Filosofování

Tekutá buzerace a vláda tvrdé ruky.

25. července 2017 v 5:10 | Petr
Představte si následující situaci : potřebujete koupit automat, který bude ve špitále dělat nějaká biochemická vyšetření - tak objedete 5 laboratoří, které takové automaty od různých výrobců už mají, a pak oznámíte svým šéfům : "tento koupíme, protože je za ty prachy nejlepší". Pak se vaši šéfové pokusí takový stroj koupit, pak začne celou věc prověřovat Nejvyšší "kontrolní úřad" a "ÚOHS". Nakonec přijede URNA a zavře vás do vazby odkud vás po dvou letech propustí pro "nedostatek důkazů". Příčina je totiž v tom, že když prohlásíte "Mercedes je lepší nežli Trabant, ale pro firmu nám postačí dodávka od Renaultu" - je to přece jasná dehonestace Trabantu a nadržování Renaultu a je tudíž třeba vyšetřit vaše finanční vazby na Renault a kde máte pro tak drzý výrok "objektivní důkazy". Pak se zjistí, že jste si ( za vlastní ) koupili už před mnoha lety "koncernovou" Dacii Logan "v plné palbě" - a je s vámi konec - s hajzlem zkorumpovaným....

Jak se to tedy dělá, když opravdu musíte nějaký přístroj koupit a nechtete jít sedět : postupujete podle vzorce :

Hodnotící_index = CENA + Bulharská_konstanta_1 * šířka_v_milimetrech + Bulharská_konstanta_2 * vzdálenost_servisního_střediska + Bulharská_konstanta_3 * Rychlost_vyšetření + Bulharská_konstanta_4 * Spotřeba_reagencií + ..... + Bulharská_konstantna_X * fantazijní_cifra_neznámého_původu + .... atd.

Hodnotící index se spočte pro všechny "uchažeče výběrového řízení" a prostým porovnáním se "zjeví pravda". Bakaláři "lidských práv" rozlezlí po ministerstvech, neznalí matematiky mají určitě pocit jakýže to není geniální princip "objektivního rozhodování". Jako obvykle se ďábel skrývá v detailech. Tedy buď je parametrů málo a pak celkovému hodnocení dominuje cena - a tudíž se koupí laciný šmejd "made in India". Nebo je parametrů hodně a tudíž hodnota žádného z nich nehraje zásadnější roli - proto rozdíly mezi "kandidáty" jsou minimální a často se stane, že náhodná fluktuace parametrů násobených nejasně určenými "bulharskými konstantami" rozhodne. Viz výběrová řízení na mýtný systém, "OpenCard", a cokoliv jiného, jen trošku složitého. Nakonec - pokud se díky intrikaření dodavatelů celá věc táhne až ohrožuje provoz špitálu - vždy se najde chytrolín, který prohlásí : "zadavatel = vy - je blb neb nebyl schopen správně nastavit hodnotící kritéria".

Tudíž se asi nebudete divit, že nedávno jsem se svou šéfovou konzultoval, jak je možné, že i tímto systémem jsme kdysi koupili stroj, který jsme doopravdy chtěli a musel jsem konstatovat, že hlavním rozhodovacím mechanismem byla "šťastná náhoda". Ale dosti již s tímto příkladem, který je jenom malou ilustrací "práce našeho laskavého státu". Nemůžu si však odpustit druhý příklad - asi před 10 lety chtěli špítální laboratoře vyřadit ze systému "infekčních pracovišť", protože biochemici pracují "pouze" s krvemi všech marodů, narkomanů a dalších pochybných existencí ve špitále a přilehlé části okresu odkud se sváží vzorky. A navíc, oni přece nečistí hadice svých strojů, kudy toto "bio-svinstvo" protéká a zanechává tam různé slizy a šlemy žejo ? Takže jsem důkladně nastudoval "hygienickou legislativu" a nestačil jsem se divit - daleko větší pravomoce než "Zákoník práce" o kterém se žvaní neustále dává šéfům firem "Zákon o Úřadu práce" o kterém jsem zmínku na veřejnosti neslyšel - a navíc rozhodující právní "klička", kterou jsem obhájil náš "infekční" status byla jako "přílepek" k "Nařízení vlády o výsadbě lesních porostů", které se mi už nedaří ani vyhledat na Internetu.
OK - takže shrnuji - v "česku je bordel" - zákony ( o kterých hlasuje parlament ) jsou prázdné skořápky plné odkazů na vyhlášky ( na kterých se bez hlasování dohonou lobbisti ). Nikde není specifikováno jak závažná věc už vyžaduje zákon a na co ještě stačí vyhlášky. Ba naopak - o bezvýznamných kravinách "panuje shoda", proto proniknou do zákona, zatímco jednostranné legislativní sviňárny se "potajmu upraví vyhláškou". Skoro se chce připomenou historka o císaři Neronovi, který psal nové vyhlášky malým písmem, vyvěsil je vysoko na sloup na Forum Romanum a pak za jejich nedodržování udílel drakonické pokuty, kterými plnil zkrachovalou římskou státní pokladnu. Jinými slovy máme systém "tekuté buzerace" - Ať jste sebevíce opatrní nevyhnete se porušení nějakého přílepku k nějaké vyhlášce, a když řeknete, že ve dne je více světla než v noci - tak vás popotahují za nedostatek objektivity a nadržování denní době. Pozoruhodné je, že celému tomuto systému říkají "Euro-intelektuálové" liberální demokracie ??

Na druhé straně je tady ještě jiný systém : "všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí." A pak ještě pozitivistické "je dovoleno, co není zákonem zakázáno", kteroužto větu "úúdajně" musí respektovat i náš "laskavý stát". Tento systém by de-facto měl fungovat tak, že každý si dělá co chce, ale pokud poruší žákladní desatero .... dvacatero .... třicatero .... stát takového člověka zatkne, odsoudí a zavře až zčerná. Veřejnost unavená všudypřítomnou lepkavostí "tekuté buzerace" začala žádat jednoduchý a striktní systém "otců zakladatelů USA", který díky tomu paradoxně získal nálepku "vlády tvrdé ruky", xenofobie a nacismu.

Je otázka jak k takové přesmyčce mohlo dojít. Nejsem zastáncem spiklenecké teorie že to je příznak nástupu totality ve stylu "Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla". Daleko spíše bych tento paradox přisuzoval tomu, že "tekutá buzerace" i "vláda tvrdé ruky" vyhovují různým skupinám lidí. Pokud jste kolečkem v megakorporaci - žijete v plynulém kontinuu zmatečných informací - od drbů a intrik mezi kolegy, které prosakují do ( nepoužitelných avšak auditorem schválených ) firemních směrnic, které přes "poradní komise ministerstev" prosakují do ( gaunerům nahrávajících ) "Vyhlášek o výsadbě lesů" které prosakují do zákonů - "prázdných skořápek", které vedou až ke zpochybnění ( skutečných ) občanských práv ve jménu vágních a tekutých "skupinových práv" a "rovných příležitostí". Naopak - pokud jste zaměstnanec malé firmy případně přímo "jednomužné s.r.o." nebo živnostník - daleko lépe vám vyhovuje styl "toto třicatero je tabu, ale jinak si dělej co chceš".

Systému "tekuté buzerace" býval efektivní, protože umožnil chod megakorporací, které ovládly svět. Proto dosáhl neuvěřitelné moci, která nás obklopuje jako Matrix. Přesto se v poslední době ukazuje, že překročil bod "maximálního užitku" a teď nás vede do problémů. Na druhé straně na něj je napojeno tolik "auditorů", "kontrolorů", "manažerů kvality, rizik a dalších modalit", a jiných nesrozumitelných profesí, že jeho opuštění jeví se těmto jedincům jako ohrožující. Proto platí, že "zdroj mé obživy" je demokracie, pokud zdroj tvé obživy je s ním v rozporu - je to "fašismus". Proto svázáni složitým systémem jako ovce opakujmeme : "účinné řešení je ( politicky ) neprůchodné" - což jinými slovy znamená, že západní civilizaci čeká "vyhnití" a krach systému tekuté buzerace, po kterém se, bohužel, nevrátí jednoduchá americká demokracie 18.-19. století, ale pravděpodobně přijde ultra-jednoduché právo šaríja z roku 0 dle Hidžry, které teprve ukáže "vládu tvrdé ruky". Hrubě zjednodušeně : mohli jsme mít přísnou, demokratickou vládou řízenou policii, která by jednala tvrdě a na základě srozumitelných volbami potvrzených pravidel by gaunery trestala pendrekem - toto jsme kvůli "lidských práv" odmítli - takže dostaneme hlídky bosých mudžáhedínů v prostěradlech, neholených a s holemi, podléhajících nejasným rozkazům místního negramotného imána....

