Svět okolo

Důchodci verze 2.0

18. dubna 2017 v 5:22 | Petr
Dětští psychologové se nemohou shodnout do jakého věku je výchova rodiči účinná.Ti nejradikálnější tvrdí že od nástupu do školy nebo nejpozději od 9-10 let je člověk z hlediska parametrů, který nazýváme "charakter" už hotový a po tomto věku už se jenom navenek "ohýbá", ale "vnitřně se nemění". V každém případě panuje shoda, že takové vlastnosti, o kterých je dnes prakticky zakázáno mluvit - jako jestli člověk bude klidný, nebo agresivní, podnikavý, nebo pasivní, extrovert, nebo introvert, přímý, nebo podrazák se kromě genetiky, která hraje hlavní roli do děťátka intenzivně "nalévají" v tom nejútlejším věku kolem 2 let.

Daleko známější je, že rodiče "učí nevědomky" - vlastním příkladem. Tedy můžete před dětmi vést sáhodlouhé přednášky o "mravech, které upadají", ale pokud se vaše slova neshodují s vašími činy, dětské mozky to lehce dešifrují. Z hlediska "neurověd" bych si jen tak zaspekuloval, že "učení nápodobou" je známo už od opic - tedy je vývojově staré několik miliónů let, zatímco "učení slovem" je záležitost řeči, která se začala objevovat ( hrubě nepřesně ) před 100 - 150 tisíci lety. Proto se věci "naučené beze slov" dostávají do daleko starších a z hlediska celého života "méně flexibilních" struktur mozku než "jen tak nějaké kecy".

Kam směřuje dnešní pohádka ? Pokud počítám i praxi během studia - jsem ve zdravotnictví už od roku 1990 což bude brzy 30 let. Pokud vezmeme rozptyl délky života - mohu prohlásit, že moji nejstarší pacienti byli ročník 1890 - až po dnešek. Obecně vzato čím je ročník narození daného seniora bližší starým "zlatým časům", tedy Rakousko-Uhersku a první republice - tím častěji to jsou lidé slušní, pracovití, spravedliví, tvrdí sami na sebe, nekonfiktní. Čím více se ročník narození bliží letům 1950 ... 60 ... 70 tím častěji se setkávám s typickým fenomény tehdejší ( dnešní ) doby - agresivitou, hajzlovitostí, podrazáctvím, fenoménem "urvat co se dá" atd. Jinými slovy senioři, kteří se chovají způsobem, kterému se před lety říkalo "dobré způsoby" vymírají - a místo nich se do seniorského věku a tím i do zdravotnictví dostávají "ti druzí".

Tedy mé zkušeností svědčí proti "moudrosti šedin". Daleko spíše odpovídají heslu : "hajzl za mlada - hajzl v každém věku". Možná s tou poznámkou, že k stáru - vrzající klouby, svaly a mozek znemožňují člověku léty nacvičené modely chování tak úplně projevit. Na druhou stranu se však postupě odbourávají i vědomé a naučené brzdy toho nejhoršího, co v člověku je. V každém případě pokud pracujete ve zdravotnictví - pozorujete výrazné zhoršování chování seniorů rok co rok. Upřesníl bych to takto - ročník narození do roku 1938 - skvělí lidi. 1938 - 1948 - pořád tu ještě byl tesk po normálních časech bez německé okupace a naděje, že masarykovská první republika se nějak vrátí - takže senioři tohoto veku jsou ještě jakž takž. Od roku 1948 a zejména v 50. letech tehdejší dospělí propadli zoufalství. Spousta z nich prostě rezignovala na jakoukoliv slušnost a jejich děti tento model "odkoukaly" a řídí se jím dodnes.
Zcela jistě je vám jasný i mechanismus tohoto fenoménu. Každá sezóna má svého "ducha doby" - některá doba má Masarykovské "nebát se a nekrást" - jiná doba má Bilakovské "kdo nekrade - okrádá rodinu". Tudíž v každém období existoval i jiný systém zpětných vazeb. Někdy byl čestný a pilný tatínek - úspěšný muž - živnostník a příklad pro celé městečko. Jindy byl ( tentýž ? ) čestný a pilný tatínek - vězeň, který seděl v kriminále a mluvilo se o něm jenom šeptem. Mezitím roli oficiálního "příkladu pro mládež" vykonával pokřivený hajzl-funkcionář-konfident, který se stranickou legitimací jezdil limuzínou městem a žvanil na schůzích nesmysly. Tyto věci se vlastním pozorováním i pozorováním chování rodičů - nápodobou a beze slov přelily z dospělých do dětí, kde vytvořily hluboké základy jejich vlastního chování, které si s sebou nesou napříč pozdějšími režimy až do dnešní doby.

Jasné ?

A my co ještě nejsme důchodci ? Osobně jsem kdysi šířil takovou mrazivě-legrační teorii že my, kteří jsme se narodili a žíli za "zkurvených režimů" bychom měli svým dětem k 18. narozeninám koupit pistoli-devítku a pak se jich vždy na Silvestra minutu před rachotem ohňostrojů zeptat : "Dáš mi ještě rok, nebo mě odstřelíš už teď". Na vlastních kostech cítím, že i v mém případě by takový postup byl vrcholně racionální. V každém případě by asi, nejen z hlediska dětí, nebylo špatné už téměř 80 let trvající proud hajzlovitosti konečně zastavit. Nic však nenasvědčuje tomu, že v česku i mimo něj existuje pro takovou věc sebemenší podpora. ( Bůh před námi ochraňuj děti, které se rodí dnes .... )

Doba anti-Verneovská

14. března 2017 v 5:09 | Petr
Už jsem se zmínil, že společnost v mnoha směrech osciluje - po konjunktuře přijde krize, po krizi konjunkutra, po obdobích "uvolněných mravů" se šrouby zase přitáhnou, aby se pak zase mohly povolit a pak zase přitáhnout. Nevím do jaké míry je tento fenomén univerzální, ale čím podrobněji porovnáváte minulost se současností tím více oblastí ovlivněných takovými oscilacemi naleznete.

Dnešní příklad : středověcí panovníci zakládali univerzity. Akademičtí funkcionáři tehdejších univerzit intenzivně bádali, učili , diskutovali, sepisovali latinské traktáty - a výsledek pro veřejnost - Nic.... Sedlák orá volem, potok zaplavuje pole, každých pár let neúroda, nebo epidemie nějaké choroby. Pak byly opačná období - kdy cokoliv jste vymyseli se splnilo. Jan Neruda napsal písně kosmické v roce 1878 - a bác za necelých 90. let jsme lítali vesmírem. Jules Verne narozen 1828 psal 1862 -1905 - ukažte mi jedinou věc, která se z jeho "fantastiky" nesplnila. Ještě v minulém století fenomén - "cokoliv si vymyslíte se nakonec stane" - fungoval. Moje oblíbená Super Sci-Fi Vesmírná odysea 2001 šla do kin v roce 1968, za rok Američani přístáli na Měsíci. Nikdo nebral jako přitažené za vlasy, že ve fimu odehrávajícm se 1999 - 2001 se létá na Měsíc pravidelnou linkou společnosti Pan Am a na Jupiter startuje první lidská výprava....

