Filosofování

Poučení z čínské kulturní revoluce

23. května 2017 v 5:11 | Petr
Myslím, že jsem o Číně už jendou nepřímo psal a taky jsem psal o našich "důchodcích verze 2.0". Článek o důchodcích tvrdil, že pokud se někdo narodil za "svinského režimu" zůstane mu "svinská reaktivita" v krvi až do smrti. Za tento článek jsem dostal menší "kartáč" jakože nedostatečně respektuju "moudrost šedin", ale nemohu si pomoci - pravda je na mé straně - kdo se zamlada naučí, že být svině se vyplatí - těžko od něj ve stáří očekávat "moudrost a charakter".

Vezměme si takový přiklad - a to je komunistická Čína. Čínská společnost je velmi tradiční a má mechanismy, které existují a fungují tisíce let. Proto se patrně nebude nikdo divit, že když se po II. světové válce a po občanské válce s Kuomintangem - ujali na čínském kontinentě vlády komunisti - krom krvavých čistek a pronásledování virtuální i skutečné politické opozice se ve venkovské a agrární Číně nic tak úplně převratného nedělo. Jak už jsem říkal. Společnost je tradiční, venkovani jsou po tisíce let zvyklí na podivné rozkazy z paláců v Pekingu, nad kterými pokývají hlavami a jdou zase sadit rýži.... Zásadní úlohu na kontinuitě společnosti totiž mají "staří mistři" tedy lidi ve věku seniorů se zkušenostmi a někdy i vzděláním, kteří mají v čínských rodinách, místní správě a "malé politice" rozhodující slovo. Přitom je nutno podtrhnout slovo "vzdělání". V kultuře s obrázkovým písmem je totiž velice snadné zůstat "praktický negramotný" - stačí nenaučit se dostatek znaků ke čtení starších a složitějších textů a máte handicap, který už nikdy nedoženete.

Jenom taková poznámka - osobně jsem se učil latinku, azbuku a řecké písmo - a po zkušenostech s těmito evropskými a hláskovými abecedami mám k čínskému písmu nezměrný respekt a mám obavy, že žádná česká škola není na té na úrovni, aby v Číně obstála byť jen jako základka učící dětičky prvních 5000 znaků, které jsou nutné abyste mohli přečíst "alespoň základy".

OK takže máte komunisty, kteří jsou lační revolučních změn a proti nim venkovské mudrce, kteří zažili ještě císařství, sérii občanských válek, II. světovou válku a o celém komunismu si myslí svoje. Jak v takovém případě "zažehnete revoluční kvas". Třeba by se dala zfanatizovat mládež ? Třeba založit televizní stanici ČT Déčko: vysílající "propagandu pro děti", které nemají zkušenosti a nejsou pod tak silným vlivem vesnických seniorů - Ne ?

Přesně tak to Mao Ce Tung udělal - vyhlásil "Velký skok vpřed" a jeho nezanedbatelnou součástí byla výzva mládeži k ničení "zdroje reakce" na školách. "Skok Vpřed" i "Kulturní revoluce" byly vskutku hnusné časy plné vraždění, udávání , likvidace schopných neschopnými, odsunu ( opravdové - nikoliv EURO- ) inteligence z měst na venkov a odtud do gulagu, bídy, hladomorů atd.... Fuj - ještě že už je ta doba pryč.

Ale je ta doba opravdu pryč ? Přestavte si že čínská společnost měla od předpotopních dob jasnou strukturu se svými rolníky, vesnickými murdci a císařskými úředníky a najednou byla kontinuita přerušena jednou generací, která je sotva gramotná ( kvůli nezvládnutí těžké výuky obrázkového písma ), ale má o svých schopnostech přemrštěné představy protože : " kdo je chytřejší nežli já, který jsem ve 13 letech ( na příkaz strany ) umlátil učitele motykou ??"
Máte pocit, že fantazíruju, že takoví lidé jsou dávno mrtví ? Pokud někomu na začátku kulturní revoluce v roce 1958 bylo 13 ergo je ročník 1945 a dnes je mu 72. Všichni komunističtí pohlaváři v Číně - velcí i malí, všichni lokální politici a komunističtí šéfové státních podniků jsou přesně tato generace. Lidi, kteří zahubili ( ještě císařskou ) inteligenci a pak zůstali celý život blbí jak troky. Lidi, kteří byli odměňování za hrůzy a nemorálnosti, chváleni za špatná rozdhodnutí - dnes sedí za "kormidlem" největšího státu na světě.

Pozoruhodné je, že "generaci kulturní revoluce" se nyní snaží od moci odstavit generace mladší. Už samotné ekonomické reformy koncem 70. let začaly až po likvidaci Maových pohrobků. Nebo dnešní situace, do které je ze zahraničí málo vidět - nicméně předchozí prezident Chu Ťin-tchao se narodil v roce 1943 zatímco dnešní prezident Si Ťin-pching je o "půl generace mladší" a je ročník 1953. Pnutí při této generační obměně se projevuje občasnými zprávami o popravách vysokých funkcionářů "pro korupci" případně záhadným chovámím čínské vlády vůči západním korporacím, protože každá zahraniční firma je ( úplatky ) napojená na konkrétní "křídlo" komunistické strany. Tato "křídla" spolu vedou boj o moc a podle momentální pozice dané kliky "v ligové tabulce" se státní správa chová i k příslušné západní korporaci.

Ale proč bychom se strachovali z toho, že morálně pochybné "cementové mozky" šéfují jaderné velmoci s nejpočetnějším vojskem na světě - důležité je poučení z dnešní pohádky : Je vůbec nutné ? Nevidíte kolem sebe diskrétní avšak všudypřítomné utloukání učitelů a celého školství motykou ? Nevidíte návrat komunistických socialistických "ideologicky prověřených soudružek", které nic neumí avšak určují systém výuky ? Nevidíte to riziko, že z "multikulturních" škol vychází generace bez matematiky, přírodních věd, bez cizích jazyků, bez náhledu na své (ne)schopnosti, která bude zatěžovat společnost dalších 60 let ? Ještě, že máme jednoduchou hláskovou abecedu, takže ( snad ) nikdo nezůstane až do vysokého věku úplně negramotný. Nicméně propagandistické ovlivňování dětí je šíleně nebezpečné - tak nebezpečné, že se nebojím zopakovat již jenou řečenou větu : Bůh ochraňuj naše děti - před námi !!!

Metoda extrémního konformismu.

14. února 2017 v 5:57 | Petr
Můra paní ministryně Marxová-Leninová pracuje na rozvrácení společnosti ještě do voleb - alimenty bude platit stát - rodina je když kdokoliv šuká kohokoliv, koho vyhodí z práce - je za půl roku žebrák, kdo tam nikdy nenastoupí ( jako celé vedení ČSSD + 3/4 Romské komunity ) má zajišteny nadprůměrné příjmy od státu atd. Proto jsem se vážně zamyslel "jak by se to mělo dělat" a vymyslel jsem následující :

Jak by měl vypadat stát, proti kterému bych neměl žádné větší námitky ?
  1. Legislativa, která neuráží zdravý rozum ani "dobré mravy"
  2. Legislativa, kterou v hrubých rysech obsáhne každý občan. Tedy né 5 000 stran Euro-vyhlášky o prodeji zelí.
  3. "Orgány sátu" které umí a chtějí vynutit striktní a spravedlivé dodržování této legislativy. Tedy pro Andreje Babiše, ČSSD a jejich sponzory, Antifa-feťáky, mně i vás - platí stejná pravidla.
  4. Stát, který se nesmolí do každé blbosti. Tedy né EET ani 5 000 stran vyhlášky o prodeji zelí.
  5. Stát, který nedusí lidi - tedy né žádné "punkové pekařky" které pečou cukroví ilegálně, neboť inspekce soukromých kuchyní by neuživily "kontrolóry z 99 úřadů" a tudíž pečení k veřejnému prodeji je v soukromé kuchyni zakázáno.
Když jsme u toho posledního bodu - ve starých zlatých dobách jezdilo do špitálu průměrně 60 kontrol za 52 týdnů roku. Nyní už se "kontrolní úředníci" domlouvají a jezdí v četách čítajících 20-30 osob pronajatým aubotusem, protože u špitálu ani není místo pro parkování tolika "služebních vozidel" Přesto audit našel až 700 miliónů neoprávněně vydaných peněz - z nichž většina vznikla bez zločinného pozadí, čistě kvůli úchylnosti legislativy, ale jisté procento jsou neoddiskutovatelné zlodějiny. Jaká tedy je "kvalita" práce takových kontrolórů ?

