Příroda

Chlastání v čase klimatických extrémů.

4. prosince 2018 v 5:06 | Petr
Na úvod několik pranostik :
Březen za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Studený máj v stodole ráj. Medardova kápě - 40 dnů kape. Svatá Anna, chladna z rána. Svatý Vavřinec - první podzimec. Svatý František - v poledne košile, ráno kožíšek. Svatý Martin příjíždí na bílém koni. Svatá Barbora táhne sáně ze dvora, atd.

Z pranostik je jasné, že počasí v minulosti bylo až do přelomu květen / červen relativně chladné, a od září již zase chladné. Tedy nic co by táhlo lidi příliš ven, a zejména né nic, co by táhlo opilce do hospod. Pak se začalo ozývat globální oteplování ( nebo ne ? ) Sám si pamatuji že někdy v roce 2000 nebo 2001 bylo první týden v lednu tak teplo, že jsem s bývalou manželkou vyběhl na jogging ( ach kde jsou mé bývalé sportovní výkony ). Běžel jsem v kraťasech a tričku a proti mně korzovaly babiny s vnoučaty v kožichu a s šálami. Důchodci se totiž oblíkají podle kalendáře ne podle aktuálního stavu a na změny počasí reagují se zpožděním, takže netypicky teplý březnový týden vám do špitálu přinese tolik kolapsů z horka, že by se ani vlna letních veder nemusela stydět.

Krátce a zjednodušeně : byly doby kdy se v hospodských zahrádkách sedělo a chlastalo v období od 15. května do 15. září, tedy hrubě zaokrouhleno 4 měsíce. Letos bylo počasí tak mimořádně teplé že jsem první hosty v hospodských zahrádkách viděl už kolem 1. dubna a poslední kolem 15. listopadu - to jest 6 a půl měsíce. A nejedná se jenom o "spořádané" občany chlastající na zahrádkách - jedná se o bezdomovce s krabicovým vínem, mládež fetující na lavičce v parku, a další lepší společnost.

Výsledek se dostavil - organismus většiny alkoholiků / narkomanů je nastaven a přizpůsoben na určitou intenzitu příjmu chlastu / drogy. Díky dobrému počasí však letos pozřeli až o 60% větší dávku než jiné roky. Myslíte si že je to jedno jestli někdo vypije 1000, nebo 1600 piv za sezónu ? Vůbed ne! Organismus alkoholiků je tak zatížen, že rezervní kapacita pro alkohol navíc tam není. Takže letos na podzim ve špitále i v laboratoři pozoruju výrazné zvýšení počtu pacientů s komplikacemi z chlastu. Oba špitály kde pracuju byly v říjnu a listopadu k prasknutí z "přechlastaných" pacientů. V laboratoři nám neočekávaně došly reagencie na amoniak ( vyšetřuje se u cirhotiků se selháváním jater ) Naměřili jsme rekordní aktivity GMT ( enzym rostoucí u alkoholiků ). Ba dokonce jsem viděl neskutečné množství krevních obrazů se změnami typickými pro chlast ( nadměrná spotřeba vitaminu B12 při metabolismu alkoholu vede k nedostatku vitaminu na krvetvorbu ).
Možná namítnete, že kdo pije v teplíčku - pije i za plískanic, ale není tomu tak. Statisticky / stochasticky vzato - značná část pijanů se na podzim vrací ke ( zlé ) manželce, do ubytoven, k Armádě spásy, do Katolické charity a do jiných zařízení, kde musí alespoň přes noc vydržet bez flašky, navíc pokud je venku hnusně, opilci nemají tendenci flákat se po městě a shromaždovat se kolem krabice s "čůčem". Výsledkem je, že většina alkoholiků sice chlastá i v zimě, ale výrazně sníženou intenzitou, takže jejich metabolismus si odpočine a organismus se pokusí napravit ty nejhorší škody.

Pro mně osobně byl tedy letošní teplý rok velice poučný. Limity výdrže alkoholiků skutečně existují a letos jsme na ně narazili. Je ještě jiné poučení z této pohádky ? Třeba začínám rozumět tomu proč Francie je světový lídr v transplantacích jater = středomořské počasí + víno. Pokud by se horká sezóna měla ještě pár let opakovat - můžeme čekat zvýšenou úmrtnost alkoholiků, což vzhledem k jejich počtu v naší populaci není jen tak zanedbatelná věc.

Civilizace typu 0.72

20. listopadu 2018 v 5:21 | Petr
Měl jsem chuť napsat článek o globálním oteplování a tak jsem si napsal osnovu :

  • Nevíme zdali se vůbec otepluje, na jižní polokouli spíše ne, na severní o to více, pokud to není falešný posun způsobený stavbou meteorologických stanic na letištích a v betonových oblastech měst.
  • Nevíme na jaké časové škále jsou současné změny - výkyv na 5 sezón alá 1945-9, nebo středověké teplotní optimum trvající několik století, nebo doba mezi-ledová trvající tisícíletí ? Víme však, že současné teploty jsou z hlediska statisíců až miliónů let do minulosti spíše nízké.
  • Nevíme jak velký je "podíl naší viny" za klimatické změny.
  • Nevíme zdali CO2 z fosilních paliv je hlavní skleníkový plyn, nebo je to CO2 ze sopečné činosti, nebo methan ze zemědělství, nebo vodní páry. Víme však, že koncentrace CO2 před průmyslovou revolucí byly ty nejnižší za 4.5 miliardy let historie ZeměKoule, jinými slovy 4,49999999 miliard let bylo v atmosféře více CO2 než je dnes.
  • Klimatické modely jsou spíše nepřesné a po nakrmení historickými údaji nepředpoví současnou situaci, jak bychom od nich očekávali, což svědčí o tom, že fyzikálně-chemickým mechanismům klimatu příliš nerozumíme.
  • "Věda o klimatu" není podrobena diskusi a kritice jako ostatní přírodovědné disciplíny. Naopak je zaplevelena propagandou, lhaním a nesmysly typu 97% vědců se shodlo, že se otepluje
  • Nevíme jaká je "ideální teplota" ZeměKoule a jestli taková vůbec existuje. Je to ta dnešní ? Nebo středověké teplotní optimum a po něm "malá doba ledová" - nejchladnějších 500 let za posledních 2000 let, které skončily až v 19. století.
  • Nevíme jaké pozitivní / negativní následky bude mít vzrůst / pokles teploty na procesy jako je růst rostlin, nebo množství srážek. Máme jen dva krajní aktivistické názory : RÁJ NA ZEMI / KATASTROFA, které svědčí o tom, že pravdu "někde uprostřed" musíme nadále hledat.

A pak jsem si jako správný pesimista sepsal seznam "opatření proti klimatu" :

  1. Navrhujeme bezzubá, buzerační proti-opatření,
  2. Která omezují civilizované státy, zatímco rozvojový svět si klidně čmudí dál,
  3. Která uvrhnou běžnou populaci do bídy a zaostalosti,
  4. Která financují neproduktivní úřednictvo, diktátory a mafie,
  5. Která se ani neblíží 1% velikosti změn, které už od začátku průmyslové revoluce proběhly.
  6. Je tedy otázka zdali globální teplota je opravdu ta veličina, která má být regulována, nebo zdali je "ovlivnění" klimatu jen záminka k něčemu jinému ? ( např. bod 2. - 4. )

Jenomže pak mi předposlední bod tedy : "Navrhujeme protiopatření, která nejsou ani 1% změn, které již proběhly" začal nějak vrtat v hlavě. Silně ironicky řečeno : "Zakážeme milióny kilometrů plastových brček na pití, abychom tím odvrátili klimatické důsledky miliónů kilometrů již postavených asfaltových silnic a železničních tratí!" Takto si to ekologisti představují ? Že zákazy žárovek, vysavačů a picích brček bojujeme, proti následkům 200 leté industrializace celé planety ( snad s výjimkou Afriky, která ale za čínské prachy svět intenzivně dohání ) ?
Pokud tedy předpokládáme, že klimatické změny jsou člověkem způsobené a chceme je zmírnit - musí nápravná opatření být řádově stejné "mohutnosti" jako procesy, které ke klimatickým změnám vedly. Při boji o zachování ozonové vrstvy jsme taky museli zakázat VŠECHNY freony a ne jenom 10% sprejů užívaných lidmi, kteří svěsí hlavu a poslechnou. Pokud tedy vezmeme veškerou průmyslovou výrobu planety jako 100% - musíme navrhnout proti-opatření, která budou řádově taky 100%. V tomto směru jsou dvě možnosti : Buď -100%, tedy návrat do středověku s volským potahem, hladem a nemocemi, nebo +100% - tedy někam, kam směřovaly techno-optimistické Sci-Fi 50. let. Pokud nemáme znalosti, sílu a vůli k řešením tohoto kalibru - "drobná buzerace", jako zakazovat brčka a vatičky do ucha nepomůže. Naopak je daleko efektivnější vzít klimatické změny za neodvratný fakt a investovat do zvládání přicházejících důsledků.

Jinými slovy (termo)jadernou elektrárnou hnané hutě a cementárny nebo (termo)jadernou elektrárnou hnaná chemická výroba ( třeba kapalných paliv ze vzdušného CO2 ) - to by byla rána do globálního oteplování ( pokud v něj věříte ). Zejména podtrhuji PŘÍMÉ VYUŽITÍ JADERNÉHO TEPLA, které obchází 60% ztráty při výrobě elektřiny v parním soustrojí elektráren, které pořád vychází z parní technologie 19. století. Elektřina by pak byla až z odpadního tepla těchto procesů. Zákazy automobilů v Evropě, které nesníží světovou produkci CO2 ani o 1%, nebo záměna náročné výroby klasického auta za stejně náročnou výrobu - státem dotovaného - elektromobilu rozhodně nejsou opatřeními, která mají schopnost pozitivně ovlivnit globální klima.

Čímž se dostáváme ke Kardašovově šlále. Naše současná civilizace prý ovládá 72 procent energetických zdrojů ZeměKoule. Tato informace se mi zdá nedůvěryhodná, protože pro postup naší civilizace ze stadia 0.72 do stadia 1 - tedy vláda nad 100% energetických zdrojů planety by prý znamenala spalování 280 kg vodíku za sekudu v termojaderných elektrárnách, což je velice málo ve srovnání s celosvětovou spotřebou uhlí v objemu 230 000 kg za sekundu, nebo se spotřebou ropy v objemu 140 000 kg. za sekundu. Tyto objemy zároven dávají představu o průmyslové produkci CO2, která vzhledem k chemickému složení uhlí a ropy činí 1 280 000 kg = 1280 tun za sekundu! Pokud bychom chěli účinně zasáhnout, musíme toto množství redukovat o desítky procent ( 70-90% ?? ), nikoliv o nula-nula-nic za cenu obřích ( a zbytečných ) státních výdajů a uvrhnutí "poslušného" ( a blblého ) Západu do hospodářské krize. Jen pro zajímavost : celosvětová spotřeba Uranu je 2,7 kg za sekundu.

