Hvězdičky

Rychlá a pomalá obloha.

12. září 2017 v 5:28 | Petr
Když vám babička koupí první hvězdářský teleskop - má naivní představu, že na jaře budete pozorovat jarní souhvězdí, v létě letní, na podzim podzimní a v zimě raději nic, abyste nedostali rýmu. Realita je však poněkud jiná. V období listopad / prosinec je noc tak dlouhá, že pokud do rána nezmrznete, vidíte prakticky 3/4 hvězdné oblohy bez jarní části. Naopak v létě kolem letního slunovratu "astronomická noc" nenastává vůbec. Ale kromě toho je tady jiný zajímavý jev - "fenomén stmívání" který má pro amatérského astronoma zajímavé důsledky.

MěsícZápad Slunce
Červen20:57
Červenec20:43
Srpen19:53
Září18:48
Říjen17:45
Listopad15:54
Prosinec15:46
Leden16:20
Únor17:12
Březen17:58
Duben19:46
Květen20:30

V tabulce, kterou vidíte je západ slunce ke každému 20 dni v daném měsíci, a to protože +- 20 červen a +- 20 prosinec jsou nejdelší a nejkratší den v roce. Tedy představte si, že vylezete někdy po západu slunce v Červnu a co vidíte na obloze ? Uplně na východě bude Pegas, a Andromeda, jihovýchodně až jižně bude letní orientační trojúhelník tj. Labuť, Lyra a Orel, jihozápadně bude Herkules a Severní koruna a úplně na západě bude Pastýř. Za hlavou na severu budete mít vycházejícího Persea, nad ním Cassiopeu a severozápadním směrem Velký vůz.
Jasné ? K čemu tento poetický výčet ? Protože za měsíc by se vzhledem k oběhu země kolem Slunce měla obloha otočit o 1/12 kruhu, jenomže vy za měsíc vylezete ven "po západu slunce" tedy o něco dříve, takže zdánlivý posun oblohy "večer" bude menší, a další měsíc zase menší a zase menší. Neboli vzhledem k tomu jak se noc prodlužuje a vy lezete s teleskopem z baráku stále dříve a dříve - vzniká iluze, že "letní obloha se nehýbe" a výčet souhvězdí, jak jsem je popsal je na obloze "po setmění" ve stejné poloze až dlouho dlouho do podzimu.

Tedy vždycky jsem to obrazně popisoval jakože, že "soumrak se pohybuje ve směru pohybu oblohy". Pak ale nastane nejdelší noc v roce 20. prosinec ( nekamenujte mě za nepřesnost v datu slunovratu ) a po 20. prosinci se noci najednou zkracují a zkracují a "soumrak se pohybuje proti směru oblohy" - což se projevuje tím, že pozdní zimní a jarní souhvězdí vám profičí před nosem než byste řekli švec. Subjektivně to vypadá jakože : vzal jsem poprvé po vánocích teleskop a zase "už tam svítila" letní obloha.

Ba dokonce ač jsme o tom nikdy nemluvili - všimla si tohoto fenoménu i paní Kubáčová, která po každé mé "astronomické výpravě" klade ironickou otázku : "Ještě svítí ?", nebo "Ještě ji neukradli ?" - čímž ironicky myslí buď "Galaxii v Andromedě" alias M31 nebo druhý notoricky známý objekt kulovou hvězdokupu M13 v Herkulovi, kteréžto dva objekty vždy mutkavě kontroluju "jestli tam ještě jsou" a to pokaždé když jsou nad obzorem a já jsem s teleskopem venku.

Naopak o co důkladnější jsou moje znalosti topografie "pomalé" letní oblohy o to horší jsou mé znalosti "rychlé" jarní oblohy - třeba takové hvězdokupy ve Vozkovi - od sebe nerozeznám dodnes, a vzhledem k času který jarním souhvězdím věnuju = 1 noc a to ještě ne každý rok se to asi jen tak nezlepší.

A jaké je poučení z dnešní pohádky - na pozorování jarních souhvězdí je prostě málo času, proto pokud už koukáte na oblohu koukejte na jaře důkladněji, protože letní souhvězdí vám neutečou. Pokud naopak chcete použít řečičky o souhvězdích "na baby" ( funguje to !! ) naučte se letní oblohu a s tím více než polovinu roku ( a 90% nočích procházek s něžným pohlavím ) vystačíte.

Scutum Sobiescianum

24. března 2016 v 5:17 | Petr
Letní hvězdnou oblohu můžete vidět kolem 3 hodiny ranní už dnes. Základem orientace na ní je tzv. "letní trojúhelník, který tvoří tři jasné hvězdy : Deneb - v souhvězdí Labutě, Vega v souhvězdí Lyry a Altair v souhvězdí Orla. Deneb a Vegu teď necháme stranou a proberme Altair, který je nejjasnější hvězdou souhvězdí Orla a tvoří "oko Orla" od Altairu na jiho-západ se táhne tělo Orla až k ocasu a za ocasem Orla je souhvězdí svané Štít neboli Scutum - na starých hvězdných mapách Scutum Sobiescianum.

Tedy Scutum Sobiescianum - otrocky přeloženo Štít Sobieského. Sobieski - je míněn Jan III. Sobieski - král "Republiky dvojího lidu" - velmi zvláštního státního útvaru Polsko-Litevské státní unie. To byl jeden z mála historických příkladů tzv. "Šlechtické republiky" - tedy státního útvaru prakticky identického s dnešními prezidentskými republikami. Na rozdíl od současných liberálních "demokracií" však v tomto státě lid nevolil prezidenta, ale šlechta, která jediná měla volební právo volila krále. Tedy rozdíl mezi šlechtickou republikou a monarchií byl v tom, že královský titul prostě nebyl dědičný a král se volil stále znovu a znovu - ne jako v monarchii jenom při vymření vládnoucí dynastie.

OK - proč by nás měl vzrušovat nějaký Jan Sobieski ? Copak není na Obloze Pegas, Perseus, Hecules, Orion a spousta dalších bájných postav. Štít Sobieského je přece jenom poněkud zvláštní, protože Jan III. Sobieski žil v letech 1629 - 1696. Herkula, Oriona a spol - jakožto bájné postavy můžeme datovat tak 600 před kristem nebo ještě dříve, pokud tedy vůbec připustíme jejich existenci.

Jak je možné že Štít Sobieského je na obloze, proč tam není třeba Komenského pero, nebo Stalinova pistole TT-33 ? Kouzlo je totiž v tom, že Jan Sobieski se v roce 1683 spojil s Rakouskou armádou a pod jeho velením Polsko-Litevsko-Bělorusko-Rakouská vojska drtivě porazila Tureckého sultána Kara Mustafu u Vídně, tím jednak zahájila ústup Turků z Evropy a navíc tím udělala výraznou trhlinu ve struktuře Osmanské říše, tak výraznou, že Turci ještě 250 let skomírali, ale už se nezmohli na výboje západním směrem, až se nakonec Osmanská říše v roce 1922 definitivně rozpadla.

Legenda k mapce - Aquilla = Orel, Sagittarius = Střelec, Ophiuchus = Hadonoš, Serpens Cauda = Ocas hada - jenom abyste se lépe orientovali.