OK tedy stát dle bodu 1-5 by mně osobně vyhovoval, ale jednak není jisté, že by vyhovoval všem ostatním a navíc pokud bychom ( ve šťastné halucinaci ) k takovém státu začali směřovat - neznamenalo by to, že ty stovky tisíc kontrolórů, kteří mají v obskurní vyhlášce "svůj paragraf", jehož nesmlouvavou kontolou působí hrůzu ( a škodu ) prostému lidu, by jen tak zmizely. U těch bychom museli osoba po osobě, "ouřad po ouřadu" rozhodovat koho nechat a koho poslat z Prahy do průmyslu. Je tedy zjevné, že kromě mnou propagované odvahy prohlásit "Tohle dělat nebudeme", bylo by vhodné mít i nějaké veřejně známé rozhodovací kritérium jak zjistit "co tedy dělat budeme".

Ještě než se pustíme do teoretizování - jeden anti-příklad - jak vypadá společnost, kde nejsou kritéria, co dělat budeme a co ne - a to je dnešek. Představte si ty ubohé matky samoživitelky. Nechají se zbouchnout a chlap jim uteče, pak se těžce protloukají životem. Ony i děcko tím trpí. Nemá jim stát pomoci ? Určitě ano. A kolik jim má pomoci ? Hodně když jsou to takové chudačky.... A výsledek - nejenom, že se lidi "neženou do ženění" a nemají tolik dětí, kolik by hravě zvládli, protože žijí v nejistotě, neb partner(ka) dneska je a zítra není, ale dokonce páry které žijí nesezdané pospolu se tváří jakože "ženská má trvalé bydliště u maminky", aby před úřady vypadala jako "zbouchnutá opuštěná" a dosáhla tak na dávky, na které spořádaně žijící - ženatí / vdané - nemají nárok. Je tedy podpora svobodných matek "v souladu s dobrými mravy" nebo ne ? A je to v zájmu udržitelnosti státu ? Nebylo by lepší, kdyby stát bouchnul do stolu a řekl "dávky platíme až po předložení oddacího listu" ?
Stejné je to ve všem ostatním, co se dneska složitě řeší - Rómové, hendikepovaní všeho druhu , homosexuální sňatky a adopce, Barnevernet atd. Vždy jsou aktivisti křičící "ještě ještě" až dojde k absurditě, kdy ( často jen virtuálně ) "hendikepovaná" menšina má větší práva, než většina, která systém společnosti udržuje v chodu.

Jaká je tedy moje představa ? Když už máme státní správu zaplevelenou sociolóógy a sociálními pracovníky, kteří se tváří jako věda, ačkoliv nejsou - dejme těmto lidem práci která bude "k věci" tedy definovat "typického Čecha" ve smyslu toho z jakých osob má Česká republika největší užitek. Tato skupina by potom ve VNITROSTÁTNÍM právu měla mít to, čemu se v MEZINÁRODNÍM právu říká "doložka nejvyšších výhod" - stát by se zavázal, že nikomu neposkytně větší práva, prachy ani úlevy, než těm lidem, které si sám pro svůj provoz definuje jako ty nejužitečnější.

Je vám jasné, že celý proces by měl nejméně dvě etapy. Nejprve bychom definovali "typického Čecha" sociologickým výzkumem. Samozřejmě že je těžké určit na absolutní stupnici kdo je "nejužitečnější" ale dají se docela spolehlivě udělat stovky a stovky drobnýh studií z koho má stát větší užítek : Z "dětných" nebo z "bezdětných", ze svobodných nebo ženatých, z pracujících, nebo z dávky beroucích. Z podnikatelů, nebo ze zaměstnanců ?
Druhá etapa by samozřejmě byla ta, že pokud by například stát zjistil, že nesezdaní se v signifikantním procentu neberou, jen aby dosáhli na dávky - dávky pro ně by snížil, nebo by v rámci "doložky nejvyšších výhod" stejnou sumu těchto dávek musel platit i sezdaným. Naopak pokud by nějaká minorita chtěla práva navíc z titulu svého hendikepu - stát by měl "míru" kolik práv ( nebo peněz ) jim dát, aby nepřešvihl předem známý limit.

Tím by stát nejenom tlačil na ten způsob chování, který je "společensky udržitelný" ve smyslu teorie her. Navíc by sociologickou "hňahňačku" kdy humanistí "bádají" a nic z toho není rozdělil na řadu drobnějších a smysluplnějších úkolů typu má stát vice užitku z manželství muž+žena, muž+muž nebo žena+žena ? A navíc každá menšina a aktivisti za ni křičící by mohla předem odhadnout jaké jsou šance na prosazení jejich požadavků, což by patrně velice vyčistilo diskusi o společenských problémech.

Nastává obvyklý odstavec proč tohleto nikdy nebude. Jednak samozřejmě platí že "účinná řešení jsou politicky nepředstavitelná" a potom bychom se asi s "nejvyššími výhodami" dostali brzy do xenofóbních, rasisitických, nacistických a fašistických vod typu : Je správné platit sociální dávky za ne-práci ? Pokud ano - jaká je vlastně hodnota volného času, který ne-prací vzniká ? Neměly by se dávky o tuto hodnotu snížit ? Atd.

Nicméně nakonec je vhodné ještě rozebrat proč by stát měl až cynicky trvat na kritériu užitečnosti a taky na kritériu dlouhodobé udržitelnosti společenských pravidel. Ačkoliv to anarchisti z a2larmu označují "volání po vládě pevné ruky" - stát bychom neměli příliš oslabovat - jednak se bližíme k okamžiku, kdy právo šaríja střetne se s právem na "teplý sňatek" a pohled do historie naznačuje pravděpodobného vítěze. Poražený pak bude vděčný za ochranu státem, který měří všem stejně. Navíc je tu druhý aspekt. Zhroutí-li se lokální státní moc - co nám zbyde z mezinárodních struktur ? Bude to více než blábolící Euro-úřednictvo a 5 000 stran směrnice o prodeji zelí ?

Strach z absolutních čísel ?

7. února 2017 v 5:34 | Petr
Nerad se pořád vracím ke článkům, které zpochybňují vodíková a dokonce i elektrická auta, ale je pozoruhodné, že pokud nad věcmi přemýšlíte ( ráno na hajzlíku ) napadají vás další a další nečekané souvislosti. Třeba tato - když se řekne "auto na vodík" - automobilky si představí spalovací motor který místo benzínu vstřikuje do válce vodík. Strana zelených nebo nějaký Eko-úředník si však spíše představí nějakou hogo-fogo technologii - třeba něco jako vodíkový palivový čánek, který zásbuje proudem měnič, ten pohání elektromotory vodíkového elektromobilu. Jelikož spalovací motor ( patrně i ten vodíkový ) má účinnost kolem 35% a elektromotor má účinnost kolem 95% nevyrovná tento systém "energeticky řídký" kapalný ( nebo nedej bože jenom stlačený ) vodík ?

Ergo je třeba najít jaká je energetická účinnost vodíkového palivového článku - a opravdu někde v hulbinách stránek amerického "ministerstva energetiky" najdete PDF kde se dočtete, že účinnost vodíkových palivových článků je 40-60% tedy vodíkový elektromobil by se v "dojezdu na litr paliva" mohl tak-tak vyrovnat nelepšímu vozu na světě - Dacii Logan MCV zvané "rumunský zemědělec". Neberte to však jako odvolání mého tvrzení, že vodíková auta jsou praktický a ekonomický nesmysl, protože to nijak nemění tu hrůzu zacházení s nádržemi hluboce zmraženého kapalného vodíku.