Co bude, když nic nebude ?

11. července 2017 v 5:24 | Petr
Pozorní čtenářové na tomto blogu jistě postřehli neformální seriál "Technologie XXXXX nebude", a přestože komentáře jsou ( a zůstanou ) kvůli psychopatickým jedincům vypnuté, občas ke mně dopluje nějaká reakce typu : "když nic nebude tak ať Kubáč řekne, co podle něj tedy bude"... Tento požadavek mě donutil hluboce se zamyslet nad "pozitivní vizí budoucnosti". Předtím než probereme MOJI pozitivní vizi. Bylo by dobré zmínit se o tom, co mi vadí na pozitivních vizích budoucnosti TĚCH OSTATNÍCH.

Jako obvykle bych mohl zmínit vojenské pravidlo, že "každý plán ( vize ) přestává platit okamžikem prvního kontaktu s realitou" a tím skončit, ale to by mi asi čtenářové nerozuměli, proto je třeba věc probrat. Začal bych seznamem modelových příkladů, které mě vždy zvednou ze židle :
  • Extrapolace až za hrob. Příklad : Za posledních 20 let stoupla účinnost ( špičkových ) solárních panelů z 8 na 40% tedy 5x znamená to že za dalších 20 let stoupne opět 5x, ze 40% na 200 % ? K omylům ( lhaní ) tohoto typu svádí moderní elektronika která neustále mluví o exponenciálním "Mooreovu zákonu" aniž by zmínila jak rychle se blížíme k fyzikálním limitům technologií, které používáme. Prostě a jednoduše když letadla za 50 let vývoje začala lítat rychleji než zvuk - rakety budou za dalších 50 let lítat rychleji než světlo - žejo ? Tento fenomén zvaný zákon klesajícího marginálního užitku není populární, protože naznačuje, že po desítkách let vývoje určitým směrem dostaneme za stále větší práci ( a prachy ) stále menší zrníčka žádoucího výtěžku. Kardinálním nesmyslem pak je "jetí ve stejných kolejích" dotovat z daní. Jinými slovy : jsem si 100% jist, že zatímco "grantové agentůůry" jsou zavaleny žádostmi "ne-tak-zcela-úplných-podvodníků", opravdu převratné věci se mezitím horko těžko rodí v zaprášených cimrách outsiderů, které "pan profesor nemá rád".
  • Částečně podobné předchozímu je nerespektování "kruhové kauzality" - tedy že akce budí reakci, která pohltí ( převážnou ) část účinků akce. Přiklad - Euroúředníci chtěli ušetřit 80% elektřiny na svícení, proto zakázali klasické žárovky ve prospěch lobbingu firem Osram a Philips 5x úspornějších rtuťových výbojek ( zářivek ) a LED světel. Dostavila se úspora ? Nedostavila, protože lidi nahradili jednu žárovku třemi úsporkami a přestali se omezovat ve svícení. Tento fenomén je též nazýván Peltzmanův efekt. Úloha k procvičení : Co by se stalo s průměrnou dobou cesty do práce, kdyby doprava zrychlila 2x ? ( Odpověď : Nic, jen sádrokartonové satelitní čtvrti by rostly do 2 násobné vzdálenosti od měst. )
  • Nerespektování zákonitostí lidské psychiky. Pokud se sám rozhodnu dělat tu a tu práci, nebo používat tu a tu technologii - nic se neděje, pokud stejné rozhodnutí za mně udělá strana a vláda.... rodina... manželka... tchýně... umělá inteligence... Evropská unie - nebudu s jejich rozhodnutím spokojen a pravděpodobně budu mít tendenci demonstrativně dělat něco jiného, i kdyby to bylo horší než vnucené "optimální řešení".
A tak dále a tak podobně. Pokud čtete o nějaké "vizi budoucnosti", která je zamořena chybami tohoto stylu - co si můžete myset jiného, než že "fenomen XXXX nebude fungovat" podle představ svých autorů ?!
Zbývá samozřejmě otázka co tedy fungovat bude. Vzhledem k výše zmíněnému vojenskému heslu je čestné přiznat, že nevím. Některé z mnou vysmívaných technologií "které nikdy nebudou" pravděpodobně částečně budou, tím se ovšem situace ve společnosti a na trhu změní tak, že jiné technologie, které dnes považujeme za "100% motor budocnosti" pravděpodobně nebudou, nebo ne v té formě, jak se to dneska jeví.

Tedy futurologie dle Kubáče :
  1. Ve společnosti převládnou techno-idioti - buď tedy myšlenkoví potomci Matěje Stropnického, kteří z terasy rodového zámku tatínkovy vily budou chtít velet hnitím biomasy poháněné ekonomice pro plebs. Nebo naopak nerealističní techno-optimisti, kteří budou prohlašovat : "kreativní třída" na 3D tiskárně vytiskne rakety, které "smart dust" vynese až na Venuši, kde si budeme lebedit - každý chlap s 3 robotickými milenkami.... V obou těchto případech patrně budoucnost bude úplně jiná, silně primitivní, hnaná zaprášeným solárem a rezavou benzínovou elektrocentrálou, s korupcí, nemocemi a státním útlakem - přibližně jako civilizace, kterou už dnes můžeme vidět na trase Gaza-City - Bagdád - Lahaur - Bangalore.
  2. Ve společnosti převládnou techno-realisti ( Kubáčovského typu ;-) ) Avšak nepodaři se ( budou politicky zablokovány ) některé zásadní technologické průlomy. Zejména tedy mám na mysli jadernou a termo-jadernou energetiku verze 4, 5, 6, a další. V takovém případě nás patrně bude čekat něco jako mnohem chudší, chaosem zmítaná verze dnešního Německa.... Vyjde slunko a vy rychle utečete z "pracovní porady galaktického významu" abyste smartfounem dálkově zapli doma pračku, protože celý minulý týden bylo zataženo - tudíž domácí solár nedodal dosti proudu a vy máte poslední čisté slipy.....
  3. Převládnou techno realisti a podaří se zásadní technologické průlomy - teprve pak nastane ten pravý techno optimismus - syntetickým buthanolem hnané auto vás doveze na kosmodrom, odkud poletíte ( syngtetickým buthanolem hnonou raketou ) do práce v pásmu asteroidů - těžit kovy vzácných zemin, a odtud na dovolenou na ( terraformovanou ) Venuši - prohřát kosti a zaskotačit s 3 robotickými milenkami.... Ve skutečnosti to takto optimistické ještě dlouho dobu nebude, pokud vůbec. Nicméně je dobré si uvědomit, že dostatek energie znamená dostatek civilizace a i příroda se chrání lépe, když nemusíte ve stylu ekologických neziskovek, lidem nabízet "(ne)-dobrovolnou chudobu", ani těžit veliké masy masy "energeticky řídké" suroviny kvůli energii. Příklad : přírodu na Ostravsku zachránila těžba uhlí !!! Před rokem 1840 tu byly holé Beskydy bez jediného stromu - všechny lesy totiž padly za oběť před-uhelnému hutnictví !!
Co se pravděpodobně bude realizovat :
  1. Lokální zemědělství - místní bio-farmy, hydroponické a akvaponické pěstování zeleniny přímo ve městech, drobné zahrádkářství a samozásobitelství oproti minulosti silně usnadněné elektronikou typu Arduino / RaspberryPi / Internet věcí. Nezanedbatelným argumentem pro malo-zemědělství bude sestupný trend kvality "krmiva" vyráběného velko-zemědělstvím.
  2. Lokální energetika - soláry na střeše domů přece jenom nakonec ( částečně ) budou - když už pro nic tak jako zdroj energie pro různé klimatizace, bojlery , čerpadla, pračky a jiné spotřebiče, které stačí zapnout "když zrovna svítí". Nezanedbatelným argumentem pro "vlastní" solární panely bude i chaos ( ve smyslu výpadků i deformovaných cen ) který do energetické soustavy vnesou "soláry těch druhých".
  3. Rozdělení celé výroby zboží na dvě "filosoficky odlišné" kategorie - hromadně vyráběný asijský šunt ( stále klesajicí kvality ) a místní polo-zakázkovou "výrobu s příběhem" kdy majitele fabriky budete znát a taky za výrobek budete ( dobrovolně a rádi ) platit násobně více než za šunt, jenom proto, abyste měli možnost "panu továrníkovi" za případný zmetek v hospodě vynadat. Paní Kubáčová například už dnes nosí ručně šité boty, které lze u "paní ševcové" objednat jen jednou měsíčně během 5 minut, než se její e-shop zase na měsíc beznadějně zahltí objednávkami z celé republiky.
Co se pravděpodobně nebude realizovat :
  1. Lidská super-inteligence a spojení člověk-umělá inteligence-internet. Důvod : co by Facebookem otupělé mozky mohly takovému "partnerství" nabídnout ?
  2. Nepodmíněný základní příjem - zejména ne ve verzi kdy by člověka uživil zcela bez práce : Jděte do místního ghetta a koukněte jak to tam vypadá. V ghettech totiž evropské sociální státy už "nepodmíněný příjem" dávno vyplácejí. Taková idea je dobrá pro nezaměstnaného "kreativce", který si honí ego řečmi o "neziskových projektech, které změní svět". Zbytek populace je nutné ráno vypráskat z pelechu do práce - jinak budeme mít města zamořená alkoholem, drogami, právem šaríja a kriminalitou.
  3. Úplná robotizace výroby - viz předchozí bod - až začne jít do tuhého ( už začalo ), státy začnou omezovat sociální výdaje - lidi budou muset omezovat spotřebu roboticky vyrobeného zboží.
  4. Úpná globalizace obchodu - každý stát bude postaven před dilema zdali je pro obyvatele lepší koupit patery samorozpadávací čínské hadry za ( státním dluhem financované ) sociální dávky - nebo jestli je lepší zavést cla, nahnat lidi do práce i kdyby to znamenalo jen jedny kvalitní šaty domácí výroby za těžce vydělané peníze....
Před závěrem je nutno poznamenat, že existuje i pesimistická varianta - pokračování současného stavu státního řízení každého prdu na sub-atomární úrovni. Tato varianta hrubě omezuje volnost v konání každého člověka. Zvyšuje startovací náklady - tedy s malým nápadem, který nezaplatí ani náklady na EET se nevyplatí začínat a kde není malý projekt, nebude ani velký. Příklad : vznikl by Google kdyby "korporátní hlídači" Babišovského typu "drtivě zregulovali" Brinna a Page už ve stadiu nic nevynášející pokusné serverové farmy na kolejním pokoji ? Navíc státní regulace a zejména "státní podpora vědy" hrubě narušují zpětné vazby a vedou k vytváření "technologií pro těžbu grantových peněz" nikoliv pro užitek veřejnosti.