Vděční Evropané nevěděli, co Sobieskému věnovat. On osobně nejvíce toužil po dědičném královském titulu. V té době ale nebyla Evropská unie vměšující se do vnitřních záležitostí států. Takže dědičný titul byl výlučnou věcí šlechty "Republiky dvojího lidu" - a ta se ke změně na pravou dědičnou monarchii neodhodlala, ani přes Sobieského hrdinství. Proto z radosti nad porážkou Turků - Gdaňský astromnom polsko-pruského původu Jan Heweliusz - někdy též psáno jako Johann Hevelius při reformě systémů souhvězdí na obloze v dosud neobsazené oblasti "za ocasem orla" umístil Štít Sobieského, jako výraz vděčnosti Evropanů nad záchranou od turecké / muslimské nadvlády.

Tak mě napadá taková ironická poznámka - pokud bychom našli na obloze místečko, kam bychom umístili souuhvězdí nazvané třeba "Hidžáb Angely Merkelové" - dala by německá tetina konečně pokoj ? Jo a mimochodem jaké asi byly zkušenosti s muslimy v Evropě, když celý křesťanský balkánský folklór je o boji s "tureckými psy". A taky jaká byla úleva, že už jsou pryč, když Sobieski dostal své souhvězdí !?! Uznejte, že pokud se na hvězdnou oblohu podíváme tímto historickým pohledem - jsou úvahy nad současnou situací Evropy - ve hvězdách ...

A poslední otázka - když se Hidžáb Merkelové ( zatím ) nedostal na oblohu, ví tetina ze Švábska o Sobieském ? Určitě ano ! Konec konců vláda je vždy chytřejší než prostý lid a Němci jsou vždy lepší než obyčejní Evropani, tudíž německá vláda s Merkelovou v čele je ta nej nej, která ví a umí všechno.
Wir schaffen das !

Napište Ježíškovi o Malokuk

17. prosince 2015 v 5:49 | Petr
Pokud se týče elektroniky - jde na mě čím dál větší skepse. Místo pokroku ve prospěch lidstva tu máme nekrytými penězi hnanou "bublinu startupů" - které jednoznačně spadají do kategorie "řešení na hovno" a na druhé straně tu máme výrobu elektroniky v Číně s typickým otrokářským kapitalismem 19. století - a mezi tím stojí postarší jouda, který by měl takovým věcem věnovat těžce našetřený volný čas ?

Takže už minulý rok jsem se naštval a začal se zaměřovat na něco jiného - a to na "starou lásku" astronomii. Možná vám to bude připadat neuvěřitelné, ale v době revolučního kvasu 1989 jsem na Brněnské hvězdárně udělal "demonstrátorské zkoušky" což byla velice vážně se tvářícící zkouška, která mě pak opravňovala předvádět v Brně pozorování pro veřejnost, což jsem paradoxně využil párkrát - rozhodě né tak, kolik jsem od toho očekával.

V té době jsem měl ruský dalekohled "Alcor" - zrcadlový newton nepatrného průměru zrcadla - 65 mm. Tento dalekohled "vzali čerti" neb jsem jej neprozřetelně nechal u mé drahé máti na chatě a od té doby jsem jej neviděl. Dnes po letech už jenom přeji těm, kteří jej mají, ať jim dobře slouží.

Po zkušenosti se zrcadlem velikosti 65 mm - jsem chtěl "co největší dělo" a tak jsem v jisté době koupil Newton 150 mm, který je "můj miláček" dodnes. Pak jsem ovšem měl takové období, kdy jsem začal po létech prášení na optiku, znovu pozorovat hvězdy a potřeboval jsem triedr, tak jsem si od otce půjčil jeho "astronomický" triedr, k jehož koupení jsem jej sám zblbnul. Je to triedr parametrů 15x70 - tedy 70mm průměr objektivu a 15x zvětšení - nádhera. Každému, kdo má pevné ruce jej mohu doporučit. Problém je v jediné věci - potřebujete k němu zahradní křeslo s opěrkou hlavy. Opřete hlavu o opěrku a dalekohled o hlavu. Váží totiž 1,5 kg a při zvětšení 15x už je každý záchvěv vidět. V pohodě zahradního křesla s hlavou v hlubokém záklonu - PARÁDA.

Od koupě mého vlastního triedru této obří kategorie mě odradila jediná věc - je relativně složité a drahé jej rozumně umístit na stativ a tím je relativně složité a drahé "ukazovat oblohu" ostatním, což v dnešní "nadvládě blbismu" považuju za svatou povinost každého, kdo se prohlhašuje za amatérského astronoma.

Ergo - podtrženo sečteno - potřeboval jsem "triedr 15x70 jinými prostředky" a skončil jsem u notoricky známého dalekohledu - "Sky watcher 80x400mm" na azimutální montáži AZ3 - mezi našimi astronomy poněkud pejorativně nazývaném "Malokuk". Jasně -astronomové, kteří 30 let veškeré "volné peníze" peníze investují do optiky se na měj dívají skrz prsty, ale já jsem nepokrytě nadšen.
Tedy - je to čočkový dalekohled alias "refraktor" - což na rozdíl od zrcadlových nese tu výhodu, že celý dlouhý tubus se zrcadlem na dně se nemusí chladit, takže než dojdete se psem do parku je dalekohled vychlazen k pozorování. Z tono vyplývá druhá věc - váží jenom 7 kg - zcela komplet tudíž se dá přehodit přes rameno a v druhé ruce ještě udržíte to vodítko od toho psa. Dá se nastavit do rúzných výšek - od "výšky pro Barunku" po normální výšku kdy i dospělý může pozorovat. Montáž AZ3 o se stativem , je považována za málo stabilní, ale při zvětšeních, která "malokukem" dosahujete to není problém. Potom další výhoda "pro děcka" - není to newton - s optickou drahou zalomenou o 90 stupňů - tedy každému je hned jasné "kde je Měsíc" a "kudy je třeba se koukat" - což u newtonovskýzch zrcadlových dalekoholedů dělá potíže. A potom - pro malé dalekohledy platí "Kubáčův zákon o velikosti foťáku" - tedy "čím menší foťák je - tím více se s ním fotí" - a to u "malokuku" platí 100%. Nevím jestli by se vám chtělo tahat 25 kg. Newton jenom protože "je pěkný měsíc" nebo "je vidět Saturn".

Nastává "Kubáčovo okénko negativní publicity" - tedy do mě na "Malokuku" sere - především okuláry - "standardní" okulár 10 mm je směšně ubohý kus optiky s nepatrným zorným polem. Ani okulár 25mm ( někdy je dodáván 20 mm ) není o mnoho lepší - k dalekohledu je dodáváván Amiciho hranol, který obrací opbraz a umožňuje pozemská pozorování - okulár 25 mm má i ve "standradrní" verzi tak velké zorné pole, že vidíte jeho ohraničení hranolem. poslední výtka - spíše teoretická - dalekohled má převracející hranol a zobrazuje "vzpřímeně" - avšak hledáček je klasický "keppler" obracející hlavou dolů - to "zvyklého astronoma" mevyvede z míry, ale děcka to dráždilo natolik, že jsem si nakonec zvykl nosit dalekohled bez hledáčku a "mířit podlél trubky"

Problém s okuláry jsem nakonec vyřešil takto - nosím i s dalekohledem okulár 15mm se zorným polem 70 stupňů - to je okulár ( rádoby ) Erfle, číské výroby, který mezi astrononmy taky nemá moc dobrý zvuk, ale pro takové to domácí pokoukání - luxusní. S tímto okulárem dává malokuk zvětšení 27x a zorné pole na obloze 2,3 stupně. Druhou optiku, kterou nosím je Barlowowa čočka 2x s ní je zvětšení 54x a to je rozumné maximum, za které nemá smysl se pouštět. Výhodou této kombinace je, že okulár zasunete do "barlowovky" a tu zašroubujete do teleskopu a nemusíte tahat žádné - volně ložené vybavení vedle v tašce, nebo v kapse.