Už u data o vodíkových palivových článcích, jsou zastřena podivnou ekologicko-propagandistickou mlhou - jakože se dočtete, že některé články mají účinnost až 85%, ale podrobným zkoumáním zjistíte, že to je tzv. "kogenerace" tedy že za užitečnou energii považují i teplo generované článkem, které je podle II. termodynamického zákona vlastně odpad, protože to vám autem nepohne. Touto logikou vzato má palivový článek, spalovací motor i všechny ostatní stroje jakéhokoliv typu v dokonale tepelně izolované místnosti účinnost 100%, protože zákon zachování energie zatím nebyl Bruselem reformován.

Pak samozřejmě nastane úvaha č. 2 psal jsem že JAKÝKOLIV kapalný uhlovodík má více vodíku ( i více energie ) než kapalný vodík - třeba takový methanol. Není budoucnost automobilismu taková, že methanolový palivový článek dává energii měniči, který napájí motor ? To by bylo elegantní auto na KAPALNÉ PALIVO ! Opravdu rád bych se k této variantě nějak vyjádřil, ale nemohu, protože jsem nikde nenašel zmínku "na plnou hubu" o účinnosti methnanolového palivového článku. Podle zmínek o palivových článcích, které vyrábí třeba Toshiba jako "powerbanky" k nabíjení notebooků se dá usoudit že účinnost takovéto powerbanky by měla mezi 15-30% ( podle toho jaké napětí článků autor uvažuje ale nezmiňuje ) - což je trochu divné když ve stejném článku je obecná zmínka, že účinnost methanolového palivového článku je skromných 20%.
Jak vidíte, tak jsem při svém bádání dokonce objevil obrázek, který krásně demostruje nesmyslnost vodíkového auta, pokud vodík vyrábíme elektrolýzou z "ekologické elektřiny", ale průkazný údaj o účinnosti palivových článků nikde. Zato jsem našel opravdu záplavu informací typu výzkumný tým A za prachy od eko-agentury B vylepšil účinnost palivového článku o C procent. Ba dokonce bych mohl vytvořit nějaký prostorový graf kde parametr C by byl funkcí A a B.

OK nechme palivové články ležet - totéž se však týká propagandisticky oblíbeného "globálního oteplování". Hledal jsem údaj kolik CO2 vyprodukuje evropská osobní automobilová doprava. Prošel jsem desítky stran s jásavými ( nebo dramatickými ) prezentacemi a nakonec jsem kompilací nekolika nepříliš důvěryhodných zdrojů došel k odhadu že doprava obecně ( včetně letadel, lodí, vlaků, kamiónů atd... ) vyprodukuje kolem 14% evropského CO2 a z jiných zdrojů jsme zase našel ( stejně nedůvěryhodné ) náznaky, že osobáky se na tom podílí 45% ERGO 0,14 * 0,45 = 6,3% což jsem taky napsal do textu.

Tento fenomén - nemožnosti dobrat se "otevřených informací" - je tak pozoruhodný, že si asi zaslouží zamyšlení. Představte si slovní úlohu : pan Wong v profincii Fu zbohatl o 30% zatímco Bill Gates zbohatl o 0,1% komu přibylo na kontě více peněz ? Tedy Bill Gates má majetek kolem 80 miliard ergo mu přibylo asi 80 miliónů dolarů ale pan Wong ? Je to chudý zemědělec, nebo je to miliardář - komunistický vládce provincie Fu ? ERGO úloha nemá řešení a taková informace je blábol - ne-informace, která díky obtížné ověřitelnosti i zpochybnitelnosti je typická ne-lež dnešní doby. "Mediálním specialistům" však taková informace připadá jako dostatečná a žvástů tohoto typu je plná televize, noviny a internet.

Vysvětlení tohoto fenomenu je mnoho tak se pokusím si zaspekulovat
  1. Humanitně ne-vzdělaní redaktoři si myslí že informace typu něčeho je o 3% více - při neznámém základu ( co je tedy 100% ) má nějakou hodnotu ?
  2. Redaktoři vědí že je to žvást, ale nutnost produkovat nepřetržitý "proud zpráv" je nutí takové blbosti pouštět do světa ?
  3. Chlácholení veřejnosti - jakože objasněnost zločinů stoupla o 30% - což v absolutních číslech stále může být nula-nula nic.
  4. Vědomá lež / propaganda ?
Napadá vás další vysvětlení ?
Mně tedy ano a to "Salámová technika" fabiánského socialismu - řekneme rozvodovost stoupla o 5% místo abychom řekli "už tředina děcek nezná svého tatu". V každém případě to asi bude kombinace všeobecného blbismu, číselného anaflabetismu, a propagandistické snahy ještě na poslední chvíli, vybudovat "lepší svět", než to Euro-papalášům zarazí realisti typu Hoffera a Le Penové. To je obzvlášť nebezpečná polívčička, Patrně horší než dnes tolik potíraná "ruská propaganda". V každém případě nedostatek solidní informace v absolutním měřítku nebude úplně čerstvá věc, protože už Karel Čapek se rozčiloval nad relativismem a zbytečnými superlativy když psal : "Dobrý je lepší než nejlepší" !!!

Matematika pohybu stále vpřed.

3. ledna 2017 v 5:10 | Petr
Už jsem to omílal mnohokrát - nejprve renesance, potom osvícenství, potom marxismus-leninismus, potom moderní řízení ve Fordovském stylu, potom ISO standardy, potom..... Všichni opakovaně přicházejí s "paradigmatem", že věci se mají neustále zlepšovat. Navzdory ( kvůli ) neustálému zlepšování jsme opakovaně svědky, že mnohé věci se "zlepšováním" dostaly až ke krizi a krachu. Příkladů jistě vidíte kolem sebe spoustu. Proto považuju za nutné znovu probrat otázku "cesty vpřed" a zejména cimrmanovský fenomén "jdu na sever a najednou jdu na jih", protože Země je kulatá.

1. Fenomén eskalace

Jistě znáte filmy o Bartáčkových a Novákových - chcete nenápadně naznačit sousedům, že nejste póvl - jako oni - ale že jste "lepší lidi" ? Pozvěte je na návštěvu, veďte snobské řeči a servírujete šampaňské a kaviár. Oni musí dokázat, že jsou ještě lepší, tak budou servírovat marinovaného úhoře - atd... až po několika kolech skončíte u lanýžů, pečených vlaštovčích hnízd a ryby fugu. Dnešní korporátní sféra je plná takových - usměvavě-intrikujících jedinců, kteří navíc musí prokázat "proaktivitu" takže je zjevné, že pokud nějaký krok vede ke zlepšení věcí - bude se v rychlém sledu neustále opakovat, aby se na něm každý kariérně přiživil, až "najednou jdeme zase na jih". Namátkový příklad - od středověkého: "děti jsou majetkem rodičů" - přes novější: "i děti mají občanská práva" - jsme došli až po: "jestli nedostanu ajfoun - udám fotra OSPODu".....

2. Fenomén neomylnosti

Takže desitíky let jsme hnali vpřed nějaký proces: "computerizace", "dětská práva", "vzdělanostní společnost" a najednou tady máme kyber- byrokracii, cenzuru a fízlování, fetující parchanty, nepoužitelné teatrology.... Prostě jsme to přešvihli. Co tedy budeme dělat ? Vrátímě se "poněkud zpět" - k poslední "stabilní verzi systému" ? Absolutně neexistuje - to by přece znamenalo, že "někdo udělal chybu" a z té chyby musí vyvodit důsledky. Přesněji řečeno - draví kolegové / oponenti dle bodu 1. vyvodí důsledky za něj a rozsápou oslabený kus. Tedy varianta, kdy někdo vysoupí a řekne "Soudruzi ! Právě jsme překročili lokální optimum ! Dalším postupem vpřed bude všechno jenom horší ! Vraťme se o krok zpět ať zůstaneme na lokálním vrcholu a získáme čas zvolit jiný směr !" - tento fenomén prostě neexistuje a mám obavy, že ani existovat nebude, protože 100% populace přece jsou lidi neomlyní, kreativní, proaktivní, geniální, protože na to vystudovali ty 3 ( snadné ) vysoké školy - ne ?