Paralelně s tím se ale začal ukazovat ten "druhý trend" - Měli jsme atomovou štěpnou bombu ( 1945 ), po které následovaly atomové elektrárny postavené na principu štěpení těžkých jader ( 1954 ). Mezitím jsme vyrobili termojadernou fúzní bombu pracující na principu slučování lehkých jader ( 1952 ) ale na termojadernou elektrárnu čekáme dodnes.... Od konce amerického Měsíčního programu jsme dokonale ztratili schopnost poslat lidi kamkoliv jinam než na Mezinárodní kosmickou stanici. A až bude její životnost končit - jsem opravdu zvědav jestli se bude uvažovat o stavbě další, nebo jestli dojde k typicky současnému "velkohubému prohlášení státníků" po kterém bude následovat "veliké ticho"....

To, že po období technologického rozvoje nastane období stagnace - neni nic nepřirozeného. I během "Verneovského období" nastaly doby kdy aktuální technologie ( třeba pára ) vyčerpala své možnosti a "čekalo se" na další technologii ( elekřinu, spalovací motory ). Pojem "čekalo se" opravdu patří do uvozovek, protože málo kdo z tehdejších současníků měl představu, co přijde a jak to změní společnost. Když to poněkud přeženeme - přestože "paradigma" o společenském pokroku jakože "pokrok je dobrý" s sebou přineslo až osvícenství v 18. století - určitě ani univerzitní badatelé středověku, ani "vědci" v dobách technologické stagnace neměli pocit, že oni jsou poslové zaostalosti a tmářství ( přestože někdy byli ). Naopak kdykoliv panovník vešel do achymistické laboratoře - vždy se tam zuřivě bádalo nad "projekty galaktického významu", přestože metodika tohoto bádání byla ( někdy ) nesmyslná, a výsledky ( často ) žádné. Jinými slovy od začátku renesance do dneška žijeme v představě, že technologický a společenský pokrok pádí vpřed stále rychleji a rychleji. Dnes je tento dojem ještě uměle přiživován a podporován, proto je zásadní položit si otázku : "Jak jsme na tom doopravdy ?"
Bude přehnané, když dnešní dobu popíšu Haškovským citátem "nikdo vám nemůže dát, co já vám mohu slíbit ?" Pravděpodobně jsme obklopeni mořem "polo-technologií" které slibují "téměř vyřešit" energetickou krizi. Téměř vyřešit automobilovou dopravu. Téměř vyřešit globální oteplování ( pokud ono samo není blouznění sekty ). Máme spoustu technologií, které jsou ve stavu kdy už 50 let se říká "budou za 5 let" termo-jaderná energetika, nebo účelně využitá umělá inteligence. V záchvatu krajního pesimismu bych mohl prohlásít : "žijeme v Anti Verneovské době". Jules Verne pečlivě studovat trendy vědy a techniky, a proto - o čemkoliv napsal se nakonec splnilo. My jsme v době právě opačné - cokoliv je vám přezentováno jako " nastupující zásadní pokrok" - pravděpodobně vyšumí, nebo bude skomírat na periferii s 1% vlivu ( a 10% dotace z daní ).

Středověk měl své "konečné řešení společenských problémů" a to bylo dokonalé pochopení Bible a život dle náboženských zásad. Renesanční pokrok nastal když "heretici" začali všeobsažnost Bible zpochybňovat. U mohamedánů takový proces neproběhl, proto dodnes smartfouny, kalašnikovy i výbušniny kupují - na nás - od nás. Dnešní doba se blíží středověké ideji "všeobsažného systému který vyřeší vše" a za tento systém je považována elektronika, potažmo Internet. Vše mimo tuto oblast je považováno za nedůležitou "periferii" jejíž stagnace nebude mít podstatnější vliv. Ještě v jednom aspektu se dnešní situace podobá středověku - "účinný" technologický pokrok by nepochybně změnil mocenské poměry ve společnosti. Proto celá řada lídrů má k opravdovému pokroku vztah asi jako Milouš Jakeš k demokracii : "vona je pro perestrojku potřebná, ale jen tolik, že raději vůbec ne...." Proto jsme v situaci, kdy jsme rádi když "dramatický pokrok" v oblasti X znamená jen "mírné zhoršení" vlastností technologie X ( energetika budiž příkladem ).

Je tedy otázkou co dělat z pozice netalentovaného vidláka ? Považuji za zásadní úlohu každého vidláka být tak trochu středověko / renesančním "heretikem". Až vám budou ukazovat úžasné funkce nového smartfounu o 100% lepší než funkce starého - je třeba se ptát : "A to je vše ?" Odvážnějdí z vás by mohli přidat : "Pravidelné linky na Měsíc, nebo lety s Halem 9000 na Jupiter by tam nebyly ?" Ne proto, že pro život tady na ZeměKouli je zásadní dopravit nějaké frikulíny k měsícům Jupitera, ale protože praním se s uměle vytvořeným avšak těžkým problémem se cvičíme k praní se s přirozenými těžkými problémy.

Možná by stálo za to shrnout to s Karlem Čapkem ( a Archimédem ze Syrakus ) : "není větší geometr, kdo nakreslí větší kruh" - Pokud máme 4 jádrové procesory "jako housky na krámě" ( a asi je neumíme plně využít ) pak 8 ... 16 ... 32 jádrové procesory nezahřejí, nezasytí, nevyléčí a na Měsíc nedovezou...

Robotická auta nebudou ?

7. března 2017 v 5:32 | Petr
Stejně jako Internet, nebo třeba zabijácké drony tohle zahájila DARPA - americká agentura pro "obranný výzkum" když v roce 2004 poprvé vyhlásila soutěž robotických aut na trase Los Angeles - Las Vegas. Po 2 ročnících pouštní "Grand challenge" vyhlásila ještě jeden ročník městské "Urban challenge" a pak už se zdál nástup "samořídících" tedy v mé terminologii "roboticky řízených" aut nezadržitelný.

