Svět okolo

Osmanský multikulturalismus,

10. července 2018 v 5:18 | Petr
Obsah serveru AKTUALNE.CZ od vypuknutí migrační krize dodnes se dá shrnout jedinou větou : "Kdo s námi nepeče v kavárně v Praze - Karlíně je fašista, rasista a frustrovaný idiot!" Nebylo tomu takto vždycky. Bývaly doby, kdy jsem s velikým zájmem četl blogy na tomto serveru a zejména zajímavý byl blog "filosofa a biologa" Stanislava Komárka. Profesor Komárek totiž svým vzděláním i povoláním jasně spadal do kategorie "kavárníků", avšak svými myšlenkami, ovlivněnými emigrací a prací pro rakouskou státní byrokracii, nebyl vzdálen druhé straně. Právě proto - z nejasnosti zda "čůrá s námi, nebo proti nám", je dnes jeho blog smazán, takže mohu doporučit pouze zlomek článků na jeho osobních stránkách.

Dávno dávno před migrační krizí, asi tak v roce 2010 se diskutovalo o výroku Angely Merkelové, že multikulturalismus selhlal. Stanislav Komárek tomu relativně tvrdě odporoval poukazem na to, že opravdový multikulturalismus v Evropě ještě ani nezačal a že se doposud nevymanil z dětské - nestabilní - fáze. Jako příklad uváděl Osmanskou říší u nás známou též pod názvem Ottomanské impérium, neboli nepřesně Turecko.

Jestli jste právě zalapali po dechu a zhoupla se pod vámi židle - je to tak. Nastudujte pečlivě tento článek, který se o "Tureckém systému" okrajově zmiňuje. Pro nečtenáře pokusím se rekapitulovat jak Osmanský multikulturalismus fungoval. Principem bylo rozdělelní společnosti do čtyř frakcí zvaných též "národy", ačkoliv to nebyly národy v dnešním - etnickém - smyslu, ale spíše "sociální vrstvy" se společným náboženstvím :
  • Turci, což reálně byli všichni muslimové bez ohledu na národnost.
  • Arméni, kteří většinou zastávali funkce řemeslníků a obchodníků - vzdáleně podobné postavení Židů v Evropě
  • Řekové zaměření na vědy, umění, služby a mořeplavbu. Do "národa" Řeků a Arménů se rozdělili všichni křesťani, podle toho jestli měli blíže k řeckému pravoslaví, nebo ke starobylé arménské církvi.
  • Židé, kteří byli daleko chudší a daleko hůře postavení než v Evropě.
Dále systém fungoval takto : celá Osmanská říše byla rozdělena na miniaturní regiony / vesnice / městské čtvrti (No-go zóny ? Ghetta ?? ) pod správou jednotlivých "národností". Každá "národnost" měla svoji legislativu, daně, svoje soudy, své matriky, svoji státní správu, školy, své mešity/ kostely/ synagogy. Znásilnil jsi děvče z jiného "národa" ? Pak jsi byl chycen, uvězněn a předán k odsouzení a propravení soudcem a katem tvé vlastní frakce. Pokud byla vlastní frakce příliš měkká - zasáhli Turci, kteří měli ve státě "vedoucí úlohu". Tento systém se začal rodit ještě před tureckým dobytím Konstatninopole v roce 1453. Trval do začátku I. světové války v roce 1914 - tedy nejméně 461 let, ale spíše ještě déle.

Jinými slovy Osmanská říše de-facto byla 4 státy geograficky rozptýlené a pomíchané mezi sebou, které společně tvoří virtuální "federaci", ve které hlavní kormidlo drží Turci. Ne nepodobné některým teenagerským sci-fi alá Divergence nebo Huger Games a vzdáleně podobné organizaci třeba antické Římské říše, nebo dokonce pozdějšího Rakouska-Uherska po roce 1867 či dokonce Německa po roce 1871.
Předem nutno poznamenat, že tato forma "multikulturalismu" nebyla žádná idyla, a že Turci své vedoucí pravomoce využívali hojně a tvrdě. Stačí se pohybovat po balkáně a rozumět obsahu tamějších lidových písniček. Na druhou stranu tento systém vydržel relativně stabilní a relativně bez násilí téměř 500 let - až do trpkého konce Osmanského impéria, kdy turecká "krysa zahnaná do kouta" na poslední chvíli začala vraždit, Armény, Řeky i Židy.

Jaké je tedy poučení z dnešní pohádky ? Co by se stalo, kdyby evropské státy s neřešitelným muslimským problémem, nebo třeba USA s neřešitelnou otázkou rovnoprávnosti černochů oficiálně uznaly systém "dvojího práva" na svém území ? Na levé straně ulice převládají Angličani a vládne tam Její Veličenstvo Elizabeta II. na druhé straně ulice převládají mohamedáni a vládne tam právo šaríja. Podobně ve Francii, Švédsku, později i v Německu. De-facto by se nestalo nic než hlasité přiznání stavu, jaký už je, a toto přiznání by jen uklidnilo situaci.

Dovolil bych si poznamenat, že osmanské "národy" měly i vlastní ekonomiku a daně - a tudíž dnes by měly i vlastní sociální dávky. Tedy na levé straně ulice platí sociální dávky Elizabeta II. ( nebo neplatí, protože lidi pracují ) na pravé straně ulice platí dávky (??) - asi Saudská Arábie, nebo rada OSN pro "lidská práva" ?? Tento detail "turkizace" západu by asi přinesl neklid, ale je nutný. Pokud máš nad "svým územím" rozhodovací pravomoc - musíš mít odpovědnost za výsledek svého rozhodování - včetně odpovědnosti ekonomické. To věděli už "staří Osmané" a též věděli, že pokud by některá jejich "národnost" chtěla být agresivní - nemohla tuto agresivitu financovat penězi ostatních "frakcí". Takže - možná by západní vlády nemusely hned zavádět dvojí právo, nebo 4 frakce. Možná by stačilo dát mohamedánům vybrat Variantu 1 : "moje prachy - moje pravidla" nebo Variantu 2 : "tvoje prachy - tvoje pravidla", nikoliv současný paskvil : "moje prachy - tvoje pravidla", kterážto možnost nepřišla Osmanským Turkům na mysl nikdy... za celých 500 let.

Sluníčkářům mezi čtenáři to pořád asi připadá krajně divné a na hony vzdálené růžovým představám o multikulturalismu, kde lidojedi, vegetariáni, vlci i ovce spokojeně žijí ve společném ekologicky šetrném squattu. Nicméně opakuji znovu : takto to 500 let fungovalo a všem zúčastněným to zajišťovalo ( na tehdejší poměry ) bezpečný život bez nekonečného drobného násilí a pocitu ukřivdění typického pro dnešní západ : "my je daněmi živíme a oni nás kuchyňskými noži podřezávají...."

Vláda menšiny ve fraktálové společnosti a kapka jedu v jezeře.

10. dubna 2018 v 5:37 | Petr
Představte si následující situaci - bydlíte v Horní-Dolní a máte pubertální dceru, která je horlivou odpůrkyní geneticky modifikovaných potravin alias GMO. Jako paní domu, nebo otec-nákupčí zajdete do místního mini-obchodu a budete žádat pouze potraviny, které neobsahují geneticky modifikované suroviny, "aby byl doma klid". Vedoucí obchodu je v následující situaci - chodí k němu nakupovat 49 rodin, které nemají na potraviny žádné speciální nároky a jedna rodina která striktně žádá a na každém balení kontroluje nepřítomnost geneticky modifikovaných rostlin v nich. Co bude dělat, "aby měl klid" - objedná celou dodávku pro celou vesnici jako non-GMO. Vedení obchodního řetězce vidí, že 49 samoobsluh v okrese nemá na potraviny žádné speciální nároky a jedna sámoška odebírá pouze non-GMO potraviny - co budou manažeři delat "aby měli klid" ??? A tak dále a tak podobně - jistě můžete moji myšlenkovou hru hrát až do konce, který zní : "V EU jsou geneticky modifikované potraviny zakázány, aby měli Euro-papaláši klid"

Matematicky vzato a přitaženo za vlasy společnost zde má výrazně "fraktálový" charakter složený z do sebe zapouzdřených "sobě-podobných" jednotek, které vedou k tomu, že jedna aktivistická puberťačka má vliv na dodávky potravin pro celý okres lidí, "kterým je to jedno". Pár tisíc takových aktivistů má vliv na potraviny pro celý kontinent. Bratři Arabové, v době kdy ještě byli matematici a né negramotní mohamedání to popisovali příslovím : "kapka jedu umí otrávit jezero...."

Konec konců i mohamedání a Židé mají svoje "halal" a "košer" potraviny a ač jsou (zatím) v západním světě malá menšina - výskyt potravin, které odpovídají jejich náboženským standardům řádově přesahuje velikost jejich frakcí, "aby měli dodavatelé klid" ( zkuste žádat vepřové ve francouzské školní jídelně). Abych nešil jen do "mimo-evropských" etnik. Přesně stejný princip vedl k tomu, že z letadel i dalšího veřejného stravování téměř vymizely arašídy, kvůli nepatrné menšině smrtelně ohrožených alergiků na ně.