Co je takovým dalekohledem vidět? Messierovy objekty - ty běžné - bez problémů. Měsíc - naprosto luxusní. U planet začíná vadit zbytková barevná vada ale pořád vidíte na Jupiteru 2 proužky a Galileovy měsíce, Prstenec Saturnu, Luxusní srpek Venuše, když je blízko. Snad jenom ten Mars vidíte jako červenou a Uran jako modro-zelenou "ďubku" s minimem detailů. V každém případě - obecenstvo se začne vaším výkladem nudit dříve než vás začne barevná vada omezovat. Poslední věc, kterou jsem si dodělal je sluneční filtr z fólie a i sluneční skvrny vzbudily mezi příbuzenstvem náležitou reakci.

Pokud tedy nejste optičtí fetišisti, které nic pod 100 000 neuspokojí - napiště Ježíškovi, třeba budete mít tolik štěstí jako jsem měl loni já. Upřímně - když je dcera natolik unesena viděným, že zapomene na otce a vykřikne- "tý vole hustý" což se opakovalo 2x - jednou u Měsíce podruhé když "začala vidět" prstenec Saturnu - stojí to za ty prachy - tedy v dnešních cenách - něco málo přes 4 000 kč.

Znamení Hadonoše

21. dubna 2015 v 5:39 | Petr
Ve velmi dávné době jsem si přišel vařit kafe na služební místnost, kde jedna laborantka - podrobně studovala "Pestrý svět" nebo jinou bulvární sračku za 19 korun, a velice si stěžovala, abych jí prý poradil, že se narodila 23 listopadu a v některých číslech "pestrého světa" je to v horoskopu psáno jako Štír a v jiných číslech je to psáno už jako Střelec. Tak jsem se zarazil a řekl jsem jí - "a nemyslíte snad Štír nebo Váhy ?" Ona se na mně podívala jako na blba a pak řekla: Na to, že pořád vykládáte, že jste astronom byste mohl vědět kdy "vládne" jaké "znamení" !!!

Tak jsem se poněkud nadurdil a odsekl jsem - buďte ráda, že jste se nenarodila o týden později - to byste byla ve "znamení Hadonoše". Tím jsem postavení debila jenom potvrdil, protože ona mi vítězně šustila "Pestrým světem" před nosem - víte, že žádné znamení Hadonoše není !!! To si teda pište, že je - kontroval jsem zase já, a hned druhého dne jsem přinesl velikou mapu hvězdné oblohy, kde je nakreslená ekliptika s polohou Slunce den po dni. K mapě se seběhly všechny baby a nastalo čiré zděšení - protože většina z nich skončila u závěru - myslela jsem si, že jsem Váha, ale vlastně jsem ve stkutečnosti Panna - konečně vím, proč mám celý život tak posraný...

Takže je na čase probrat věc na vědecké bázi.


Každý kdo si zkusil roztočit sertvačník z autíčka, nebo honil našimi dědy opěvovanou "káču" - zjistil, že rotační osa se pomaličku pohybuje po povrchu kuželu - což se jmenuje - precese. Precesí zemské osy se nám třeba pohybuje severní pól po obloze. Precese funguje i v otázce rotace neboli oběhu Zeměkoule kolem Slunce. Tím jak se mění oběžná dráha Zeměkoule kolem slunce - mění se i zdánlivá cesta Slunce mezi souhvězdími. Takže od doby kdy staří Sumerové v roce 2500 před Kristem založili astrologii se nám "rovina ekliptiky" a tím pouť slunce mezi souhvězdími poněkud posunula. A když se podíváte na obrázek - vidíte, že "souhvězdí" se od dob starých Sumerů posunulo tak o jedno "znamení" vedle.

Abychom to viděli na plnou hubu pracně jsem sepsal následující tabulku.

Datum
Slunce v souhvězdí
Doba setrvání
slunce v souhvězdí
Slunce ve
"Znamení"
Tradiční doba
"Znamení"
19.1. - 15.2.Kozoroh28 dníVodnář20.1. - 19.2.
16.2. - 11.3.Vodnář24 dníRyby20.2. - 20.3.
12.3. - 18.4Ryby38 dníBeran21.3. - 20.4.
19.4. - 13. 5Beran25 dníBýk21.4. - 21.5.
14.5. - 19.6.Býk37 dníBlíženci22.5. - 20.6.
20.6. - 20.7.Blíženci31 dníRak21.6. - 22.7.
21.7. - 9.8.Rak20 dníLev22.7. - 23.8.
10.8. - 15.9Lev37 dníPanna24.8. - 22.9.
16.9. - 30.10.Panna45 dníVáhy24.9. - 23.10.
31.10 - 22.11.Váhy
23 dní
Štír24.10. - 23.11.
23.11. - 29.11.Štír7 dníStřelec23.11 - 22.12.
30.11. - 17.12.Hadonoš18 dníStřelec???
18.12. - 18.1.Střelec32 dníKozoroh23.12 - 19.1.

Našli jste se ? Všimli jste si pozoruhodné ho rozdílu v délce "souhvězdí" - tedy slunce se v "Panně" fláká 45 dní a "Štírem" profičí za 7. Stejně - Štír je považován za špatné znamení - tak co.

Když se podíváte na mapu tak vidítě, že ekliptika těsné míjí souhvězdí Oriona - a vskutku - kolem roku 600 našeho letopočtu bylo "znamení Oriona". to není takový průšvih jako fakt, že oběžné dráhy Zeměkoule a tudíž pohyb ekliptiky je periodický - taže znamení Oriona zase jednou bude - což se mi líbí, protože to je pěkné souhvězdí. Trošku horší je, že umíme počítat i do minulosti a z našich výpočtů vyplývá, že "znamení Hadonoše" - bylo už i za starých Sumerů ! Jenomže těm se nehodilo do krámu, protože mít 12 měsíců v kalendáři ale 13 souhvězdí na obloze - není COOL tak "Hadonoše" potichu vypustili už ve své době.

Takže pokud vaše maželka bude 1.12. rodit - co to znamená ? Slunko je v souhvězdí Hadonoše, ale kdyby Vesmír zamrzl a nic se od dob Sumerů nepohnulo - bylo by Slunko ve "znamení Střelce" - teda pardon bylo by někde mezi Střelcem a Hadonošem - jenom Astrologové by o existenci Hadonoše mlčeli jako zařezaní. Je hezké vědět, že astrologie je podvod od prvního okamžiku a na obloze jsou k tomu důkazy - ne?

Pozoruhodné je že dodnes existuje pár dní v roce kdy souhvězdí = znamnení - a sám jsem se v takovém "šťastném momentě" narodil. Asi proto se mi tak daří a paní Kubáčová mi dává pusu každý den. Dokonce bych mohl spekulovat i poněkud šířeji - my na prochlastaném východě máme veliké problémy s osobami, které jsou nepoužitelné k ničemu, protože, krom chlastání, už umí jenom jít jenom dělat bordel na sociálku, aby pak mohli chodit na poštu pro dávky. Člověk by o nich skoro smýšlel v kategorii "verbež" - ale nikoliv !! Chudáci to jsou !!! Celý život jim lžou o jejich osudu, protože se "narodili ve špatném souhvězdí", které neodpovídalo "znamení" v horoskopu v "Pestrém světě" - podle kterého kontrolují a řídí svůj život....