3. Lokální optimum a vícerozměrný prostor.

OK - takže pod vedením proaktivně-neomylně-geniálních lídrů jsme došli do řiti a vrabci na střeše čimčarají, že je třeba vrátit se o pár ( mnoho ) kroků zpět. Jak se tedy vrátíme na vchol hory, aniž bychom udělali krok zpátky ? Uděláme "cimrmanovský úkrok stranou". Nepovedené "geniální řešení" necháme vyhnít a pak se nenápadně vrátíme k předchozímu stavu ? Lze to ? Bohužel nelze ! "Prostor možných řešení" se často zjednodušeně popisuje jako krajina s vrcholy a údolími, ale lepší představa je trojrozměrný, nebo dokonce více-rozměrný prostor - něco jako hlubiny moře, kde hustota sardinek, kterými se živí tuňák je v každém bodě jiná. ERGO - pokud uděláme úkrok stranou s pokusem o návrat jinou cestou - můžeme se z hlediska jedněch souřadnic ocitnout v bodě původního optima, ale z hlediska dalších souřadnic už jsme někde jinde. Příklad : Mozek vyléčeného alkoholika není identický s jeho vlastním mozkem než začal chlastat, nebo z korporátní sféry : "kontra-směrnice" nezruší tak zcela vliv blbého nařízení, které uvedlo firmu v chaos.

4. Fenomén špičky pyramidy

Když už jsme tedy u té zjednodušené představy "prostoru možných řešení" jako krajiny - není těžké si uvědomit, že vrcholy lokálních optim mají daleko menší plochu než údolí kolem nich. ERGO pokud vás někdo ( v rámci "proaktivity") nutí "vymyslet cokoliv" - je vysoce pravděpodobné, že to bude horší než současný stav. Tomuto fenoménu, původně odvozenému ekonomy se též říká : "Zákon klesajícího marginálního užitku".

Jako obvykle končím vyčerpán, ačkoliv matematicko-společenských fenoménů tohoto typu je kolem nás spousta. Proto bych si dovolil jen stručnou "Kubáčovu radu lídrům společnosti" :
  1. O změnách přemýšlej často, ale dělej je zřídka.
  2. Pokud musíš něco změnit ve velkém - zkus nejprve experiment v malém.
  3. Když "to nedopadne" - včas a otevřeně přiznej "byla to blbost".
  4. Náhodné průšvihy neřeš zaváděním "nápravných směrnic protí náhodě" - jejich vedlejší účinky se časem stanou zdrojem potíží.
  5. Vadné prvky systému neopravuj přidáváním dalších ( potenciálně vadných ) prvků, ale zruš je bez náhrady.
HMMM : když to čtu tak mám pocit, že to je seznam věcí, které současní "Euro-Manažeři / Euro-Lídři" dělají až jako poslední, teprve když strach z toho že budou zlikvidování "nespokojenou veřejností" přesáhne strach, z likvidace "neomylnou většinou" uvnitř vlastní firmy / politické strany.

Poznámka při druhém čtení : Byl jsem příjemně překvapen, že politolog Petr Robejšek patrně má elementární anung o matematice, jinak by totiž nezaložil politickou stranu "Realisté" která se ohání Paretovým pravidlem. Teď je jenom otázka jestli jejich slogan : "20 procenty regulace dosáhneme 80 procent efektu" ( a na zbytek "řízení každého prdu" se záměrně vykašleme ) - není jenom aktualizovaná varianta neblaze proslulého "Ano bude líp".

Nedostatek kontaktu s numerickou realitou

27. prosince 2016 v 5:28 | Petr
Jeden opravdu slovutný a matematicky orientovaný kolega - urolog - mě kdysi u oběda zkoušel: "Kolik je 1,3 miliardy ?" A očekával, že udělám obvyklou chybu našich médií a řeknu "miliarda tři sta tisíc", což je 1,0003 miliardy. Nicméně v televizi a rádiu to syšíte denně - místo správného miliarda tři sta miliónů. Pak máme celou řadu dalších chyb - jen z poslední doby : Redaktorka se ptá: "Vy jste milionář"... "No řekl bych že jsem o řád bohatší".... "Aha tak to jste tedy miliardář ?"..... Excelová tabulka obsahuje hodnoty 1000, 1005, 1007, 1010 - tak se z ní udělá graf který na svíslé ose začíná hodnotou 995 a končí 1015 a hned máme dramatický růst křivky pod úhlem 45 stupňů. Nebo oblíbená nečestná finta - máme datový subor dvou paramertů které spolu vůbec nesouvisí - tak je vynesem v LOG - LOG škále - tedy do grafu, který na X i Y má logaritmické měřítko - a tím se nám "mračno much" okamžitě změní v jasnou lineární závislost typu LOG (x) = LOG (Y).

Tím se dostáváme od omylů a neobratrností k vyloženým podvodům. My ve zdravotnictví třeba máme "evidence based medicine" - tedy medicínu založenou na "faktech". A fakta jsou "vědecké studie" - tedy klasické ne-lži ve smyslu mého minulého článku. Pokud si celou medicínu přestavíme jako plochu - pak "výnosné body" jsou díky penězům farmaceutických firem prozkoumané na subatomární úroveň a pak jsou celé rozsáhlé oblasti o kterých si myslíme, že víme, ale ve skutečnosti nevíme nic. Pátral jstem třeba po chybě v jednom vzorečku a vysledoval jsem její vznik až do článku z roku 1929 - od té doby se nikdo nezamyslel a nezpochynil tehdejší autoritu.

Medicínské studie nejsou vyložené lži. Vybereme selektivně pacienty u kterých je předpoklad maximálního efektu zkoumané léčby, pokud nedosáhneme "statistické signifikance" na pár lidech - uděláme obrovský výzkum. Tím je mezi řádky řečeno: "náš lék nepomůže prakticky nikomu", protože musíme dávat prášky tisícům lidí - pokusných králíků, aby efekt vůbec vystoupil z šumu. Legrace je že matematiky neznalí profesoři pak chválí "kvalitní studii na velké pouplaci". Pak nutíme doktory zahodit vzdělání, inteligenci, zkušenost, ignorovat stav pacienta, jeho přidružené choroby a dle návodu farmafirmy aplikovat postup, který měl sotva měřitelné efekty na pacientech přísně vybraného, úplně jiného typu.

Je totiž známo, že díky chaotické podstatě světa je možné prokázat "statisticky průkaznou" závislost čehokoliv na čemkoliv - stačí jenom mít destíky tisíc až milióny pozorování. Například se opakovaně prokázalo, že množství čápů koreluje s porodnosti.
V medicíně se naštěstí blýská na lepší časy - lékařské časopisy začínají odmítat články založené "odmítnutí nulové hypotézy" - tedy na čisté statistice bez zkoumání kauzality mezi měřenými jevy. Daleko horši situace je v běžém životě - v médiích, v managementech podniků, ve státní správě - všude narazíte na "grafy mluvící jasnou řečí". Jaké je měřítko osy X ? Jaké je měřítko osy Y. Jsou to reálná data ? Simulace ? Náhodná čísla vycucaná z prstu ? Je to vůbbec důležité ? Je mezi daty kauzalita nebo náhodná souvislot ? Koho zajímají tak zanedbatelné detaily, když korporátní snaživec dramaticky komentuje PowerPointovou prezentaci ?

Když pracujete s pravítkem tužkou a kalkulačkou, získáte "intimní kontakt" se zpracovávanými daty. Jak se vkládá milión ? Jak se zapisuje miliarda ? Pokud násobíme 100 000 * 5 000 jaký řád bude mít výsledek ? Dneska nikdo čísla nezapisuje a proto je ani nikdo neumí číst - kliknete na tlačítko v Excelu a "pravda se zjeví na displeji". Není divu že přestava o řádu čísel se vytratia. Proto miliarda tři sta tisíc. Je to problém ? Dochází při řízení společnosti k chybám typu "neotravujte s miliardami, dokud jsme nevyřešili milióny" ? Pokud předpokládám, že to není úmysli a pokud vidím současnou společnost, vládu a státní správu - mám nepříjemý pocit, že k takovým chybám dochází velice často.

Od ne-lži k post-pravdě

13. prosince 2016 v 5:26 | Petr
Můj zemřelý šéf a učitel zásadně odmítal konsensuální teorii pravdy. Jeho výrok : Celý svět může odhlasovat, že Auta jezdí na vodu, ale pak je nutné nalít ji do nádrže a zkusit nastartovat. Tato forma pravdy je blízká živočišné říši, kde filosofický pojem pravdy vůbec neexistuje, protože otázka vytváření modelu okolního světa a jeho shody s realitou tam nemá žádný význam. Neseženeš potravu - zdechneš. O to racionálněji, z našeho pohledu až krutě se zvířata chovají.

