Filosofování

Solaris

1. října 2019 v 5:44 | Petr
Je to drzé, ale napíšu to : Kolega - lékař a soused z blízkého Krakova - Stanislaw Lem - napsal v roce 1961 román Solaris : V nespecifikované vzdálenější budoucnosti je objevena planeta, která krouží kolem dvojhvězdy po dráze, která neodpovídá gravitačním zákonům. K planetě je vyslána výprava, která zjistí, že téměř celý povrch planety je pokryt oceánem, který má vlastnosti živého tvora, který je pravděpodobně vysoce inteligentní. Pravděpodobně daleko inteligentnější než všichni lidé dohromady. Zcela jiný než jakákoliv lidstvu známá forma života a pravděpodobně ovládá teorii relativity / kvantovou fyziku. "Ovládá" neznamená, že umí vzorečky, ale v každém bodě jeho mateřské planety běží čas jinou rychostí, planeta se pohybuje navzdory gravitaci a tak.

Samotný román začíná v okamžiku, kdy po více než sto letech málo úspěšného zkoumání tohoto tvora se odmlčí posádka výzkumné stanice, která obíhá kolem planety. Je vyslán psycholog, který přistane na výzkumné stanici, aby zjistil, že jeho kolega a učitel je mrtev a ostatní členové posádky jsou zamknutí ve svých kajutách a laboratořích a odmítají komunikovat. Letmým kontaktem mezi dveřmi s nejvíce kompenzovaným členem posádky dostane informaci : "počkej až to přijde" aniž by dostal přesnější popis co a jak má přijít.

Nicméně "to" brzy přijde, kdy psycholog začíná na stanici potkávat lidi, kteří by zjevně neměli existovat a za několik dnů se dokonce probudí v náručí své manželky, která spáchala dokonanou sebevraždu před 19 lety. "Manželka" jej přátelsky, ale nekompromisně pronásleduje po celé lodi, proto se rozhodne zavřít ji do transportní rakety. Osoba / halucinace však má tolik síly, že se zdá, že mnohatunovou raketu rozbije zevnitř, proto ji v panice odpálí na vysokou oběžnou dráhu kolem planety Solaris. Mezitím pomocí série složitých výpočtů, které by sám nezvládl ověřuje, zda je vůbec v bdělém stavu, nebo zdali halucinuje ve svém světě. Výsledkem je, že potvrdí že minimálně palubní počítač a tím pravděpodobně celá loď skutečně existuje mimo jeho vědomí, nicméně další den se vzbudí opět v náručí živé / mrtvé manželky, která je druhou kopií, protože odložené šaty první kopie má stále ve své kajutě.

Dojde k závěru, že "cizí lidé" pohybující se po kosmické lodi nejsou halucinace, ale že se pravděpodobně jedná o výtvory oceánu Solaris, který čte mozky kosmonautů a převádí jejich vzpomínnky do hmotné podoby. Postupně prochází celou literaturu kolem planety Solaris - "Solaristiku" a rekapituluje více než sto let neúspěšných snah o navázání komunikace s tímto podivuhodným tvorem. Ponořovali do oceánu liské stroje, jejich části oceán kopíroval, ale než vědci učinili jakýkoliv závěr tak s tím ( z nudy ? ) přestal. Na povrchu a pod hladinou oceánu se objevují tvary připomínající grafy ultra-složitých matematických funkcí, z nichž jenom nepatrná menšina je lidem srozumitelná. Po havárii prvního kosmonauta který se v oceánu utopil se na porchu objevily obrazy z jeho mysli - model jeho samého jako dítěte - zdeformované a gigantické, jeho rodiče a rodná ves. Pilot záchranné výpravy, který tyto věci viděl byl vyslýchán, jeho svědectví bylo odmítnuto a on sám zavřen na psychiatrii.

Nakonec hlavní hrdina analyzuje vzorek krve své "manželky" a dojde k závěru, že "kopie" není tvořena baryonovou hmotou, ze které jsme vytvořeni my i samotná planeta Solaris včetně živého oceánu, ale že je tvořena hmotou složenou z mezonů a neutrin, která pouze napodobuje strukturu běžné hmoty. Taková hmota je nestabilní a "hosté" existují pouze díky stabilizujícímu vlivu oceánu Solaris. Po tomto zjištění začnou kolegové hlavního hrdiny stavět "rušič" stabilizujícího vlivu oceánu Solaris, aby se mohli "hostů" na palubě výzkumné stanice zbavit. S tím však hlavní hrdina nesouhlasí, protože mezitím si na kopii zemřelé manželky zvykl natolik, že s ní chce nadále žít.

Kopie jeho manželky vychází z jeho vlastních vzpomínek na ni. Ona sama neví, že je kopie, postupem častu si však začne uvědomovat, že má ve svém vědomí obrovské mezery, na základě kterých zjistí, že není pravá manželka, což ji uvrhne do těžké deprese, při které od hlavního hrdiny uteče a během jeho spánku sama požádá jeho kolegy aby ji zničili přístrojem, který staví. Oceán Solaris čte v myslích svých výtvorů stejně jako v myslích lidí, na základě toho ( pravděpodobně ) pochopí princip individuality jedince, která mu jako jedinému - nesmrtelnému - tvoru na Solaris byla doposud neznámá a přestane další "hosty" vytvářet.
Moji čtenářové se samozřejmě mohou ptát, proč plýtvám jejich časem podrobným záznamem z čtenářského deníku. Genialita ROMÁNU Solaris je totiž v tom, že je stejně mnonovrstevný, nepochopitelný a myšlenky čtenáře zrcadlící jako OCEÁN Solaris. Pokusím se naznačit pár ideí :
  • Neschopnost komunikace mezi lidmi, zejména nesdělitelnost zkušeností a nedůvěra k bizarním zážitkům druhých.
  • Neschopnost komunikace napříč velkými rozdíly ve zkušenostech a inteligenci - my ( si myslíme, že ) vágně rozumíme pocitům a motivacím ptáčka na krmítku, ale naše mentalita je zcela mimo jeho obzor.
  • Sebestřednost lidí - cituji výstižný odstavec : "My nechceme dobývat vesmír, chceme pouze rozšířit Zemi k jeho hranicím. Jedny planety mají být pouštní jako Sahara, jiné ledové jako pól nebo tropické jako brazilská džungle. Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další licoměrnost. Nehledáme nikoho jiného než lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme, co s jinými světy dělat. Stačí nám jeden, i tím se zalykáme. Chceme nalézt svůj vlastní, idealizovaný obraz; tím mají být planety, civilizace dokonalejší než je naše, v jiných zase hodláme najít podobu naší primitivní minulosti. Jenže na druhé straně existuje něco, co nechceme přijmout, čemu se bráníme, ale vždyť jsme přivezli ze Země jen ryzí destilát ctností, hrdinský pomník lidstva! Přiletěli jsme sem takoví, jací skutečně jsme, a když nám druhá strana ukazuje pravdu - tu její část, kterou zamlčujeme -, nedokážeme se s tím smířit!"
  • Neplodnost avšak nepominutelnost převážné většiny vědeckého bádání, pokud bádáme nad věcmi jejich zákonitosti jsme ( zatím ) nepochopili.
A tak dále a tak podobně. Každému doporoučuji Solaris si přečíst a na konci intenzivně přemýšlet ( nikoliv ve stylu "rozboru díla" z gymnaziálních hodin češtiny ) co mu román říká. Je pozoruhodné jak Stanislav Lem "nastavuje zrcadlo" každému čtenáři včetně filmařů, kteří se pokusili román zfilmovat.

K tomu došlo celkem 3x z toho Tarkovského provedení z roku 1972 je považováno za filmové veledílo. Nejsem zastáncem toho že "ušlechtilá nuda" Tarkovského se nějak významněji dotýká podstaty románu. Obě mně známá filmová provedení spíše svědčí o tom, že fimaři daleko zaostávají za vzděláním a přehledem Stanislawa Lema a tak místo tíživé filosofické debaty na téma nesrozumitelnosti cizích myslí, kterou nepochoppili, pojali román jako soft erotiku a "dojení emocí" ze vztahu hlavního hrdiny a "kopie" jeho mrtvé manželky.

Intelektuálské "nepochopení" podstaty Solaris jde tak daleko, že k dnešnímu článku jsem nenašel ani ilustraci. Celý Internet je plný malůvek postav lomících rukama k nebesům a "chapadel z vesmíru" hrabajících se v lidské hlavě. Nakonec jsem si pomohl snímkem světélkujících mořských obrněnek noctiluca scintilans u pobřeží Hong Kongu, protože si myslím, že mezi "vědomím" nás a tohoto prvoka je ten správný, nepřekonatelný "mentální kaňon".