Poznámka při druhém čtení : Kdykoliv vyrukuju s Hadonošem - přiznivci astrologie mi začnou vysvětlovat, že zvěrokruh je jenom "symbolický" a znamení nemusí odpovídat souhvězdím. Někteří dokonce argumentují tím, že "znamení" jsou vlastně měsíce sumerského kalendáře. Ani to nevnáší do věci příliš důvěry. Pokud jsou "znamení" jenom jiné názvy pro měsíce - pak výrok "je tvrdohlavý protože je Beran" je ekvivalentní výroku - "je smolař, protože se narodil v listopadu" ? Nebo dokonce - "je to debil, protože se narodil v úterý ??"

Otázka mikroskopu 2.

5. února 2015 v 5:46 | Petr
Opakování z minula - v oblasti optiky je mezi lidmi stejně málo informací, jako v oblasti chemie, proto se v učebnicích vyskytují blbosti typu "mikroskop je složená lupa" - protože si nějaká PHDr.+ Ph.D. staropanenská můra, která to psala myslela, že "čím víc čoček, tím víc lupa" - a nějak jí uniklo, že opravdový mikroskop je ve skutečnosti principálně identický s "Keplerovým hvězdářským dalekohledem". A celé generaci mikrospopistů uteklo, že v každém mikroskopu je vestavěn "parametr o kterém se nemluví" - což je Karlem Zeissem zavedená "standardní délka tubusu 160 mm" která ovlivňuje zvětšení.

OK - odkud se vzala délka 160 mm ? Prostě při této délce vycházely optické parametry i rozměry mikroskopu "tak nějak rozumně". Pak ale nastal problém - někomu stačí do mikroskopu koukat jedním okem - jiný potřebuje "binokulární hlavu" - další potřebuje dát do cesty paprsku filtry, nebo vést obraz do "žákovského tubusu" nebo zavést do optické cesty nějaký jiný "scientific equipment" - co pak ?


Jasně tušíte, že některý "equipment" se vešel do standardních 160 mm a pokud se nějaký equipment nevešel - muselo se zvětšení mikroskopů přepočítávat. Ještě horší je situace u "vícehlavých mikroskopů" kde každý mikroskopující má jinou délku tubusu - a tudíž by každý měl jiné zvětšení - proto dnešní "moderní mikroskopy" jsou "mikroskop v mikroskopu" - což se v materiálech výrobců označuje jako "Infinity tube length compensation" - neboli česky "kompenzace na nekonečnou délku tubusu"


O co tedy jde - u klasického mikroskopu - Objektiv vytvářel obraz v tubusu - dlouhém 160 mm, který pozorovala "lupa" zvaná okulár - dnes - pozorovaný předmět leží přímo v ohniskové rovině objektivu - a z objektivu leze rovnoběžný svazek paprsků, které se neprotínají 160 mm daleko ale "až v nekonečnu". - Tudíž můžeme mít tubus libovolné délky - aniž by to na zvětšení mělo nějaký vliv.

Samozřejmě je tu problémeček - jak z rovnoběžných paprsků udělat zase SKUTEČNÝ OBRAZ který budeme pozorovat "lupou okuláru" ? - to se dělá tak že v mikroskopu je ještě jeden optický člen - de facto spojná čočka, nebo reálně docela složitá více-čočková soustava, které se říká "tube lens" - tahle optická soustava nám vytvoří skutečný obraz kdekoliv si jej přejeme - a pak už následuje klasický okulár. De - facto by se dalo říci, že tato čočka spolu s okulárem tvoří "keplerův dalekohled" a objektiv je tam jako "lupa navíc". Dokonce vhodnou volbou ohniskových vzdáleností celé trojice - objektiv - tubusová čočka - okulár - by se dalo dosáhnout toho , aby mikroskop poskytoval NEPŘEVRÁCENÝ obraz, ale to žádný výrobce zatím neudělal, protože mikroskopisti jsou od dob Leuwenhoeka zvyklí na to, že mikroskop poskytuje PŘEVRÁCENÝ OBRAZ a hotovo !

Otázka je - proč dědek otravuje s nějakou čočkou uvnitř mikroskopu - jako obvykle to má své problémy - jednak optika - okuláry a zejména objektivy kompenzované na 160 mm nedávají v moderních mikroskopech moc dobrý obraz - a naopak moderní objektivy a okuláry nedávají ve starých mikroskopech moc dobrý obraz. Potom vznikají docela slušné zmatky při focení - fotoaparát musí být umístěn až za tubusovou čočkou, nebo musí mít vlastní tubusovou čočku - de facto objektiv - v této souvislosti často nazývaný "projektiv". Pokud strčíte foťák jen tak někde do dráhy rovnoběžného paprsku - musíte mikroskop přeostřit a obraz potom nebude příliš kvalitní - viz heslo : modení objektivy nedávají moc dobrý obraz, pokud jsou jej nuceny kreslit blíže než v nekonečnu.

Druhá sada problémů je komerční - ZEISS začal jako první vyrábět slušné mikroskopy a vahou výroby své firmy "nastavil" že "standardní délka tubusu" je všude na světě 160 mm. Pokud by ohnisková vzdálenot "tubusové čočky" byla taky 160 mm - tak se nic nemění - ani výpočty ohiskových vzdáleností objektivů. Jenomže v době kdy mikroskopy s "nekonečnou délkou tubusu" vznikaly - už měl každý výrobce své obchodní zájmy - tudíž má každý výrobce svůj systém tubusových čoček - tudíž OBJEKTIVY JEDNOHO VÝROBCE MAJÍ NA MIKROSKOPU JINÉHO VÝROBCE JINÉ ZVĚTŠENÍ !!! Schválně si přečtětě ZDE jak vágně se Nikon vyjadřuje o tom jakou ohiskovou vzdálenost jeho tubusové čočky mají - prý "něco mezi 160 a 250 mm" !!! Jinými slovy - objektiv 40x může ve skutečnosti taky zvětšovat jen 25x...

OK takže všechno je jinak - až budete rozebírat "západní" mikroskopy z 90 let - nebude nikde psáno, že okulár 10x má ohnisko asi 25mm a objektiv 40x má asi 4mm - jak jsme zvyklí u "starého šrotu" z Meopty nebo z "V.E.B. Carl ZEISS Jena hersteller in der D.D.R." Naopak tubusová čočka je "bonus navíc" a pokud by nebyla nepatrného průměru - obvykle kolem 20 mm - dala by se použít jako velice šikovný a kvalitní objektiv k nějakém optickému experimentu.

Otázka mikroskopu 1.

22. ledna 2015 v 6:07 | Petr
Když už jsem tak horlil za zorné pole dalekohledů a rozčiloval jsem se jaké matoucí informace má veřejnost o dalekohledech, které jsou na trhu - tak jsem zabrousil i do oblasti mikroskopů a zjistil jsem, že tam není situace o mnoho lepší. Proto jsem pro náš biochemický časopis napsal článek o zorném poli mikroskopů, který se ale "ztratil v procesu" - snad třeba někdy vyjde.

Během bádaní nad mikroskopy jsem otevřel starou učebnici pro střední školy zdravotní a tam jsem četl větu "mikroskop je složená lupa" - to je tak nepředstavitelně neuvěřitelný blábol ve 4 slovech, že považuju za svoji povinnost zabývat se otázkou mikroskopu - když už pro nic jiného - tak proto, aby až budete "těžit čočky" z nějakého starého mikroskopu - abyste věděli co můžete uvnitř čekat.

Takže máme tři optická zařízení - Lupu - mikroskop klasické "Leeuwenhoekovy" konstrukce - mikroskop moderní konstrukce. Tyto tří přístroje - ač učebnice tvrdí opak - se od sebe principiálně liší - jako den od noci.