Pak existuje pravda - přesněji polo-pravda dle Richarda Feynmanna. Firma tvrdí: "náš smažící olej nevsakuje do jídla". Je to lež ? Není ! Je to pravda ? Kouzlo je v tom, že za určité teploty žádný smažící olej nevsakuje do jídla a za jiné teploty všechny. Výrok tedy není lež, ale prakticky použitelná pravda dle definice mého šéfa také ne. Tedy ne-lež.

Kouzlo je v tom, že žijeme v období obrovské inflace ne-lži. Všude - důležité obory nevyjímaje : Lék naší firmy snižuje cholesterol o 30%. Ba dokonce lze tvrdit, že převážná většina informací nejsou pravda, ale pouze ne-lži. To samo o sobě je problém, protože pokrok západní civilizace je založen na rychlém nalezení ( téměř ) optimálního způsobu jak dělat věci. S rychlým nalezením optima není kompatiblilní nutnost brodit se po krk informacemi, které sice nejsou vyložené lži, ale.....

Tedy někdy od vynálezu knihtisku, vzniku novin, vzniku reklamy - někdy v období kdy šíření informací je stále jednodušší a jednodušší, začalo množství krystalicky čisté a prakticky využitelné pravdy klesat až na dnešní téměř nulovou úroveň. Ba dokonce dnes existuje ještě vyšší stupeň ne-lži.

Politici , aktivisti, sociální inženýři a další "aranžéři davů" už desítky let neříkají : "naše politická strana / neziskovka / nátlakové sdružení - usiluje o toto...." Na takové tvrzení se totiž dá snadno reagovat způsobem "ale my to nechceme". Proto se ve veřejné sféře nidky neříká "chceme toto", místo toho se říká : "Katedra sociológie ve výzkumu podpořeném grantem EU č. 10-5-0 objevila, že.... a proto stát musí nařídit lidem toto....."
Lze proti "vědecké studii" uplatnit argument "my to nechceme" ? Není to totéž jako hlasování o lití vody do nádrže auta ? Takhle vzniká současná realita "neonormalizace" hezky popsaná ZDE : "Relevantní zprávou o světě je pouze překlad do jazyka expertní objektivity, do údajně nestranné řeči 'tvrdých faktů'. (...) Jazyk 'nestranné expertizy' je přitom jazykem politického statu quo, který definuje normalitu, vůči níž se jiná, kritická stanoviska jeví jako nekompetentní, irelevantní či extremistická."

Pokud tedy "vědecké studie" neustále potvrzují to, že zjevné blbosti vycházející z útrob dnešní doby jsou ta jediná čistočistá a nejrozumnější věc, kterou můžeme dělat - je třeba se zamyslet : Jsou tato "tvrdá fakta" pravda, nebo ne-lež ? V záplavě informací je totiž těžké rozlišit, která fakta vznikla nezaujatým pozorováním reality, a která byla vyrobena "na objednávku", aby někdo nemusel řící "toto chci".

Pozoruhodným fenoménem dnešní doby, je, že manipulátoři veřejností dokonale podlehli vlastní manipulaci. Zaplavili veřejnost "objektivními poznatky", které vedou k "jednoznačným závěrům", ale lidi si pořád vedou své.... Veřejnost to možná nedovede formulovat slovy, ale je jasné, že lidi se naučili rozlišovat mezi realitou, ne-lží, manipulací a dalšími formami polopravd. Není divu, že zmanipulovaní manipulátoři jsou zmatení a myslí si, že "poskytli veřejnosti pravdu a oni přesto ....." ( nechtějí migranty, volí Trumpa, straní se černých, chtějí dítě s manželem-chlapákem navzdory feminismu a LGBT atd.... )

Pokud zjistíte, že veřejnost tvrdošíjně odmítá fakta, která považujete za pravdivá - logický závěr z vašeho hlediska je : "veřejnosti na pravdě nezáleží". Pak už je jenom kousek k teoretizování o "době post-pravdivé". Pravděpodobnější vysvětlení je, že lidé přestali ztrácet čas bádáním co jim bylo zamlčeno a proč a odvrhli oficiální informace jako celek.

Osobně se nebojím "zániku pravdy". Spíše se bojím, že ne-lži nás dovedly do situace, kdy ve všech nádržích všech aut je už dávno nalitá voda a svět se třese strachy co se stane až bude potřeba nastartovat.

Fenomén nervozity

28. října 2016 v 4:53 | Petr
Jak měla probíhat současná "aféra" kolem dalajlámy a kolem vyznamenání strejdy ministra Hermana ?

Má li Daniel Herman nezvladatelné nutkání s dalajlámou mluvit - budiž.

Pak ovšem přišel bývalý kmotr ČSSD Tvrdík na hrad a tam kříčel, že jeho páníčci z Čínské státní firmy, která jej momentálně živí jsou nespokojení - Zeman i Herman měli s tváří hráče pokeru prohlásit "to nás velice mrzí" a dále nedělat nic. Pokud si Čína zavolala CZ velvyslance v Pekingu a myla mu hlavu - měl říct to samé a třeba ještě dodat "Mnistr kultury má právo mluvít s vysokými funkcionáři náboženských společností". Pak formálně poslat report domů a dále taky nic. Pak měl Hermanův strejda Brady dostat metál spolu s Danielem Hůlkou a se zbytkem Zemanova panoptika. Potichu, důstojně - a vyřízená věc.
Jenomže to tak neproběhlo. Sobotka - zbabělec - nechal sepsat vlezdoprdelistický dopis Číně ve stylu omluvy za vraždu Heydricha, a alkoholický Zeman jej s gustem podepsal a dokonce nechal zveřejnit. A to vůbec nemluvíme o tom, že Zemanův prochlastaný mozek měl zkrat a nahrál pomatenému sluníčkáří Hermanovi tím, že PŘEDEM vyhrožoval že Hermanova strejdu ( o což Herman velmi škemral ) nevyznamená.

A máme tady zase další "pseudo-revoluci" - třeba ve stylu okupační stávky v České televizi na jaře 2001. Herman dostal nahrávku na smeč a rozjel aféru. Místo japonské diplomatické fráze: "sakury kvetou a odkvétají" se celá politická sféra vyjadřuje o "slušnosti", ačkoliv nic jako slušnost není ani na jedné straně sporu. Profesionální vyjadřovači názorů se vyjadřují, podepisovači petic už tisknou archy, aktivisti mají "hluboké obavy" a dokonce prý snad cenzurovali pořad, ve kterém Jan Kraus předvádí své ego.

To všechno protože nikdo z naší politické reprezentace neumí překročit omezení vlastní povahy a neumí týden mlčet ve jménu důstojnosti České republiky. Naopak máme období všeobecné nervozity a nikdo neví nic. Stará pravidla rozkrádání státu už přestávají platit. Améba Sobotka prohrála krajské volby. Vysoce postavení sociální demokraté půjdou ze senátu zpátky k elektrikářské brašně. Ani průzkumy veřejného mínění nedávají jasné vodítko ( když si je sami podplatili ). Co teď dělat ?

Sobotka kalkuluje : vynese mi více dát se na stranu Hermana - se "sluníčkáři" nebo na stranu Zemana a nechat sepsat devótní prohlášení ? Co když Čína nepošle virtuální miliardy ( které by stejně přinesly jen bídu ) ? Co nám voliči spočtou více ? Přitom jej vůbec nenapadne, že by třeba některý volič mohl patolízalský dopis považovat za ukázku budoucího chování, až na česko někdo udělá bububu ? Že by třeba prochlastaný Zeman mohl umět ustoupit pěšcem ve jménu budoucí poziční výhody ?