Zastaveno !

17. září 2019 v 5:31 | Petr
V roce 2016 došlo k notoricky známým událostem. V prezidenstkých volbách v USA proti sobě kadndidovali - jasná vítězka Hillary Clintonová a jasný poražený - šašek, idiot, sexista, rasista Donald Trump. Přesně takhle to viděly "elity národa Amerického", "mediální sféra", "politologové", "analytici" a všichni ostatní intelektuálové. Problém je v tom, že krom 3,5% intelektuálů a ( zatím jen ) 47% obyvatel ghett, kteří všichni jsou dislokování především v amerických vekoměstech existuje i 49,5% primitivů, venkovských vidláků a dalších zavrženíhodných existencí, kteří navíc ke špatnému charakteru jsou po Americe rozmístěni tak rovnoměrně, že ač je jich menšina - zajistili díky federálnímu volebnímu systému - Trumpovi vítězství.

V době kdy byl Trump zvolen jsem si užíval záběrů plačících feministek, obrýlených intelektuálek a další lepší společnosti, kteří nemohli uvěřit, že vyhrál člověk, pro kterého nehlasoval nikdo v širokém dalekém okolí jejich sociální bubliny. Těsně po vítězství spustil dosluhující prezident Obama vyšetřování zdali se na vítězství Trumpa nepodílely "cizí mocnosti" a byl si jistý, že na Trumpa 100% něco praskne, protože i samotná Obamova Demokratická strana kupovala od Rusáků kompromitující materiály na politické oponenty - včetně Trumpa - což na ně během vyšetřování prasklo.

Celé 2 roky, co vyšetřování probíhalo praskaly na Trumpa a jeho spolupracovníky jeden průser za druhým. Jako - "pral špinavé peníze pro Ukrajince" ( trumpův advokát ), nebo "jednal s ruským velvyslancem" ( trumpův poradce ), nebo "s psychopatickou Ruskou" ( trumpův syn ) nebo "Chlastal v Moskvě vodku a užíval si s děvkami" ( samotný Trump ) "a ještě jim platil" ( další trumpův advokát ). Takže bylo jasné, že je konec a cesta z Bílého domu do věznice je pro Donalda Trumpa jen otázkou času. Pak se ale rok 2016 téměř opakoval. Kráce po sobě dvě vyšetřovací komise - Senátu USA a FBI prohlásily unisono "nepodařílo se prokázat vliv cizí mocnosti". A nastal opět smutek, pláč televizních redaktorek na obrazovce, ba dokonce úpadek televizních stanic, které informovaly o "ruském vlivu" tak přesvědčivě, že když se neprokázal - přesvědčilo to jejich diváky, aby přepnuli na jiný program.

Mezitím u nás vyhrál několikery volby bývalý agent bývalé STB, privatizátor z divoké privatizace, oligarcha Andrej Babiš, ač Slovák - přesto zvaný západními médii "český Trump". "Náš Trump" - Babiš je prý o pohlavek bohatší než "jejich Trump", ale jinak vše kolem něj je tak nějak menší verzí situace v USA, přibližně v poměru velikosti USA / Česko.

Takže v USA nechává odstupující prezident nastupujícího prezidenta vyšetřovat FBI kvůli "vlastizradě". V Česku oligarcha-privaztizátor Bakala práská ( už v roce 2010 ) oligarchu-privatizátora Babiše v kauže "Čapí hnízdo" kvůli kradení prachů patřících protektorátní správě z Bruselu. Tam kde v USA si jde pár lidí sednout na pár let za zjištěné průsery, které se netýkaly "cizí mocnosti", tam v Česku - se státem vykrmení - nikdy nepracovavší - papaláši pohoršují kvůli "trestně stíhanému premiérovi". A tak dále a tak podobně. Až po ten konec, který se i v Česku pomalu blíží. To jest Městské státní zastupitelství Praha celou kauzu zastavuje, protože se "nepodařilo nalézt dostatek důkazů k podání obžaloby". Intelektuálové pláčou, sám jsem slyšel několik koktavých a zajíkavých rozhovorů s "analytiky", kteří "nedovedli pochopit" jak je možné že Čapí hnízdo nebylo dáno k soudu a Babiš do tepláků ( kam by patřil za zcela jiné věci ).
Trumpova ( i Babišova ) kauza byly natolik zábavné, že jsem je sledoval na Internetu, takže bych si dovolil rozebrat celkem tří věci.
  1. Co mají obě kauzy společného
  2. Proč Trump ani Babiš nepůjdou do tepláků
  3. Odhadnout ( na základě kauzy Trump ) co nás čeká v kauze Babiš.

Ad 1.+2.

Podnikatel, který "v tom umí chodit" jde do politiky proti lidem, kteří převážnou většinu svého života byli v pozici zaměstnance - často dokonce na státní výplatnici. Tedy Trumpova ani Babišova opozice nikdy nezažila ( morální ) dilema s tím "co napsat na firmu" a co napsat "na sebe". Navíc to jsou lidi považující vlastní etický standard za velice vysoký avšak jejich právní povědomí je často o to nižší. Proti nim stojí oligarchové, kteří umí "napnout právo" do krajnosti a s ( firemním ) advokátem jsou častěji než s manželkou.

Výsledkem je že Trumpovi / Babišovi oponenti byli morálně pohoršení z každého prdu aniž by si uvědomili, že tu máme takové právní instituty jako :
Z tohoto pohledu byla kauza "Čapí hnízdo" jasná od prvního dne. Je ilegální, aby velká akciovka založila malou dceřinnou společnost ? Je ilegální, aby ji pak prodala / předala / darovala komukoliv ? Je ilegální, aby tato darovaná akciovka žádala o Euro-dotace ? Proti tomu stojí otázka - je celý tento řetězec morální ? A s tím souvisí pod-otázka : Byl Babiš zvolen premiérem, protože je etalon morálky ?

Poznámka při druhém čtení : Svým způsobem máme s kriminalizací politických oponentů větší zkušenosti než USA - protože předehrou "kauzy Babiš" byla "kauza Nečas". Pád vlády tlakem policie, kde státní zástupci vykládali novinářům o stovkách milionů korun a desítkách kilogramů zlata ( z úplatků ? ), které při zatýkání našli. A kde to vše dnes je ? Kde je někdo odsouzen - krom rachomejtle Nagyové odsouzené za nezdaněné kabelky, které dostala úplatkem ? Právě tohle bylo dokonalé školení veřejnosti, která už ke každé další kauze bude zaujímat postoj : "počkáme až na výrok soudu", který do té doby používala druhá strana tj. politici k získání času na zametení půseru pod koberec.
Pozoruhodné na "kauze Nečas" je i to, že na výše zmíněné "právní instituty" zapomněli státní zástupci a speciální policejní vyšetřovatelé, z nichž byl vyhozen jenom jeden - Robert Šlachta, ačkoliv by za tento "výkon" měli být vyhozeni mnozí další.

Ad 3.

Přesně vím jak to bylo ( a dosud je ) v Americe. 3,5% intelektuálů byli mnoho měsíců stále více a více morálně pohoršeni z průserů odhalených v průběhu Trumpova vyšetřování. Pak zapracovaly "právní instituty" jako presumpce neviny a najenou je konec - případ se nestal. ( Jejich ) mozek ze vzpouzí vzít na vědomí, že sice není nic morálního na chlastání vodky a obcování s ruskými děvkami, ale ani nic vlastizrádného. Takže se začne "číst mezi řádky" vyšetřovací zprávy. V médiích se objeví náznaky "počkejte ještě není konec!" Až někteří jedinci kolem umírající kauzy rozvinou celou konspirační teorii jak Belzebuba přesto řídili Rusáci a on zase řídil vlastní vyšetřování. Nakonec se diskuse sveze na téma, že "nepodařilo se prokázat vinu" není totéž jako : "podařilo se prokázat nevinu", což je stejně každému jasné. Až celá věc skončí u filosofování jestli : "nekladl překážky vyšetřovacímu procesu". Jakoby bylo špatné že se ( Trump i Babiš ) sami neudali nejlépe ještě z té menšiny podezření, kterých se ( skutečně ) nedopustili.