Ergo globální oteplování je neporazitelné bez globální změny technologií, která je nemyslitelná bez globálních otřesů zavedených pořádků a společenských žebříčků. Proto místo účinných opatření dostaneme zákaz "uchošťour" a picích brček, aby nám politické elity naznačily, kde je místo vidláků v civilizaci, kterou jsme ( pro ně '? ) prací svých rukou vyrobili.

Čístě formálně pokračujeme v Kardašovově škále : Civilizace typu 2 ovládá energetické zdroje své centrální hvězdy - a tady i ekologisti musí uznat, že s takovým množstvím energie hladiny CO2 na jedné z planet patrně nebudou neřešitelný problém že ? Civilizace typu 3 ovládá energii všech hvězd své galaxie, takže Galaktické Impérium senátora Palpatina bylo tak 2,8 ? A to je pravé Sci-Fi, u kterého civilizace už nějaké oteplování vůbec nemusí řešit, protože řeší jak nastavit klimatizaci na kosmické lodi velikosti planety a podobně ;-)

Dovolím si rekapitulovat
  • Globální oteplování provázejí nejasnosti.
  • Dnešní způsob boje proti globálnímu oteplování je neúčinný. Patrně sleduje jiné cíle, o kterých se veřejně nemluví.
  • Účinný boj znamená MASIVNÍ nasazení ( nových ) technologií zejména v oblasti energetiky, zemědělství, chemie, stavebnictví ( ne cloudová taxislužba, ne sdílené bicykly, ne lajkovací eko-skupina na facebooku ). Bavíme se o věcech kalibru jaderných hutí, jaderných cementáren, odsolování mořské vody pro zavlažování na milionech hektarů, zalesnění Sahary a Austrálie, termojaderné energetiky, robotické těžby plastů v Pacifiku, robotické těžby Helia3 a Titanu na Měsíci . Využití tepelné energie (termo)jaderných elektráren v chemické velkovýrobě atd.
Výrazně zjednodušeno - jestli Euro-cenzura jednou pustí do Česka informaci o spuštění první čínské jaderné cementárny - víte, že už se nemusíte starat, jestli globální oteplování je, nebo není, protože jeho hlavní kořen bude právě odříznut. Nikoliv proto, že by jaderná cementárna neprodukovala CO2 - toho bude i tak produkovat spoustu z CO2 ve vápenci, ale protože jsme konečně našli odvahu ustoupit od drobné buzerace vedoucí do zaostalosti a přejít k technologiím, které mají alespoň teoretický potenciál něco změnit.

Second system effect

2. října 2018 v 5:18 | Petr
Asi vypadám jako Brouk Pytlík, který věděl všechno, neb se vylíhnul v zábradlí kina "Osvěta", ale je na důvěře čtenáře aby nějak přijal, že v jisté době jsem měl ambici radikálně zlepšit způsob jak jsou v Česku vyšetřovány moče. Od té doby jsem považován za "experta" na tyto věci. Dnes žijeme v době automatizace, proto převážnou většinu močí nevyšetřují laborantky mikroskopem, ale "analyzátor" nafotí vzorky digitálním mikroskopem a pak v nich umělá inteligence počítá buňky. Nezanedbatelnou částí mé práce jsou občasná testování takových analyzátorů, abych mohl veřejnosti i výrobcům poskytnout nějakou zpětnou vazbu.

Takže jsem testoval vskutku výborný stroj "Firmy X". Opravdu výborný, bez jakékoliv ironie. Proto, když u jednoho z mých zaměstnavatelů nastala nutnost takový stroj koupit doproučil jsem "stroj X". Problém byl v tom, že "Stroj X verze 1" měl zásobník na 100 močových papírků a tudíž byl schopen vyšetřit jen 100 močí najednou, což při jeho rychlosti 60 močí za hodinu znamenalo jen 100 minut samostatné práce. Nevím jak v zahraničí, ale v česku jsem za 20 let praxe NIKDY neviděl, že by jakýkoliv automat pracoval 100 minut bez dozoru obsluhy, nicméně management "firmy X" si vymyslel "Stroj X verze 2" který měl mít zásobu 200 indikačních papírků. Aby se do bedny přístroje vešel druhý podavač na papírky, musela se kovová dráha po které se papírky posouvaly rozdělit na 2 kusy, což mělo 2 důsledky:
  1. "Druhý" podavač byl natolik nespolehlivý, že servisní technici od "firmy X" zapřísahali uživatele, aby jej nepoužívali.
  2. Dělená dráha pro papírky byla zdrojem poruch i pro papírky z původního podavače č. 1
Jasné ? Budiž tedy dnešní článek varováním pro všechny bastlíře, elektro-vidláky, inženýry a "vývojáře" ( pokud mě takoví ještě čtou ), aby si dali pozor a zlepšovali věci ze 70 na 90%, ale nikoliv už z 90 na 110%. Jistě jste pochopili, že představa, že vše vylepšíme o 100%, výsledkem čehož je paskvil se jmenuje : "fenomén druhého systému" neboli "second system effect".
Myslím, že softwarové firmy by mohly vyprávět. Třeba všechny "sudé verze" Microsoft Windows, po kterých následovaly opravené a ořezané "liché verze", které většinou byly úspěšné. Ale když už probíráme tu legraci s "močovými analyzátory" klidně můžu pokračovat. Nedávno jsem s kolegyněmi testoval asi 6 močových analyzátorů, který z nich je nejlepší, aby si jej v mnoha kusech koupil jeden z mých zaměstnavatelů.

Existuje v oblasti močové analytiky globální megakorporace, která až příliš uvěřila vlastnímu marketingu a předpisům. Tedy digitální mikroskop nafotí moč, spočte buňky a protože zatím nevládne důvěra v umělou inteligenci - musí každý stroj obrázky se spočtenými buňkami ukázat lidské obsluze. Ta se podívá a případné chyby opraví stylem, že "vezme lasem" špatně určené buňky a označí je jako správný typ, čímž se výsledek přepočte.

Zmíněná korporace Y, ale "v rámci bezpečnosti" zvolila jiný postup : Když stroj nějakou buňku nepoznal bylo třeba kliknout na buňku otevřelo se okno "Změnit buňku" pak se kliklo na "Nový typ buňky" a pak ještě na potvrzovací "Opravdu chcete změnit typ Buňky ? Yes - No - Cancel". Tím se oprava desítek chybně spočtených buněk ( běžné množství v některých vzorcích ) z jednoho "táhnutí lasem" stala hororem na stovky kliknutí.

Takže jsem dealrům od firmy řekl : "Hardware je krásný, ale kvůli softwaru tento stroj pronikne do holdingu - jen přes mojí mrtvolu!" A dealeři firmy jakože to vědí, ale nejsou schopni přesvědčit zahraniční centrálu firmy, že tuto funkci je třeba přepracovat. Takže přivezli ze zahraničí mladého, avšak vysoce postaveného manažera - ne nepodobného našemu dnešnímu ministru zdravotnictví, v proužkovaném obleku a drahých botách. Ten mluvil 10 jazyky, ve kterých jsme diskutovali o "Změnit buňku - Yes - No - Cancel". Kteroužto funkci urputně hájil, neb ji "odsouhlasilo představenstvo".

Takže jsem mu poněkud rozčileně řekl : "Jestli i nadále budete vlastnímu marketingu věřit více než reálným zákazníkům - tento stroj bude neúspěšný!!" Po této větě čeští podřízení tohoto muže úplně mřeli a snažili se zmizet pod židlí. Radu o "second system effectu" dostal mladý muž ještě s sebou na cestu. Zapsal si ji drahým perem do krokodýlího diáře. A výsledek ?
  1. Nejbližším uprgradem softwaru "přístroj Y" dostal schopnost "vzít buňky lasem" a hromadně změnit jejich typ.
  2. "Výběrové řízení" přesto vyhrála sprostá a otrocká čínská kopie úplně první verze "přístroje X" - toho co měl prostor jen na 100 proužků.
Hezké ne ?

Rasistické úvahy nad polygenní dědičností

14. srpna 2018 v 5:49 | Petr
Před 3.5 miliardami let, když se na ZeměKouli poprvé objevil život - rozmnožování bylo probém. Praorganismy neměly spolehlivé mechanismy jak celý svůj "metabolický stroj" vyrobit v kopii pro potomstvo a tak rozmnožování znamenalo, že převážná většina potomstva "pra-prabaktérie" byly její nefungující - mrtvně narozené děti - zmetky. Pak se rozmnožování bakterií nějak ustálilo a nastal opačný problém - fungovalo až příliš dobře, takže generace a generace potomstva "prabaktérie" byly jejími identickými kopiemi a drobné změny vznikaly horko těžko - náhodnými mutacemi, které ve většině případů byly smrtící a jen ojediněle ku prospěchu.

Nevíme jak, ale už v jednobuněčném bakteriálním životě se objevila kopulace s výměnou genů - plazmidů a odtud už není daleko k sexuálnímu rozmnožování, které má jediný účel - dramaticky zvýšit variabilitu ŽIVOTASCHOPNÉHO potomstva a tím urychlit přizpůsobování se tohoto potomstva měnícímu se okolí. I nezadaní geekové obrysově tuší jak sexuální rozmnožování funguje. Žijící matka ( tedy s fungující kombinací genů ) "obcuje" s žijícím ( tedy s fungující kombinací genů ) otcem a potomstvo má náhodnou kombinaci genů od obou rodičů. Jelikož obě sady genů pocházely z živého organismu lze očekávat že i jejich kombinace povede ke konstrukci fungujícího organismu, který však bude ODLIŠNÝ OD OBOU RODIČŮ. Tedy ne čekání na to až jedna ze 100 000 nepodařených kopií pra-prabaktérie náhodou nezdechne, ale cílená produkce živého a variabilního potomstva.

Jednoduché vlastnosti organismu jsou kódovány jediným genem, tudíž se dědí tzv. "monogení dědičností". Obvykle se jako příklad uvádí Mendelovy pokusy s barvou květů hrachu, ale já mám hezčí ( a složitější ) příklad pro matematiky mezi vámi a to je dědičnost krevních skupin. Tedy ( hrubě zjednodušeně ) Existují 3 geny A který vede k produkci receptorů typu A na červených krvinkách, pak Gen B, který vede k produkci receptoru typu B a třetí gen 0 který nevede k produkci žádného typu receptoru. Ergo 3 kombinace od 2 rodičů existuje celkem 9 variant genetické informace, která vede k celkem 4 variantám výsledné krevní skupiny.
Gen OtceGen MatkyGenotyp potomkaVýsledná krevní skupina ( Fenotyp )
00000
A0A0A
B0B0B
0A0AA
AAAAA
BABAAB
0B0BB
ABABAB
BBBBB

Jasné ? Přidal bych komickou historku. V jednom z prvních laboratorních cvičení na medicíně medici pomocí protilátek proti receptorům A a B určují vlastní krevní skupinu a v každém takovém cvičení se stane, že někdo zjistí, že není potomkem svého otce. Celá kombinatorika kolem krevních skupin je krásné cvičení pro středoškoláky, protože jedné krevní skupině může odpovídat více genových kombinací a tudíž více genotypů potomků. Tudíž někdy lze zjistit jestli jste synem svého otce a něky ne. Třeba pokud jste AB a otec je 0 ( nebo naopak ) je to průser. Nebo příklad, kdy to zjistit nejde : Otec je A matka B, protože nevíme jestli A znamená A0 nebo AA a taktéž nevíme jestli B je B0 nebo BB je nejpravděpodobnější krevní skupina dětí AB, ale není vyloučena ani A ( genotyp A0 ) nebo B ( genotyp B0) ba dokonce ani 0 ( v tom případě jsou rodiče A0+B0 ). Za domácí úkol poptat se příbuzenstva na krevní skupiny, rozkreslit na papíře kdo je jaký genotyp a ( třeba ) zjistit, jestli nejste levobočci a jestli to vůbec lze z vaší kombinace prokázat.