S tím souvisí celková situace - ministerští úředníci jedou na desetinu plynu - čekají jestli padne EU. Do Evropy se hrnou milióny nefachčenků tím se velice přibližuje doba o které jsem kdysi spekuloval. Státy nebudou schopny zdaněním vydělávajících uživit lemply. Už dávno jsem předpokládal, že až se ten bod přiblíží - nastane nestabilita projevující se pogromy na "pracující menšinu" jak ze strany státu ( "refomy" Babiše / Merkelové / Hollanda ) tak ze strany konzumujících nefachčenků ( musilmští pyrotechnici / gynekologové amatéři )

Prostě teď není doba na statečnost a důstojné mlčení. Mlčenlivá statečnost vede ( v myslích politiků ) k tomu, že by za několik voleb museli pracovat vlastníma rukama. Proto je doba křiku nad každým bezvýznamným bebíčkem a zbabělého lavírování - odkud kápne více ! Přestože u "hloupé veřejnosti" poptávka po rovných a statečných politicích dosahuje takové intenzity, že i STBák - privatizátor je považován za jednoho z takových.

Renesance - Baroko - Renesance - Baroko

16. srpna 2016 v 5:15 | Petr
Představte si, že jste žáček základní školy, nebo možná gymplu a přemýšlíte - jak je možné že období renesance, o kterém vás učili, že to bylo období rozvoje věd umění a kultury přešlo do období baroka, o kterém vás učili, že to bylo období tuhého katolicismu, náboženského, jazykového a národnostního útlaku. Přesně takto jsem přemýšlel i já a kupodivu jsem nebyl ( a nejsem ) sám, protože stejnou otázku si nedávno položil i Ondřej Neff.

Na našem území ještě můžeme spekulovat o vlivu sporů českého a rakouského živlu. Můžeme uvážit, že přechod od Renesance k Baroku definitivně potvrdila prohra na Bílé Hoře s popravou "27 českých pánů" na Staroměstském náměstí a že baroko, protireformaci, rekatolizaci utvrdil Vestfálský mír. Problém je však v tom, že "rekatolizace" proběhla i v místech, kde 30. letá válka nezanechala takové stopy. Můžeme s jistou dávkou absurdity tvrdit, že "rekatolizace" proběhla i v renesanční Itálii, která nikdy nepřestala být katolická.

Podle mého názoru nejblíže vysvětlení paradoxu, že "svoboda nevydrží" byl Jan Werich a to né v některé hlubokomyslné divadelní hře ale v zábavném cestopisu Italské prázdniny. Tam totiž napsal zásadní věc, že totiž se v historii lidstva střídají jenom dvě "historické epochy". Renesance a Baroko - stále dokola. Ba dokonce vysvětlil ( neúplně ) i ten mechanismus. Renesance přinese společenskou svobodu, rozkvět věd umění, literatury, obchodu technologie a vůbec čehokoliv si dovedete představit. Jenomže kromě toho přivede i "společnost bez pravidel" - pitky, souboje, sex každého s každým napříč pohlavími a věkovmi skupinami, lapky v lesích a plenění statků rozjívenou šlechtickou omladinou. Tak přijde "kontrarevoluce" - "protireformace" - tuhý režim Baroka, který jasně stanoví - zde je král, zde je farář, zde jsi ty, odtud potud se pohybuješ : "ora et labora" ( modli se a pracuj ) a chtělo by se dodat "et tace" ( a mlč ).
Kromě této možnosti je tu i "externí vliv" a skutečně tako skončila renesance u nás - společnost zaměřená na "svobodu jednotlivce" je rozvolněním pravidel, které vede k narušení spolupráce lidí, natolik oslabena, že ji rozvrátí nějaký více ukázněný a "tvrdší" režim, většinou ve formě dobyvačného vojska.

Po pár ( desítkách ) let začne být společnost tuhým režimem unavena a začne hledat cestičky "jak ke svobodě". Tato cesta ke svobodě může mít dvě varianty - "dobrovolnou" alá renesanční Itálie. V takovém případě je nejhodnotnějších těch pár let, kdy lidský duch už má tu "renesanční" svobodu ale "tělo" ještě stále dodržuje "barokní" ( gotickou ) kázeň bez bitek, pitek a sexuálních orgií. Druhá možnost jak "tuhý režim" skončí je "vyhnití" - nedobrovolný rozpad a následná anarchie alá "poslední dnové Říše Římské / Sovětského svazu / Evropské unie".

Jakým mechanismem se periody střídají ? Je ( byla ) to vůle lidu ve volbách ? Patrně ne - patrně jak "zkaženost renesance" tak "útlak baroka" začnou v určité chvíli být zcela zřejmé a viditelné každému od sedláka po krále - takže nakonec je změna nezbytná hlavně, protože pokračování v dosavadním směru už je nemožné. Druhá možnost pak je zmíněný tlak zvenčí - ukončení středoevropské renesance švédskými vojsky budiž nám příkladem.

Poslední otázka - kde jsme my dnes ? Úchylné můry zabavují rodinám děti. Státy chrání nemakačenky, zloděje a násilníky. "Feministické teoložky" píší vědecké práce o "Polyamorii" což je "odborný" termín pro "šukáme všichni se všemi bez výčitek svědomí". Lidi deklarují nároky na tolik práv až zcela zmizela myšlenka "povinnosti", která tyto nároky opravňuje. Analogicky k historii už tu máme rostoucí vnitřní konzervativní frakci lidí, kterým je jasné, že "takhle to dále nepůjde" a aby byly historické paralely dokonalé tak tu máme i ultra-konzervativní středověkým striktním právem opatřenou frakci lidí, kteří na naší "svobodnou - pokrokovou - polyamorickou" společnost tlačí z venčí.

Nás tedy čeká naopak ta nejhorší doba - přechod Renesance - Baroko, kdy "duch" je napůl nedobrovolně více a více svazován pravidly, ale "tělo" se ještě dožaduje konzumu a volného sexu. Nicméně je nutné touto periodou projít a pro Evropu je to kriticky důležité. Před Evropany jsou totiž dvě možnosti : První - že příští rozmach "renesance" může být ve znamení legalizace dalších minoritních sexuálních praktik, nebo : Druhá - může být ve znamení diskuse, zda se smí poodhrnout burka, nebo ne.

Zvolte svého zloděje.

9. srpna 2016 v 5:21 | Petr
Krajské zřízení na Slovensku nedává žádný smysl, ale pokud se podíváme na mapu okresů hned je jasněji. Okresy se dělí na dva druhy - obrovské : Dunajská Streda, Komárno, Nové Zámky, Levice - s převahou Maďarského obyvatelstva, a malinkaté : Partiznánske, Myjava, Půchov nebo Kysucké Nové Mesto - s převahou Slovenského obyvatelstva. O příčinách bychom se mohli bavit z matematického hlediska, ale jádro tohoto fenomenu se táhne hluboko do minulosti, kdy se původní uherské "župy" po roce 1918 v několika vlnách zmateně rozdělovaly a zase spojovaly, až v roce 1960 bolševik vše direktivně stanovil a teprve touto "úpravou velikosti" okresů, které jsou zároveň volebními okrsky na dlouhou dobu vyřešil palčivý problém zavření huby Maďarské národnostní menšině.

OK jelikož geografie slovenských okresů za bolševika beztak vznikala v Praze podle know-how z reforem německých okresů v Sudetech za První republiky, je zjevné, že zárodky účelové manipulace se správním uspořádáním státu jsou u nás historicky tradiční a dlouhodobě zavedené. Pokud navíc vezmeme v úvahu "sametovou" kontinuitu dnešních politických lídrů s normalizačními komunisty - je vše zcela jasné.

Komunistická Československá Socialistická Republika měla 10 krajů. Čechy 5 krajů, Morava 2 kraje, Slovensko 3 kraje - i zde vidíme neviditelnou ruku, která volbou velikosti správních a volebních jednotek vykonává politiku, aniž by dráždila veřejnost nespravedlností tohoto uspořádání. Pak přišla revoluce, komunistické kraje byly zrušeny a po odtržení Slovenska existovalo Česko nějakou dobu jako sát založený pouze na okresním uspořádání....


Koncem 90. let minulého století se nám přemnožili politici, státní úředníci, lobisti, privatizátoři, zloději, všiváci, kteří mají doma aktovku s kompromitujícími materiály, zájemci o snadný život za Evropské prachy atd.... Praha už byla těmito existencemi přeplněná, proto bylo třeba těmto individujím zajistit nový životní prostor. A hle - nové krajské zřízení nabídlo rozsálé možnosti.