Dalším krokem bylo, že Google lobbisticicky protlačil v Nevadě do legislativy právo jezdit robotickým autem po veřejných silnicích. Čímž se dostáváme velice blízko smyslu dnešního článečku. Google pravidelně reportuje jak obrovské vzdílenosti najezdil v rámci testování robotických aut a kolik měla nehod. Celou statistiku jsem přestal sledovat někdy loni na jaře když poměr byl 0,7 nehody na milión mil (všechny nehody bez zranění). Nezanedbatelná vedlejší informace je "povinné ručení" alias "pojištění odpovědnosti za škody", které Google musí za své prototypy platit - četl jsem náznaky o milionech dolarů pojistky ročně ( za každé vozidlo ) a o pojištění na škodu 100 000 000 dolarů. V každém případě tyto astronomické sumy jsou zjevně nepřiměřené mající za úkol zavřít hubu "znepokojené veřejnosti", protože jestli je něco jasné pak je to to že robot netrpí "silniční psychopatií" ani kolísáním pozornosti a nakonec bude řídit lépe než člověk.

Problém technologického postupu po trase - Urban Challenge - Google car - je to, že Google to dělá jak se to má - to jest auto je skutečně autonomní schopné jet po jakékoliv silnici bez předem známých informací o silnici a jejím okolí, bez připojení na Internet. Za léta vývoje se však jádrem tohoto přístupu stal 64 paprskový Lidar od firmy Velodyne, o kterém jsem už psal, jako že je dražší než jakékoliv rozumné vozidlo a díky exotickým technologiím nutným v Lidarech ( Lasery, optika, úzkopásmové optické filtry, lavinové diody, gigahertzová analogová elektronika atd.... ) není moc prostoru pro pokles ceny na úroveň "běžné součástky z Mototechny"
Takže je tu druhý přístup "alá konvenční automobilky" - začneme tempomatem, a couvacími sonary, pokračujeme "aktivním tempomatem", který mikrovlnným radarem hlídá odstup od auta vpředu, přes různé "parkovací asistenty" a skončímde tam, kde je dnes firma Tesla, která u svých elektromobilů má "robotické řízení" na principu jednoduchých čidel stylu Radar / Sonar / GPS a obrovské všemi auty sdílené databáze "situace na cestě". Takové auto je proti verzi s lidarem "poloslepé" ale zato detailně zná profil trati před čumákem vozu, který si průběžně stahuje z firemních serverů. Tesla prodala "modelu S" s možností robotického řízení daleko více než Google - tudíž už na svém kontě má několik vážných nehod a pár z nich dokonce smrtelných i tak však má nízkou nehodovost ve výši 2,4 nehody na milion mil. Čistě pro porovnání - státy se slušnými řidiči mají 50-60 nehod na milion mil.

Tím se dostáváme k výhledu do budoucnosti - jak se bude měnit automobilismus, až robotická auta nebudou menšinou, kterou potkáte jednou za život ? Nepřítomnost emocí ( "silníční psychopatie") a striktní dodržování předpisů pravděpodobně přinesou pokles počtu nehod a taky prostor pro "rozvolnění" dopravních předpisů. Už dnes se spekuluje, že pokud by se řidiči chovali ( a zejména předjížděli ) defenzivně a slušně - daly by se rychlostní limity na dálnicích povolit až někam ke 200 km/hod. Je pravděpodobné, že nárůstem robotizace řízení se změní i spektrum nehod - ke drobnému střetu vůbec nedojde, ale pokud nehodě nebude ani robot schopen zabránit - následky budou stát za to. Nepřesným příměrem budiž nám letecká doprava - na 300 milionů cestujcích bezpečně dopravenýcbh - 300 mrtvých v rozbitém letadle.

Aerolinie si mohou platit vysoké "povinné ručení" a jelikož jsou to "právnické osoby", když je průser opravdu veliký - a je třeba nahrazovat veliké škody a řešit veliké soudy s pozůstalými - vždy je možnost zkrachovat a tím uniknout. Taková varianta je pro fyzickou osobu - majitele robotického vozidla neprůchodná. Proto se vynořuje zatím nevyřešený právní problém a to je otázka "kdo zodpovídá za autonehodu robota" ? V souvislosti s touto zodpovědností hrozí robotické dopravě veliké nebezpečí z hlediska firemních právníků automobilek. Dnešní "Teslovská cesta" robotizace vozidla totiž ponechává v autě volant, pedály a tváří se jen jako "asistent" řidiče. Pak není problém někde na předposlední stránce "příručky pro řidiče" napsat mikroskopickým písmem, že jelikož má auto stále volant ( a brzdový pedál ) - za výsledky jízdy robota stále zodpovídá řidič !!!

Můžeme se tudíž dočkat situace, kdy sice robotická auta s minimálním počtem nehod budou svištět po dálnicích 200/hod. Za provoz aut však stále budou formálně zodpovědní šoféři, kteří vzhledem k limitacím lidského mozku nebudou mít vůbec šanci se nějaké "zodpovědnosti" ujmout ať bude dobře, nebo bude zle. Jestli situace s robotickými auty dospěje k této právní "prasárně" - kterou ( nedej Bože ) potvrdí svými rozsudky i soudy - pak je to faktický konec robotického řízení ještě než pořádně začalo. Příklady takové "nespravedlnosti" budou široce medializované a po pár takových příkladech si většina šoférů řekne, že když už mají havarovat ( a jít za to sedět / platit odškodné ) ať už je to jejich vlastní rukou - než hrát ruskou ruletu s robotickým řízením, kterému jsem vydán na milost - a robotické řízení vypnou. Vůbec nebudu spekulovat o extrémně absurdní variantě ( kterou určitě navrhne Brusel ), že zodpovědnost je sice na řidiči, ale robotický "asistent" vypnout nepůjde - taková auta by si zasloužila bojkot ze strany kupujících.

Pravděpodobně očekáváte že mám v kapse nějaké řešení tohoto problému - nemám. Dovolím si poznameat, že pokud auto je 100% autnomní robot - snad ani EU by pak nesvalovala zodpovědnost na posádku která sedí na sedadle bez volantu. Kdo však v takovém případě zodpovídá za následky nehody - nevím. Soudní precedent ukáže, ale je riziko, že ač budou nehody velice vzácné - nebudou tak vzácné aby kdokoliv ( výrobce, pojišťovny, stát ??? ) byl ochoten se této zodpovědnosti ujmout. Tak se může technologický pokrok, který by přinesl úlevu v dopravě "pokazit" někde na pomezí strachu z neznámého a cynického právničení.

Zítra průšvih pokračuje.