AD 1 - LUPA :

LUPA

Lupa je prostá spojná čočka, která může být i více-elementová - achromatická, aplanatická ale v každém případě prostá spojka, kterou můžete sluníčkem zapalovat věci - neb má své jasě definované ohnisko. Tím že dáte lupu před oko - je možné pozorovaný předmět přiblížit blíže k oku a místo samotného předmětu - na který už z takové blízky nemůžete zaostřit pozorujete jeho - lupou vytvořený - zdánlivý obraz - který "se oku jeví" ve větší vzdálenosti, na kterou lze zaostřit.

Zásadní je že lupou pozorujeme NEPŘEVRÁCENÝ ZDÁNLIVÝ OBRAZ. Co to znamená ZDÁNLIVÝ OBRAZ ?
Pokud máme v optickém systému SKUTEČNÝ OBRAZ - do takového místa strčíme matnici, nebo CCD čip vykreslí se nám scéna na matnici - případně lze vyfotit CCD čipem - takové místo je u lupy jediné - sítníce oka - a tam byste matnici rvát určitě nechtěli.

Jak vypočteme zvětšení lupy ? Tedy lupa principiálně nemá jedno zvětšení - podle polohy lupy a oka může zvětšení být velice různé - maximální zvětšení, které lze lupou dosáhnout však je takové kdy zdánlivý obraz je od oka na vzdálenost minimálního zaostření oka (tzv. punctum proximum ) - ta je u každého jiná - neboť čočka oka věkem ztrácí pružnost a potřebujeme "brejle na čtení" proto se formálně považuje za vzdálenost zdánlivého obrazu - tzv "čtecí vzdálenost" kterou bratři anglosassové určili jako "10 palců" alias 254 mm.
Ergo vzoreček je:
X = 1 + 254 / F
Kde X je zvětšení a F je ohnisková vzdálenost lupy.

AD 2 - Leeuwenhoekův mikroskop

Mikroskop 1

Pokud se budete snažit vyrobit lupu se stále větším zvětšením - bude čočka stále tlustší a tlustší - a pozorovaný objekt budete muset držet u čočky stále blíže a blíže až narazíte na limit, kdy pozorovaný objekt bude ležet na povrchu čočky. Ve skutečnosti díky optickým vadám čoček vám lupa přestane fungovat daleko dříve. Jak tedy z toho ven ? Vyrobíte "dvoučočkový mikroskop" - jedna čočka - objektiv - vám vytvoří SKUTEČNÝ OBRAZ uvnitř mikroskopu, který pozorujete druhou čočkou - okulárem. Okulár - je pořád jenom lupa.

Leuwenhoekův mikroskop je principálně to samé jako Keplerův dalekohled - jediný rozdíleček je v tom, že u dalekohledu je ohnisková vzdálenost objektivu veliká u mikroskopu je ohnisková vzdálenost objektivu malinkatá. Jinak je vše stejné - včetně toho, že mikroskop, stejně jako hvězdářské dalekohledy poskytuje stranově i výškově PŘEVRÁCENÝ OBRAZ.

Jak vypočteme zvětšení mikroskopu ? Kniha pro střední školy vám řekne pitomost ve stylu :

Zvětšení mikroskopu = zvětšení okuláru * zvětšení objektivu

Okulár je lupa, takže její zvětšení už umíme vypočítat, ale co matoucí pojem "zvětšení objektivu" ? Vtip je v tom, že objektiv poskytuje SKUTEČNÝ OBRAZ někde uvnitř tubusu mikroskopu. Druhý vtip je v tom, že zvětšení objektuvu závisí na "délce tubusu" tedy čím je tubus delší - tím obraz tvořený objektivem dále od něj - tím je obraz větší a tím je i zvětšení větší. Přesto jsou na mikroskopických objektivech vyryty imperativní nápisy jako 10x nebo 40x - to je ve skutečnosti něco jako "obchodní taktika" výrobců mikroskopů - aby totiž mikroskopisti nebyli zmatení - ustálila se léty "standardní délka tubusu" - kterou zavedla v pradávných dobách firma ZEISS - a ta je 160 mm.

ERGO zvětšení objektivu je
X = 1 + 160 / F
Ergo kontrolní otázečka soudruzi ? Jaká je ohnisková vzdálenost objektivu 40x ? Plus mínus autobus 4 mm !
JASNÉ ?
"Standardní délka tubusu" je věc tak stará - že snad kromě několika málo výrobců mikroskopů o tom neví nejenom žádný uživatel mikroskopu, ale mám podezření, že ani čínští výrobci - kovově-skleněných / plastových ) věcí - drze prohlašovaných za "ekonomické" nebo "žákovské" mikroskopy

Pokud se ptáte - proč považuju "mikroskopy moderní konstrukce" za zcela jiné než Leuwenhoekův mikroskop - mohl bych se do toho pustit už teď, ale nedostatek informací, na které jsem narazil, mě natolik vytočily, že budu muset nasranost z nespočetného množství "Kubáčových chybějících vět" nějak absorbovat - nejlépe dlouhým venčením psa na chladném povětří. Proto očekávejte pokračování příště.

Historie zažloutlých čoček.

8. ledna 2015 v 6:03 | Petr
Kolem roku 1880 došlo k tomu, že tři geniální Němci - Carl Zeiss, Ernst Abbe a Otto Schott vymysleli jak vyrábět nízko roztažné borosilikátové sklo, jak z něj lacino a přitom kvalitně brousit hranoly a jak z těchto hranolů stavět "Porrovy převracející soustavy" - tak jak je dodnes známe z "Porro triedrů" tedy z binokulárních dalekohledů, které jsou "tak divně" ale typicky "zalomené".

Už po smrti Zeisse, se majitelem jeho podniků stal právě Ernst Abbe, a ten pečlivě patentoval a začal vyrábět triedry, které jako by z oka vypadly dnešním triedrům. Jeho původní "Fernglas" zvětšoval 6x a měl nepatrný průměr objektivu kolem 15 mm nicméně v době kdy na trhu byly keplerovy "námořní dalekohledy" dlouhé jako týden před výplatou a galileova "kukátka" s nepatrným zvětšením kolem 3x a stejně nepatrným zorným polem, to byl šok pro trh, takže až do vypršení Abbeho patentů ve 20. letech 20. století měla firma Zeiss prakticky monopol na trhu "slušných dalekohledů".

Mezitím jeho primitivní "Fernglas" dospěl do stadia standardního vojenského dalekohledu 8x30, který díky své vojenské podstatě, měl optiku na které se opravdu nešetřilo a proto důstojnící Wermachtu měli už za II. světové války velmi slušné triedry 8x30 se zdánlivým zorným polem - dodnes naprosto dostačujícícíh 68 stupňů.

Není divu, že tyto dalekohledy, stejně jako kola, hodinky a další spotřební zboží se staly oblíbenou kořistí sovětských vojsk, Tudíž není divu, že když "Sovětští osvoboditelé" osvobodili město Jena - na území pozdějšího (dnes bývalého) "Východního Německa" - optické závody Zeiss do posledního šroubku odšroubovali od podlany a odvezli nekonečným řetězem vlaků do Kazaně, včetně veškerého německého personálu, který neutekl a který "zatkli jako fašisty".

Německo bylo rozděleno na "Východní" a "Západní" a tím došlo k pozoruhodné situací - i přes opravdu poctivou práci Sovětských tajných služeb - v obou Němeccích přece jenom zůstalo dost optiků na to aby se daly obnovit Zeissovy závody v Jeně a navíc, aby vznikla "druhá firma Zeiss" která byla na "západě" spojená s optickými závody Leica ve Wetzlaru.