A jaký je konec pohádky ? Česká i Americká společnost nyní prodělává "Léčbu Babišem / Trumpem". Jakože na malé ryby může redaktor novin patřících megakorporaci udělat: "bububu - máme na tebe složku" a on odstoupí, zhroutí se, onemocní a zemře. Ale od určité výše majetku nelze oligarchu / politika tahat za provázky, jako ostatní loutky, ale je nutno jej porazit volbami, což je problém, když jste opravdovou politiku s nasloucháním lidem léta nedělali, ba dokonce se jí štítíte neb ji považujete za "populistickou". Místo toho jste vystačili se sliby, pastelkovným a podlézáním korporacím, díky čemuž se vaše bublina "ne-populistických voličů" zmenšila natolik, že se celá vejde na Letenskou pláň a ještě zbyde místo.

Apollo 11 potřetí.

13. srpna 2019 v 5:11 | Petr
V mém super-oblíbeném románu Julese Verna - Ze země na měsíc je věta : "A potom ctihodný J.T. Maston pojednal o dělové kouli z pozice mravní." Přesně stejně chodím po ulicích a přemýšlím nad 50. výročím letů Apolla na Měsíc z nejrůznějších hledisek.

Například to, že už v době své přípravy budil projekt Apollo kritiku za nadměrné náklady z veřejných peněz. Pak se ten projekt úspěšně naplnil, ukončil a dnes techno-optimisti tvrdí, že si na sebe vydělal, protože stál u zrodu pozdější elektronické mikro-čipové revoluce. A že kalkulačka Casio za 199,- mnou tak oblíbená, je vlastně ideový potomek "Apollo guidance computer".

Princip byl tento : Prezident USA vyhlásil celonárodní projekt "ne protože to je snadné, ale protože to je obtížné". Pak stát vydal obrovské výdaje na ( přiznejme si to ) nesmysl. Ale pak projekt skončil a najedou tu bylo 400 000 lidí, kteří si díky projektu Apollo sáhli na nejmodernější technologie, které tehdejší průmyslu skýtal. Firma Playtex - výrobce podprsenek a menstruačních tampónů například šila měsíční skafandry. Má "skupina Energizer", která jako 999. překupník Playtex nyní vlastní, stále toto know-how ?!? Amerika tak vlastně upadající technologický náskok, který získala ve II. světové válce protáhla v čase až kam ? Do 90. let 20. století ? Do dneška, kdy Huawei začíná šlapat americkým technologickým obrům na krk ?

Představme si nyní "projekt Apollo - Brusel edition" - tedy jak Evropská unie rozhazuje daleko menší objem peněz na ( přiznejme si to ) nesmysly. Tedy máme grantovou agentůůůru, formuláře, komise, úředníky. Přihlašují se jednotlivé projekty typu : "Závislost skřehotání žab na svitu Měsíce". Výsledek ? Je v Evropě 400 000 inženýrů, kteří 10 let pracovali s nejmodernějšími technologiemi které průmysl skýtá ? Nebo jsme za své peníze dostali 400 000 "mladých vědců", kteří mají za dotace "publikaci v časopise s impakt fatorem", která se zabývá okrajovým problémem, který bude mít praktické využítí za 30 let ( nebo spíše nikdy ) ?

To je jedna věc, a pak je tu ještě druhá věc : Když máte dvě teorie skřehotání žab, které jsou ve vzájemném nesmiřitelném rozporu - je relativně těžké zjitit, která má pravdu, ale kosmonauta šlapajícího po povrchu Měsíce dovede poznat a pochopit i baba Dymáková. Otázkou tedy je jak má vypadat státní projekt "podpory moderních technologií" abychom se vyhnuli současné realitě, kdy peníze plynou a stát celá Evropa technologicky zaostává.
  • Asi je vhodné financovat jeden velký projekt technického typu, který vyžaduje řadu subdodavatelů z různých oborů než peníze dělit mezi stovky projektů od "kvákání žab" po "Genderovou analýzu filmu Sněhurka a lovec".
  • Asi je vhodné najít projekt typu: "ne protože je to snadné, ale protože je to obtížné" - tedy takový, který je dostatečně obtížný, nepříliš daleko, ale rozhodně za hranou současných možností.
  • Projekt s jasným zadáním a jednoduše hoditelným cílem. Přistál - nepřistál, aby bylo co nejméně prostoru pro zbytečné kecy ve stylu: "konsensus 97% vědců o globálním oteplování". S tím souvisí i další věci. Projekt by měl být časově i finančně omezen, aby bylo jasné, že pokud se nezadaří - penízky jednoho dne vyschnou. Protože opačný přístup - nekonečný tok pěněz na mlhavý a neustále se měnící cíl - to je současná akademická sféra ( a všechny státní "tunelové stavby" ).
Pokračujeme ve fantazírování - představte si že stát spravedlivě zdaní megakorporace a utržené peníze bude chtít někam investovat. Mně by se líbilo kdyby Zeman vystoupil v televizi a prohlásíl "vyrobíme fungující termojadernou elektrárnu, ne protože je to snadné, ale protože je to těžké". Nicméně musím uznat, že termojaderná energetika je ještě asi příliš daleko od "hrany současného poznání" Proto by mi stačilo kdyby vystoupil Babiš a prohlásil "do konce příštího desetiletí postavíme fungující Thoriovou jadernou elektrárnu, ne protože to je snadné, ale protože je to těžké" - to je plně v dosahu ( umírajících zbytků ) českého jaderného strojírenství, které kdysi postavilo Dukovany - jednu z nejspolehlivějších jaderných elektráren na světě. Navíc by to byl projekt s "globálním dosahem" protože Thorium je neuvěřitelně hojný a neuvěřitelně energeticky bohatý zdroj. Např. žulová dlažební kostka má díky Thoriu v žule větší energetický obsah než stejná váha černého uhlí - bez uvolnění jediné molekuly obávaného CO2.

Následuje Kubáčova oblíbená kapitola "a proto to nikdy nebude". Tedy mentalita ve společnosti je taková : "Hlavně aby kvetla řepka", "hlavně aby kůrovec sežral / nesežral lesy", "hlavně aby Čínští komunisti zaplatili Spartu" ( nebo které zbytečné kopálisty to platí ). Hlavně aby nás neodstavili od... ( vlády, státních penězovodů, eurodotací, České televize..... atd.... dosaď podle fantazie). Tedy žádat státní prachy na projekt, který směřuje za obzor reality momentálního okamžiku a ( snad ) neskončí jejich prožráním komisemi a poradci ? Takovou blbost může vymyslet leda idiot !!!

Jak ven z fašismu a oligarchie ?

6. srpna 2019 v 5:35 | Petr
Nejprve poznámka : - BLOG.CZ je prakticky mrtev - ani ten nejhorší počítačový systém v tom nejvíce zkrachovalém špitále s těmi nejhoršími ajťáky, který jsem kdy viděl - se nechová jako redační systém tohoto serveru. Proto se předem omlouvám za jakékoliv výpadky svého blogu. Ke cti TV NOVA - majitele toho serveru je třeba dodat : je to ( jejich ) neumětelství - nikoliv cenzura.

Nyní k meritu věci : projevem schisofrenie je "bludná nálada" : červený panáček na semaforu vám začne vysvětlovat geniální koncepci všehomíra, ze které logicky vyplývá, že sousedka je UFOn, který vaše činy hlásí Putinovi.... Přesně tak se někdy cítím, že všechno do sebe až podezřele zapadá. Například když jsem si před 14 dny dovolil poznamenat na adresu Apolla 11:
  1. Americký stát za své peníze rozkazoval megakoporacím - nikoliv naopak
  2. Americký stát zvládl financování války v Vietnamu a Apolla paralelně, navzdory tomu, že dnes mají západní státy problémy už i se zaplacením policajtů aby jim gauneři nepáchali kriminalitu ( a terorismus ) před zraky veřejnosti za bílého dne.
Do toho si takhle jedu autem na noční šichtu a ( já vidlák !! ) si poslouchám stanici Vltava, kde nějaký americký sluníčkář a intelektuál říká věci, které by se asi sluníčkářům a intelektuálům moc nelíbily :
  • Elity jsou odtržené od lidí ( proto byli tak překvapení zvolením Trumpa .... Babiše .... Zemana )
  • Majetková nerovnost je dnes obrovská
  • Zatímco bohatí zbohatli od 80. let o několik řádů - střední třída o 3% zchudla ( v USA )
  • Bohatí neplatí žádné daně.
  • Lidi na celém světě vidí úpadek podfinancovaných států a tak jsou naštvaní ( zatím často ne na ty pravé )
Aha - Nejbohatší Američan ( bohatší než dolních 50% populace ) je Jeff Bezos a místo aby své miliardy danil v USA ( jak to dělaly mega-korporace v době Apolla ) vydává nemalou část peněz právníkům a "poradcům" aby na Kajmanských ostrovech ( nebo v které prdeli ) neplatil nic. Proto nejsou peníze na moderní Apollo a nebudou ani na nic jiného.