Myslíte si, že v dnešním článku se můj rasismus, fašismus a xenofobie utrhly ze řetězu ? Vůbec ne, jenom bych si dovolil upozornit, že "fraktálový" charakter společnosti a "příliš vidítelné menšiny" mají daleko větší dosah, než si běžně uvědomujeme. Krade premiér? Pak na "sobě-podobném principu" kradou, nebo o kradení uvažují všichni jeho podřízení, státní úředníci a "elity společnosti" a to samo o sobě vyčerpává jejich schopnosti natolik, že to působí jako znatelná brzda rozvoje společnosti.

Žije ve vašem okolí bezdomovec alkoholik z toho "co vynesou popelnice" a je relativně v pohodě ? Vemte jed na to, že na něj pošilhává mnoho dalších, kteří zatím těžce vstávají do nepohodlné a málo placené práce ( protože nic lepšího neumi ), kteří jen čekají na poslední kapku aby se k němu přidali, až se extrém stane normou a město ghettem. Dává stát najevo, že nepracovitost je vlastně odměňována ? Jak se bude vyvíjet křivka počtu nepracovitých až tato informace přeskočí na jejich rodiny, okruhy známých, městské čtvrti, okresy a kraje ?
Předběžné poučení z dnešní pohádky je, že naše babičky měly 100% pravdu - každé zlo se musí potírat v zárodku, protože "z malého plamínku může být velký požár", každému se má měřit stejně atd. Bohužel je tady druhá daleko horší stránka věci. Fenomén "fraktálové společnosti" vyžaduje, aby "většině společnosti to bylo jedno". V minulých dobách totiž existoval relativně konzervativní stát, který v 99% případů zastával roli opozice vůči menšinovým blbostem, prostě jenom protože byrokratické aparáty milovaly dělání všeho "stejně jako doposud".

Konzervativní dělání věci "jako doposud" má však zásadní nevýhodu, že i výnos takové činnosti je "jako doposud" - to jest. po staletích zlepšování státní správy se blíží nule. Proto od "revolučních 60. let" západ a nyní i my hlásá teorii "společenské reformy" kdy stát nestojí v 99% případů na straně 99% populace, ale naopak ze zjištných důvodů prosazuje minority za prachy většiny, protože takto se "peníze rozproudí" a část z nich skončí v úřednické ( politické ) kapse.

Tedy současníkům Bati, nebo Josefa Švejka klidně stačilo vypnout mozek a dělat si to svoje a byla téměř naprostá jistota, že všechno ostatní probíhá ( přibližně ) dle zásad zdravého rozumu. Dnes je do každého aspektu lidské existence zakousnutá nějaká aktivistická ( extremistická ) menšina, které neoponuje stát, ERGO "dělání si toho svého" znamená téměři jistotu, že vše ostatní kolem je nějakým způsobem pokřiveno mimo hranice osvědčené racionality.

Pokud vám některé aspekty společnosti nejsou jedno - nezbývá než nebýt většinou, "které je to jedno". Problém je že pokud vám není jedno 5-10 věcí do kterých aktivisti se státem za zády zasahují - znamená to že musíte být "multi aktivista" ve stylu Brouka Pytlíka a vyjadřovat se ke všemu možnému i nemožnému. Taková společenská role je pro většinu lidí nepřijatelná, proto jenom pozorují jak aktivisti a stát na jejich ohnutých hřbetech dělá jeden nesmysl za druhým.

Možná, že z potřeby, aby stát opět převzal svou úlohu konzervativního elementu oponujícího vlivu zanedbatelných menšin - pramení dnešní poptávka po politicích s názorem i kdyby krasoduchové ( menšinoví aktivisti ) takový názor označovali za populismus, rasismus, a kdoví co ještě. V každém případě - až budete na podzim hlasovat v předčasnách volbách - bude dobré si uvědomit, že kvůli "fraktálovému" zesilování názorů mikroskopických menšin existuje kauzální souvislost, mezi volbou tzv. konsenzuálních, tzv. státotvorných = bez-názorových politiků a hrozivým stavem společnosti všude kolem.

Chci do škol dílny a pozemky !!!

3. dubna 2018 v 5:25 | Petr
Moji první "bojoví" Mini-Sumo roboti "Primus" a "Helena" jsou postavení tak, že z venku není přes desky plošných spojů vidět úplně detailně jak to všechno drží pohromadě. Takže někdy na konci mé "závodnické" kariéry a na začátku módy 3D tisku to jest kolem roku 2011 se ke mně při Robotickém dnu přitočil klučina sotva dvanáctiletý a ptal se : "Panéé, panéé, na které 3D tiskárně jste ty roboty tisknul ?" Tak jsem mu odpověděl, že tihle roboti nejsou vytisknutí, ale vyrobení z kovové kostry a "nosných" plošných spojů. Tak se klučina ptal "a jak jste vyráběl tu kostru" a tak jsem mu řekl že jsem ji řezal z hliníkových nostníků a jeho otázka byla "a jakým strojem jste ty nosníky řezal" tak jsem mu řekl "pilou a svěrákem" a naznačil jsem ten typický postoj. A klučina "To jako rukou???... A jak vám tam drží ty šroubky?" ( zezadu jsou vidět šroubky bez matic ) - Na to jsem provokativně prohlásil "Pro šlrouby jsem řezal závit - závitníkem - TAKY RUKOU !!!"

Klučina tam stojí zkoprnělý dodnes a hledá ve smartfounu heslo "ZÁ-VIT-NÍK". Takže jako normalizační "Husákovo" děcko jsem zažil školní dílny... Šlo se temným sklepením kolem kotelny a na konci chodby byla místnost plná modrých ponků a červených svěráků a každý ponk měl šuplík plný rašplí a pilníků. "Soudruh" učitel Mohyla - zástupce ředitele nás učil správě řezat, vrtat, pilovat, i ty závity jsme řezali "Zá-vit-ní-kem" - nakapat olej, pak půl otočky tam čtvrt otočky zpátky aby se "ustřihla špona". Protože v dílnách může při nekázni snadno dojít k úrazu, udržoval učitel železnou disciplínu pomocí metrového kusu zahradní hadice vysypané olověnými broky, kteroužto nám neváhal "v krajní nouzi" zmalovat zadek. Několikrát během výuky jsme navštívíli "dílny na šestce" to jako dílny na 6. základní škole v Místku, které byly vyloženě vybaveny jako nějaký "průmyslový podnik light" s regálovým skladem materiálu, malinkou akumulátorovou zdvižkou, výdejnou nářadí a veškerým strojním vybavením starý ( obrovský ) soustruh a frézu v to počítaje.
Ó jéje - mladší čtenáři to patrně vnímají jako "vzpomínky na historky ze Starého Bělidla", ale bylo to tak - dokonce probíhala soutěž mezi školami, které jsem se několikrát zúčastnil o nejlepší kvalitu zadaného výrobku. Vzpomínám si, že jednou jsme vyhráli, protože při výrobě rukojeti plechové obracečky na řízky jsem měl ten spásný nápad snýtovat rukojeť dohromady s kovovou částí a až pak ji brousit - čímž jsme dosáhli téměř profesionálního vzhledu.

Mé vzpomínky na "školní pozemky" už tak světlé nebyly, ale to zejména proto že v plevání a kopání motykou jsem měl dostatečnou praxi, neb doma jsme měli dvě veliké zahrady, které jsem od děcka obdělával a byly sezóny, kdy jsme z jejich výnosu dosáhli tak-tak soběstačnosti v bramborách, zelí, cibuli, mrkvi a česneku.

Jenomže to byl komunismus s "dělnickou třídou" takže po pádu komunismu jsme ve jménu vítězství "pravdy a lásky" dílny i pozemky zrušili. Rušitelem těchto předmětů prý byla P**a Buzková, která ač ministryně školství za ČSSD, dala své dětičky do soukromých škol, aby nemusely ochutnat "maminčinu medicínu". Přitom za mé generace to byly předměty poměrně populární, protože každý klučina alespoň doma lepil letadýlka, a proto bral školní dílny jako způsob jak se naučit věci, na které doma nebyly podmínky. Jenom taková paranoia mě vede k tušeným důvodům - je to pozůstatek po komunistech - na "plzeňské" pedagogické fakultě tím opovrhují, škola musí koupit něco nářadí, materiálu a třeba i semínek a hnojiv ( a taky učitele, který umí vyrobit lepší krmítko než Pepíček z ghetta ). Navíc hrozí, že prostý lid by se naučil elementární základy řemesel, které by pak umožnilo uživit se bez státní dotace ( na rozdíl od "lepších" dětiček z mutlikulturního lycea ).

Tedy jsme v pozici kdy někteří lidi z té poloviny populace oficiálně označované za xenofoby a rasisty uvažují o tom, že není nijakou ctí vyjít ze školy "levý jako šavle" a chtějí dílny a pozemky do škol vrátit. Jenomže 15 let diskontinuity si vyberou svoji daň. Mládež ani nevěří v exitenci nástroje jménem "Závitník" tím méně, aby něco doma fyzicky vyráběla. Lze tedy očekávat že tyto předměty budou jen o něco méně nepopulární než matematika. "Táta parťák" bude psát udání na ústavní soud, "aby si mazánek neřízl pilou do prstu". Megakorporace budou mít strach : "kdo si koupí náš šunt, až zjistí že domácí výrobou lze dosáhnotu lepší kvality za zlomek ceny."