28. února 2017 v 4:57 | Petr
V dobách po rozvodu s první paní Kubáčovou probíhal můj život uniformně stejně - vlak mě vyhodil na nádraží, odkud mě autobus č1. dovezl na sídliště, kde jsem nakoupil večeři v potravinách "u Nováka" a když to bylo nutné vše ostatní jsem nakoupil vedle "Nováka" kde bylo "u Nguyena" s aijským šmejdem všeho druhu. Typický příklad takového nákupu : "Co chceš ?". "Gatě !" ( překlad pro Cajzly : gatě = kalhoty ) "Jaké ?"; "Troje !" a pak přišla paní Nguyenová, která měla překrásný černý cop, tlustý jako ruka, až po zadek. Donesla troje "gatě" a prohlásila : "Ty budeš mít dobré !" A bylo nakoupeno. Nebo teda nebylo - ještě bylo třeba zaplatit za troje "gatě" 3 x 299 korun přímo panu Nguyenovi, který seděl za pultíkem u vchodu u rozhrkaného televizoru, kde mu ze satelitu hrála nějaká ukňouraná vietnamská telenovela.

Z procesu placení zároveň vyplýval celý systém chodu vietnamského obchodu. Pan Nguyen měl tlustou šrajtofli plnou pěti-tisícovek - z té platil dodavatelům, do té šly tržby. Nic více už nebylo., Žádné PC, účetnictví, daňové optimalizace. Když jste chtěli účtenku napsal vám na kus papírku analfabetickým písmem : "3 x gatě - 900". Nikdy jsem z takového obchodu neměl pocit, že jsem zklamán, nebo odrbán, protože nikdo nepředstíral že se jedná o HOGO-FOGO značkové produkty. Zklamán jsem byl až ze "značek pro chudinu", které přinesl boom obchodních center, kde za marketingem s typograficky úpravným firemním logem a plakáty s modelkami se skrývá tentýž asijský šmejd jako u Nguyena.
Pak jsem si vzal paní Kubáčovou verze 2.0, která ohromně ráda "shoppovala" - takže jsem začal "gatě" vozit za 5 x tolik "z Karolíny"; "z Futura" nebo "z Avionu". Pak čas oponou trhnul, paní Kubáčová otěhotněla, porodila a dnes jezdí s kočárem po městě, proto ač shoppaholička - mě upozornila : "Viděl jsi tu vietnamskou apokalypsu ?" A vskutku, když se projdete po Ostravsku, vypadá to jako by mezi Vietnamci vypukla asijská chřipka H5N1. Na 2/3 vietnamských prodejen s textilním i jiným šmejdem je už od ledna nápis : "Od 1.3. prodej ukončen".

Důvtipní čtenářové jistě pochopili. Nejlepší z nás - Andrej Babiš - naordinoval od 1.3. další vlnu boje proti daňovým únikům. Ne že by teda vyhodil "daňové optimalizátory" z hnutí Agrofert, ale předpokládá, že Vietnamec, který má od středověku zavedený systém s tlustou šrajtoflí plnou bankovek - tento systém k 1.3. zruší a zapojí se do udávací akce typu "hlásíme Andymu každé prodané fusekle" - známé též pod zkratkou "Elektronická Evidence Tržeb - druhá vlna".

Tak tak děti. Na prostý lid musí být přísnost. Vietnamce vytlačíme od prodeje "gatí" k prodeji pervitinu. Babiny na dědině s 2 autobusovými linkami denně si ušijou slušivý outfit z pytle na brambory - nebo dostanou "anděla" až je sanita doveze polonahaté "k hospitalisaci na internu" a paní Babišová si za holdingové peníze zaletí nakoupit do Paříže. Stranické noviny hnutí Agrofert měly opět pravdu - o nespravedlnosti státu vůči chudým a slabým mohou v souvislosti s EET mluvit jenom trotli, rasisti nebo fašisti.

Poznámka při druhém čtení : s paní Kubáčovou verze 2.0 jsme si to vyjasnili : Jestli si ještě někdy chci vrznout - mám jasně napsat, že paní Kubáčová sice vozí kočár kolem Vietnamských výloh, ale nakupuje pořád v Orsay.

Zkonstruován k žebrání.

21. února 2017 v 5:27 | Petr
Většina práce bežné špitální laboratoře spočívá v měření koncentrace různých molekul v krvi. Ty molekuly jsou v zásadě dvojího typu - malé jako glukosa, nebo močovina, které se měří tzv "biochemickými metodami" neboli vzorek krve pacienta se přidá do reakční směsi, která obsahuje bakteriální enzymy, které katalyzují rozklad měřené molekuly a energie, která se takto získá "pohání" druhou chemickou reakci ( ve stejné reakční směsi ), která vede ke vzniku výrazně barevného produktu - jehož zbarvení se měří. Pak je druhá skupina molekul - obrovské - jako hormony a různé velké bílkoviny. Příklad - největší molekula, která se běžně měří je APO-B je přibližně 10 000 x větší než malinká močovina. Pochopitelně, že čím je molekula větší tím je jí v krvi méně - na barevné reakce by nebylo dost energie, proto se tato skupina látek měří tzv. "imunochemicky" - to jest vazbou protilátek připravených proti nim.

Pochopitelně, že krom rozdílu v technologii je i rozdíl v ceně - reagencie pro biochemická stanovení si většina laboratoří připravovala sama ( než to Brusel zakázal ) a tudíž vyšetření "malých molekul" bylo za halíře. Naopak u vyšetření "velkých molekul" jsme odkázání na protilátky dodané komerčními firmami, které pochopitelně mají strukturu protilátek i celou technologii výroby tak dokonale patentovanou, že cena ( ve stovkách korun za jedno vyšetření ) tomu odpovídá.

Nastává otázka pro inteligentní čtenáře : Která skupina vyšetření stagnuje, a která se překotně rozvíjí ? Ba dokonce realita jde ještě dále - existuje skupina molekul "střední velikosti" které se dají dostatečně dobře vyšetřovat jak lacino - tak i draze. Jelikož Brusel zakázal jakoukoliv "domácí" přípravu reagencií - na jaké vyšetřovací metody jsme tím pádem odkázáni ? A ještě více - pokud nějakou chorobu můžeme diagnostikovat pomocí malých molekul za kačky stejně jako pomocí velkých molekul - za tisíce - nad kterou variantou farmafirmy zuřivě bádají ? A kterou se snaží potlačit ?
Takže byla doba, kdy jsem pokaždé přečetl čerstvé číslo "Clinical chemistry" a pak jsem hořce poznamenal, kdyby se dala cukrem očkovat myš ( tedy připravit protilátka proti glukóze ) budeme i cukr vyšetřovat imunochemicky ( za tísíce ). Což mě inspirovalo ke dnešnímu zamyšlení na téma - proč jsou technické novinky konstruovány tak jak jsou. Do jaké míry je to nikoliv k efektivitě, ale k tomu aby se mohly stát rýžovištěm na prachy, nebo ještě hůře - rýžovištěm na vládní dotace a granty ? Obecně řečeno - kolik dobrých nápadů se vůbec nedostane na veřejnost, protože už v zárodku je jasné, že nemají ten správný "dotační potenciál" ?