Tedy hlavním závěrem dnešní pohádky budiž : nevím jaká optimistická budoucnost nastane a jestli vůbec, ale jsem si naprosto jist, že bez svobody konání a zachování zpětných vazeb to bude jen chudoba a nezaměstnanost v prašné zbídačené krajině + nějaké ty mediální řečičky, že tak to musí být, neb jsme vlastně "skrytě" na špici vývoje, mezi ostatními státy, které šly stejným směrem a jsou taky v pr......

Smart technologie 18.století

27. června 2017 v 5:33 | Petr
Manželka má nalepovací "turistický deníček" takže v poslední době jsme objeli spoustu zapadlých památek, o jejichž existenci nemá nikdo tušení, ale "jsou za něj tři nálepky do deníčku" ( za zámek za zahradu a třeba za historickou kašnu ). Takhle jsem objevil spoustu zapadlých sídel venkovské šlechty - třeba zámek Raduň, který od 14. století do roku 1949 sloužil jako zámek, pak do roku 1971 jako sklad, mateřská školka, zdravotní středisko, klubovna zahrádkářů atd... a od roku 1971 se dodnes přestavuje zpátky na zámek.

Zámky, co část své existence byly kravín mítního JZD mají často problém s "mobiliářem" - jakože co nebylo zazděné se za bolševického plenění rozkradlo a teď se dají návštěvníkům ukázat leda tak holé zdi. Aby se holé zdi neukazovaly často se sežene nějaký "historický mobiliář" alias starý nábytek často z půd okolních venkovských stavení ( kde obvykle leží ty ukradené kusy ) a taky se exponáty mezi zámky různě vypůjčují atd. Tímhle postupem často uvidíte věci nevídané, které by se tradičním muzeům zdály málo nóbl.

Například jsem v jedné expozici viděl kartáček na zuby z přelomu 18. a 19. století. Štětiny nebyly nylon jako dneska, ale opravdové štětiny z jezevce, což se zdá dosti nechutné. Zajímavější než štětiny byla ta rukojeť, do které jsou štětiny zašité, která byla ze slonoviny, vykládaná "zlatem, stříbrem a drahým kamením". Věcí podobného typu uvidíte na zámcích spoustu, princip vždy stejný : z hlediska funkce mizerné, avšak bohatě zlatem vykládané.
Pokud se nad tím zamyslíte - moderní kartáček Spokar za 19 kč se štětinami z nylonu a rukojetí z ABS je vlastně daleko lepší a hodnotnější než slonovinový zázrak 18. století. I oni mohli udělat rukojeť z tvrdého dřeva bez ozdob a takhle by vlastně byl kartáček lepší už ve své době, ale z nějakého důvodu to neudělali. Když začnu fantazírovat dovedu si ten mechanismus docela jasně představit. Výrobce kartáčků musel kromě funkce nabídnout ještě nějaký marketing, "image značky" pocit exkluzivity, pocit, že knížepán strká do huby "technologický vrchol doby". Kartáček s dřevěnou rukojetí by byl jistě o něco lepší, ale šlechta by jej nepřijala a našla by na jeho funkci tisíce vad, které ten ze slonoviny s "drahým kamením" určitě neměl.

Muselo uplynout 200 let aby nános nepodstatností opadl, a zůstala holý, ale hodnotný funkční základ. Samozřejmě pohled na "prakartáček" vzbuzuje otázky co z naší techniky je "hodnotný základ" a co je "drahé kamení" které časem opadá virtuálně i fyzicky. Dosti často si hraju na představu roku 2200 a co z dnešní techniky zůstane ve formě dokonale optimalizované funkční účelnosti a co nakonec "vezme čert". Dnešní "smart-všechno" výrobky k takovým úvahám přímo provokují.

Ještě poslední otázka proč se rozčilovat nad "načinčaností" a zbytečnými kudrlinkami dnešní technologie. Napoví příklad z 18 století - kdyby hodináři tehdejší - relativně mizerné - hodinové stroje nevykládali zlatem, stříbrem a drahým kamením a místo toho bádali nad vysoce přesnou výrobou ozubených kol - mohli jsme mít jednoduché, ale kvalitnější hodiny třeba o 50-100 let dříve. Proto je na zvážení zdali dnešním techno-blbostem, které odvádějí od podstaty věci tleskat, nebo je považovat za neškodné, nebo se stavět proti nim, zejména když dnešní civilizace nemá před sebou 200 let poklidné existence na zapadlém venkovském sídle.

Poučení z čínské kulturní revoluce

23. května 2017 v 5:11 | Petr
Myslím, že jsem o Číně už jendou nepřímo psal a taky jsem psal o našich "důchodcích verze 2.0". Článek o důchodcích tvrdil, že pokud se někdo narodil za "svinského režimu" zůstane mu "svinská reaktivita" v krvi až do smrti. Za tento článek jsem dostal menší "kartáč" jakože nedostatečně respektuju "moudrost šedin", ale nemohu si pomoci - pravda je na mé straně - kdo se zamlada naučí, že být svině se vyplatí - těžko od něj ve stáří očekávat "moudrost a charakter".