Jenom taková odbočka - nezanedbatelná část nábytku v našem bytě je z mých dílen, protože v době stěhování jsem co chvíli potřeboval nějaký nesehnatelný a exkluzivní sortiment jako "police šíře 55 cm" ani více, ani méně - až jsem rezignoval a místo marného shánění po shoppinech jsem přivezl z pily desky vyráběl tyhle věci sám.

Jinými slovy matematika, cizí jazyk, dílny i pozemky vám dávájí znalosti, které jsou mimo obzor a též mimo kontrolu multikutlurně etnicky a genderově integrovaných vládců tohoto světa, proto vedou ke svobodě, k možnosti vyřezat si skříňku sám, nebo se jejich vyřezáváním živit, a tím aspoň částečně existovat mimo dusivou náruč "laskavých států". Jejich výuka nepříjemně připomíná skutečnou fyzickou práci a realitu tohoto světa a navíc "bílé" obyvatelstvo vládnoucí řemeslnými schopnostmi není kompatibilní s projektem poroby Evropy ilegálními migranty, kteří jednoduchá řemesla umí, leč se jich nesmírně šítítí. Proto je pravděpodobné, že uslyšíme na toto téma ještě mnoho odsudků a důvodu "proč to nejde". Jenom bych na konec zmínil argument z nejfalešnějších "přece Pepíček má na více, než aby dělal řemeslo".... Ač jsem vlastníma rukama vyráběl vše od psích obojků ( další 2 kusy na výstavu šité teď o Velikonocích ), nábytku, přes elektroniku, roboty, po optické přístroje a chemické aparatury - nikdy jsem něměl pocit, že by mě pilování flahajsu ve svěráku nějak brzdilo v kariéře intelektuála vidláka.

Poznámka při druhém čtení : tak mám asi smůlu, protože stejného nápadu se ujal Babiš - a tím silně popudil tu frakci pražské kavárny, která se zabývá teorií vzdělávání hloupých venkovanů. Jednak prý "vzdělanostní společnost sázení brambor nepotřebuje" a potom by se z důvodu uvolnění času pro dílny a pozemky musel z "rámcových vzdělávacích plánů" vyhodit nějaký smrtelně důležitý komponent propagandistické převýchovy dětí....

5 typů společenské smlouvy.

20. března 2018 v 5:23 | Petr
Pokud máte elementární přehleded o historii není těžké si všimnout "oscilací" historických period. Mně osobně zaujalo třeba periodické "utahování a povolování" šroubů - jakože prostopášné Římské impérium za Nerona se postupně změnilo v sešněrované byrokratické peklo, kde Římané vítali germánkou okupaci, jelikož konečně zruší "federální" daně a volný germánský styl nakonec přešel v "křtění pohanů ohněm a mečem" což zase přešlo v "Karolinskou renesanci" což zase přešlo v bigotnost vrcholného středověku, což zase přešlo v prostopášnosti italské renesance, což přešlo v sešněrovanost baroka atd....

Tyhle věci se vyplatí mít trochu nastudované a promyšlené, ne z hlediska "humanitních intelektuálů", kteří v tom hledají podporu pro své pomatené ideologie, ale z hlediska biologických a společenských sil, které skutečně těmto mechanismům vládnou. Proto mě velice potěšil článek Vlastimila Podrackého, který nepřímo vysvětluje mechanismy těchto oscilací a mnohých dalších společenských jevů.

Tedy dle Podrackého existuje celkem 5 různých typů "společenské smlouvy"
  1. Společnosti založená na sdíleném náboženství / duchovních hodnotách
  2. Společnost založená na společných občanských svobodách
  3. Společnost založená na společném sobectví / idividualismu
  4. Společnost založená na moci korporací
  5. Anarchie - tedy společenská ne-smlouva
Takto napsáno to vypadá, že konzervativní dědek touží po "starých zašlých" ( duchovních ) časech, ale není tomu tak protože každý stupeň má své jasné výhody i nevýhody. Společnost dle bodu 1. například má zvykovým právem vyřešenu drtivou většinu situaci, které mohou nastat, ale na druhou stranu i dnes v ní funguje až mikroskopická kontrola jednotlivce - evangeliční Holanďani, kteří nemají záclony, aby sousedi mohli nahlédnout, nebo katoličtí Prajzáci, které od nedělní návštěvy kostela neomlouvá ani vlastní smrt by mohli vykládat. A to se vůbec nebavíme o mohamedánských "popravách odpadlíků"

Od bodu 2 se společnosti začíná rozvolňovat. "Občanská práva" ve skutečnosti znamenají "je mi jedno jaké jsou tvé názory a život, pokud neutlačují mé názory a život" V bodě 3. už je těžké dát dohromady armádu, protože obecný názor je - "ONI" nás mají ochránit, zatímco my jsme pyšní, že neumíme ani dračí smyčku, provozujeme "gaučing" a vedeme "pokrokové" ( pacifistické ) řečičky. V bodě 4. už jsou státy tak oslabeny, že mega-korporace jsou jediným nositelem ( opravdové ) moci. A anarchie - to je dokonalá svoboda žít jak chci a v nepříznivém případě zemřít rukou někoho, kdo považuje za omezení své svobody nechat mě nadále naživu ( model Somálsko a další státy ).
Kde se v současnosti nacházíme my ? Tipoval bych že jsme v bodě 3 s určitým přesahem do bodu 2 kdy staromilci se stále odvolávají na "vládu práva", zároveň však nepanuje shoda ani nad obecnými pojmy. Antifa, feministky, a další aktivisti například mají teorii "verbální agrese" - jakože považují za své právo rozbít vám hubu, kterou pronášíte jim nepohodlné názory, které byste podle bodu 2. měli plné právo říkat. Je nejasno i v otázkách nejzákladnějších : Je squatting zločin ? Je korupce ve vládnoucích třídách zločin ? Zmatky v "pojmech", "právech", "nárocích" a oslabení států z nepotrestatelné kriminality "nové šlechty" nahrávají vládě korporací dle bodu 4., která je na obzoru a v mnoha státech ( Německo, USA, Rusko ) už je tady - maskovaná jenom ( zatím existujícími ) vládami a parlamenty složenými z korporacemi placených politiků.

Je jasné, že každý další stupeň je více "renesance" - tedy svobodnější, zároveň zmatenější a nebezpečnější režim a každý předchozí stupeň je více "baroko" - sešněrovanější a tvrdší režim. Tím je taky jasno jak je to s oscilacemi ve společnosti. Lidi mají jistou míru toho v jak volné / zmatené / nebezpečné / pravidly svázané / sešněrované společnosti by chtěli žít a celá "regulační smyčka" poněkud osciluje kolem této hodnoty, která se ale dlouhodobým vývojem pomaličku posouvá směrem k větší volnosti. Pozoruhodné je, že když kyvadlo vykývne daleko od "rovnovážné polohy" je síla společnosti ke korekci v opačném směru obrovská - někdy až škodlivá. Příklad : Zkostnatělost monarchií 19. století skončila I. světovou válkou, Ruské samoděžaví překmitlo do anarchie buržoazní a bolševické revoluce a svobody NEP systému, který překmitl až k teroru Stalinismu. Nebo zmatky Něměcké Výmarské republiky, které skončily zvolením Hitlera - ve zcela demokratických a férových volbách.

Z tohoto hlediska je zajímavé odhadovat co znamená volba Trumpa, Merkelové, Orbána nebo Babiše. A pak taky je zajímavé si pohrávat s myšlenkou -jak bude vypadat střet společnosti ve stadiu 1. ( migrující mohamedáni ) s majoritou společnosti ve stadiu 3. ( nutit migranty respektovat NAŠE zákony je porušení JEJICH "lidských práv" ). Osobně to odhaduju na vítězství bigotní společnosti následované rychlým utažením šroubů a stejně rychlým pádem do zaostalosti "zbožného" středověku ( model Iránská revoluce ).

Tolik tedy k vývoji společnosti. Ona možná ta sociolóógie, kdyby se učila jako volitelný předmět plný integrálů někde na Mat-Fyzu - třeba by nakonec k něčemu byla.....

Poznámka k aktuálnímu dění : Americké tajné služby opravdu umí - vyhrát Putinovi volby nejvyšším u něj dosud zaznamenaným výsledkem. Dívíte se, ale je to tak ! Co více polechtá sebevědomí Rusáka v zapadlé sibiřské díře ? Když vidí, jak Amerika šílí z "ruského vlivu" ? To nepochybně znamená, že Putin umí ( i kdyby nedělal nic ), a proto je dobré jej volit. Možná by si i ostatní politicí - Maduro z Venezuely, Korejští dědiční vůdcové, Čínani nebo Drahoš mohli u amerických "sil dobra" objednat taky tak úžasnou volební kampaň NE ?

Máme povinnost přijmout 40 000 afrických uprchlíků.

13. března 2018 v 5:15 | Petr
V dobách vysokého tlaku na Českou republiku, aby přijala nějaké migranty, jsem si dělal legraci, že bychom měli Evropské unii navrhnout, že přijmeme převážnou většinu z 8 000 francouzských Židů, kteří tehdy prchali před etnickými násilím ze strany "Francouzů afrického původu". Legrace je legrace - jelikož tito Židé jsou občanstvím Francouzi - nejsem si jist, že by se to v Bruselu počítalo stejně jako těch 16 osob bez dokladů, které přijali Slováci.