Zde bych jenom poznamenal filosofický rozdíl mezi tím jak situaci vidím já a jak ji viděl ten rádiový intelektuál - Jeffrey Witnters,. Pro něho jako pro každého levičáka ,je majetek jednoho člověka větší než majetek poloviny lidí ve státě značný morální problém. Podle mně ať si kdo chce vydělává kolik chce, ale ať platí stejných 47,6% daní jako platím já ( a to ještě nepočítám DPH se kterým přicházím celkem o 58% své výplaty ).
OK takže Američani se naštvou a budou chtít Jeffa Bezose potrestat. V jeho případě se to jeví dětsky jednoduché, protože celý jeho byznys je založen na provozování megalo-e-shopu jménem Amazon, který jako všechny e-shopy je nepříliš důležitou a zbytnou součástí společnosti. Takže ( navzdory cenzuře na Facebooku i jinde ) se američtí vidláci domluví "od zítřka přes Amazon nekoupíme ani párátko" - a to byste viděli. Celý postup má však několik háčků.
  1. Už ruský car Mikuláš II. se při revoluci v roce 1905 ptal svých pobočníků "Proč demonstrují lidé na ulicích?" - "Proti majetku bohatých...." - "A proč neprotestují proti chudobě chudých ?" Ergo ožebračení jednoho chamtivého miliardáře pravděpodobně nepřínese "druhé polovině" USA - prakticky nic.
  2. Celá společnost a celá ekonomika je pokřivená - peníze uložené do cenných papírů mají vyšší výnos a menší daně než peníze uložené do podnikání. Což si vymohli si oligarchové rukama jimi placených - ( a námi volených !!! ) politiků. Takže majetek lidí se "starými penězi" se prakticky nedá dohnat jakkoliv usilovnou prací.
  3. nejedná se jenom o E-shop. Pokud by veřejnost měla bojkotovat oligarchy - měla by existovat nějaká ne-oligarchická výroba zboží. Tedy výroba v menší firmě někde v civilizovaném světě mimo asijské Sweatshopy ( a civilizovanému státu platící daně ). Což by brzy narazilo na problém s tím že výrobu převedenou do Asie bychom už neuměli vrátit zpátky do Evropy (USA) - mimochodem kvůli "společnosti služeb" a "vzdělanostní společnosti" a "kreativitě", což vše jsou ohlupující kecy, zakrývající fakt, že na západě už nikdo neumí ani šroubek vymyslet a dokonce ani zašroubovat, aby se ani teoreticky nemohl vymanit z pozice konzumenta "báječných produktů" vyrobených globálními korporacemi.
  4. Oligarchové si kupují politiky - a v případě krize moderních států vidíte dokonale "Kubáčův fenomén". Tedy aby úplatný politik dostal korunu ( dolar ) do své kapsy - způsobí státu, kterému má velet sloužit 100 korun ( dolarů ) škody. Politiky, kteří zcela zjevně profitují a slouží současnému korporátnímu fašismu je třeba důsledně nevolit - ať je to pravice, levice, Svatý Jan Zlatoústý, nebo kdokoliv.
  5. Nadnárodní molochy typu OSN nebo Evropské unie tvrdí, že stojí "na straně občana spotřebitele". Ve skutečnosti je to taky jenom marketingový kec. Naopak - vytvářením prostředí nepřátelského malým firmám zjevně stojí na straně oligarchie. Důkazem budiž to jak oligarchové tyto nevolené nadnárodní politické organizace úporně podporují a hájí.
Jaká je dle radiového intelektuála cesta k poklesu nezřízeného bohatství nezřízeně malé menšiny. Prý jenom krvavá - války - revoluce - přírodní katastrofy. je překvapivé že levicový intelektuál připouští možnost "řešení problému válkou". Ale doba je plná paradoxů protože mně - ultra-konzervativci - se jako ( alespon nějaké ) řešení jeví cla a daně razantně zaměřené na oligarchy, bankstery a mega-korporace. Když si mohou dovolit miliardy zisku - pak si mohou dovolit i 47.6 % daně - tím spíše, že tuto sazbu musí unést joudové s holou prdelí v Dacii Logan !

Chudoba výnosná a ztrátová

16. července 2019 v 5:43 | Petr
Ještě z doby průmyslové revoluce na konci 19. století nám tady zbyly taková ta hesla jako :"Chudoba cti netratí" nebo anglikánské : "Ďábel vždy vloží hřích do lenivých rukou tvých". Ale něco se asi od 19. století změnilo, protože Česko teď - na konci konjunktury - má nejnižší nezaměstanost od doby, kdy havlovský parlament zrušil komunistický "trest za soustavné vyhýbání se poctivé práci" - navzdory tomu jsou ulice stále plné různých santusáků, ometáků, chmatáků, feťáků, bezdomovců a další "lepší společnosti", které - zaměstnanost ne-zaměstanost - vůbec neubylo .

Vykládal jsem tohle jako zábavnou historku známým ze Slovenska a hned se mi dostalo odpovědi : Naše vláda podvádí se statistikami ještě více než ta vaše. Jinak by kvůli počtu ( a pracovitosti ) naší Romské národnostní menšiny statistika nezaměstannosti na Slovensku nikdy neklesla pod 10%. Takže se zdá, že v každé společnosti jsou dvojí nezaměstnaní.
  • Ti, které stát ještě honí do práce
  • Ti, nad kterými už zlomil hůl
Položím jedovatou otázku už teď - existovalo takové dělení v 19. století ? A ještě druhou : není to vlastně diskriminace ?
Lze tedy uvažovat, že část ( dnes již patrně menšina ) lidí, kteří se pohybují na hraně zaměstnanosti / nezaměstantosti jsou lidé typu "chudoba cti netratí". Tedy takoví, kteří se potýkají s těžkým osudem s otevřeným hledím. A pak je tady ta druhá skupina ( pozor zdaleka ne jen Rómové !!! ), kvůli kterým se musí falšovat statistiky nezaměstnanosti.

Ba dokonce když vezmene člověka, který dře za malý plat, aby nějak přežil on i jeho děti - mají z takového člověka globální megakorporace stejný zisk jako z osob typu : "po dávkách do Shopping Parku" ? Zdá se tedy, že "chudoba, která cti netratí" není dostatečně zisková a tudíž není ani korporacemi a jimi koupenými politiky dostatečně podporovaná.
Příklad : I Slováci mají momentálně konjunkturu, takže si představte, že jejich stát v rámci "boje o chybějící pracovní síly" by polovinu - to jest 5% svých nezaměstnatelných občanů přesto nahnal do práce. Tito by vydělávali sotva tolik, co nyní dostávají na sociálních dávkách a navíc by po práci následující po dlouhé nezaměstanosti byli příliš unavení, aby těžce vydělané peníze po výplatě jen tak rozházeli. Výsledek "konjunktury" by byl pokles zisku megakorporací o nula-nula-nic - což je v jejich obratu ( a jejich vnímání reality ) již závažná krize.

Lze tedy usoudit, že "ctnosti" 19. století jsou "nectnosti" dneška. Rodina s mužem, který pracuje a ženou, která ( k pracovitosti ) vychovává děti není dobrým základem globální ekonomiky.

Myslíte, že jsem se zbláznil ? Povšimněte si činnosti evropských vlád, včetně té naší : Trest za neochotu utrácet hned po dávkách ( výplatě ) v podobě nulových ( záporných ) úroků. Plány jak zrušit hotové peníze, aby se tomuto trestu nešlo vyhnout .... Matka jako "rodič 1" ..... Homosexuální aktivisti bojují za adopce svých - "hraček" vyrobených z darovaných vajíček v pronajatých dělohách .... Jana "Venezuela" Maláčová podporuje ženy v sexu ( a otěhotnění ) s "neznámou osobou" a to tím, že alimenty = často poslední zbytek rodičovské zodpovědnosti - bude platit stát.