Patrně se původně vycházelo ze staršího komunistického krajského uspořádání z let 1949 - 1960, ale pak dostal "rozhodovací proces" jinou dynamiku. Sledujte mapu : Patrně došlo ke sporu Hradec-Králové x Pardubice, která z nafintěných vesnic bude spravovat větší část původního "Východočeského kraje" Takže se oba "Východočeské kraje" tahaly o okresy až "Východočeský kraj Pardubického vyznání" přesáhl okresem Svitavy historickou zemskou hranici Markrabství Moravského. Okres Svitavy totiž před rokem 1960 neexistoval - právě proto, že tuto hranici respektovali všichni od Přemysla Oráče po Antonína Zápotockého. Nerespektovali ji jedině : Adolf Hitler, komunisti po roce 1960 - a současný režim.....

Pak tu byl další problém - Olomouc. Tedy i Olomouc dostal(a) "svůj kraj" - povšimněte si jeho pozoruhodného tvaru. "Okres na severu" - Jeseník je s "mateřským krajem" spojen jen křivolakou silnicí přes Červenohorské sedlo. "Normální silnicí" je napojen do Polska nebo směrem na Bruntál, a Krnov - obce v "Moravskoslezském kraji", ale nebuďme detailisti. Důležité přece nejsou silnice, ale "přirozená spádovost" ( Euro-dotací ) ne ?

Pak tu máme kraj-vtip: "Karlovarský kraj" zvíci tří okresů postrádající jakékoliv atributy kraje. Nedovedu si představit příčetného státního úředníka navrhujícího tento kraj, zejména když smysl jeho existence v létech 1949-60 - podpořit kolonizaci vystěhovaných Sudet - dávno pominul. Snad leda s "pistoletem Makarova 9x18 mm" u hlavy. A možná odtud vítr vane. Ruskojazyční mafiáni se báli, že zůstanou "bez své samo-správné jednotky" a také bez svého "Regionálního operačního programu" rozdávajícího Euro-prachy....

Totéž Liberecký kraj - určitě byl tlak na "samosprávu kradení" - což soudruzi z Liberce prokázali měrou vrchovatou.

Chudou oblast na Česko-Moravském pomezí - nakonec nikdo nechtěl - tak zbyla jako "Kraj vysočina", kterému prochází historická Moravská hranice středem břicha.

K čemu je toto krajské uspořádání ? Názor veřejnosti od samého počátku je jasný : K ničemu. Nicméně existuje a díky "optimální velikosti" kdy z Prahy je to daleko a nad občany vysoko - je to ideální "správní jednotka" k organizování korupce. Ba dokonce bych Masarykovské "státy se udržují idejemi, kterými vznikly" mohl rozšířit i na kraje. Vznikly z potřeby prostoru pro všiváky a tuto funkci dodnes bezchybně vykonávají.

Z tohoto hlediska jsou nadcházející krajské volby těžkým oříškem. Koho zvolit do "zastupitelstva k ničemu" ? Ať volíte kohokoliv - větší účinek než zamíchání v kotli zlodějů to mít nebude. Škoda. Možná by demokracii prospělo, kdyby ze zákona vždy a povinně na každé zastupitelské místo kandidovala i "prázná židle", aby veřejnost měla možnost ocenit celkovou kvalitu navrhovaných kandidátů. Některé "orgány" jako Kraje, Senát, nebo dokonce EU by takto šly zcela přirozeně a nenásilně reformovat / zrušit. Jsem si zcela jist, že většině zastupitelstev i státních úřadů by "prázdné židle" pracovaly lépe než současní úředníci. Právě proto však úředníků přibývá a "prázdné židle" nikde k nalezení....

Změna struktury civilizace.

26. července 2016 v 5:43 | Petr
Postřehne váš rodinný rozpočet změnu ceny brambor o 1% ? Změnu kursu koruny o 1% ? Proč tedy změna, která de facto ještě není - jako třeba Brexit - jejíž důsledky jsou ( zatím ) hluboko pod 1% změny jakéhokoliv reálného parametru vyvolala tak prudké otřesy na "finančních trzích" ? Proč městská zastupitelstva zakazují Uber a v poslední době dokonce AirBNB ? Proč vlády a na ně napojené "inteletuální elity" proti vůli voličstva blokují pořádání referend, které naopak "populističtí fašisti" tak vehementně požadují ?

Obávám se, že vstupujeme do obodbí neklidu které doprovází každou změnu základů civilizace - vzdálenou historickou paralelu můžeme spatřovat v otřesech feudálního systému, když chudí italští rolníci zvedali kotvy aby se v městských státech typu Benátek stali řemeslníky, nebo když o 300 let později chudí Angličani opouštěli venkov, aby pracovali v průmyslu. Pokusme se tedy probrat podrobněji co se děje pod slupkou každodnení mediální propagandy, islámské zaostalosti, neschopného euro-úřednictva a dalších projevů toho, že struktura civilizace je napjatá a začátek změn je už na obzoru.

Proberme tedy nejprve otázku "podnikání s pákou" - z ní vyplyne proč se struktura společnosti otřásá až do nejvyšších pater megakorporací a "finanční trhy" vyšilují i v době, kdy se neděje nic zásadně závažného. Není těžké si představít, že obchod probíhá na principu - koupím laciněji a prodám dráže. Co se však děje s cenovými rozdíly ve světě prošpikovaném konkurencí, spojeném rychlou kontejnerovou dopravou a dokonale informovaném díky Internetu. Cenové rozdíly, na kterých lze zbohatnout jsou minimální. Můžete koupit třeba milión EUR za 27,001 a prodat za 27.002 - tím však vašich 27 miliónů korun kapitálu přinese jen 1000 korun výnosu, což je zoufale málo ( v představách šéfů megakoporací ). Proto se dnes "obchoduje s pákou". vezmete vlastních 10 000, které mají pokrýt případnou ztrátu a zbytek do 27 000 000 vám půjčí banka - koupíte Eura za 27.001, prodáte za 27.002. Půjčenou částku vrátíte bance - i s nepatrným úrokem a zbytek je váš zisk. Přitom vám místo 27 miliónů stačilo jen 10 000 z vlastních peněz, které vám přinesly 10% výnos ( mínus úrok ). Každá páka má ovšem dva konce - pokud je situace stabilní - páka násobí vaše zisky, ale představte si že uprostřed tohoto obchodu se kurs zhoupne opačným směrem třeba na 26,999, nebo dokonce na 26,800 - v to je pro obchodníka obrovský průser, protože nepatrné změny kursu způsobí obrovské změny jeho zisku / ztráty, nemluvě o riziku, že přijdete i o část peněz, které máte půjčené.

Tedy shrňme - obchodování dneska není o velbloudech, kteří 2 roky z Bagdádu vezou perly a koření, které obchodník prodá za 50 násobek kupní ceny. Obchodování dneska je milisekundové využívání nepatrných "kvantových flutkuací" cen čehokoliv. Pod pojmem "čehokoliv" myslím opravdu "čehokoliv" - "sekuritizované sub-prime hypotéky" které zahájily krizi v roce 2007 budíž toho příkladem. Bezcenné nesplácené hypotéky se vloží do "investičních fondů" jejichž podílové listy mají stejný "brownův pohyb" cen jako jakékoliv jiné cenné papíry a tudíž jsou stejným zdrojem zisku "tří cifry za desetinnou tečkou". Jsou zdrojem zisku, dokud někdo nezjistí, že "král je nahý - akcie jsou bezcenné". Pak zafungují "finanční páky" a malé avšak trvalé zisky se promění v jednorázovou drtivou ztrátu.

Obchodní neúspěch v době výroby a obchodování s reálnými komoditami měl podobu skladu neprodaného zboží - jehož hodnota při postupném rozprodávání pod cenou částečně umořila dluh. Takový způsob podnikání je pro megakorporace málo efektivní, proto se výroba a obchod s reálnými věcmi přesunul do ( zatím ) chudé Asie. Ti jsou "za vodou" - v případě zakolísání civilizace jim zůstanou oděvy, boty, elektronika, rýže, brambory i technologie jak tyto věci vyrábět. My ve státech kde sídlí "vedení" megakorporací jsme v průseru - v případě zakolísání civilizace - s vakuem obchoduješ - vakuum ti zbyde + obrovské dluhy z "pákování", které si megakorporace zvykly "socializovat" - tedy přes zkorumpované vlády jimi zatížit daňového poplatníka, kterému před tím přesunem výroby do Asie vzaly slušnou obživu.