Mezitím nám ale uzrála šance přijmout až 40 000 lidí, kteří jsou prokazatelnou obětí rasového násilí. Dokonce ( zatím ještě ) mají pasy a dle těchto pasů jsou to 100% Afričani. Jedná se totiž o farmáře z Jihoafrické republiky, kteří pomalu a nezadržitelně následují své kolegy ze Zimbabwe.
Když tedy jsme u Zimbabwe - udělejme tu historickou odbočku a věnujme jí jeden odstavec. Severně od brity ovládnutého Transvaalu byla ještě nějaká nekolonizovaná území, která byla na podnět Cecila Rhodese kolonizována Britskou Jihoafrickou společností a na jeho počest nazvána Rhodesie. Díky sousedství búrského Transvaalu a díky britským kolonistům byla Rhodesie kolonie s nejvyšším podílem bílých kolonistů v Africe a taky po hospodářských a všech ostatních stránkách připomínala více dnešní Evropu s pár no-go zónami, než tehdejší Afriku. Od II. světové války se britské koloniální impérium začalo postupně rozpouštět. Britská vláda měla na "osvobozování" kolonií systém. Aby bílí koloniální úředníci neoprávněně neuchvátili moc - obsadili nejprve vedení koloniální správy místním obyvatelstvem a pak je nechali vyhlásit samostatnost. Ve Rhodesii tento proces neproběhl, neb bílá koloniální správa vytušila svůj osud a od roku 1965 se postupně oddělovala od "koruny jejího veličenstva", až v roce 1969 vyhlásila svobodnou Republiku Rhodesii. Z koloniální správy a bílé menšiny kolem ní vznikla vláda se systémem podobným někdejšímu Jihoafrickému apartheidu.

V roce 1972 vypukla občanská válka "bílých proti černým", která začala vlažnou mezinárodní podporou "bílých", kterou se inteznivním úsilím OSN, bývalých kolonií a komunistického bloku podařilo postupně otočit na "všeobecnou mezinárodní podporu černých" a tak taky válka dopadla - vítězstvím černošské většiny, přejmenováním státu na Zimbabwe a instalací miláčka bolševiků Roberta Mugabeho do funkce premiéra / prezidenta. Další osud Zimbabwe není žádným tajemstvím : Masová emigrace věšiny bělochů zpět do Británie. Zůstali prakticky jen majitelé půdy, kteří udrželi Zimbabwe jako zemědělskou velmoc, hlavního afrického exportéra potravin. Mimo agrární sektor hospodářská situace odpovídala schopnostem "černého komunisty". Ekonomický děs běs, který se Mugabe rozhodl vyřešit vyvlastněním farmářů a rozdělením jejich majetku černým zemědělcům, kteří ( pokud vůbec pracovali ) zdaleka nedosahovali "bílé" produktivity, takže od 2000 let probíhá v zemi násilí, hyperinflace a hlad.
Historie Jihoafrické republiky je zrcadlovým obrazem historie Rhodesie / Zimbabwe. V roce 1910 vznikla "Jihoafrická unie" - "něco mezi" britskou kolonií a samostatným státem, který v roce 1961 vyhlásil samostatnost pod bílou vládou, která mohla svoji kontinuitu vysledovat až k někdejšímu koloniálnímu úřednictvu. Jedinou metodou, jak udržet bílou menšinu u moci pod tlakem obrovské černé většiny byl Apartheid - režim rasové segregace a omezených občanských práv černé většiny.
Jihoafričtí černí aktivisti pod vedením Nelsona Mandely - byli patrně poučení historií Zimbabwe / Rhodesie, takže když se režim apartheidu stal, kvůli mezinárodnímu tlaku neudržitelným - jasně deklarovali, že chtějí rasový smír a přátelské soužití všech obyvatel. Jenomže jako u mnoha de-facto komunistických "projektů" nabrala realita poněkud jiný směr. Bílá vláda dobrovolně zlikvidovala atomové zbraně ( naštěstí ) a pak mírumilovně a nekrvavě předala moc Africkému národnímu kongresu. Mezi jeho politiky však vznikla vrstva profesionálních funkcionářů s mentalitou typu : "nebojoval jsem 30 let proti bělochům, abych teď ještě musel pracovat". Nynější Jihoafrická republika tedy poněkud připomíná "normalizované" komunistické státy - na každou vysoce kvalifikovanou práci se najde hluboce nekvalifikovaný "zasloužilý funkcionář".

Výsledkem je ekonomická stagnace, nezaměstnanost ( černých i bílých ) dosahuje hodnot nevídaných od koloniálních dob. Chudoba a neochota "reformované" policie řešit incidenty "černých bratří" s sebou nese obrovskou explozi kriminality, která vede k exodu bílého městského obyvatelstva do celého anglicky mluvícího světa. Stranou zůstávají afrikánští ( búrští ) farmáři, kteří jsou stovky let samostatnou, před světem ( poněkud ) uzavřenou komunitou svázanou se zemědělskou půdou ve vnitrozemí. Žijí stranou pozornosti, ve smyslu, že neutíkají z jižní Afriky, ale jinak v posledních letech přitáhli mezinárodní zájem neuvěřitelnou kriminalitou, která je na nich páchána, která přesahuje ukazatele běžné kdekoliv na ZeměKouli - mimo vraždění civilistů ve válce.

Doposud byl obvyklý následující scénář - zlodějská banda oblehla farmu, kde ozbrojený farmář, věren búrské tradici, nějakou dobu vzdoroval. Pak byl přemožen, mučen, aby vyzradil úkryt rodinných cenností a pak okraden a s celou rodinou zabit, aby nebyli svědci. Nyní se však chystá něco nového. Jihoafrický parlament bude měnit ústavu, aby bylo možné búrské farmy vyvlastnit. Oficiálně mají farmy bez náhrady přejít do rukou státu, který je "pronajme vhodným nájemcům". Teoreticky tedy třeba původním majitelům, kteří ( zatím ) zajišťují, že v Jižní Africe není hlad ?

Obávám se, že i tato čát plánu ( de-facto ) komunistické vlády Jižní Afriky bude mít problémeček. Na farmy už čekají peněz lační funkcionáří Afrického národního kongresu, ti původní majitele vyženou, pokud je náhodou "mladí členové strany" rovnou nezabijí. Je tedy zřejmé, že v Africe se skrývá 40 000 potenciálních uprchlíků, kteří nezahazují doklady a jsou ( doopravdy ) ohrožení rasovým násilím a genocidou - čímž by měli uspokojit EU i politické neziskovky a navíc to jsou zbožní křesťani - čímž by měli uspokojit hlasatele dobra typu pátera Halíka. Kromě toho těchto 40 000 lidí mělo schopnost nakrmit svou prací 55 miliónovou Jihoafrickou republiku - problémy s nepracovitostí, kriminalitou a závislostí na sociálních dávkách jsou tedy u nich nepravděpodobné - čímž by měli uspokojit zbylou českou veřejnost....
Zbývá úplně poslední poznámka - být naší vládou, opravdu bych neváhal, xenofobní voliči Donalda Trumpa už v Americe organizují petici pro přijetí těchto lidí do USA - a to Američanům ani nehrozí Euro-sankce za nepřijímání migrantů.... V osobě Donalda Trumpa je možná ta příčina hrobového mlčení českých médií o událostech v Jižní Africe. Naši intelektuálové si totiž nejsou jisti, jestli by si zmínkami o této ohrožené menšině ideologicky neuškodili, protože by museli připustit, že je dalekosáhlý rozdíl mezi "tou jejich propagandistickou" a mezi skutečnou genocidou, vražděním a rasismem !

Proč je ekonomicky výhodné vystoupit z Evropské unie.

16. ledna 2018 v 5:35 | Petr
Aniž bych se cítil paranoikem, považuji za zjevné, že žijeme v "Matrixu", což je : "falešný svět, který máš před očima abys neviděl pravdu". Takže pokud na ČT24 urputně řeší SeveroKorejský jaderný program - znamená to, že problémy Česka leží jinde. Jedním z těchto problémů je "Euroskepticismus". Lidi zatím nezahodili rozum ani komunismem nacvičené čtení mezi řádky, takže vědí, že s Matrixem Evropské unie je něco v nepořádku. Musím připustit, že jeden z význačných čtenářů tohoto blogu vyprovokoval následující příspěvek tím, že mi poslal článek psaný Bakalovými redaktory, že jako vystoupení z Evropské unie ožebračí v Česku statisíce lidí. Dokonce prý ještě více lidí než stihl ožebračit samotný Bakala. Už jsem četl spoustu takových článků, které věští naprostou katastrofu od nezaměstnanosti, nemocí, hladu až po globální termonukleární válku, pokud někdo naruší chatrnou stavbu "Euro-Sajuzu".