Vezměme si takový přiklad - a to je komunistická Čína. Čínská společnost je velmi tradiční a má mechanismy, které existují a fungují tisíce let. Proto se patrně nebude nikdo divit, že když se po II. světové válce a po občanské válce s Kuomintangem - ujali na čínském kontinentě vlády komunisti - krom krvavých čistek a pronásledování virtuální i skutečné politické opozice se ve venkovské a agrární Číně nic tak úplně převratného nedělo. Jak už jsem říkal. Společnost je tradiční, venkovani jsou po tisíce let zvyklí na podivné rozkazy z paláců v Pekingu, nad kterými pokývají hlavami a jdou zase sadit rýži.... Zásadní úlohu na kontinuitě společnosti totiž mají "staří mistři" tedy lidi ve věku seniorů se zkušenostmi a někdy i vzděláním, kteří mají v čínských rodinách, místní správě a "malé politice" rozhodující slovo. Přitom je nutno podtrhnout slovo "vzdělání". V kultuře s obrázkovým písmem je totiž velice snadné zůstat "praktický negramotný" - stačí nenaučit se dostatek znaků ke čtení starších a složitějších textů a máte handicap, který už nikdy nedoženete.

Jenom taková poznámka - osobně jsem se učil latinku, azbuku a řecké písmo - a po zkušenostech s těmito evropskými a hláskovými abecedami mám k čínskému písmu nezměrný respekt a mám obavy, že žádná česká škola není na té na úrovni, aby v Číně obstála byť jen jako základka učící dětičky prvních 5000 znaků, které jsou nutné abyste mohli přečíst "alespoň základy".

OK takže máte komunisty, kteří jsou lační revolučních změn a proti nim venkovské mudrce, kteří zažili ještě císařství, sérii občanských válek, II. světovou válku a o celém komunismu si myslí svoje. Jak v takovém případě "zažehnete revoluční kvas". Třeba by se dala zfanatizovat mládež ? Třeba založit televizní stanici ČT Déčko: vysílající "propagandu pro děti", které nemají zkušenosti a nejsou pod tak silným vlivem vesnických seniorů - Ne ?

Přesně tak to Mao Ce Tung udělal - vyhlásil "Velký skok vpřed" a jeho nezanedbatelnou součástí byla výzva mládeži k ničení "zdroje reakce" na školách. "Skok Vpřed" i "Kulturní revoluce" byly vskutku hnusné časy plné vraždění, udávání , likvidace schopných neschopnými, odsunu ( opravdové - nikoliv EURO- ) inteligence z měst na venkov a odtud do gulagu, bídy, hladomorů atd.... Fuj - ještě že už je ta doba pryč.

Ale je ta doba opravdu pryč ? Přestavte si že čínská společnost měla od předpotopních dob jasnou strukturu se svými rolníky, vesnickými murdci a císařskými úředníky a najednou byla kontinuita přerušena jednou generací, která je sotva gramotná ( kvůli nezvládnutí těžké výuky obrázkového písma ), ale má o svých schopnostech přemrštěné představy protože : " kdo je chytřejší nežli já, který jsem ve 13 letech ( na příkaz strany ) umlátil učitele motykou ??"
Máte pocit, že fantazíruju, že takoví lidé jsou dávno mrtví ? Pokud někomu na začátku kulturní revoluce v roce 1958 bylo 13 ergo je ročník 1945 a dnes je mu 72. Všichni komunističtí pohlaváři v Číně - velcí i malí, všichni lokální politici a komunističtí šéfové státních podniků jsou přesně tato generace. Lidi, kteří zahubili ( ještě císařskou ) inteligenci a pak zůstali celý život blbí jak troky. Lidi, kteří byli odměňování za hrůzy a nemorálnosti, chváleni za špatná rozdhodnutí - dnes sedí za "kormidlem" největšího státu na světě.

Pozoruhodné je, že "generaci kulturní revoluce" se nyní snaží od moci odstavit generace mladší. Už samotné ekonomické reformy koncem 70. let začaly až po likvidaci Maových pohrobků. Nebo dnešní situace, do které je ze zahraničí málo vidět - nicméně předchozí prezident Chu Ťin-tchao se narodil v roce 1943 zatímco dnešní prezident Si Ťin-pching je o "půl generace mladší" a je ročník 1953. Pnutí při této generační obměně se projevuje občasnými zprávami o popravách vysokých funkcionářů "pro korupci" případně záhadným chovámím čínské vlády vůči západním korporacím, protože každá zahraniční firma je ( úplatky ) napojená na konkrétní "křídlo" komunistické strany. Tato "křídla" spolu vedou boj o moc a podle momentální pozice dané kliky "v ligové tabulce" se státní správa chová i k příslušné západní korporaci.

Ale proč bychom se strachovali z toho, že morálně pochybné "cementové mozky" šéfují jaderné velmoci s nejpočetnějším vojskem na světě - důležité je poučení z dnešní pohádky : Je vůbec nutné ? Nevidíte kolem sebe diskrétní avšak všudypřítomné utloukání učitelů a celého školství motykou ? Nevidíte návrat komunistických socialistických "ideologicky prověřených soudružek", které nic neumí avšak určují systém výuky ? Nevidíte to riziko, že z "multikulturních" škol vychází generace bez matematiky, přírodních věd, bez cizích jazyků, bez náhledu na své (ne)schopnosti, která bude zatěžovat společnost dalších 60 let ? Ještě, že máme jednoduchou hláskovou abecedu, takže ( snad ) nikdo nezůstane až do vysokého věku úplně negramotný. Nicméně propagandistické ovlivňování dětí je šíleně nebezpečné - tak nebezpečné, že se nebojím zopakovat již jenou řečenou větu : Bůh ochraňuj naše děti - před námi !!!

Metoda extrémního konformismu.

14. února 2017 v 5:57 | Petr
Můra paní ministryně Marxová-Leninová pracuje na rozvrácení společnosti ještě do voleb - alimenty bude platit stát - rodina je když kdokoliv šuká kohokoliv, koho vyhodí z práce - je za půl roku žebrák, kdo tam nikdy nenastoupí ( jako celé vedení ČSSD + 3/4 Romské komunity ) má zajišteny nadprůměrné příjmy od státu atd. Proto jsem se vážně zamyslel "jak by se to mělo dělat" a vymyslel jsem následující :

Jak by měl vypadat stát, proti kterému bych neměl žádné větší námitky ?
  1. Legislativa, která neuráží zdravý rozum ani "dobré mravy"
  2. Legislativa, kterou v hrubých rysech obsáhne každý občan. Tedy né 5 000 stran Euro-vyhlášky o prodeji zelí.
  3. "Orgány sátu" které umí a chtějí vynutit striktní a spravedlivé dodržování této legislativy. Tedy pro Andreje Babiše, ČSSD a jejich sponzory, Antifa-feťáky, mně i vás - platí stejná pravidla.
  4. Stát, který se nesmolí do každé blbosti. Tedy né EET ani 5 000 stran vyhlášky o prodeji zelí.
  5. Stát, který nedusí lidi - tedy né žádné "punkové pekařky" které pečou cukroví ilegálně, neboť inspekce soukromých kuchyní by neuživily "kontrolóry z 99 úřadů" a tudíž pečení k veřejnému prodeji je v soukromé kuchyni zakázáno.
Když jsme u toho posledního bodu - ve starých zlatých dobách jezdilo do špitálu průměrně 60 kontrol za 52 týdnů roku. Nyní už se "kontrolní úředníci" domlouvají a jezdí v četách čítajících 20-30 osob pronajatým aubotusem, protože u špitálu ani není místo pro parkování tolika "služebních vozidel" Přesto audit našel až 700 miliónů neoprávněně vydaných peněz - z nichž většina vznikla bez zločinného pozadí, čistě kvůli úchylnosti legislativy, ale jisté procento jsou neoddiskutovatelné zlodějiny. Jaká tedy je "kvalita" práce takových kontrolórů ?