Pro matematiky jenom shrnuji - ultra jednoduché vlastnosti ogranismu jako krevní skupiny se dědí jediným genem, který může mít více variant a má-li N variant existuje N2 kombinací, které se navenek projeví méně než N2 vlastnostmi organismu. My máme 3 varianty genu ergo 9 kombinací a 4 výsledné krevní skupiny.
Pak tady máme složité vlastnosti organismu jako je třeba tělesná výška, kterou v nepatrné míře obvlivňují stovky a stovky genů od citlivosti receptorů na růstový hormon, po rychlost produkce růstového hormonu, po vlastnosti metabolismu ( jestli tělo vůbec uživí hormony nastavený nastavený růst ) až po nastavení příchodu puberty, kdy se uzavřou růstové štěrbiny v kostech a je s růstem konec. Představme si že tuhle vlastnost ovliňuje třeba 100 genů, které mají minimálně 2 ale ve skutečnosti ještě více variant. Vzhledem k množství genů a jejich variant se tomuto říká "Polygenní dědičnosti" a je to takové to co známe z praxe - otec je vysoký, matka je malá, děti budou "někde uprostřed".

Když mechanismus "děti jsou někde uprostřed" modelujeme matematicky je třeba si představit jako že každý z ( hypotetických ) 100 genů ovlivňujících výšku může na výšku mít 2 účinky výšku nepatrně zvyšuje, jako +1mm výšky nebo npatrně snižuje, jako -1mm výšky. Pak nastane sex a 10 000 kombinací genů od otce a matky, které budou mít "binomické" neboli "Gaussovské" rozdělení a vrchol gaussovy křivky pravděpodobnosti výšky dítěte leží v místě průměru výšky otce a matky, protože nejpravděpodobnější varianta je, že dítě dostane od každého rodiče polovinu genů "do plusu" a polovinu "do mínusu". Jinými slovy můžeme celou složitou polygenní dědičnost shrnout do jednouchého praktického ( a desítky let známeho ) vzorečku

Pravděpodobná výška dítětě = ( výška otce + výška matky ) / 2 + 6 cm u chlapců a - 6 cm u dívek

Korekční koeficient 6 cm je "korekce na mužské pohlaví" - tedy de-facto na vliv mužských pohlavních hormonů a mužského typu metabolismu na růst. Čím více se dítě liší od této spočtené výšky tím extrémněji nepravděpodobnou kombinaci genů zdědilo, ale pokud mají rodiče více dětí, nebo pokud takto počítáme průměrné vlastnosti celých populací je tento vzoreček prakticky 100% spolehlivý. Obecně lze říci, že pro polygenní dědičnost platí
Vlasnost dítěte = průměr vlastnosti rodičů +- pohlavní rozdíly
Takto se dětí prakticky všechny polygenní vlastnosti, třeba váha, svalová hmota, nebo INTELIGENCE, protože ta vychází z konstrukce našeho možku, na které se jistou částí podílí všechny naše geny. Polygenní dědičností inteligence se však dostáváme na tenký led.

Představte si že do státu plného lidí vysokých průměrně 170 cm se začnou hromadně stěnovat lidi průměrně vysocí 190 cm. Co se stane s průměrnou výškou v dané oblasti. Nebo jiný příklad - můj rodný Frýdek Místek měl v roce 1945 - 15 000 obyvatel, pak se v okolí otevřely uhelné doly a v roce 1985 měl 65 000 obyvatel. Kdo bylo těch 50 000 lidí navíc ? A jaké měli IQ ? Myslíte si, že to není na populaci poznat. Naopak díky "dědičnoti průměrem" bude "migrace za hornictvím" na obyvatelstvu našeho kraje znatelná ještě nekolik staletí.

Co se tedy stane s městem, ( státem, kontinentem ) trpaslíků kam se začnou stěhovat obři :
Varianta A - mezi novou a starou populací vznikne bariéra - jazyková, etnická, náboženská atd. a udrží se dvojí populace, což povede automaticky ke vzniku "kastovního systému" ve kterém vysocí i malí zaujmou takové postavení ve společnosti jak to vyhovuje jejich zděděným vlastnostem.
Varianta B - nakonec vznikne populace s "průměrnými vlastnostmi". Pak je otázka jestli "průměrná vlastnost" například "průměrné IQ" ( v Evropě po Africké migraci ) bude dostatečné k udržení dosavadních funkcí společnosti.

Tedy shrnutí:
  1. Když se nad tím zamyslíte - sexuální chování má zajistit variabilitu genů zatímco polygenní dědičnost vede ke vzniku "průměrné populace" - je to pozoruhodný případ kdy dva biologické mechanismy na sobě závisí ač každý vede jiným směrem.
  2. Politici i neziskovky řeší otázku "integrace" cizinců do naší společnosti - Pchá - holá nemožnost, když vliv polygenní dědičnosti po migračních přesunech je viditelný a nezničitelný desítky až stovky let. Jak se můžeme bavit o rychlých změnách vlastností migranů ze kterých vyplývají změny věcí tak efemérních jako je "kultůůra".
  3. Migrace do "chytré" Evropy z "hloupé" ( viz obrázek ) subsaharské Afriky je tragédie.
  4. Vzájemné křížení a "zprůměrování inteligence" povede k zániku "specializace podle IQ" neboli "kastovní společnosti", což povede ke společenské katastrofě, zejména v budoucím ( doufám jen obchodním ) souboji s Asiaty, kteří už dnes jsou o 5-10 bodů inteligentnější než Evropani.
Mapa též naznačuje časový obrys polygenní dědičnosti - povšimněte si IQ v rovníkové Africe = 70. IQ černošské populace v USA = 86. Od konce dovozu černých otroků do USA v roce 1865 uplynulo 153 let za tu dobu vzrostlo IQ populace vystavené tlaku na vyšší mentální výkon o 16 bodů to je 0,1 bodu za rok ERGO předpokládané dosažení amerického průměru lze ( když dobře ) očekávat za 120 let v roce 2140.

Obvyklé vysvětlení těchto rozdílů zaznívající z tábora "pravdy a lásky" jsou "špatné životní podmínky", nebo něco jako "nedostatek bílkovin v potravě". U polygenně děděných vlastností to může být pravda, avšak pokud je to pravda - Bůh s námi ! V takovém případě totiž první generace kompletně vyrostlá - od početí po dospělost - ve zlepšených životních podmínkách dosáhne maxima IQ ( tělesné výšky, atd. ) kterou toto zlepšení umožňuje a pak se zarazí na dalších, limitujících - neznámých, nebo těžko ovlivnitelných - faktorech. Pokud tedy za nízké IQ v Africe může "nedostatek bílkovin" ( a spol. ) je vyrovnání se inteligence amerických černochů s průměrem v USA v nedohlednu. Tím opatrněji je třeba postupovat v otázce koho si v Evropě ubytujeme a koho ne.

Možná ze špatné historické zkušenosti společností kde došlo k migraci a masivnímu "křížení etnik" a ze snahy aby zůstal alespoň někdo s původními "nezprůměrovanými" vlastnostmi jsou skutečným podkladem rasismu. Pokud je tomu tak, pak je rasismus biologicky účelné chování jak zajistit, aby ve společnosti byli i vysocí, i malí i chytří i hloupí ( a mnozí další ) a bylo z koho vybírat pro všechny různé společenské role. Pozoruhodné je, že "druhá strana" - tedy všichni krom Evropanů to podvědomě cítí a rasismus striktně dodržují - vytvářením kmenů, uzavřených komunit a paralelních společností, zákazem sňatků mimo své etnikum atd., přestože třeba v případě "Afrického IQ" to pro migranty v Evropě ani není výhodné, ale je to asi výhodné pro méně viditelné vlastnosti děděné stejným mechanismem.

Poslední okamžik smysluplné práce.

7. listopadu 2017 v 5:38 | Petr
Zde na prochlastaném východě je běžná následující situace : policajti najdou ( příbuzní přivezou ) do špitálu pacienta, který pravděpodobně pil, pravděpodobně drogoval, má povrchová zranění na těle i na hlavě, je v bezvědomí, spavý, má ukrutné bolesti hlavy, nebo se chová divně. Takového pacienta dostanou do ruky neurologové a jasná úvaha je tato - je nutno vyloučit podezření na mrtvici, krvácení do mozku z prasklé cévy, nebo z úrazu, hnisavé záněty mozku a mozkových blan, nádory atd. Ergo vyšetřovaný jde na CT, připadně na magnetickou rezonanci, kde je až 95% všech krvácení do mozku vidět. Problém je ve zbývajících 5% - nejčastěji když krev netvoří jasné ohraničené ložisko, ale "zateče mezi závity". Pak většinou tak jako tak následuje "lumbální punkce" alias odběr mozkomíšního moku - tekutiny ve které uvnitř lebky plave mozek. My biochemici "natočíme spektrum" tedy absorbční křivku mozkomíšního moku, která je typického tvaru a tento tvar dá informaci jestli pacient krvácí, nebo ne.

Kouzlo "spektrofotometrické metody" je v tom, že samotný výskyt hemoglobinu - krevního barviva není důkazem krvácení, protože odběr likvoru, "lumbální punkce", kdy se štěrbinou mezi obratli píchá do míšního kanálu je samo o sobě dosti "krvavé dobrodružství" a vzorek je často kontaminován krví z žilek prasklých při odběru. Tedy důkazem krvácení je až rozpadový produkt hemoglobinu - bilirubin, protože na jeho vznik z krve přimíchané do vzorku nejsou při lumbální punkci vhodné podmínky - tudíž jeho přítomnost znamená, že hemoglobin "tam byl" ještě předtím než jsme do páteřního kanálu začali píchat jehlou....

Takže jako laboratorní elév jsem byl pověřen "točit spektra" - což je ne-příliš oblíbená činnost, protože osoba hodnotící spektrofotometrické křivky se stále pohybuje na hraně rizika špatné diagnózy a tím poškození pacienta. Takže jsem při kadění ráno na míse přemýšlel "co s likvorovými bilirubiny" a samozřejmě mě napadlo bilirubin by se dal měřit chemickou cestou. Kouzlo je totiž v tom, že bilirubin se měří v každé laboratoři jako součást jaterních testů tudíž metodika i chemikálie všude jsou. Jediný drobný prolémeček je, že "normální" hladina bilirubinu v krvi je kolem 17 umol/l ( mikromolů na litr ) zatímco normální hladina bilirubinu v mozkomíšním moku je pod 0,2 umol/l. Úkolem tedy nebylo nic většího ani menšího než učinit komerčně dostupné reagencie na stanovení bilirubinu 100x citlivějšími.