Přemýšlel jsem, přemýšlel a došel jsem k závěru, že opak bude pravdou - je ekonomicky výhodné vystoupit z EU co nejrychleji. Včera bylo pozdě - a využít takto vzniklé asymetrie mezi námi a Evropskou unií jako finančné výnosnou úlevu od Euro-buzerace a zdroj zisku pro globální korporace, ze kterého bychom mohli částečně profitovat také. Neboli jinými slovy : Megakorporace dovedou velice výhodně využít lokální rozdíly v legislativě a podnikatelském prostředí ve svůj prospěch - viz "daňové ráje" nebo výroba v Číně. Z takového stavu vždy nejvíce těží příslušná megakorporace. Menší avšak signifikatní zisk z takové situace má příslušný "zámořský stát" a tratí na tom zákazníci megakorporace v Evropě, kteří chtějí zboží, ašak nemají výplaty z práce na jeho výrobě. Proto musí "vyspělé státy" koupěschopnost obyvatel ( a tím zisky megakorporace ) uměle dotovat "pobídkami" - jako jsou sociální dávky a zbytečná zaměstnanost - to všechno na dluh, který se stává nesplatitelným, protože daně megakorporací končí v daňových rájích.

Ještě jinými slovy - doporučuju toto : Vystupme z toho vlaku rychle. Staňme se kombinací daňového ráje a továrny na výrobky, které se kvůli Euro-regulacím nedají ( se ziskem ) v EU vyrábět. Využijme toho, že EU kolem nás ještě pár let setrvačností poběží. Tím se stane, že nesplatitelné dluhy unavené Belgie, Francie a dalších začnou přes podnikání zahraničních i našich firem financovat naši prosperitu. Vystupme z EU, zrušme Euro-buzeraci a staňme se Singapurem hodinu jízdy od Mnichova !!
Jenom lehce proberu Brexit : Překvapivý výsledek referenda odmítl EU. V Londýně jsou desítky tisíc velmi bohatých a velmi mocných lidí, kterým pramálo záleží na "dolních 60 miliónech Britů". Tito lidé se velmi polekali a svými obchodními zásahy ( nechtěnými, nebo úmyslnými ?! ) rozkolísali londýnskou burzu, aby dali najevo, že "katastrofa už přišla". Pak se titíž lidé uklidnili, protože zjistili, že i Brexit půjde zpeněžit. Nyní je Británie ve stadiu "pokusů" o vyjednání pravidel vztahu k EU po odchodu. Tyto pokusy nepovedou nikam, protože Bruselská "vláda" jsou pletichařící pomstychtiví papaláši, mentálně na úrovni zákazu žárovek, vysavačů, ošizených kečupů, křivých banánů a okurek - nikoliv státníci s rozhledem, schopní uspořádat biliónové finanční toky mezi Británií a EU. ( Viz též "kvalita" zástupců Česka v EU ! ) Takže dva roky vyjednávání uplynou jak voda a Británie vypadne z EU bez písmenka schválené mezinárodní smlouvy, což bude dobře, protože si potom dohodne vztahy sama s každým státem extra. Lze však očekávat, že do toho bude zejména menším státům Brusel kafrat, protože - o co méně dohodli sami, o to zřetelněji budou vědět, co by (ne)měli do smluv s Británií napsat třeba Portugalci.

Z ekonomického hlediska se nebude dít nic dramatického, protože Británie je mateřská země mnoha megakorporací a význačný zákazník všech ostatních. Dovolil bych si spekulovat, že vzhledem k postavení Česka by "Czexit" byl ještě hladší a ještě výhodnější. I v Praze žijí desítky tisíc bohatých a mocných lidí, kteří žíjí z peněz EU a je jim fuk co dělají nezaměstnaní v Bruntále. Jejich moc a bohatství je však jen zlomkem britské verze - otřesy z potenciální ztáty snadného živobytí těchto osob budou tedy mnohem menší. Na rozdíl od Británie nebudeme první, kteří vykřiknou "král je nahý" - snaha mstít se malému Česku za tento opakovaný výrok by totiž vyzněla spíše trapně. I přesto dvouleté období vystupování z EU dopadne stejně jako v Británii - bez jediného písmenka schválených dohod, i s námi totiž budou vyjednávat nelítostní bojovníci proti "tuzemskému rumu" a "pomazánkovému máslu". Snaha všech států dohodnout se s námi bez kurately EU nebude menší než u Británie. Navíc všechny vlády už budou mít zkušenosti a připravené "vzorové smlouvy" z Brexitu. Oproti Británii máme dokonce jednu výhodu - můžeme těžit z pověsti "slušného státu", který se rozešel se Slováky, vzájeně výhodně a daleko přátelštěji než se Euro-papaláši rozdcházejí s Angličany. Naše postavení montovny pro Německý autoprůmysl nám dokonce může situaci výrazně usnadnit tím, že předsedové představenstev něměckých Megakorporací budou lobbovat v náš ( svůj ) prospěch. Ba dokonce by mohl Czexit naše postavení montovny poněkud zmírnit až bychom zavedli technologie, které EU nerada vídí na svém území.

Samozřejmě je nutné zvážit rizika. Obávám se, že většina z nich by pocházela od nás samotných. Řada lidí od "Euro-poradců" s BMW a laptopem po oligarchy v čele s Babišem už neumí provozovat ziskový byznys bez Euro-dotací. Státní správa je nesamostatná a neschopná vymyslet vlastní řešení problémů. Příliš dlouho jsme veškerou legislativu dostávali přeloženou Google-překladačem rovnou z Bruselu. Ba dokonce mám lehkou obavu zdali by vyjednávání s EU nebylo ve stylu "bojovníci proti varným konvicím" jednají s "bojovníky za třetí pohlaví" a všichni tito idioti se snaží dohodnout nová pravidla mezinárodního obchodu.... A pak mám taky obavu zdali náš státní aparát není už tak rozbujelý, že by pokračoval v Euro-buzeraci i po opuštění EU. Nezanedbatelné riziko by byla i "privatizace státu" do rukou mafiánů typu bývalých kmotrů ODS + ČSSD. Doufám, že tragickému průběhu v této oblasti by zabránil fakt, že lidi už jsou dosti sebevědomí ( viz několikery poslední volby ), veškerý majetek v Česku má už svého majitele, a že "dotace k rozkradení" by stát musel platit z vlastního rozpočtu schvalovaného lidmi voleným parlamentem. Pak je ještě další riziko a to, že pokud bychom chtěli být továrnou na EU nepopulární technologie - museli bychom tomu sami na vlastní zodpovědnost dát nějaké hranice. Nemám třeba nic proti "jaderné elektrárně v každém okrese" ( stejně si je vynutí elektromobily ) a vývozu přebytku energie do zahraničí. Bylo by však vhodné, aby to nebyly zlevněné reaktory firmy "Hungo-Mungo heavy industries". Úplatky za "ústupky" tohto typu by pro státní správu byly jistě vítanou náhradou za zmizlé Euro-rozkrádačky.

Všechna tato rizika bych shrnul do rizika jediného a to nutnosti opětovného nabytí zodpovědnosti za vlastní osud. To by možná nebylo tak zlé, protože opravdu fungující zpětné vazby zvyšují pocit zodpovědnosti a to na všech úrovních. Představte si, že by prudká změna složení parlamentu po volbách - místo řečiček "o extremismu" - znamenala opravdový obrat směřování státu ? Patrně by pak lidi chodili k volbám a opravdu přemýšleli, která strana co nabízí. Nebo že by za nějakou kolosální kravinu nemohl Brusel nebo "výmluva na Brusel", ale opravdový Karel Novák - ministr - předkladatel a hlavní konstruktér návrhu zákona ?? Potřební samostatní a zodpovědní lidi tu jistě jsou, jen se obávám, že nyní jsou "v disentu" protože kdykoliv, kdokoliv, rozumně, veřejně promluví - najdou se desítky "Bakalových / Babišových redaktorů", kteří na něj křičí ve jménu nerušeného pokračování Euro-dotovaných a Euro-regulovaných byznysů svých šéfů.

Představme si teď modelovou situaci, že Evropská unie zítra "zakolísá v neochvěném pokračování úspěšné integrace" - neboli krachne... Ve Francii, Belgii, Švédsku to bude poslední kapka spouštějící "horkou" občanskou válku. V Lucembursku - zánik většiny zahraničních přímů ekonomiky. V Německu - hluboká, ale zvládnutelná recese. V Bulharsku - zapomalení rekonstrukce silnic. V Srbsku ( není v EU ) - titulek na třetí straně novin a minutová zpráva v televizi.... Kam je bezpečnější patřit ( a proto už nyní směřovat ) až neodvratný rozpad Evropské unie jednou nastane ?

Hvězdné války 9: lesbické černošky bojují proti Donaldu Trumpovi

2. ledna 2018 v 4:56 | Petr
Pamětníci jistě znají "výchovná představení" za bolševika. Celá škola se sbalila a šlo se do kina na nějakou filmovou propagandu. Sovětský film, kde hrdinný komsomolec střílel Špaginem na německé tanky, které mu střelbu oplácely 80mm kanony, aniž by se hrdinovi hnul na hlavě vlásek. Když nad tím dnes přemýšlím tak mi tyto "výchovné" filmy splynuly do jedné masy, ze které vystupují občasné vzpomínky na filmy, kde té propagandy tak moc nebylo. Třeba ještě nedávno jsem z Novosibirského univerzitního warezu složitě stahoval "Otroki vo vselennoj".