Jak je s tímto způsobem podnikání kompatibilní společnost, kde daňový poplatník, kterému zaměstnání uteklo do Pákistánu - hlasuje v referendu ? Divite se, že jej vůbec nezajímá z čeho platí frikulín z Londýnské City splátky na vilu ? Ba dokonce si myslím, že spousta lidí hlasovala pro Brexit jenom proto, aby svou sociální nejistotu dala pocítit i bohatým špičkám společnosti. Lze tedy říci, že pokud jste finančně závislý na "obchodováním s ničím" - je vaše nervozita ze "změn ničeho" - oprávněná. Máme tedy cyklus pozitivní zpětné vazby zvaný též "bludný kruh" : společenská nejistota znemožňuje megakorporacím dosahovat zisků na které si před krizí v roce 2007 zvykly, to brzdí jejich podnikání a vede k ( relativní ) hopodářské stagnaci ( neboli snížení růstu růstu ), což má vliv na platy a nezaměstnanost široké veřejnosti, což prohlubuje společenskou nejistotu, což činí ponikání megakorporací ještě rizikovějším atd. - pes jitrničku sežral.....


Přesto je třeba si uvědomit, že do nedávna byla společnost stabilní a zavedená. Parlamentní zastupitelská demokracie držela lidi daleko od rozhodovacích procesů, média držela lidi daleko od informací, myšlení a též od mluvení. "Veřená diskuse" byli intelektuálové ze slonovinové věže, kteří si vzájemně notovali : "tohle jsme už před válkou probírali s naším panem okresním hejtmanem"..... Najednou jakoby se svět změnil - máme tu populisty, neklid, "xenofóbní fašisty", migraci, atentáty, referenda, podvržené volby, free hate, zakázaný Uber a AirBNB !!

Nejprve tedy proberme to jednodušší - a to jsou ty Ubery a AirBNB. Ne že by na těchto firmách / internetových projektech stál svět, ale jejich růst ( a možný pád ) naznačuje mechanismy současného společenského neklidu. Od středověku totiž vznikala nájemná veřejná doprava a pohostinství, které jsou tradiční součástí společnosti včetně všech daní a státních regulací. Přitom je nutno upozornit, že tradiční služby jsou plně kompatibiilní s tradiční před-internetovou společností a s její "informační asymetrií" kdy zákazníci mají daleko méně informací než taxikáří / hoteliéři - nemají jak zjistit kdo v místě by je odvezl / ubytoval, proto jsou nuceni vyhledat služby oficiální ( státem regulované a zdaněné ) taxislužby / hotelu. To se okamžikem rozšíření internetu a okamžikem zrušení informační asymetrie radikálně změnilo a najednou vás mohou uspokojit amatéři, kteří se registrovali na Internetu "paralelně" k dosavadním zavedeným a státem regulovaným službám. Není divu, že provozovatelé tradičních služeb se snaží ještě nějakou dobu udržet současný status quo tím, že hledají proti této ( z jejich pohledu nekalé ) konkurenci ochranu u "státního regulátora".

Samotný Uber, když se nad ním zamyslíte klade daleko více otázek : Jaké jsou vlastně požadavky veřejnosti na dopravu ? Nestala by se důsledná "Uberizace" společnosti třeba konkurentem nejen pro taxi, ale i pro veřejnou hromadnou dopravu nebo soukromá vozidla ? Tyto příklady ukazují, že Internet, mobily, počítače, GPS a další gadgety mění společnost až do bodu, kdy nechtěně a bez zlého úmyslu destabilizují její staletími vzniklou strukturu tak mocně, až se otřásají i nejvyšší patra megakorporací.

Nevím jestli chudáci, co v Kauflandu kupují zlevněný euro-blivajs neznámého původu si uvědomují, a dovedou formulovat princip "informační asymetrie". Pravděpodobně ne. Nicméně její postupný zánik - je s námi ať o tom umíme diskutovat nebo ne. Noviny - se prakticky neprodávají - a tudíž šéfredaktoři s "číslem na premiéra" v mobilu si ještě mohou připadat jako "opinion makeři" ale fakticky už nejsou. Televize - totéž. Lidi už považují za naprosto přirozené, že za článkem na internetu je diskuse, kde to autorům "nandají". Naopak - kde se diskutuje "za Otázkami Václava Moravce" ? ( Ani uvnitř tomto pořadu není svobodná diskuse !!) Odtud - ze zániku "informační asymetrie" pramení i tlak na referenda. Proč volit poslance, který má v mobilu "číslo na krajského mafiána", když se mohu, chci a umím vyjádřit k problému rovnou ?? Navíc dostupnost informací na internetu odhalila, že poslanci nejsou "hlavy pomazané", ale jsou ve většině témat z reálného světa stejní amatéři jako jejich voliči !

Co nás tedy čeká - Bludný kruh se zisky megakorporací může vést k dlouhodobé hopodářské krizi a společenské nestabilitě. Ještě před pár lety by vlády propagandou zavřely veřejnosti hubu jakože "tohle je vedlejší účinek globalizace, která je nutná, prospěšná a nic s ní nejde dělat". Vzhledem k obrovským přesunům peněz ze státních bank do finančního sektoru po roce 2007 má o "nic se nedá dělat" pochybnosti i bába z venkova. Proto lidi navzdory propagandě volají po "nějaké akci" ze strany vlád. Přitom síla jejich volání s odumíráním zastupitelské a nástupem přímé demokracie roste. To může vést až k ochranářským opatřením a omezení globálního obchodu tak jak jej známe dnes. Což konec konců není tak špatné, protože situaci kdy klíčové komponenty pro chod civilizace - ať už se jedná o bavlněné ponožky nebo mikropocesory vyrábí jen pět fabrik na světě - rukama novodobých otroků - zatímco vyspělý svět se fláká na vypůjčených a nesplatitelných sociálních dávkách - si stejně nemůžeme dlouhodobě dovolit. Ochranářská opatření a snížení globálního obchodu mohou zasadit další ránu megakoporacím, které mohou vyprovokovat opravdu hlubokou krizi - až na hranici rozpadu současného globalizovaného světa se všemi důsledky, které takový rozpad provázejí - záník Západořímské říše v roce 476 budiž příkladem.

Součástí společenské nestability budou i změny postavení celých skupin lidí. Už dnes vidíme, že muslimský svět neumí nabídnout evropskou životní úroveň za arabskou produktivitu práce. Proto tamější lídři odvádějí pozornost veřejnosti k náboženské bigotnosti a terorismu. Ani Západ nedovede sladit ideologii svých vůdců s realitou a s požadavky veřejnosti. Výsledkem jsou nesmysly, které denně zažíváme. Lze očekávat agresivní reakce dosavadních držitelů moci a agresivní reakce dosavadních "držitelů pravdy". Vzhledem k citlivosti globalizovaného světa i na malinkaté otřesy budeme asi muset projít obdobím jistého primitivismu ve stylu "obligace jsou obligace, ale brambory jsou brambory". Nakonec - koncem 21. století - se začne rýsovat jiná společnost, jejíž fungování si dnes nedovedeme tak úplně představit.

Už dnes se rozhoduje o budoucnosti. Válka s islámským světem - mezistátní nebo občanská - bude - to je 100% jisté, ale jak bude budoucnost vypadat a kdy se společnost zase ustálí mohou naši lídři ovlivnit už dnes. Pokud si uvědomí co se děje - půjde vše rychleji, snáze a ( možná ) nekrvavě, pokud k tomu budou přistupovat dnes oblíbenou metodou "cementového mozku" - pak je vývoj smete a při jejich pádu se může stát cokoliv. V každém případě si ale nepředstavujte, že v roce 2100 budou vaše pra-vnoučata nepracující miliardáři rozhodující klikáním na Internetu "přímou demokracií" o osudu galaxie. Takhle to rozhodně vypadat nebude....
 
 

Reklama