Tím došlo ke zcela pozoruhodné situaci - a to k tomu, že se na trhu objevily 3 naprosto stejné triedry:
Když tři dělají totéž, není to vždy totéž - Východní a západní Němci se skutečně snažili a nelítostný souboj Jenoptemu a Deltrintemu byl léta vyrovnaný - snad jen Jenoptem měl horší antireflexní vrstvy, neboď východní Němci přece jenom neměli tolik směnitelné měny na exotické soli, ze kterých se antireflexní vrstvy napařují.

U nás na východě se šířila propaganda, že sovětští soudruzí - jen tak neukradli celou výrobu, ale že "Baigiš" podstatně vylepšili. Svým způsopbem je to pravda, protože mohutné zásoby Němcům ukradeného optického skla - jednou došly a bylo nutno "nějak improvizovat". Jako největší problém se ukázaly nízko-disperzní fluoridová skla, která prostě Sovětský chemický průmysl nezvládal. Tak se vrátili k praotci Schottovi a začali vyrábět Thoriová skla.

Vtip je totiž v tom, že fluoridová skla obsahují samé fluoridy - sodný, draselný, vápenatý - žádný kyslík ve struktuře skla, což jim dává zcela zvláštní vlastnosti ve smyslu vysokého idexu lomu a nízké disperze - tedy nízké závislosti indexu lomu na vlnové délce světla. Pokud vezmete obyčejné křemičitanové sodno-draselno-vápenaté sklo a přidátě k němu až 30% oxidu thoričitého - bude mít výsledné sklo podobné vlastnosti jako fluoridová skla.

Teď bych mohl oslavovat "génia sovětského lidu", ale zase tak moc k oslavování není - už jsem zmínil, že Thorium je radioaktivní - a že se rozpadá alfa rozpadem. V konkrétním případě optického skla to prakticky vypadá tak, že thorium uvnitř skla se rozpadá a produkty rozpadu barví sklo stále více a více žlutě. Takže pokud najdete optiku z "civilizovaného světa" - asi tak do začátku 80. let, nebo Sovětsko-Ruskou z kterékoliv doby včetně dneška - lehce nažloutlou - je otázka vaší odvahy zda si radioaktivní zářič - v oblasti alfa - donesete domů, nebo ne.

Žluté čočky jsou většinou ukryty někde uvnitř a tudíž jsou stíněné - existují ale Japonské staré fotografické objektivy, kde thoriová čočka je paradoxně poslední před filmem - a co čert nechtěl - jsou zaznamenány případy zánětů rohovky u lidí, kteří staré radioaktivní objektivy používali jako vysoce kvalitní lupy.

Takže pokud - jako já - jste hrdými vlastníky Baigiše 8x30 - který je "žlutý jak chcanky" - nevěřte prosím naší vojenské propagandě, která tvrdila, že je to "žlutý filtr proti mlze" - je to tak, že i nové dalekohledy z této výroby jsou radioaktivní a díky nulové inovaci v Kazaňské továrně - jsou často i zcela nové "Baigiše", které se dodnes vyrábí - postavené z letitých skladových zásob a tudíž žluté jako hrom.

Pro příště - až uvidíte zažloutlou optiku - nestěžujte si, že jste nebyli varováni. Jenom poznámka na závěr - i přes jasnou radioaktivitu je můj Baigiš, co se ostrosti obrazu týče, zatím nejlepší triedr, který jsem kdy měl. Němci tedy vědí, jak navrhnout dalekohled. A to jsem dalekohledů něco vystřídal - včetně zuřivého vyhození jistého jiného - původem taky ruského - "teleskopu" z krabice - rovnou do popelnice....

Zorné pole počtvrté

30. listopadu 2014 v 6:15 | Petr
Jakožto samozvaný rádoby-znalec optiky pokračuju v provokací jménem - zorné pole je důležité. Tedy astronomové profesionálové a zejména amatéři jsou fetišisticky zaměřeni na zachycení co nejslabších objektů - ať to stojí co to stojí. Příkladem typického dalekohledu - střední velikosti - minulé doby - budiž Hubble space telescope.

Mimochodem tento dalekohled používám i jako provokaci pro "Megapixelové fetišisty" - tedy původní rozlíšení kamer na HST bylo 800x800 pixelů ergo 0,64 Mpix, pak přišla první velká oprava v 90 letech, kde se vyměnila "Wide field planetary camera" a pak byl HST dlouhou dobu "jedno-megapixel" s rozlišením 1024 x 1024. No a od opravy v roce 2009 je HST 8 megapixel s rozlišením 2048 x 4096 - takže jestli se vám zdá že vaše jedinečná zrcadlovka za 60 litrů je tak skvělá neb má 99 megapixelů - klidně vás v tom nechám....

Tak a otázka je kolik je zorné pole 8 megapixelové "Wide field planetary camery" ? Odpověď je šokující - 5,4 x 2,7 úhlové minuty - což je 2% plochy měsíce v úplňku !!!! Pozemské velké teleskopy na tom nejsou jinak, což vede k jediné věci. Astronom žádá o snímek zajímavého objektu, nad kterým bádá - tak obešle "komise", které přidělují pozorovací čas na megateleskopech, ale protože zorné pole megateleskopů je nepatrné schopnost nasnímat velké úseky oblohy nepatrná a pozorovací čas drahý - v 99% případů dostane odpověď - snímek neprovedeme - neb tuto oblast fotil teleskop XYZ v roce 1988 - najdětě si snímek v archivu !!

Takže byla doba, kdy amatéři jako například objevitel komety Hale-Bopp - Thomas Bopp - původní profesí vedoucí stavebnin - začali profesionálům pěkně šlapat na paty - zejména při pozorování meziplenetární hmoty, jako jsou komety a asteroidy, kde snímky z megateleskopu staré 20 let jsou astronomovi platné jako mrtvole zimník. Navíc amatéři objevili ohromnou fintu - zorientovali své CCD kamery tak, aby otáčení země bylo rovnoběžné s řádky pomocí kterých se s CCD čipu vyčítá obraz - a pak vyčítali obraz takovou rychlostí - jakou se obrazy hvězd posouvají po čipu - takže nedostali jeden obrázek - obdélníček velkosti 640 x 480 pixelů - ale dlóouhatanánské pruhy naexponované oblohy.


Takže profesionální astronomové se poněkud naštvali a pomalu stavějí LSST což je zkratka znamenající Large scale synoptic telescope - otrocky přeloženo "přehlídkový dalekohled velkého rozměru" což bude dalekohled se zrcadlem průměru 8,2 metrů, který bude mít zorné pole - ne v minutách - ale 3,5 x3,5 stupně !!! - tedy zorné pole jako špatný triedr z Vitetnamské tržnice - což je ve světě dalekohledů se zrcadlem nad metr nevídaně mnoho. Aby se LSST vyrovnal ostatním megateleskopům rozlišovací schopností - bude mít CCD kameru s rozlišením 3,2 giga-pixelů, která bude veliká jako malý autobus a bude pracovat v konstantním rytmu kdy každých 20 sekund udělá 15 sekundovou expozici a 5 sekund se bude teleskop otáčet na sousední zorné pole. Takhle bude fotit neustále a nepřetřžitě pole vedle pole.