Takže poučení pro filmaře - propaganda, pokud je nápadná - nefunguje. Problém je, že američtí filmaři nechodili na "výchovná představení" což má dva důsledky. Jednak hrdinný komsomolec, kterého nepocuchá ani atomovka se dneska jmenuje "superhrdina" - SuperMan, IronMan, Incredible Hulk, Thor, atd. Osobně jsem vyrostl na "Vzpouře mozků" takže americkým zfilmovaným komixům ve formě proudu zmatených akčních scén nemohu přijít na chuť.

Druhý problém amerických komixů a potažmo i jejich filmových podob, je, že "superhrdinové" ( i jejich autoři ) bojují za "sociální spravedlnost" - tedy de-facto za Euro-peklo sociálního státu, který vede civilizaci do krachu. Příklad : komixové vydavatelství Marvel začalo Američany "vychovávat" - Spider Man už není běloch Peter Parker, ale Miles Morales - černoch / hispánec, IronMan je teď nezletilá černoška, norský hromovládný bůh Thor je nyní žena a tak dále a tak podobně. A víte co se stalo ? Zpazgřené komixy se neprodávají ( kupodivu ) ?! Čert vem komixy. Stejný trend vidíte i v kinech. Režisér "rebootu" Krotitelů duchů obsadil do všech rolí ženy, když nad tím fanoušci kroutili hlavami napadl je v novinách, že jsou sexisti, rasisti, fašisti atd. Výsledek je, že film finančně propadl.
Tím se konečně dostáváme ke Hvězdným Válkám, které už desítky let jdou od desíti k pěti. Po dílech 4, 5, 6 tedy "originální sérii", která byla skvělá, přišly po roce 2000 "prequely" tedy díly 1, 2, 3, které ještě nejsou nápadně nasáklé politickou propagandou, ale jsou protě špatné jako filmy. Pak George Lucas prodal své filmové studio firmě Disney, která začala natáčet "pokračování", tedy Hvězdné války 7, a Rogue One a tady se už rostoucí stopy "výchovy" k multikulturní integraci začínají projevovat. Hrdinky jsou vždy ženy, černoši, asiati. Bílý ( heterosexuální ) muž je jedině v roli záporáka.

OK - pokud propaganda z fimu neční dá se to přežít stejně jako člověk přežil "pionýry" kteří letí na Shedar ve filmu "Otroki vo vselennoj". Problém je až s nejnovějším, tedy 8. dílem ságy Hvězdných válek. Ten je v paradoxním postavení, kdy kritika velebí "filmové dílo", ale diváci sepisují petici proti režisérovi a fanoušci prohlašují tento film za "nejhorší, který pohřbívá celou sérii".

Pod vlivem zpráv o kontroverzi jsem se vydal do kina a musím potvrdit - film je sračka a to nejenom multikulturní, genderově vyvážená, politicky korektní, ale i faktická sračka z hlediska elementární logiky. Už v úvodních titulcích běží věta : "republika se dověděla o existenci povstání...." Jaký je smysl povstání slabého tak, že vláda proti které je vedeno by o něm ani nevěděla ? O minutu později princezna Leia Organa ( v českém dabingu opakovaně jako LeiLa ) říká plechové tváři robota C3PO - "netvař se tak pesimisticky". Dělají si autoři srandu ? Lapsy podobného typu jsou téměr v každém záběru ( bomby, které padají ve stavu beztíže atd... )

Pak se na scéně objeví dvě postarší lesbicky vypadající můry, které se zestárlou Leiou vypadají jakoby všecny tři žily v registrovaném polyamorickém svazku. Pak jedna z těch neznámých - hubená stařenka ve fialové paruce převezme velení povstalců, což po dvě hodiny trvajících peripetiích vede k tomu, že všechny doposud známé postavy jsou zabity, Přežije jen osádka Millenium Falconu sestávájící z černocha, smrtelně zraněné asiatky, "Žvejkala" a rodinky zvířátek, které bude Disney prodávat jako hračky. Tito se poplácávají po ramenou, že "teprve teď, když zbyli jen 4, je povstání na prahu vítězství" a za těchto slov odlétají neznámo kam.

Fanoušci Star Wars mají po tomto filmu asi těžkou hlavu, jak může děj pokračovat, ale mně je to jasné. Hvězdné války č. 9 začnou výbuchem poškozeného Millenium Falconu a tím se autorům uvolní ruce k pokračování dle momentálních potřeb propagandy - nejspíš tedy bojem pozitivně diskriminovaných, genderově diverzifikovaných černošek proti Donaldu Trumpovi - nebo ne ?

Za bolševika jsme o kino nezavadili s výjimkou západní - kapitalistické - zejména americké filmové produkce. Dnes nevím o kinematografii která by stála za shlédnutí pokud zrovna nejste příznivci "ušlechtilé nudy" artových filmů. Smutné je, že kino se zpožděním několika let dostává se do pozice televize - zbytečné na ně plýtvat časem a penězi. V případě ságy "Hvězdné války" to pro filmy natočené po roce 1983 platí na 100%.

Poznámka při druhém čtení - možná by můj odsudek nebyl tak příkrý, kdybych viděl originální, nedabovanou, anglickou verzi. Ta se ale promítá tak málo a vždy pozdě večer, že pro mně a manželku jakožto rodiče malého dítěte byla neshlédnutelná.

Nejasnosti kolem dobročinnosti

5. prosince 2017 v 5:12 | Petr

Otázka skutečného příjemce peněz

Před špitálem se pravidelně pohybuje paní, ověšená legitimacemi nějaké neziskovky zatavenými ve fólii : "Přispějte na hendikepované děti !" Přitom nabízí cetky za 2-3 koruny, které od ní můžete koupit za 20-50 korun a tím "přispět". Je zlá doba a zlá doba budí zlé myšlenky. Paní nese zřetelné známky nadměrného pití, takže navzdory legitimaci zatavené v igelitu jsem ještě nepřispěl, protože i za 50 korun si pijící člověk může uškodit. A navíc proč bych komplikoval práci kolegům na 30 metrů vzdálené interní ambulanci, kam jsou všichni ostravští alkoholici hromadně sváženi, když na tom začnou být špatně ?

Otázka smysluplnosti pomoci

Sestra bývalé manželky dělala učitelku v dětském domově v Trenčíně. Trenčín, podobně jako na české straně Prostějov, nebo Zlín je hogo-fogo město plné bohatých podnikatelů, kteří potřebujou projevit "corporate social responsibility". Veřejnost má představu, že dětské domovy jsou chudé organizace s dlouhými chladnými chodbami. Nic není realitě vzádlenější. Děti, které se ocitly v děcáku kvůli hajzlovitým rodičům ( a nesou jejich geny ) dostávají od sponzorů tolik značkového zboží, o kterém si dítě z fungující rodiny může nechat jenom zdát. Mládež vyrazí do města na nových horských kolech a vrátí se bez nich. Kdo by šlapal na kole do kopce, když sponzor koupí další ? Ba dokoce místní Rómové ne zcela pochopili princip dětského domova a stojí před vraty ve velkých skupinách. Matka táhne za ruku chlapečka :"Páni učitelka, zoberte Ferka do děcáku. On by tiež chcel horský bicykel, telefón a topánky Adidas !"
Hajzlovitost dětí přitom nelze nijak regulovat, protože v mulikulturní společnosti může mladý sígr bít učitelku, ale ona jej může jenom chválit. A taky to tak dopadlo. "Hodné děti" shodily ex-švagrovou v 8. měsíci těhotenství ze schodů a válely ji směrem dolů několik pater. "Hodné děti" by totiž potřebovaly pořádně přes hubu od řádného, nejlépe biologického otce. Místo toho dostávají nové iPhony od firmy místního mafiána, který potřebuje "foto při dobročinnosti" na předvolební plakát ...

Otázka bezpečnosti

Přispějete-li na "velkou charitu" neodvratně tím sponzorujete celý "průmysl dobročinných neziskovek". Lidé, kteří se vyškolili při obstarávání vozíků invalidním dětem, začnou za půl roku shánět peníze na "inkluzivní školství", které zničí šanci vašich dětí na dobré vzdělání a za pár let "kariérního růstu" v neziskovém sektoru budou vypravovat lodě pro ilegální migranty ! Připadá vám to jako nesmysl ? "Člověk v tísni", který začínal distribucí humanitární pomoci do míst přírodních katastrof byl vyhozen z ukrajinských "vzbouřeneckých provincií". OK to je oblast ovládaná lidmi na pomezí zločinců a tajných agentů. Daleko pozoruhodnější je, že "Lékaři bez hranic", kteří začínali zdravotní pomocí v Africe nyní čelí obvinění italské prokuratury z pašování lidí. Dokonce i tak nevinná organizace jako jsou naše zkrachovalé a znovu oživené "Klokánky" byly vyšetřovány pro ilegální adopce. Přispíváte tedy na co ? Na platy lidí, kteří svoji představu "humanitární pomoci" staví nad zákon a (ne)činnost stání správy je utvrzuje v tom, že jednají správně ?