Můžeme si zafantazírovat jak bude vypadat budoucnost. "Výnosná chudina" bude stále více a více jen "průtokovým ohřívačem" peněz na trase "státní tiskárna nekryté měny -> globální koporace -> bankovní účet v daňovém ráji". "Chudých" tohoto "nectného" typu bude přibývat a tím se "bezpečnostní situace" na ulicích bude zhoršovat. Navzdory tomu bude průtok pěněz tímto "pěnezovodem" příliš pomalý, takže některé korporace ( Agrofert a spol. ) začnou státní peníze požadovat ( a dostávat ) přímo.
Mohu klidně fantazírovat dále - sociální systém bude tvořit "bezpečný polštář" pro desítky procent obyvatel. To podryje ochotu lidí pracovat. Přesněji "opravdu pracovat". Současný "nedostatek pracovníků" od uklízeček pro doktory budiž varováním. Nedostatek lidí na skutečnou práci povede k ekonomické stagnaci, což státní správu povede k vrstvení po příčině nejdoucích státních regulací ve stylu "rovnák na ohýbák". Honění lidí k práci a k řádému životu - díky své ne-výnosnosti - však mezi nápravná opatření rozhodně patřit nebude. Případný ekonomický / společenský / bezpečnostní ( válečný ) otřes ve společnosti s výraznou menšinou nesamostatných - nic nedělajících - nic neumějících lídí .... chraň nás Bůh.

Ale vy tohle řešit nemusíte : Jestli vstáváve do práce ve 4.30, abyste mizerným platem uživili manželku a děti - tak už se sebou něco dělejte, abyste pílí a skromností přestali snižovat růst hrubého domácího produktu ! Teplákovka Addidas, tetování přes celá záda za mnoho tisíc, cigarety, drogy, chlast .... Znáte jméno svého otce ?!? HMM to je průser, ale nevadí zvýšeným poflakováním a větším děláním bordelu v ulicích to můžete odčinit. To by bylo abychom ten globální multi-kulturní ráj nakonec nevybudovali !

Debilopyramida

9. července 2019 v 5:50 | Petr
Mám pár zábavných historek, které pořád opakuju. Třeba jak se do našeho špitálu přihlásilo 64 slečen na místo "asistentky sekretářky" ( nebo "sekretářky asistentky" jestli je v tom rozdíl ), ale na místo primáře ORL alias Ušního-nosního-krčního , vypsané ve stejný den - se nepřihlásil nikdo. Nebo ten fascinující plíživý postup hajzloviny a korupce ze vzdálené Prahy až do Ostravy - to jsou věci, které člověka ovlivní na celý život.

Nicméně jsem si nedávno uvědomil, že společenský vývoj běží přímo před našima očima a ( někdy ) ani není těžké směr současného vývoje protáhnout až do budoucnosti. Příklad :

Bývaly doby, kdy gymnazista nastoupil na místo účetního do špitálu, 30 let dělal postupně účetního, vedoucího 3 účetních elévů, vedoucího nějakého sub-oddělení, pak celé účtárny, pak ekonomického náměstka a pak třeba ( po 40 letech zkušeností ) třeba i ředitele špitálu, pokud náhodou ředitěle špitálu nedělali vysloužílí doktoři - bývalí primáři těch nějvětších oddělení, které ve špitálu byly.

Pak se ale zjistilo, že tento systém není dobrý. Když firmu vede člověk, který firmě rozumí. Takový člověk bývá stižen "provozní slepotou" nebo je "zablokovaný" pro "kreativní řešení" problémů, které stojí před námi. Proto nastala éra "kinder-manažerů". Vysokým manažerem firmy s 3000 ( a více ) zaměstnanci se stávají 30 letí borci, kteří celou dobu od promoce na "negramotné univerzitě" pracovali v neziskovce se 3 ( a méně ) zaměstanci. Takoví lidi jsou "odblokovaní" - trochu podle katolického hesla : "nevědomost hříchu nečiní".

Stále ale byla doba, kdy podřízení těchto lidí byli ti dědci, kteří 40 let - den, co den doopravdy pracovali a tudíž si o "kreativitě" svých šéfů mysleli svoje. Nicméně, když hrozil průser - viděli jej ( díky svým zkušenostem ) měsíce dopředu a příslušného kinder-manažera s obrovským předstihem varovali. Tím ale vznikala hořkost na obou stranách. Na jedné straně "můj šéf je úplný vůl" a na druhé straně "cokoliv vymyslím - mi ten dědek shodí".

Takže v současnosti jsme svědky toho, že zkušení "dědci" nás postupně opouštějí do penze a na jejich místa přicházejí lidi, které si vybrali už příslušní kinder-manažeři. Ti vedeni "Parkinsonovým zákonem" si vybírají lidi, ještě daleko méně zkušené než jsou sami. Tím se nám "hranice blbosti" posouvá do nižších pater firem, až se dostává k pozicím těch lidí, kteří už doopravdy musí pracovat.

Hranice blbosti - je pojem, který si žádá podrobnější vysvětlení. Představte si firmu svážející odpadky. Úplně nejvyšší manažer může být nekompetentní "věšák na obleky" - politická tlačenka, která chodí po zasedáních obecních rad a vede řeči o "ekologické budoucnosti". Ale řidič popelářského auta, musí umět nastartovat, rozjet se, couvat a popeláři musí umět popelnici do auta vysypat, přes to "nejede vlak". Ergo když v nejvyšším patře firmy může být 100% nekompetence, která se směrem dolů snižuje a v nejnižším patře firmy musí být 100% kompetence, která směrem nahoru klesá - někde uprostřed hierarchie firmy je linie kde kompetence = nekompetence - a to je hranice blbosti.
Takže máme nekompetentního manažera, který svého "historicky zděděného" zkušeného podřízeného poslal do důchodu a vybral si někoho, kdo je stejně (ne)kompetentní jako on sám. Co se děje dále ? Podřízení na niždím stupni to vidí a uvažují takto - "proč bych se měl snažit věci rozumět, když věci nerozumí ani moji nadřízení - a tudíž jejich schopnost usvědčit mě z nekompetence je malá." Nakonec "hranice blbosti" poklesne až do nejnižích pater firmy, která takto přestává fungovat.

Příklad : Můj otec vymýšlel recepty na "křemíkovou ocel" ze které se pak válcovaly plechy do transformátorů. Fabrika, ze které odešel do důchodu však dnes vypadá tak, že každých 5 let ji koupí nějací jiní podvodníci z velkého byznysu z Indie i odjinud, avšak samotná výroba probíhá na strojích které tam namontoval Siemens a Halske v roce 1890, podle technologického postupu, který za Jakeše a Bilaka v roce 1980 vymysleli kolegové mého otce a "křemíkové oceli", plechu, nebo transformátorům nerozumí "v holdingu" - nikdo. Ideální příklad z moderního managementu, kdy termiti bez mozku míchají hlínu se slinami až - bez jakéhokoliv plánu - vyroste termitiště.

Ptáte se jaktože ve "vyspělé" západní Evropě, kde tyto procesy probíhají přece jenom o něco déle se ( technologická ) společnost ještě nezhroutila. Důvod je v globalizaci. V době kdy nízká "hranice blbosti" už viditelně komplikovala fyzickou výrobu v továrně - byl provoz jako "neefektivní" - "outsourcován" do rozvojového světa, kde návštěvy kinder-managementu probíhají ve stylu : "mister Wong sáhibovi nerozuměla" - a Asiati mají svoji hierargii zatím nezasaženou fenoménem "kreativity" vysokých ( a středních) ( a nižších) manažerů.

Po přečtení předchozího jistě tušíte kterým směrem půjde vývoj do budoucnosti. Pokud bystě měli pochybnosti - sledujte třeba školství. Sociologů je více než Instalatérů, protože když instalatérovi trubky kapou - veřejnost o něm smýšlí jako o nevzdělaném blbovi, zatímco sociolog může blábolit nesmysly celý život a ještě jej babiny obdivují, protože mu nerozumí. Nebo strojaři a chemičtí inženýři - exitují vůbec v kategorii "pod 26 let" ? Možná nemá smysl v letním parnu plýtvat pozorností čtenářů a za domácí úkol doporučit - na letní večer - na toto téma - můj oblíbený film : Idiokracie = Absurdistán.

De rerum humanarum emendatione consultatio catholica

18. června 2019 v 5:42 | Petr
Jako nadpis jsem si vybral název posledního vše-zahrnujícího filosofického spisu J.A. Komenskéno, který se v češtině obvykle nazývá Obecná porada o nápravě věcí lidských. Ale jestli jste alespoň trochu latiníci, zjistíte že český a latinský slovosled je jiný. Tedy otrocký překlad by měl být : "O věcí lidských nápravě - porada obecná". A pak je tady ještě slovo "náprava", které my chápeme, jakože něco je špatně a má se to "napravit", zatímco Komenský "nápravu" chápal více v automobilistickém stylu, tedy : "jak to má být uděláno, aby to fungovalo".