Příklady z minulých článků : osobní automobilová doprava - hnaná benzínem - se bez problémů uživí. Hnaná dieselovým motorem - už vede k žebronění firem o dotace protože dieselový pohon je "technologicky náročný" a vývoj dieselových motorů do malých aut se bez dotací nevyplatí. Nemluvě o dotování nafty ( v podobě nižší spotřební daně ) a o Babišovském přidávání "biosložky" do ní. Elektromobily - to teprve bude - "vládní výstavba" nabijecích stanic, dotace na elektromobil, dotace na solár, který jej nabíjí. Vodíková auta ? Jediná oblast, kde se vodíkový pohon prosadil je sovětskou a americkou vládou dotovaná raketová technika !!

Každému majiteli elektromobilu může být jedno, že chudá babina, chodící pěšky, pláče nad účtenkou za elektřinu, kterou dotuje provoz jeho luxusního miláčka. Je otázka do jaké míry je taková situace morální dilema, které by (ne)mělo být jedno státu, ale to teď neřešme. Z čistě matematického hlediska bych si dovolil upozornit, že preferování "dotovaných řešení" má v sobě aspekt pozitivní zpětné vazby známé též jako "bludný kruh", který se nám v budoucnosti může pěkně vymstít. Pokud totiž budeme rozvíjet pouze technologie, které nelze provozovat bez státní dotace - bude se zvyšovat finanční tlak na staré technologie, které umí vydělat bez dotace. Přitom paradoxně "staré technologie" budou dále zastarávat, protože na ně - kvůli jejich ziskovosti - nebude upřena pozornost, až jednou dojde k nedovratnému. Zastarání takové technologie za práh použitelnosti. V tomto okamžiku bude stát čelit prudkému výpadku zisků z nedotované části ekonomiky.

HMM - vlastně jsem nic tak moc převratného nevymyslel - celý problém je jenom technologická verze dnešního "sociálního státu" - který taky motivuje lidi k opouštění těch zaměstnání, kde práce produkuje užitečné věci, za které jsou jiní lidé ochotni platit a naopak preferuje ta zaměstnání ( nebo ne-zaměstnání ) kde vaše práce zvyšuje tlak na "povinnost" státu takovou ne-práci dotovat.

Navzdory veškerému pesimismu možná nebude tak zle. Autoři "žebrajících technologií" totiž nemají motivaci se svým vynálezem "dobýt svět". Pokud prodáváte se ziskem - můžete zvyšovat obrat dokud lidi kupujou. Pokud "prodáváte" s dotací vyplatí se prodat jehom tolik, kolik vašemu "sponzorovi" stačí peněz na dotace. Proto dotované technologie jsou - jako v biochemii - omezené na jednu firmu, zabetonované patenty, příliš se nešířící. To, že se firmy o "žebrající technologie" nerady dělí je jenom částečnou útěchou. Veřejností nedobrovolně financované blbosti tak sice brzdí samy sebe, ale stále je tu "náklad uniklé příležitosti": firmy zaujaté vymýšlením věcí, pro "grantové agentůůry" nemají energii na vymýšlení věcí, které by byly ziskové i bez nich a mohly celý stát včetně "grantových agentur" daněmi živit.

S tím pravděpodobně souvisí i ten fakt, že posledních 50 let jsou na technologické špici ( téměř ) nedotované Spojené státy ( mají motivaci své - ziskové - nápady šířit světem ) - zatímco Evropa - navzdory ( kvůli ?? ) formální "podpoře inovací", komisím, gantům dotacím, regulacím, "akčním plánům" a "vzdělanostní společnosti" je technologický úhor, kde nevzniklo ( téměř ) nic nového, co by tu nebylo minimálně od II. světové války - vychvalovaný německý průmysl v to počítaje.

Donald Trump a poslední křeče demokracie.

24. ledna 2017 v 5:32 | Petr
Pokud v nějaké realitě žijete po několik generací - ani vám nepřijde, že vše kolem vás je jenom kratičká jiskra na časové ose historie. My žijeme ( zatím a částečně ) ve svobodě a demokracii, takže nikomu nepřijde, že za celou historii lidstva se demokracie vyskytla jenom tříkrát a nikdy nevydržela déle než 286 let. Proto se hluboce omlouvám čtenářům, kteří čekají na filipiku proti ekologickým ( vodíkovým a elektro ) automobilům, že jsem již napsaný článek posunul o týden, protože jsem byl emocionálně přemožen silou okamžiku : Pravděpodobně jsme zažili na dlouho poslední moment, kdy "prostý lid měl dovoleno projevit svoji vůli", což se projevilo tím, že si Američani zvolili prezidenta Donalda Trumpa.

Tedy naopak : představte si, že startujete volební kampaň a jste v kůží oponentky Hillary Clintonové. Na vaší straně je drtivá většina americké Demokratické strany, nezanedbatelná ( téměř ) poloviční frakce americké Republikánské strany, všechny televizní stanice, noviny, časopisy, všechny veřejné osobnosti, herci, univerzitní profesoři, profesionální feministky, profesionální černoši. Představte si, že vás sponzoruje Evropská unie, Něměcko, Norsko, Saudsko-arabský ropný emirát, drtivá většina megakorporací, všechny lidsko-právní nadace, excentričtí miliardáři jako je George Soros atd.... Pak nastanou volby, ve kterých navzdory této masivní podpoře prohrajete. Kdo potom může za vaši porážku ? Ruští hackeři, kteří na příkaz samotného Putina kuli digitální pikle, až se prezidentem stal Donald Trump. Jasné ? Je to tak ??

Je zjevné, že je to jinak. Spojené státy mají stále nezanedbatelnou frakci tvrdohlavých vidláků se sedláckou mentalitou, kteří vidí kolem sebe, že realita je jiná než tvrdí lesbické žurnalistky se třemi univerzitami. Nicméně podporovatelé Hillary Clintonové svým počtem, majetkem a silou budí hrůzu. Velmi stručně by se dali shrnout jako ÚPLNĚ VŠICHNI, KTEŘÍ MAJÍ MOC, nebo si to alespoň myslí. Obecně vzato to nejsou lidé, kteří by byli zvyklí prohrávat, nebo dokonce se někomu podřídit kvůli věci tak zanedbatelné, jako jsou ústavní zvyklosti v USA.
Myslíte si, že jsem paranoik ? Že začnu o židovském ( marťanském, zednářském ...? ) spiknutí ? Vůbec. Naopak překvapivé zvolení outsidera podtrhlo pod mnohými paranoiky židli ( a nejen pod nimi ;-) ). Možná to bylo to, o čem mluví Anton Vanko : "Když zraníš Boha do krve - lidé se jej přestanou bát a zničí ho". Třeba tohle může být krvácející ranka na tváři příznivců "pokroku" jdoucího za každou cenu do hořkého konce.