Pokud máte v medicíně nějaký nápad, který slouží ku prospěchu pacienta, nikoliv k získání Euro-grantu, je prakticky jisté, že stejný nápad měl už někdo jiný a vskutku - průzkumem literatury jsem zjistil, že první na světě byl o rok dřívě nějaký kolega na novozélandkém Jižním ostrově. A kupodivu i jeho motivace byla stejná - usnadnit práci neurologům a biochemikům v malých špitálech, v noci, daleko od civilizace. Problémeček byl v tom, že novozélandská metoda byla pro naše analyzátory nepoužitelná - tudíž bylo nutno vyvinout metodu vlastní.

Takže jsem začal experimentovat a brzy jsem zjistil, že použití upravené standardní metody na stanovení bilirubinu - reakcí s kyselinou sulfanilovou a dusitanem sodným nepovede k ničemu. Pak ale došlo ke zvláštnímu zvratu událostí - do laboratoře se nám přihlásila slečna, že by chtěla u nás dělat bakalářskou práci z chemie. Začichal jsem "lacinou pracovní sílu" a zadal jsem jí jako téma "Měření blilirubinu v mozkomíšním moku". Kupodivu ani nevadilo, že bude druhá na světě ( a první v česku ), kdo takovou metodu vyvine, protože o rok dříve Farmaceutické fakultě z Hradce Králové ukrutně vadilo, že téma jiné bakalářky pro jejich studentku "neposune vývoj světové biochemie radikálně vpřed".

Takže slečna začala experimentovat a za nějakou dobu se ukázalo, že do té doby nedoporučovaná metoda stanovení bilirubinu reakcí s 2,4-dichlor-anilinem a dusitanem sodným je nadějná a povede k úspěchu. Takže za nepříliš dlouho jsme měli v ruce skutečně fungující 100x citlivější metodu na bilirubin, kterou bylo třeba ještě řádně otestovat. Stala se však další věc nevídaná - slečna najednou zmizela. Přestala docházet do laboratroře nereagovala na maily, jen jednou zavolala, že je nemocná. Takže místo testování v rámci získávaní dat "do bakalářky" jsem novou metodu urychleně otestoval sám a taky jsem ji sám spustil. Za necelý rok se slečna ozvala s následující historkou:
Při studiu teorie, co je to krvácení do mozku a jak je to s bilirubinem ji začala bolet hlava, která ji bolela ukrutněji a ukrutněji, až došla k přesvědčení, že to není sugesce běžná při studiu lékařských témat. ( Taky jsem prožíval třeba mimoděložní těhotenství ). Proto šla na neurologii, odkud byla poslána na magnetickou rezonanci, která odhalila v jejím mozku nezhoubný nádor - hemangiom. Kouzlo je v tom, že uvnitř lebky - mozek nemá kam uhnout, proto vás časem zabije i pomalu rostoucí nezhoubný nádor, čehož byly bolesti hlavy předzvěstí. Takže šup na operaci, hemangiom vyříznout, pak počkat až se mozek zahojí a oholená lebka zase obroste vlasy a pak - šup - rychle dostudovat ....

Po vyslechnutí této neuvěřitelné historky jsem se slečny ptal : "máte ještě odvahu pokračovat v práci na téma krvácení do mozku". A odvědí mi bylo "už ne, ale bakalářka je rozepsaná a nějak dostudovat musím" - tak dívčina statečně bádala a sepisovala práci o věcech, které ji samotnou málem poslaly do hrobu.

Konec dnešní pohádky by byl relativně optimistický. Máme na našem pracovišti metodu, kterou jsme vyvinuli s dobrými úmysly, pro naše pacienty, za naše peníze, bez ( Euro ) dotací a grantů "na vědu" a jiných hogo-fogo fenoménů, která za 2,40 Kč ( slovy dvě koruny čtyřicet ) zkontroluje zdali pacient jehož mozkomíšní mok vyšetřujeme by eventuelně mohl krvácet do mozku, nebo ne. Vzhledem ke směšné ceně tohoto vyšetření ( CT mozku je za 4 tisíce ) takto vyšetřujeme všechny mozkomíšní moky bez ohledu na to jestli lékař neurolog na krvácení pomýšlí, nebo ne a to byste se divili, že občas skutečně přijdeme s překvapivým výsledkem.

Aby konec pohádky nebyl tak optimistický - když jsem o nové metodě přednášel na biochemické konferenci, zvedl se kolega - šťoural - a ptal se : "máte na to CE značku ?! ". CE značka v biochemii je buzerační opatření, které zamezuje vyrábět si vlastní reagencie za halíře, abyste nesnižovali zisk firmám, které vám totéž prodávají za stovky. Tato věta byla předělem mezi minulou smysluplnou dobou a smysluplnou prací a současným generováním nesmyslů a snahou tyto nesmysly "nějak přežít".

Ano je to smutné, ale ale v roce 2009 byl poslední okamžik, kdy mi nad "hladinu buzerace" vyčnívaly alespoň nosní dírky. Nyní jsme v buzeraci zcela utopeni a pacient by raději neměl přemýšlet nad otázkami zda ( bolestivé ) vyšetření, které absolvuje slouží ke skutečnému získání informací pro diagnózu, k uspokojení "akreditačního standardu", k "výdělku bodů" nebo k něčemu úplně jinému - nepochopitelnému. Nicméně opět musím, po dlouhé době zopakovat starou větu "co společnost žádá, to společnost dostane" - myslete na to, až nějaká můra ( nebo netopýr ) v televizi povede odbornické řeči o "neustálém zkvalitňování procesů"....

Poznámka při druhém čtení : buzerace s "CE značkami" je opravdu legračně-mrazivá. Přestavte si třeba pacieny s močovými kameny. Kdysi se jim měřila hladina kyseliny citronové v moči, protože citronan hořečnatý rozpouští kameny ze šťavelanu vápenatého. Problémeček je že soupravy reagencií na vyšetření kyseliny citrónové mají "CE značku" pro použití v potravinářství - nikoliv ve zdravotnictví - proto "laskavá Evropská unie" měření citrátu těmito soupravami zakázala aby nikdo nepoškodil pacienta - protože žádná informace je lepší než informace - správná, ale "bez náležité bumážky".

Civilizace přečtených ( a přepsaných )

22. srpna 2017 v 5:31 | Petr
V dobách mého assemblerového programování na PC pod MS-DOSem jsem napsal malý prográmek, který udělal "Snímek" 640 kB "konvenční" paměti RAM a uložil jej na disk. Neuvěřitelné čtení - bloky funkčních dat se střídaly s chaosem po nesmazaných avšak zrušených blocích již ne-validních dat, rozsáhlé úseky vyplněné opakujícími se nesmysly typu "DEAD BEEF". Jenom Slovo "Microsoft" se v paměti PC vyskytovalo alespoň 100x čímž zabíralo téměř 1 kilobyte ( tehdy ) nesmírně drahocenné "konvenční" paměti. Úplně podobně je to s lidským genetickým kódem. Lidská DNA je 7 miliard písmen - "párů bází" z nichž každý kóduje 2 bity, tedy genetický kód gaždého jedince se vejde asi tak do 1,7 Gigabyte. Analogie s počítačovou pamětí je dokonalá. Část informace jsou aktivní geny, které kódují strukturální bílkoviny, enzymy ( bílkovinné katalyzátory reakcí ), bílkovinné hormony atd. Část jsou "pseudogeny" - zmatené sekvence původně funkční, dnes však zmutované DNA kterou jsme kdovíjak zdědili po kdovíjakých živočišných předcích, část jsou "repetitivní sekvence" alias lidský ekvivalent "DEAD BEEF", Introny, Exony, regulační sekvence, prostě chaos, který nyní pomalu rozplétáme.

Samozřejmě, že lidský genom dráždí fantazii, takže je to již drahně let, co se rozběhl projekt "HUGO" alias Human Genome, který byl oficiálně zakončen v roce 2008 sekvenováním DNA Jamese Watsona, objevitele struktury DNA. Původně miliardový projekt vedl k rozvoji techniky, kdy dnes kompletní sekvence DNA kohokoliv se dá získat asi za 10 000 dolarů a ceny jdou exponenciálně "Mooreovsky" dolů. Tudíž není daleko doba, kdy mamina bude zaškrtávat v porodnici : Otec u porodu ANO / NE .... skvence DNA novorozence s sebou ANO / NE .... a za malý příplatek dostane spolu s robátkem USB Flashku s kompletním genomem děťátka.
To se zdá jako naprosto šílená idea, zejména, když dnes zabrousíte do legislativy kolem "genetického testování", kde každý prd je tajný, ale věřte, že pod vedením "rychlo-intelektuálů" z genderové fakulty společnost hloupne, a jednoho dne nepochybně vyvstane otázka co je závažnější informace - moje sekvence DNA, nebo moje ( sexistické ? ) nahaté fotky na Facebooku. A až bude odpovězeno, že obojí je "asi tak stejně důležité" pak teprve nastane fičák. Už dnes si můžete objednat genetické testování, které vám dá vágní výsledky typu "20,5% vašich genů pochází z Afriky a z 30,5% ze Skandinávie". Práce s kompletními genomy bude úplně jiná - na Internetu odkliknete "porovnat moji DNA s databází" a vyskočí - Matka : Jolana Vopičková, Otec : Franta Vobšourník, ( na sex s ním "za hospodou na zábavě" si vaše máti sotva pamatuje ), který dle databáze má dalších 17 nelegitmních potomků. PáPá drahý "oficiální" tatínku Eberharde Vopičko, který jsi mě živil, utíral hubu a prdel a skvíš se v mém rodném listu....

Poblijete se cestou z hospody v parku - rovnou přijde účtenka za úklid od městské policie. DNA vyblitých buněk sliznice totiž mluví jasnou řečí..... Máte koníček se sestavováním rodokmenů ? Proč ? Rovnou vám přijde z Národního výboru lejstro : "dostavte se k dědickému řízení" - po neznámém strýčkovi který je dle DNA váš nepochybný příbuzný totiž zbyly dluhy a exekuce....