Ať už o "nápravě" přemýšlíte jakkoliv, nedá se ubránit následující situaci : jedete do práce a máte puštěné rádio :
Mezitím dojedete k rozbitému úseku "silnice 56" do Ostravy, kde nejaký borec - velmi chudokrevně - šoupe výstražné kužely z levého pruhu do pravého, ačkoliv před 2 dny je šoupal z pravého do levého a mezitím se na silnici nehnul ani kamínek. V televizi včera běžela "Vesnička středisková", kde se "paní Kubáčová" - o 4 roky mladši než film - diví jak našli v česku několik kilometrů středočeské silnice bez jediné díry, kterou použili pro několik nízkým průletem točených leteckých záběrů na kochajícího se obvoďáka jedoucího v rozbitém "Embéčku". Hledali vůbec ? Nebo byl stav silniční sítě lepší než jsme si za bolševika uvědomovali ?

A tak dále a tak podobně. Současná "náprava věcí lidských" vypadá tak, že státní správa nahrává mafii na směč při kradení veřejnýchj peněz. Přitom státní správa neustále roste, zdanění a tedy objem rozdělovaných pěněz neustále roste, a složitost "anti-korupčních" právních předpisů dorostla do takového stupně, že poctivě míněné "nepodmazané" projekty prakticky nemají šanci. ERGO A * B * C = ani si nechci představit jak se zvětšuje velikost a síla mafií, které z toho všeho čerpají svou životní energii.

K tomu připočtěte "náklady uniké přiležitosti". Tisíce a tisíce lidí nepřemýšlí jak vyrábět "novou a lepší věc X", ale jak na "starou věc Y" - nejlépe lacině dovezenou z číny - dostat v Evropě dotace, které paradoxně pochází z kapes té menšiny, která proti svým ekonomickým zájmům stále ještě "pracuje a nečerpá".

K tomu si představte Euro - kecy dvojího typu :
  1. "Zachráníme migranty" z rozvrácených států tím, že do Evropy zvíci 0,5 miliardy obyvatel ( z toho jen kolem 10% doopravdy ne-dotovaně pracujících ) nataháme dalších několik miliard nepracujících noži se peněz ( a sexu ) domáhajících, kteří jsou "výkvět Afriky" neb tam organizovali nějakou levárnu k získání peněz pro pašeráky lidí ( a globální neziskovky ) na cestu do Evropy.
  2. "Pomůžeme migrantům v místě jejich bydliště". Co můžeme zemím migrantů nabídnout ? Prachy, které "náklady uniklé příležitosti" zavlečou i do Afriky, protože způsobí, že tamní lidi zanechají posledních náznaků práce a promění se v žebráky "dotační zombíky" ? Infrastrukturu, která kamenitou stezku typu "sama jama" změní na špatně vyasfaltovanou stezku stejného typu ? Nebo máme rovnou z jejich populace vyselektovat "výkvět Afriky" = největší hajzly a poslat je na školení k týmu ve složení : obžalovaní manažeři Ředitelství silnic a dálnic + Šnajdr + Rath ?
Otázce pomoci migrantům předchází otázka - jak by si migranti mohli pomoci sami proti zkorumpované společnosti ovládané mafií a kmenovými náčelníky, které financuje Evropa pod rouškou "rozvojové pomoci" ? S tím úzce souvisí druhá otázka - jak si máme MY pomoci proti zkorumpované společnosti ovládané mafií a kmenovými náčelníky, které financuje Brusel pod rouškou "rozvojové pomoci" ???

Při svých cestách po Srbském venkově jsem několikrát slyšel historky o starostovi, který zašantročil obecní prachy a pak byl "omylem" zastřelen kulovnicí při každoročním slavnostním honu na divočáka. Nebo mohamedání - tvrdí, že pokud tvé zájmy jsou doopravdy ohroženy - máš vzít dýku po otci a poslat lumpa před tvář Alláhovu. Tak se to má dělat ? Nebo je nějaké lepší řešení typu : "úřady nepoctivce uchvátí a potrestají" ? Je vůbec takové potrestání kompatibilní s "presumpcí nevíny", "demokracií" a "lidskými právy", nebo činnost nepoctivé státní správy + mafií už tyto pojmy natolik vyprázdnila, že se změnily ve výsměch do xichtu těm, kteří nemají z čeho krást ?

Karel IV. měl na Karlově mostě košatinu, kde topil nepoctivce. Na každé radnici byla šatlava, a na šlechtických hradech i mučírny. Karel a jeho vazalové měli v přirozené míře pravomoci žalobce, soudce i kata v jedné osobě. Přesto byla prostřední třetina 14. století vnímána jako období relativní spravedlnosti, relativní bezpečnosti a světového rozkvětu Českých zemí. Naše součastnost spíše odpovídá Česku před rokem 1333, kde jak Karel psal : "královstí bylo zpustlé, královské hrady zadlužené a cesty plné lapků". Jak ovšem z takové situace ven - dneska, kdy chytit a potrestat ( opravdové ) lumpy je nejhorší zločin - opravdu nevím.

Postupná aproximace v ilegalitě.

4. června 2019 v 5:21 | Petr
Jak se kdysi stavěly domy ? Vyzdily se základy, ty se pečlivě změřily, pak se na ně usadilo přízemí, to se pečlivě změřilo, na něj se usadilo první patro, to se pečlivě změřilo, na něj se posavila střecha, která se taky stavěla postupně - nejprve hlavní trámy a k nim se "přiřezávaly" ty menší. Ba dokonce když se jedná o "postupnou aproximaci" neboli "regulaci ve smyčce zpětné vazby" lze uvést i extrémní případy - Letíte-li z Havaje - vaše klíče se díky postupně zpřesňované dráze, ve stylu kontinent, stát, město, ulice, barák, patro, dveře - trefí do klíčové dírky vašeho bytu na vzdálenost 12 000 kilometrů. Nebo můj oblíbený z robotiky ( a navigace obecně ) - pokud je chyba určení azimutu k cíli menší než 90 stupňů a měříte svoji polohu i azimut k cíli opakovaně - dorazíte nakonec ( po spirále ) k cíli i přes obrovské chyby - jenom váše dráha se prodlouží o faktor 1+tg(alfa) kde alfa je chyba azimutu - tedy robot, který systematicky míří "o 45 stupňů vedle" nakonec dojede do cíle - jenom po 1+tg(45) = 2x delší trase.
Postupná aproximace, neboli regulace zápornou zpětnou vazbou je jeden z největších objevů ( vynálezů ) západní civilizace, od stavby budov, přepady přehrad a rybníků, parní stroje, termostaty, všemožné regulace čehokoliv, co kolem sebe máme. Každá technologie která je vysoce užitečná a zcela běžná - přestane být vnímána. Lidi, kteří nemají nic společného technikou nebo stavebnictvím - netuší, že budova postupně "roste" vyšší řady vyrovnávají drobné odchylky nižších řad cihel. Ba naopak - dnešní "elity" jsou generace hlupáků bez kontaktu s fyzickým světem, kteří si myslí, že když se velké věci vyrábějí podle plánu tak to znamená, že i poslední trámek na střeše budoucí mešity - vyřezaný předem - "musí" zapadnout na své místo stůj co stůj.

Takže celý svět až na práh 21. století vznikl "postupným přiměřováním" nových věcí ke starým. Pak ale přišli humantiní "intelektuálové", vysokoškolky školení úředníci ( školení k roli úředníka, což je proklatě málo ), ba dokonce právníci, které svět mimo paragrafy nezajímá a "postupná aproximace" dostává ránu za ranou..... "V rámci transparentnosti" musíte sepsat všechny smlouvy, žádosti o dotace, technické specifikace "na první dobrou" a nejlépe stylem "cena je jediným kritériem" a pokud věc, kterou poptáváte / budujete - je příliš složitá pro takový postup - vaše chyba. Géniové matematiky a fyziky dokazují, že svět je do detailu nepoznatelný , ale imbecilové ve státní správě nemají pochybnost, že vše lze "detailně specifikovat" jedno jak podrobně, jedno jak dlouho dopředu.

Představte si, že ( třeba ve zdravotnictví ) dojde k té pozitivní halucinaci, že na základě "transparentní smlouvy" dostanete přístroj X, který zcela změní vaši práci. Jenomže během těch změn zjistíte, že by se hodil ještě drobný doplněk Y ..... To máte smolíka - proč jste to nenapsal do "původní specifikace" ? Výsledek - příští "žádost" nebo "specifickace" obsahuje všechny myslitelné i nemyslitelné doplňky X, Y, Z, Ž, s vědmím že 90% z nich pak bude ležet na polici v kumbále. Přesně takto jsem nedávno psal specifikaci pro "výběrové řízení" na laboratorní software : "musí komunikovat se všemi analyzátory předních světových výrobců" - a úřednictvo reagovalo "napište seznam VŠECH analyzátorů předních světových výrobců". Úplná tragédie jsou "výběrová řízení" která se táhnou z minulosti.... Před 3 lety po vás chtěli "napište seznam" - jenomže od té doby se vývoj posunul a nyní odpovídáte na otázky : "proč jste v roce 2016 nenapsali variantu, která se objevila až v roce 2017 ?!?"