Tato bude možno vyfotit 3/4 oblohy která je vidět od soumraku do rozednění ve vysokém rozlišení každé 3 dny. Takže astronomové patrně nebudou žádat komisi o pozorovací čas, ale budou si sami surfovat v knihovně fotek a budou si moci vybrat jestli chtějí snímek z neděle, nebo z úterka - nikoliv z roku 1988.

Aby teleskop optické konstrukce, která umožňuje zorné pole v úhlových minutách mohl mít zorné pole v úhlových stupních - bude to teleskop nevídané optické konstrukce - primární zrcadlo bude mít 8,2 metrů a bude odrážet světlo do sekundárního zrcadla o průměru 3,4 metry - to je systém Gregory, Cassegrain, Ritchey-Chretien, Nasmyth nebo Coudé - nic nevídaného, ale tento teleskop bude mít ještě třetí zrcadlo o průměru 5 metrů které bude uvnitř 5 metrů veliké díry v primárním 8,2 metrů velikém zrcadle. Dokonce, aby to nebylo tak jednoduché - tak uprostřed sekundárního 3,4 metrového zrcadla bude 2 metrová díra, kde bude sedět ta 3 gigapixelová - 4 metry dlouhá kamera. To je celkem nevídaná a mně zatím nejasná optická konstrukce.

Tenhle dalekohled bude buď naprostý převrat, jako byl Hubble, nebo naprostý průšvih - jako byl Hubble, když se zjistilo že má špatně vybroušené zrcadlo. V každém případě až vám bude nějaký jouda vykládat, že profesionálním astronomům je taky jedno, že jejich teleskopy mají zorné pole nula-nula nic - pošlete ho - víte kam.

Něco z optiky 3.

23. listopadu 2014 v 6:05 | Petr
Když už jsem se prezentoval jako samozvaný astronom amatér a samozvaný znalec optiky musím poznamenat zajímavou historku. Kolem roku 2000 jsme stáli před otázkou zda do práce nekoupit nový mikrokop - i s fotoaparátem na focení mikroskopických fotek. My samozvaní "znalci optiky" jsme řvali "digitální foťák nééé - má mizerné rozlišení", ale můj tehdejší šéf, kterému táhlo na 70 prohlásil - aniž by o optice něco tušil - digitální foto je budoucnost a tak jsme za astronomických 53 000 koupili Olympus Camedia 3000, foťák který měl tehdy těžko pochopitelné - vysoké - rozlišení 3 megapixely....

To že to byl opravdu "profesionálně míněný" foťák je jasné i z toho, že měl objektiv se světelností 1,8 přes celý rozsah ohnisek - což pak léta nebylo zvykem a až v poslední době se zase objevují "profesionálnhí kompakty" stylu Canon G16 které ale stejně takové parametry optiky nemají. Výsledkem bylo, že všichni "profesionálové v oboru" fotili pořád na film, ale my jako vidláci z venkova, jsme třeba nafotili mikroskopický močový atlas, který jsme zadarmo pověsili na Internet - v takovém rozsahu jako první na světě !!!


Kdo by se nepochlubil vlastní fotkou z let kdy byl mladý a inteligentní s krásnými ženami, které jsou mladé a inteligentní dodnes. Takže mám jistou výhodu v tom, že podvědomě jsem ze starých laboratorních přístrojů vymontovával optické prvky, kterých mám plnou krabici od bot. Je libo dalekohled s optikou z litého křemene propustnou až do ultrafialové oblasti ? Mohu sloužit apartními střevy ze spektrofotometru Specord M40, které používám jako vysoce kvalitní lupu.

Tudíž mám nějaké kvalitní okuláry z vyřazených mikroskopů, a kdyby optika nepotřebovala mechanické díly, jako jsou tubusy - na jejichž výrobu jsem línej - hrál bych si s čočkami už dávno. Proto jsem se rozhodl, že ještě jeden přípěvek budeme lehce počítat abychom se dopočetli "něco z optiky" .

Vtip je v tom, že když čtete diskuse amatérských astronomů - někdy nabydete dojem, že hlavním úkolem amatéra je "dohnat a předehnat" všechny profesionály - Hubble space teleskopem (zrcadlo průměr 2,4 metru ) počínaje - po "Very large telescope" (4 zrcadla každé 8,2 metrů) konče. Tudíž astronomové na internetu mají až fetiš ve spatření co nejslabších hvězd, ať to stojí, co to stojí. Proto bych se rád ještě naposledy zabýval otázkou zorného pole, která je podle mně pro "relaxaci u dalekohledu" daleko důležitější než cokoliv jiného.

Takže systematicky - mám dalekohled, který má ohniskovou vzdálenost objektivu 750 milimetrů a protože nejsem milionář používám klasické (nebo z mikroskopů vybrané) okuláry o průměru 1,25 palce. 1,25 palce je 31,7 mm vnějšího průměru, což odpovídá asi 29 milimetrům vnitřního průměru. takže můj "Newton pro chudé" vykreslí zorné pole sin-1 (29/750) = 2,22 stupně. Pokud chci mít v okuláru "oblohu plnou hvězd" a budu vybírat moderní okuláry se "zdánlivým zorným polem" 60-70 stupňů bude vycházet zvětšení 66 / 2,2 = 30 x. Tomu odpovídá ohnisková vzdálenost okuláru 750/30 = 25 mm. Výstupní pupila je 150 mm / 30 = 5 mm - zcela ideální pro nenáročné surfován po přesvětlené obloze.

OK - ale teď otázka - je okulár o ohniskové vzdálenosti 25 mm a zorném poli 66 stupňů který pracuje s maximálním vykresleným polem 29 mm vůbec možný ? Takže počty počty

Alfa = 2* (sin-1 ( (29/2) / 25 )

Upřímně mi není jasné, proč v některých vzorečcích používají výrobci sinus a v jiných tangens - u počítání s dlouhými ohnisky je jedno jestli jako ohnisko považujeme vzdálenost ke středu zorného pole (tangens) nebo k okraji (sinus) ale u okulárů to dělá obrovský rozdíl takže zorné pole hypotetického okuláru těchto parametrů je 60-70 stupňů - takový okulár lze "s odřenýma ušima" koupit. Ale je vidět, že výrobce musel tlačit na pilu protože vlastnosti tohoto okuláru astronomové nijak příliš nechválí.

OK vydáme se jinou cestou - koupíme okulár osvědčené konstrukce Plossl - kteréžto mají zdánlivé zorné pole 52 stupňů takže 52/2,2 = 23.6 x. POtřebujeme zvětšení 23,6 to jest 750 / 23,6 = 31.7 mm. Pokud mrkneme na Internet zjistíme, že přesně takový okulár se "shodou okolností" vyrábí. Pokud pak mrkneme do teleskopu jedním a druhým okulárem - obraz bude zcela stejný akorát jendou bude "všude kolem nás" a podruhé bude "jako na konci roury od kamen" Nemluvě o tom, že v případě vyššího zvětšení bude pozadí tmavší a kontrast objektů v dalekohledu lepší.

Stavět 32 mm okulár se zdánlivým zorným polem 70 stuňů je možné, ale nikoliv do "roury" o průměru 1,25 palce - protože tam se zorné pole o průměru 45 mm už nevejde.

Abych nepomlouval - tak jsem koukal všemi možnými okuláry a zdánlivé zorné pole 40-45 stuňů je fakt malé jakože "na druhém konci roury se něco blyští". Zorné pole okulárů Plossl - 50 stupňů je "klasické zorné pole" na které jsme zvyklí za desítky let z triedrů. Zorné pole přes 65 stupňů je příjemně obrovské v principu optika s větším větší zorným polem už je na hranici plýtvání penězi, protože "dojem" z vizuálního zážitku značně kazí neostrost periferie našeho vidění.