OK tedy stát dle bodu 1-5 by mně osobně vyhovoval, ale jednak není jisté, že by vyhovoval všem ostatním a navíc pokud bychom ( ve šťastné halucinaci ) k takovém státu začali směřovat - neznamenalo by to, že ty stovky tisíc kontrolórů, kteří mají v obskurní vyhlášce "svůj paragraf", jehož nesmlouvavou kontolou působí hrůzu ( a škodu ) prostému lidu, by jen tak zmizely. U těch bychom museli osoba po osobě, "ouřad po ouřadu" rozhodovat koho nechat a koho poslat z Prahy do průmyslu. Je tedy zjevné, že kromě mnou propagované odvahy prohlásit "Tohle dělat nebudeme", bylo by vhodné mít i nějaké veřejně známé rozhodovací kritérium jak zjistit "co tedy dělat budeme".

Ještě než se pustíme do teoretizování - jeden anti-příklad - jak vypadá společnost, kde nejsou kritéria, co dělat budeme a co ne - a to je dnešek. Představte si ty ubohé matky samoživitelky. Nechají se zbouchnout a chlap jim uteče, pak se těžce protloukají životem. Ony i děcko tím trpí. Nemá jim stát pomoci ? Určitě ano. A kolik jim má pomoci ? Hodně když jsou to takové chudačky.... A výsledek - nejenom, že se lidi "neženou do ženění" a nemají tolik dětí, kolik by hravě zvládli, protože žijí v nejistotě, neb partner(ka) dneska je a zítra není, ale dokonce páry které žijí nesezdané pospolu se tváří jakože "ženská má trvalé bydliště u maminky", aby před úřady vypadala jako "zbouchnutá opuštěná" a dosáhla tak na dávky, na které spořádaně žijící - ženatí / vdané - nemají nárok. Je tedy podpora svobodných matek "v souladu s dobrými mravy" nebo ne ? A je to v zájmu udržitelnosti státu ? Nebylo by lepší, kdyby stát bouchnul do stolu a řekl "dávky platíme až po předložení oddacího listu" ?
Stejné je to ve všem ostatním, co se dneska složitě řeší - Rómové, hendikepovaní všeho druhu , homosexuální sňatky a adopce, Barnevernet atd. Vždy jsou aktivisti křičící "ještě ještě" až dojde k absurditě, kdy ( často jen virtuálně ) "hendikepovaná" menšina má větší práva, než většina, která systém společnosti udržuje v chodu.

Jaká je tedy moje představa ? Když už máme státní správu zaplevelenou sociolóógy a sociálními pracovníky, kteří se tváří jako věda, ačkoliv nejsou - dejme těmto lidem práci která bude "k věci" tedy definovat "typického Čecha" ve smyslu toho z jakých osob má Česká republika největší užitek. Tato skupina by potom ve VNITROSTÁTNÍM právu měla mít to, čemu se v MEZINÁRODNÍM právu říká "doložka nejvyšších výhod" - stát by se zavázal, že nikomu neposkytně větší práva, prachy ani úlevy, než těm lidem, které si sám pro svůj provoz definuje jako ty nejužitečnější.

Je vám jasné, že celý proces by měl nejméně dvě etapy. Nejprve bychom definovali "typického Čecha" sociologickým výzkumem. Samozřejmě že je těžké určit na absolutní stupnici kdo je "nejužitečnější" ale dají se docela spolehlivě udělat stovky a stovky drobnýh studií z koho má stát větší užítek : Z "dětných" nebo z "bezdětných", ze svobodných nebo ženatých, z pracujících, nebo z dávky beroucích. Z podnikatelů, nebo ze zaměstnanců ?
Druhá etapa by samozřejmě byla ta, že pokud by například stát zjistil, že nesezdaní se v signifikantním procentu neberou, jen aby dosáhli na dávky - dávky pro ně by snížil, nebo by v rámci "doložky nejvyšších výhod" stejnou sumu těchto dávek musel platit i sezdaným. Naopak pokud by nějaká minorita chtěla práva navíc z titulu svého hendikepu - stát by měl "míru" kolik práv ( nebo peněz ) jim dát, aby nepřešvihl předem známý limit.

Tím by stát nejenom tlačil na ten způsob chování, který je "společensky udržitelný" ve smyslu teorie her. Navíc by sociologickou "hňahňačku" kdy humanistí "bádají" a nic z toho není rozdělil na řadu drobnějších a smysluplnějších úkolů typu má stát vice užitku z manželství muž+žena, muž+muž nebo žena+žena ? A navíc každá menšina a aktivisti za ni křičící by mohla předem odhadnout jaké jsou šance na prosazení jejich požadavků, což by patrně velice vyčistilo diskusi o společenských problémech.

Nastává obvyklý odstavec proč tohleto nikdy nebude. Jednak samozřejmě platí že "účinná řešení jsou politicky nepředstavitelná" a potom bychom se asi s "nejvyššími výhodami" dostali brzy do xenofóbních, rasisitických, nacistických a fašistických vod typu : Je správné platit sociální dávky za ne-práci ? Pokud ano - jaká je vlastně hodnota volného času, který ne-prací vzniká ? Neměly by se dávky o tuto hodnotu snížit ? Atd.

Nicméně nakonec je vhodné ještě rozebrat proč by stát měl až cynicky trvat na kritériu užitečnosti a taky na kritériu dlouhodobé udržitelnosti společenských pravidel. Ačkoliv to anarchisti z a2larmu označují "volání po vládě pevné ruky" - stát bychom neměli příliš oslabovat - jednak se bližíme k okamžiku, kdy právo šaríja střetne se s právem na "teplý sňatek" a pohled do historie naznačuje pravděpodobného vítěze. Poražený pak bude vděčný za ochranu státem, který měří všem stejně. Navíc je tu druhý aspekt. Zhroutí-li se lokální státní moc - co nám zbyde z mezinárodních struktur ? Bude to více než blábolící Euro-úřednictvo a 5 000 stran směrnice o prodeji zelí ?

Strach z absolutních čísel ?

7. února 2017 v 5:34 | Petr
Nerad se pořád vracím ke článkům, které zpochybňují vodíková a dokonce i elektrická auta, ale je pozoruhodné, že pokud nad věcmi přemýšlíte ( ráno na hajzlíku ) napadají vás další a další nečekané souvislosti. Třeba tato - když se řekne "auto na vodík" - automobilky si představí spalovací motor který místo benzínu vstřikuje do válce vodík. Strana zelených nebo nějaký Eko-úředník si však spíše představí nějakou hogo-fogo technologii - třeba něco jako vodíkový palivový čánek, který zásbuje proudem měnič, ten pohání elektromotory vodíkového elektromobilu. Jelikož spalovací motor ( patrně i ten vodíkový ) má účinnost kolem 35% a elektromotor má účinnost kolem 95% nevyrovná tento systém "energeticky řídký" kapalný ( nebo nedej bože jenom stlačený ) vodík ?

Ergo je třeba najít jaká je energetická účinnost vodíkového palivového článku - a opravdu někde v hulbinách stránek amerického "ministerstva energetiky" najdete PDF kde se dočtete, že účinnost vodíkových palivových článků je 40-60% tedy vodíkový elektromobil by se v "dojezdu na litr paliva" mohl tak-tak vyrovnat nelepšímu vozu na světě - Dacii Logan MCV zvané "rumunský zemědělec". Neberte to však jako odvolání mého tvrzení, že vodíková auta jsou praktický a ekonomický nesmysl, protože to nijak nemění tu hrůzu zacházení s nádržemi hluboce zmraženého kapalného vodíku.

Už u data o vodíkových palivových článcích, jsou zastřena podivnou ekologicko-propagandistickou mlhou - jakože se dočtete, že některé články mají účinnost až 85%, ale podrobným zkoumáním zjistíte, že to je tzv. "kogenerace" tedy že za užitečnou energii považují i teplo generované článkem, které je podle II. termodynamického zákona vlastně odpad, protože to vám autem nepohne. Touto logikou vzato má palivový článek, spalovací motor i všechny ostatní stroje jakéhokoliv typu v dokonale tepelně izolované místnosti účinnost 100%, protože zákon zachování energie zatím nebyl Bruselem reformován.