Připadá vám to šílené ? Jak technicky složité by bylo vyrobit databázi 7 milard genomů všech žijících lidí ? Jelikož 99% lidského genomu je stejné u všech lidí - stačí ukládat 1% diferenci, takže to vychází na 1,7Giga * 7Giga * 1% = 119 terrabajtů, mínus nějaké to místo ušetřené datovou kompresí - je to mnoho nebo málo ? Když už se pohybujeme v oblasti lehkého sarkasmu - jak se bude taková databáze sestavovat ? Samozřejmě, že ne tak jak by člověk čekal - to jest začne se lumpy, kterým se spolu s otisky prstů a policejním fotem vezme i pár buněk ze slin a z nich se nasekvenuje genom. To by se mohlo dělat už dnes a určitě by se to vyplatilo při pátrání po zločinech recidivistů, jenomže to by hrubě urazilo lidská práva příslušného lumpa. Takže naopak počítejte s nějakým Orwelovským "hromadným sekvenováním" na základě směrnice EU. Váš genom v databázi bude, ale až vám znásilní dceru - genom odpovídající spermatu násilníka ne a ne se najít - asi si nepřevzal s pozvánku na středisko k odběru krve - jistě si to dovedete názorně představit.....

To jsme v oblasti "dědičné informace" od příbuzných i ne-příbuzných. Dostáváme se do oblasti zdravotnické. Už dnes lze za 5-10 tisíc za kus detekovat jednotlivé varianty jednotlivých genů způsobujících určité choroby. Sám jsem ošetřoval stovky lidí s "trombofilií" geneticky zvýšenou krevní srážlivostí, která kdysi pracovala v náš prospěch, protože způsobila že pra-pradědeček přežil "bauchschuss" za třicetileté ( první světové ) války i bez doktora a tím předal geny pro vysokou krevní srážlivost, které v dnešní době vysokého tlaku a přežírání způsobily sérii infarktů a mozkových mrtvic u širokého příbuzenstva. Podmínky života se totiž změnily a stejný gen, který dříve prospíval najednou začal škodit. Pokud sekvenování jednoho genu stojí 10 000 korun a sekvenování celého genomu ( zatím ) 10 000 dolarů je jasné, že od 20 genových variant nahoru se více vyplatí mít vlastní genom na USB flashce.

Zatím je situace taková - u pár ( stovek ) genů známe pár ( tisíců ) "chorobných variant" a ostatní je zatím záhadou, ale cena sekvenování klesá, databáze genomů se plní, agoritmy "data miningu" si brousí zuby. Není nerealistické očekávat, že odkliknete někde na Internetu "diagnostikovat dědičné choroby" a za hodinu dostanete mailem desítky stran dlouhé PDF kde se bude podrobně rozebírat, že máte 90% šanci dostat v 57 Alzheimera ( kvůli variantě XXXXXX genu YYYYYY ) a v 64 že budete dezorientovaný agresivní rapl ( kvůli variantě genu ZZZZZZ, která s tím předchozím souvisí a vede k horším následkům choroby ).

Ba naopak, za mých časů ženské na seznamkách psaly : "odpověď jen proti zaslání fotky". V roce 2040 to bude "odpověď jen proti zaslání genomu". Ale proč se omezovat seznamkami - budete žádat o místo a zaměstnavatel bude chtít
  1. Životopis
  2. Motivační dopis
  3. Foto
  4. Heslo do cloudu, kde je uložen váš sekvenovaný genom + písemný "souhlas se zpracováním osobních dat".
To bude legrace ne ? Pokud budete mít nějakou problematickou genovou variantu - neštěkne po vás ani pes - snad aby vás zastřelili ještě rodiče.
Pokud vám to připadá jako zlý sen roku 2200 - jen malé info : Na rozdíl od "umělé inteligence" a jiných technologií, které stejně nikdy nebudou pořádně fungovat, tohle už je, jen zatím příliš drahé než aby sekvenování vlastního genomu bylo tak automatické jako fotka do řidičáku. A ještě druhý aspekt - je snadné v rámci Kubáčovského pesimismu prohlásít "čert vem molekulární genetiku", ale v tomto případě i Kubáč upozorňuje - je nesmysl vylít s vaničkou i dítě. Představte si třeba pacienty, kteří s ( opravdu existujícími ) avšak nikam nezapadajícími problémy bloumají zdravotnictvím, přitom v jejich genomu se pravděpodobně skrývají významné indicie, co jim vlastně doopravdy je. Nebo na "léky na míru" - zjistí se že na variantu HCHKRDTN některého genu skvěle funguje molekula BFLMPSVZ, který umí vadný enzym honit k téměr normálnímu výkonu a přitom pacienta neotráví, zatímco běžná necílená léčba by byla toxická.

Tohle je "celo-technologie", která změní svět způsobem, který i mně mírně děsí. Právě proto, že optimum využití molekulární genetiky je "někde uprostřed" zjištěné po dlouhém bádání, rozvažování a omylech. Právě proto hrozí "bruselské řešení" kdy "knihovník bez maturity" vydá pod vlivem lobbistů vyhlášku : "vše je povoleno", nebo naopak ( z důvodu preventivní připosranosti ) "vše je zakázáno". A bude po nebezpečí i po přínosech molekulární genetiky, které se rýsují jako obrovské, společností otřásající daleko více, než dnešní otřesy z krátce se objevivší, ale už zase mizící svobody slova na Internetu.

Poznámka při druhém čtení : Zatím jsme se bavili jenom o "čtení" DNA - zcela samostatnou kapitolou je "psaní" do DNA. Jestli se zjistí že určitá kombinace genetických variant vede k "dlohověkosti, spokojenosti a chronickému miliardářství" - bude to opravdu zajímavé. Představte si jak kolem roku 2035 na Babiše praskne, že jeho oplodňovací kliniky pracují ( pro smetánku ) s embryi s "editovanou DNA". Babiš se bude hájit, že vše je vlastně OK, pototože jeho kliniky jsou lepší než asiijské zdravotnictví, které nekazí byznys morálkou ( už dnes ). Za situace kdy v bohatých čtvrtích bude žít geneticky vylepšená minorita si opravdu rád poslechnu přednášku Marksové-Leninové o "rovných sociálních příležitostech", nebo si rovnou pustím film Gattaca.

Poznámka při třetím čtení - všeho s mírou : konzervativní frakci republiky vzrušil výrok Ústavního soudu, který v rozporu s českým právním řádem přikázal zapsat do rodného listu dítěte dva otce. Je hezké rozčilovat se nad "úpadkem práva", ale věc má jiný aspekt. Představte si, že po duhovém dětství bude to děťátko mít v dospělosti nějakou krizi, řekněme pověstnou "krizi středního věku". Od čeho odvodí v takové krizi svoji identitu ? Od kopupeného vajíčka anonymní dárkyně ? Od majitelky pronajaté dělohy ? Konec konců děcka z děcáku jejich ne-původ taky "žere" až do smrti a to přitom určitě nebyli vyrobeni na zakázku pro zábavu homosexuálního páru, který tím nechtěně demonstruje že pokora a zodpovědnost nejsou vlastnostmi sexuálních menšin.

Co dělat s lidmi, kterým hrabe ?

8. srpna 2017 v 5:24 | Petr
Moje máti měla pár známých, kteří během 70. let postupně emigrovali z komunistického Československa na západ a po jedněch z nich zbyly kompletní sebrané spisy Sigmunda Freuda, včetně vzácností, jako bylo první české vydání "Výkladu snů" z roku 1912. Kouzlo spisů Sigmunda Freuda je, že ačkoliv dnes víme, že o funkci mozku nevěděl vůbec nic, psal tak autoritativně ze jeho spisy prostě musíte dočíst do konce a na konci nemáte ani stín pochybností, že "tak to prostě je".
Mimochodem Sigmund Freud kolem sebe ve Vídni shromáždil skupinu žáků a spolupracovníků, kteří se pod jeho vlivem začali hrabat ve vlastní psychice a většina z nich nakonec objevila věci, dnes považované za normální, avšak tehdy v tak příkrém rozporu s představou "slušného člověka", že řada z nich spáchala sebevraždu, někteří bohužel taky jako poslední spásu před Hitlerem.

Tahle četba Freuda ve 13 na mně zanechala stopy dodnes. Za studií jsem váhal, jestli nebýt psychiatrem a bráno pohledem dnešní doby by to byla skvělá profese, jenomže za praxí na psychiatrických klinikách jsem zjistil, že psychotici úmorně opakující různé variety svého bludu mě spíš trochu štvou. Ale zájem o psychiatrickou stránku medicíny jsem později využil jako sloužící na "noční ambulanci" Tam se totiž setkáte s různými lidmi : narkomany, kteří přebrali, narkomany, kterým došly prachy a teď se třepou v absťáku, schizofreniky, kteří přestali brát léky, nebo u nich vypukla nová ataka a záchranka je nechce vést až do Opavy do léčebny atd. Tito pacienti sice mohou být až nebezpeční, ale diagnosa je většinou jasná ode dveří, prvotní léčba též, takže nezpomalují "průtok marodů" příjmovým traktem špitálu.

Naopak nepopulární jsou jsou lidi s "obsednatně kompulzivní" poruchou alias "neurotici". To jsou lidi, kterí ze širšího pohledu jsou vlastně zdraví, ale mají nějaký problém typu - "buší srdce a ještě vynechává", křeče nohou, knedlík v krku, chorobné obavy, že omdlí, chorobné obavy že se ztratí, že někoho zabijou atd. Jejich nepopularita spočívá v tom, že zdržují s problémy z objektivního pohledu málo závažnými. Právě když máte na vedlejším lůžku kardiaka s infarktem a babinu s mrtvicí na chodbě - vám movitě vypadající slečna podrobně líčí : "právě mi začala mrtvět vnitřní strana třetího prstu na levé noze".... Vlastností neuróz je, že pacienti se svých příznaků bojí, a proto nikoho nezabijou. Naopak "špatné myšlenky" jsou zdrojem jejich úzkostí, na rozíl od schizofreniků, kteří případné násilné pohnutky popisují klidně a odtažitě, čím klidněji, tím větší riziko, že mohou něco provést.

Takže jsem znal už dávno a mezi Internisty zaváděl "Systém dle Praška" - což je systém cvičení, který nutkavé neurotické příznaky potlačuje. Princip je v tom, že "stejné se léčí stejným". Má slečna fobii, že se udusí ? Pak se s ní domluví experiment : "vyzkoušíme jak dlouho vydržíte nedýchat". Ona s obavami svolí, nejprve vydrží sotva pár vteřin, ale cvik se zadržováním dechu se 5-10 minut stále dokola opakuje až nakonec patologická hyperregulace a úzkost povolí. Má někdo pocit knedlíku v krku - tak se nechá 10 minut stále dokola polykat ( zkuste si to ). Hltanové svalstvo se unaví a "knedlík" zmizí. Ba dokonce lidem, kteří mají obavy z prostorové dezorientace se nařizuje zírat na sebe upřeně do zrcadla atd. Ačkoliv to ryzí Internisti moc neberou - fungují tahle cvičení báječně, i jako samo-pomoc. Často se takovému neurotikovi ulevilo rychleji, než kdybych mu dával nějaké oblbováky ( nejdoucí po podstatě problému ) a čekal jestli zaberou. Velice často rychlost úlevy a možnost pomoci si sám je zásadní - život zlepšující faktor, účinnější než nejsofistikovanější léky.
Na systém dle Prof. Praška jsem si vzpomněl minulý čtvrtek, kdy jsem omylem nezablokoval diskusi pod článkem o neblahých poměrech u nás ve Frýdku. A když jsem se konečně dostal domů zjistil jsem že v diskusi je 5 příspěvků slušných a 18 příspěvků ve stylu : "Muhehe - Kubáč hledá vlastního ptáka mikroskopem" nebo "emír Mohamed zabije všechny bílé sračky v Česku"..... Protože původní článek byl napsaný tak, aby magistrátním úředníkům vyskočil v "denní svodce" musel jsem ty pomatené komentáře smazat, aby na základě nich nebyl celý článek ignorován jako výplod nějakéhho chorého mozku. Při té příležitosti jsem si uvědomil, že člověk, který tyto věci píše je hlavním důvodem, proč z nedostatku času JEJ hlídat jsem diskuse zablokoval. Na jedné straně bych klidně napsal pojednání o hlednání vlastního penisu mikroskopem - jsem totiž slušný mikroskopista, ale na druhé straně tento blog už mi vysloužil "trestné" snížení platu a pravidelně se opakující vyhrůžky vyhazovem, proto považuju za zbytečné nejprve osobně riskovat a pak dávat komukoliv záminku k nějakým "opatřením" proti blogu, kvůli jedinci, který ani nepíše k věci.