Výsledek je pak tento : Soukromník, který kupuje za vlastní pečlivě váží přínos každé věci a další věci nakupuje, až se adaptuje na to, co si do svého podnikání již pořídil. "Transparentní" výběrová řízení ve veřejnoprání svéře to dělají právě naopak. "Pro jistotu" se objedná možné i nemožné. Přebytky leží v kumbále a Kubáčova zlá otázka zní : Jak se pozná, co tam leží, protože se "uměle navyšovala zakázka" ( = kradlo se ), a co tam leží protože : "smlouva je konečná a jakékoliv změny jsou předem vyloučeny ?!?"

Vstanou noví prognostici ?

23. dubna 2019 v 5:31 | Petr
Dnes, třicet let po pádu bolševika, se každý chlubí kolik let před "událostí" už jasně věděl, že to bude a kdy. Já jsem daleko skromnější a tušení, že něco není v pořádku jsem nabyl 28. Října 1989, protože přesně v tento den jsme měli s Gymnáziem Křenová školní výlet do Prahy. Je pravda, že už od léta probíhala "Trabantová krize" alias hromadný útěk "soudruhů z NDR do NSR" ale to jsem jako vidlák z venkova viděl jako Německo - Německý problém, který s námi nemá přímou souvislost. Že i u nás komunismus mele z posledního jsem pochopil když jsme 28.10. 1989 procházeli ještě s dalšími spolužáky Prahou.

Václavák jsme měli přísně zakázaný kvůli demonstracím a akcím "helmutů" proti demonstrantům, takže jsme alespoň "u Koně" vylezli ze stanice metra "Muzeum" a koukli se dolů na Můstek, kde opravdu byla nějaká mela. Tak jsme jeli na Hrad, kde Hradní stráž stála v pohovu a vojáčci na sebe napříč branou do Hradu pokřikovali : "To je buchta, vole!" Přesně tento okamžik : Tedy rozdíl, když jsem v roce 1982 sahal na vojáčka, jestli není z gypsu a "volná morálka" v roce 1989 mě přesvědčily, že se něco stane a to brzy.

Takže bolševický režim padl a na příčíny tohoto krachu jsou celkem tři názory :
  1. byla to zásluha disidentů, kteří hráli bytové divadlo a měli mezi sebou tolik konfidentů, že STB i KSČ bezpečně věděly, že se jim komunismus nelíbí.
  2. Byla to zásluha "mlčící většiny" která zhroutila komunismus flákáním a kradením na pracovišti.
  3. Byla to dohoda progresivnější části komunistů pod tlakem tajných agentů - naších, zahraničních i zámořských.
Ať už se přikláníte ke kterékoliv variantě, konec bolševika byl z jistého hlediska velice pozoruhodný. Oficiální představitelé režimu se navenek jevili jako úplní idioti - vepřové hlavy v tesilovém obleku. Jakeš se krásně znemožnil projevem o "bojlerech / brojlerech" na Červeném hrádku u Plzně. Pak tady ale byla částečně skrytá "vnitřní vrstva". Velitel STB Alojs Lorenc. Lorencovi agenti - například Andrej Babiš, premiér a právník Štrougal, funkcionář KSČ a pozdější "demokratický" premiér Čalfa a mnoho dalších. Tihle mimořádně inteligentní lidi nezačali existovat až na podzim 1989, kdy na ně padla mediální pozornost.

Je tedy pravděpodobné, že vedení komunistického státu reálně sestávalo ze dvou skupin lidí. Ideologických zabedněnců a pragmatiků. Pragmatici pravděpodobně dlouho před listopadem viděli nezdravou podstatu komunistického režimu, o které ale nešlo veřejně diskutovat a ani ji nějak účinně řešit. V té situaci mohli podnikat jen kroky kompatibilní s "oficiální linií" byť zamýšlené k pozdějšímu otočení společnosti. Krokem č.1 tohoto typu bylo založení "Kabinetu prognóz ČSAV" později známého jako "Prognostický ústav"
To byla pozoruhodná instituce. Její šéf Valtr Komárek byl prokázaným agentem KGB, který v 60. letech pracoval jako poradce kubánského ministra financí Ernesta Che Guevary. ( Ano TEN bohatý Argentinec, profesionální revolucionář - lékař a vrah, zastřelený CIA v Bolívii, kterého anarchistická mládež tak ráda nosí na triku ). V ústavu vládla liberální atmosféra, přístup k západní literatuře, a pracovali tam lidé, jejichž jména jsou známa dodnes. Václav Klaus, Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý, Miroslav Ransdorf, Karel Köcher, Ivan Kočárník, Jiří Dolejš, Jan Mládek, Miroslav Singer, Karel Dyba, Tomáš Ježek, Zdeněk Tůma. Chtělo by se napsat "A další", ale myslím, že 2 prezidenti, 2 premiéři, 2 guvernéři Státní banky a všichni ostatní ministři a poslanci - bez výjimky - snad stačí. ( Jen tak mimochodem : Kolik z nich bylo/je, po vzoru svého šéfa, agenty tajných služeb a kterých ? )

JASNÉ ?

Takže čas oponou trhnul. Situace vládnoucího režimu je opět podobná : (neo)marxističtí ideologičtí zabedněnci + pragmatici. Společenská situtace ja taky podoboná - nedobrá a štěbetají si o tom vrabci na střeše, ale vážná debata se o tom ( kvůli pyramidě zabedněnců sahající až do Moskvy Bruselu ) vést nedá. Informovaní pragmatici v pozadí ( často ti samí jako za bolševika, že Vašku ! Miloši !! Andreji !!! ) mají jistě ještě přesnější neblahý obrázek. Otázka tedy je : Kde je dnes ekvivalent Prognostického ústavu, kde by si dnešní režim vychovával "zdánlivou opozici", ale hlavně lidi kteří budou schopni okamžitě a účinně reagovat, až dnešní režim krachne ?

Možná bolševičtí pragmatici udělali předběžnou analýzu a vyšlo jim, že nehlepším řešením problémů socialismu bude kapitalismus - "i když se o tom nesmělo mluvit !!!" Proto Prognostický ústav s liberální atmosférou a západní literaturou. Co je dnes řešením společenské situace ? Islamizace alá Francie a Británie ? Ekonomický krach ve třech příchutích : ( s vládou = Itálie / proti vládě = Francie / "je nám všechno jedno" = Řecko ). Globalistický komunismus alá Čína ? Lehký až střední izolacionismus alá USA ? Skomírající nacionalismu alá Rusko ? Nebo násilí, korupce a kmenový bordel alá převážný zbytek světa ?

Budova nějakého "ústavu" by se asi sehnat dala, ale asi není jasné odkud koupit odbornou literaturu, protože ( patrně nikomu na světě ), není jasné kam se do budoucna vydat. Z toho vyplývá, že nadcházející společenský krach a reforma nebude "převzetí osvědčeného vzoru", ale "premiéra" = dlouhá, zmatená a nepříjemná změna.

Přesto by se vzdělaní ( a v praxi použitelní ) ne-zabedněnci hodili !

Rada vzájemné hospodářské pomoci.

12. března 2019 v 5:26 | Petr
Po komunistickém převratu v roce 1948 byla situace v Evropě následující : Byl tady blok západních států - budoucí EHS, pak tady byl blok relativně vyspělých států v zóně sovětského vlivu - Polsko, Československo, Maďarsko, které pošilhávaly po svém předválečném postavení : po směnitelné měně, mezinárodním obchodu ( i se západem ) a po Marshlallovu plánu. Poslení byl blok států "kterým není pomoci", to jest Sovětský svaz a země pod jeho extrémním vlivem : Bulharsko, (tehdy ještě) Albánie, Rumunsko.

Je jasné že "sovětští poradci" na území podrobených států pracovali proti jakékoliv spolupráci se západem, a taky že Československo nakonec Marshallův plán odmítlo. Je paradoxní, že Stalin - krvavý vrah vlastního obyvatelstva - rád navenek ukazoval "přátelskou tvář", proto jako socialistická alternativa poválečné pomoci ze západu vznikla "Rada vzájemné hospodářské pomoci" neboli RVHP - anglicky "Council for Mutual Economic Assistance" neboli COMECON.

