, než je schopnost jeho cév a srdce takové svalstvo ve výkonu zásobovat, proto pokud je nucen pracovat dlouhodobě a aerobně - neúspornost takového svalstva se projeví tím, že se unaví i při velmi lehké práci, pokud trvá dostatečně dlouho bez přestávky. Takže už je vám jasné, co jsem udělal švagrům v historce z prvního dílu že ?

Pak je zajímavá ještě další věc - pokud se výkon svalstva blíží k maximálním možnostem cév jej zásobovat - dostává se člověk k tzv. aerobnímu prahu - Anaerobně je člověk schopen pracovat na maximální výkon pár desítek sekund ( běh na 100 - 400 metrů ) ale na úrovni 80% maximálního aerobního prahu můžeme pracovat neomezeně dlouho - takže mám na svém "expedičním kole" udělanou přehazovaču na míru - "čtyřka" je na jízdu bez bagáže rychlostí 22km/hod, "trojka" - o kolečko vedle je na jízdu s plnou bagáží rychlostí 17 km/hod - a při obou rychlostech mám přesně 150 tepů / minutu což je 83% 180 tepového maxima. A pak se tvářím jako frajer, co jezdí bez pulsometrů a jiných high tech gadgetů - a přitom vydrží stejně jako frikulíni, kteří jsou jimi ověšeni.


Obávám, se, že jsem při výkladu poněkud zabloudil, takže dneska si dáme jenom poslední věc a to je "Frank - Starlingův mechanismus". Což jednoduše řečeno znamená, že síla svalu závisí na jeho délce. Tedy aktin a myozin se do sebe zasouvají jako píst do válce je jasné, že svalovou sílu ovlivňuje to, jak velký úsek se překrývá. Inženýrům je jasné, že existuje délka svalu, kdy je překrytí 100% a všem je jasné, že v tomto bodě je síla svalu maximální. A taky je všem jasné, že na obě strany od tohoto bodu síla svalu klesá - na jednu stranu protože překrytí aktinu a myozinu je menší než 100% a na druhou stranu protože překrytí aktinu a myozimu "je už příliš" tedy dva aktiny se tlačí ke stejnému myozinu a vzájemně si překážejí - viz obrázek nahoře. Vtip lidské svalové soustavy je takový, že u "natažených končetin", kde sval musí překonávat "velkou páku" - je jeho délka blízko maximální délce se 100% síly. a při zkracování kdy se "páka zkracuje" jeho síla ponekud klesá. To má cekem 3 pozitivní aspekty
  1. je to přirozená ochrana před utržením maximálně staženého svalu.
  2. zajišťuje to rovnoměrnější sílu na "druhém rameně páky" tedy - přibližně stejnou sílu končetiny bez ohledu na polohu.
  3. Zajišťuje to hladký rozjezd končetin z klidové polohy - relativně velkou silou ( na způsob asynchnonních 3fázových elektromotorů které při nulových otáčkách mají maximální točivý moment )
Takže to je příčina paradoxu, že inženýrům svaly připadají - dle svého tvaru - jako hydraulika, ale ony se chovají více jako elektromotory a navíc na rozdíl od elektromotorů je tam nezanedbatelná "pružná komponenta" z pružnosti šlach, a svalových obalů. Vědí to v Boston dynamics ? Asi ano, ale doufám, že teď to vstoupí ve všeobecnou známost i mezi českými amatérskými robotiky.

Poslední poznámky před koncem - Kam se ztrácí 70% energie, které svaly neumí přeměnit v mechanickou práci ? - Mění se v teplo což pomáhá udržovat tělesnou teplotu teplokrevných zvířat. Viz třes když je nám zima. A druhá poznámka - o Frank-Starlingově mechanismu uslyšíte nejspíš v kardiologii, protože u srdce je to důležitá zpětná vazba mezi přitokem krve do srdce a silou, kterou je tato krev vypuzena a pokud se srdce roztáhne "až na druhou stranu" kde dalším roztahováním srdce síla jeho svaloviny klesá - mluvá se o tzv "excentrické dilataci srdce" ( protože vždy začíná asymetricky v nejslabším místě ) a znamená to obrat od negativní k pozitivní zpětné vazbě - více krve přiteče = srdce je slabší = méně krve vytlačí = příště bude roztažené ještě více - a tak dále - až za pár měsíců - cesta na hřbitov.....

Bohužel se musím omluvit - zbloudil jsem při výkladu a potřebuju ještě jeden díl "o regulaci" pohybu na té nejnižší úrovni. Takže jestli vás to nebaví - příští čtvrtek jděte raději do hospody.
 
 

Reklama