Daleko pravděpodobější je, že realita bude méně optimistická : Odpor, který stojí proti Trumpově politice je obrovský - prakticky nepřekonatelný. Vezměme jenom jeden bod z jeho programu, o kterém mluví už od 90. let : přesun výroby do Asie. Většina firem vyrábí za centy v rozvojovém světě, prodává za dolary v USA a daně (ne)platí na Panenských ostrovech. To je gigantický penězovod z amerických kapes na konta megakorporací a čínských komunistických bossů. Najednou se vyskytne jedinec, který zcela správně říká " takhe to dělat nebudeme" a chce šrajtofli zaklapnout. Jak taková snaha může skončit ? Křikem o "nepříteli globální ekonomiky" ?? Atentátem ???

ERGO z věcí, o kterých mluvil hlasem zdravého rozumu v předvolební kampani - neprosadí nic. Kromě toho že neprosadí ( téměř ) žádný posun proti současnému vyhnívání západních demokracií, bude celé jeho prezidentování poznamenáno intrikami, nenávistnými kampaněmi, násilnými protesty placených profesionálních aktivistů, zatýkáním, slzným plynem a zásahy Národní Gardy. Připravme se už dnes na to, že mezi zprávami o atentátech v muslimské Evropě bude i spousta záběrů americké policie tahající po zemi rozzuřené černošky.

Vítezství Donalda Trumpa totiž není zásadní náprava kursu civilizace - je to jen poslední kousnutí bílé myši zahnané do kouta. Titíž realističtí vidláci, kteří jej dnes volili na konci ( zcela pragmaticky ) shrnou jeho prezidentování : "mnoho sliboval, nic nesplnil, přinesl neklid". A příští prezident už bude poslušným pejskem dnešních sponzorů Hillary Clintonové, který nás dovede ke šťastnému kalífátu, kde dávky od státu berou všichni, kteří se nestačili znelíbit a facebookové obrázky roztomilých koťátek schvaluje náboženská policie.

Sbohem České dráhy !

10. ledna 2017 v 5:54 | Petr
Před 6 lety se na mně usmálo štěstí, protože jsem za pár korun koupil hodinky Lorus/Seiko, které mě dodnes udivují tím, že jejich odchylka od přesného času není větší než 5 vteřin za rok !!! Pokud nastavuju hodinky 2 x ročně se změnou letního času na středoevropský a naopak - mám téměř jistotu, že odchylka od správného času není nikdy větší než 2-3 vteřiny.

Takto přesné hodinky dávají člověku úplně jiné možnosti - napřiklad dlouhodobě pozoruju jak se po nádražích, úřadech, špitálech a dalších veřejných místech rozšiřují hodiny, které jsou stejně přesné jako moje hodinky, ale v jejich případě bych tipoval, že jsou centrálně řízené přes DCF / GPS / Internet, aby je nikdo nemusel nastavovat a hlídat. V posledních letech mám dokonce, pocit, že jsme dohnali Japonsko, kde prý hodiny, které nejdou na vteřínu přesně jsou na veřejných místech zakázané.

Před více než rokem mě udivila náhlá změna chování řidičů Frýdecko-Místecké MHD. Do té doby jezdili tak trochu podle větru, ale najednou když bylo v jízdním řádu psáno že autobus jede v 15:33, mohli jste vzít jed na to, že v 15:33:00,00 řidič řadí jedničku, pouští spojku a odjíždí. Od začátku mi to smrdělo GPS trackerem a manažerem, který hrozí : "kdo bude mít zpoždění bude bez prémií". Nemám sice v ČSAD Frýdek-Místek žádné známé, ale tak 3 měsíce po této změně chování se najednou začaly po městě objevovat displeje známé spíše z Prahy - jakože :"Autobus č. 2 přijede za 3 minuty a 17 vteřin" - což považuju za potvrzení své hypotézy o GPS trackingu.

Pak nastala nečekaná potíž - nedalo se přesednout z meziměstkého spoje na MHD, protože meziměstské autobusy i vlaky jezdily stále ( tak trochu ) podle větru, ale městská doprava jezdila absolutně přesně podle GPS. To trvalo asi půl roku pak se ( pravděpodobně ) autobusáci domluvili a i dálkové autobusy začaly jezdit na vteřinu - hlavně ty na trase Ostrava - Frýdek - některá ďoura v Beskydech.
Ne tak "Národní dopravce - České dráhy" - kterážto zkratka "ČD" je zlými jazyky překládána jako "Času Dost". Ba dokonce si představte tuto situaci - vláček, který vás veze z práce bez vysvětlení zastaví v bažinatém lesíku mezi Paskovem a Lískovcem a na vašich zcela přesně jdoucích hodinkách tikají vteřiny, které naznačují, že ve Frýdku budete 20 minut moknout při čekání na následující autobus, protože ten "správný" vám neodvratně ujede.

Jistě nadšenci pro železnici budou namítat - potížemi při zabezpečení trati, čekání na zelenou atd., ale vemte to takto - buď mohu jet autobusem za 31 korun a díky GPS trackigu mít prakticky 100% jistotu že STIHNU přesednout na místní linku. Nebo mohu jet vlakem za 36 korun a díky fenomenu "Času Dost" mít prakticky 100% jistotu že to NESTIHNU.... Taže jsem nějakou dobu ještě "Národního dopravce" podporoval a mrznul na nádraží při čekání na městské autobusy, až jsem minulé pondělí zjistil, že železnice chce za své služby o korunu více a že od nového roku mě jízdenka domů bude stát 37 korun, zatímco autobusoví dopravci zůstali na starých cenách....

České dráhy jsou tak velká firma, která má tolik managerů, tolik odborových centrál, dozor 2 ministerstev, že je předem jasné, že na železniční dopravu jim síly ( ani peníze ) nezbývají. Tedy koruna navíc byla poslední kapkou : Milé vláčky, mějte se dobře, mnoho jsem ve vašich vagonech zažil, ale od 3.1.2017 - až na věčnost - už budu do práce a zpět jezdit jenom autobusem.

Švédsko v prdeli 2.