Teoreticky samozřejmě všechno vypadalo ideálně. Socialistické státy se zbaví chaosu konkurence a volného trhu a v pravidelných pětiletých plánech, vzájemně koordinovaných přes RVHP poletí jejich ekonomika vpřed. Problém této ideje se jmenoval lhaní, neboli jak na tomto blogu politicky korektně píšeme : "rozvolnění záporných zpětných vazeb". Tedy každý plánovač v každé fabrice v celém RVHP plánoval 120% minulého plánu, "nahoru hlásil" 140% splnění tohoto plánu, ačkoliv realita byla jen 80% výroby ( zboží o které často nebyl zájem ). To vedlo k velice komplexním a pro dnešní dobu mimořádně poučným hospodářským důsledkům. Dělnictvo dostávalo výplatu i za neprodané ( dokonce i za vůbec nevyrobené = vylhané ) výrobky. Tím se do oběhu dostávaly penize za kterné nebylo možno koupit žádné zboží. V tržním prostředí by to vedlo k inflaci a růstu cen, ale i ceny byly "plánované" a fixní a tudíž "nadbytečné" peníze byly de-facto nekryté. Tento rozpor se komunistické vlády snažily vyřešit sérií měnových reforem, která proletěla státy RVHP jako lavina v první polovině 50 let ( u nás 1953 ). Princip měnových reforem byl ve směně "nových peněz" za staré peníze v jiném kursu než byl kurs, kterým se přepočítávaly ceny takže místo pomalé inflace o procento - dvě ročně tu bylo brutální zabavení starých peněz výměnou za nové v kursu 1:5 -1:200 podle množství směňovaných peněz. ( Opatření mající ožebračit bohaté ).

V Sovětském svazu měnová reforma neproběhla, protože sovětští bolševici předvedli něco ještě parádnějšího - "krach pětiletky". Tedy plán na léta 1956 - 1960 byl natolik prolhaný a šílený, že množství neexistujícího zboží nešlo utajit ani bolševickou cenzurou, proto byl ukončen už v roce 1958 jako nesplnitelný. Po něm následovaly ekonomické otřesy a po něm "sedmiletka" 1959 - 1965, která měla vše napravit, leč nenapravila. Slibovaný mezinárodní obchod stagnoval. Měny komunistických států nebyly vzájemně směnitelné, veškerá výroba byla zároveň zdaněná i dotovaná, takže ani nešlo určit za jakou cenu se komu má co prodat. Často se z nouze obchodovalo za "světové ceny" z kapitalistického světa, ale to neodpovídalo realitě komunistických ekonomik, nebo "barterovým způsobem" ve stylu prvobytně pospolné směny tří slepic za motyku bez použití peněz. Mezinárodní obchody bylyl politicky vynucené a často skončily pocitem nespravedlnosti na obou stranách. Starý komunistický vtip říkal : "Maďaři vyvezou třetinu své pšenice do Česka, Česko vyveze třetinu traktorů do Polska, Polsko pošle třetinu svých hnojiv do Sovětského svazu, Sovětský svaz pošle třetinu pěveckého souboru Alexandrovci zazpívat do Maďarska".

RVHP bylo oficiálně koncipováno jako velmi liberální spolek. Každý stát měl ( teoreticky ) v každém rozhodnutí právo veta. Někdy začátkem 60. let však Sovětský svaz začal RVHP používat jako záchranný člun své potopené ekonomiky. V rámci RVHP bylo státům nařizováno "předávat výrobu" jiným státům. Na Slovensku se rozebrala zbrojovka a celá odvezla do Rumunska. Od toho okamžiku z Rumunska nevyšel ani šroubek. Po dlouhých letech se nějaká vojenská technika přece jenom objevila - nebezpečnější pro vlastní vojsko než pro nepřítele - až nakonec fabrika ( konečně ) zarostla travou a pásly se v ní ovce. Slováci si mezitím postavili novou zbrojovku. Nebo legendární vagony pražského metra, které jsme museli koupit ze SSSR ačkoliv jsme už měli vyrobené vlastní prototypy - daleko modernější. Spotřební zboží nuceně končilo v SSSR aniž by výrobci dostávali odpovídající protihodnotu. Proti tomuto postupu se členské státy začaly bránit svým právem veta ( strachu ze sovětských bolševiků navzory ), takže RVHP mělo období kdy "každý vetoval všechno". Aby se tomuto jevu zabránilo - zavedl se v 70. letech ještě druhý princip, kdy každý stát si mohl vybrat jestli se té - které "kolektivní akce" RVHP bude sám účastnit, nebo ne - aniž by akci musel vetovat i pro ostatní.

Navzdory tomu bylo samotné RVHP přebyrokratizované, plné zbytečných komisí, lhaní ( = falešného výkaznictví ). Navíc stálo na nepružných a pomalu se hroutících plánovaných ekonomikách. Tím se jeho úloha stávala stále formálnější a formálnější. Nakonec došlo k tomu, že mnohé komunistické státy místo "mezinárodní spolupráce" se úplně izolovaly od ostatních komunistických států. Celníci na hranicích nehlídali pašování dovnitř, ale vývoz domácho zboží ven z daného státu. Poláci zabavovali polské pneumatiky. Češi svlíkali lidem boty "Svit Gottwaldov" a z NDR nešlo legálně vyvézt prakticky nic. Zmiňovaní Maďaři neměli vlastní automobilku, tak dováželi z NDR Trabanty. Náhradní díly jim ale "soudruzi z NDR" odmítli prodat tak je maďarský stát byl nucen polo-legálně dovážet reexportem přes Kubu, Nikaraguu a další státy jižní Ameriky kam se NDR pokoušelo vyvážet.

Nakonec nastala série krachů komunistických režimů, která odstartovala to, co označuju za "nejzajímavější období RVHP". V roce 1990 a začátkem roku 1991 totiž vznikl "kapitální rozštěp" činnosti RVHP, kdy členské státy otevíraly burzy, a privatizovaly státní podniky, ale RVHP sepisovalo těmto ( už neexistujícím ) podnikům plány na další pětiletku 1990 - 1995. Nakonec to byl náš tehdejší ministr financí Václav Klaus starší, který sepsal rezoluci jejímž přijetím na posledním zasedání 28. června 1991 v Budapešti RVHP konečně zaniklo.
Co je tedy cílem dnešní pohádky ? Nemohu se ubránit jednomu z mnoha svých dejá-vu, když srovnám RVHP a Evropskou unii :
  • Stagnující ekonomika nejpomalejší na ZeměKouli - splněno
  • Tisk nekrytých peněz a život na dluh - splněno
  • Lhaní o ( své ) hospodářské situaci - splněno
  • Podivné a nebezpečné finanční operace vlád a centrálních bank - splněno
  • Rozštěp mezi (ne)výrobou zboží a hodnotou peněz - splněno díky Euru, jehož kurs je tentýž pro 19 výrazně rozdílných států.
  • Technologické zaostávání vůči zámoří ( už i východnímu ) - splněno
  • Vyhazování peněz na zbytečné a nenávratné projekty - splněno
  • Iracionální činnosti vynucované politickým nátlakem větších států - splněno
  • Chaos, nedůvěra, pocit nespravedlnosti mezi státy - splněno
Ale protože se máme ješté lépe než dříve - jsou tady věci, které se plánovačům z RVHP ani nesnily
  • Dovoz ilegálních migrantů do Evropy
  • Narušování osvědčených struktur společnosti jako je školství, rodina, mužské a ženské pohlaví atd.
  • Vědomá a záměrná likvidace celých, doposud fungujících, vysoce ziskových, odvětví ( energetika, výroba automobilů )
  • Nesmyslné regulace a zákazy ( žárovky, vysavače, dieselové motory, rum, pomazánkové máslo a mnoho daších )
  • Likvidace občanských svobod - u RVHP zajišťovala Varšavská smlouva
  • Rušení principu vzájemné domluvy a práva veta - zajišťuje Lisabonská smouva
Pokud by RVHP nestálo na základech komunistického plánovaného hospodářství, ale na základech dnešních ( rádoby ) tržních ekonomik - patrně by skočilo tam, kde skončilo původně. Drželo by se svých výlučně ekonomických bludů teorií, až by z něj byla 333. zbytečná a ignorovaná mezinárodní organizace.
Pokud by Evropská Unie stála na základech komunistického pětiletého plánování - mnozí soudruzi z Bruselu by byli nadšením bez sebe - jak detailně mohou "regulovat" veškerou realitu kolem sebe. Výsledkem by byl pád komunistického bloku do ekonomické katastrofy o 20 let dříve, možná s hladomorem a ( nedej Bože jadernou ) válkou.
 
 

Reklama