Pak samozřejmě nastane úvaha č. 2 psal jsem že JAKÝKOLIV kapalný uhlovodík má více vodíku ( i více energie ) než kapalný vodík - třeba takový methanol. Není budoucnost automobilismu taková, že methanolový palivový článek dává energii měniči, který napájí motor ? To by bylo elegantní auto na KAPALNÉ PALIVO ! Opravdu rád bych se k této variantě nějak vyjádřil, ale nemohu, protože jsem nikde nenašel zmínku "na plnou hubu" o účinnosti methnanolového palivového článku. Podle zmínek o palivových článcích, které vyrábí třeba Toshiba jako "powerbanky" k nabíjení notebooků se dá usoudit že účinnost takovéto powerbanky by měla mezi 15-30% ( podle toho jaké napětí článků autor uvažuje ale nezmiňuje ) - což je trochu divné když ve stejném článku je obecná zmínka, že účinnost methanolového palivového článku je skromných 20%.
Jak vidíte, tak jsem při svém bádání dokonce objevil obrázek, který krásně demostruje nesmyslnost vodíkového auta, pokud vodík vyrábíme elektrolýzou z "ekologické elektřiny", ale průkazný údaj o účinnosti palivových článků nikde. Zato jsem našel opravdu záplavu informací typu výzkumný tým A za prachy od eko-agentury B vylepšil účinnost palivového článku o C procent. Ba dokonce bych mohl vytvořit nějaký prostorový graf kde parametr C by byl funkcí A a B.

OK nechme palivové články ležet - totéž se však týká propagandisticky oblíbeného "globálního oteplování". Hledal jsem údaj kolik CO2 vyprodukuje evropská osobní automobilová doprava. Prošel jsem desítky stran s jásavými ( nebo dramatickými ) prezentacemi a nakonec jsem kompilací nekolika nepříliš důvěryhodných zdrojů došel k odhadu že doprava obecně ( včetně letadel, lodí, vlaků, kamiónů atd... ) vyprodukuje kolem 14% evropského CO2 a z jiných zdrojů jsme zase našel ( stejně nedůvěryhodné ) náznaky, že osobáky se na tom podílí 45% ERGO 0,14 * 0,45 = 6,3% což jsem taky napsal do textu.

Tento fenomén - nemožnosti dobrat se "otevřených informací" - je tak pozoruhodný, že si asi zaslouží zamyšlení. Představte si slovní úlohu : pan Wong v profincii Fu zbohatl o 30% zatímco Bill Gates zbohatl o 0,1% komu přibylo na kontě více peněz ? Tedy Bill Gates má majetek kolem 80 miliard ergo mu přibylo asi 80 miliónů dolarů ale pan Wong ? Je to chudý zemědělec, nebo je to miliardář - komunistický vládce provincie Fu ? ERGO úloha nemá řešení a taková informace je blábol - ne-informace, která díky obtížné ověřitelnosti i zpochybnitelnosti je typická ne-lež dnešní doby. "Mediálním specialistům" však taková informace připadá jako dostatečná a žvástů tohoto typu je plná televize, noviny a internet.

Vysvětlení tohoto fenomenu je mnoho tak se pokusím si zaspekulovat
  1. Humanitně ne-vzdělaní redaktoři si myslí že informace typu něčeho je o 3% více - při neznámém základu ( co je tedy 100% ) má nějakou hodnotu ?
  2. Redaktoři vědí že je to žvást, ale nutnost produkovat nepřetržitý "proud zpráv" je nutí takové blbosti pouštět do světa ?
  3. Chlácholení veřejnosti - jakože objasněnost zločinů stoupla o 30% - což v absolutních číslech stále může být nula-nula nic.
  4. Vědomá lež / propaganda ?
Napadá vás další vysvětlení ?
Mně tedy ano a to "Salámová technika" fabiánského socialismu - řekneme rozvodovost stoupla o 5% místo abychom řekli "už tředina děcek nezná svého tatu". V každém případě to asi bude kombinace všeobecného blbismu, číselného anaflabetismu, a propagandistické snahy ještě na poslední chvíli, vybudovat "lepší svět", než to Euro-papalášům zarazí realisti typu Hoffera a Le Penové. To je obzvlášť nebezpečná polívčička, Patrně horší než dnes tolik potíraná "ruská propaganda". V každém případě nedostatek solidní informace v absolutním měřítku nebude úplně čerstvá věc, protože už Karel Čapek se rozčiloval nad relativismem a zbytečnými superlativy když psal : "Dobrý je lepší než nejlepší" !!!

Matematika pohybu stále vpřed.

3. ledna 2017 v 5:10 | Petr
Už jsem to omílal mnohokrát - nejprve renesance, potom osvícenství, potom marxismus-leninismus, potom moderní řízení ve Fordovském stylu, potom ISO standardy, potom..... Všichni opakovaně přicházejí s "paradigmatem", že věci se mají neustále zlepšovat. Navzdory ( kvůli ) neustálému zlepšování jsme opakovaně svědky, že mnohé věci se "zlepšováním" dostaly až ke krizi a krachu. Příkladů jistě vidíte kolem sebe spoustu. Proto považuju za nutné znovu probrat otázku "cesty vpřed" a zejména cimrmanovský fenomén "jdu na sever a najednou jdu na jih", protože Země je kulatá.

1. Fenomén eskalace

Jistě znáte filmy o Bartáčkových a Novákových - chcete nenápadně naznačit sousedům, že nejste póvl - jako oni - ale že jste "lepší lidi" ? Pozvěte je na návštěvu, veďte snobské řeči a servírujete šampaňské a kaviár. Oni musí dokázat, že jsou ještě lepší, tak budou servírovat marinovaného úhoře - atd... až po několika kolech skončíte u lanýžů, pečených vlaštovčích hnízd a ryby fugu. Dnešní korporátní sféra je plná takových - usměvavě-intrikujících jedinců, kteří navíc musí prokázat "proaktivitu" takže je zjevné, že pokud nějaký krok vede ke zlepšení věcí - bude se v rychlém sledu neustále opakovat, aby se na něm každý kariérně přiživil, až "najednou jdeme zase na jih". Namátkový příklad - od středověkého: "děti jsou majetkem rodičů" - přes novější: "i děti mají občanská práva" - jsme došli až po: "jestli nedostanu ajfoun - udám fotra OSPODu".....

2. Fenomén neomylnosti

Takže desitíky let jsme hnali vpřed nějaký proces: "computerizace", "dětská práva", "vzdělanostní společnost" a najednou tady máme kyber- byrokracii, cenzuru a fízlování, fetující parchanty, nepoužitelné teatrology.... Prostě jsme to přešvihli. Co tedy budeme dělat ? Vrátímě se "poněkud zpět" - k poslední "stabilní verzi systému" ? Absolutně neexistuje - to by přece znamenalo, že "někdo udělal chybu" a z té chyby musí vyvodit důsledky. Přesněji řečeno - draví kolegové / oponenti dle bodu 1. vyvodí důsledky za něj a rozsápou oslabený kus. Tedy varianta, kdy někdo vysoupí a řekne "Soudruzi ! Právě jsme překročili lokální optimum ! Dalším postupem vpřed bude všechno jenom horší ! Vraťme se o krok zpět ať zůstaneme na lokálním vrcholu a získáme čas zvolit jiný směr !" - tento fenomén prostě neexistuje a mám obavy, že ani existovat nebude, protože 100% populace přece jsou lidi neomlyní, kreativní, proaktivní, geniální, protože na to vystudovali ty 3 ( snadné ) vysoké školy - ne ?

3. Lokální optimum a vícerozměrný prostor.

OK - takže pod vedením proaktivně-neomylně-geniálních lídrů jsme došli do řiti a vrabci na střeše čimčarají, že je třeba vrátit se o pár ( mnoho ) kroků zpět. Jak se tedy vrátíme na vchol hory, aniž bychom udělali krok zpátky ? Uděláme "cimrmanovský úkrok stranou". Nepovedené "geniální řešení" necháme vyhnít a pak se nenápadně vrátíme k předchozímu stavu ? Lze to ? Bohužel nelze ! "Prostor možných řešení" se často zjednodušeně popisuje jako krajina s vrcholy a údolími, ale lepší představa je trojrozměrný, nebo dokonce více-rozměrný prostor - něco jako hlubiny moře, kde hustota sardinek, kterými se živí tuňák je v každém bodě jiná. ERGO - pokud uděláme úkrok stranou s pokusem o návrat jinou cestou - můžeme se z hlediska jedněch souřadnic ocitnout v bodě původního optima, ale z hlediska dalších souřadnic už jsme někde jinde. Příklad : Mozek vyléčeného alkoholika není identický s jeho vlastním mozkem než začal chlastat, nebo z korporátní sféry : "kontra-směrnice" nezruší tak zcela vliv blbého nařízení, které uvedlo firmu v chaos.