Pokud se budeme zabývat zanedbávanou otázkou zorného pole dalekohledu - zbývá poslední otázka a to : Jsou "zoom" dalekohledy k něčemu ? Objektivy dalekohledů jsou pořád stejné - měnitelného zvětšení se dosahuje změnou ohniskové vzdálenosti okulárů. Pokud jsem vás alepoň částečně přesvědčil, že "nebe plné hvězd" v dalekohledu má svojí hodnotu - zapomeňte na zoom. Průměrný triedr 10x50 má zorné pole přes 6 stupňů a zdánlivé zorné pole v okuláru kolem 60 stupňů. Triedr 10-30x50 má zorné pole 4,1 stupně na nejmenším zvětšení - tedy zdánlivé zorné pole v okuláru 41 stuňů - tedy horší než klasická roura od kamen.

Navíc je známo že zoom okuláry mají nejměnší zorné pole při nejmenším zvětšení a naopak. Je běžné že astronomické zoom okuláry mají "zoom ohniskové vzdálenosti" 1:3 ale "zoom zorného pole" klidně 1:2 - takže subjektivní zážitek "přitáhnutí" pozorovaného objektu je daleko menší, než odpovídá změně zvětšení (čímž se výrobci nechlubí).

V každém případě - binokulární vidění je kouzelné - 60 stupňů oběma očima je lepší než 120 stupňů jedním - kupte si pololežící zahradní křeslo alias "recliner" a triedr 15x70 a plavejte si mezi hvězdami - lidi, kteří vám budou doporučovat půl-metrový - dvou-metrákový - zrcadlový teleskop, se zorným polem menším než úplněk - jenom abyste zřetelně viděli Casiniho dělení - neví co je potěšení z amatérské astronomie.

Něco z optiky 2.

16. listopadu 2014 v 6:17 | Petr
V Americe je výrobce "optiky pro snoby" firma TeleVue, která vyrábí astronomické dalekohledy za astronomické ceny. Pokud to probereme podrobněji - většina dalekohledů dneska jsou "Achromáty" to jest jejich objektivy jsou stoženy ze dvou čoček z různých skel, což zajišťuje, že správně vykreslí obrazy na dvou vlnových délkách většinou v červené a modré oblasti spektra. Firma Televue zásadně vyrábí "Apochromáty" to jest dalekohledy, které mají objektivy minimálně ze 3 čoček a vykreslí správně obraz na 3 vlnových délkách.

Aby tato firma zdůvodnila, proč jsou její dalekohledy 3x dražší než nejbližší (i tak drahá) konkurence - občas z jejich marketingového oddělení vylezou lži ve smyslu - naše dalekohledy jsou tak dokonalé, že obrazy hvězd "bodají do očí" a proto náš dalekohled průměru 80 mm se vyrovná konkurenci s větším průměrem objektivu. Samozřejmě je to "lež jako věž" a v astronomii platí smutné pravidlo "průměr ničím nenahradíš". Což znamená, že v otázce pozorování slabých hvězd čím větší trouba (dalekohledu) tím lépe. Proto taky mají zrcadlové dalekohledy výhodu, protože veliké zrcadlo je lacinější než veliká čočka. Nemluvě o tom, že zrcadlo odráží všechny barvy spektra stejně takže i zrcadlový dalekohled ze slevy v Lídlu je už z fyzikálního principu "Apochromát".

Takže astronomové stavějí dalekohledy se zrcadly přes 10 metrů, aby viděli co nejslabší hvězdy. My probereme druhou část WOW efektu u triedru - to jest jak slabé hvězdy je triedrem vidět. Když jsem minule haněl dalekohledy typu 7x50 - asi to lidmi co si myslí, že znají optiku dosti cukalo, ale v astronomii platí ještě druhé pravidlo - zvětšení ničím nenahradíš. Takže si představte, že máte dva dalekohledy 7x35 a 10x50 kterým uvidíte slabší hvězdy ?

Oba dalekohledy mají výstupní pupilu 50/10 = 35/7 = 5 mm povrchní odpověď je tedy "oběma stejně". Pokud vezmete oba dalekohledy v noci na lov - tak mohu potvrdit - divočáka uvidíte opravdu oběma stejně. Vtip je v tom, že divočák je plošný objekt. Zatímco hvězdy jsou tak daleko, že v jakémkoliv dalekohledu při jakémkoliv zvětšení je uvidíme jen jako body minimálního rozměru daného ohybem světla na okraji čočky a velikostí tyčinek a čípků na sítnici. Pokud tedy nemáte dalekohled tak špatný, že nejste schopni vůbec zaostřit - dopadá na naše čípky stejně světla ať "hvězdy bodají" za 100 000 teleskopem Televue, nebo jen tak svítí v čínském teleskopu za 2500.

Vtip je ale v tom, že zatímco hvězdy jsou bodové zdroje, které nikdy nebudou více než tečky - obloha je plošný zdroj světla. Takže s rostoucím zvětšením klesá jas oblohy daleko rychleji než jas hvězd. Ergo s rostoucím zvětšením roste i kontrast mezi hvězdami a pozadím - až do okamžiku kdy vlivem velkého zvětšení a ohybu světla na optice přestanou hvězdy být tečky bez rozměru. Proto moje kontroverzní "zvětšení ničím nenahradíš". Proto bratři aglosassové vymysleli parametr zvaný "twilight factor" tedy jednoduchý vzoreček umožňující porovnat různé dalekohledy který je

TWF = odmocnina ( průměr objektivu * zvětšení)

Ergo 7x35 má twilight factor 15,7 zatímco 10x50 má twilight factor 22,4 a je jasné, kterým dalekohledem půjde vidět více. Mimochodem můj Newton při největším zvětšení, na které mám okulár tedy 250 má twilight factor SQRT(150*250) = 194 !! Aby nebyl křik v diskusi příliš veliký dovolím si ještě poznámku - s rostoucím zvětšením je opravdu vidět slabé objekty lépe - i když je zorné pole teleskopu celkově tmavší pozadí oblohy opravdu tmavne rychleji a "hvězdy vystoupí". Předpokladem je, že pozorujete ve tmě - ne že teleskop od Ježíška postavíte pod lampu na sídlišti a budete tvrdit, že já vykládám "lež jako věž", protože, oslněni lampou, ve velkém zvětšení nic nevidíte.

Takže shrnuju - jak má vypadat "ideální triedr" pro astronoma ? Zdánlivé zorné pole přes 60 stupňů. a Twilight factor - tedy průměr objektivu i zvětšení největší "jaké udržíte v ruce". Osobně v leže na lehátku udržím i SKYMASTERA 15x70, ale ve stoje by bylo daleko lepší mít triedr 10x50.

No a pro šťouraly mezi námi - teoreticky téměř tentýž Twilight faktor má dalekohled 10x50 i 16x32 který z nich ? Za absolutní tmy bude kontrast hvězd a pozadí v obou stejný, ale obraz v menším z nich (16x32) bude daleko tmavší, protože výstupní pupila 10x50 je 5 mm zatímco 16x32 jenom 2 mm. Pro praktickou situaci typu "pozoruju mírně oslněn pouliční lampou" bude 10x50 daleko praktičtější. Vůbec v honbě za vysokým Twilight factorem je dobré udržet rozumný poměr mezi velkostí objektivu a zvětšením - tak aby výstupní pupila dalekohledu byla v rozumných mezích mezi 3.5 až 6 mm.
 
 

Reklama