8. listopadu 2016 v 5:32 | Petr
Musíme začít o jazycích : Surfování po švédském internetu je díky dokonalé znalosti a častém použivání angličtiny u Švédů velice snadné. Na druhé straně jsem viděl komické video s Milou Kunis ( americkou herečkou původem z Ukrajiny ) kde tato ruskou mateřštinou mluvící osoba plynně diskutovala s Rusy, ale transparent "я тебя люблю" ( miluji tě ) kvůli cyrilici / azbuce přečíst nedovedla, protože rodiče utekli z Ukrajiny do USA ještě než zvládla čtení v mateřském jazyce.

Přesně stejně na tom budou děti "trpících syřanů". Jejich rodiče jsou v převážné většině negramotní amatérští pyrotechnici a gynekolovové. Dětem dají evropské neziskovky vzdělání v latince - tudíž zůstanou v arabském písmu stejně negramotné jako rodiče...

I hledal jsem další insipraci pro nějaké elektro - a zejména pro své obíbené infračervené LED diody a objevil jsem úžasnou švédskou stránku jménem "Resistance" česky "Odpor"- s podtitulem :

"How to defend your nation against dictatorship and occupation. When your national army has become defeated or corrupted then the only option is the peoples resistance. And these webpages are about how to build at home weapons that can be used against military hard targets. Targets like armoured military vehicles and unmanned aerial vehicles UAV".

Hrubě přeloženo pro angličtinou nevládnoucí : "Jak ubránit svůj národ proti diktatuře a okupaci. Když je vaše armáda poražena, nebo zkorupmována, pak jedinou možností je lidový odpor. Tyto stránky jsou o tom jak doma vyrobit zbraně, které lze použít proti "tvrdým" vojenským cílům jako jsou obrněná vozidla a drony".

a stránky to jsou vskutu zajímavé - dovolím si odcitovat kapitoly :
Improvizovaná výroba výbušnin - příručka teroristy používaná vládou USA.

Mimochodem kapitola o IR dálkovém ovládání i o dronech opravdu stojí za přečtení z hlediska elektroniky, i odporu proti vlastizrádné politické reprezenaci.

Tak jsem si utěšeně říkal : ani Švédové nejsou jako ovce a jsou už asi opravdu naštvaní. Jenomže tahle představa se mi po pár minutách čtení tak nějak zhatila. Jednak jsem narazil na stránku, kde autor úpěnlivě žádá o překlad svých článků do arabštiny. A aby to nebylo všechno tak tam jsou i nějaké zmatenosti o tom, že Židi jako nejsou skuteční Židi a tudíž nemají právo na území Izraele a taky, že Bůh bude čistit ZeměKouli od závadné židovské DNA a bylo vymalováno.

Víte o co se jedná ?
Mladý přičmoudlý hajzlík se dostal do Švédska ještě dříve než se naučil psát arabsky. Ve Švédsku se naučil mluvít a psát švédsky, mluvit a psát anglicky. Pak usoudil, že vlastně Švédsko, které jej toto všechno naučilo a dodnes jej živí - je ten vlastizrádce - ruka do které bude kousat. Tak sepsal opravdu zajímavé internetové stránky, které jsou zajímavé pro lidi se slušnou angličtinou, ale nemají dostatečný "dosah" mezi ostatními přičmoudlými hajzlíky, kteří sice možná taky neumí arabské písmo, ale mít stránky v orientální mateřštině - nikoliv v "jazyku nepřítele" je tak nějak více Cool žejo ?

Ergo i lehké čtení na Švédském internetu ve mně vzbuzuje ty nejhlubší obavy o poslušné "ovčany" ze Skandinávie .....
Obrázek je z dílny původního autora

Peterův princip opakovaně.

1. listopadu 2016 v 5:25 | Petr
Neustálým evergreenem tohoto blogu je "Moravcův paradox" jakože v technické společnosti - co se zdá složité ( obchodování na Burze ) - je pro počítače / roboty snadné a co se zdá snadné ( utřít seniorovi prdel ) - je pro počítače / roboty nepřekonatelný problém.

Druhý evergreen je "Peterův princip" aneb každý je povyšován tak dlouho, až se dostane na místo, které nezvládá. Pokud současnou pozici zvládáte - vaši šéfové si říkají : "je dobrej - povýšíme ho", což se opakuje do té doby než uděláte průser - pak si řeknou "další povýšení už nezvládne" a tak vás nechají tam, kde jste udělal ten průser, abyste mohl udělat ještě mnoho dalších. Nastoupíte na stavbu a zametáte prach na staveništi, pak chodíte zedníkům pro pivo, pak jim podáváte cihly, pak mícháte maltu, pak zdíte, pak se pokoušíte stavět lešení, ale to vám spadne, tak u lešení už zůstanete....

Ergo megakorporace ( a někdy i menší firmy ) jsou plné lidí na místech tak vysoce postavených, kde jim to už příliš nejde ačkoliv o patro níže by to nebylo s takovými famfárami ale byli by daleko užitečnější. Proti Peterovu principu se těžko bojuje, protože se tak úpně nedá čekat superiorní práce od člověka, kterému už při nástupu řekneme "zkysneš u míchačky navěky". Jednou z cest jak se s ním některé firmy snaží vypořádat jsou "vnitřní kasty" uvnitř megakorporace.

Tedy - byl jsi přijat na místo technika - zůstaneš technikem až do penze a povýšení do managementu je ti uzavřeno, ale tvůj plat poroste podle toho jak dobrý technik budeš - klidně i výše než pat tvého šéfa, který byl od počátku přijat do managementu a nikam jinam. To má zase ten problém, že mnozí šéfové si myslí, že jsou "hlavy pomazané", protože když se nějak stalo, že nosí oblek, rozkazují a jíní je poslouchají - tak přece "něco v nich musí být" - a za to "něco" si přece zasluhují více prachů než obézní ňouma v monérkách a před důchodem - néé ?!

Ergo Peterův princip je nevykořenitelný a je morem moderních firem - jenom je otázka - jak velká firma musí být, aby jim byla postižena - malá firmička o 5 lidech asi nebude k těmto věcem tak náchylná. Takže velká firma ? Megakorporace s pobočkami na 5 kontinentech ?? Celý stát ??? Evropská unie ???? Celý západní svět ?????
Příklad ze Švýcarska : Společnost je natolik konzervativní, že pokud je otec majitelem autodílny - je prakticky nemyslitelné, aby nejstarší syn dělal neco jiného. Tlak maminek, babiček, tetiček a dokonce sousedů je takový, že pokud nechcete spravovat auta - máte jedinou možnost - utéct do Ameriky a za 10 let se vrátit finančně zajištěný s úspěšnou kariérou v zahraničí. Naše paní Marxová - Leninová by mohla Švýcary kritizovat za "nízkou sociální mobilitu" - neboli jak říkají bratři anglosassové "skleněný strop". Jakože pokud váš tata byl automontér - z vás se těžko stane předseda představenstva autokoncernu.