4. Fenomén špičky pyramidy

Když už jsme tedy u té zjednodušené představy "prostoru možných řešení" jako krajiny - není těžké si uvědomit, že vrcholy lokálních optim mají daleko menší plochu než údolí kolem nich. ERGO pokud vás někdo ( v rámci "proaktivity") nutí "vymyslet cokoliv" - je vysoce pravděpodobné, že to bude horší než současný stav. Tomuto fenoménu, původně odvozenému ekonomy se též říká : "Zákon klesajícího marginálního užitku".

Jako obvykle končím vyčerpán, ačkoliv matematicko-společenských fenoménů tohoto typu je kolem nás spousta. Proto bych si dovolil jen stručnou "Kubáčovu radu lídrům společnosti" :
  1. O změnách přemýšlej často, ale dělej je zřídka.
  2. Pokud musíš něco změnit ve velkém - zkus nejprve experiment v malém.
  3. Když "to nedopadne" - včas a otevřeně přiznej "byla to blbost".
  4. Náhodné průšvihy neřeš zaváděním "nápravných směrnic protí náhodě" - jejich vedlejší účinky se časem stanou zdrojem potíží.
  5. Vadné prvky systému neopravuj přidáváním dalších ( potenciálně vadných ) prvků, ale zruš je bez náhrady.
HMMM : když to čtu tak mám pocit, že to je seznam věcí, které současní "Euro-Manažeři / Euro-Lídři" dělají až jako poslední, teprve když strach z toho že budou zlikvidování "nespokojenou veřejností" přesáhne strach, z likvidace "neomylnou většinou" uvnitř vlastní firmy / politické strany.

Poznámka při druhém čtení : Byl jsem příjemně překvapen, že politolog Petr Robejšek patrně má elementární anung o matematice, jinak by totiž nezaložil politickou stranu "Realisté" která se ohání Paretovým pravidlem. Teď je jenom otázka jestli jejich slogan : "20 procenty regulace dosáhneme 80 procent efektu" ( a na zbytek "řízení každého prdu" se záměrně vykašleme ) - není jenom aktualizovaná varianta neblaze proslulého "Ano bude líp".

Nedostatek kontaktu s numerickou realitou

27. prosince 2016 v 5:28 | Petr
Jeden opravdu slovutný a matematicky orientovaný kolega - urolog - mě kdysi u oběda zkoušel: "Kolik je 1,3 miliardy ?" A očekával, že udělám obvyklou chybu našich médií a řeknu "miliarda tři sta tisíc", což je 1,0003 miliardy. Nicméně v televizi a rádiu to syšíte denně - místo správného miliarda tři sta miliónů. Pak máme celou řadu dalších chyb - jen z poslední doby : Redaktorka se ptá: "Vy jste milionář"... "No řekl bych že jsem o řád bohatší".... "Aha tak to jste tedy miliardář ?"..... Excelová tabulka obsahuje hodnoty 1000, 1005, 1007, 1010 - tak se z ní udělá graf který na svíslé ose začíná hodnotou 995 a končí 1015 a hned máme dramatický růst křivky pod úhlem 45 stupňů. Nebo oblíbená nečestná finta - máme datový subor dvou paramertů které spolu vůbec nesouvisí - tak je vynesem v LOG - LOG škále - tedy do grafu, který na X i Y má logaritmické měřítko - a tím se nám "mračno much" okamžitě změní v jasnou lineární závislost typu LOG (x) = LOG (Y).

Tím se dostáváme od omylů a neobratrností k vyloženým podvodům. My ve zdravotnictví třeba máme "evidence based medicine" - tedy medicínu založenou na "faktech". A fakta jsou "vědecké studie" - tedy klasické ne-lži ve smyslu mého minulého článku. Pokud si celou medicínu přestavíme jako plochu - pak "výnosné body" jsou díky penězům farmaceutických firem prozkoumané na subatomární úroveň a pak jsou celé rozsáhlé oblasti o kterých si myslíme, že víme, ale ve skutečnosti nevíme nic. Pátral jstem třeba po chybě v jednom vzorečku a vysledoval jsem její vznik až do článku z roku 1929 - od té doby se nikdo nezamyslel a nezpochynil tehdejší autoritu.

Medicínské studie nejsou vyložené lži. Vybereme selektivně pacienty u kterých je předpoklad maximálního efektu zkoumané léčby, pokud nedosáhneme "statistické signifikance" na pár lidech - uděláme obrovský výzkum. Tím je mezi řádky řečeno: "náš lék nepomůže prakticky nikomu", protože musíme dávat prášky tisícům lidí - pokusných králíků, aby efekt vůbec vystoupil z šumu. Legrace je že matematiky neznalí profesoři pak chválí "kvalitní studii na velké pouplaci". Pak nutíme doktory zahodit vzdělání, inteligenci, zkušenost, ignorovat stav pacienta, jeho přidružené choroby a dle návodu farmafirmy aplikovat postup, který měl sotva měřitelné efekty na pacientech přísně vybraného, úplně jiného typu.

Je totiž známo, že díky chaotické podstatě světa je možné prokázat "statisticky průkaznou" závislost čehokoliv na čemkoliv - stačí jenom mít destíky tisíc až milióny pozorování. Například se opakovaně prokázalo, že množství čápů koreluje s porodnosti.
V medicíně se naštěstí blýská na lepší časy - lékařské časopisy začínají odmítat články založené "odmítnutí nulové hypotézy" - tedy na čisté statistice bez zkoumání kauzality mezi měřenými jevy. Daleko horši situace je v běžém životě - v médiích, v managementech podniků, ve státní správě - všude narazíte na "grafy mluvící jasnou řečí". Jaké je měřítko osy X ? Jaké je měřítko osy Y. Jsou to reálná data ? Simulace ? Náhodná čísla vycucaná z prstu ? Je to vůbbec důležité ? Je mezi daty kauzalita nebo náhodná souvislot ? Koho zajímají tak zanedbatelné detaily, když korporátní snaživec dramaticky komentuje PowerPointovou prezentaci ?

Když pracujete s pravítkem tužkou a kalkulačkou, získáte "intimní kontakt" se zpracovávanými daty. Jak se vkládá milión ? Jak se zapisuje miliarda ? Pokud násobíme 100 000 * 5 000 jaký řád bude mít výsledek ? Dneska nikdo čísla nezapisuje a proto je ani nikdo neumí číst - kliknete na tlačítko v Excelu a "pravda se zjeví na displeji". Není divu že přestava o řádu čísel se vytratia. Proto miliarda tři sta tisíc. Je to problém ? Dochází při řízení společnosti k chybám typu "neotravujte s miliardami, dokud jsme nevyřešili milióny" ? Pokud předpokládám, že to není úmysli a pokud vidím současnou společnost, vládu a státní správu - mám nepříjemý pocit, že k takovým chybám dochází velice často.

Od ne-lži k post-pravdě

13. prosince 2016 v 5:26 | Petr
Můj zemřelý šéf a učitel zásadně odmítal konsensuální teorii pravdy. Jeho výrok : Celý svět může odhlasovat, že Auta jezdí na vodu, ale pak je nutné nalít ji do nádrže a zkusit nastartovat. Tato forma pravdy je blízká živočišné říši, kde filosofický pojem pravdy vůbec neexistuje, protože otázka vytváření modelu okolního světa a jeho shody s realitou tam nemá žádný význam. Neseženeš potravu - zdechneš. O to racionálněji, z našeho pohledu až krutě se zvířata chovají.

Pak existuje pravda - přesněji polo-pravda dle Richarda Feynmanna. Firma tvrdí: "náš smažící olej nevsakuje do jídla". Je to lež ? Není ! Je to pravda ? Kouzlo je v tom, že za určité teploty žádný smažící olej nevsakuje do jídla a za jiné teploty všechny. Výrok tedy není lež, ale prakticky použitelná pravda dle definice mého šéfa také ne. Tedy ne-lež.