Otázka je, kdo je autor těchto příspěvků ? Podle typického používání zahraničních proxy serverů a typického způsobu vyjadřování mám důvod si myslet, že to je pan Václav Šedý z Prahy - Autor knihy "Rozeberte si PC" a majitel jednomužné firmy "Laboratoř přístojových aplikací", prodejce pájecích vodiček a smyček pro trafopájky. Paradoxní je, že jsme se nikdy nesetkali a nevím o něm více, než o sobě prozradil do diskusních příspěvků. Teoreticky jsme se mohli potkat na burze v Holicích, ale tam je důchodců, co jsou trochu divní spousta.

Má manželku, která jej hlídá ? Bere nějaké prášky ? Měl někdy kontakt s psychiatrií ? Podle opakovaných zmínek o Dr. Strunzové a Dr. Čírtkové - ( skutečné pražské psychiatryně ) hádám, že ano, ale více opravdu nevím. Nicméně jsem se rozhodl k experimentu. Zkusíme "Výcvikový systém dle Praška" na panu Šedém, třeba se z krize vypíše. Čtenářové, kteří dočetli až sem jistě tuší co se bude dít. Tentokrát nikoliv omylem, ale ÚMYSLNĚ nechávám diskusi odblokovanou a necenzurovanou. Případným "bojovníkům za čistotu Internetu" z české státní správy uvedu jen malý Disclaimer : pan Václav Šedý je nepochybně svéprávný a tudíž zodpovědný za své písemné projevy, za které naopak nejsem zodpovědný já, přesto je nechvávám v této diskusi i s vědomím jejich možné závadnosti, jako studijní materiál pro veřejnost.

Pak je tady ještě poznámka pro ostatní mé čtenáře : Znáte toho člověka ? Je to takový ten drobný "elektro-autista", co si doma kutí, ale do očí se vám nepodívá ? Pokud budete mít odvahu vmezeřit své příspěvky mezi ty jeho, zkuste o tom napsat - velice by mě to zajímalo. Rozhodně však vyzývám k maximální zdvořilosti a doufám, že BLOG.CZ vydrží nápor nastávající diskuse.

Vše řečeno, je čas začít :

PANE ŠEDÝ HRR DO DISKUSE !

A nepřestávejte psát.... Až do únavy.... Protože jedině pak je úleva z výcviku dle MUDr. Praška maximální.

Elektromobily nebudou ???

31. ledna 2017 v 5:00 | Petr
Minule jsem psal, že automobilkami stále omílaná "vodíková auta" jsou nesmysl. Nikoliv fyzikální, ale ekonomický, protože vodík je extrémně lehký atom, tudíž se jako plyn velice obtížně stlačuje / zkapalňuje a i v kapalné formě je energeticky chudý - navzdory tomu, že se kvůli vysoké teplotě hoření a vysoké pohyblivosti lehké molekuly spalin ( vody ) používá jako to nejvýkonnější raketové palivo.

Tragédie vodíkového auta je tedy tato - litr kapalného vodíku paradoxně obsahuje méně vodíku ( a tím méně energie ) než litr jakéhokoliv jiného kapalného paliva - ať už mluvíme o zkapalněnlých plynech ( methan až buthan, zemní plyn ), nebo o látkách, které jsou kapalné za atmosférického tlaku a pokojové teploty ( benzín, nafta, řepkový olej, sádlo, máslo, methanol až buthanol ). Doufám, že moji čtenářové nemají s touto úvahou žádný problém a prostě to berou jako fyzikální realitu.

Pak je tady ale jiná věc, kterou jsem minule nakousl a kterou musím dnes probrat na plnou hubu. Dovolil bych si tedy přednést dva "drzé výroky"
  1. Akumulátory nebudou NIKDY energeticky srovnatelné s kapalnými palivy.
  2. Akumulátory o vysoké energetické hustotě ( Li-Ion a spol ) budou VŽDY ( poněkud ) nebezpečné - o to více čím budou mít vyšší kapacitu v menším objemu hmoty akumulátoru
Ani jedno ani druhé není můj názor, ale je to fyzikální fakt daný tím jak příroda funguje, což se pokusím vysvětlit.

Ad 1. Nevýkonné akumulátory

Mohl bych klidně napsat, že důvod je v tom, že štěpení kovalentních vazeb ( při hoření uhlovodíků ) je o dva řády energeticky bohatší než oxidačně redukční reakce které drží elektrony v akumulátorech a tím bych mohl skončit, ale to by asi čtenářům bylo málo, proto je nutné probrat věc poněkud podrobněji.

Paradoxně spalování benzínu ( vodíku, nafty, uhlí, buthanolu, řepkového oleje, dřeva, PET flašek, milenčiny paruky.... ) je z chemického hlediska daleko podobnější chemii baterie, než by si Euro-blbouni mohli myslet. Obojí jsou oxidačně - redukční reakce. V případě hoření benzínu se jedná o jednosměrnou oxidaci uhlovodíkového skeletu molekul vzdušným kyslíkem, který přijímá odštěpené elektrony za vzniku CO2 a H2O. U baterií se jedná o vratnou oxidaci "nějaké sloučeniny" - odnětím elektronů ze záporné elektrody, které pak procházejí elektrickým obvodem a skončí redukcí materiálu kladné elektrody. Naopak nabíjení je "redukce" materiálu záporné elektrody a oxidace kladné elektrody elektrony z nabíječky.

Tím se dostáváme k jádru pudla - v "olověnce" se mění PbO2 na PbSO4 a zpět, přitom se přesouvají 2 elektrony. Přitom PbSO4molekulovou hmotnost 303 ( = 303 protonů a neutronů neboli gramů na mol ). Hrubě zjednodušeně to znamená že do kila aktivní hmoty elektrod se vejde maximálně 2 elektrony * 1000 gramů / 303 gramů na mol = 6,6 molů elektronů. Když spálíme nějaký ulovodík - pro jednoduchost vezměmě třeba methan - CH4, který má molekulovou hmotnost 16 na 2x H2O + CO2 - vymění si svá místa celkem 4 elektronové páry. Což znamená že do kila paliva se vejde 8 * 1000 / 16 = 500 mol elektronů. Hrubě nepřesně je rozdíl "energetické hustoty" 500 : 6,6 neboli 75 : 1 ve prospěch methanu. Pro hnidopichy a inženýry bych ještě jmenovitě uvedl tři hrubá zjednodušení, kterých jsem se dopustil :
  1. PbSO4 netvorí 100% váhy olověnky, ale jenom nepatrnou frakci "aktivní vrstvy" na povrchu olověné elektrody.
  2. Přesun elektronu v methanu vede k většímu uvolnění energie než přesun elektronu v PbSO4. Důvodem je to, že přesun elektronu z nekonečna ( = z druhého atomu ) do blízkosti jader malých atomů ( uhlíku, vodíku, kyslíku ) je energeticky mnohem bohatší než přesuny elektronů někde na vzdálené periferii obrovského elektronového obalu olova.
  3. Nezapomeňme na to, že elektrony z akumulátoru jsou dále využity elektromotorem téměř na 100% zatímco energie přesunutých elektronů v methnanu je proplýtvána tepelným ( = spalovacím ) motorem, který má účinnost jen kolem 35%
Teď jsem původně chtěl napsat - proto nepřepočítávejte moly elektronů z příkladu na reálnou kapacitu, ale zkusme to. Náboj 1 molu elektronů je dán Faradayovou konstantou a je to přibližně 27 Ampér-hodin takže naše virtuální olověnka s kilem "aktivní hmoty" by měla kapacitu 177 ampérhodin - to není úplně nereálná kapacita pro olověný akumulátor, který při 6 takových článcích v sérii váží 50 kilo. Neboli aktivní hmota je kolem 10% celkové váhy ne ?

Nicméně i přes hrubá zjednodušení na obou stranách - základní řádový rozdíl zůstává - spalováním uhlovodíků kyslíkem uvolní se na kilo aktivní hmoty asi 100x více energie než při vybíjení akumulátoru. Jasné ?

Šťouralové se jistě ptají "a co Li-Ionka" - tím se dostáváme k

Ad 2. Nebezpečné akumulátory

Pokud chtěli konstruktéři akumulátorů zlepšit účinnost a "hmotnostní hustotu" energie v akumulátoru museli něco dělat s velikou molekulovou hmotností olova a jeho solí. Takže teď je vám jistě jasné proč vývoj šel směrem k "lehkým kovům" cestou Olovo -> NiCd -> NiMH -> Li-Ion. Olovo má 82 protonů a molekulovou hmotnost 272. Lithium má 3 protony a molekulovou hmotnost 6,9. Touto úvahou - pokud budeme ( hrubě nepřesně ) předpokládat, olovo při hmotnosti 272 g/mol ( 303 u celého síranu ) zadržuje 2 elektrony zatímco Lithium s hmotností 7 zadržuje 1 elektron. Li-Ion akumulátory by teoreticky měly být 20x kapacitnější než "Olověnka" a měly by se svou energetickou hustotou blížít spalování kapalných uhlovodíků ne ?
Bohužel ne - olovo můžete o vánocíh roztavit a lít do vody. Lithium - to by byl jiný bengál. Lithium na vzduchu prudce reaguje s kyslíkem za vzniku Li2O a s vodou stejně prudce ( explozivně ) reaguje za vzniku LiOH. Proto vás se Samsungem Galaxy Note 7 ani nepustí do letadla a problémy s hořícími lithiovými baterkami u různých zařízení jsou na denním pořádku. Proto máme tuto volbu: buď bude baterka energeticky vysoce efektivní, tím budou sloučeniny v ní potenciálně nestabilní a nebezpečné, třeba chlorečnan lithný, LiClO3, který bouchá ještě ochotněji než jeho draselný bratranec používaný v ohňostrojích, nebo bude v baterce nějaká bezpečná sůl typu LiFePO4, která ale má molekulovou hmotnost 155 - čímž se blíží k PbS04 z olověných akumulátorů.