Otázka uměřenosti

I já sám jsem na tomto blogu psal, že dodávat do Afriky léky na AIDS je nesmysl, že za peníze na léčení jednoho HIV pozitivního je možno koupit sítě proti moskytům a zachránit desítky tisíc lidi před smrtní na malárii. Neziskový sektor je plný řečí o každém jediném životě, který je neocenitelný, byť by se na jeho záchranu promrhaly prachy k záchraně tisíců jiných. V tomto případě se však distribuce moskytiér chytli ajťáci jako Jeff Bezos a Bill Gates. Byli opravdu inženýrsky důkladní a úspěšní. Rozvojový svět je sítěmi proti moskytům zaplaven. Tak zaplaven, že domorodci šijí ze sítí kabelky, které přes e-shopy prodávají zpět v Evropě a USA...

Otázka zpětných vazeb

Můžeme začít v post-koloniální Africe a skončit na "Jižním křídle Evropské unie" v čele s Řeckem ( též Euro-korupce u nás ). Pokud společnost od někoho dostává peníze "zadarmo" naruší to zpětné vazby, které by eventuelně vedly ke zlepšení, nebo alespoň udržení situace v dané společnosti. V afrických společnostech poznamenaných populační explozí začnete děti, které kvůli chudobě nemají šanci dožít se dospělosti, krmit, šatit, očkovat předvádět na dojemných plakátech v Evropě. Co se stane ? V další generaci se rozpor mezi ekonomickými možnostmi států, pracovitostí a počtem obyvatelstva ještě zhorší. Nemluvě o známých fenoménech "africké rozvojové pomoci" jako je stěhování se venkovanů do měst s letištěm kde "přistávají letadla s potravinovou pomocí", které prohlubuje pustnutí venkova a zhoršuje schopnost afrických společenstev uživit se vlastní rukou.

Nevím tedy, jestli jsem skeptik, realista, nebo nelida. Letos jsem přispěl na psí útulek. Nejhorší osud, který by mohly tyto peníze mít je, že prodlouží utrpení zanedbaného psa ve špinavém kotci, ale rozhodně se neobrátí proti mně, protože psi z útulku na lidi téměř neútočí. Na lidskou charitu jsem nepřispěl už mnoho let. Moje důvěra v systém "profesionální dobročinnosti" je narušena navzdory všudypřítomnému slzopudnému marketingu : "otevřete svá srdce" a peněženky. Stačí, že moje peníze zaplacené na daních pracují proti mně v rukou státu, považuji za krajně nerozumné přilévat do systému další peníze, které budou sofistikovaněji a nebezpečněji pracovat proti mně v rukou neziskového sektoru.

Lídři politických stran a fenomén škaredé Miss.

31. října 2017 v 5:26 | Petr
Možná probírám elementární, obecně známé věci, ale nemohu si pomoci. Dnes, když tento článek píšu není jasné zda Babiš sežene nějakého koaličního partnera, jak bude vypadat vláda, nebo jestli budeme dva roky bez vlády jako Belgie v roce 2010. V každém případě se však množí články typu Strana XXXX ( např. ODS ) nechce s Babišem do vlády, to kdyby ve straně šéfovala osoba YYYYY ( např. Václav Klaus junior ) to by byl jiný fičák.

Tím se dostáváme k otáze, ne proč nikdo nechce s Babišem do vlády, ale k otázce proč tak mnoho šéfů politických stran je nemastných - neslaných, nenápadných úředníků, "vůdců národa" v šedivém obleku. Příklad Bohuslav Sobotka a jeho pohrobci v ČSSD. Petr Fiala - což je Sobotka verze 2.0 v podání ODS, ten člověk, který šéfuje KDU-ČSL, nebo STAN ( ani mi neutkvěla jména ). Proti nim jsou výrazné osobnosti Babiš, Okamura, Kalousek, ten s dredama od Pirátů. Rozdělíme li si strany podle šéfa na výrazné / nevýrazné zjistíme, že "tajnou volbou na sjezdu" se dostávají na šéfovskou židli kandidáti nevýrazní zatímco kandidáti výrazní se dostávají do čela jinak.
Posuďte sami :
  • Babiš je šéf z definice : podle hesla ANO / Agrofert jsem já. Nebo méně optimisticky : "sám sobě jsem svým kmotrem".
  • Okamura - totéž co Babiš, jen za 1000x menší prachy. V minulém parlamentě odešel ze strany Úsvit přímé demokracie a kde je jí dnes konec ?
  • Kalousek - vymyslel si vlastní stranu, která jej opakovaně volí předsedou, až odstoupí kvůli volebnímu propadu je s TOP 09 taky konec.
  • Bartoš ( tak se pirátský kapitán jmenuje ) byl zvolen demokratickou volbou, ale po internetu všemi členy strany - nikoliv tajnou volbou na nějaké schůzi.
Mechanismus je samozřejmě jasný - nejméně 50% "nevýraznosti" politických lídrů má na svědomí "střetnutí různých křídel" politických stran a zejména mafií, které za nimi stojí. Smysl této nevýraznosti je totiž v tom, že šéf politické strany by "kmotrům do toho neměl příliš mluvit". přesto je tady otázka zdali se na volbě nevýrazných politiků nepodíli i mechanismus, který není zločinného typu.

Zakladatel soutěže Miss České republiky - Miloš Zapletal - v dávném rozhovoru popisoval následující fenomén : Při testech hlasovacího softwaru na generálkách soutěže Miss měl každý porotce ( cvičně ) zvolit tři nejkrásnější dívky. Poté co se sečetla bodová hodnocení porotců, téměř vždy vyhrála ne nejkrásnější, ale nenápadná "docela hezká" uchazečka, kterou měl každý porotce na 2-3 místě. Problém je totiž v tom, že každý porotce má výraznou a od ostatních porotců odlišnou představu co je "nejkrásnější". Každý proto volil výrazně jinou kandidátku č. 1 Teprve až porotcům, idividuální atributy "největší krásy" došly - zvolili "docela hezké" dívky na 2 a 3 místo a tam se (ne)překvapivě shodli, takže 1-2 dívčiny na pozici 2. nasbíraly více bodů než 6 různých dívčin na pozici 1. Proto Zapletal nutil porotoce, aby nejprve diskutovali o tom co je to ženská krása a která uchazečka ji naplňje nejvíce a teprve potom aby hlasovali.

Kromě soubojů "mafiánských klik" funguje ve vnitrostranické demokracii pravděpodobně i "fenomén škaredé Miss" Výrazné osobonosti mají 50% nadšených příznivců a 50% nesmiřitelných odpůrců. Fiala, nebo Sobotka, kteří "docela ujdou" mají 80% vlažných příznivců "ze slušnosti" a proto vyhrají hlasování na sjezdu své strany. Slabí lídři problémy nepojmenovávají, pak je ani neřeší, protože to by znamenalo ztratit oněch 30% vlažných příznivců ve vlastní straně. Proto s celou Evropskou politikou zametají ( a teprve budou zametat ) skupiny, kde tvrdí vůdci usedají na trůn úplně jiným mechanismem.

Proto pochybuju o účelnosti "vnitrostranické demokracie", kde různá křídla kandidátů stranického sjezdu "tajnou volbou" volí předsedu. Z takové volby nemůže dobrý šéf vzejít a je jenom otázkou - do jaké míry je to mechanismus vzestupu "šedých myši" do čela politiky a do jaké míry je to pláštík pro rejdění mafiánů. Podle mého názoru jsou dvě možnosti jak se s tímto fenoménem vypořádat :
  • Veřejná volba předsedy strany - ať každý kandidát sjezdu vstane a otevřeně řekne : "Za předsedu chci Frantu Vopršálka proto a proto !"
  • U kandidátů do voleb by možná pomohly veřejné primárky v Americkém stylu "Zaregistruj se jako podporovatel, zaplať socialistům kilo a pak si sestav svoji kandidátku ČSSD" - konečná kandidátka pak bude průměrem těchto veřejných kandidátek. ( Členové ČSSD by za kilo mohli udělat to samé - ačkoliv se to nezdá - jsou to taky lidi. )

Spousta poznámek při druhém čtení :
  1. nesmysl "vnitrostranické demokracie" neznamená že nesmyslem je demokracie jako taková. Naopak demokracii pomůže výběr z politiků s jasným názorem - nikoliv "střídání améb" na postu premiéra.
  2. Úplně jsem zapomněl na "císařovnu" beztvarých politiků - "Hillary Clintonovou"....
  3. Není vyloučeno, že fenomén "nepřijít o 30% vlažných příznivců" ovliňuje i parlamentní volby. Přesněji "marketing" politických stran - tedy cílem je aby se "všichni politici tak nějak podobali všem ostatním" ? V takovém případě by možná pomohlo cíleně "volit extrémisty" - jak doporučuje Petr Hampl, jenomže extrémisti neradi dělají kompromisy, které jsou v politice nutné takže Buď se objeví jasně mluvící demokrat-státník alá Masaryk, nebo jsme ztraceni.
  4. Zlovolná myšlenka mě napadá - jestlipak by se na Masaryka dnes nevrhly neziskovky a neoznačily jej za fašistu, rasistu, xenofoba a kdoví co ještě. Ale on by to určitě vydržel, protože když hájil Žida Hilsnera nebo zabíjel "zlaté tele Rukopisů" - taky jsme s ním nejednali v rukavičkách.

Volby v kmenové společnosti.