Na druhé straně "nízká sociální mobilita" - je jinými slovy totéž co "kasty" - což jinými slovy znamená že díky kastám se alespoň občas stane, že na určítém místě "zkysnul" člověk, který zvládá co zvládat má. Představte si opačný případ "dokonalé sociální mobility" - kde skutečně kažý se dostane tak vysoko na společenském žebříčku až už to dále nejde. To znamená, že celá společnost je jako když třepete kýblem se štěrkem - malá zrnka propadají dolů, mezi velkými zrnky, které se tím posouvají nahoru - až dojde k neodvratnému. Společenské třídy už nejsou výrazem drobné ( nebo velké ) životní nespravedlnosti, která vás zadržela "mezi dělnictvem", ačkoliv jse měl i na "mistra ve výrobě'" a dokonce možná na "provozního inženýra". Ve společnosti, - ( téměř ) dokonalé sociální mobility - je každý ( ! ) na místě, které je pro něj "poslední štací", kterou už nezvládá.

Tím dochází přesně k tomu, co vidíme všude kolem sebe
  • Nikdo nedělá nic užitečného, protože místo užtečné profese za 900 se vždy dá se dělat kravina za 1000
  • Ani tu kravinu za 1000 ti, kteří ji dělají tak úplně nezvládají.
  • Zrušení "sociálních kast" vedlo k zavedení "mentálních kast" které jsou daleko tvrdší než dřívejší systém historicky daných společenských vrstev.
  • Nepropustnost nových vrstev vede k tomu, že doktoři se celý život vídají jen s doktory, právníci s právníky - zedníci se zedníky atd.
  • Což vysvětluje současnou nepřítomnost "společenské smlouvy" a obecných pravidel "zdravého rozumu", protože taková pravidla vzniknou jedině diskusí ve společnosti napříč kastami.

To má samozřejmě obrovské a málo vnímané společenské důsledky. Už kdysi jsem se pozastavoval nad tím, že stavební dělnící v česku jsou buď učitelé matematiky z Ukrajiny nebo - Češi - alkoholici z ubytovny s tendencí k bezdomovectví. Probém však je daleko širší. Představte si třeba moderní verzi "boje za práva dělníků". Při vší úctě k dělníkům - je správné vůči společnosti bojovat za pozvednutí určité skupiny - nad její reálné schopnosti ? A kdo by vůbec měl za danou společenkou skupinu bojovat ? Tí kteří v ní zbyli, protože na více už neměli ? Nebo někdo z venku ?

Nakonec se vždy nějaký "placený bojovník" za práva utlačovaných najde. Příznačně to není "dělník" ale nějaký neziskovkář, který vystudoval "sociolóógii". A ten obratem pozná mentální limity "své" vrstvy. Takže aby to nebyla úplná prohra - vybojuje alespoň nějaké sociální dávky / minimální mzdu. Které ale mají opačný efekt - tlak na ( pracovní = mentální ) výkon tím klesne, takže boj za společenské pozdvižení nižší vrstvy vede k jejímu dalšímu pokesu, což vede k relativnímu vzestupu vyšších vrstev ještě výše. To vše za nemalé spotřeby státních peněz z daní, které je stále těžší vydělat, neb nikdo nedělá to co by uměl / mohl / chtěl dělat na 100% svých schopností.

Brutálně shrnuto - na celém západě bohatí bohatnou, chudí chudnou, sociální dávky tečou - jak vlna tsunami. A ještě horší je, že chudí jsou chudí nejčastěji protože nejsou dost chytří - kecům o "vzdělanostní společnosti" navzdory !

Švédsko v prdeli.

11. října 2016 v 3:14 | Petr
Prý nemám psát o tom, že Evropa je tak nějak v prdeli. Místo toho prý mám chrlit články o elektronice, aby se ctěná veřejnost bez nároku na větší přemýšlení poučila, pobavila a unikla tíživé podstatě dneška. Jsem momentálně na nucené dovolené, kvůli nahromadění nevybratelného množství volna. Počasí není nic moc, tak čtu. Né knihy, ale blogy. Občas však mám nutkání informace "sdílet", takže pokud nechcete číst o dědkovi ze Švédska, co drží několik světových rekordů v plavbě na miniaturních lodičkách na otevřeném oceánu - prosím kliněte na ZPĚT....

Tedy ve švédsku žíje Sven Yrvind - borec, který má hodně přes 70 a který staví pro vlastní potěšení plachetničky velikosti pramic na rybník, které ovšem jsou natolik sofistikované, že s nimi splul veškeré světové oceány, plul nebezpečným Drakeovým průlivem a tak... Mimo to je milovník jednoduchých řešení, takže vynalezl a vyrobil ultrajednoduchý sextant do krabičky od sirek, bez pohyblivých dílů a nyní pracuje jednak na lodi délky 4 metry šířky metr, kterou obepluje Antarktidu a potom na sextantu, který bude bez pohyblivých dílů ze dvou kusů pokrouceného plexiskla.
Je pozoruhodné, že loď na které nyní pracuje se jmenuje EX LEX - hrubě přeloženo z Latiny : "Mimo zákon". Důvod je ten, že když minulou loď, která měla být nejmenší plachetnice na světě, která obepluje ZeměKouli - vystavoval na švédském jachetním veletrhu - přitočili se k němu švédští "námořní orgáni" a vnutili mu obsílku, že jeho loď nesplňuje "Směrnici EU o rekreačních plavidlech" a tudíž ji nesmí ani používat ani prodat a nejlépe by bylo, aby ji vlastní rukou zničil, což mu však nemohou nařídit. Nicméně ve zmíněném článku uklidňuje všechny, že na tom není tak zle, protože jeho sousedovi - farmáři švédští "zemědělští orgáni" postříleli krávy pasoucí se na farmářově vlastním pozemku, jelikož něměly v uších předepsané plastové "identifikátory"....

Nechci nijak komentovat vyspělou skandinávskou verzi demokracie říznuté socialismem. Přesto mám neblahý pocit jestli v Bruselu ( a Stockholmu ) vědí, že nepodrážení nohou "vynalézajícím šílencům" pracujícím z vnitřního přetlaku je rychlejší a lacinější cesta k prosperitě než grantové agentůůry, vědecká byrokracie a "tunelové stavby" inovačních center. V každém případě si přečtěte Yrvindův blog. Tak zábavnou směs odvahy, vidláctví a vynalézavosti těžko najdete kdekoliv jinde.
 
 

Reklama