Tedy zopakujeme na plnou hubu, co bylo naznačeno : čím více se molekulová hmotnost "nějaké molekuly", která drží elektrony v baterce blíží molekulové hmotnosti hořících uhlovodíků - tím více se i průběh vybíjení a nabíjení takového akumulátoru chemicky blíží hoření - se všemi výhodami a riziky z toho vyplývajícími !

Teoreticky ještě lepší než Lithiové akumulátory by byly vodíkové články, ale to bychom se dostali téměř tam, kam jsme se dostat nechtěli s vodíkovým motorem. Problém tedy není v "technických detailech" ale v principu. Pokud chcete do nějaké hmoty uložit spoustu energie, tak aby se zase dala snadno uvolnit - musíte počítat s tím, že tato energie se může snadno uvolnit i jindy než chce uživatel = výbuch + požár ! Což mě vede k odkazu na věšteckou scénu z filmu Terminátor 3 - která to vysvětluje naprosto lapidárně a fyzikálně správně. Štouralové budou namítat že Arnold tam předvádí nějaký futuristický "fůzní článek" - Kubáč ovšem namítá, že mnoho energie stěsnané v malém prostoru je "granát" bez ohledu na fyzikálně-chemickou podstatu uložení této energie. I péro v autíčku na klíček vám při přetažení může vystřelit oko. Proto berte za fakt, že riziko výbuchů vysokokapacitních baterií už nikdy neklesne a budeme rádi, když poroste pomaleji než jejich kapacita. Nebo jiným pohledem - dnes jsou akumulátory minimálně 20x energeticky "řidší" než kapalná paliva, přesto už jsou poněkud nebezpečné. Až se jim v energetické hustotě vyrovnají, což umožní "pohodlnou" konstrukci elektromobilu bez kompromisů - budou "nehody" s nimi vypadat téměř jako video s Terminátorem.

Mimochodem chybí obvyklé srovnání jaké baterky používá matička příroda - její elektronový přenašeč se jmenuje FAD - "flavin-adenin-dinukleotid". Přenáší 2 elektrony, syntezuje se z riboflavinu ( vitaminu B2 ) a váží ......... 785 g/mol - skoro 3x těžší než síran olovnatý v olověnce - zase se inženýři ( chemici ? ) mohou poplácat po ramenou, že jsou lepší - až na to, že celá molekula je jenom z COHN - uhlíku, kyslíku, vodíku a dusíku ( žádné jedovaté olovo a výbušné lithium ). Navíc je tato molekula totálně bezpečná ( 4 miliardy let bez výbuchu ) a navíc slouží skutečně jenom jako přenašeč elektronů - nikoliv jako jejich sklad.

Je to totálně jasné ?

Aby to nevypadalo, že jen tak planě teoretizuju - na závěr "public announcement" : kdo mě první sveze v kapalným vodíkem hnané Dacii - s tím budu chlastat 7 dní a 7 nocí na můj účet !!! Vodíkový pohon v této ultra-konzumí značce pro vidláky chudé jak kostelní myš je totiž nepochybným důkazem, že jsem se mýlil, a že vodík je prakticky použitelný k pohonu vozidel !

Dostal jsem nějaké maily s dotazy k "chemii v automobilismu", proto výjimečně nechávám diskusi povolenou - avšak moderovanou, aby čtenářové mohli napsat poznámku k věci !
( Jsem na cestách komentáře schválím a zodpovím večer. )

Poznámka při druhém čtení - Li-Ion technologie je velmi vágní marketingový pojem - baterie od různých výrobců, nebo z různých sérií stejného výrobce mohou obsahovat různé soli. Tím se riziko, že baterka vám "při nehodě" spálí střechu nad hlavou dramaticky liší kus od kusu !! Proto výjimečně doporučuju nekupovat laciné no-name ( nebo padělky ) v čínském e-shopu, ale držet se solidních výrobců a prodejců.

Auta na vodík nebudou !!!

17. ledna 2017 v 5:21 | Petr
OK - Situace je následující - světu vládnou lidi, kteří mají minimální povědomí o přírodních vědách. Takže vznikají blbosti jakože CO2 - kysličník uhličitý ( který nás ve skutečnosti všechny živí ) - nás zabije. Roztajou ledovce, moře stoupne o kilometr a bude..... Této jednoduché představě podléhají Euro-blbci, kteří pak bojují proti C02. Ne tedy tím, že by zakázali nesmyslné kácení pralesa v Brazílii, plýtvání energiemi v USA, nebo zbytečné indické a hlavně čínské hutě, které komunisticky "bojují o ocel", kterou pak musí prodávat pod cenou, ale tím, že v Evropě regulují automobilismus, který se na produkci CO2 podílí naprosto menšinovým procentem. ( Ze zmatených statistik zavánějících propagandou jsem odhadl, že je to 6% evropské produkce CO2 - tudíž nula nula nic z hlediska světa, kde produkci CO2 dominují USA a Čína ).

Nakonec ani "teatrology" není těžké přesvědčit, že pokud auto "žere" 8 litrů benzínu - patrně vyprodukuje více CO2 než když žere 5 litrů nafty. ( Pomlčíme-li že výroba auta uvolní vice CO2 než jeho jakkoliv dlouhý provoz ). Toho využili lobbisti všech barev - takže máme po celé Evropě různé Babiše a spol. kteří rýžují prachy veřejnosti na přidávání řepkového oleje do nafty, lihu do benzínu a kromě toho automobilky řekly - dejte dotace na vývoj "ekologických" dieselových motorů. Výsledek se dostavil v USA, kde nejsou absolutně žádné dotace jezdí 0,5% naftových osobáků a pokud si nějaký koupíte - ještě nedávno jste dostali brožurku se seznamem pump, které vůbec čerpají naftu, protože jich bylo asi tolik kolik je v Evropě pump čerpajících do aut plyn ( LPG / CNG ). Naopak v Evropě jezdí 35% dieselových aut. Každý jouda si chválí "nafťák v plné palbě" z německého autobazaru, který skutečně jezdí levněji - než se něco pokazí. ( Pomlčíme-li kolik zaplatil první majitel ).

OK - jenomže dej Eroblbci prst - sežere ti celou ruku. Takže v poslední době se nám dieselový byznys zasekl na aféře "dieselgate" - jejíž podstata je z hlediska chemie následující :
Při konstrukci a provozu motoru jde proti sobě několik požadavků :
  • Podmínky spalování nafty z hlediska nízkých emisí C02 ( nejméně = 0 totiž samozřejmě produkuje stojící motor )
  • Podmínky spalování nafty z hlediska výkonu a točivého momentu ( je lepší "bohatší" směs = více nafty, méně vzduchu )
  • Podmínky spalování z hlediska minimalizace produkce oxidů dusíku ( je lepší chudá směs )
  • Podmínky spalování z hlediska minimalizace nespálených ( rakovinotvorných ) uhlovodíků
  • Podmínky spalování z hlediska minimální produkce CO ( oxid uhelnatý ) - a tak dále a tak podobně.

Postupným "zlepšováním" emisních norem se prostor pro "kompromisní nastavení" motoru zmenšoval až zmizel docela. ERGO jsme se dostali do bodu, kdy normě nelze vyhovět žádnou konstrukcí nebo nastavením motoru ( pokud vůbec chceme, aby motor poháněl auto ), což se projevilo tím, že některé automobilky se na hledání optima z hlediska nízkých emisí vykašlaly a začaly do výfukových plynů vstřikovat močovinu, která reaguje s oxidy dusíku (NOx) za vzniku čpavku a CO2. Močovina, neboli AdBlue - jako každý "leštěný prd" - je pěkně drahá ( nevím proč, když se jí produkují megatuny pro zemědělství ). Jiné automobilky se přece jenom pokusily její spotřebu omezit ( nebo úplně vyloučit ) konstrukcí motoru, což se jim nepovedlo, proto si ( asi z nouze ) pomohly podvodem, kdy software řídící jednotky motoru má dva módy v 99,99% případů jede na "provozní režim" s bohatší směsí ( aby motor rozumně táhl ) a 0,01% času má režim "emisní zkušebna" - kde naopak spaluje extrémně chudou směs, na kterou byste se po silnici sotva rozjeli. Což prasklo a bylo to příslušnými "orgány" hodnoceno jako podvod, ačkoliv majitelé "postižených" aut jsou k takovému úniku před úředním blbismem překvapivě tolerantní.

Mimochodem jsem přemýšlel jestli místo "AdBlue" by se nešlo do modré nádržky prostě vymočit - asi by to šlo, ale AdBlue je vysoce koncentrovaný roztok močoviny ( 30% ) zatímco moč obsahuje maximálně 10% močoviny a navíc obsahuje soli, které by mohly být korozivní, takže čůrejte raději do záchodu ( nebo na kompostiště ), plaťte a plačte.

Pod vlivem aféry dieselgate, která nám pěkně dokumentuje, jak to dopadne, když Euroblbci hlasují o "autě na vodu", se Evropou opět prolila vlna úvah "kam s automobilismem". Ekologisti to mají jasné : "budete chodit pěšky - o žebrácké holi" - Matěje Stropnického však bude vozit limuzína z tatínkova ministerstva. Nula je zároveň optimální nastavení jakéhokoliv motoru dle jakékoliv emisní normy. Široká veřejnost přesto doufá, že snad bude mít dovoleno koupit si za své peníze elektromobil, zvláště když vidí opravdu pěkné bouráky firmy Tesla a tím bude "ekologický automobilismus" vyřešen. Jenomže ono to tak jednoduché není, protože baterky do elektromobilu váží así 20 násobek váhy kapalného uhlovodíkového paliva. Navíc výroba akumulátorů je špinavá a hrubě neekologická. Navíc akumulátory - čím jsou energeticky účinnější - tím jsou nebezpečnější, což se bude růstem jejich kapacity ještě zhoršovat, protože supervýkonný akumulátor = mnoho energie v malém objemu hmoty, která se může uvolnit i když nechceme. To je fyzikálně-chemický fakt - nikoliv "drobný nedostatek, který zmizí příštím upgradem firmwaru".

Ani automobilovému průmyslu se elektromobily moc nelíbí. V elektromobilu není dostatek míst pro "kurvítka". Takže je předpoklad vysoké životnosti a tím malého objemu výroby. Jenom takové příklady: v Praze jsou stále provozuschopné křižíkovy tramvaje z období kolem roku 1900 a tramvaje T3 z roku 1960 jsou dodnes v denním provozu. Mimo to zavedením elektromobilů začnou do automobilismu kafrat elektrárny, solární baroni. "Energetický regulační úřad" a kdoví kdo ještě - což autmobilky sledují s obavami. Proto se v poslední době objevují staronové úvahy o "autech na vodík" - což je sice technologicky realizovatelné ale z praktického hlediska je to nesmysl jako hrom.
Možná by stačilo uvést toto: Kapalný vodík musí být udržován při teplotě pod -250 stupňů Celsia - navíc litr kapalného vodíku váží jenom 71 gramů a tudíž obsahuje jenom 71 molů jednoatomárního vodíku - neboli 35 molů molekuly H2. Pokud se teplota zvedne a vodík se přemění v plyn - každý mol expanduje na 22,4 litrů plynu takže litr kapalného vodíku zaujme asi 780 litrů - pěkná šlupka při poruše nádrže, ještě než začne hořet. Proč se tedy vodík používá jako raketové palivo - právě proto. Extrémně snadná mísitelnost s kyslíkem, vysoká teplota hoření a malá molekulová hmotnost spalin ( voda váží 18 g/mol zatímco CO2 váží 44 g/mol ), která umožňuje super-rychlé proudění tryskou ven, dává raketě výkon navíc oproti ostatním raketovým palivům.