17. října 2017 v 5:15 | Petr
Opice žijí v tlupách. Opice druhu homo sapiens tlupám vznešeně říkají "kmenová společnost" - jakože slušně se chováme a pomáháme si uvnitř tlupy, vně tlupy ceníme zuby a vetřelce "od nich" neváháme v krajním případě i zabít. Tím ovšem nejsme výrazně horší než "oni" z jiné tlupy, kteří mají přesně stejná pravidla proti nám : no-go zóny v západní Evropě by mohly vyprávět....

Jedinkrát v lidské historii byl tento princip porušen a to na dvou místech ( téměř ) zároveň : V Anglii v roce 1215 byla přijata "Magna charta libertatum" - zárodek moderních ústav, která obsahovala první stopy principu : "stát se chová ke všem stejně - padni komu padni". Současně s tím Italské městské státy a jejich první banky zavedly pravidlo "obchodujeme se všemi stejně - padni komu padni". Oba tyto principy, každý sám o sobě, posunuly společnost vpřed a daly příslušnému státu výhodu proti okolnímu "nevolnickému středověku". Největšího rozvoje však dosáhly státy, které dovedly oba principy kombinovat - renesanční Holandsko, USA "otců zakladatelů", Británie během průmyslové revoluce atd. ( Poznámka pro bojovníky za sociální spravedlnost : tím není řečeno že v daných státech zavládla selanka s granty EU a sociálními dávkami. Naopak, když přestaneš makat - jdeš do úpadku i s Euro-dávkami. Vizte Francii, ( jižní ) Itálii, Španělsko, Řecko, a další členy "tvrdého jádra EU". )

Je zjevné, že pokud platí princip "rovnosti před zákonem" a princip "rovnosti v podnikání" - kmenová společnost tím dostává ránu, protože ti obchodníci a řemeslníci, kteří ještě respektují "hranice kmene" jsou v konkurenční nevýhodě vůči těm, kteří už přijali pravidlo "padni komu padni". To je tedy ta obrovská historická výjimka které jsme nyní svědky, kdy žijeme v "občanské společnosti". Je nutno zopakovat : OBROVSKÁ VÝJIMKA !!! 90% času a 90% společností totiž bylo, je a bude organizováno na kmenovém principu. Příklady efektivity občanské společnosti jsou jasné - můžeme argumentovat technologickým pokrokem, vědou, výrobou zboží .... až po příklady zdánlivě extrémní - jakože 100 miliónů kmenově organizovaných Arabů se už desítky let neúspěšně snaží zlikvidovat občansky organizovaný osmimiliónový stát Izrael.

Občanské a kmenové společnosti mají ještě další pozoruhodné rozdíly. V občanské společnosti je talentovaným jedincům umožněno vystoupat vysoko na společenském žebříčku, bez ohledu na rodový původ. Sedlák může mít pravdu ( a není za ni trestán ). Král se může mýlit ( a sedlák není trestán když na to upozorní ). Mimo to - "vůdci" v občanské společnosti většinou po konci své funkce odcházejí do důchodu ověnčeni poctami a z důchodu udílejí ( neužitečné ) rady svým nástupcům. Nic z toho v kmenové společnosti není. Sedláci mlčí ze strachu z trestu. Odstoupivší vůdce uteče do vyhnanství, aby nebyl zabit - roztrhán na kusy adepty na uprázdněnou pozici "vlka - alfa", atd.

Je tedy jasné, že princip "padni komu padni" alias "občanská společnost" je z kolektivního hlediska výhodný, bohužel ne-tak výhodný je z hlediska jedinců, zejména těch blízko "vůdce kmene" a navíc míří proti milióny let fixované biologické podstatě opic druhu homo sapiens. No řekněte - kdo by nechtěl alespoň "táákhle malou" protekci ? Kdo by nechtěl na základě Euro-Směrnice alespoň "táákhle malou" regulaci, která zlikviduje jeho konkurenty ? Kdo by nechtěl "aspoň trošku zavřít hubu" těm protivným kritikům, kteří možná mají pravdu, ale rozhodně "se mnou nestudovali" na stejné prestižní univerzitě ! Procesy tohoto typu nahlodávají občanskou společnost a vrhají nás zpátky do kmenového zřízení, které je krátkodobě a pro některé jedince výhodnější, ale dlouhodobě vede k zaostalosti. Fakt postupného úpadku občanské společnosti a návratu před renesanční italské městské státy je dnes maskován pojmy jako "nutnost regulace", "korporativismus" nebo méně lichotivé "oligarchie", "socialismus" nebo dokonce "fašismus" - ten pravý - ne nálepka pro lidi, co na mizející svobodu upozorňují.
Souboj občanské a kmenové společnosti ( pokud lze současnou situaci nazvat soubojem ) vede k tomu, že zákonem definovaná a oficiálně deklarovaná občanská společnost se stává jen tenkou slupkou nad opět sílícím kmenovým zřízením. Příklad : Lze-li v občanské společnosti odejít z vůdcovské pozice do důchodu ( ne do vyhnanství, nebo do hrobu) a zároveň je dovoleno, aby se "král mýlil". Pak by mělo být normální, že vůdce předstoupí před lid a řekne : "Omlouvám se - tyto mé činy byly omyl, budu to dělat jinak." Syšeli jste někdy takový výrok od politika ? Proč ne ? Protože kolem něj sedí slintající "kandidáti na pozici vlka - alfa", kteří by jej roztrhali ?

Poznámka při druhém čtení : Dovolím si upozornit na rozdíl mezi : "Omlouvám se za chybu, zkusím to udělat jinak." A mezi "Sakra, tahle pleticha nevyšla, musím vymyslet jinou." Přestože obě tyto věty bývají formulovány, aby vyzněly stejně - jistě chápete, že to není totéž...... V souvislosti s Milošem Zemanem je nutno zmínit i třetí variantu : "Řekl jsem na plnou hubu jak se věci mají a oni teď křičí abych se za to omluvil".

OK - to bychom měli teoretický úvod. Prakticky však za 3 dny máme volby. Co je tedy úkolem voliče z hlediska občanské a kmenové společnosti ? Pokud patříte k 99% "menšině" společnosti, která není zakouslá do soukolí toku moci a peněz, pak je rozhodně výhodné nezavřít sobě ani svým blízkým možnost společenského vzestupu tím, že hlasováním podpořím kmenové zřízení, navíc takové, kterému šéfujou lidi z kmene mně nepřátelského. Pokud hlasování "pro občanskou společnost" není možné, protože ji žádný kandidát ( činy nikoliv řečmi ) nehájí, pak je zásadně důležité být si vědom existence kmenů a nehlasovat ( omylem ) proti svým zájmům.

Proto jsem sám pro sebe vymyslel "Kubáčův bodovací systém" kterým hodnotím kandidáty na poslance:
  1. O kandidátovi je známo, že se veřejně omluvil za své činy : +20 bodů, a poté konal jinak : dalších 20 bodů.
  2. Kandidát je v politice nový : +10 bodů. ( V situaci, kdy politici nedovedou změnit směr svého konání dle bodu 1 totiž nemá smysl volit "staré psy" a doufat že budou dělat "nové kousky" )
  3. Kandidát je blízký skupině, kterou mohu považovat za "svůj kmen" : +20 bodů. Např.: Je zbytečné volit Babiše, stačí že nedobrovolně platíme jeho byzbys s "biosložkami" v palivech. Je zbytečné volit Kalouska - pokud nejedete v nějakém Euro-byznysu, nebo ČSSD - "dělnickou stranu", která rodinám dělníků nabízí boj o třetí pohlaví homosexuálů a jejich dětem "OSPOD" jedoucí dle směrnic "Barnevernetu" a "multikulturní integrací" zničené školství. Smysl a voličská základna většiny stran je nejasný, vysvětlitelný jedině tím, že voliči špatně odhadují své postavení ve společnosti a pak omylem / manipulací hlasují proti svým zájmům.
  4. Kandidát navrhuje řešení, kterým mi pomůže +10 bodů - a jiné nepoškodí - dalších 10 bodů
  5. Kandidát navrhuje řešení, které jiným pomůže, aniž mně poškodí : +10 bodů
  6. Kandidát se nedopustil zásadních prohřešků proti občanské společnosti : +10 bodů. Pozor na strany s "kmotry", "oligarchy" a "kontroverzními podnikateli" v pozadí i v čele.
  7. Kandidát se nedopustil zásadních prohřešků proti zdravému rozumu : +10 bodů. Pozor na strany prosazující polotechnologie nebo řešící blbosti, jako je globální oteplování v přírodě i v sexu.
Takže stačí přidělit body jednotlivým stranám a jejich kandidátům a hned je jasněji, nebo spíše zoufaleji, protože většina dnešní politické scény se pohybuje v pásmu 0-10 bodů bez jednoznačného favorita. Státotvorný blog" by měl čtenáře vyzvat : "I přesto jděte k volbám !!!" Já nejsem státotvorný blog, proto používám jiný argument : Sledovat koňský dostih je poloviční legrace, pokud nemáte vsazeno na žádného koně. Volby jsou jako sázka na favorita a nový parlament - to bude čtyři roky trvající napínavý dostih, kde ani nemusíte platit sázkovné, protože to vám už dávno sebrali daněmi. Dokonce i těm, kteří se chystají volby ignorovat !
 
 

Reklama