Kouzlo je v tom, že žijeme v období obrovské inflace ne-lži. Všude - důležité obory nevyjímaje : Lék naší firmy snižuje cholesterol o 30%. Ba dokonce lze tvrdit, že převážná většina informací nejsou pravda, ale pouze ne-lži. To samo o sobě je problém, protože pokrok západní civilizace je založen na rychlém nalezení ( téměř ) optimálního způsobu jak dělat věci. S rychlým nalezením optima není kompatiblilní nutnost brodit se po krk informacemi, které sice nejsou vyložené lži, ale.....

Tedy někdy od vynálezu knihtisku, vzniku novin, vzniku reklamy - někdy v období kdy šíření informací je stále jednodušší a jednodušší, začalo množství krystalicky čisté a prakticky využitelné pravdy klesat až na dnešní téměř nulovou úroveň. Ba dokonce dnes existuje ještě vyšší stupeň ne-lži.

Politici , aktivisti, sociální inženýři a další "aranžéři davů" už desítky let neříkají : "naše politická strana / neziskovka / nátlakové sdružení - usiluje o toto...." Na takové tvrzení se totiž dá snadno reagovat způsobem "ale my to nechceme". Proto se ve veřejné sféře nidky neříká "chceme toto", místo toho se říká : "Katedra sociológie ve výzkumu podpořeném grantem EU č. 10-5-0 objevila, že.... a proto stát musí nařídit lidem toto....."
Lze proti "vědecké studii" uplatnit argument "my to nechceme" ? Není to totéž jako hlasování o lití vody do nádrže auta ? Takhle vzniká současná realita "neonormalizace" hezky popsaná ZDE : "Relevantní zprávou o světě je pouze překlad do jazyka expertní objektivity, do údajně nestranné řeči 'tvrdých faktů'. (...) Jazyk 'nestranné expertizy' je přitom jazykem politického statu quo, který definuje normalitu, vůči níž se jiná, kritická stanoviska jeví jako nekompetentní, irelevantní či extremistická."

Pokud tedy "vědecké studie" neustále potvrzují to, že zjevné blbosti vycházející z útrob dnešní doby jsou ta jediná čistočistá a nejrozumnější věc, kterou můžeme dělat - je třeba se zamyslet : Jsou tato "tvrdá fakta" pravda, nebo ne-lež ? V záplavě informací je totiž těžké rozlišit, která fakta vznikla nezaujatým pozorováním reality, a která byla vyrobena "na objednávku", aby někdo nemusel řící "toto chci".

Pozoruhodným fenoménem dnešní doby, je, že manipulátoři veřejností dokonale podlehli vlastní manipulaci. Zaplavili veřejnost "objektivními poznatky", které vedou k "jednoznačným závěrům", ale lidi si pořád vedou své.... Veřejnost to možná nedovede formulovat slovy, ale je jasné, že lidi se naučili rozlišovat mezi realitou, ne-lží, manipulací a dalšími formami polopravd. Není divu, že zmanipulovaní manipulátoři jsou zmatení a myslí si, že "poskytli veřejnosti pravdu a oni přesto ....." ( nechtějí migranty, volí Trumpa, straní se černých, chtějí dítě s manželem-chlapákem navzdory feminismu a LGBT atd.... )

Pokud zjistíte, že veřejnost tvrdošíjně odmítá fakta, která považujete za pravdivá - logický závěr z vašeho hlediska je : "veřejnosti na pravdě nezáleží". Pak už je jenom kousek k teoretizování o "době post-pravdivé". Pravděpodobnější vysvětlení je, že lidé přestali ztrácet čas bádáním co jim bylo zamlčeno a proč a odvrhli oficiální informace jako celek.

Osobně se nebojím "zániku pravdy". Spíše se bojím, že ne-lži nás dovedly do situace, kdy ve všech nádržích všech aut je už dávno nalitá voda a svět se třese strachy co se stane až bude potřeba nastartovat.

Fenomén nervozity

28. října 2016 v 4:53 | Petr
Jak měla probíhat současná "aféra" kolem dalajlámy a kolem vyznamenání strejdy ministra Hermana ?

Má li Daniel Herman nezvladatelné nutkání s dalajlámou mluvit - budiž.

Pak ovšem přišel bývalý kmotr ČSSD Tvrdík na hrad a tam kříčel, že jeho páníčci z Čínské státní firmy, která jej momentálně živí jsou nespokojení - Zeman i Herman měli s tváří hráče pokeru prohlásit "to nás velice mrzí" a dále nedělat nic. Pokud si Čína zavolala CZ velvyslance v Pekingu a myla mu hlavu - měl říct to samé a třeba ještě dodat "Mnistr kultury má právo mluvít s vysokými funkcionáři náboženských společností". Pak formálně poslat report domů a dále taky nic. Pak měl Hermanův strejda Brady dostat metál spolu s Danielem Hůlkou a se zbytkem Zemanova panoptika. Potichu, důstojně - a vyřízená věc.
Jenomže to tak neproběhlo. Sobotka - zbabělec - nechal sepsat vlezdoprdelistický dopis Číně ve stylu omluvy za vraždu Heydricha, a alkoholický Zeman jej s gustem podepsal a dokonce nechal zveřejnit. A to vůbec nemluvíme o tom, že Zemanův prochlastaný mozek měl zkrat a nahrál pomatenému sluníčkáří Hermanovi tím, že PŘEDEM vyhrožoval že Hermanova strejdu ( o což Herman velmi škemral ) nevyznamená.

A máme tady zase další "pseudo-revoluci" - třeba ve stylu okupační stávky v České televizi na jaře 2001. Herman dostal nahrávku na smeč a rozjel aféru. Místo japonské diplomatické fráze: "sakury kvetou a odkvétají" se celá politická sféra vyjadřuje o "slušnosti", ačkoliv nic jako slušnost není ani na jedné straně sporu. Profesionální vyjadřovači názorů se vyjadřují, podepisovači petic už tisknou archy, aktivisti mají "hluboké obavy" a dokonce prý snad cenzurovali pořad, ve kterém Jan Kraus předvádí své ego.

To všechno protože nikdo z naší politické reprezentace neumí překročit omezení vlastní povahy a neumí týden mlčet ve jménu důstojnosti České republiky. Naopak máme období všeobecné nervozity a nikdo neví nic. Stará pravidla rozkrádání státu už přestávají platit. Améba Sobotka prohrála krajské volby. Vysoce postavení sociální demokraté půjdou ze senátu zpátky k elektrikářské brašně. Ani průzkumy veřejného mínění nedávají jasné vodítko ( když si je sami podplatili ). Co teď dělat ?

Sobotka kalkuluje : vynese mi více dát se na stranu Hermana - se "sluníčkáři" nebo na stranu Zemana a nechat sepsat devótní prohlášení ? Co když Čína nepošle virtuální miliardy ( které by stejně přinesly jen bídu ) ? Co nám voliči spočtou více ? Přitom jej vůbec nenapadne, že by třeba některý volič mohl patolízalský dopis považovat za ukázku budoucího chování, až na česko někdo udělá bububu ? Že by třeba prochlastaný Zeman mohl umět ustoupit pěšcem ve jménu budoucí poziční výhody ?

S tím souvisí celková situace - ministerští úředníci jedou na desetinu plynu - čekají jestli padne EU. Do Evropy se hrnou milióny nefachčenků tím se velice přibližuje doba o které jsem kdysi spekuloval. Státy nebudou schopny zdaněním vydělávajících uživit lemply. Už dávno jsem předpokládal, že až se ten bod přiblíží - nastane nestabilita projevující se pogromy na "pracující menšinu" jak ze strany státu ( "refomy" Babiše / Merkelové / Hollanda ) tak ze strany konzumujících nefachčenků ( musilmští pyrotechnici / gynekologové amatéři )

Prostě teď není doba na statečnost a důstojné mlčení. Mlčenlivá statečnost vede ( v myslích politiků ) k tomu, že by za několik voleb museli pracovat vlastníma rukama. Proto je doba křiku nad každým bezvýznamným bebíčkem a zbabělého lavírování - odkud kápne více ! Přestože u "hloupé veřejnosti" poptávka po rovných a statečných politicích dosahuje takové intenzity, že i STBák - privatizátor je považován za jednoho z takových.
 
 

Reklama