OK tohle je všechno hezké, ale nedělá to z používání vodíku jako paliva PRINCIPIÁLNÍ NESMYSL. Principiálním nesmyslem se použítí vodíku stává až po následující úvaze - litr benzínu váží 800 gramů a obsahuje 114 mol jenoatomárního vodíku ( !!! ) mimo to obsahuje energeticky bohatý uhlík, který se dá spálit na CO2 ( v motoru molekulová hmotnost CO2 nevadí, protože auto nejede tryskáním spalin z výfuku ). V tom je patrně ten problém - CO2 neni dostatečně "cool" a grantové agentůůry podporující "ekologickou vědu" patně už nechtějí financovat výzkum motorů na uhlovodíková paliva.

Když už jsme u té Tesly - i Raketový podnikatel Elon Musk si uvědomil, že vodík jako raktetové ( a tím více automobilní ) palivo je blbost a místo toho používá kapalný zemní plyn, který obsahuje 112 mol atomárního vodíku na litr a skladuje se "jenom" při -160 stupních. Jinými slovy řečeno - vodíkové auto je a bude technologicky složitější, nebezpečnější a dražší než jakákoliv jiná auto-moto technologie a dojezd na plnou nádrž ani tak nebude nic moc. Šli byste do takového "kaufu v plné palbě" ?

Jaká tedy bude budoucnost automobilismu ? Už jsem psal, že fyzikálně chemická realita kolem nás naznačuje, že to budou KAPALNÁ PALIVA !!! - jako doposud. Nejlepší by bylo kdyby to byly syntetické uhlovodíky ( nebo vyšší alkoholy) vyrobené ze vzdušného CO2. Třeba takový buthanol je velice elegantní - dá se lít i do dnešních benzínových aut bez nutnosti úprav motoru. Navíc neláká ožraly, aby se otrávili chlastáním z cisterny na odstavné koleji ( na rozdíl od závodníky používaného methanolu, nebo Brazilci používaného ethanolu ). Takové uhlovodíky není problém vyrábět - skutečný problém dnešního automobilismu je, kde na takovou výrobu a tedy na celou automobilovou dopravu sehnat energii, pokud se vzdáme energie tryskající v podobě uhlovodíků z ropného vrtu.

Poznámka při druhém čtení: v celém dnešním příspěvku jsem spoustu věcí nakousl avšak nevysvětlil, proto považuju za nutné pokračovat z poněkud jiné strany příště. Jednu věc však musím vysvětlit už teď. Jak je možné, že kapalný Vodík má hustotu 71 gramů na litr a obsahuje méně vodíku než kapalný zemní plyn ( převážně tedy methan ) který má hustotu 455 g/litr. Odpověděl bych heslovitě, že kovalentní vazba která drží vodíky v methanu je de-facto k sobě stlačuje těsněji než kompresor, který se o to snaží při zkapalňování vodíku. Jinými slovy molekula methanu celkem s 5 Atomy ( CH4 ) je jen o málo větší než molekula vodíku se 2 atomy ( H2 ). Navíc jsou molekuly methanu díky vyšší hmotnosti méně pohyblivé a tudíž snáze stlačitelné a zkapalnitelné. Jasné ?

Alifatické uhlovodíky ženou přírodu i civilizaci.

6. prosince 2016 v 5:23 | Petr
Je notoricky známým faktem, že dieselové motory jsou schopny jet na rostlinné oleje. Ba dokonce nejlepší z nás - Andrej Babiš - si na výrobu nemrznoucí varianty rostlinných olejů zvané MEŘO zavedl skvělý byznys, kdy z každého litru nafty prodané v ČR jde mu pár kaček do kapsy a ještě z této zlodějiny za bílého dne mají zelení aktivisti orgasmus.

Považuju za signifikantní, že jak my lidi, tak příroda - dospěli jsme jinými cestami k využití stejné suroviny. Tedy oleje a tuky můžeme buď sníst a z jejich energie se hýbat, nebo je můžeme spálit v motorech a hýbat věcmi pomocí nich. Jestli jste četli "chemii pro šílence" jiste víte, že účinnost přeměny "sádla na pohyb" je překvapive podobná jak u spalovacího motoru tak u savčího organismu a činí okolo 35%. To, že obě dramaticky různé technologie vedou ke stejné účinnosti bych považoval za známku toho, že patrně my i matička příroda jsme velice blízko nějaké zatím nám nejasné avšak principiální fyzikálně-chemicko-energetické bariéře, která brání přeměňovat alifatické uhlovodíky - tedy dlouhé řetězce -CH2-CH2-CH2- na mechanickou práci efektivněji.

Tohle uvědomění samozřejmě dává snahám EuroByrokratů o boji za snižování "emisí" CO2 ze spalovacích motorů a zoufalým snahám automobilek vyhovět konfliktním požadavkům podvodem - trochu jinou perspektivu.

Pak tady máme druhou možnost - hýbat věcmi elektřinou. Baterie automobilu TESLA S má 85 kWh - což je ekvivalent 10,2 kg uhlovodíkového paliva, což je ekvivalent asi 13 litrů benzínu. Byli byste nervózní vyjet s autem s tak malým množstvím paliva v nádrži ? Uvážíme-li, že motor elektromobilu se účinností ( téměř ) blíží 100% znamená to vlastně 13 x 3 = 40 litrů paliva a to už není tak panicky málo že ?

ERGO jsme v tomto punktu asi předehnali matičku přírodu. ERGO rozvoji elektromobilismu nic nestojí v cestě. ERGO Německo / EU / Norská snaha zakázat spalovací motory do roku 2025 / 2030 není nesmysl ?

Pozor - je nutno zchladit nadšení. My biochemici víme, že systém předávání energie v organismu - zejména systém katalýzy výroby nám užítečných molekul, který je založen na přenašečícch vodíkových protonů a elektronů typu NAD, NADP, FAD je vysoce sofistikovaný a rozhodně je vyspělejší a detailněji regulovaný než přenos elektronů v lithiové baterce - jak je tedy možné že matička příroda používá zastaralou "bionaftu" = tuky ?

Odpověď možná přinese jiný pohled na "zázrak elektromobil" 10,2 kilo paliva - tedy 13 litů i s kanystrem určitě nebude vážit více než 20 kilo. Lithiový ekvivalent tohoto množství energie - tedy akupack elektromobilu TESLA S váží asi 550 kilo !
Matička příroda tedy v době, kdy evoluce řešila tento problém u prabaktérií patrně s nějakou formou "elektropohonu" experimetovala ale v našich tělech z něho zbyly jenom ty systémy makroergických látek a elektronových přenašečů - kterých organismus syntezuje denně metráky, ale jejich doba od syntézy ke spotřebě je jenom v desítkách sekund a tudíž gramová množství cirkulují neustále dokola.
Brutálně a hrubě nepřesně zjednodušeno je náš organismus "hybrid" kde dieselové palivo ( tuk ) žene nabíjení baterií ( syntézu makroergických sloučenin ) které mají kapacitu jen asi tak na minutu provozu. Jinými slovy řečeno - někdy v minulosti byla evoluce postavena před otázku jestli má do zvířátka "zamontovat" 30 kilo tuku, nebo skladiště na 550 kilo makroergických sloučenin.

U automobilů, kde máte kolo na hřídeli, které drží statickou tíhu baterií a energii z nich používá pouze na udržování vozidla v pohybu "rovnoměrném přímočarém" ( na kvalitní německé dálnicici ) - je baterie na hranici akceptovatelnosti, ale u zvířátek, která svou váhu drží aktivním ( energii žeroucím ) tahem svalstva a navíc v rámci lovu / úniku před dravci neustále prací svalstva zrychlují, brzdí a mění směr - je výsledek jasný že ?

Aniž bych tedy obhajoval smradlavý ropný, řepkový a automobilní byznys - zákazem spalovacích motorů v roce 2030 ( obrazně ) ustupujeme z další oblasti, kde technika šlape matičce přírodě na paty do oblasti primitivních organismů bez tukového metabolismu, které na ZeměKouli žily tak před 3 milardami let a stejně dlouhou dobu už tady kvůli neschopnosti konkurovat tuky metabolizujím - nejsou.

Kouzlo totiž není v tom, že odvrhneme spalování alifatických uhlovodíků. Kouzlo jak udržet civilizaci v chodu a dokonce ji rozvinout - je naučit se VYRÁBĚT energeticky bohatá kapalná paliva z CO2 a H2O jako rostliny. Tato kapitola je na samostatný článek se spoustou otázek někdy v budoucnu, nekteré z nich můžeme probrat už nyní. Například :
  • Proč nestačí "MEŘO" proč je nutné syntetické palivo - protože na "MEŘU" vydělávají mafiáni a rozvojový svět hladoví
  • proč vyrábět z CO2 a H2O ? Menší argument je "globální oteplování" a větší je že se tím uzavře koloběh látek - PALIVO - CO2 - PALIVO - CO2. Navic odpadním produktem takové výroby je kyslík ( jako u rostlin ). Navíc díky "globální dostupnosti" CO2 a H2O je menší šance, že i na této výtobě budou profitovat oligarchové / mafiání / mohamedáni.
  • Existuje na to technologie ? Ano existuje - neznámou těchto technologických postupů je kde pro ně sehnat energii / teplo.
Tím se dostáváme k tomu, co je jádro problému automobilismu - kde sehnat energii. Ne tak jak si to představují ekologisti tedy 80% dosavadního množství energie pro 80% dosavadní ( západní ) populace za 2 násobek ceny, ale energii pro 10 miliard lidí na úrovni 2 násobku spotřeby na osobu ve vyspělém světě.

Tedy opět tu máme ten zvláštní fenomén, kdy "zelená" cesta vpřed je vlastně cestou vzad. Naopak náznak budoucího skutečného řešení se pravděpodobně válí zaprášený v záznamech opuštěných experimentů v archivech "šílených vědátorů"....

Poznámka při druhém čtení - LiIONkou hnané transoceánské dopravní letadlo jsme ani neprobírali, neb na něj nevěří ani zelení aktivisti. Na druhou stranu společenský vývoj naznačuje, že v roce 2030 budou Němci ( možná ) jezdit v elektromobilech, ale Francouzi budou ( zcela jistě ) jezdit v Toyotě Hillux s kulometem na korbě - takže česko - někde uprostřed - si bude moci vybrat.
 
 

Reklama